ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 4187cf90-7272-11dc-87df-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 27, person 70, work 5, org 4
1 masthead
Ročník XXXx.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 29. srpna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 238.
4 article
Na rannt a odpol. Iist předplácíi ser v Praze v administracl na něníc. . . S R — na člvrti leta s dvojí don áskoe na mlr v leta. k ve slielkách: a K so k ne něsíe. Poštou: za mllrsle : 1e sk čtvrti i eta sl dvojí zls l lko na měskt hrrk leia
Praha
5 article Pochybené memento.
Pochybené memento. Otázka, jak se zachovají poslanci češti pro případ nového »nejposlednějšího« pokusu vládního s parlamentem cislajtánským, jehož případná dělnost vydává se za vlastní úkol nynějšího ministerstva, udržuje stále poli- tické kruhy v napjetí. Nedávno uvedli jsme tuto informovaný hlas listu říšsko-německého jenž dokázal na vläs, že Čechové obstrukční taktiky se vzdají beze všech výhrad, dnes snaží se politik z kruhu pravice v »Reichs- wehr«, jak jsme již ve večerníku zazname- nali, dospěti k témuž cíli beze všech výloh — pouze za cenu pochybné přízně pravice. Jest si ovšem dobře toho vědom, že většina, zvaná pravice, se rozpadla, »ale přeje si upřímně, aby její souvislo s s Čechy, spočívající na společných autono- mistických zásadách, se zachovala. Ne- budiž se dotčeno pocitu sounaležitostí«, volá Hned předem připomínáme, že jest to pole- mika proti nedělní řeči p. dra. Edvarda Grégra, již měl na táboru na Řipu, ač to pisatel opatrně zamlčuje, ale vyznívá to z jeho vý- roku: z obstrukčního boje Čechů »za jazy- ková nařízení« stal se namnoze boj prot ústřednímu parlamentu. Dr. Edvard Grégri jak známo, pravil: Nynějš ůstava jest největší překážkou nejen ná- rodního, ale i hospodářského vývoje a všecka naše práce je marná, dokud se nepodaří tento balvan odvaliti z cesty našeho po- kroku.« Proto opakuji: »Pryč s nynější ústavou! To zní ovšem poněkud jinak. souhlasí však úplně se zásadami autono- mistickými, z nichž i politik pravice ve svém mementu vychází.
Čecho Grégr doktor Grégri Čechy
6 article
A tu jsme při prvé slabině jeho v- strahy: v témž okamžiku, kdy vydáváse onen politik pravice za upřímného autono- mistu — hájí centralístický útvar vídeňské rady říšské. n A tato různost ve slovech a skutcích byla právě vlastní příčinou rozpadnutí pra- vice. Zákonů, za její trvání vydaných, jest mnoho, ale opravdu autonomistický zákon jejím přičiněním jakožto většiny nebyl sdě- lán na radě říšské ani jediny; ba pravice nedospěla ani tak daleko, aby vytvořila a prohlásila formálně positivní autonomisticky program, ač ji bylo zvláště haličskými listy opětně a opětně vytýkáno, jmenujeme jen »Novou Reformu« krakovskou, že nedosta- tek věcného, určitého programu musí způso- biti její rozklad. Stalo sel Domnívá se politik pravice, že dnes někoho nalezne, kdo by se spokojil s mno- hem menším ještě pojítkem politickým, nez byly ony všeobecné a neprováděné zásady autonomistické? Tehdy se aspoň pravice vydávala za politickou organisaci, za vět- šinu; dnes už by ani toho nebylo; stačí prý pouhý pocit sounáležitosti. Co jest to poci sounáležítosti, těžko pověděti, a politik pra- vice se o to ani nepokusil. Připomínáme tu jednou pro vždy: po dobnými neurčitými frasemi se nic nena- praví a nikam se nedospěje. Kdo opravdově a upřímně si přeje »sounáležitosti«, mus vyložiti, jakých určitých politických cílů hodlá dosíci; potom věc a ne jakés nedefinované »pocity« seskupí kolem sebe řady zápasníků. Avšak positivní program politika pra- vice jest velmi skromňoučký, zní: za- chraňme my, autonomisté, nynější centrální parlament ! A jaké síly má po ruce pro tento úkol Mohli bychom tu býti až i pyšni na jeho důvěru v síly naše; upřímně řečeno.
