Ročník XXXXIX.

V Praze, v pondělí 6. září

Číslo 246.

Naranní avečerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měsle . . . . 2 K — na čtvrt lota . . . . 6 K — h s dvoji donáškou na měsle. . . . .. na čtvrt lota . . . . 7 K 62h ve filiálkách na měsic. . . . . . 2 K 30 Poštou: na měsle na čtvrt leta : . . . 9 K 8nh s dvojí zásllko na čtvrt lota . . . . n k e

zatptasio, Be

Pcerni dání. V drobném prodejie ranní čialo o sobě . . zaš večerni . . . . . . . za 4 k Ve fliálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . l vočerni . . . . . . . . 5b lnseráty plati se hotově napřed Předplecení a inserty přijímá ndministrace v Marinnské ul., 3. Tam nacházejí se též redakce, tinkárna a expědine „Národních Listů“ Rukopisy so nevraceji,

Telefonické a telegraf. zprávy „Národních Listů“. O německé protestní schůzi ve Vídni. Z Vídně, 6. září. (K. k.) »Koresp. Wilhel- mova« sděluje: Svaz dolnorakouských Němeů konal včera odpoledne v Růžových sálech ve Favoritech protestní schůzi proti českému po stupu ve Vídni. Proto bylo zakázáno české divadelní představení, které bylo ohlášeno n včerejší večer v témž hotelu. Schůze měla klidný průběh. Ačkoliv se před Růžovými sály shromáždilo několik set Čechů, dovedla policie při odchodu Němců zabrániti vážnější srážce Pět osob bylo zatčeno pro vzepřeni se stráži Před Národním domem v Pětidomech bylo večer zatčeno 6 osob. (O schůzi podali jsme zprávu již ve dnešním poledním vydání »Nár. Listů« — Red.) Arcivévoda Bedřich na německé manevry. Z Vídně, 6 záři. (K. k.) Arcivévoda Be dřich odjel včera večer ku pozvání würtember ského krále na velké podzimní manevrydo Štutgarlu a vrátí se ve středu do Vídně. Ze Šlutgartu, 6. září. (K. k.) Arcivévoda Bedřich přijel sem v 10 hod. 32 min. dopoledne zvláštním vla- kem. Na nádraží bylo velké uvítání, k němuž dosta- vili se členové státního ministerstva, generalita a nej vyšší dvorní hodnostově, vrchní starosta a předseda měšťanského výboru. U nádraží stála čestná setnina pěšího pluku čís. 122 císaře rakouského. K uvítání dostavili se dále císař Vilém, vévoda Albrechl, vévo- dové Robert a Oldřich, věvoda Vilém, kníže Karel Urach a kníže Wied. Po představení přítomných př- hlédl pan arcivěvoda Bedřich s králem čestnou set- ninu, která pak defilovala. Za hlučných loyalitníci projevů obecenstva doprovodil král svého hostade sídelního zámku, kde se arcivévoda ubytoval v křídle královny Olgy. Z Postupimi, 6. zářt. (K. k.) Korunní prin nezúčastní se cisařské slavnostní přehlidky u Štut- gartu, jažto mu levá tvář silně naběhla násled- kem bodnuti vosou.

