1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 256. ze dne 16. září 1908.
2
masthead
Z kulturní ciziny.
3
article
Sté výročí úmrtí Goetheovy matky
bylo oslaveno v neděli ve Frankfurtě n. M. Goe-
tbeův dům byl navštíven četnými ctiteli básníkovými.
Vystavený tam model pomníku od sochaře Ko-
warzika představuje matku, vypravující mladému
Wolfgangovi, jenž se k ní tulí. Hrob na petrském
hřbitově byl ozdoben květinami.
Novým románem Uptona Sinclaira »Penězo-
měnci« budou se v brzku zabývati americké soudy.
Kniha obsahuje prudkou obžalobu ocelářského trustu
jenž domněle dodal námořnictvu méně cenné pan
céřové desky. President ocelářského trustu William
Corey podal nyní na autora žalobu. Záležitost budí
ve veřejnosti značný rozruch.
Největší teleskop na světě bude nyní
zřízen Carnegiovým ústavem ve Wasbingtoně. Ma
dva a půl metru v průměru. Jak sděluje Gaulois,
řídí profesor Ritchez optickou stránku práce. Stroj
na broušení skla bude brzy dohotoven. Balvan skla,
jenž má býti zpracován, má ohromnou váhu 4500
kilogramů. Po dlouhých přípravách podařilo se ulíti
šťastně tento ohromný kus skla ve sklárně v Saint-
Gobainu.
Goetheův
M Goe
Wolfgang
Sinclair
Corea
Carnegiův
Ritchez
ko
SaintGobain
4
article
Ve Vilně, důležitém gubernském městě a hlav-
ním centru severozápadního Ruska (kdysi hlavním
městě knížectví litevského), čítajícím na 170 tisíc
obyvatel, bude v nejbližší době založen Slovan-
ský klub v duchu zásad, jež vévodily letošním
slovanským konferencím v Praze. Iniciátorem klubu,
jehož členy budou příslušníci obou slovanských kme-
nů ve Vilně (Poláků i Rusů) usedlých, jest publicista
A. A. Kon, který byl účastníkem slovanských porad
pražských jako korespondent petrohradského telegraf-
ního agentstva (polovládního). Klub slovanský ve
Vilně organisován bude na týchž základech, jako
známý petrohradský Klub obščestvennych dělatělej
(veřejných činitelů), jemuž stojí v čele generál Vo-
lodimirov, a jeho činnost slibuje být blahodárná
pro zjednání lepších vzájemných poměrů mezi Po-
láky a Rusy ve významném vilenském kraji.
Polák
Rus
Kon
Vilno
Rusko
Praha
Slovan
5
article
V ruských listech stále ještě koluje roz-
hořčený dopis hraběnky Sofie Tolsté, kterým
odpověděla v petrohraldském „Slově“ na málo
uctivý článek známého publicisty novovremenského
Meňšikova, jenž našel mnoho křiklavých roz-
porů v zásadách, jak je hlásá veliký prorok jasno-
poljanský ve svých knihách a brožurách (posledněj-
šího data), a jak se obrážejí v jeho nejbližším okolí
mezi jeho sedláky v Jasné Poljaně a na jeho statcích,
i ve vlastní rodině hrabat Tolstých. Choť Lva Nikola-
jeviče, hraběnka Sofije A. Tolstá, je známa již z dří-
vějška svým, v polemice málo ohledným perem, ale
tón, jakým odpověděla na jizlivý článek Meňšikovův,
je až překvapujícím způsobem silný a zlý, takže mož-
no plným právem říci, že tu přišla kosa na kámen.
Nejcitelněji dotkly se hraběnky Tolsté — pochopi-
telně — málo taktní poznámky Meňšikovovy o stavu
rodinného jmění hrabat Tolstých, počítání jejich ro-
dinného kapitálu a pozemků, jimiž vládnou. Hra-
běnka na to odpovídá, že celá rodina čítá 36 dospě-
lých členů a žije „jen tak, že ne chudě“. Pan Meň-
šikov pak prý by lépe udělal, „kdyby neprodával
velikým žurnálům svoje lživé řádky za ohromné pe-
níze“. Ve slovech těch je zřejmá narážka na známé
řádkové honoráře Meňšikovovy, jenž platí všeobecně
za nejdráže placeného ruského publicistu.
