1
masthead
V Praze, v úterý dne 23. května.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
a ingeráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
7
article
Konec samostatnosti korejského
Konec samostatnosti korejského
císařství.
Z Berlína, 23. května. »K ölnische
Zeitungu« sdělují ze Seulu: Výnosem
císaře korejského zrušují se ko-
rejská vyslanectva. Diplomatické
zastoupení Koreje převzalo Ja-
ponsko. Na příslušných místech zůstanou
pouze tajemníci korejští. Tolikéž převzalo
Japonsko správu pošt. V Seulu, Če-
mulpu, Fusanu a Venzanu zřídí se poštovní
úřady prvé třídy, na všech jiných místech po-
štovní úřady třetí třídy. Personál bude z polo-
viny japonský, z poloviny korejský.
Anglo-japonské přípitky.
Z Tokia, 22. května. (C.-B.) Reut. Japon.
Society uchystalo večer banket, na němž britský
vyslanec Macdonald předsedal. Týž připil n
zdraví císaře japonského, na to ministr japonský
hrabě Katsura králi anglickému. Zahraniční mi-
nistr baron Komura a ministr války Terauchi
byli na hostině.
Macdonald
Komur
Terauchi
Berlín
Korea
Japonsko
Seul
Tokio
Katsura král
8
article
Ruští zajatci.
Náčelník ruské duchovní missie v Japonsku.
biskup Nikolaj, obrací se v ruských novinách
k veřejnosti ruské o zaslání knih, zvláště cír-
kevních pro zajatce. Mezi nimi, pokud neznají
čísti, zřízeny kursy, kde se vyučuje čtenía
psaní. Poněvadž počet zajatců nejprve vzrostl
na 3000, pak na 38 tisíc a nedávno přibylo
přes 25 tisíc zajatců, jest třeba mnoho knih.
Missie darovala přes 3500 knih a přes 5 tisíc
brožur, Pobědonoscev přes tisíc knih a brožur.
Vojáci chtějí nejraději církevní zpěvníky, rádi ve
sborech zpívají. V Chamatevě jest 27.925 Port-
arturců, městská rada sousedního města Sakai,
skládající se z nekřesťanů, věnovala z obecních
peněz obnosy na zřízení tří kaplí pravoslavných,
otevřených ze tří stran, aby bohoslužby byly
viděti venku stojícím množstvím. Kaple posvě-
ceny za přítomnosti japonských úřadů, obce a
dárce. Zřízeny dále tři kostely pravoslavné :v
Nagoe dva od gen. Foka a Bělého a v Macu-
jamě, v nemocnici kapitánem J. Šastinem. Bo-
hoslužby konají japonští kněži pravoslavní, zna-
jící rusky, odbyli kurs tokijského semináře, jeden
kněz duchovní akademii kijevskou.
Nikolaj
J Šastin
Japonsko
Sakai
Bo
9
article
Události na Rusi.
Události na Rusi.
Ohlas rozšíření náboženské
svobody.
Ze Lvova, 22. května. Po 40 let bylo brá-
něno katolickým biskupům objížděti diécesi lu-
blínskou. Inspekční cesta, kterou podnikl nyní
biskup na základě tollerančního reskriptu carova,
byla pravým triumfem. Obchody byly zavřeny
také židovské, všude prapory, věnce a slavo-
brány. Obyvatelstvo stálo špalírem. Ze všech
míst okolních hrnul se lid. Biskup, jehož vůz
byl obklopen banderiem, byl neustále nadšeně
pozdravován a vítán.
K žitomírským bouřím.
Z Petrohradu, 22. května. Ruskému »Slovu«
oznamují ze Žitomíru: Guvernér volyňský pro-
hlásil v rozmluvě s žurnalisty, že mu není ni-
čeho o tom známo, že by židé byli stříleli na
obranu krámů. Tato zpráva byla poslána do
»Pravit. Věstniku« bez vědomí guvernérova.
Ruský parlament.
Petrohradské listy zaznamenávají nyní po-
věsť, že nová budova pro příští zastupitelstvo
lidu bude v Petrohradě na Caricyném luhu
(Marsovo pole).
Marsův
Rus
Lvov
Petrohrad
10
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Uherská krise.