Ministři na cestách. Z Vídně, 6. září. (Kak) Ministři dr Schrei ner a dr. Weiskirchner vrátili se včera večer z Lince. Košul zase churav. Z Pešti, 6. září. (K. k.) Ministr obchodu Košut který sem včera přijel z Karlových Varů, opěl poně kud ochuravěl. Zůstal dnes dopoledne na lůžku a přijal mnistra spravedlnosti dra. Gonihera, státníh tajemníka šl. Szterenyia a místopředsedu strany na odvislých Gabriela Ugrona. ve v Nesrovnalost mezi Ruskem a Čínou. Z Petrohradu, 6. záři. (K. k.) „Rěč“! se dovídá že Čína zamítla ruský protest proti zřízení celních hřadů na Amuru a Sungaru s odůvodněním, ze portsmauthská smlouva obmezuje vše- shny další ruské požadavky. Němci v Turecku. Z Cařihradu, 6 září. (K k.) Dle »Taninue poskytne Německá banka Portě zálohu 237.000 liber na stavbu mostu u Galaty, jehož vystavění převzala německá továrna. Ministrf nanci vyjednává s anatolskou drahou o půjěku jednoho milionu lber, kterého bude použito k poskytnuti záloh zemědělcům. Turecké poměry. z Cařihradu, 6. září. (K. k.) Částečná minister ská krise, jíž se obávali pro aféru ministra stavel je zažehnána. Je nadeje, že ministr dobrovolně podi demisi, načez se sane velvysla ncem

Z Cařikradu, 6. září. (K. k.) Ministr staveb No- radunýhian má býti jmenován velvyslancem v Římě za Hakkia beje, který bude přeložen do Petrohradu Dle zprávy „Itihadu“ má se arměnský poslanec Ha- ladžian státi ministrem staveb. z Cařihradu, 6. zaří. (K. k.) Velitel v Adanahu za doby řeží, generál Mustafa Remzi, byl vojenským sovdem odsouzen na 3 roky do vězení a teh- dejší vali Dževad na 6 let vyloučen ze služby. z Cařihradu, C. září. (K. k.) „Sabah“ se dovídá že sultán navštíví na jaře příštího roku Solun, B tolji, Skoplji a jiná albánská města.

Politické zprávy domácí. Z Pešti, 3. září. (Maďaři a Besna.) „Budapesti Hirlap“ v úvodním článku o Bosně praví, že Maďaři musejí trvati na tom, ab Bosnabyla připojcnak uherskému státu a je přesvědčen, že maďarský národ v tom smyslu rozhodne skrze své předslavitele v uherském říšském sněmu, načež uherske koruně nic jiného nezbude, než aby toto usnesení schválila. Tím bude zabráněno, aby Bosna nebyla Uhrám odcizena Cislajtanií. Bos- ňáci potom dostanou uherské občanství a pro Bosnu bude jmenován bán, jenž ovšem musí býti Maďar, a bán bude odpověden uherskému sněmu. Bosenská ústava nesmi být jiná, než uherská (musí Maďarům zabezpečiti nadvládu). Severozápadní část Bosny může býti připojena k Chorvatsku, ale jen za cenu sla- vonských žup. Hercegovina pak může být zřízena jako zvláštní provincie, kterou společně spravovati budou ministerstvo rakouské i uher- ské. Na konci sepraví, že Maďaři nesmě j dopustit, aby se jižní Slované sjed- notili, oni pod Rakouskem.

Politické zprávy zahraničné. Caršti manželé do Moskvy. Moskva dělá přípravy k uvítání carských manželů. Město dá na památku dárky vší mo- skovské školní mládeži; přihotoveno již 26.000 balíčků. Školní mládež bude rozestavena řada- mi od Treťjakovského projezdu (od Kremlu) po dél hotelu „Metropol“ po Divadelním náměstí. podle justičních paláců až ke zbrojnici. Městská rada s městským starostou Gučkovem v čele po- dají carským hostům na nádraží chléb a sůl. Z Moskvy se nám píše, že tam jistí živlové chtějí carskou návštěvu Moskvy za každou cenu zmařit, a proto roztrušují, že cara v Moskvě očekává týž tragický konec, jako velikého kní žete Sergěje Alexandroviče. Rušti teroristé. V Samaře byl zatčen a do Petrohradu do praven nebezpečný terorista, Slěpuchin. jenž tam žil na falešné dokumenty na jméno Volkov. Je to jeden z činných členů létacího oddílu severní oblasti strany ruských sociálnýeh revolucionářů, jenž spolu s A. Traubergem (ve straně vulgo „Karl“) vypracoval a s pomon přátel vykonal celou řadu terrcristi ckých skutků. Tímto oddílem byli za- vražděni: gen. major Min, gen. por. Pavlov, ře- ditel žaláře Gudima, ředitel petrohradského ža- láře Ivanov, náčelník hlavního žalářního ředitel- ství Maximovský. Členy bojového oddílu byly vykonány atentáty na gen. adj. Dubasova, na gen. por. Redigera, na minístra justice I. G. Šče