7 article
on spolehá takřka jen na nás Čechy; vždyt uznává, že by v případu nesouhlasu českých poslanců všecky parlamentní skupiny mu- sily utvořiti proti nám koalici z nouze. Ovšem by prý tato koalice Čechy úplně porazila. Za to vydává v ostatních věcech síle tohoto centralistického parlamentu co nej pochybnější svědectví. Předně prohlašuje »že všickni rakouští parlamentárníci — počí- nají se stávati velmi zbytečnými«; dodá- váme, že toto počínání trvá vlastně hodně dlouho již, protože většina nedovedla ani formálně schváliti adresu, a protože »stano- visko« této většiny ve všech sporných otáz- kách obětováno bylo stanovis ku menši ny. Takový parlament nepočíná teprve, ale stal se již dávno zbytečným. Než přímluva politika pravice, aby po- slanci čeští upustili od obstrukce, má ještě povážlivější slabiny. Politik onen příliš okatě prozrazuje, že bojí se strany bývalé pravice rozpuštění sněmovny a nových voleb. Do- znání toto jest samo o sobě zpečetěním po- rážky politiky, již pravice dosud »prová- děla«. Dobrá politika posiluje strany, kteréž s ní souhlasí, a tu nám oznamuje politik pravice, že strany onytak seslábly za poslední léta, že by byly při nových volbách decimovány! Slyšme: Dospívám konečně k nejdůležitější věci, praví; mluví se o rozhodném kroku dra. Körbra, roz- puštění rady říšské. Nutno proto počítati s tímto případem. Mám teprve vykládati, jaké ztráty beze vší pochyby očekávají při volební kampani klub polský, když již nyní jest proti němu činná bezohledná agitace ? — Nuže, připomínáme tu zcela bez hořkosti, kdo to byl, jenž prohlásil o své újmě, tak- řka svévolně pravici za rozpuštěnu.? Nebyl to právě předseda polského klubu ? Kdož jiný, než on sám může býti činěn za to zodpovědným, když následky jeho poli- tiky postihnou jeho vlastní klub?
Čecho Čechy
8 article
Také katolická strana lidu, pokračuje politik pravice, musila by se přichystati na tuhé boje. Ona se konečně nemusí jich le- kati a obstojí v nich zajisté čestně, ale proč podnítiti tuhé a rozčilující zápasy? Nuže, ani tu by nebyla vina naše, kdyby mimo nadání politika pravice při nových- vol- bách této straně se všude nepovedla. Ona nedovedla prakticky uhájiti zásadu rovno- právnosti a bez této nemá ve svém pro- gramu, co by sounáležitost její potvrzovalo Než věc má i jinou stranku: jakmile vznikají zjevné pochybnosti o výsledku no- vých voleb do rady říšské pro strany pra vice, jest veta po její síle. Právě tyto po chybnosti měly vésti politika pravice k opač nému důsledku: Strany pravice vypracujtež positivní program a změřte síly své v nových volbách! Po této zkoušce dá se pak jednati o sou činnosti, bez ní by stav pravice byl ještě malomocnější, než byl do 8. června, totiž do propuknutí obstrukce české.
