Číslo 220.

V Praze, dne 12. srpna 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice Praha. Pštrossova ulice, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126. Slunce vychází ve 4 hodiny 45 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 23 minuty večer.

LICKt

Neděle: Sv. Kláry, panny. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Gabriela na Smíchově od 9.—12. t. m. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu 2.80 měšíčně . . . .. 8.40 čtvrtletně . .. celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko oštou: měsíčně . . . .. čtvrtletně . . . K 8.— celoročně. . .. K 38.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně .. . K 12.— celoročně.... K 48.— Předplatné dc Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- ie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . .. K .20 celoročně K 52.80 Telef, administrace li26.

Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v obyčej- nou hodiia polední. Převrat v Číně (Na základě zpráv katolických missionářů.) Dne 27. května t r. bylo 77 mučeníkům v Římě přiřknuta čest oltáře. Jevištěm, na něm působili, byla východní Asie: Amur, Tonking, Co- chichina a Kambodža. Seznam čelnějších muče- níků od r. 1630—1860, kteří jediné v Tongkinu a Cochinchině pro víru zemřeli, vykazuje 400 jmen, hlavně ze řádu jesuitů, dominikánů a františkánů. Z těch 77 prohlášených za blahoslavené zemřelo 13 smrtí mučenickou na půdě čínské, všech 77 v tomto století. Katoličtí missionáři nynější převrat v Číně na kolik let předvídali a Evropu před ním varovali, nalezli však ju evropské diplomacie hluché uši Missionáři však od tohoto převratu očekávají pře- tvoření všech věcí, jakési znovuzrození, jež bude zárukou nové, slibné budoucnosti. Velmi významné jsou jejich důvody, jež tuto v krátkosti podáváme.

Říše středu — dí — nalézá se od poslední války japonsko-čínské ve zvláštním přechodním stavu. Mezi vzdělanými Číňany nastalo lišení du- chů. Všeobecně zavládlo mínění: Takhle to nemůže již zůstati. Změna se státi musí. Ta tisíciletá čínská ztrnulost musí konečně ustou- piti vanutí nové doby. Cizí kultura mocně buší na dvéře Číny. Ona bušila i na dvéře Japonska a toto jí otevřelo. Otevře je i Čína? Na otázku tu právě odpovídá Čína. Lze pochopiti, že na Čínu vším úsilím hrnoucí se nová doba musila naraziti na tuhý, ba krutý odpor milionů, na starém lpících Číňanů. Málo kdo má ponětí, kterak houževnatě lpí Číňan na všem starém a jen tím lze si vysvětliti nynější přímo zoufalý odpor proti všem novotám, jimž Japonsko má dnes co děkovati za všecku svoji moc. Boj tento mezi starým a novým započal nej- dříve na dvoře císařském, kdež byl rozhodnut ve prospěch shnilé staré Číny. Tím se vysvětluje ny- nější povstání.

V čelo novot postavil se mladistvý císař Kvang-su, který chtěl započíti mnohoslibnou dobu novou. Pamětihodné jest jeho blahopřání, jež zaslal Lvu XIII. ke dni jeho 90 narozeninám dne 2. března a jež zní: Císaři velikého náboženství veliké říše v Římě. Ve 12 měsíci tohoto roku připadá 90. rok Tvého narození. Tento dlouhý věk je prodlouženým jarem evropských říší a je spolu mimořádnou událostí. Nabyli jsme přesvědčení, že Jsi po dlouhá leta Svého panování pokolení lidské napomínal k do- brým skutkům. Z toho těší se celý okrslek země a je Ti za to vděčným. Z té příčiny chápeme i my se příle- žitosti ku blahopřání. Přejeme Ti, aby jsi v dobrém a zdatném zdraví slavil své 90. narozeniny a dožil se i 100. roku svého věku. Přejeme si, aby kře- sťané i nekřesťané nejen v Číně, ale i všude jinde ve stálé svornosti a v požehnaném pokoji žili. V pravdě my to pevně doufáme. — Blahopřání to bylo ministrem v Pekingu ode- vzdáno apoštol. vikáři Favierovi. Je to po našem vědomí první blahopřejný list, jejž císař čínský monarchovi mimo svou říši zaslal. Mladý císař postavil se tedy v čelo reformy.