glovitova, na život velikého knížete Nikolaje Ni kolajeviče. Slěpuchin měl účastenství také při organisaci a zřízení továrny na pumy a třaska- viny v Kellomäki ve Finsku a na dačích Borgo- čnově a Šamoniné. Kromě toho Slěpuchina Trauberg za pomoci kontrolora telegrafu A. Bě- locerkovského vypracovali plán vyhození vlaků do povětří. Velká část létacího oddílu sociálných revolucinářů byla schytána v letech 1906 a 1908 a jen několika jejím členům podařilo se prchnouti, mezi nimi i Slěpuchinu, jenž byl potom zatčen prc jinou příčinu a odsouzen na pět let k trestanecké robotě. Utekl zas a na f- lešný pas Volkova žil dotud v Samaře: Výprava českého Sokolstva v Americe. Z Niagary, 23. srpna. (Pův. dopis „Nár. L.-o Po krásných okamžicích, jež jsme zdo v Novém Yorku prožili, bylo nám se rozloučil a nastoupiti další cestu. Již o 5. hod. odp. tlačily se zástupy lidu. aby ještě jednou shlédli nepatrnou část českého národa, který je jim tolik vzdálen. Jak jsme slavně byli uvitáni, s toutéž slávou jsmo byli doprovázeni k nasloupení dalši cesty. O 6. hod. odpol. jsme vyjeli a hned u prvé stanice za Novým Yorkem se nám jevil roz- košný obraz Ženy a dítky z vesnice Little Ferry, ozdobeny praporečky a oblečeny v svá- teční úbor, volají »Na zdar!«. I dorost so- kolský béře na tomto pozdravu čestný pudíl. Dověděli jsme se pak, že je to česká osada, v niž bydli mnoho českých farmářů. Chvili se nám proto zdálo, že projíždíme obec některou ve vlasti, co zatím tislce a tisíce mil vzdálení od svých drahých a od své milé otčiny těmito končinami putujeme.

Jeliť jsme celou noc — a po krátkém zotavení nastoupili jsme prohlidku Nisgarn Je to vlastně místo lázeňské, letní sídlo bobatých Američanů a výletní místo. I zde to ihned poznáváme. Jsou ceny všcho »lázej- ské«. O 9 hod. přijiždi »kára«, t. j. tram- way a my zaplativše za jízdní lístek 1 dolar, t. j. 5 K naší měny, máme právo projížděl celou parlii, celou nádhernou scenerii, celý div světa. Po jizdě as minutu trvající mámetu čest prvně smekovati před velkolepým dítem při rody, jež zde umistila jednu obd vuhodnou část svých rájů amerických. Vodopád Niagar zvou Indiání případně »Hřměním vod«. Nebudu podrobně líčiti známý div světa, způsobený vý tokem jezer Erie, Huron, Michigan a Hořejšího. Odsuzuji každého, kdo tvrdí, že Nisgara nepřekvapí tak, jak si cestovatel představuje Ty spousty vod, ta nádherná imavozelená barv vody, jež se rázem mění na některých místec v sněhobilé hory vysoko vystřikujících vl a par. To vše působí úchvatně. Pak celá pro- jižďa po obou březích řeky pod vodopádem, rozmanitě utvářené břehy hluboko prorvaného řečiště, střídající se různý povrch vody,tu hladký, klidný, tu zase macně rozviřený, to vše je nevyličitelné, nezapomenutelné. A oprávněným je tedy rozhořčení naše na tím, že ruka lidská dovolila si ze ziskuchtive hrabivosti pro reklamu dělati obraz, pohledniei. jež je vlastně mazbou, urážejieí každébo, kdo krásy tohoto divu svěla spatřil.