9 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Polské listy o sjezdu demokratů ve Lvově. »Glos Narodu« píše: Věru našim demo kratům bylo již zapotřebí jakéhosi »činu«. Po dlouhá leta energie jejich pracovala v průmyslu bankovém a směnečném; pracovala pilně, až do úplného vymrskání role. Nadešel čas, aby svinuli stany a odtáhli někam jinam, třeba na půdu osazenou již lidovci a socialisty. Budou museti zajisté platiti daň z hlavy i desátek, al
Glos Naroda Lvov
10 article
za to udrží se nějaký čas na životě . . Lvovský sjezd, opravdová tragikomedie »obro- zení« demokratické strany, přičiní se k očistěn vzduchu. Věříme, že bude probuzením společ- nosti polské, neboť ona se očistí od těchto de- mokratů a socialistických žírků. Úpadek těchto lidí je tak veliký, že docela veřejně přiznali se, že hlavní příčinou, zdržující »stranu« ještě o pevného spolku se sociály, je pouze ta ma- ličkost, že socialisté jsou hotovi ukázati jim dvéře jako neužitečnému, malomocnému poli- tickému balastu. Již nikdo není v pochybnosti čím bude příští koncentrace živlů opposičných však dnes už hrajou v ní prim živly židovské neb zžidovělé. Nejde tedy o »socialisaci«, nýbrž »judaeisaci« programu. Národnosti v Uhrách. Na jaře 1901 budou v Uhrách nové volby do sněmu. Volební ruch začíná už nyní. Take maďarské národnosti uvažují, jak se zachovati. mají-li zůstati v passivítě, či mají-li se vole zúčastniti činně. Za Srby promlouvá »Cpóoó paue v tento smysl a Maďarské politické strany všecky bez roz dílu jsou šovinistické, jedna více, druhá méně.
Srba Uhry
11 article
Kromě lidové strany žádná z nich nebere do svého programu zákon o národnostech. Ale lidové straně, jež je naskrze klerikálná, jde pou ze o navnadění Nemaďarův, aby sloužili zájmům katolíků. Pro Srby není místa v žádné politické straně maďarské, Nemaďarští národové nejlépe by učinili, kdyb se drželi společného programu z r. 1895, avšak musili by vzíti za základ svoje společné zájmy a ne zvláštní. Jen tak budou moci imponovati Maďarům, ať se již rozhodnou pro passivitu nebo aktivitu. Bohužel, program z r. 1895 ne vydal žádného ovoce a národnosti zase se roz dvojují. Slováci pracují na svoji ruku, loňského roku vystoupili i s vlastním národním pro gramem. Rumuni počali koketovati s vládou ato právě ti z nich, kteří roku 1895 byli nesmířlivl. A Srbové? Ti na politickém poli nedělali ni- čeho. Ve svém roztříštění nebyli schopni žádné vážné politické akce. Jsme pro společné postu pování s ostatními národnostmi, ale prvou po- třebou je, aby srbské národní strany svolaly společný sjezd a usnesly se, jak se v příštích volbách zachovati mají všichni Srbové. Srbské národní strany musejí míti prot Maďarům jen jednu politiku i taktiku. Neshod- nou-li se, nebudou ani Maďarům vážným protiv- níkem, ani národnostem vydatným spojencem Dohodnutí každě národnosti pro sebe je pro zatím důležitější, než svolání společného sjezdu národnosti.
Srba Maďar Slovák Rumun
12 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 28. srpna. Ruský list o popravě Korduy. Popravení burského poručíka Korduy uči nilo v Rusku nejhorší dojem, tím spíše, že tam bylo dobře známo, že »spiknutí« bylo pouze zlotřilým manevrem lorda Robertsa. Robert potřeboval »spiknutfe, aby odvrátil oči angli ckého obecenstva od svých nezdarův a hlava zajatého poručíka Korduy musila padnouti, aby »spiknutí« zdálo se podobnějším pravdě. »ČsT« píše o tom: Hlavou »spiknutí« nebyl Kordua, nýbrž sám Roberts. Roberts najal darebáka, jejž nazývají Gano a jenž udává,ž je z jižní Ameriky, ale pochází přímou linií od Jidáše Iškariotského. Tomuto Iškariotovi dali návod a on podle něho počal hledat a našel svou oběť. Byl to 23letý jinoch, poručík Kordua. Gano našeptal mu plán, kterak by starého Robertsa unesl a vydal burským vojům. V Korduovy roz
