Ročník XXXXI.

V Praze, v pondělí dne 19. října 1903.

Číslo 285.

Ka ranní a odpol. list předp lácía no . v Praze v adulnlstn ki s drojí deníck rkta : : nne vo alialk ee

se . Pošileu nrkkie : : s drojí zleilkoe Rnnrk na) Telefonické zprávy„Nár. Listů.“ Konference polských poslanců proti Rusínům. Ze Lvova, 19. října. Zde konala se včera společná konference polský ch poslanců na říšské radě a zemském sněmu. Předsedal jí ryt. Jaworski. Na jednacím pořadu hyla rozprava o zřízení ruského státního gymnasia ve Stanislavi, která prohlášena byla za důvěrnou. Debata trvala přes šest hodina zúčastnilo se v ní 20 řečníků. Všichn se vyslovili proti zřízení ústavu toho. Někteří prudce napadali vídeňskou vládu, která nejen ve Vídni, nýbrž také v zemi dochází podpory polských poslanců, v této věci se však postavila na stranu Rusů. Dostal se též na přetřes j a zy kovy spor magistrátu lvovského a v- týkána ochota k aspiracím ruským. Konečně pojednáno též o posledních událostech na universitě a o chování se ruských studentů vůči rektorovi. Všichni řečníci vy slovili se proti jakýmkoli ústup kům vůči Rusům. Navrženy byly čtyři resoluce, které vytkly stanovisko jednotlivých skupin polských a ve všech zaujato zamí- tavé postavení vůči gymnasiu stanislavskému Jelikož nemohlo být dosaženo dohodv o těchto resolucích, byly porady večer o 8. hodině přerušeny. Předsedové jednotlivých frakcí konali pak zvláštní konferenci, ve které smluvena byla naposledy resoluce kompromisní, jež předložena valnému sboru poslanců a tímto také jednomyslně přijata.

I v této konferenci předsedů jednotlivých frakcí došlo k tuhé debatě. Šlo zejmena o to, zdali polští poslanci zásadně se mají vy- sloviti proti zřízení ruského gymnasia ve Stanislavi aneb jen tou dobou. Konečně podařilo se konservativním poslancům,že přijata byla slova »tou dobou« do kom- promisní resoluce. Tato pak zní; »Vzhledem na nynější poměry prohla- šuje konference polských poslanců, že zřízen ruského státního gymnasia ve Stanislavi jest tou dobou nevčasno. Konference spatřuje v zařadění položky rozpočtové na rok 190 pro zřízení gymnasia tohoto bez předehozíh souhlasu haličského sněmu zemského po rušení zemské autonomie, zaru čené státními základními zákony z r. 1867 a protestuje pro budoucnost proti takovémuto postupu vlády.«

Vládní týdenník a sném království českého. Z Vidně, 19. října. Vládní listy pon dělní v příčině sněmu království českého německé obstrukce tam provozované ukla- dají si mlčenlivost. Jenom »Montags presse«, officiální tlumočník kabinetu, jes hovorna. Úveřejňuje stať, kterou prostě dlužno nazvat infámní a proti které dlužno protestovat nejrozhodněji. Jme- novaný list dokazuje, že vinu na německ obstrukci nemají Němci, jejich svévolnost. nýbrž — toť se rozumí — Čechové. Ti pr byli povinni v nynější kampani finanční hospodářské věnovat se jenom programu hospodářskému. »Česká většina tomu chtěla jinak« — dovozuje tento hlásník kabinetu. »Jejich bouřlivá tendence, zanášeti do všeho národní spory, přiměla je k tomu, že proti loňsku tentokráte vlastní dům, sněm zemský, na kterém mají tak pohodlnou nadvládu, zapálili, vytáhnutím tendenčně politických zá- konů a setrvávajíce na tom, aby posunuta byla do popředí planá a vyzývavá státo- právní adresní debata, kterých dožilyse dějiny sněmu království českého k neštěstí země již tolik, aniž se Čechové statnímu právu, mlhami zahalenému, jen o krok při- blízili.