V Praze, 6. zářI.

Falls.

K otázce jazykové na železnicích. Jsou dráhy povinny vydati seznam českých sta- ničních označení, přijímati v zemích s obvyklou češtinou jen česky vyhotoveně nákladní listy a tam vydávati oboujazyčné jízdenky? V. Trenčanský. Zkušeností je prokázáno, že dráhy, a byt to byly i státní, na stížnosti občanstva v ger- manisačním kursu mnoho nedbají. Když se jim tedy nedostává slušnosti, musí občanstvo chopiti se ráznějších a drastičtějších prostředků: Hnát je na soudy a učiti je slušnosti. Ovšem za vy- učenou musí zaplatiti i výučné. Tak stalo se před soudem v Přerově.

Továrníku Kokorovi v Přerově, který podal v této stanici česky vyhotoveným nákladním listem objednaný stroj do stamce Městečka, odepřeno bylo zřízenci dráhy převzetí zboží. poněvadž prý stanice vydací jest (na nákladním listu) jen česky označena a v tarifním seznamu stanie stanice toho jména označena není. Dráhy vydávají posud tarify jen německým jazykem a proto v nich českého označení stanic není. To jest ale závadou, zaviněnou drahami a ne- může z ní plynoucí nesnáze a nepřistojnosti nésti zasílatel, který má dle dopravního řádu právo, ve všech stanicích Čeeh, Mo- ravy, Slezska ba i Delních Rakou českým jazykem vyhotoveným nákladním listem zboží své podati. Poněvadž zřízenci dráhyve stanici Přerově z křivdy a bezpráví dráhy osobo- vali si právo a neústupně stáli na odepření do- pravy zboží a poněvadž zase naproti tomu za- sílatel, továrník Kokora po přání Germánů ve stanici Přerově české označení stanice Měste- čko v německé Stadtl zaměniti odepřel, ode- vzdal p. Kokoru záležilost podanou žalobou na železniční erár u c. k. okresního soudu v Pře- rově k rozhodnutí. Soudem bylo zjištěno, že za sílatelem volená vydací stanice skutečně má správně české označení Městečko. Její před- nosta dokonce uvědomil rekvirující soud, že stanice napřed označena jest českým jménem

Městečko a správně teprve na druhém místě ně- meckým Stadtl (u Křivoklátu). Žaloba podána byla na náhradu škody z odepření dopravy zboží, vzešlé v obnosu 37 korun. Zalobu za- stupoval přerovský advokát dr. Lipčík a erán finanční prokuratura svým koncipistou drem Poláčkem, který přesvědčovati usiloval, že pro posnuzení právnické otázky jest jediné směro- datným ustanovení dopravního řádu § 51(7), kte- rým se nařizuje, aby stanice vydací v souhlase s tarifem v nákladním listě se označovala a po- něvadž tarify jen v německém jazyce vydány jsou, proto prý třeba, stanice tak, jak v tarifu označeny jsou t. j. německým jazykem do ná- kladního listu vepsati. Proto prý byli zřízenei dráhy v právu, dotud zásilku k dopravě odepřiti dokud zasilatel tomuto zákonnému ustanoven vyhověti se zdráhal. Nic nebylo snazšího, než tento nerozumný, za vlasy přitažený důvod z ko- řene vyvrátit. Týž paragraf 51. dopravního řádu dodatečné ustanovení XXI.() naproti tomu st noví, že v korunních zemích Rakouska, kdež krom němčiny i jiná řeč jest v zemi obvyklou nákladní lišt i v této vyplniti přípustno jest. Dále se v tomtéž ustanovení praví, je-li zásilka, pa- daná v korunních zemích, kdež na př. čeština jest obvyklou, určena do zemí, kdež čeština není v zemi obvyklou, připsati se musí k českým údajům německý překlad. Z toho jde, že nákladní listy v celé oblast Čech, Moravy, Slezska a Dolních Rakous, po něvadž tam dle rozhodnuti říšského soudu če ština za jazyk v zemi obvyklý uznána byla, jen