Robertsa Robert Korduy Roberts Gana Jidáš Kordu Praha Rusko jižní Amerika
13 article
hřálo se srdce Judity a Šarloty Kordujovy a sed na vějičku Jidášovu, jenž ho ihned Robertsov vydal. Takové bylo spiknutí bez spiklenců, je posloužilo Angličanům, aby žalovali před světem na věrolomnost Burů, kteří prý pošlapali zá kony mezinárodního přáva a spravedlnošti. Kor dua vojenským soudem odsouzen, Roberts sám rozsudek potvrdil a dal jej popravit A to je představitel, vojevůdce »nejčivili- sovanějšího a nejkřesťanštějšího státu!« V čem je vina Korduova? V úmyslu? Ale pouhý úmysl není trestný po žádném hrdelném zákoně. V po- kuse, vykonání? Čeho? Osvobození své vlast od vůdce vrahů, na ni se navalivších. Ale z to vavřínem ověnčují i po mučednické smrti. Kordua padl jako oběť zrady a mizernosti lid- ské, ale krev jeho volá k nebi o pomstu! Mila Obrenovič také nedávno nastrojil spiknutí Kne- ževičovo a kde je dnes? Ale co spáchal pensio- novaný karbaník, toho nikdy neměl dopustiti se vojevádce velikého státu. Krev vždycky padě na hlavu těch, kdož ji prolili. Podepsáním ortelu Korduova Roberts zapsal se mezi bídáky.
Kordujův Jidášův Angličan Roberts Kordu Mil Obrenovič Kne Korduův Roberts
14 article
On už hrozil Burům všelikým násilím, všelikými ukrutnostmi, on už vyhazoval ženy a děti svých nepřátel v šanc hladu i mrazu: »Vzdejte se, anebo uvidíte, jak umírají vaše ženy a dítky!« Ale i toho všeho zdálo se mu málo. Jemu je málo hnusné operetky, kterou na hanbu histo- rie hraje k smíchu Evropy, lově nezlovitelného Deveta, dobývaje opuštěných pevností a lživé zprávy podávaje o svých vilézstvích, kterých nebylo. Ale ani to mu nepostačovalo. Operetce nedostávalo se nevinné krve, prolité ne v boji, nýbrž vytočené ze svázaného snílka, jenž pro- vinil se tím, že byl mlád, že v sobě cítil sílu, že miloval svou vlast, věřil v boha a nenáviděl rozbojníky, bořící jeho rodný krb. Stojí-li všechn chladná krev starce Robertsa za jednu kapku této jinošské krve? Podpisuje tento smrtelný ortel, zapomně jste, mylorde, jednoho: že tím zároveň podpísu jete smrtelný ortel svého jmena, cti a důstoj nosti Veliké Britanie, cti a důstojnosti armády jež vám svěřena.
Evropa Veliká Británie
15 article
Ruské vojsko v SIbiři. »Berliner Tageblatt« dostal z dálného vý- chodu zprávu, že ruské zbrojení převyšuje všecku míru. Již od měsíce května Rusko po- silalo na činské hranice denně 1000—12.000 m. Dopisovatel tvrdí se vší jistotou, že na čínské hranici je dosud 80.000 m. ruského vojska. Od afféry blagověščenské zbrojení ruské jest ještě úsilovnější. »Opravdu jsme se lekli (Jak známo, Němci se nelekají nikoho kromě Rusů toho nepoměrného množství nemocničného perso- nálu, lékův a milosrdných sester. Rusové jsou jistě připraveni na něco velkého, a kdo měl příležitost vidět a slyšet, že do 22. srpna mobili sací sibirských vojsk postaveno do pole 187.000 mužů, má právo kotázce, k čemu to všechno, tím spíše, že velká většina těchto vojů poslána tam, kde budou nejblíže Japoncům a Evro- panům.« List zapomněl, že Japonci a Evropané jsou v Číně spojenci a že Rusové ne pro věc svou, nýbrž pro věc spojenců prolili nejvíce své krve a že by spojenci bez nich byli ještě na břehu morském a ne v Pekině. Rumunsko a Bulharsko. Rumunský král Karel navštíví zejtra císaře Františka Josefa v Išlu, kamž jej dnes předejel zahraničný ministr Goluchovský. Úřadní listy chlácholí rozvaděná kenížectví předpovídají, že spor bude smírně vyrovnán. když už Bulharsko prohlásilo, že spravedlivým nárokům rumunské vlády vyhoví.
