2
masthead
V Praze, ve středu dne 29. srpna 1900.
Praha
4
article
Na rannt a odpol. Iist
předplácíi ser
v Praze v administracl
na něníc. . . S R —
na člvrti leta
s dvojí don áskoe
na mlr
v leta. k
ve slielkách: a K so k
ne něsíe.
Poštou:
za mllrsle
: 1e
sk čtvrti i eta
sl dvojí zls l lko
na měskt
hrrk leia
Praha
5
article
Pochybené memento.
Pochybené memento.
Otázka, jak se zachovají poslanci češti
pro případ nového »nejposlednějšího« pokusu
vládního s parlamentem cislajtánským, jehož
případná dělnost vydává se za vlastní úkol
nynějšího ministerstva, udržuje stále poli-
tické kruhy v napjetí. Nedávno uvedli jsme
tuto informovaný hlas listu říšsko-německého
jenž dokázal na vläs, že Čechové obstrukční
taktiky se vzdají beze všech výhrad, dnes
snaží se politik z kruhu pravice v »Reichs-
wehr«, jak jsme již ve večerníku zazname-
nali, dospěti k témuž cíli beze všech
výloh — pouze za cenu pochybné přízně
pravice. Jest si ovšem dobře toho vědom,
že většina, zvaná pravice, se rozpadla, »ale
přeje si upřímně, aby její souvislo s
s Čechy, spočívající na společných autono-
mistických zásadách, se zachovala. Ne-
budiž se dotčeno pocitu sounaležitostí«, volá
Hned předem připomínáme, že jest to pole-
mika proti nedělní řeči p. dra. Edvarda Grégra,
již měl na táboru na Řipu, ač to pisatel
opatrně zamlčuje, ale vyznívá to z jeho vý-
roku: z obstrukčního boje Čechů »za jazy-
ková nařízení« stal se namnoze boj prot
ústřednímu parlamentu. Dr. Edvard
Grégri jak známo, pravil: Nynějš
ůstava jest největší překážkou nejen ná-
rodního, ale i hospodářského vývoje a všecka
naše práce je marná, dokud se nepodaří
tento balvan odvaliti z cesty našeho po-
kroku.« Proto opakuji: »Pryč s nynější
ústavou! To zní ovšem poněkud jinak.
souhlasí však úplně se zásadami autono-
mistickými, z nichž i politik pravice ve svém
mementu vychází.
Čecho
Grégr
doktor
Grégri
Čechy
6
article
A tu jsme při prvé slabině jeho v-
strahy: v témž okamžiku, kdy vydáváse
onen politik pravice za upřímného autono-
mistu — hájí centralístický útvar
vídeňské rady říšské. n
A tato různost ve slovech a skutcích
byla právě vlastní příčinou rozpadnutí pra-
vice. Zákonů, za její trvání vydaných, jest
mnoho, ale opravdu autonomistický zákon
jejím přičiněním jakožto většiny nebyl sdě-
lán na radě říšské ani jediny; ba pravice
nedospěla ani tak daleko, aby vytvořila a
prohlásila formálně positivní autonomisticky
program, ač ji bylo zvláště haličskými listy
opětně a opětně vytýkáno, jmenujeme jen
»Novou Reformu« krakovskou, že nedosta-
tek věcného, určitého programu musí způso-
biti její rozklad. Stalo sel
Domnívá se politik pravice, že dnes
někoho nalezne, kdo by se spokojil s mno-
hem menším ještě pojítkem politickým, nez
byly ony všeobecné a neprováděné zásady
autonomistické? Tehdy se aspoň pravice
vydávala za politickou organisaci, za vět-
šinu; dnes už by ani toho nebylo; stačí prý
pouhý pocit sounáležitosti. Co jest to poci
sounáležítosti, těžko pověděti, a politik pra-
vice se o to ani nepokusil.
Připomínáme tu jednou pro vždy: po
dobnými neurčitými frasemi se nic nena-
praví a nikam se nedospěje. Kdo opravdově
a upřímně si přeje »sounáležitosti«, mus
vyložiti, jakých určitých politických
cílů hodlá dosíci; potom věc a ne jakés
nedefinované »pocity« seskupí kolem
sebe řady zápasníků.