českým jazykem vyplňovati přípustno jest a že ve všech těchto stanicích, ať leží třebá v tak zvaných ryze německých krajích, zboží takto jen česky vyhotoveným nákladním listem pro- vázené přijímati se musí a žádného německého překladu údajů do nákladního listu přídávati se nemusí. Naproti tomu podává-li se zboží na př z Liberce do Krakova, práv jest sice český za- sílatel nákladní list rovněž česky vyhotoviti, ale musí kromě toho k českým údajům něme- cký překlad přidati, poněvadž v Hlaliči češtině rozuměti nemusí. Z toho plyne další právnía rozumný důsledek, že je-li Čech práv ve všech zemích s obvyklou češtinou jen s českým ná- kladním listem podávati zboží své, všichni úřadníci při dráze v udaných zemích (Čechách, Moravě, Slezsku a Dolních Rakousích) mocní musí býti českého jazyka. Této právní zásadly držme se pevně a neústupně při hájení národ- ních svých práv při drahách a na tomto důvodu budujmež svůj odpor proti obsazování železnič- ních úřadů v českých krajích češtiny neznají- cími Němci a žádejme, aby i v německých kra- jích při drahách byli dosazováni úradníci třeba Němci, ale znalí dokonale češtiny. Soudce v daném případě na základě roz- vinutých zde právních zásad, vyhovujících úpl- ně náležitostem železničního podniku, odsou- dil železniční erár k zaplacen škody 37 K a k náhradě soudnícl útrat ve výši 42 K 52 h. Jestli pak konečně z tohoto zahanbujíeího poučení správa státních drah zmoudří?

Podobného pokoření dostalo se eráru okr. soudem v Ústí n. Orlicí v záležitosti stavital Brázdy, jemuž odpíráno bylo staničním úřadem v Šumperku vydávati jízdenky s českým ozna- čením. projízdné cesty. A další spory vyvola u okr. soudu v Olomouci z téhož důvodu olo- moucký advokát dr. Fr. Smrčka, jež teprve pro jednávati se budou a jinak než s hanbou pr erár neskončí. Jedině tímto postupem — soudními žalobam n anáhradu škody — lze proti zpupným trou- falostem drah proniknouti v cestě administra- tivní ohražují se svými výnosy, které v přímém odporu jsou k písmeně a duchu zákona. Čím více budou dráhy platiti stěžovatelům škod a soudních útrat, tím dříve stanou se meu- dřejšími. Soudní žaloby jsou nejlopším lékem proti furor tremens germanicus, Politický proces v Záhřebě, .e (Od zvláštního zpravodaje »Národních Lisid«.) V Záhřebě, 3. září 1909. Výslech posledních svědků. Vyslechnuta byla učitelka Zorka Paničova. Nikdy od obžal. Vukeliče neobdržela dopis, v němž by týž byl svědkovi obžaloby Dumičovi smrtí vyhrožoval. Vukelič nikdy dětem neza- braňoval, aby zpívaly ehorvalské plsně. Ne- pravdou je, že by některé dítě bylo dalo odpo- věď, že naším králem je Petar Karaďorděvič; každé vždy správně odpovědělo, že králem jest František Josef. Ilija Stojsavljevič špatné vysvědčení dává Muky Freundovi. Ten dobré pověsti se netěší, je známým šarlalanem, před nímž každý se m na pozoru a nie neprozřelelného před nim ne- mluví. Soudní adjunkt Josip Mrujavčič ukazuje na obž Kalembera jako na nejproslulejšího občana, který nikdy žádně revoluční propsgandě nepřisluhoval. Sváry mezi katoliky a pravoslav- nými vždy byly jen lokálního rázu, Pravoslavní nikdy netvrdili, že »ovo je srbska zemija«, která připadne Scbsku, V čitárně nebylo obrazu

FEUILLETON. Pozůstalostní fascikl Karla Havlíčka Borovského. Sdéluje Jos. V ejv ara od o III.

