Číslo 326.

Praze, dne 27. listopadu 1900.

Ročník IV.

Radakce, administracea sxpedica: Praha, Pstroasova ulice, číglo 200 -I Nefrankované doplsy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hozapečetěné reklamace jsou porta prosty. lrserty účtujeme levne a při častější insercí po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté dině polední. Jednotlivé číslo za 7lefon redskce č. 1126 Slunce vychází v 7 hodin 33 minuty ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 2 minuty večer.

ULILKE LIS

Úterý: Sv. Achacia, biskupa. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jakuba na Starém Městě od 23.—27. t. m. Předplatne pro Prahu s donáškou d domu K 2.so mněslčaě . . . .. čtyosietné . . celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. celoročně.... K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtzrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, Švýcarska. Italíe, Bel- le, Anglie a Ruska: čtvrtletně K 18.20 celoročně K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Exekuční prodeje nemovitostí v Ra- kousku roku 1898. —a Záříjový sešit statistického měsíčníku přinesl z péra Winklerova článek o dražbách roku 1898 v Rakousku provedených. Záznam dražeb děje se v Rakousku od r. 1868, a sice na základě se- znamu knihovních úřadů, které jsou sdělány na základě ministerského výnosu ze dne 5. října 1867. Od roku 1884 přináší ústřední statistická kancelář ve Vídni vždy za 4 leta přehled ko- naných v Rakousku dražeb nemovitostí. V po- sledním desítiletí bylo v Rakousku provedeno dražeb následovně: roku počet dražeb stržené peníze ztracené pohle korun dávky korun 1891 13032 54,656.830 26,877.918 1892 12502 52,427.230 25,063.930 48,728 052 23.475.150 1893 11421 1894 10350 43 002.088 19,091.558 1895 9046 42,199 252. 18,015.772 1896 8552 39,978.570 14,758 400 1897 8421 40,693 350 16,959.446 1898 8438 45,601.228 21,877 628 Vedle této statistiky, sdělané od knihovních úřadů, vedou od roku 1898 ještě zvláštní záznamy exekučních prodejů nemovitého majetku všecky soudy na základě nového exekučního řádu. Tyto záznamy okresních soudů obsahují 1. označení druhu nemovitosti, zda byl exekučně prodán po- zemek, dům, podíl domu, dům s řemeslnou živ- vností, továrna, rolnická živnost a pod. 2. obsa- huje rozlohu nemovitostí, 3. odhadní cenu, 4 zda nemovitost při první dražbě byla za odhadnutou cenu prodána, nebo zda ještě před dražbou se dostavil kupec a složil větší kupní cenu, tak že se dražba ani nekonala. Konečně zda dražba pro ne- dostatek kupců se musela opakovati, 5. zda byla dražba odročena, poněvadž nikdo nejmenší cenu nenabízel, 6. jak dlouho trvalo exekuční řízení. Dle toho máme dvojí dražební statistiku.

Knihovní úřady počítají za rok 1898 dražeb 8438 a soudy počítají pak 7563. R. 1898 bylo skutečně ku konci provedeno 5631 dražeb nemovitostí. Po- něvadž dle posledního sčítání z r. 1890 bylo v Ra- kousku zanešeno 5,927.346 vlastníků nemovitostí. připadlo jmenovaného roku na deset tisíc vlast- níků majetku nemovitého 91/2 případu exekučních prodejů. V úředním jednání bylo roku 1898 zanešeno 7563 dražeb, z nichž bylo 6798 projednáno anebo teprve projednáno bude dle nového exekučního řádu ze dne 27. května 1896 daného. Z uvedených zde dražeb nemovitostí připadlo na království české 1722, na Moravu 917, na Slezsko 162 dražeb. Ostatní země mají následující podíl: Dolní Rakousy 564, Horní Rakousy 248, Štýrsko 351, Solnohrady 57, Tyroly a Vorarl- berk 370, Krajina 376, Korutany 69, Přímoří 226, Dalmacie 104, Bukovina 88 a Halič 477. Percentuálně k poměru majitelů nemovitostí bylo nejvíce dražeb v Krajině, nejméně v Haliči. Zají- mavé jest rozdělení exekvovaných nemovitostír.

