Strana 2. Číslo 326

KATOLIOÉ LrY

Dne 27. listopadu 1900.

Počet voličů k volbám do říšské rady zapsaných v V. kurii v Praze. Staré Město o 4 territoriích má 11.184 voličů; Nové Město o territoriích 22.932 voličů; Malá Strana o 2 terri- toriích má 5665 voličů, Král. Hradčany mají 1250 voličů, Josefov 3077, Král. Vyšehrad 1617 a Hole- šovice- Bubny o 4 territorjích 9300 voličů. Celkem je v Praze 55 025 voličů v této kurii. Čechy. Protože dr. Engel vzdal se již defini- tivně kandidatury za V. kurii karlínsko-král. vino- hradskou, kterou až doposud zastupoval na říšské radě, jmenován byl kandidátem národní strany svo- bodomyslné za tuto kurii p. Václav Karbus, řiditel nemocenské pokladny nového obchodního gre- mia král. hlav. města Prahy. Kandidatura jeho byla také již včera ve volební schůzi, pořádané v Karlfně, přijata. Sociálně-demokratickým jeho protikandidátem jest, jak známo, p. Reie.

Jinak dlužno zaznamenati, že volby voliteln v okresích českých dějí se většinou za veliké neteč- nosti voličstva. Tím také stává se, že v některých obcích vítězí volitelé sociálně-demokratičtí, ačkoliv za takovýchto poměrů povážlivě se vmenší a drobí država, v níž povnou nohou stanuli soc. domokratéo minulých volbách. Za české volební skupiny byli zvoleni v V. kurii, jak známo, při posledních volbách jen dva sociálně-demokratičtí poslanci: za skupinu plzeňskou »soudruh» Vrátný a za skupinu kladenskou »soudruh« Steiner. Pokud se týče voleb, vykonaných doposud od těchto volebních skupin za V. kurii, možno podati dnes teprve jakýs takýs přehled ze skupiny plzeňské. Byli toliž při volbách za tamní volební kurii zvoleni až dosud na Domažlicku 23 národní volitelé, 2 sec. dem. a 9 Němců; na Novokdyň- sku 14 nár. volitelů, 12 soc. dem, 1 Němec a 9 smýšlení neznámého; na Rokycansku 19 nár. volitelů a 52 soc. dem.; na Zbirovsku 5 nár. volitelů a 26 soc. dem.; na Přešticku 19 nár. volitslů a 17 soc. dem; na Nepomucku 7 nár. volitelů a 3 soc. dem.; na Plzeňsku 15 nár. vo- litelů a 45 soc. dem.; na Blovicku 9 nár, volitelů a 15 soc. demokratů. Dle dosud došlých zpráv zvo- leno bylo volitelů národních 111, soc. demokra- tických 172, Němců 15, neznámého smýšlení 9.

Znám je tedy výsledek 307 volitelů. Všech volitelů jest 662. Nadpoloviční většina obnáší tedy 333, do- staví-li se všichni volitelé k volbě. Okresy klatov- ský, plánický a kralovický dosud nevolily Plzeň sama volí 100 volitelů. Na Moravě největší starosti mají Němci o mandát říšského poslance za města Prostějov, Ol - mouc a Něm. Brodek. Posledně byl zástupcem této skupiny náměstek prostějovského starosty a bývalý továrník p. Edvard Skála. Zvítězil při poslední volbě jenom několika málo hlasy. Doufali proto Němci, že nyní bude tehdejší úbytek hlasů jejich vyvážen Ale hrůza hrůzoucí: v Prostějově od té doby poměry nejen že pro ně nezlepšily se, nýbrž ony pro ně valně se zhoršily. Zhoršily se pro ně arciť měrou jen přiro- zenou, poněvadž počet českých voličů v Prostějově, kterýžto »hanácký Jernsalém« byl před sedmi lety národu vrácen, každým dnem se množí. Neníť v Pro- stějově Němců zádných. Jest v něm jen hrstka od- rodilců s »altbürgermeistrem« Zajiczkem v čele, ale také jejich počet již řídne a vymírá. Doufáme proto, že běločervený prapor bude vesele vláti se zdí prostě- jovských také o volbě nadcházející.