Rekurs Fr Jaroše vrch zemským soudem zamítnnt Poručník Tr. Jaroš podal námitky pro zbavení poručenství a rekurs k vrchnímu zem skému soudu. Pozůstalostní soud podal vrchni- mu soudu zprávu o celém dosavadním jednání a uvádí se v ní Zpráva na vysoce slavný vrchní zemsk soud v království českém! Ku přiloženému re- kursu Frant. Jaroše de pres. 13. července 186: č. 30.915 proti odnětí poručnictví nad Zdeňkou Havličkovou, podává se tato nejuctivější zpráva Dle obsahu pozůstalostních spisů Fascil D 856/2554 zemřel Karel Havlíček, spisovatel jake vdovec bez testamentu dne 29. červene 1856 v Praze v čís. p. 1029-II. u Františka Ja- roše a zanechal pro 7letou dceru Zdeňku pouze nepatrné svrchky v odhadní ceně 237 zl. 29 kr. které dle zprávy c. k. notáře dra. Gustava Gradl ze dne 3. srpna 1858 při veřejně dražbě obno- sem 622 zl. 413% kr. byly prodány. Dne 26. března 1859 obdržela pozůstalost 733 zl., takže dne 25. května 1859 obnášelo jmění pozůsta- losti 1404 zl. 72 kr. rak. měny. Tím pozůstalost byla projednána a vyřízena. Dne 14. května 1862 podal Fr. Jaroš zprávu o uzavření smlou- vy se sborem pro památku spisovatele Karla Hovlíčka za účelem zaopatření Zdeňky Havlí čkové a žádal o soudní schválení smlouvy. Těto žánosti bylo vyhověno, ježto smlouva byla po ručence ku prospěchu. Ale právě tento sbor — sloužící zároveň ku podpoře českých spisova- telů — podal dne 12. června 1863 drem. Běl ským žádost, aby Fr. Jaroš byl zbaven póru- čenství k vůli nejvýš rozháraným majetkovým

poměrům. Této žádosti dle § 254 obč. zák. byl vyhověno a dr. Brauner ihned poručníkem Zdeňky Havlíčkové ustanoven. Spolu výpravně nařízeno, aby od Jaroše poručenský dekret vy zvedla. Výpravna mu to oznámila, načež Jaro 13. července 1863 podal proti tomu námitky, po případě stížnost. Mezitím dr. Brauner dne 3. červenee 1863 složil slíb porüčenský a dno 9. července soudu oznámil, jaká opatření učini pro Zdeňku Havlíčkovu a jaké překážky se mu činí se strany choti Frant. Jaroše a Aloisa Sy. kory. Fr. Jaroš ve své stížnosti tvrdi, že ustano vení poručníka má se státi z příbuzenstva a lm že jest Alois Sýkora, svědomitý úřadník, který je pro místo poručníka schopný a důstojný K nému bude mít děvce důvěru a proto žádí rekurent, aby Zdeňka byla postoupena Sýkorovi Toto opatření dr. Brauner nedoporučuje, poně vadž také Sýkora nežije v příznivých poměrech Přikládají se veškeré spisy k vysokému rozhod nutí veleslavného vrchního zemského soudu V Praze, 31. července 1863. Ott. Současně Frant. Jarošovi v čís. 1422-II bylo zasláno vyřízoni námitek proti sesazen z poručenství: „Tomuto představení místa dat se nemůže, předloží se však totéž jako suižnost c. k. vrchnímu soudu zemskému k vyššímu roz hodování. V Praze, 31. července 1863. Vrchní zemský soud rozhodnutím ze dne 17. srpna 1863 rekurs Fr. Jaroše z a mítl.