Avšak positivní program politika pra-
vice jest velmi skromňoučký, zní: za-
chraňme my, autonomisté, nynější centrální
parlament !
A jaké síly má po ruce pro tento úkol
Mohli bychom tu býti až i pyšni na
jeho důvěru v síly naše; upřímně řečeno.
7
article
on spolehá takřka jen na nás Čechy; vždyt
uznává, že by v případu nesouhlasu českých
poslanců všecky parlamentní skupiny mu-
sily utvořiti proti nám koalici z nouze.
Ovšem by prý tato koalice Čechy úplně
porazila.
Za to vydává v ostatních věcech síle
tohoto centralistického parlamentu co nej
pochybnější svědectví. Předně prohlašuje
»že všickni rakouští parlamentárníci — počí-
nají se stávati velmi zbytečnými«; dodá-
váme, že toto počínání trvá vlastně hodně
dlouho již, protože většina nedovedla ani
formálně schváliti adresu, a protože »stano-
visko« této většiny ve všech sporných otáz-
kách obětováno bylo stanovis ku
menši ny. Takový parlament nepočíná
teprve, ale stal se již dávno zbytečným.
Než přímluva politika pravice, aby po-
slanci čeští upustili od obstrukce, má ještě
povážlivější slabiny. Politik onen příliš
okatě prozrazuje, že bojí se
strany bývalé pravice rozpuštění
sněmovny a nových voleb. Do-
znání toto jest samo o sobě zpečetěním po-
rážky politiky, již pravice dosud »prová-
děla«. Dobrá politika posiluje strany, kteréž
s ní souhlasí, a tu nám oznamuje politik
pravice, že strany onytak seslábly
za poslední léta, že by byly při nových
volbách decimovány! Slyšme: Dospívám
konečně k nejdůležitější věci, praví; mluví
se o rozhodném kroku dra. Körbra, roz-
puštění rady říšské. Nutno proto počítati
s tímto případem. Mám teprve vykládati,
jaké ztráty beze vší pochyby očekávají při
volební kampani klub polský, když již nyní
jest proti němu činná bezohledná agitace ? —
Nuže, připomínáme tu zcela bez hořkosti,
kdo to byl, jenž prohlásil o své újmě, tak-
řka svévolně pravici za rozpuštěnu.? Nebyl
to právě předseda polského klubu ? Kdož
jiný, než on sám může býti činěn za to
zodpovědným, když následky jeho poli-
tiky postihnou jeho vlastní klub?
Čecho
Čechy
8
article
Také katolická strana lidu, pokračuje
politik pravice, musila by se přichystati na
tuhé boje. Ona se konečně nemusí jich le-
kati a obstojí v nich zajisté čestně, ale proč
podnítiti tuhé a rozčilující zápasy?
Nuže, ani tu by nebyla vina naše, kdyby
mimo nadání politika pravice při nových- vol-
bách této straně se všude nepovedla. Ona
nedovedla prakticky uhájiti zásadu rovno-
právnosti a bez této nemá ve svém pro-
gramu, co by sounáležitost její potvrzovalo
Než věc má i jinou stranku: jakmile
vznikají zjevné pochybnosti o výsledku no-
vých voleb do rady říšské pro strany pra
vice, jest veta po její síle. Právě tyto po
chybnosti měly vésti politika pravice k opač
nému důsledku: Strany pravice vypracujtež
positivní program a změřte síly své v nových
volbách!
Po této zkoušce dá se pak jednati o sou
činnosti, bez ní by stav pravice byl ještě
malomocnější, než byl do 8. června, totiž do
propuknutí obstrukce české.
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Polské listy o sjezdu demokratů
ve Lvově.
»Glos Narodu« píše: Věru našim demo
kratům bylo již zapotřebí jakéhosi »činu«. Po
dlouhá leta energie jejich pracovala v průmyslu
bankovém a směnečném; pracovala pilně, až
do úplného vymrskání role. Nadešel čas, aby
svinuli stany a odtáhli někam jinam, třeba na
půdu osazenou již lidovci a socialisty. Budou
museti zajisté platiti daň z hlavy i desátek, al
Glos Naroda
Lvov
10
article
za to udrží se nějaký čas na životě . .