Němec Rus Japonec Evra Evropan Karel František Josef Goluchovský Sibiř Rusko Čína Rumunsko Bulharsko Išlu Berliner Tageblatt polo 187.000
17 article
Za to neúřadní listy vídeňské neustávají do ohnička přilévát oleje a Rumuny štváti na Bulhary, jichž ovšem nikdo zastávati se nemůže, pokud se ztotožňují se zákeřnými vraždami makedonského komitétu. Až Rumunům i Bulharům ztiší se krev, bohdá nahlednou, že v dohodě, přátelství a dobrém sousedství je záruka lepší jejich budouenosti a učiní vše, aby se mezi nimi obnovily staré po měry vzájemné pomoci v míru i válce. Protiklerikální demonstrace v Italii. a v9l úenán „ Cadtel.Gandolfu u jezera albanského lidový smuteční obřad za zastřele- ného krále Humberta. Před radnicí mluvil tu posl. Gollinu k zástupům. Projevil polito- vání, že v den, kdy Italie truchlila, z Vatikánu ozvala se urážka národní bolesti. Kde jste Italové — volal — že trpíte urážky a po- směch vlasti se strany Vatikánu ? Posilujete shovívavostí svou troufalost nepřítele. Obraceje se pak ke klerikálům řečník volal: Vy, kteří jste tolikráte volali nepřítele do země proti vlasti svojí, zakramařili byste ji i dnes prvnímu dobrodruhu, jenž by plány vaše podporoval. « — Předřikávání modlitby královny Markéty bylo policií při obřadu tom zakázáno. — Při roz- mluvě papeže s princem Jindřichem činil prý Lev XIII. zodpovědnu za Bressiův zločin »revo- luční politiku« moderní Italie a »upozorňoval« prý vlády na nebezpeči anarchistické i athei- stické propagandy ma2 on vrdObrovská stávka vypukne snad v nejbližších týdnech již v Anglii.
Rumun Bulhar Gollin Italia Italos Markéta Jindřich Lev Bressiův Vatikán Anglie Humberto
18 article
Byla by to dokonce snad největší až posud stávka vůbec, hrozí takž zastaviti práci ve- škeří železndční zřízenci angličti. Společnost východních dráh — Great Eastern Railway Company — octla se tak ve sporu se zřizenci svými, kteří chtějí větší plat, ale, ač slibíla jim odpověď až počátkem září, zabezpe- čila si společnost ta pro případ stávky podporu ode všech ostatních železničních společností an- glických. Zřízenci těchto usnesli se ale nyní, budou-li společnosti ty podporovati východní dráhu v boji s jejím dělnietvem, že, aby to zamezilí, zahájí rovněž úplnou stávku. V při- padě tom stávkovalo by v Anglii pů millionu železničních zřízeneů.
Anglie východní dráh Great Eastern Railway Company
19 article Z dopisu francouzského politika.
Z dopisu francouzského politika. [Hlas Francouze o katolických missionátích v Čině. — Smrt set- níka Salliera.] nu Známý politik francouzský pan P. Da- reste píše nám jakési vysvětlení o díle mis- sionářů francouzských, na něž se prý pohliží namnoze předpojatě, se stanoviska falešného. »Katolické missie v Čině« — píše pan Dareste — »jsou předovším dílem francouz- ským. Francie přispívá na ně z 3/10 missionáři svými i penězi. Zbývající desetinu teprve je možno rozděliti na působnost ostatních národů. Připomínám dále, co snad vám bude neznámo, že ve Francii samě i v tomto ohledu jsou ve- liké rozdíly a že jediné město Lyon s okolím hradí polovici nákladu a práce. Lyon je velkým střediskem hnutí a staré toto město francouzské nad jiná vyniká svou podnikavou činností. Missionáři, vysílaní Francií a Lyonem ze- jmena do Číny, nemají nic společného s těmi, kteří by chtěli v Evropě obraceti nějaký národ na jinou víru. Číňané nemají valně vyvinutý cit náboženský. I jejich starý kult je jim pou- hým stínem. Čína je nejdokonalejším příkladem národa, který ztratil všechen smysl náboženský a dlužno uznati, že výsledek je strašný. Vše,
Francouz Dareste Číňan Francie Lyon Čína Evropa
20 article FEUILLETON.