1898. Ž exekvovaných toho roku 7563 nemovitostí bylo 2903 pozemky, 1412 domů, 330 podílů na domech, 33 hospodářských staveb, jako stodol, sklepů, alpských chlévů a pod., 194 továren, mlýnů, pil, hostinců a pod. živností, z nichž bylo 115 spojeno také s majetkem pozemkovým, 6 dolů, 20 velkostatků a 2665 domů s pozemky, jako jsou domy domkářů, chalupníků, vinařů, zahradníků a konečně rolníků. Zde tedy máme předloženu po- nejprv dopodrobnou statistiku exekučních prodejů nemovitého majetku, dle kterého můžeme činiti přiblížné závěry na předešlá léta. Pokud se týče rozlohy pozemků, bylo r. 1898 exekučně prodáno 21.126 hektarů půdy, z toho připadlo na králov- ství české 5258, na Moravu 2067 a na Slezsko 740 hektarů. Odhadnutá cena všech do dražbyr. 1898 daných nemovistí se vším fundem instruktem jako zásoby, dobytek, nářadí a náčiní byla 51 mil. 699.962 koruny. Nemovitostil se odhadovaly dle skutečné prodejné hodnoty, kdležto u velkostatků a dolů byl učiněn odhad ále čistého výnosu. Od- hadnutá cena exekvovaných nemovitostí v král. českém byla 15,855 103 kor., na Moravě 5,349 706 kor., ve Slezsku 1,461.325 kor. Na ostatní země připadá: na Dolní Rakousy 13,307.091 kor., Horní

Rakousy 2,527.206, Štýrsko 2,724 191, Krajinu 880.583, Tyroly a Vorarlberk 2,199.889, Solno- hrady 807.938, Přímoří 1,033.455, Korutany 644 655, Halič 3,175 675, Bukovina 305 268 a Dalmacii 327.877 kor. Největší cenu měly exe- kvované nemovitosti v Dolních Rakousích, kde patrně hrají velikou úlohu domy ve Vídni. Ve Vídni bylo exekučně prodáno domů od r. 1891 do r. 1899 úhrnem 1347. R. 1898 byly zde exe- kvovány 94 domy. Pak přijdou nemovitosti v krá- lovství českém. Nejmenší cenu měly v Dalmacii. Skutečně bylo však za exekučně prodané nemovi- tosti strženo v Čechách 13,433.169 kor., na Mo- ravě 4,895.290 a ve Slezsku 1,250 197 kor. Nej- méně docíleno odhadnuté ceny v Dalmacii a nej- více v Krajině. Na všech jmenovaného zde roku exekučně prodaných nemovitostech ztratili věřitelové 25 mil. 496.471 kor. pohledávek, které se takto staly ne- dobytnými. Z toho přišlo na království české 9,607.457 nebo 41.7 proc. všech na exekučně pro- daných nemovitostech zanešených pohledávek, na Moravě 2,868 100 kor. čili 37 proc. pohledávek, ve Slezsku ztraceno 495.727 kor. nebo 28.4 proc. pohledávek. Věřitelové nejvíce ztratili v Haličia sice 49.1 a nejméně v Bukovině 10 proc. zane- šených v knihách pohledávek. Ze všech zde uvedených čísel a příkladů vy- chází na jevo, že velice smutné místo zaujímá v této statistice »bohaté« král. české.

Volební ruch. Volba poslauců městské třídy voličské v celém království koná se dne 10. ledna 1901. Dle přídavku k řádu volení do říšské rady pod hlavou: »Čechy b) Města« volí okresy volební: 1. Praha, Staré Město, 2. Praha, Nové Město, 3. Praha, Malá Strana, Hradčany, Josefov, Vyšehrad a Holešovice- Bubny po jednom poslanci. Za účelem vykonání volby těchto tří poslanců do rady říšské za králov- ské hlavní město Prahu uvádí se u všeobecnou zná- most, že listiny voličů budou na radnici Staroměstské v síni č. 14. v I. poschodí v době ode dne 28. listo- padu 1900 do 5. prosince 1900 veřejně vyloženy. Zároveň ustanovuje se osmidenní, dnem 28. listopadu 1900 počínající a dnem 5. prosince 1900 končící lhůta reklamační. Počet voličů k volbám do říšské rady, zapsaných v městské kurii v Praze. Na Starém Městě ve dvou territoriích jest 3937 voličů; na Novém Městě ve třech territoriích 8595 voličů; na Malé Straně 2016, na Král. Hradčanech 306, v Josefově 346, na Král. Vyšehradě 281 a v Ho- lešovicích-Bubnech ve 2 territoriích 1814 voličů. V celé Praze je 17.295 voličů pro městskou kurii. Volba poslanců všeobecné třídy volič- ské v celém království Českém koná se dne 3. ledna t. r. Dle přídavku k volebnímu řádu do říšské rady volí města: Praha, Karlín a Smíchov jednoho poslance. Listiny voličů budou veřejně vyloženy v době od 28. listopadu do 5. prosince t. r. Dnem 28. listopadu počíná a dnem 5. prosince t. r. končí lhůta reklamační. Každá reklamace doložena musí býti průkazy.

FEUILLETON. Bosenští parasiti. Eihnografická črta od L+-40.