Lvovský sjezd, opravdová tragikomedie »obro-
zení« demokratické strany, přičiní se k očistěn
vzduchu. Věříme, že bude probuzením společ-
nosti polské, neboť ona se očistí od těchto de-
mokratů a socialistických žírků. Úpadek těchto
lidí je tak veliký, že docela veřejně přiznali se,
že hlavní příčinou, zdržující »stranu« ještě o
pevného spolku se sociály, je pouze ta ma-
ličkost, že socialisté jsou hotovi ukázati jim
dvéře jako neužitečnému, malomocnému poli-
tickému balastu. Již nikdo není v pochybnosti
čím bude příští koncentrace živlů opposičných
však dnes už hrajou v ní prim živly židovské
neb zžidovělé. Nejde tedy o »socialisaci«, nýbrž
»judaeisaci« programu.
Národnosti v Uhrách.
Na jaře 1901 budou v Uhrách nové volby
do sněmu. Volební ruch začíná už nyní. Take
maďarské národnosti uvažují, jak se zachovati.
mají-li zůstati v passivítě, či mají-li se vole
zúčastniti činně. Za Srby promlouvá »Cpóoó paue
v tento smysl a
Maďarské politické strany všecky bez roz
dílu jsou šovinistické, jedna více, druhá méně.
Srba
Uhry
11
article
Kromě lidové strany žádná z nich nebere do
svého programu zákon o národnostech. Ale
lidové straně, jež je naskrze klerikálná, jde pou
ze o navnadění Nemaďarův, aby sloužili zájmům
katolíků. Pro Srby není místa v žádné politické
straně maďarské,
Nemaďarští národové nejlépe by učinili, kdyb
se drželi společného programu z r. 1895, avšak
musili by vzíti za základ svoje společné zájmy
a ne zvláštní. Jen tak budou moci imponovati
Maďarům, ať se již rozhodnou pro passivitu
nebo aktivitu. Bohužel, program z r. 1895 ne
vydal žádného ovoce a národnosti zase se roz
dvojují. Slováci pracují na svoji ruku, loňského
roku vystoupili i s vlastním národním pro
gramem.
Rumuni počali koketovati s vládou ato
právě ti z nich, kteří roku 1895 byli nesmířlivl.
A Srbové? Ti na politickém poli nedělali ni-
čeho. Ve svém roztříštění nebyli schopni žádné
vážné politické akce. Jsme pro společné postu
pování s ostatními národnostmi, ale prvou po-
třebou je, aby srbské národní strany svolaly
společný sjezd a usnesly se, jak se v příštích
volbách zachovati mají všichni Srbové.
Srbské národní strany musejí míti prot
Maďarům jen jednu politiku i taktiku. Neshod-
nou-li se, nebudou ani Maďarům vážným protiv-
níkem, ani národnostem vydatným spojencem
Dohodnutí každě národnosti pro sebe je pro
zatím důležitější, než svolání společného sjezdu
národnosti.
Srba
Maďar
Slovák
Rumun
12
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 28. srpna.
Ruský list o popravě Korduy.
Popravení burského poručíka Korduy uči
nilo v Rusku nejhorší dojem, tím spíše, že tam
bylo dobře známo, že »spiknutí« bylo pouze
zlotřilým manevrem lorda Robertsa. Robert
potřeboval »spiknutfe, aby odvrátil oči angli
ckého obecenstva od svých nezdarův a hlava
zajatého poručíka Korduy musila padnouti,
aby »spiknutí« zdálo se podobnějším pravdě.
»ČsT« píše o tom: Hlavou »spiknutí«
nebyl Kordua, nýbrž sám Roberts. Roberts najal
darebáka, jejž nazývají Gano a jenž udává,ž
je z jižní Ameriky, ale pochází přímou linií od
Jidáše Iškariotského. Tomuto Iškariotovi dali
návod a on podle něho počal hledat a našel
svou oběť. Byl to 23letý jinoch, poručík Kordua.