FEUILLETON. »Czarny staw Gasieniców.« Z vycházek do Tater píše Frant. Vondráček., V »cukierni« u Plonky na ulici » Krupówekie v Zakopanem scházeli jsme se co den před obědem abychom přečetli si trochu novin, jimiž vzorná tato kavárna zakopanská je zásobena, a potom abychom umluvili se, kam odpoledne nebo dru hého dne na »wycieczke:. Roztomilí přátelé moji věděli dobře, kam by se nejlépe, nejpohodl- něji vyšlo. Dne 2. srpna zvěstovaly nám ráno lehce zamlžené hory příjemný den. Každý »prze- wodnik«, jejž jsme toho dne viděli, svědčil »Dziš bedzie pogoda!« A przewodnici zako- panští jsou nejlepšími meteorology, znaji se lépe na předpovídání povětrnosti než sám náš pan Fiala. Proto u Přonky osnovali jsme plány, kam odpoledne vyraziti. Pan professor krakovské konservatoře, pan Szopski udeřil na mne otázkou »Byl jste, pane, u Černého stavu?« »Dosud nikoli.« »Nač tedy ještě uvažovat? Odpoledne o ho- dině vyjdeme.« Bylo ujednáno. »Máte przewodnika?« táži se. »K černému stavu není třeba przewodnika. tam stačí nám nějaký chlapec, jenž by nám ně- jakou tu potravu zanesl,« vysvětlovala mi rozto- milá žinka pana professora, vysoká, štíhlá blon- dina s hlubokýma, modrýma očima. Vzpomenul jsem si ihned při tom na synka naší »gazdiny« Stasa, parobka as patnáctiletého jenž se mi několikráte nabízel, že se mnou půjde »w góry.« »Vezmu tedy našeho Staška,« odpovídám paní professorové. »Odkud se vyjde?« táži se, než jsmes rozešli z kavárny.
František Vondráček Fiala Szopski Stašek profesor
21 article
»Z Kasprusia, od nás«, ustanovuje pan Szopski. Po hodině prvé s poledne z malého domku na Kasprusiu vyšla četná společnost manželé Szopskich, sestra paní professorové s třemi sličnými dcerami, pan Cybulski, ženich jedné z nich a já. Stasiek nesl viktualie. Dámy šly tak, jako by se vybíraly na ma- ličkou procházku a zatím čekala nás člyř- hodinná cesta do hor. Do Kužnic vybrali jsme si cestu většinou lesem, nechtějíce jíti až přiliš už známou sil- nici. Smrkovým lesem, prostírajícím se n úpatí hor, tak zvanými »Reglami« dospěli jsme do Kužnic as za tří čtvrti hodiny. Šlos dosti rázně. Paní professorová, přehodivši si serdaček svůj přes rameno, kráčela tak statně před námi, že skoro těžce jsme jí postačiti mohli. V »Kužnicach« ve vzorné restauraci,ří zené dívkami z pensionátu pana hraběte Zamoy ského, koupíli jsme několik lahví vína, přiložili na bedra Staškova a již dlouho neotálejíce brali jsme se dále. Od Kužnic cesta počlní příkře stoupati lesnatým vrchem.