I. Židé. Bosenští židé pro vrozenou činnost obchodní. spojenou se snahou lehkým spůsobem na úkor ostat- ních tříd docíliti hmotných úspěchů a blahobytu, ne- stejnoměrně jsou po zemi rozšířeni. Až do posledního sčítání obyvatelstva v roce 1895 nečiněno v statisti- ckých výkazech rozdílu mezi příslušníky mosaíckého vyznání. V roce uvedeném shledáno v okkupovaném území mezi 8213 židy 5729 členů vyznání sefardi- ckého a zbytek 2484 duší kmene askenasijského. Sefardičtí židé tvoří zajímavou část obyvatelstva Bosny a Hercegoviny. Mnozí z anthropologů, jako F. Maurer a dr. A. Weissbach (prvý v »Mittheilungen aus Bosnien«, druhý ve studii »Tjelesne mjere raznih ljudskih plemena«) shodují se v tom, že dle všech zevních úkazů těla zachoval se mezi nimi původní typ židovský mnohem čistčí, než u ostatních po Evropě rozptýlených židů. Oni jsou většinou potomci oněch třiceti neb čtyřiceti rodin, které v roce 1604 přišly do země z Cařihradu a ze Soluně za vedení Naftaliho- bin-Mandžura, bankéře tureckého místodržitele bosen- ského Baltadžiho Mehmeda pašy. Veškeří tito domorodí židé bosensko-hercegovští jsou původu španělského, odkud se vystěhovali ná- sledkem přísných předpisů náboženských oproti jino- věrcům koncem XV. století. Odtud též bere původ běžný jich název »Špaňolci«. Tento původ tlumočí

již jména rodinná, mezi nimiž v zemi nejrozšířenější jsou: Alchali, Chavio, Pereira, Albachari, Calderon, Danon, Caon, Altaraz, Pinto, Finzi, Maestro, Montiljo, Papo, Pardo, Kabiljo a mn. j. Svou národnost, zvyky a obřady náboženské za- chovali podnes neporušené, čímž se podstatně různí od ostatních z říše přistěhovalých židů kmene asken- asijského. Od svého příchodu do Bosny provozují obchod a v dřívějších dobách, udílejíce různé úplatky tureckým hodnostářům, získávali dosti ucházející osud. Kroj jejich přispůsobil se mohamedánskému, což zvláště při ženském úboru vyniká. Tělesná konstrukce Špa- ňolců bývá převahou drobnější a v společenském ob- cování poutají pozornost živými pohyby. Mezi starými Špaňolci, kteří po bosenských čaršiích (tržní čtvrti) v malebném úboru vážně se ubírají, nalézáme mnohé zajímavé obličeje, připomínající důstojným výrazem biblické patriarchy vyvoleného národa. V obchodování řídí se ovšem zásadou »zisk za každou cenu« a pěstují v obchodu uznání hodnou družnost mezi souvěrci. Osobní potřeby jejich jsou skrovné. Celkem vyniká u nich náklonost ku pěknému kroji, který se zálibou oblékají ve dny sváteční. Za- svěcené dny světí s biblickou přísností, čímž se líší od ostatních židů v zemi. Rodinné poměry chválí se jako spořádané, vy- chování dětí nese se praktickým směrem a domácí obcovací řeč zachovala se mezi nimi až podnes stará španělština, ovšem hojně proměšená výrazy bosen- skými neb tureckými. Záliba po četné rodině zračí se u Špaňolců již v obřadech svatebních tím způso- bem, že každý ze svatebních hostí kromě jiných předmětů přináší nevěstě darem rybu. Tato se položí na zem a nevěsta dle tradicionelních zvyků překročí ji dvakráte, aby nadána byla týmž darem plodnosti.

Po stránce nábožensko-sociální tvoří sefardičtí židé z Bosny a Hercegoviny zvláštní obec, kterou spravuje v Sarajevu bydlící vrchní rabín, či chacham- baša. Jeden z těchto chachambašů v první polovici tohoto století, Moses Danon, povýšen byl mezi sou- věrci až v hodnost světce. Událost tato sběhla se r. 1814, kdy v Travníku sídlící vezír, Ruždi paša, podnikl inspekční čili vyděračskou cestu po zemia při té příležitosti zajel též do Sarajeva. Zde uložil místním Špaňolcům tak vysoký poplatek, že nábožen- ská obec sefardická nebyla s to, aby jej sehnala. Chachambaša Danon a sedm starších obce odvedeni co rukojmí do vězení v Begluku [(nynější veliké ka- sárny Filipoviovy na Bistriku) a pohroženo jejich po- pravením, nevyhoví-li Špaňolci rozkazu valiho do pří- štího jitra. Tehdy spravováni byli sarajevští mohamedáni pyšnými domorodými begy, a město Sarajevo požívalo samosprávné neodvislosti do té míry, že zástupce sul- tánův směl se v jeho zdech zdržeti jen přes dvě noci. S nelibostí však uznávala městská správa i širší kruhy obyvatelstva i tyto nepatrné sledy guvernér- ského dozoru. Nepřátelské nálady té využitkovali židé a pomocí úplatků i podněcováním lehko osnovali v ši- rokých vrstvách lidu přes kritickou onu noc vzpouru proti Ruždimu pašovi, jejímž cílem bylo vysvobození chachambašy a starších obce od hrozící smrti.