V Berlíně založeno bude nově museum
germánské, po vzoru známého musea norim-
berského, věnované vlastivědě germánského kmene.
Museum bude založeno jednak z prostředků říšských,
jednak ze značných fondů několika vědeckých spo-
lečností, a pruská vláda věnuje mu celou řadu ná-
kupů, které v posledních letech jednotlivě učinila.
Tolstá
Sofij A Tolstá
Meňšikovův
Meň
Poljana
Berlín
Lev Nikola
6
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
V souboji zmrzačený důstojník
Sidorovič se žalobou odmrštěn.
Vojenská aféra z Prahy, připomínající prů-
během svým pověstný souboj interburský, v němž
čestnou radou k duellu komandovaný pruský důstoj-
ník padl, došla včera před nejvyšším soudem
svého zakončení tím, že žalobce, nadporučík Sid o-
rovi č, se žalobou svou byl odmrštěn.
Případ sám byl svrchovaně zajímavým a týkal
se žaloby pensionovaného nadporučíka pěšího pluku
č. 102, Viléma Sidoroviče, na náhradu škody
proti eráru. Nadporučík Sidorovič, který od roku 1898
sloužil v Praze ve Ferdinandových kasárnách v Kar
líně, dne 6. ledna r. 1905 ve vinárně »u Maxima«.
kde meškal s několika důstojníky svého i jiných
pluků, dostal se do hádky s poručíkem pěšího pluku
č. 61 Klotzem. Poručík, jenž při výměně slov
prohodil k Sidorovičovi, že společnost nepřeje si
jeho přítomnosti, dotkl se krom toho jaksi opovržlivě
všech důstojníků od 102. pluku.
Sido
Sidorovič
Klotz
Praha
Kara
Ferdinandův kasárna
7
article
Čestná rada pěšího pluku č. 11 rozhodla, že
osobní chování nadporučíka Sidoroviče bylo zcela
správným, čímž řečeno bylo asi tolik, že s jeho stra-
ny není třeba dalších kroků v této aféře. Považoval
ji proto za vyřízenou, v domnění, že poručík Klotz
bude potrestán. Byl však velmi překvapen, když dne
3. července téhož roku zavolán byl k plukovnímu
raportu a zke mu velitelem, plukovníkem Hospo-
darzem oznámeno, že dle rozkazu ve-
litelství 17. pěší divise, které Klotz
podléhá, musí ona záležitost rytíř-
ským způsobem býti urovnána.
Souboj ustanoven byl na den 15. července
konal se v Josefských kasárnách v Praze na šavle.
Výsledek jeho byl pro Sidoroviče osudný m
Mohutnou ranou byly mu na pravé ruce přeťaty
žíly, nervy a šlachy, takže za velikého krvácení mu-
sil býti odvezen do vojenské nemocnice. Zde byl
operován, ale přese všechnu lékařskou pomoc a něko-
likaměsíční léčení v různých lázních a ústavech, zů-
stala pravá ruka úplně bezvládnou a důstojník tedy
trvale zmrzačen.
Sidorovič
Klotz
Praha
Klotz
8
article
Když roční dovolená, která mu po tragickém
výsledku souboje byla dána, minula a lékaři prohlá-
sili, že nemůže býti ani v kanceláři zaměstnán, byl
dne 27. srpna 1906 »jako invalida, také ke službě
v domobraně neschopný« dán do pense ..
Pro Sidoroviče znamenal modrý arch finanční
katastrofu. Po desítileté službě vojenské byla mu
přiřčena jen nepatrná pense 765 korun a 400 korun
invalidního přídavku místo 3216 korun, jež měl
v činné službě naposledy.