Aloisu Sýkorovi pak zaslán tento výměr „Žádosti od p. Al. Sýkory dne 13. července 1863 pod č. 30.916 sem zanešené, by mu poru- čenstvo nad nezletilou Zdeňkou Havlíčkovou svěřeno bylo, svoliti se nemůže, poněvadž pan dr. Brauner za poručníka téže ustanoven jest příčiny se nenalézají jej z toho poručenstva zase propustiti, nebo p. Alois Sýkora příbuzenství sv ke Zdeňce Havlíčkové ani nedokázal.“ Dru. Fr. Braunerovi dáno pak 29. srpna 1863 následující vyřízení: „Dekretem vrchního zemského soudu byl Frant. Jaroš se svou stíž- ností odmrštěn a také zavrhnuta žádost Al. S- kory, aby toto poručenstvo jemu svěřeno bylo Z čehož se dr. Fr. Brauner jako poručník nezle tilé Zdeňky Havlíčkové tím rozkazem vyrozumnl vá, by ten samý nävržená opatření ohledně tohot poručence učinil a své nařízení nejkratším čase sem oznámil.“

Zamitnutý rekurs Al. Sýkory Proti odmítnuti své žádosti podal Al. S kora rekurs k vrchnímu zemskému soudu a do- máhal se opět, aby dru. Braunerovi bylo poru- čenství Zdeňky Havlíčkovy odňato a jemu svě- řeno viíeoel Vrchní zemský soud 3. listopadu 1863 roz- hodl, že se rekurs ten zamítá a uznal soud, že není příčin, aby se dr. Brauner poručenství zba- voval. „Dlužnouvážiti — dokládá vrchní soud — že se dr. Brauner velice zasloužil o zahájení sbírky pro opatření majetku nemajetné Zdeňce Havličkově u mimo to možno s úplnou důvěrou očekávati, že tento poručník s největší píli bude nejen jmění poručenky spravovati, ale také o její účelně vychování se starati. Dle toho změna poručenství pro tu dobu není nutná.“ Dr. Brauner byl tedy definitivně potvrzen a ponechán v úřadě poručníka Zdeňky Havlí- čkovy. Ve spisech pozůstalostních nalézá se Jále žádost dra. Braunera ze 22. června 1864 za vydání kuponů 6 státních losů pro 100 zla- tých z r. 1860 a slibuje, že svým časem v po ručenském účtu prokáže, jak s obnosem za ku pony naložil. Soud této žádosti vyhověl.

Pozůstalostní soud žádá výkaz jmění sirotka. Dne 16. ledna 1866 zaslal pozůstalosln soud poručníku dru. Braunerovi tento výmár »Dle schválené smlouvy od 15. března 186 přisluší nezletilé Zdance Havličkové právo na úroky oné jistiny, která k nadaci pod jménem »Památka Havličkova« sbírána jest, takovým způsobem, že z nich náklady na výživu a vy- chování Zdenky Havlíčkové zapravené býti mají a že přebytek úroků k jislině se přidá. Dále dle 3. článku smlouvy třetina vyskytlé jistiny Zdence Havličkové v pádu se provdání neb do- sáblého 30 léta se vypláceti má, an dle 4. čl po dosáhléme fysickém stáří právo k u žl vání úroků z celé jistiny má. Jeliko poručenský soud dle § 219., 222, 230. a 238 povinen jest dohlédati k nakládání s důchod- sirolkovými, žádá se Vašnost co poručník Zdenký Havlíčkové, aby jste s ohledem na slav oné ji stiny a na jmění u tohoto soudu schovaného ze zpravování jmění té nezletilé oučty skládal k čemuž se Gnedělní lhůta povoluje,

