V Praze, v pátek dne 25. řjna.

K číslu 295. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 4h

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

NARODNÍ

LSI Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. am je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů.“ Kritický stav v táboře českých poslanců. Z Vídně, 25. října. Baron Beck, nynějš min. předseda upadl, do téže chyby, kterou měl dr. Arnošt Körber. Úspěchy, kterých dosáhl při volební opravě a při rakousko-uherském vyrovnání, pokud jde o vyrovnání mezi o bě- ma vládami, vstoupily mu do hlavy jako mladé víno a pomátly jej do té míry, že do- mníval se, jako kdysi dr. Körber, býti neob- mezeným pánem situace. Myslil a vykládal, že co se děje v táboře českém, jest domácí zále- žitostí českou, řekněme domácí vojnouv budově české, do které mísiti se nikdo nemá právo, ještě méně pak povinnost. Když pak ze střechy domu českého vyšlehl oheň, stál s ru- kama založenýma, pravě: »Nechať dům český shoří.« Plameny z českého domu však šlehly na celou strukturu nynějšího kabinetu a byl to rozmyslný polský člen jeho, který včera, usly- šev, že dr. Pacák a dr. Fořt ohlásili de- misi v klubu českém, se pronesl: »Pak jde o nás o všechny.« Soudíme ze včerejších odpoledních rozprav bar. Becka s poslanci českými a s oběma če- skými ministry, že byl baron Beck vyveden ze svého bludu a dospěl k poznání, že jde o víc než jenom o věc interní v řadách poslanců českých, že jde totiž o věc, která by mohla státi se osudnou pro celý kabinet a také pro parlament.

Máme dojem, že v táboře českém není všude poznána důležitost, že nevycítěn příkaz vážné chvíle a že není tam vůle způsobit, čeho jest pro Čechy ve sněmovně poslanecké bez rozdílu nezbytně a v první řadě třeba: totiž naprostého vyjasnění, naprostého bud sjednocení neb rozdělení rolí. Nikdy jsme ne- chtěli a nežádali, aby všichni poslanci provo- zovali taktiku jednu, buďsi oposiční buďsi opor- tunistickou. Jest dobře myslitelný stav, za kte- rého by řekněme 3 skupiny české provozovaly politiku ve sněmovní většině, kdežto čtvrtá by provozovala politiku oposiční, ovšem s dvěma výhradami: aby čeští oposičníci a češti oportu- misté pracovali si do rukou a nikoli proti sobě, to jest, aby česká oposice pracovala tak, jako pracovala kdysi v maďarském parlamentě sku- pina tak zvaných »tygrů«, skupina pozdějšího ministerského předsedy Kolomana Tiszy. Druhá výhrada záleží v tom, aby všichni po- slanci čeští v určitých požadavcích a určitých otázkách všenárodních byli za jedno. Taktik může býti různá, ale cíle musí býti společny.

Když konstatovali jsme, že na předvčerejší schůzi 5 poslanců: dra. Kramáře, prof. dra. Masaryka, dra. Hrubana, Práška a Klofáče s oběma dosavadními českými mi- nistry drem. Pacákem a drem. Fořtem ukázal se úplný rozvrat a rozkol, jež činí ve- škerou součinnost českých poslanců na půdě vídeňské nemožnou, neoznámili jsme nic, než pouhou a pouhopouhou pravdu. My často, ke škodě »Nár. Listů«, ukládáme si naprostou zdrželivost ve zprávách nejen o tom, co se děje v lůně klubu poslanců českých, v lůně českých skupin. My nikdy nedopouštěli se po té stránce žádných indiskretností. My také neděláme žádné proselyty, my nenapadáme žádnou z druhých skupin českých, protože myslíme, že poslanei čeští nejsou ve Vídni proto, aby navzájem se potírali nebo, aby druh druha odstrkoval, nýbrž aby ruku v ruce pracovafi pro národ, jak národ toho potřebuje a také to žádá.