Kwang-su měl tolik odvahy, že odstranil spletité a mrzuté obřadnictví při přijímání poslanců a jich listin. Při audienci nového francouzského vyslance přijal Kwang-su pověřující listiny z jeho rukou, což v Číně bylo doposud neslýchané. Možná, že mla- distvý reformátor počínal si příliš bezohledně, bez patřičného přechodu a ohledu na staré předsudky. Pustil prý pravou lavinu reforem do Číny. Kde prý jen ten mladík tolik smělosti na- bral? A na to se odpovídá: Kterýsi mandarin dal mu ke čtení »Život Petra Velikého«, pře- ložený do čínské řeči, a to prý jej tolik rozohnilo, že rozhodl se jej následovati. Štáti se Pe- trem Velikým Číně. Myšlénka to obrovská. Pravilo se již, že mladistvý císař hodlá konati po Evropě cestu na zapřenou, jako kdysi Petr Ve- Novotářské dekrety císaře doznaly přijetí velmi rozdílného. Mnozí mandarini dekrety ty s farizej- skou pokorou přijali a potají proti nim brojili. Cí- sař předložil kandidátům mandarinství k zodpoví- dání dvě otázky: 1. Jaký je užitekaškoda ze železných drah? 2. Jak vypadá těch pět zemědílů světa? Otázky to ovšem praktické. Uváží-li se ale, liký

že mnohý z těch mandarinů ani železnici aniloko- motivu jak živ neviděl, a že ani v Konfuciovi nic o pěti dílech světa nestojí, může si každý rozpaky těch kandidátů vyšších úřadů pomysliti. Podle před- stav čínských tvoří celý svět veliký čtverhran uprostřed čtyř moří Ve čtverhranu tom stojí Čína uprostřed, proto je říše středu. Kolem Číny bydlí jen samí barbaři. Čiňané, na pokraji moře přebývající a s Evropany se stýkající, jevili poroz- umění pro idee císařské. Nejdříve se pro ně roz- hodly Číňanky, kterýmž prý nezmrzačené nožky Evropanek a jejich oděv se zamlouvaly! Národní cop upadl v opovržení. Musí se doznati, že půda pro císařské reformy připravena nebyla. Proto nebylo divu, když vzbu- dily odpor staročínské strany. A první obětí odporu toho byl císař sám, jejž císařovna-vdova, hlava to tatarské strany, do kouta zatlačila. Vyšla záplava dekretů oproti dekretům císařským, starý směšný zkušební řád byl obnoven, pokrokové listy byly potlačeny, redaktoři potre- stáni, reformovaní mandarini sesazeni atd. Toliko jeden nový dekret vydaný ve prospěch křesťan- ských missionářů zůstal v platnosti. Že však ani s tímto císařovna-vdova nesmýšlela poctivě, uká- zalo se brzy v nastalém pronásledování. Po tako- vémto povzbuzení se strany císařovny nebylo divu, že jako na daný povel pozvedly se tajné spolky k ochraně vlasti proti cizím dáblům.

Předmětem prvního útoku stali se missionáři, jejichž kostely byly sbořeny a majetek popleněn. Nejrozšířenějším tajným spolkem je Tao-tao- huei, čili veliký nůž, slovem boxeři ze severní Číny. Již 29. prosince m. r. psalo »Echo de Chine: Veliký nůž často již provincii šan- tungskou naplnil velikými hrůzami. Veliký nůž sestává z lupičů a vzbouřenců, jichž se sběhne veliký počet, kdykoliv dojde k nějaké bouři. Jsou to vlastně anarchisté Číny, kteříž od obsa- zení Kiaučau Němci hrají si na vlastence a vrhají se na křesťany. Na svých praporech mají heslo: ochranu císaři, smrt cizákům! Avšak tato oddanost císaři je jen na oko, ve skutečnosti chce sekta tato nynější císařský rod sesaditi a má prý již svého císaře zvoleného, jejž nosí na žlu- tých nosidlech a jenž si dává císařskou poctu vzdávati. Křesťané vidí, že běží o život a proto záhy

Kulturní Listy. V Praze, 11. srpna. K. — Čtenáři znají snad můj překlad rozkoš- ného žertu Marka Twaina pod názvem: »Ukra- dený slon«. Slon tento seznámil mne s náčelní- kem americké policie, jehož jméno mi již z paměti vypadlo. A právě s tímto náčelníkem měl jsem čest setkati se nedávno na jeho cestě přes Prahu do Mi- lána za tím účelem, aby italské policii byl nápomocen k vypátrání všech anarchistů. Dovolil jsem si tohoto znamenitého muže, tuto chloubu americké tajné policie žurnalisticky inter- viewovati. — Co soudíte, pane — tázal jsem se především o náčelníku italské policie Pratovi, jenž to tak mistrně s tím Bressim navlékl ? - — , prosím, to je v každém ohledu znamenitý muž, kdybych nebyl Američanem, chtěl bych býti Italem Pratem. Věru, znamenitý muž, jediný ve svém oboru a jeho sbor je přímo neocenitelný. Měli to v Monze tak chytře navlečeno, že nechybělo, než jen zatáhnouti šňůru, a ptáčkové by se byli ocitli v síti. — Bez zavraždění krále — — Prosím, to byla pouhá náhoda, či spíše ne- pozornost a nedočkavost italského krále. Já znám Prata jako sebe sama. Znamenitý to, nepřekonatelný policista, s nímž já si přes tu chvíli z New-Yorku telegrafuji. — Dovolte, pane — namítám — celý svět myslí, že italská policie dopustila se — — — Co nám do toho, co si o nás svět myslí. Zde běží o princip. Co záleží na životě jednotlivce naproti principu?

