V Praze, ve středu dne 24. května.

K číslu 141

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

Wálka. Proti generálu Stesseljovi. —ch. Z Petrohradu, 23. května. Každým dnem vzmáhá se nevole proti generálu Stes- seljovi. Proces, který se bude s ním konati před vojenským soudem, bude dle všeho velmi napínavý, ježto protivníci jeho se vší určitostí tvrdí, že mají v rukou důkazy, že povinnost svoji nevykonal. (V téže věci viz článek nášv ranním čísle.) Boxerská náhrada. Z Tjencina, 23. května. (C.-B.) »Reuterova kancelář« oznamuje: Vyřízení záležitosti ohledně náhrady za škody způsobené boxerským po- vstáním protahuje se jednáním rusko čínské banky. Rusko rozhodlo se, aby dostalo svou část náhrady ve stříbře. Rusko-čínská banka usi- luje nyní, aby směla výplatu provésti za lon- dýnské ceny stříbra, místo ceny v Šanchaji platné, aby tím způsobem jisté výdaje si uspo- řila. Kdyby Čína k tomu svolila, zabezpečila by si banka výhodu jednoho procenta. Zúčastněné moci však podaly proti tomu protest. Úsilí rusko- čínské banky mine se asi s výsledkem.

Dopravní smlouva. Z Berlína, 23. května. (C.-B.) »Severoně- mecký Lloyd« uzavřel s ruskou vládou do- pravní smlouvu. Jde o dopravu dů- stojníkův a mužstva z východu nazpět přes Oděssu. Válka rusko-turecká a nynější. Ve dvou knížkách »Véstníku Evropy« uve řejněn jest »Denník o válce r. 1877—1878- od prof. M. A. Gazenkampfa, jenž byl při velko- knížeti, hlavním veliteli ruské armády. Mnohé z rusko-turecké války připomíná nynější. Tak stojí v zápiscích: »Vojska naše jsou výborná, ale u náčelníků zbývá příliš mnoho si přáti Vědomi zodpovědnosti úplně schází mnohým ná- čelníkům.« Podobně se líčí nepořádek při záso- bování a řada jiných chyb ve vlastních řadách ruských, takže car dobrák, když celá Rus re- ptala, byl krotký a mírný jako holubice, na nie si nestěžoval, nikoho neobviňoval a nekáral, jen se modlil a plakal .. Veselo v Charbině. Z Petrohradu, 23. května. Zpravodaj »Rusie oznamuje: Byl jsem týden v Charbině, kde je postaráno o zábavu plnou měrou. Cirkus, di- vadlo a hudební místnosti — tyto nejvíce —

UDN jsou přeplněny. Peníze v hernách tekou jak voda a jest tu jako v Monaku. Vladivostok. Z Vladivostoku, 22. května. (Pův. zpráva »Nár. Listů«.) Komandovaný sem professor voj. lékařské akademie Pavlov provedl přehlídku všech nemocnic. Život v městě jde ve svých obyčejných kolejích. V divadle se hrají vese- lohry. Občas jsou dobročinné koncerty. Jinak jest mlhavá, deštivá pohoda. —ch. Z Nižního Novgorodu, 22. května. Přibyl sem vlakem na cestě do Sarova generál S tesselj, uvítání nebylo.

Události na Rusi. Nová organisace Poláků v kongre- sovce. Ze Lvova, 24. května »Slovu Pol- skému« sdělují z Varšavy, že se tam ko- nala schůze Poláků. Bylo přítomno 60 de- legátů okresních, mezi nimi sedláci z Lublina a Sedlce. Rokovalo se o samosprávě a zvlášt- ním postavení ruského Polska. Odsouzeny agitace, jakož i terrorismus soci- álních demokratů, jež poško zuji polskou věc a schválena politika v šepolské strany, která zachovala se při posledních událostech v kongresovce správně. Usneseno změniti dosavadní organi- saci v ten rozum, že venkovském lidu vyhradí se náležité účasten- ství v činnosti politické. Kromě toho přijaty četné návrhy, které se týkájí věcí míst ních i všenárodních. Ruští revolucionáři a anglické pasy. Dnes koná se v Londýně sensační přelíčen s dvěma Angličany, spisovatelem a žurnalistou H. N. Brailsfordem a hercem Mac Cullochem první jest členem tamější společnosti přátel ru ské svobody. Oba, jakož i jiní jsou obvinění že dodávali pravidelně ruským re- volucionářům anglické pasy, jež se bez dlouhých obvyklých okolků vydávají na do- poručení v hodnověrných a všeobecné vážnosti se těšících osob. Toho využitkovali Angličané hořejší. Jde tu zároveň o známý výbuch v petrohradském »Hotelu Bristol«. Tím vycházi zřejmě na jevo spojení ruských revolucionářů s cizinci — nepřáteli Ruska. (Ostatní zprávy viz na 3. straně.)