Zprávy polhtické. V Praze, 26. listopadu. K situaci. Podivno. Do nových říšských voleb jest ještě přes měsíc, volby volitelův nejsou vykonány doposud ještě ani z polovice a ve Vídni nepřestávají kolovati pověsti, oznamující, buď že odstoupí celé ministorstvo neb aspoň někteří jeho členové. V první řadě ministr financí dr. Böhm-Bawerk, ministr práv svob. pán Spens-Booden, ministr vyučo- vání dr. ryt. Hartel a ministr obchodu baron Call. Ubezpečuje se také zároveň, že při rekon- strukci kabinetu jmenován bude opětně nový ministr- krajan pro Němce. Zaznamenávajíce tuto zprávu, vý- slovně dodáváme, že jí nevěříme, neboť nemůžeme z ní vyčísti žádného rozumného smyslu. Leda že by původce její, za kteréhož je všeobecně považován hr. Stürgkh, aspiroval, nemoha dosíci křesla ministerského předsedy, na křeslo pouhého německého ministra- krajana. U lidí tak ctižádostivých, jakým jest on, možno jest arciť všecko. Sněm království českého svolán bude dle nejnovější zprávy již několik dnů před 17. prosincem a zasedati bude prý až do 30. prosince. Chorvatský sněm v Záhřebě. Dva paříž- ské listy přinesly zprávu, že v sobotní schůzi chor- vatského sněmu došlo na pusté výjevy a výtržnosti. za kterých bylo prý stříleno také z revolverů. Uher- ská korrespondenční kancelář prohlašuje dnes celou tu zprávu za úplně vymyšlenou. V záhřebském sněmě nebylo toho dne bouře žádné. Uherská poslanecká sněmovna konal dnes schůzi, v níž zpravodaj výboru inkompatibilitního, poslanec Petr Apathy, podával zprávu téhož vý- boru o inkompatibilité, ohlášené proti 57 poslancům.

Potom pokračováno bylo v rokování o předloze zá- kona, týkajícího se zavodňovacích průplavů. Ku čl. 1. mluvili poslanci Major a Komjathy. Mi- nistr orby Darányi poukazuje na veliký pokrok v regulačních pracích na dolejší Tise a na- Dunaji mezi Ráczkevem a Peští, jež poslední nebezpečí po- vodně, zejména při zácpách ledu, značně umenšily. Ve svoji poslední řeči mluvil prý ministr pouze o hlavních třech průplavech, o něž se veřejnost nejvíce zajímá. To prý však neznamená, že by vláda ne- pomýšlela na další průplavy. § 1. se na to přijímá. Při § 14., který se týká zavlažování, vyslovuje se posl. Bártha proti tomuto, kdežto posl. Hieronymi se vyslovuje pro donucení mala fide jednajících statkářů. Po řeči ministra orby přijímá se jak tento paragraf, tak i následující. Příští schůze bude ve středu. V ní počne rokování o rozpočtu. Katolický střed německého říšského sněmu podal, jak již krátce bylo napověděno, návrh na provedení náboženské svobody v ce- lém území německé říše. Návrh, jejž v první řadě podepsali poslanci dr. Lieber, Gröber, dr.

Pichler, dr. Spahr a dr. Bachem, má za účel: 1. aby vychování dětí při smíšených manželstvích řídilo se. dle svobody rodičův; 2. aby po dokonaném 12. roku mohl si každý voliti svobodně své vyznání nábožen- ské; 3. aby každý mohl vystoupiti z určité církve ústním neb písemním prohlášením, kteréž učiní před příslušným úřadem; 4. aby státem uznané náhožen- ské společnosti mohly svobolně zřizovati církevní obce a úřady; 5. aby zrušena byla všecka obmezení ohledně udílení sv. svátostí; 6. aby náboženské spo- lečnosti (tehole a řády) nepotřebovaly ku svému za- kládání a ku své činnosti žádného schválení. »Ger- mania« pojednávajíc krátce o tomto návrhu, prozatím praví: Kdo v zásadě jest pro politickou snášenlivost, musí odvozovati také důsledky. Jednáť se právě při tomto tolerančním návrhu středu o tak zvanou po- litickou toleranci (snášenlivost). Na dog ma- tickou toleranci při něm zřetele nebráno.