Rozpoután byl náhle tuhý boj. N mecká menšina sáhla ke krajní obraně na sněmu českém jest obstrukce. Mezi n- šťastnými a nerozvážnými kroky, které mlado česká politika nadělala v poslední době, byi tento, který způsobil obstrukci na sněmu zemském, nade vši pochybu jedním z nej- nešťastnějších a nejnerozvážnějších. V Praze jest nyní nový druh obstrukce, obstrukce ni- koli negativní, nýbrž positivní (l), obstrukce. která vynutiti chce produktivní práci (ll) Většina má býti odvrácena od politických extravagancí (?) a má býti zatlačena do ko- lejí normální práce.« Na konec připojujes jakási recitace: »Obstrukce Němců na če ském sněmu má vyvážiti a zmařiti obstrukei českou na říšské radě a to tak, že jak v Praze, tak ve Vídni nebude se už provo- zovati politika národnostní. « Takovým jest závěr, ke kterému dospívá »Montagspressee ve své úvaze: »Pokládají Čechové obstruke ve Vídni, která jim dosud nepřinesla nie, než odstoupení jich důvěrníka (l) v ministerstvu a od které budoucně nemohou čekati žád- ných úspěchů, tak cennou, že ji zaměnit chtějí za nynější zmar činnosti zemskéh sněmu? Domnívají se, že touto povážlivou výměnou něčeho získají? Sotva! A nemohl by v jistém psycholo- gickém momentu, ve kterém uzraje toto po- znání, proniknouti názor, že bylo by pro obě strany nejlépe, aby zakončily tento sou- boj obstrukční čestným smírem? Nechť se neodporuje! Přijde okamžik, ve kterém s dospěje k této konklusi. Tak daleko nesahá náš optimismus, abychom věřili, že hned po vzájemné obstrukci následovati bude ná- kodně politický pokus dorozumívací.

RODNILIS Ale pokus, dospěti k dorozumění o pra- covním programu hospodářském na sněmu zemském a na říšské radě — při čemž nedotýkány by zůstaly politické a národní spory, jichž rozřešení by se vyhradilo šťast- nější budoucnosti! — to mohlo by býti vý- slední složkou vídeňské a pražské obstrukce. V tomto případě by německá protiobstrukce nyní v Praze provozovaná, prokázala emi- nentní službu oběma stranám, nejen Něm- cům, nýbrž také Čechům.- Uherská krise. Z Vídně, 19. října. Do té chvíle žádny maďarský politik sem nepřijel a také nebude žádný přijat. Od května je dnes poprvé, co udělují se všeobecné audience kromě toho pak bude vzato do přísahy ně kolik tajných radů. »Neueste Nachrichten«, ve kte- rých zdejší vláda ukládá své mínění o věcech uherských, uveřejňují tuto informaci: »Hlavní spor vede se o obsahu práv koruny ve vojenských záležitostec h. Koruna trvá na tom, že práva její v příčině společné armády mají zůstati ne- dotčena, jak je vykonává už od roku 1867. Devitičlenný výbor maďarské vládní strany žádá ve svém programu, aby se podřídila tato praxe aspoň do budoucna nějakým způ- sobem kontrole říšského sněmu. Takto obmezovalo by se nejen právo koruny, nýbrž také Rakouska, jež musí tuto armádu společnou zachovávati. Rakousko do- stalo by se do postavení podřízeného. Proto jest požadavek onen zcela nepřijatelným. Kapitulace koruny jest vylou- čena. To by mělí věděti laké v Uhrácha tudíž uzavříti kompromis. Nechtějí li, také dobře. Skoro bychom řekli, že ještě lépe!