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Uherská krise. Z Pešti, 24. května. Tou měrou po- tuchla naděje na rozřešení krise, že v opposičních kruzích rozšířena je vážná pověst, že říšský sněm příští týden královským reskriptem bude odročen až do září. Z Vídně, 24. května. Hrabě Julius An- drássy bude dnes dopoledne přijat cís ařem ve zvláštní audienci, na které dle zpráv oficiosních a pešťských vyloží panovníkovi znova program, který jest obsažen ve společné adresse koaličních stran maďarských. Sám valné naděje ve výsledek své cesty do Vídně nemá. Pro- hlásilť, že přišel se starým programem a že o nějakém pověření úkolem, sestaviti kabinet, nemůže býti ještě řeči. Z Pešti, 24. května. V politických kruzích nevidí již situaci tak růžově po zprávách, které došly včera odpoledne z Vídně. Vyšlo na jevo, že hranice výkladů, jež Andrássy mohl učiniti panovníkovi, byla velmi úzká. Následkem toho hledí se na situaci zase velmi kri- ticky a v táboře spojených stran včera večer prohlášeno, že jest opětně velmi vážno u. Srbská krise. Z Bělehradu, 24. května. Situace je pořáde nevyjasnlěna, jakkoli měl král poradu s četnými politickými osobnostmi. Král by rád vyhnul se rozpuštění skupštiny a pro- jevil přání, aby dosazeno bylo minist er- stvo koaliční. Pro takové však není žádná strana. Následkem toho se podobá, žerozpuštění skupštiny jest neod- vratným. Tu však jest opětně velká potíž. Král by rád nové volby vykonati dal minister- stvem administrativním, ve kterém by zasedali zástupci všech tří politických skupin. Pro takový kabinet však král nemůže dostati politiky z umír- něných skupin. Nezbývá, než dosaditi kabinet úřadnický, ve kterém by se nalézaly osoby, ne- náležející žádné politické skupině. Rozřešení krise čeká se teprve příští týden.

Telegrafické zprávy. Trh pro Kabyly. Z Madridu, 23. května. (C.-B.) »Agence Havas« oznamuje z Melilly: Místní velitel generál Segura obdržel od dvanácti nejdů le- žitějších kabylských kmenů v Rifu dovolení, aby zřídil a zahájil trh pro ta-

FEUILLETON.

Slepec. V horách žil stařec s dcerou a zetěm svým. Stařec byl slepý, světla nikdy nepoznal. Za krásných, horských jiter vyváděla dcera slepce před chýži, posadila jej pod košatý javor a on poslouchával ševelení listů, lomoz větru zvonce krav. Dovedl učiniti si pojem o světě, syn čítával mu za zimních večerů, dcera hovo- řila, přicházeli sousedé a mnoné vyprávěli. Vše chápal stařec, i hory představiti si dovedl, ohma távaje hrboly z hlíny, které jednou vytvořil mu „Dědečku, koukejte, to jsou naše hory, křičel na něho tehdy pln radosti — „a tuhle je les a tuhle jezero,“ řekl, zapichuje do hlíny jehličí a nalévaje vodu do jamky. Stařec hmatal denně přiváděli ho k chlapcově hračce, a slepee jakž tak udělal si ponětí o kraji. „Tady v tu stranu od chalupy je jezero dědečku, a v tuto ves,“ poučoval hoch a děds pamatoval. „Jezero — jako voda na dlani, říkával se smutným úsměvem. „Co je to jedle, synáčku?“ tázal se kdysi slepý a hoch skočil do paseky, vytrhl jedličku a přinesl. „Hmatejte, dědečku — ale tahle je

vnuk. malá, to jsou větší a větší a je jich moc vedle sebe, že je z nich celý les. Znal tedy slepec hory i lesy, jezero i cha lupu, po hmatu poznal lžíci i talíř, chlebr i nůž peřinu i šat. Barev ovšem neznal, avšak nero- zeznával jich správně ani jeho zeť a rozeznal-l jakýsi rozdíl mezi zelení a zelení, uvědomiti neb vyjádřiti jej nedovedl. A jednou vnuk díval se skrze červené sklo na krajinu a křičel: „Všechno je červené, dědečku, hory i lesy, jezero i ves. i vy, dědečku i naše chalupa!“ „Tak vida!“ myslil si stařec, nechápaje sice rozdílu mnohobarevnosti a jednobarevnosti ale uspokojen jsa přece, neboť slýchal, že lituj ho sousedé, že barev nevidí. Slepec sedal v zahrádce a pletl košťata Venouš ho bavil a jaksi poučoval. „Chutná mi jíst,“ říkával sousedům, „sly ším vás tu kolem sebe a nejste na mne zlí, c pak mi schází? „A přece si myslívám, kdybyste viděl to boží sluníčko, že byste okřál,“ povídala tetka soucitně. „I ba, sluníčko! Sluníčko je teplé a tmaje studená,“ odpověděl slepý. „A jak pak v chalupě?“ „Taky je tam sluníčko, cítím, že v pec- Tak ho nechali a on byl spokojen. pálí.

Leč jednou z večera před chalupou sedía vnuk cosi robí blíže něho. Ptáci už přestali zpí- vat, je ticho po horácn, ani z vesnice hlasů ne- slyšet, jenom cvrček na stráni hude svou a občas listím větérek hýbá. Zamyslil se dědeček, a zdálo se mu, jakoby přece jenom ten svět byi krásnějším, než on si jej představuje, nějaká pochybnost vkrádá se mu v duši a on bezděky dme plíce a vdechuje do sebe čistý horský vzduch, prosycený podivnou vůní jehličí. Sta- řeček cítí, že jde z té vůně síla, a je mu náhle, jakoby chtěl vstát a jít hezky rychle někam, da- leko — ale už si zase vzpomněl, že by nedošel než na paseku, a to opatrně, o holi, musil by hmatat — hmatat! Vzdychl si stařeček, otřel si čelo a náhle se probrav, starostlivě volá: „Ve- noušku, snad nespíš?“ „Ba ne, dědečku. „A co pak děláš, že jsi tak ztichl?“ „Koukém na nebe. Je vám plničké hvězd. Kdybyste to viděl! Jedna za druhou se jiskřía nejsou k spočítání.“ „Nebe — plničké hvězd?“ „Panečku, kdybyste to viděl! Ale je to vy- soko nad námi, nikdo tam nemůže. Takové jiskřičky se tam třesou, v takové hloubce, až se nlava točí. Kdo pak ví, co tam je. Slepý sklonil hlavu, přemítal — posléze vzdychl a kývaje hlavou, šel do chiatrče. Stella.