Gano našeptal mu plán, kterak by starého Robertsa
unesl a vydal burským vojům. V Korduovy roz
Robertsa
Robert
Korduy
Roberts
Gana
Jidáš
Kordu
Praha
Rusko
jižní Amerika
13
article
hřálo se srdce Judity a Šarloty Kordujovy a sed
na vějičku Jidášovu, jenž ho ihned Robertsov
vydal. Takové bylo spiknutí bez spiklenců, je
posloužilo Angličanům, aby žalovali před světem
na věrolomnost Burů, kteří prý pošlapali zá
kony mezinárodního přáva a spravedlnošti. Kor
dua vojenským soudem odsouzen, Roberts sám
rozsudek potvrdil a dal jej popravit
A to je představitel, vojevůdce »nejčivili-
sovanějšího a nejkřesťanštějšího státu!« V čem
je vina Korduova? V úmyslu? Ale pouhý úmysl
není trestný po žádném hrdelném zákoně. V po-
kuse, vykonání? Čeho? Osvobození své vlast
od vůdce vrahů, na ni se navalivších. Ale z
to vavřínem ověnčují i po mučednické smrti.
Kordua padl jako oběť zrady a mizernosti lid-
ské, ale krev jeho volá k nebi o pomstu! Mila
Obrenovič také nedávno nastrojil spiknutí Kne-
ževičovo a kde je dnes? Ale co spáchal pensio-
novaný karbaník, toho nikdy neměl dopustiti se
vojevádce velikého státu. Krev vždycky padě
na hlavu těch, kdož ji prolili. Podepsáním
ortelu Korduova Roberts zapsal se mezi bídáky.
Kordujův
Jidášův
Angličan
Roberts
Kordu
Mil Obrenovič
Kne
Korduův Roberts
14
article
On už hrozil Burům všelikým násilím, všelikými
ukrutnostmi, on už vyhazoval ženy a děti svých
nepřátel v šanc hladu i mrazu: »Vzdejte se,
anebo uvidíte, jak umírají vaše ženy a dítky!«
Ale i toho všeho zdálo se mu málo. Jemu je
málo hnusné operetky, kterou na hanbu histo-
rie hraje k smíchu Evropy, lově nezlovitelného
Deveta, dobývaje opuštěných pevností a lživé
zprávy podávaje o svých vilézstvích, kterých
nebylo. Ale ani to mu nepostačovalo. Operetce
nedostávalo se nevinné krve, prolité ne v boji,
nýbrž vytočené ze svázaného snílka, jenž pro-
vinil se tím, že byl mlád, že v sobě cítil sílu,
že miloval svou vlast, věřil v boha a nenáviděl
rozbojníky, bořící jeho rodný krb. Stojí-li všechn
chladná krev starce Robertsa za jednu kapku
této jinošské krve?
Podpisuje tento smrtelný ortel, zapomně
jste, mylorde, jednoho: že tím zároveň podpísu
jete smrtelný ortel svého jmena, cti a důstoj
nosti Veliké Britanie, cti a důstojnosti armády
jež vám svěřena.
Evropa
Veliká Británie
15
article
Ruské vojsko v SIbiři.
»Berliner Tageblatt« dostal z dálného vý-
chodu zprávu, že ruské zbrojení převyšuje
všecku míru. Již od měsíce května Rusko po-
silalo na činské hranice denně 1000—12.000 m.
Dopisovatel tvrdí se vší jistotou, že na čínské
hranici je dosud 80.000 m. ruského vojska.
Od afféry blagověščenské zbrojení ruské jest
ještě úsilovnější. »Opravdu jsme se lekli (Jak
známo, Němci se nelekají nikoho kromě Rusů
toho nepoměrného množství nemocničného perso-
nálu, lékův a milosrdných sester. Rusové jsou
jistě připraveni na něco velkého, a kdo měl
příležitost vidět a slyšet, že do 22. srpna mobili
sací sibirských vojsk postaveno do pole 187.000
mužů, má právo kotázce, k čemu to všechno,
tím spíše, že velká většina těchto vojů poslána
tam, kde budou nejblíže Japoncům a Evro-
panům.«
List zapomněl, že Japonci a Evropané jsou
v Číně spojenci a že Rusové ne pro věc svou,
nýbrž pro věc spojenců prolili nejvíce své krve
a že by spojenci bez nich byli ještě na břehu
morském a ne v Pekině.
Rumunsko a Bulharsko.
Rumunský král Karel navštíví zejtra císaře
Františka Josefa v Išlu, kamž jej dnes předejel
zahraničný ministr Goluchovský.