Telegramy korresp. kanceláře. Z Vídně, 18. října. (G. B) Císař učiní o polednách hraběnce Traniové v jejím bytě půlhodinnou návštěvu. Z Vídně, 18. října. (C.-B) Za přítom- nosti císařovy vykonáno dnes slavnostní vy svěcení nového kostela sv. Kanisia v Ix. okresu. Obecenstvo dělalo císaři ovace. Z Berlína, 18. října. (C-B.) »Wolfova kancelář« oznamuje z Pekina: Zpráv londýnských »Times«, že na zdejší anglické vyslanectví učiněn byl dynamitový attentát. je docela bezpodstatna. Z Hamburku, 18. října. (C-B.) Dl zprávy, již obdržel zdejší generální konsul republiky San Salvador od svojí vlády, je bezpodstatnou zvěsí, že se re- publika San Salvador chystá na válku s Guatemalou. Z Kodaně, 18. října. (C- B.) Řecky král s královnou odplul odpoledne n palubě lodi »Polarnaja hvězda« do Petro- hradu. Z Essenu, 18. října. (Zvl. tel.) Japon- ská komise vojenská, jež za účelem dalšíeh dodávek dlela v závodech Kruppových, byl odvolána náhle do vlasti své. V poslední době poslal Krupp do Japonska velký počet děl dříve již objednaných. Z Nového Yorku, 17. října. (C.- B. »Associated Presse« oznamuje telegraficky z Londýna: Členové rozhodčího soudu na upravení branic aljašských dohodli se. aby bylo vyhověno všem požadavkům Spo- jených států, vyjma jich nároku na průplav portlandský. Kanada docílí tím vodního spo- jení s pobřežím. Rozsudek bude v pondel nejspíše vyhlášen.

Král belgický ve Vídni. z Vídně, 18. října. (C.-B.) Dnes pro- jížděl se král Leopold městem. Večer byla uspořádána v Schönbrunnu rodinná ho- stina, jíž se zúčastnili císař, král, členové císařského domu, ministr hr. Goluchow- ski a družina královská. Po půlhodinném cerklu rozloučil se král, poděkovav za při jetí císařem a členy císařské rodiny, a vráti se do dvorního hradu. Z Vídně, 18. října. (C.-B.) Král Be gičanů odejel v 8 hod. 25 minut do Paříže Na nádraží dostavili se císař, princové Filip aLeopold Koburští, čestná služba a belgický vyslanec Borchgrave s členy vyslanectva. Císař vrátil se po odjezdu vlaku do Schönbrunnu. Italští královští manželé v Paříži. Z Paříže, 18. října. (C.-B.) Ital št královští manželé a president Loubet chotí odebrali se o 9. hod. dopol. z paláce Royal ku přehlídce vojska. V 10 hod. dop. přibyli královští manželé za hřmění děl na cvičiště. Kdežto král vsedl na koně, zaujala královna místo v kočáře presidenta Loubeta. Na skvostně vyzdobené tribuně byli shromá- zděni předsedové obou sněmoven, ministřia sbor diplomatický. Ačkoliv bylo počasí ne- příznivé, přivábilo divadlo vojenské ohromné zástupy obecenstva. Po parádě o půl 19. hod. vrátili se královští manželé s presíden- tem Loubetem, s jeho chotí a s ostatními hodnosty do města. Na cestě byli hlučně pozdravováni lidem, s oken byly jim házeny kytice. V jednu hodinu odebrali se král a královna do paláce elysejského na vojenské dejeuner. Z Paříže, 18. října. (C.B) Vojenského dejeuner zúčastnili se vedle italských králov- ských manželů a presidenta Loubeta ministři. generálové, admirálové, vojenští a námořní attachéové zahraničních mocností a velitelé pluků. Král Viktor Emanuel připil zdraví presidentově, slávě francouzské armády a štěstí Francie. President Lou bet odne