Opakujeme: Když jsme konstatovali roz- vrat a rozkol mezi skupinami českými, konsta- tovali jsme jenom čirou skutečnost. Dodáváme dnes, nechtějíce věc tu dále rozváděti, že ne- bylo souhlasu ani co se týče taktiky, ani stran pracovního programu poslaneů českých, ba nebylo souhlasu a jed- noty ani stran požadavků, které mají býti považovány a zastávány jako nej- aktuálnější a nejpřednější, jakkoli jsou to poža- davky již 10 let staré. Jest skutečně žalno, musíme-li říci, že po nových volbách na základě volebního práva hlasovacího, po kterém toužil český národ od počátku let 70tých, počet poslanců českých vzrostl, ale že jejich váha a síla na kolbišti říšské rady se umenšila. Netajme si, že poklesla jenom vinou poslanců českých. V ná- rodě českém jest nespotřebována dělnost a mo- hutnost, avšak tyto potence nejeví se na radě říšské, protože tam všechna činnost jest spo- třebována do té chvíle samými řevnivostmi. které se odehrávají sice jaksi za větrem, jejichž vlny však jsou viditelny i veřejně. Co jsme v posledních dnech opětně řekli, nemůžeme než opakovati. Jest skutečně krajní potřeba ná- pravy poměrů v táboře českém a nesjednotí-li se poslanci sami mezi sebou, národ je snad brzy k tomu donutí. Z Vídně, 25. října. Ke svým zprávám o roz- vratu v táboře českém dodáváme ještě: Když po včerejší schůzi českých předsedů s českými mi- nistry vyšlo na jevo, že není žádoucí shody, kteráž usnadnila by těmto činnost v kabinetě, neprodleně svolán Český klub a neprodleně oba ministři sepsali společnou žádost za propuštěnou, jenom následkem zjevů, kte- réž ukázaly se ve schůzi té. List, svědčící bar. Beckovi, jest hotový a může býti každou chvíli podán. Oba čeští ministrové, aby také takto bar. Beckovi osvědčili svoji solidaritu, podávají žádost společnou.

Oprava bludu. Z Vídně, 25. října. Oproti ustavičnému tvrzení, že svobodomyslní poslanci čeští vůbec, a zvláště dr. Kramář, chtěli také nadále ve svých rukou míti vedení české delegace, kon- statuje se z příslušného místa, že klub svo- bodomyslných poslanců českých hned počátkem této kampaně usnesl se přinésti společnému klu- bu poslanců českých veškeré oběti povahy osob- ní, že dr. Kramář a poslanci českého klubu předem zřekli se jakékoli vůdčí role a byli ochotni přistoupiti k volbě nějakého poslance agrárního za předsedu společného svazu. Toli- kéž oba ministři nezůstavili poslance české všech skupin v žádných pochybách o tom, že jsou ochotni každým okamžikem ustoupiti na prospěch kandidátů jiných. Beckovy konference s Jihoslovany. Z Vídně, 25. října. Ministerský předseda bar. Beck měl včera večer dlouhou poradu s drem. Ivčevičem, drem. Ploje m, drem. Laginjou a Biankinem jako zá stupci jihoslovanského klubu. Vila Gröbova pro českou zemědělskou fakultu. Z Vídně, 25. října. Ministerstvo financí povolilo náklad na pronájem vily Grč- bovy pro zemědělskou fakultu při vysoké české škole technické v Praze, počínaje rokem letošním.

FEUILLETON.

Bible ve 400 jazycích. Zajímavá sdělení o činnosti anglické a americké biblické společnosti a obtížích, : nimiž jest jí bojovati, podává W. G. Fitz-Gerald v „Harpes Monthly Mag.“ Jaké obtíže musí na příklad překonati misionář na ostrově Nových Hebrid, kde řeč vůbec ještě není vyvinuta a kde musí drobty dialektu divochů odmě- nami a přemlouváním vylákati a zaznamenati. Pone- náhlu vniká do primitivních forem této řeči, v níž se ještě nepočítá dále než do čtyř a slova pro tak důležité věci jako město, oděv, obilí, vůbec chybí.

Při překladu bible nezbývá, než nahraditi je slovy anglickými. V bibli, kterou společnost vydala pro Indiány kmene Mosquito na pobřeží Nicaraguy, zu- sila býti slova jako „král“, „kněz“, „sňatek“, rovněž nahražena anglickými, poněvadž slovní představy těchto pojmů u Indiánů nebylo. Slovo „hřích“ pře- loženo výrazem ,saura“, jenž vlastně znamená „škod- livé k jídlu“ Dlouholetý život a bádání v takových zemích umožní teprve vniknouti v názory a ducha řeči národa. Ob překladatelé bible do řeči tahitské Henry Nott a John Williams ztrávili dvacet let jen učením se řeči a dal- ších dvacet let pracovali na svém díle. Pro pojmy jako „poctivost“ nebo „svědomí“ musili utvořiti slov- ní formy. V řeči maori byla slova jako „naděje“ „zákon“, „víra“, naprosto neznáma. V Ugandě čekal dr. Crawford pět let, než uslyšel slovo „soužení“ v nářečí ki-mbundu. Myslil, že pro ně již nenalezne výrazu, až jednoho dne postěžoval si mu lovec slonů, jaké „dibebu“ jsou krysy. Zdlouhavá a obtížná je tato honba za určitými výrazy, kterou misionáři za úče- lem překladu bible podnikají. V horku a útrapách středoaustralské pustiny lámal si Medhurst hlavu, má-li „kadidlo“ přeložiti kuli ngomu, t. j. „vůně““ a za slovo „zlato“ užil konečně výrazu marda maralje, t. j. „červený kámen“. Biblické označení „beránek boží“ vyjadřuje se pro Eskymáky „malý tuleň boží“