Úřadní listy chlácholí rozvaděná kenížectví
předpovídají, že spor bude smírně vyrovnán.
když už Bulharsko prohlásilo, že spravedlivým
nárokům rumunské vlády vyhoví.
Němec
Rus
Japonec
Evra
Evropan
Karel
František Josef
Goluchovský
Sibiř
Rusko
Čína
Rumunsko
Bulharsko
Išlu
Berliner Tageblatt
polo 187.000
17
article
Za to neúřadní listy vídeňské neustávají
do ohnička přilévát oleje a Rumuny štváti na
Bulhary, jichž ovšem nikdo zastávati se nemůže,
pokud se ztotožňují se zákeřnými vraždami
makedonského komitétu.
Až Rumunům i Bulharům ztiší se krev,
bohdá nahlednou, že v dohodě, přátelství a dobrém
sousedství je záruka lepší jejich budouenosti a
učiní vše, aby se mezi nimi obnovily staré po
měry vzájemné pomoci v míru i válce.
Protiklerikální demonstrace
v Italii.
a v9l úenán „ Cadtel.Gandolfu u jezera
albanského lidový smuteční obřad za zastřele-
ného krále Humberta. Před radnicí mluvil tu
posl. Gollinu k zástupům. Projevil polito-
vání, že v den, kdy Italie truchlila, z Vatikánu
ozvala se urážka národní bolesti. Kde jste
Italové — volal — že trpíte urážky a po-
směch vlasti se strany Vatikánu ? Posilujete
shovívavostí svou troufalost nepřítele. Obraceje
se pak ke klerikálům řečník volal: Vy, kteří
jste tolikráte volali nepřítele do země proti
vlasti svojí, zakramařili byste ji i dnes prvnímu
dobrodruhu, jenž by plány vaše podporoval. « —
Předřikávání modlitby královny Markéty bylo
policií při obřadu tom zakázáno. — Při roz-
mluvě papeže s princem Jindřichem činil prý
Lev XIII. zodpovědnu za Bressiův zločin »revo-
luční politiku« moderní Italie a »upozorňoval«
prý vlády na nebezpeči anarchistické i athei-
stické propagandy
ma2 on
vrdObrovská stávka
vypukne snad v nejbližších týdnech již v Anglii.
Rumun
Bulhar
Gollin
Italia
Italos
Markéta
Jindřich
Lev
Bressiův
Vatikán
Anglie
Humberto
18
article
Byla by to dokonce snad největší až posud
stávka vůbec, hrozí takž zastaviti práci ve-
škeří železndční zřízenci angličti.
Společnost východních dráh — Great Eastern
Railway Company — octla se tak ve sporu se
zřizenci svými, kteří chtějí větší plat, ale, ač
slibíla jim odpověď až počátkem září, zabezpe-
čila si společnost ta pro případ stávky podporu
ode všech ostatních železničních společností an-
glických. Zřízenci těchto usnesli se ale nyní,
budou-li společnosti ty podporovati východní
dráhu v boji s jejím dělnietvem, že, aby to
zamezilí, zahájí rovněž úplnou stávku. V při-
padě tom stávkovalo by v Anglii pů
millionu železničních zřízeneů.
Anglie
východní dráh
Great Eastern Railway Company
19
article
Z dopisu francouzského politika.
Z dopisu francouzského politika.
[Hlas Francouze o katolických
missionátích v Čině. — Smrt set-
níka Salliera.]
nu
Známý politik francouzský pan P. Da-
reste píše nám jakési vysvětlení o díle mis-
sionářů francouzských, na něž se prý pohliží
namnoze předpojatě, se stanoviska falešného.
»Katolické missie v Čině« — píše pan
Dareste — »jsou předovším dílem francouz-
ským. Francie přispívá na ně z 3/10 missionáři
svými i penězi. Zbývající desetinu teprve je
možno rozděliti na působnost ostatních národů.
Připomínám dále, co snad vám bude neznámo,
že ve Francii samě i v tomto ohledu jsou ve-
liké rozdíly a že jediné město Lyon s okolím
hradí polovici nákladu a práce. Lyon je velkým
střediskem hnutí a staré toto město francouzské
nad jiná vyniká svou podnikavou činností.