Sidorovič různými cestami instančními domáhal
se řádného upravení pense, ale když byl odmrštěn
podal žalobu na náhradu škody a žadal 50.000 K
za zmrzačení, 2800 K za útraty léčení a jako ná-
hradu za možnost obživy a povolání 4000 korun
ročně.
Včera po projití žaloby všemi instancemi žaloba
jeho zamítnuta pro nepříslušnost soudu.
Ukradl své domácí paní cenně pa-
píry v ceně 53.000 K.
(Před porotou.)
Z Nov. Jičína, 14. září.
V domě zámožné soukromnice Julie Hrachov-
cové v Novém Jičíně měl Antonín Unčovský obchod
se smíšeným zbožím. Hrachovcová bydlela v prvním
patře a Unčovský věděl, že má doma, ve stolku
mnoho cenných papírů uschováno.
Dne 29. dubna 1907 odešla Hrachovcová s dětmi
do kostela, takže v celém domě zůstal toliko Un-
čovský sám. Když se Hrachovcová z kostela domů
vrátila, bylo jí nápadným, že klíč, který trčel ve
dveřích, je pryč. teprve odpoledne vzniklo však
v Hrachovcové podezření, že snad zatím, co byla
v kostele, někdo vnikl do jejího bytu. Podezření to
bylo správným, neboť Hrachovcová shledala, že stul
ve světnici je vypáčen, skříňka, v níž měla uloženy
v zásuvce stolu cenné papíry v nominální ceně
53.000 korun, byla rovněž vypáčena a cenné papíry
byly ty tam.
Julie Hrachov
Unčovský
Hrachovcová
Jičín
Nový Jičín
9
article
Zároveň zmizel z Nového Jičína Unčovskýa
ujel do Ameriky, koupiv si na cestě od neznámého
člověka za korunu pas, znějící na jméno Václav
Bílý. Pod tímto jménem a pod různými jinými jmény
zdržoval se v Novém Yorku, kdež byl konečně de-
tektivním ústavem Pinkertonovým vypátrán. Mezitím
byl Unčovský až v Opavě naproti své paní, kterou
i s dítětem odvezl nazpět do Ameriky přes Ratiboř,
Berlín a Hamburk. Podle předpisů amerických o vy-
stěhovalcích byl potom Unčovský z Ameriky vypo-
vězen, deportován do Hamburku a odtud dopraven
byl do vazby ke krajskému soudu do Nového
Jičína.
Manželka Unčovského, která je v požehnaném
stavu, zůstala i s dítětem v Americe.
Část cenných papírů Unčovský zpeněžil a zbytek
prý spálil, takže při zatčení nebylo u něho ničeho
nalezeno.
Protože však na žádost Hrachovcové zavedeno
bylo za příčinou cenných papírů, jí ukradených, ří-
zení umořovací, má Hrachovcová naději, že aspoň
něco dostane nazpět ten z její rodiny, kdo se dočká
konce lhůty umořovací. Mimo to obdržela Hrachov-
cová z konkursní podstaty Unčovského asi 3000 K,
náhradu tedy velmi nepatrnou.
Dnes odsouzen byl Unčovský, jenž se k činu
úplně doznal, zdejším soudem porotním do těžkého
žaláře na tři roky. Se slzami v očích prohlásil,
že trest přijímá a pravil jenom, aby si směl trest
odbýti v trestnici ve Steinu, kdež se chce vyučiti
knihtiskařství.
Pro Hrachovcovou měla však věc tato ještě dru-
hou stejně mrzutou dohru. Hrachovcová nepřizná-
vala totiž cenných papírů za příčinou vyměřování
osobní daně z příjmů a když to nyní vyšlo na jevo,
musela zaplatiti velikou pokutu (asi 2000 K).