Szopski Cybulský Kužnice Smrkův Zamoy Staškův
22 article
»Dlouhý krok, kolena ohýbať, tělo do předu, volně!« učí mne jedna z dam, jak se chodí do hor. »Jdeme nyní na „Bocian“, poučoval mne pan Szopski. To je nejnamahavější kousek cesty k »Černému stavu«. Potom to jde už jako po stole, těšil mne pan Cybulski, vida jak supám, brkaje a smekaje se po vymletých ko- řenech štíhlých smrků a jedlí. Dámy šly le- hounce, bez reptání na sráznou cestu. Nechtěl jsem se dáti zahanbiti, proto zapíral jsem stále únavu, ač jsem se potil náležitě. Cesta lesem trvala as hodinu, kdy vyšli jsme na bezlesý, jen nízkou kleči tu a tam zarostlý vršek »Bo- ciana«. Již odtud rozestřela se před námi pře krásná panorama. Směrem k severu vlnilá krajina k Novému Targu ležela před námi jako na obraze. K západu trčely lesknoucí se boky a čelo rázovitého Giewontu, na východ v růz ném osvětlení jiné skupiny Tater.
Bocian Szopski Cybulský Giewont Tatra
23 article
Odpočinuli jsme si chvilku, posilnilis douškem vína a již jsme nastoupili další cestu. dosti pohodlnou, mírně jenom stoupající. Paní professorová, jež prohlášena byla námi za prze wodnika, nedala nám dlouho odpočinouti, ač slabá slečna Jadwisia ráda by si byla ještě pod vonící klečí pohověla. Dohonili jsme »juhasa«, pastevce v horách, jenž vracel se ze Zakopa ného, kamž na koni vezl nádoby s mlékem Nyní sám seděl na malém koníku, jenž opatrn hrabal se kamenitou cestou »Skupneho uplazu«- jak se totiž cesta, jíž jsme se brali, zov S jedné strany cesty svah k Jaszezurowce, s druhé srázná stěna v údolí »Jaworzynky« Točíla se mi hlava, ať jsem se podívali na prav nebo nao levo. Utržil jsem si trochu smíchu od dam, jež nahýbaly se na okraj srázu, ukazujíce mi tak že jsou již ostřílenější v horách než já. Byi jsem již skoro rád, když přešli jsme pěšinu Skupného uplazu, pokrytou drobivým, vápenco- vým štěrkem, jenž pří každém kroku sypalse nám pod nohama do údolí. Šli jsme nyní po měkké luční cestě po samém úbočí homolovité »Kopy królowéj«. Co chvile potkávali jsme ně- jakou společnost, vracející se od Černého stawu.
Jadwisius
24 article
Před jednou společností jela jakás tělnatá paní na horském mimochodniku. Dovedl jsem ji uvě- řiti, že by své otylé tělíčko těžce vynesla až na Skupny uplaz. As po půl hodině této cesty, od- kud naskýtá se překrásný pohled na Hawraň Muraň, dojde se ke svahu, jímž vine se bal- vany posetá stezka k údolí, nazvanému » Hale Gasienicowy«. Na rozlehlém mírném svahua mezi roztroušenými tu balvany pasou se veliká stáda skotu i bravu. Několik hrubě z klad sroubených »szalasí« slouží juhasům i stádům za útulek v noci nebo nepohodě. Harmonické klinkání zvonků, jimiž skot i vodící berani bravných stad jsou opa- třeni, mile rozléhá se po stránich a ve znění zvonků zalétá se strání a úbočí táhlé halekáni a volání pastevců. Na »Halich Gasien' cowých« je též schronisko, kde možno občerstviti se pivem nebo číškou čaje. Nepoužili jsme této příleži tosti, chtějíce se co nejdříve dostati k cíli své cesty, k »Černému stawu«. Již viděli jsme mo hutný hřeben Koszysté, rozervané turně Kozíeh vrchů a báňovité, ve špici vybíhající témě Ko Zdálo se mi, jako by pod ty horské veli- kány, u jejichž pat leskne se Czerný staw mohl člověk doběhnouti za malou chvilčičku. Ale ty vzdálenosti v horách jak jsou mámivé Černého stawu nemožno bylo dohlédnouti. Těžce již dosti škobrtal jsem přes balvany, jichž po cestě sám rarach rozházel více, než bylo třeba. Z klačového porostu tu onde výčníval pahýl uschlého stromu, krajina brala na se ráz ve- lebné divokosti. Mezi balvany hučel a syčel potok, odnášeje ve zpěněných vlnách přeby- tečnou vodu z Černého stawu.
