Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 140. ze dne 23. května 1905.

Různé zprávy.

= 6400 roků stará socha. Archaeolog dr. Banks, který dlí návštěvou u své matky v Greenfieldu, roz- hovořil se o svých zkušenostech, nabytých při ne- dávném kopání v Bismay, které zahájeno byloo Štědrém večeru 1903. Pravil, že nejcennějším před mětem, jejž podařilo se mu nalézti, jest mramorová socha sumerianského krále Davida z předbabylonské doby. Mimo to vykopán velký počet menších před- mětů, mezi nimiž mramorové lampy, bronzové ná- činí a starožitné rakve. Dr. Banks pravil, že socha krále Davida pochází z r. 4500 před Kristem. Datum to naznačuje umělecký způse5 jejího provedení, oblek a celý vzhled; dokazuje prý to dále charakter popisu, který podán jest téměř v hiroglyfech, dále hloubka ssutin a známý věk nánosu, v kterém byla nalezena. Jest to nejstarší socha na světě; pokud známo, předčí vůbec nejstarší sochy o 1500 roků. Dle stáří následuje po ní socha v Louvru; byla na- lezena Francouzem v Tellohu a jest bezhlavá. Pro- vedení sochy jest značně umělecké. Dr. Banks vy- slán byl do Bismaye skupinou učenců a nález jeho činí historii civilisace starší nejméně o tisíc roků.

= Otázka přistěhovalecká. Americký stát Jižní Karoliny prohlašuje zřejmě svoji snahu po zvýšení počtu obyvatelstva přistěhovaleckým přílivem. Tužbu odůvodňuje faktem, že pouze jedna třetina z jeho dvaceti millionů akrů může býti tříděna jako zúrod- něná farmářská půda. Úřady státu onoho otevřely nyní v Novém Yorku stálou úřadovnu a vyslaly šest jed- natelů do severní Evropy, aby tam hledali osadníky, kteří by se vystěhovati chtěli do Jižní Karoliny. Avšak jenom smetana přistěhovalecká byla by v tom směru žádoucí, o zbytek přebraný stát ten nestojí — ten prý je dost dobrým pro velká města. O „smetanu“ chce Jižní Karolina s ostatními státy soutěžiti a mnohé výhody jí poskytnouti. Oznamuje se, že dráha Canadian Pacific delší dobu zanáší se plánem, k jehož prove- dení se nyní již co nejdříve přikročí, vystavěti domky a farmy podél trati, jež prodány by byly anglickým přistěhovalcům na malé a dlouholeté splátky. Přistě- hovalcům v Kanadě má se poskytnouti i každá jiná nutná pomoc, avšak přistěhovalci ti musí prý býti Angličané. Plány tyto souhlasí s menší, ale důležitou prací Armády spásy, o níž před několika dny vyjádřil se jeden z lidí do věci samé zasvěcených: „Minulého roku dopravila Armáda spásy 1000 osob z Anglie do Kanady, která téměř lační po rozmnožení obyvatelstva.

Přepravili jsme vystěhovaice ty ve vlastních lodícn. Nebude zajisté trvati dlouno, co dopravovati budeme Angličany ne po tisících, ale po desetitisících nejen do Kanady, ale do Novéno Zélandu, Australie, Indie a Jižní Afriky. My Letrápili své přistěhovalce v Oue- becu jak to činí Spojené státy na Ellis Islandu. Každý člověk, který vydal se z Anglie na cestu do Kanady, věděl zcela dobře, kam se ubírá, co tam bude dělati a jakou mzdu za to obdrží.“ Konečný paragraf dotýká se přímo celého přistěhovaleckého problému, právě jako o něm pojednává plán dráhy „Canadian Pacific“ a úmysl Jižní Karoliny. Jest to system rozdělení při- stěhovalců v malých skupinách po celé zemi, místo ponechávání jich ve velkých massách v několika

Weigner Metzl v Praze. městech a průmyslových střediskách. Aby cíle toho bylo dosaženo, z různých míst se slibuje, že jim za- opatřena budou místa, kam by se měli odebrati a zá- roveň že jim poskytnuty budou prostředky, apy se tam mohli dostati. Vylučování přistěhovalců, obmezo- vání jich počtu a nucené usazování jich ve venkov- ských obvodech, jsou prostředky, jež se nedoporučují a zároveň jsou i těžko k provedení. Všemu tomu může se zem ubrániti, pakliže otevře brány příležitosti mnoha tisícům, které rády odebraly by se do vlastnícn domovů na venkově, jenom kdyby věděly, kam se mají obrátiti a jak se tam dostati. Spojené státy mají po- dobných míst nadbytek. V poslední době pronáší se s mnoha stran náhled, k účelu zmíněnému směřující Má se totiž ukládati buď celá nebo čásť přistěhovalecké daně z hlavy, která jak známo obnáší 2 dollary z ka- zdého přistěhovalce, do výpomocného fondu, jehož by pak bylo použito pro přistěhovalce, kteří nemají sami dostatek prostředků k usazení se v té či oné kon- čině Unie. Pomoc tato byla by značnou úlevou přistě- hovalcům i velkým střediskům průmyslu a obchodu kde dnes už nebezpečným způsopem hromadí se massy přistěhovalců. Rozsazováním pracovitých a snaživých lidí po celé zemi zúrodňovaly by se zároveň i ohrom- né dosud lány nevzdělané půdy a rostlo by přirozeně bohatství její. = Sedm vražd a devětatřicet zranění za den.