Bílá
Pinkertonův
Unčovský
Hrachovec
Hrachovcová
Stein
Hrachovcův
Nový Jičín
Amerika
Nový York
Opava
Ratiboř
Berlín
Hamburk
Hrachov
10
article
stav, matinko, radost té ubohé paní Mortierové a vděč-
nost Cecilčinu. Představ si, jak spokojen bude otec můj,
když uslyší, že Jan Mortier, jehož se při přelíčení tak
horlivě zastával, vskutku jest nevinen! A také ty, ma-
tinko —«
»Ale to se ti nepodaří!« vykoktala Gabriela plna
strachu.
»Uvidíme ! Já jsem pevně přesvědčen, že se mi to
podaří. A ty, má drahá matinko, jistě mi štěstí přineseš!«
»Já?«
Mortier
Cecilčin
Gabriel
11
article
»Ano, ty! Cecilie jest totiž přesvědčena, že věřís
»Ano, ty! Cecilie jest totiž přesvědčena, že věřís
i ty pevně v nevinu otce jejího.«
Gabriela netroufala si ani lháti ani pravdu vyznati,
nýbrž jenom tiše si povzdychla. René považoval povzdech
ten za jakousi námitku.
»Ano, ty věříš v nevinu ubohého toho muže. Můj
otec byl prvním, jenž v ni věřil a při přelíčení všemožně
se vynasnažil, aby soudce přesvědčil o nevině obžalova-
ného. Jenom se přiznej, milá matinko, že byste nebyli
nikdy paní Emilii, vdovu po odsouzeném zločinci a sebe-
vrahu, do domu svého uvedli, kdybyste nebyli o nevině
Jana Mortiera přesvědčeni bývali !«
»A proč? Myslíš, že mám tak tvrdé srdce ?,
»Nebylo by to zatvrzelostí srdce bývalo, kdybyste-
nebyli paní Emilii do svého domu vzali, právě tak jako
to nebyl pouhý soucit, jenž vás k tomu přiměl. Že paní
Mortierová u nás bydlí, jest důkazem sympatie, jest dů-
kazem, že truchlíte s ní nad ztrátou jejího manžela. Nevím,
zdali bys mohla mi do očí říci, že jsi neučinila Cecilku
úmyslně mojí sestrou a že nesvolíš jako otec můj; abych
ji pojal za choť. Rci sama, zdali mám pravdu nebo ne-
mám ?e
Cecilie
Gabriel
René
Emilie
Mortier
Mortierová
Cecilka
Rek
12
article
Emilie již již chtěla dceru svou obeznámiti s oba-
vami, jež po celých patnáct let duši její trýznily, již již
chtěla zvolati:
»Pravdu? Oni ji znají lépe než my!«
Ale již v nejbližší chvíli jinak se rozmyslila. Nikoli,
nemohla dceři své smrtelnou tu ránu zasaditi! A mimo
to byla na své tajemství jaksi žárliva. Když už tak
dlouho sama trpěla, chtěla ještě dále sama trpěti.
»Jest tedy již rozhodnuto? René odjede ještě dnes
večer?«
»Dnes ne, až zejtra večer.«
»Myslíte snad, že vám tato noc pomůže ?«
»Kdož ví?« odvětila Cecilie vesele.
»0, vy děti !«
Potom se tázala dcery, jak v lomech pořídila.
Cecilie vše obšírně jí vypravovala. Skoro se zdálo,
že paní Emilie toho lituje, že dopomohla Pauvelovi k ji-
nému místu. Ale neřekla o tom ničeho, nýbrž políbila
dceru svou na čelo a pravila:
»A teď, milé dítě, nech mne o samotě. Musím ještě
několik účtů prozkoumati.«
Cecilie uposlechla. Odcházejíc téměř litovala, že se
nezmínila matce o plánu, jejž si s Renéem vymyslili.
Emilie, stojíc u dubového stolu, rozevřela hlavní
knihu a polohlasem si pravila:
»Ta příhoda s Pauvelem poslouží snad mým úče-
lům. Bude to má poslední zkouška. Úkladná vražda po
velké prohře !«.
Emilie
René odjet
Cecilie
13
title
-Ocelové kladívko.