Czerná Halich Gasien
25 article
»Tak ještě poslední kopec a budeme cíle,« těšil mne pan Szopski, vida, že již tou- žím po odpočinutí. Ale ta »Morena«, jak ten svah tu jmenují, mi dodala. Téžce opíral jsem se o svou hůl, drápaje se rozervanými výmoly do kopce. Cestou dohonil jsem pár starších lidí, již podobně pracně škrábali se do vrchu. J aspoň při tom mlčel, ale z úst paní i pána co chyíle vyklouzlo rázné »Psia droga !« Konečně na vršku »Moreny« zavýskla paní professorová, až se to od skalních turní odra- zílo, na znamení, že už je u eíle. To mne vzpružilo. Poslední špetku síly jsem napjala rychle hleděl jsem se dostati k místu, odkud mi kynula paní professorová. Až do poslední chvilky schovává se Černý staw, za to pohled naň tím více tě překvapí. Na úpatí nebetyčných hor, rozbrázděných slujemi, v nichž bělají se jasně klikaté pruhy sněhu, klidně odpočívá roz- sáhlé jezero, ve výši téměř naší Sněžky. Je klidno, ani větérek nečeří jeho po krajích modrotemné, ve středu temné hladiny. Úbočí hor rýsují se v něm úplné jasně. Taký po- svátný klid vane z jeho hladiny, takový okou- zlujíci půvab dýše ti vstřic, že zapomínás pře- cielce. stálé únavy a celou duší noříš se v krásu to- hoto pohledu.
Szopski Morena Úboč hora
26 article
Utábořili jsme se pod šírým nebem n břehu jezera a dámy ihned jaly se připravovati posilnění. U jezera je schronisko, kde možno dostati pivo a vřelou vodu na čaj. V malé chvíli kolovala číše s občerstvující wodkou mezi námi, Staškovi ulohčeno v bře- meni a každému chutnalo po obtížné, více než čtyři hodiny trvající cestě jak náleží. Nikdo nedal se pobízeti. Popradské pivo, na kleréž bychom se my v Čechách asi divně ošklíbali, přišlo nám tak k chuti, jako by to bylo nej- lepší plzeňské. A abych nezapomněl. U Černého staw byl jsem krlěn znova, ač mohl jsem se proká- zati křestným listem, že se tak nž dávno stalo vodou našeho Labe. Nic platno. Vídím prý po- prvé jedno z smořských ok«, proto nutno mne vodou z něho znova pokřiíti a notně při tom za uši vytahati. Obřad ten s celou přísnosti provedly na mně dámy. A držel jsem jak pohan na víru obrácený. — — — Nad šerými vrcholky Koszysté, Kozích vrchů, Košeielce počala se snášeti mlha. Byl čas k návratu. Úbočí při západu slunce pře- strojovalo se v šat různých barev, na úpatí u jezera snášely se stíny. Vybrali jsme se již s večerem na zpáteční cestu. Nyní s vrchu šlo to vesele. Až ke skupnemu uplazu vraceli jsme se touž cestou. Tu však zvolili jsme k sestupu do Kužnie klikatou stezku po srázu do údoll Jaworzynky. Šli jsme již téměř po tmě. Nutno bylo jiti krok za krokem, opatrně. Až se kolena třásla, než jsme sestoupilo na dno údolí. A po- tom již skoro čirou tmou po pěkné cestě údolím došli jsme do Kužnic a odtud vesele za zpěvu a smíchu k jedenácté hodině v noci do Zako- paného. »Skvostná vycházka«, liboval jsem si společnosti, když jsme se na Krupówkách roz- cházeli a já děkoval, že mně společnost milá poskytla tak krásné zábavy Obrazy úchvatné přirody tatranské, zůsta nou mi po celý živo.
Stašek Černý Kužnice Čechy Úboč kozí vrch