Čistě řeckým způsobem skončila v Athénách minulá neděle. V předměstí Kolokyntu zastřelil z pomsty dvaadvacetiletý výrostek čtrnáctiletého chlapce. Ve čtvrti Arafotika vrazil řemeslník Manasy svému zná- mému dvakráte nůž do hlavy a do prsou, takže zra něný za krátko skonal. V opilství střelil jeden z ven- kovanů svého souseda do srdce, takže zůstal na místě mrtev. V Petisii stříleli hoši z revolverů po chodcích a ranivše smrtelně kteréhosi z občanů, utekli. Tamtéž přepadli bratři Christafilakové, rodinu Filaretovu a ranili dva bratry noži. Také páni vězňové v žaláři dopřáli si zábavu, zaopatřivše si nej- prve asi 600 litrů vína. Zábava skončila tím, že byl jeden zraněn smrtelně, druhý pak těžce nožem po- bodán, několik jiných odpykalo věc pohmožděnínami. V průběhu čtrnácti dnů jest to třetí vražedná událost v trestnici se přihodivší i možno si představiti, jaký tam asi panuje pořádek. Lehčích zranění revolvery, noži, holemi a třaskavými látkami bylo celkem devětatřicet. Panujeť v Athénách zvyk, že nižší třídy oslavují vzkříšení střelbou a ohňostroji, ač to jinak přísně zakázáno. Protože většina lidí drží se přís- ného postu, odnáší na Bílou sobotu v noci masité pokrmy s sebou do kostela, kde hned po vzkříšení jedí a pijí, celou pak noc meškají v hostincích. Postem sesláblí lidé se snadno opijí a pak i onemocní.

= Opět hrozné neštěstí v amerických dolech. Před týdnem zabilo se v šachtě dolu Delaware Hudson ve Wilkesbarru deset horníků následkem pře- tržení lana u klece, v níž byli do hlubin země spou- štěni. Nešťastníci spadli 450 stop hiuboko a byli v pravém smyslu siova rozdrceni pod troskami, klece na dně šachty. V dolu zaměstnává se na 600 osob, mužů i hochů, kteří byli spouštěni do hlubin šachty tak rychle, jak jen bylo možno. Šachta jest 750 stop hluboká a spouštění dálo se po deseti, největší to počet, jejž zákon dovoluje. Inženýr dostal znamení

Josefské náměstí, palác Obchodní komory Telefon č. 2388.

Ledničk

ke spuštění do Hillmanovy žíly, 350 stop hlubokéa spouštěl klec, když pojednou zástur horníků naboře snromážděných spatřil, že silný drátěný provaz se uvolnil a velký buben stroje počal se s ohromnou rychlostí točiti. Jednohlasný výkřik hrůzy následoval, neboť bylo zřejmo, že se lano přetrhlo. Klec plížila se již svému stanovišti, když neštěstí se událo a sří- tila se tudíž do hloubi asi 470 stop. Bezpečnostní spony, jak již několikráte se stalo, vypověděly službu a padající klec, těžká massa železa a dříví, trhala na své cestě vše, oč zavadila. Dělníci, kteří již dolů byli spuštěni a ku práci se chystali, zaslechli sice křik padajících nešťastníků, avšak nemonli těmto ničím pomoci, naopak, musili sami od šachty prchati, aby padajícími troskami, jež klec strhala, nebyli poraněni. Nahoře zatím na výkřik hrůzy následovalo shluknutí se horníků, kteří hlásili se za dobrovolné ochrance. Ježto pak zjištěno, že provaz vskutku se přetrhl, musili tito lidé vniknouti do šachty jiným otvorem, což stalo se v osm hodin. Jejich zpráva vyžádá si nade vši po- chybnost několik hodin, než dostane se na povrch zemský, neboť budou musít odklízeti hromadu trosek, která na nešťastnících spočívá. V první chvíli nebylo možno jména ěchto ubohých obětí zjistiti, neboť na povrchu nevedl se seznam, kdo do klece vstupuje. Zpráva o neštěstí záhy se roznesia. Většina horníků žije ve Wlkesbarru a v malých vesničkách okolních a ženy i dítky těchto sbíhaly se se všech stran k šachtě v obavě, že jedná se o jich živitele. Ve chvíli, kdy se neštěstí událo, nalézalo se již pod zemí na 200 norníků a ti vyšli nahoru vzdálenějšími východy, aby rodiny své upokojili.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý 23. května. 195. hra v předplacení (3. čtvrtka.) Marie Stuartovna. Truchlohra o pěti dějstvích. Německy napsal Frie- drich Schiller. Přeložil Ladislav Quis. Režisér Jaroslav Kvapil. Konec po půl 11. hod. Začátek o 7. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru V úterý 23. května. Začátek o 3/48. hod. Po čtvrté: Moderní ženy. Zert o 3 jednáních. Napsa! B. Jacobson. Přeložil C. J. Vetečník. Režisér B. Kovář.