Missionáři, vysílaní Francií a Lyonem ze-
jmena do Číny, nemají nic společného s těmi,
kteří by chtěli v Evropě obraceti nějaký národ
na jinou víru. Číňané nemají valně vyvinutý
cit náboženský. I jejich starý kult je jim pou-
hým stínem. Čína je nejdokonalejším příkladem
národa, který ztratil všechen smysl náboženský
a dlužno uznati, že výsledek je strašný. Vše,
Francouz
Dareste
Číňan
Francie
Lyon
Čína
Evropa
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
»Czarny staw Gasieniców.«
Z vycházek do Tater píše
Frant. Vondráček.,
V »cukierni« u Plonky na ulici » Krupówekie
v Zakopanem scházeli jsme se co den před obědem
abychom přečetli si trochu novin, jimiž vzorná
tato kavárna zakopanská je zásobena, a potom
abychom umluvili se, kam odpoledne nebo dru
hého dne na »wycieczke:. Roztomilí přátelé
moji věděli dobře, kam by se nejlépe, nejpohodl-
něji vyšlo. Dne 2. srpna zvěstovaly nám ráno
lehce zamlžené hory příjemný den. Každý »prze-
wodnik«, jejž jsme toho dne viděli, svědčil
»Dziš bedzie pogoda!« A przewodnici zako-
panští jsou nejlepšími meteorology, znaji se lépe
na předpovídání povětrnosti než sám náš pan
Fiala. Proto u Přonky osnovali jsme plány, kam
odpoledne vyraziti.
Pan professor krakovské konservatoře, pan
Szopski udeřil na mne otázkou
»Byl jste, pane, u Černého stavu?«
»Dosud nikoli.«
»Nač tedy ještě uvažovat? Odpoledne o ho-
dině vyjdeme.«
Bylo ujednáno.
»Máte przewodnika?« táži se.
»K černému stavu není třeba przewodnika.
tam stačí nám nějaký chlapec, jenž by nám ně-
jakou tu potravu zanesl,« vysvětlovala mi rozto-
milá žinka pana professora, vysoká, štíhlá blon-
dina s hlubokýma, modrýma očima.
Vzpomenul jsem si ihned při tom na synka
naší »gazdiny« Stasa, parobka as patnáctiletého
jenž se mi několikráte nabízel, že se mnou
půjde »w góry.«
»Vezmu tedy našeho Staška,« odpovídám
paní professorové.
»Odkud se vyjde?« táži se, než jsmes
rozešli z kavárny.
František
Vondráček
Fiala
Szopski
Stašek
profesor
21
article
»Z Kasprusia, od nás«, ustanovuje pan
Szopski. Po hodině prvé s poledne z malého
domku na Kasprusiu vyšla četná společnost
manželé Szopskich, sestra paní professorové s
třemi sličnými dcerami, pan Cybulski, ženich
jedné z nich a já. Stasiek nesl viktualie.
Dámy šly tak, jako by se vybíraly na ma-
ličkou procházku a zatím čekala nás člyř-
hodinná cesta do hor.
Do Kužnic vybrali jsme si cestu většinou
lesem, nechtějíce jíti až přiliš už známou sil-
nici. Smrkovým lesem, prostírajícím se n
úpatí hor, tak zvanými »Reglami« dospěli jsme
do Kužnic as za tří čtvrti hodiny. Šlos
dosti rázně. Paní professorová, přehodivši si
serdaček svůj přes rameno, kráčela tak statně
před námi, že skoro těžce jsme jí postačiti
mohli.
V »Kužnicach« ve vzorné restauraci,ří
zené dívkami z pensionátu pana hraběte Zamoy
ského, koupíli jsme několik lahví vína, přiložili
na bedra Staškova a již dlouho neotálejíce
brali jsme se dále. Od Kužnic cesta počlní
příkře stoupati lesnatým vrchem.
Szopski
Cybulský
Kužnice
Smrkův
Zamoy
Staškův
22
article
»Dlouhý krok, kolena ohýbať, tělo do
předu, volně!« učí mne jedna z dam, jak se
chodí do hor.