věděl pak řečí, v níž připil slávě krásné udatné armády italské a štěstí Italie. Z Paříže, 18. října. (C.-B.) Po dejeu- ner bavil se král s ministry a dal si většinu přítomných generálů představiti. Vyslovil vůči nim svůj podiv pad armádou francouzskou. Před přeblídkou dal král odevzdati četným důstojníkům vyznamenání. Královští manželé, president Loubet a jeho choť opustili pala elysejský ve 3 hodiny 25 minut a jeli z hlučných ovací obecenstva na nádraží, kam se dostavili ministři a představení úřadů. Královna rozloučila se s paní Loubetovo srdečným stisknutím ruky a poděkovala jí z prokázanou pozornost. Král tiskl opětně pr- sidentovi Loubetovi ruku a pak jej objal. Vy- slovil naději, že bude míti potěšení presidenta záby v Řimě přivítati, načež president Loubet odpověděl: »Zajisté!« Z Paříže, 18. října. (C.-B.) Král Viktor Emanuel daroval chudým města Paříže 50.000 franků a chudým italské kolonie v Paříži 30 000 fr. Z Paříže, 18. října. (C.-B) Italsk král a královna byli dnes na mši v italsk kapli na třídě Ternesské. Uherská krise, z Pešti, 18. října. (C-B.) »Uherská telegr. a korresp. kanc.« oznamuje: Vypra- cováním vojenského programu liberální strany pověřený devítičlenný výbor mě dnes za předsednictví Kolomana S zell a za přítomnosti finančního ministra dra. Lu kacse od 10. hod. dopolední do 1. hod odpol. schůzi, na kteréž formulace uči něných dosud usnesení byla ukončena. Zpráva, že různými vlivy způsobena byla změna hotových již usne sení, není pravůiva. Výbor dá svůj elaborát v příhodnou dobu na veřejnost.

Odrečená carova cesta do Říma. Z Říma, 18. října. (C-B) »Tribuna oznamuje z Paříže: Italský velevyslane v Petrohradě Morra di bavriano přibyl sem a měl s králem rozmluvu o odročené carově cestě do Říma. Potvrzuje se, že bylo příči- nou odkladu přenáhlení ruské po- licie. V telegramu praví se dále, že kral Viktor Emanuel knížeti Dolgorukému pro- jevil hluboké politování nad tím, že cesta carova odložena a zpráva o tom na veřejnost dána byla. Situace na dálném východě. Z Petrohradu, 18. října. (C B.) Pr záležitosti dálného východu zřízeno z vlašt ní komité, jemuž sám car Mikulás předsedá. Členy tohoto komitétu jsou: mi- nistři vnitra, financí, zahraničních zále žitostí. války a námořnictví, jakož i místodržite dálného východu. Dle uznání carova mohou býti k poradám komitětu povolány také jine osobnosti, jejichž účastenství ve věci by s jevilo prospěšným. Do porad komitétu nále- žejí organisace, rozpočty a správní opatřen ku povznesení obchodu a průmyslu na dál ném východě, jakož i místodržitelovy návrhy na vydání nových aneb na změnu platnýel už zákonů, pokud by tyto návrhy překračo valy meze místodržitelovy kompetence. Ko mité nemá žádné moci výkonné; jeho usne- sení budou prováděti místodržitel nebo při- slušná ministerstva. Z Petrohradu, 18. října. (C. B. Z Port Arthuru se oznamuje, že Chunguzové přepadli město Bodone na řece Zungari. Na vyproštění města vyslán oddíl kozáků Zmntky balkánské- Z Cařihradu, 18. října (C.- B.) Mini sterská rada usnesla se, aby ua o pětne vystavění spálených vesnic, ko- sťelů a škol 50 000 tureckých liber byl věnováno. Dnes sestoupila se v Jildizu mi- nisterská komise, aby o stavu věcí poro kovala.

Francouzi a Italové v Tunisu. Z Tunisu, 18. října. (C-B) Při vče rejším francouzskoitalském ban ketu pronesl italský generální kon sul řeč, ve které pravil: Zde na půdě. kde s por mezi oběma našimi na rody nejprudčeji se roznítil, musí take dříve než kdekoli jinde, navždy být utlumen. Hrdě nechť vlaje fran couzská vlajka nad Tunisem! Je- diným přáním Italů jest, aby ve stínu této vlajky s Francouzi mohli svorně pracovat — Řeč tato setkala se s obecnou pochivalou Posl. dr. Pantüček a lindř. Maštálka před svými voliči v ličině. Včera dne 18. října t. r. byla městskou radou v Jičíně pořádána v sále hotelu »Ham burku« velká voličská schůze, k níž pozváni pp. poslanci dr. Ferd. Pantůček a Jindř. Maštálka. Ačkoli týž den bylo slavnostní zahájení dopravy na nové trati Jičín-Turnov a tudiž oby- vatelstvo i voličstvo jičinské na dví rozděleno. přece těšila se schůze ona značné účasti, ze- jmena intelligence domnácí. Sehůzí zahájil jménem městské rady pa dr. Volf uvíláním obou pánů poslanců, načez po provedené volbě pana dra. Volfa za před- sedu a pana lékárnika Vítka za místopředsedu uděleno slovo panu dru. Ferd. Pantůčkovi, jenž dle stanoveného programu pojednati měl »O ny nější politické situaci«, Dr. Pantůček ve své, hodně přes hodinu trvající a často pochvalou i souhlasem prová zené řeči uvedl asi následující: Maje čest býti poslancem za město Jičín na sněmu zemském království českého, jsem povinen především zmíniti se o činnosti