Prosím, byl to život krále. — I král musí se podrobiti principu. My ve- deme anarchisty celého světa ve stálé evidenci. My víme, co dnes dělají v San Francisku, co mají k ve- čeři v Pekingu, víme s kým se baví v Irkutsku, ba víme i to, s kterou kdo milenkou bude míti dnes večer dostaveníčko. Slovem, my o nich víme všecko. — Věděli jste též o jejich úmyslech v Ženevě? Náčelník americké tajné policie místo odpovědi pohleděl na mne s patrným politováním, s jakým to ne- vědomcem u věcech policejních má co činiti. — Ale to mi nechce jíti do hlavy, — namítám neúprosně, — že se dopustilo tolik vražd, když se o zámyslech anarchistů dříve vědělo. Nový pohled na mne s velikým politováním. — Prosím, — poučoval mne, — znáte zajisté zavraždění Julia Caesara. I on měl svou tajnou po- licii, jež mu na cestě podala seznam spiklenců, a pomohlo mu to co? — Nepomohlo, protože seznam ten ani nečetl. Nu tak vidíte, — odvětil vítězoslavně. Ty korunované hlavy jsou od jakživa umíněné hlavy. Kde kdo byl, prosil Caesara: »Nechoď dnes na Ka- pitol,« prosila ho i jeho manželka, nic platno. Zrovna tak to máte do dneska. Kdybychom dnes řekli ně- které korunované hlavě: »Nechoď dnes tam a tam, číhají na tě spiklenci s dýkami a revolvery,« ne- uvěřili by nám a neuposlechli. A proto my svůj úkol musíme obmezovati na střežení anarchistů — Aby se jim nic nestalo, — vpadl jsem mu My o záměru Bressiho věděli dávno. Věru, pane, vy mne překvapujete. Ano, věděli jsme o každém jeho kroku. Já do řeči.

ho stopoval od 1. června až do 29. července, na cestě z Patersonu přes New-York až do Monzy. Byli čtyři: Bressi, Lamer, Quintavalle a ještě jeden, jehož jméno doposud musím tajiti. A právě tento je náčel- níkem anarchistů. Mezi sebou říkají mu anarchisté Mlčoch, protože skoro nic nemluví a to je velmi významné. Vím i to, že Bresi koupil si v Patersonu rovolver za 18 dolarů. Věděli jsme, že se učí střílet a že střílí náramně jistě. Prostřelí prsten, aniž by se pohnul. Dne 10. června tento čtverolístek vsedl na loď »Gascogne« v Nov. Yorku. Téhož večera před odjezdem slavili anarchisté banket k poctě Bressiho, jakožto osvoboditele od jednoho tyrana. Více jak 100 anarchistů doprovázelo je na loď za volání zdaru je- jich účelům. V Havru na francouzském břehu byli opět od anarchistů uvítáni. Z Ameriky si Bressi vezl s sebou 8000 franků ve zlatě. Jeho cesta přes Paříž, Lyon a Marseille podobala se cestě triumfální. V Marseillu dával představení ze své mistrovské střelby. Každý divák byl přesvědčen, že Bressi cíle svého se nemine. Z Marseillu jel do Janova, Pisy, Li- vorna, Florence, Prata, Bologni, Piacenzi, Forli, Pavie, Milána až do Monzy a všude vedl veselý život. Vždyt ve zlatě ploval; jezdil obyčejně v I. třídě, nocoval v nejnoblejších hotelích a přece při tem scházel se s nejhorším ksindlem po ulicích a v nejhorších puty- kách. V každém městě měl jinou holku. V Bressim jsou způsobem podivuhodným všecky špatné vlastnosti Catiliny spojeny. A tu již zdálo se, že Bressi vysílě- ním klesne, avšak z Prata dostal do Bologny te- legram: Ty nedáváš nic o sobě věděti. Je již svrcho- vaný čas. Zde právě hýřil opět s jednou milenkou. V Turině měli anarchisté dne 23. a 24. července schůze, kdež bylo provedení plánu ve všech podrob-