Výkaz jmění Zdeňky Havlíčkové Podáním ze dne 18. března 1867 poručník Zdeňky Havlíčkové dr. F. A. Brauner aděli okresnímu soudu pro Staré a Nové město Praze zprávu o stavu záležilosti poručenských. jak osoby, tak jmění se týkajících. »Zdeňka Havlíčkova byvši od mě síe řljna 1863 v bytu a opatření u paní Hanu šově, choti universitního bibliotekáře v Praze nachází se od měsíce března 1866 po přán svém v bytu a opatrování v mé vlastn rodině a dokonavši roku 1866 školní sve vzdělání na vyšší dívčí škole pražské, cvičí s nyní v hudbě i literárně doma; zvláště ale pra cemi domácími se zabývá. Jmění Zdeňky HavlIčkov é záleží 1. v jistině pošlé z veřejné sbírky loterie, klerá stojí pod správou »Sboru pro pa- mátku Havličkovu«, která dle účetní zprávy po- kladnika p. dra. Václava Bělského při kone měsíce prosince obnáší 31.620 zl. 631% kr. rak.č a uložena je dílem v úvěrných veřejných ústa vech, dílem na hypothekách. Z úroků této jistiny zapravuje se z usnesen správního sboru a) roční plat vdově Josefce Havlíčkové v Ně meckém Brodě, matce Karla Havlíčka 300z r. č.; b) vdově Anně Sýkorové v Praze, babiče Zdeňčině se strany matky, ročně 120 zl. r.č. c) Na výživu, opatření a vychování Zdeňk Havlíčkovy dle posledního účtu ročně 1200 zl

Poněvadž větší část kapitálu uložena na 6 úroků, bylo by při tomto vydání přece možné zvýšení jistiny, která stála při konci pro since 1864 na . . . . . . 31.082 zl. 11. kr. při konci prosince 1866 na 31.620 zl. 63 1/4 kr. bu tedy výše o 548 zl. 52 k. Sbor pro památku Havlíčkovu záleží ze členů:om lavo oq lvi dra. Fr. L. Riegra jako předsedy,vu e dra. Jana Purkyně, A bool dra. Frant. Palackého, i o1 dra. Václ. Bělského, spolupokladníka, dra. Josefa Podlipského, pvoje ředitele gymnasia Václava Zelenéhoa dra. Fr. Braunera, spoluporučníka Zdeňky Havlíčkovy. Dle § 6. smlouvy ze dne 12. března 1862 jak c. k. místodržitelstvím, tak i soudem peru- čenským stvrzené, náleží sboru tomuto právoji stinu „Na památku Havlíčkovu“ sebranou, spra- vovati a s ní dle uznání svého v mezích smlouvy a bez újmy práva poručníkova naklá- dati, pročež účty tyto toliko vlivu sboru podlá- hají a od něho také se vyřizují. Účty tyto isou až do konce září 1865 zkoumány a řádně vy- řízeny od 1. října 1865 až do 31. prosince 1866 jsou též složeny a k vyřízení sboru co nej- dříve budou podány. 2. Z pozůstalosti po otei Karlu Ha- vlíčkovi jsou v soudní deposici v 6 úpisech státní půjčky ze dne 15. března 1860 600 zl. r. č., ze kterých kupony jsem vyzvedl“ a po srážce útrat v hotovosti 75 zl. do české spoři- telny na knížku 62851/9677 dne 24. února 1866 jsem uložil Státní úpisy ty po 100 zl. měly tyto serie a čísla 5e ndvonee nt dlo 9l v gie s ser. 8200 č. o l ser. 8332 č. 8—I ser. 8548 č. 12—v ser. 11928 č. 4—II - ser. 12136 č. 1—v cdo e ser. 13472 č. 2—II. (Pokračování) :