Strana 6.

ŽENSKÝ LIST.

12. číslo

„Ve jménu zákona — — — „Zde jsem, pánové, můžeme jít, nabažil jsem se již života .. Studená pouta sevřela jeho ruce a chládek ža- lářní kobky ochladil jeho horkou krev . .. Nepřežil ji dlouho. Byl zachvácen horečkou a z té již nevyvázl. A když opět příroda probouzela se k životu, když zazelenaly se první stromy a z nedalekého háje zavzněl zpěv slavíka, odešel za ní — —

Marxova náklonnost k dětem. * Ze života Marxova napsal různá vypravování Vilém Liebknecht, který osobně s Marxem se stýkal. Z vypravování těch vyjímáme místa, která svědčí o tom, jak Marx měl v oblibě děti. Liebknecht píše: Marx, jako všechny silné a zdravé povahy, miloval neobyčejně děti. Byl nejenom nejněžnějším otcem, který celé dlouhé hodiny si hraje se svými dětmi — cítil také magnetickou přitažlivost ku cizím, hlavně bezbranným a nešťast- ným dětem. Stokráte při putování londýnskými čtvrtěmi bídy se od nás odloučil, aby dítěti, které se někde v koutku krčilo, pohladil vlásky a vtisknul mu do ruky nějaký! drobný peníz. Vůči žebrákům stal se nedůvěřivým, neboť v Londýně se mnohým žebrání stalo pouhým řemeslem — a to řemeslem velmi výnosným, ač vybírá pouze měď. Tedy od žebráků a žebraček, jimž původně — pokud sám měl — vždy nějakým dárkem přispěl, nenechal se dlouho šáliti. Proti jednotlivcům, jimiž byl klamán umělým vystavováním zmrzačených údů, měl do- konce velikou zlost, poněvadž kořistění z lidského soucitu považoval za velkou špatnost a za okrádání skutečně chudobných lidí. Když ale k Marxovi při- stoupil žebrák anebo žebračka s plačícím dítětem,

tenkráte byl rozhodně ztracen, i tenkráte, když švindl sebe více žebrákovi na očích se nechal po- zorovati. Prosícím zrakům dítěte nemohl odolat. Tělesná slabost a bezmocnost působily vždy mocně na jeho soucit. Muže, který bil svou ženu — a to bylo v oné době v Londýně modou — byl by s největší radostí k smrti dobil. Několikráte v takových případech se dostal do ne- příjemností. Ve svých volných chvílích i na procházkách zaměstnával se dětmi a hrával s nimi nejveselejší a nejdivočivější hry — krátce byl dítětem mezi dětmi. Často jsme hrávali „kavalerii“, já jsem vzal na rameno jedno, Marx druhé děvčátko, pak se ská- kalo a běhalo o závod, tu a tam také byl sveden malý boj. Děvčata totiž byla rozpustilá jako hošia snesla bez zaplakání i tak některou ránu.

Pro Marxe byla společnost dětí potřebnou — zotavoval se a osvěžoval se s nimi. A když vlastní jeho děti dorostly anebo zemřely, nastoupili vnuci jejich místa. Jenny (Marxova dcera), která na po- čátku sedmdesátých let se provdala za Longueta, jednoho z komunardů, přivedla Marxovi do domu několik hochů — divokých chlapců. Zvláště nejstarší, Jean anebo Johny zvaný, byl miláčkem dědečka. Mohl s ním činiti všechno, a to věděl. Jednoho dne, když jsem byl na návštěvě v Londýně, smyslil si hoch Johny, kterého rodičové poslali z Paříže, že by mohl Marxe použíti za omnibus. Sedl si na ra- mena Marxe, zatím co Engels a já jsme dělali omnibusové koně. V malé rodinné zahradě nastala divoká jízda. Hý! Hot! Tak to šlo s německo-francouzsko- anglickým voláním — Goon! Plus vite! Hurál A Marx musil běhati, až mu s čela řinul pot. Když pak Engels nebo já jsme pomaleji cválali, tu ihned na nás doléhal bič nemilosrdného jezdce: Yon nangty horse! Ty neposlušný koníku! En avant! A tak dále, až již Marx nemohl, — pak se s Johnnym vyjedná- valo a byl uzavřen smír.

* Obraz neskonalé bídy proletářky. Josefa Měchurová, 24letá žehlířka z Libně č. 238, ve svém životě ještě nikdy nic dobrého nezažila. Dle svě- dectví jedné její přibuzné „chudák Měchurová po celý svůj život ani jednou pořádně se nenajedla“. Ke vší své bídě žehlířka loni v létě povila hošíka. Byla-li bída dříve u ni častým hostem, usídlila se nyní nouze v jejím příbytku trvale. Měchurová viděla, že jí díte prekáží v hledání živobytí a že samo trpí u ní nedostatečnou výživou, ale nechtěla chuděrku pipraviti o život. Oblékla tedy synáčka do čistého prádla zavinula ho do peřinky a odnesla až na hoř. Nové město, kde v ulici ve Smečkách odložila nemluvně na schodech u sklepa domu čp. 1408-II., načež se chvatně vzdálila. Za nedlouho potom dítko bylo nalezeno a odneseno do nalezince, pátrání po matce bylo však bezvýsledné. Až Mě- churová sama se přihlásila. Mateřský cit přece ne-

RZNÉ

ZPRÁVY dopustil, aby se dítka úplně zřekla. Přišla si pro dítě, které ji však nebylo vydáno a ponecháno na dále v nalezinci. Na Měchurovou podána žaloba pro odložení dítka dle § 376. tr. zák. a v sobotu jí pro tento delikt u přestupkového soudu na Ovocném trhu tajemník Kraut vyměřil třídenní vězení. *Zabila se pádem s okna. Když zaplanou světla plynová a elektrická na ulicích Prahy, mladý elegantní svet naplní chodníky Ferdinandovy třídy. Beztarostná procházka, veselé hovory, pozdravy, pohledy. — V pondělí dne 9. března na Ferdinan- dově třídě, mluvilo se o smrti mladého děvčete. Vždyť chodilo se kolem skvrn, po krvi její. U ob- chodníka Kreidla v Platýze na Ferdinandově třídě, sloužila 18letá Kateřina Nevolová. V pondělí 9. března po 9. hod. odp., čistila okna v třetím poschodi. Náhle sklouzla. Měla sice ochranný pás