»Jdeme nyní na „Bocian“, poučoval mne
pan Szopski. To je nejnamahavější kousek
cesty k »Černému stavu«. Potom to jde už
jako po stole, těšil mne pan Cybulski, vida jak
supám, brkaje a smekaje se po vymletých ko-
řenech štíhlých smrků a jedlí. Dámy šly le-
hounce, bez reptání na sráznou cestu. Nechtěl
jsem se dáti zahanbiti, proto zapíral jsem stále
únavu, ač jsem se potil náležitě. Cesta lesem
trvala as hodinu, kdy vyšli jsme na bezlesý,
jen nízkou kleči tu a tam zarostlý vršek »Bo-
ciana«. Již odtud rozestřela se před námi pře
krásná panorama. Směrem k severu vlnilá
krajina k Novému Targu ležela před námi jako
na obraze. K západu trčely lesknoucí se boky
a čelo rázovitého Giewontu, na východ v růz
ném osvětlení jiné skupiny Tater.
Bocian
Szopski
Cybulský
Giewont
Tatra
23
article
Odpočinuli jsme si chvilku, posilnilis
douškem vína a již jsme nastoupili další cestu.
dosti pohodlnou, mírně jenom stoupající. Paní
professorová, jež prohlášena byla námi za prze
wodnika, nedala nám dlouho odpočinouti, ač
slabá slečna Jadwisia ráda by si byla ještě pod
vonící klečí pohověla. Dohonili jsme »juhasa«,
pastevce v horách, jenž vracel se ze Zakopa
ného, kamž na koni vezl nádoby s mlékem
Nyní sám seděl na malém koníku, jenž opatrn
hrabal se kamenitou cestou »Skupneho uplazu«-
jak se totiž cesta, jíž jsme se brali, zov
S jedné strany cesty svah k Jaszezurowce,
s druhé srázná stěna v údolí »Jaworzynky«
Točíla se mi hlava, ať jsem se podívali na prav
nebo nao levo.
Utržil jsem si trochu smíchu od dam, jež
nahýbaly se na okraj srázu, ukazujíce mi tak
že jsou již ostřílenější v horách než já. Byi
jsem již skoro rád, když přešli jsme pěšinu
Skupného uplazu, pokrytou drobivým, vápenco-
vým štěrkem, jenž pří každém kroku sypalse
nám pod nohama do údolí. Šli jsme nyní po
měkké luční cestě po samém úbočí homolovité
»Kopy królowéj«. Co chvile potkávali jsme ně-
jakou společnost, vracející se od Černého stawu.
Jadwisius
24
article
Před jednou společností jela jakás tělnatá paní
na horském mimochodniku. Dovedl jsem ji uvě-
řiti, že by své otylé tělíčko těžce vynesla až na
Skupny uplaz. As po půl hodině této cesty, od-
kud naskýtá se překrásný pohled na Hawraň
Muraň, dojde se ke svahu, jímž vine se bal-
vany posetá stezka k údolí, nazvanému » Hale
Gasienicowy«. Na rozlehlém mírném svahua
mezi roztroušenými tu balvany pasou se veliká
stáda skotu i bravu.
Několik hrubě z klad sroubených »szalasí«
slouží juhasům i stádům za útulek v noci nebo
nepohodě. Harmonické klinkání zvonků, jimiž
skot i vodící berani bravných stad jsou opa-
třeni, mile rozléhá se po stránich a ve znění
zvonků zalétá se strání a úbočí táhlé halekáni
a volání pastevců. Na »Halich Gasien' cowých« je
též schronisko, kde možno občerstviti se pivem
nebo číškou čaje. Nepoužili jsme této příleži
tosti, chtějíce se co nejdříve dostati k cíli své
cesty, k »Černému stawu«. Již viděli jsme mo
hutný hřeben Koszysté, rozervané turně Kozíeh
vrchů a báňovité, ve špici vybíhající témě Ko
Zdálo se mi, jako by pod ty horské veli-
kány, u jejichž pat leskne se Czerný staw
mohl člověk doběhnouti za malou chvilčičku.
Ale ty vzdálenosti v horách jak jsou mámivé
Černého stawu nemožno bylo dohlédnouti. Těžce
již dosti škobrtal jsem přes balvany, jichž po
cestě sám rarach rozházel více, než bylo třeba.