Aréna na Smichově (bliže Palackého mostu). V úterý 23. května. Začátek o 7. hod. Novinka. Julinčin únos. (Clo-Clo.) Vaudeville o 4 jednáních od A. Landesbergra a Leo Steina. Přel. V. Táborský. Hudbu složil F. Pagin. Režisér Josef Kubík.

Pištěkovo lidové divadlo vinohrc na Král. V úterý 23. května. Začátek o 7. hod. Car Petr Veliký. Obraz ze života o 4 jednáních s předehrou. Napsala K. Birch-Pfeiferová. Přeložil J. Vávra Lomnický. každého provedení z cinku, terrakotty se sklem nebo kameniny. s19

Zvláštnost: Ledničky s nádržkou na pitnou vodu.

Mluvil sám ssebou, křičel. »Ne !« Lidé nemohli býti přece tak šílenými — ne, ne- mohli býti ! Bylo to nemožné, bylo to neuvěřitelné, ne, nemo- hlo to prostě býtil Co by to prospělo, usmrcovati obry lidské, kdyžtě nyní ve všem životě nižším Obrovské tak neodvratně bylo nastalo? Lidé malí nemohli přece býti tak šílení. A Redwood opakoval hlasitě: »Takových myšlének musím zanechati! Naprosto Musím myšlének takých zanechati !« Zastavil se. Co to bylo? Zajisté, okna to byla zařinčela Redwood zamířil k nim, aby se podíval na ulici. Naproti viděl okamžité potvrzení toho, co sluch jeho byl zaslechl. V ložnici v čísle 35 viděl paní jakous s ručníkem v ruce a u okna jídelny číslo 37. za velikou vásou s obro- vitě vyvinutými rostlinami stál muž jakýs: oba vyhlíželi ven a oba zvědavě i znepokojeně. Nyní mohl Redwood viděti zcela jasně, že také po licista na chodníku to byl slyšel! Nebylo to tedy žádné mámení sluchu. Redwood obrátil se zpět do temného pokoje svého. »Děla !« pravil si. Přemítal. »Děla ?«

Přinesli mu silný čaj, jakémuž byl uvyklý-

Tu a tam některý člověk zamířil až k domu, kladl policistovi otázku a obdržel krátkou odpověd. Naproti byly domy jakoby mrtvy. Jednou objevila se panská u okna ložnice jedné Redwood připadl na myšlenku, že jí dá znamení. Po nějakou dobu pozorovala dívka posuňky jeho se zájmem a dala na ně neurčitou odpověď, potom ohlédla se náhle zpět, obrátila se a odešla. Z čísla 37. vybelhal se starý jakýs muž, sestoupil po schodech a zamířil na pravo, aniž i jen k Redwoodovu domu vyhlédl. Po deset minut jedněch byla jen kočka jakás na ulici . . . Za takých zjevů jediných táhlo se nekonečně ono jitro velevýznamné. Ke dvanácté hodině ozval se ze sousední ulice po- křik prodavačů novin, avšak utichl opět. Proti svému zvyku byli prodavači novin nechali stranou totiž ulici, v níž Redwood bydlil a v duši zatče- ného namanula se domněnka, že policie měla asi vyústění ulice obsazeno. Redwood pokusil se otevřít okno, avšak tím přivolal jen okamžitě policistu jednoho do pokoje. Na hodinách obecních bilo dvanáct a po veliké pro- pasti času — bila opět jedna. Redwoodovi přinesli potom — jako na posměch — snídani. Zatčený nabral si jednou plná ústa a ostatní pokrmy smíchal a přeházel, jen aby je odnesli již opět z komnaty. Za to pil hojně whisky, vzal pak stolici i obrátil se opět k oknu. „Zápas s obr-