Jedná se zde totiž o zákonné provedení ná- boženské svobody v německé říši, o od- stranění zastaralých partikulárních ustanovení zákona a »zlotřilých poměrů«, kteréž nenesou německé říši alávu žádnou. Strana katolického středu německé říše dala tímto svým tolerančním návrhem beze všeho odporu na jevo, že se své strany má opravdovou snabu, přivoditi na politickém, státně ob- čanském poli pravou toleranci, stejno- měrnou totiž toleranci pro individuální náboženské vyznání i pro náboženskou svobodu nábožen- ských společností. Návrh středu tvoří podlo toho zároveň zkušební zákon ke skutečnému zajištění, na které straně opravdově nebo ne vážena jest politická tolerance, o kteréž bylo již mlu- veno a doposud tak mnoho se mluví. Opět vypovězený český kněz. Jak se z Halle oznamuje, byl český kněz P. Gnaudaner, který cestoval ve středoněmeckém revíru uhelném, vyobcován z říšského území jako obtížný cizinec. Vy- slovujeme tu opět jako při prvních dvou vypověze- ných kněžích z Prahy pochybnost o pravdivosti této zprávy, poněvadž kněze toho jména jsme mezi česko- moravským duchovenstvem vůbec nenašli.

Bebel a bískup Anzer. Posl. říšského ně- meckého sněmu Bebel odvážil se v čínské debatě. téhož sněmu říci m. j. tato slova: »Vytknul jsem biskupu Anzrovi, že urazil posvátné pocity Číňanů. Pan Bachem to popíral. Přes to musím státi na svém tvrzení. Biskup Anzer objevil se v kapli Konfuciově jako čínský hodnostář v oděvu mandarinském, kterýž při této příležitosti musil ustoupiti biskupskému rouchu. Biskup dal se tam od Číňanů přímo vítati. Bylo to výsměchem všeho náboženského cítění, strašlivým affrontem.« (»Velmi správně!« u soc. demokratů.) Vývody tyto jsou bezdůvodné. Dlužno proto je od- mítnouti na základě nejspolehlivějších informací, kteréž podal dokonalý znalec čínských poměrů, který přes 14 let žil v jižním Šantungu a bezprostředním stykem naučil se znáti zemi i lidi. Biskup šl. Anzer skutečně »neurazil a ne- mohl uraziti svatých pocitů Číňanů«, když objevil se v oděvu mandarinském v obyčejné městské pagodě v Yenčoufo, někdy v »kapli Konfuciově«, jak Bebel mylně tvrdí. Z Beblova projevu vychází vůbec na jevo, že má úplně bludný názor o charakteru psgody.

Pagoda vůbec nemůže býti porovnávána s křesťan- skou modlitebnou. Pagoda liší se jen málo od čín- ského obydlí: obsahuje ve svém vnitřku z hlíny su- rově vyrobenou, zlatem polepenou modlu s menšími obrazy celé rodiny bůžkovy. Pagoda slouží těm nej- různějším účelům. Zahnizďuje se v ní přímo odpadek lidu: žebráci a lidé bez přístřeší, karbaníci a kost- káři, kořalové a pijáci opia. Pořádají po skupinách před vyboulenýma skleněnýma očima bůžkovýma své nečisté hodokvasy, vyspávají se tam ze své, z opia a kořalky vzniknuvší opice. Kromě toho po- užíváno bývá pagody a jejich vedlejších domů jako skladiště rakví, kteréž podle čínského zvyku opatřo- vány jsou již za živa a pro něž často nebývá v obydlí dosti místa. Bývají také shromáždištěm při rodinných slavnostech a veřejných návštěvách. O ně- jakém posvátném rázu pagody nelze za takovýchto okolností ani mluviti.