Z klačového porostu tu onde výčníval pahýl
uschlého stromu, krajina brala na se ráz ve-
lebné divokosti. Mezi balvany hučel a syčel
potok, odnášeje ve zpěněných vlnách přeby-
tečnou vodu z Černého stawu.
Czerná
Halich Gasien
25
article
»Tak ještě poslední kopec a budeme
cíle,« těšil mne pan Szopski, vida, že již tou-
žím po odpočinutí. Ale ta »Morena«, jak ten
svah tu jmenují, mi dodala. Téžce opíral jsem
se o svou hůl, drápaje se rozervanými výmoly
do kopce. Cestou dohonil jsem pár starších lidí,
již podobně pracně škrábali se do vrchu. J
aspoň při tom mlčel, ale z úst paní i pána co
chyíle vyklouzlo rázné »Psia droga !«
Konečně na vršku »Moreny« zavýskla paní
professorová, až se to od skalních turní odra-
zílo, na znamení, že už je u eíle. To mne
vzpružilo. Poslední špetku síly jsem napjala
rychle hleděl jsem se dostati k místu, odkud
mi kynula paní professorová. Až do poslední
chvilky schovává se Černý staw, za to pohled
naň tím více tě překvapí. Na úpatí nebetyčných
hor, rozbrázděných slujemi, v nichž bělají se
jasně klikaté pruhy sněhu, klidně odpočívá roz-
sáhlé jezero, ve výši téměř naší Sněžky. Je
klidno, ani větérek nečeří jeho po krajích
modrotemné, ve středu temné hladiny. Úbočí
hor rýsují se v něm úplné jasně. Taký po-
svátný klid vane z jeho hladiny, takový okou-
zlujíci půvab dýše ti vstřic, že zapomínás pře-
cielce.
stálé únavy a celou duší noříš se v krásu to-
hoto pohledu.
Szopski
Morena
Úboč hora
26
article
Utábořili jsme se pod šírým nebem n
břehu jezera a dámy ihned jaly se připravovati
posilnění. U jezera je schronisko, kde možno
dostati pivo a vřelou vodu na čaj.
V malé chvíli kolovala číše s občerstvující
wodkou mezi námi, Staškovi ulohčeno v bře-
meni a každému chutnalo po obtížné, více než
čtyři hodiny trvající cestě jak náleží. Nikdo
nedal se pobízeti. Popradské pivo, na kleréž
bychom se my v Čechách asi divně ošklíbali,
přišlo nám tak k chuti, jako by to bylo nej-
lepší plzeňské.
A abych nezapomněl. U Černého staw
byl jsem krlěn znova, ač mohl jsem se proká-
zati křestným listem, že se tak nž dávno stalo
vodou našeho Labe. Nic platno. Vídím prý po-
prvé jedno z smořských ok«, proto nutno mne
vodou z něho znova pokřiíti a notně při tom
za uši vytahati. Obřad ten s celou přísnosti
provedly na mně dámy. A držel jsem jak
pohan na víru obrácený. — — —
Nad šerými vrcholky Koszysté, Kozích
vrchů, Košeielce počala se snášeti mlha. Byl
čas k návratu. Úbočí při západu slunce pře-
strojovalo se v šat různých barev, na úpatí
u jezera snášely se stíny. Vybrali jsme se již
s večerem na zpáteční cestu. Nyní s vrchu šlo
to vesele. Až ke skupnemu uplazu vraceli jsme
se touž cestou. Tu však zvolili jsme k sestupu
do Kužnie klikatou stezku po srázu do údoll
Jaworzynky. Šli jsme již téměř po tmě. Nutno
bylo jiti krok za krokem, opatrně. Až se kolena
třásla, než jsme sestoupilo na dno údolí. A po-
tom již skoro čirou tmou po pěkné cestě údolím
došli jsme do Kužnic a odtud vesele za zpěvu
a smíchu k jedenácté hodině v noci do Zako-
paného. »Skvostná vycházka«, liboval jsem si
společnosti, když jsme se na Krupówkách roz-
cházeli a já děkoval, že mně společnost milá
poskytla tak krásné zábavy
Obrazy úchvatné přirody tatranské, zůsta
nou mi po celý živo.
Stašek
Černý
Kužnice
Čechy
Úboč
kozí vrch