Tak vznikají také významné vědecké práce, jako překlad bible do čínského jazyka a badatelům otevírají se zcela nová nářečí. První pokus ovšem se hemží nedorozuměními a chybami a při novém vydání bible v řeči lifu pro ostrovy Loyalty bylo opraveno 52.210 chyb. Přicházejí podivné zkrouceniny. Tak v prvním vydání evangelia sv. Matouše pro Indiány kmene Micmac v Novém Skotsku četlo se: „Zvedne se lyže proti lyži“ a tento nesmysl vznikl záměnou jediné hlásky, ježto slovo naooktakumiksijik znamená lyži a slovo naooktukumiksijik znamená národ. Překla- datel čínské bible dal nedopatřením při vjezdu Kri- stově do Jerusalema lidu házeti na cestu nikoli pal- mové ratolesti, nýbrž velmi nebezpečné trní. Ale ne- dorozumění, jež vznikají chybným překladem nejsou ničím proti nedorozuměním vznikajícím následkem nedostatečných představ čtenářů. Jak může si oby- vatel plochého korálového ostrova v moři představiti pohoří? U Hindů budí zvláště pohoršení zabíjení zvířat. které buddhismus tak přísně zapovídá. Při podoben- ství o ztraceném synu pravil starý indidký kněz „Jest to krásný a poučný příběh, ale jak hrozně jest znetvořen zločinem jinak dobrého otce, jenž při ná- vratu syna páše těžký hřích zabitím telete?“ Mnozí divocí národové učí se z překladu bible vlastní řeči.

V Peru jest velmi starý překlad bible jediným pra- menem pro nápisy a zřízení Inků. Bible jest dnes přeložena do jedenácti polynesských a 38 různých nářečí Nové Guiney. Na počátku 19. století byly roz- šířeny čtyři miliony exemplářů bible v padesáti jazy- cích. Dnes tiskne anglická biblická společnost při ročním příjmu 5 milionů korun šest milionů exem- plářů ročně ve 400 jazycích, při čemž se používá 60 různých druhů písma. 2000 jazykozpytců jest stále zaměstnáno v celém světě opravami chybných textů v různých řečech a jejich opravy a změny zkoumají se doma zkušenými filology. V posledním roce bylo touto londýnskou nejvyšší instancí posouzeno 151 různých překladů. Jedině Afrika jest zastoupena 81 jazyky. Zajímavo jest, že anglická společnost rozší- řila v posledním roce bibli ve 20 jazycích v Rakou- skosUhersku a v 50 v ruské říši S velkým nebezpečím a obtížemi šíří se bible po celém světě. 3000 pionýrů jest stále na cestách, na psích saních v Aljašce, na buvolích vozech mezi lovci lebek na Borneu, na velbloudech mezi Mongoly pouště Gobi, na vozech tažených lamami v Andech atd. Růz- ným způsobem se také bible platí, často mušlemi kauri, slonovinou, péry nebo plodinami země.

= Atavismus u hraběnky Montignosové. Z Ří- ma se sděluje Kronikář Ugo Pesci pátrá, zdali by před nějakým imaginárním soudem mohl obhájce signory Toselliové poukázati na polehčující okolnosti vzhledem k dědičnému zatížení. Signora Toselliová, někdejší arcivévodkyně Louisa Antoinetta, narodila se 8. září 1870 jako dcera Ferdinanda IV., syna posledního velkovévody toskánského Leopolda II. Dě- dičný velkovévoda Ferdinand IV. nebyl u svých bu- doucích poddaných nijak oblíben. Když jeho první choť, dcera krále Jana I. saského r. 1859 zemřela, projevil florencký lid demonstrativní účastenství, aby tak protestoval proti příliš četným milostným dobro- družstvím vdovce. Deset let na to oženil se po druhé s princeznou Alicí, dcerou Karla III. z Parmy, jenz měl pověst dona Juana, rád pytlačil v plebejských revírech a byl r. 1854 zavražděn. Arcivévodkyně Louisa Antoinetta, jež se narodila z tohoto manžel- ství, jevila záhy překvapující fysickou podobu se svou babičkou, manželkou Leopolda II. a sestrou Ferdinanda II. z Neapole, jenž přes to, že se bál své manželky Marie Terezie Rakouské zabýval se příliš ženským personálem svého dvora. Nejstarší Floren- čané se sice nepamatují, že by jeho sestra, manželka velkovévody Leopolda II., požívala špatné pověsti, ale vznešený florencký svět si tehdy stěžoval na její hrubý vkus a vulgární zvyky. To, míní Pesci, mohlo by vysvětliti, že její vnučce, hraběnce Monti- gnosové kdysi působilo velkou zábavu, když italský policejní komisař, jenž jí byl přidělen k ochraně, vy- jižděl s ní samoten v malém vozíku jako kočí a ca- valiere servente.