tohoto zákonodárného sboru a vzpomenouti poměru i vlivu jeho na situaci po- litickou v říši. I dle ústavy prosincové, která — jak známo — bez spolupůsobení zástupců českého národa přišla k světu, mají k ohledu zákono- dárném zaujímati sněmy prineipiálně mí st prvé, misto hlavní, kdežto řišská rad teprve v řadě druhé, jen jaksi p odru ž ně. toliko v případech jako vyjimka z pravidl přesně vypočlených k působnosti dospěti má. Tomuto základnímu stanovisku nynější sku tečný stav neodpovídá. Sněmy nejsou s volávány pravidelně, ba nevšímáno si nebezpečné a protizákonné praxe, dle které vybírají se zemské přirážky sněmem nepovolené jen nn základě opatření. podobného známému § 14. ústavy říšs ké ačkoli pro totu opatření není dán podklad v plat- něm zřízení zemské m. Tak na př. i letos svolán zemský sněm král. českého teprve v posledním čtvrtletí a te- prve v řijnu předložen sněmu rozpočet za rok běžný, ačkoli již od ledna rozpočet onen skutečnosti byl realisován. A pátráme-li po důvodu, co přimělo vládu že umožnila sněmům, aby třebas i pozdě přece zjednaly platnosti svým ústavním právům, vyřl díce rozpočet, shledáme, že to nebyla tak snaha dáti sněmům, co jejich jest, jako spíše r oz paky, způsobené rozháraností řis- ské rady a malou nadějí na dělnost Rozpaky ty, bránící svolání říšské rady k řádně podzimní kampani, měly býti v zapo menutí uvedeny činností s němo v ní. Proto svolány v tento neobvyklý čas sněmy zemské a mezi nimi v řadě ovšem poslední sněm království českého.

Rovněž příčí se ústavě, že nepopřává s sněmům dostatečná doba, aby své záležitosi mohly vyříditi. Z každého zasedání sněmu zbude vždycky dlouhá řada oněch úkolů, které klubem poslancům jako naléhavé byly vytčeny a v pra- covní program pojaty, aby v program budoucího zasedání se stejným as výsledkem přišly. (Šrv na př. změnu volebního řádu zemského, otázku povinného pojišťování atd.). Co se týče kompetence zemské, jest zajiste obecně známo úsili určitých kruhů rozšiřovati co možno na úkor zemských sněmů hranice pravomocnosti rady říšské. Však netoliko ve směru časovém a věeném jsou zemské sněmy snahami centralistickým zkracovány, nýbrž i — a to zvlaště sněm krá- lovatví českého — politický jeho význam syste- maticky snižován Děje se to jednak tím, že buď vůbhec se k vyřízení a ku projednání nějaké politické otázky nepřipustí, nebo že učiní-li většinou ná- težitou usnesení, zákon jím přijatý k nejvyšs sankci není předložen. Doklad toho podává nám na př. usnesen o používáni zemských jazyků v úřadování sbor samosprávných. Ba i v otázkách nepolitických nebývá an jednohlasné usnesení sněmovní respektováno jak jsme to viděli při dávce pivní jednomýslně sně- mem odhlasované, která sankce nedošla. V době poslední namáhají se naši spolu- občané němečtí ještě jiným způsobem význam našeho zemského sněmu snížiti, ne li na dobr zmařiti. Vydali heslo, že bez říšské rady nemá býi žádný sněm. A poněvadz nynější nedělnost víden- ského parlamentu, ač zaviněna jest Němci, nám na vrub čítati chtějí, namáhají se mstíti se n nás mařením klidného jednání s němovní ho Ovšem vede je k tomu ještě jiná úvaha.