Vlastní bohoslužebné úkony obmezují se na čistě zevnější výkony pobožnosti, které spočí- vají v tom, že ob čas nějaká stará matička spaluje před obrazem bůžkovým papírové odstřižky a dout- nající stonek kouřícího dříví a bije při tom hlavou o žíněnku. Dno 1. a 15. každého měsíce objevuje se mandarin v příslušné části městské se svou družinou, aby vzdal modle svou úctu. Ale také při tom jedná se jen o pouhou formalitu beze všeho náboženského po- svěcení. Jako mnozí jiní při větší schůzi lidu, byl také ndp. biskup Anzer, obdržev od taotaje úřední pozvání, uvítán od tohoto taotaje v městské pagodě v Yenčoufu, a v tom věru není docela nic pra- zvláštního. Dostavil-li se k uvítání v oděvu man- darinském, vyhověl tím také jen ustálené čínské formě. Jestliže taotaj nebo jen městský mandarin při- jímá někoho, potom jest návštěvníku dostaviti se v předepsaném úboru, t. j. v příslušném kroji, vy- hovujícím jeho hodnosti. Biskup Anzer jest, jak známo, velkomandarinem, musil tedy dostaviti se v rouchu velikého mandarina. Kdyby byl nedostavil se v tomto rouchu k přijetí, býval by se byl do- pustil veliké urážky, spáchané na taotajovi. Jestliže však přesně se přidržel čínského ceremoniellu, ne- mohl také, samo sebou se rozumí, dopustiti se žádné provokace. Jest ostatně dokázáno, že provikář Frel- nadanety, kterýž s úmyslem, aby se vyhnul všeliké

Když pak vezír se svými oběťmi a poměrně malou družinou vojenskou objevil se z rána na ná dvoří Husrev-begovy džamie ve středu města, kde po- prava měla se konati, vyrazil pojednou dav ozbroje- ných mohamedánů z modlitebny a podporován sou- věrci, z okolních ulic se sbíhajícími, útočil divoce na Ruždiho pašu, žádaje bezpodmínečné propuštění za- jatců. Vali, vida kolem sebe přesilu ozbrojenoho lidu, uleknul se tak velice, že v strachu o život uprchnul ze Sarajeva, nemaje na nohou ani dostatečné obuvi, nýbrž jen obvyklé kožené ponožky, což sloužilo za podklad jedné satyrické písni národní, jež se až po- dnes mezi lidem udržela. Moses Danon podnikl brzy po svém osvobození pouť do Jerusaléma, ale cestou zemřel v Stolci v Her- cegovině únavou v jisté tamní kavárně. Tělo jeho po- hřbeno na pahorku nedaleko města Stolce. Pověst o životu a klidném úmrtí chachambašově rozšířila se nejen mezi Špaňolci, ale i v kruzích mehamedánů bosensko-hercegovských. Hrob Danonův, nad nímž dnes stojí úhledná kaple, stal se předmětem obzvláštní úcty židů sefardických, kteří do Stolce putují každo- ročně ze všech krajů Bosny a Hercegoviny.

Askenasijští židé jsou v okkupovaných zemích původu daleko mladšího, než předchozí jejich spolu- věrci. Hlavní proud jejich po pacifikaci Bosny a Her- cegoviny přišel mezi domorodé obyvatelstvo z krajin uherských a polských za účelem vykořisťování obro- zených poměrů národohospodářských pro vlastní zisk, což provozují ve větších městech se známou svojí hou- ževnatostí. Pod volnou vlajkou obchodu oblažují srbsko- chorvatské obyvatelstvo různými výrobky židovských továren maďarských, lesklými cetkami a podobným zbožím odpadkovým na škodu všeho tamního lidu venkovského i městského. Kdo delší čas pobyl na př. v Sarajevu neb jiném významnějším obchodním městě Bosny, záhy pozná z toho množství úpadků židov- ských firem, z těch úředních pečetí, jež skvějí se na zavřených dveřích výkladních místností po čaršii (tržní čtvrt), s jakou lehhomyslností tato raca šlape tu zájmy obchodní. K doplnění této ethnografické črty o bosensko- hercegovských židech sluší připojiti ještě několik sta- tistických dat o jejich rozšíření po okkupovaném území. Tak dle posledního sčítání obyvatelstva v roce 1895 obývalo v kraji sarajevském: židů sefardických 3633. askenasijských 1068, v kraji banjaluckém: prvých 402 druhých 355, v kraji bihačském: prvých 161, dru- hých 59, v kraji dolno-tuzlanském: prvých 794, dru- hých 596, v kraji travnickém: prvých 655, druhých 265 a konečně v skalné Hercegovině: prvých 84, druhých 131, kteří takořka plným počtem usídleni jsou v Mostaru neb v jiných významnějších městech Hercegoviny, neboť chudý venkov poskytuje zisku- chtivé jejich činnosti velmi skrovný obor působnosti. Celkem obě tato vyznání židovská čítají 8213 duší, či v poměru k ostatním domorodcům 0.52 proc. všeho obyvatelstva bosensko-hercegovského. zavnější nádheře, a tím manifestoval apoštolskou pro