Bojíť se, že by věcná a klidná práce sněmu i nepopíratelná plodnost jeho zasedání, porovnána s jalovosti, jakou vykazuje činnost rady řišské. byla přiliš pádným dokladem o správnosti na- šich politických snab, domáhajících se toho, aby těžisko zákonodárných prací přeneseno bylod zemských sněmů. Proto hledi snížiti i úroveň zemského sněmu na onu linii, na které stojí vídeňský parlament a obstrukeí, kterou dne 9. října beze všeho dů- vodu věcného zahájili, připraviti zemský sněm český o jeho význam jako sboru plodnéhoa práce schopného. Však třebas se jim podařilo zastaviti práce sněmovní na několik dnů neho i dociliti před časného zakončení jeho zasedání, přece zajisté nepodaří se jim utlumiti našich hlasů, prolestu- jieích proti tomu, aby ze zákonodárnéh našeho sboru, který podle nezadatelných práv historických má býti východištěm i stře- diskem našeho života politického, stala se jen pouhá i nstance správní.

Nepodaří se jim zajisté zlomiti náš odpor proti systému centralisačnímu, který neohližej se na individualitu národní i zvláštnosti zem a který ignoruje his torická práva, chce řiditi celé Rakousko dle šablony j edi né. Všichni zajisté budeme stejným vždy úsi- lím pracovati k tomu, abychom revisí dosaradní ústavy dospěli k náležitému provedení svých práv nám slavně uznaných a tím dosáhli také příslušného povznesení zemského sněmu svého království. Snad naskytne se nám k tomu v budoue- nosti přiležitost. Však prozatím nutno i nyn alespoň bránili se proti všemu úsilí ke snížen našeho sněmu čelicímu i proti útokům, ktere proti jeho existenci jsou podnikány. Doufám, že dojdu souhlasu vašeho, když proti těmto snahám bořivým a nepřátelským svého hlasu pozvedám. Přecházeje k nastinění politických poměrů rakouských, chci pokusiti se vyložili vám nynější směr vládní i poměr našeho poselstva k oběma faktorům politiku upravujícím, t.j. vůči parlamentu i vůči v ládě.

Jaká jest vůděi idea a jaký základní pro gram parlamentu rakouského Na otázku tuto musím zůstati odpově dlužen, ježto parlament rakouský nemá vů bec nižádného vlastního programu a nižádné vůdčí i dey Parlament rakouský od doby té, co vítězná obstrukce německá rozbila bývalou pevnou jeho většinu, nedovedl se vykrystalisovati ve většinu jinou, nedovedl si na místo programu hájenéh a zastupovaného starou pravicí postaviti pro- gram jiný. Jest to smutným výsledkem vítězství ně- mecké levice, že sice dovedla bořiti, však ne- měla a nemá dosud způsobilosti znovu stavěti, že dovedla zlomiti starý železný kruh, nedo- vedla však vztýčiti prapor, kofem něhož by bylo lze seskupiti většinu národností tuto říši obý- vajících. Program německé levice, hlásající německou hegemonii, se všemi jejími důsledky mohl tvořiti jen bojovné heslo pro různé frakce ně- mecké při útoku jejich proti pravíci, nemohl však býti příjat jako ethický podkl ad formace, které by připadlo řízení tohoto státu, v němž neněmečtl národové historil, kulturou i zdatnosti hospodáťskou Němcům se rovnající, ba je i v mnohém převyšující, číselnou většinu vykazují.

Proto také, ač Němci formálně vítězství do- byli a válečné útraty si odvoláním jazykových nařízení zaplatiti dali, nemohli dosud využíti svého vítězství tím, že by i vládu ze svého středu postavili a parlamentu určitý dali směr. Parlament zůstal od té doby jen snůškou různých politických stran s tendencemi odstře- divými, z nichž nelze utvořiti výslednici; stal se tělesem bezvýznamným, které jen ad hoc se proměňuje v hlasovací stroj, však postrádá duše, jež by řidila jeho pohyby a udávala směr jeho kroků. Tato bezmocnost parlamentu jest zřídlem nynější politické situace v Rakousku. Z ní pochodí nebo alespoň ji dají se vysvětliti různé zjevy v poli- tickém životě našem, které by jinak zůstaly ne- pochopitelnými. Ji vyložiti se dá onen nápadný nedostatek resistence parlamentu vůči každé akci, směřující k zastavení jeho činnosti, s ní souvisí i složení a zvlástní postavení druhého faktoru politického ve státě, t. j. v lá dy.

Nedostatek pevné většiny parlamentní, z které by dle zvyku, ve všech ústavních státech panujícího, kabinet mohl býti sestaven, měl v zápětí, že vláda rakouská musila býti vzata z kruhů mimoparlamentních t. j. z kruhů úřadní ch. Následkem toho nestojí vláda tato v oné úzké souvislosti s parlámentem, jak tomu jest ve všech státech ústavních za poměrů normál- ných, nýbrž pokládá se za úřad mimo parla- ment nebo spíše nad parlamentem postavený. jehožse události parlamentní buď vůbec ne- dotýkají neb jen nepřímo dotýkají. Proto také jest hoj proti vládě této mno- hem nesnadnější než boj proti vládě parla- mentní, která porážkou oné strany, z níž jest vzata, padá a straně vítězné ustupuje. Než úřadnický karakter této vlády má jiné ne bezvýznamné politické důsledky. Vit vláda tato velmi dobře, že podmínk její existence založeny jsou v nynější parla- mentní rozháranosti, která vytvoření nějak pevné majority a tím i zřízení parlamentního ministerstva činí nemožný m.

Pochopitelná a přirozená touha po sebe zachování nutí ji, aby tyto podmínky svého byu hleděla co možno nejvíce a nejdéle zachovati. Z toho dá se vysvětliti, proč tak málo jest se strany vlády činěno k odstranění nynějšího smutného stavu parlamentu i proč s takovou obavou sledovány jsou od vládních orgánů časopisů všecky kroky činěné k sestavení nějaké většiny parlamentní. Z toho dá se také vyložiti, proč vládní ča- sopisy s takovým uspokojením zaznamenávají každý fakt, nasvědčujíci rozkladu nějaké větši strany nebo dokumentujíci rozdrobení pevného dosud šiku politického. Z toho dá se konečně vysvětliti, třebas n ospravedlniti zjev, že tato vláda úřa dní, která přece dle svého karakter ui určení by měla státi nad stran al m a provádějíc přesně všude jen zá- kon, napravovati křivdy, jichž se vlády dři- vější ze svého politického strannictví snad do- pustily, tohoto úkolu svého neplní, nýbrž posta- vila se úplně na jednu stranu politickoua to na stranu německé levice.

Neboť tak jako německé strany bojí s znovuvzkříšení staré pravice, jež i nýni jako jediná možná majorita purlamentní se objevuje, tak i vláda opětného semknutí se bývalého ze- lezného kruhu z důvodu sebezachování se hrozí. Z této identity zájmů i totožnosti cíle vytvoře la se ona intimnost mezi vládou nynější a něme- ckou levici, intimnost přátelská, která se ve vzá- jemných službách a vzájemné podpoře mani- festuje. Vláda prokazuje služby levici tim, že jí moe svoji, kterou jí postavení její jako exekutivy po- skytuje, dává k disposici, Němci odvděčují se- zase vládě této, že jí v parlamentu hlasy své propůjčují. Tuto podporu snah německých pro- vádí vláda pod záštilou hesla, že v otáz ká ch národních ničeho neučiní bez vůle obou interessovaných národnostl. Heslo toto zdá se na první pohled spravedllivým, však ve skutečnosti jen proti národům slovan- ským, zejmena národu českém čelí. Neboť nehledě ani k tomu, že principu toho . se vláda nepřidržuje, jde-li o požadavky něme- cké (Viz rozdělení správy evangelické v Čechách, kpmpromiss ve skupině velkostatkářské pro volby