Z Vídně, 23. května. »Fremdenblatt-
sděluje z Pešti: Hrabě Julius Andrá ss
jede do Vídně. Je pozoruhodné, že nyní, kdy
jest pozván k panovníkovi, právě na straně oppo
siční projevují se pochyby o tom, setká-l
se jeho cesta s úspěchem. Tato skepse
Julius
Vídeň
Fremdenblatt
Pešť
11
article
částečně jest oprávněna, poněvadž se ujišťuje se
strany zasvěcené, že koruna a koalice
setrvávají oproti sobě na stano-
visku téměř nezměněném. Ve příčině
pobytu bar. Buriana v Pešti proslýchá se, že v
jeho sdělení bylo viděti jakousi povolnost ko-
runy, nyní však tvrdí se autoritativ ně,
že baron Burian nemohl nabídnouti
žádných věcných koncesí. Jaké dal
informace hr. Andrássyovi, není známo. Ví se jen
tolik, že strana neodvislosti jak pokud jde o vo-
jenské, tak pokud jde o hospodářské záležitosti,
trvá na kolísavé ovšem půdě koaličního
programu, že však v táboře koalice jsou
ochotni, bude-li dána zásadní deklarace
v příčině maďarského velení budou-
címu ministerskému předsedovi, poskytnout pro
definitivní uplatnění jeho lhůtu dosti dlouhou. Ti-
žisko situace spočívá tedy zase ve Vídni.
»Fremdenblatt« oznamuje dále: Nechť akce
Andrássyova skončí jakkoli, jedna věc je jista:
že nynější kabinet v době nejbliž-
ší, ještě v květnu, odstoupí. V nej-
bližších dnech o tom zjednáno bude jasno, zdali
vystřidáno bude ministerstvo Tiszovo koaličním
neb byrokratickým.
Burian
Andrássyův
Pešť
Vídeň
12
article
Krise v Srbsku.
Srbsko
13
article
Z Vídně, 23. května. Ze Zemuně »Zeitue
sdělují: Při včerejším hlasování o volbě presi-
denta skupštiny scházelo 17 vládních poslanců.
Opposice byla shromážděna plným počtem. Ne-
přítomnost členů vládní strany vysvětluje se čá-
stečně tím, že vídeňský vyslanec Huič, který
má mnoho přátel osobních v radikální straně,
prohlásil se proti půjčce a nepřišel z toho
důvodu do skupštiny, jejímž je členem. »Sa-
mouprava« měla včera již zprávu o de-
mi'ssi kabinetu. Než však vládní
tento list opustil tiskárnu, bylo
vydání zničeno a uspořádáno dru-
hé, ve kterémo demissi zpráva ne-
ní. Jest pravdě podobno, že kabinet Pa-
šičův skutečně odstoupí a nová vláda
svěřena bude Vuičovi nebo Gru ič o vi,
Huič
Vídeň
Zeitue
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Letem.
15
article
Rodinný list. Své sestře Aničce píše K. L. Fus.
Jak jsi to tenkrát krásně napsala!
Jakobych viděl tu vaši staničku nad řekou
v úzkém, hlubokém údolí!
Malá nádražní budova světlým svým štítem
usmívá se nad zelenou vlnou stromů a křovin
a radostně vítá každý přijíždějící vlak, jenž je-
diný přináší život v tichá, opuštěná místa. Jen
na minutu zastaví se ruch světa před námi, pak
zase šumí dál a zůstavuje nás našim snům, du-
mám, práci.
Tak píšeš a dokládáš: Jsem nějak ráda, že
nemusím toho šumného života prožívati. Věř, ne-
toužím poznati daleký svět, zůstávám klidna, vi-
douc nepřehlednou řadu vozů sunoucích se ko-
lem našich oken a zdá se mi, že ani jedinký
z cestujících nepociťuje v duši hloubku tiché
rozkoše, již prožívati dává nerušený pobyt upro-
střed přírodních krás, dýšících sladkým mírem.
Pro líčení cestovních rozkoší jsem zaujata, ale
věř, jsem skoro hrda vlastním poznáváním
krásna a vlastními zkušenostmi, jichž nabyla
jsem v úzkém, uzoučkém koutku země, v němž
žiju. Rozkoší mne naplňuje pozorovati náš důl,
jak každé hodiny, ano každé minuty mění se
v nejrozmanitějších přeměnách barvy a světla,
jak každý list našich stromů hraje nejrůzněj-
šími odstíny své zdánlivě povždy klidné zeleně
a jak mezi listy a větvemi směje se, laškuje a
čtveračí, schovává se, přeskakuje, smýká od
koruny k zemi a odtud nazpět, kmitá, chvěje se
a houpá a zase na listu klidně usedá světelný
paprsek. Znám každou travinu, každý květ, jenž
naplňuje mne zbožností v třpytné kráse své ranní
rosy a srdce moje ladí v měkkou lahodu soucitu
a lásky, jenž rozživuje mne horoucím nadšením
v ohnivé záři poledního světla a podvečer v ko-
nejšivý mír mne skolébá sladkou svojí vůní.
V sen mne uspává klidné, pohádkové šumění
řeky, do dne mne budí jasná píseň ptáků ...
Anička
Fus
Jakoby
tichý rozkoš
16
article
Ale což Ti mohu všecko vypovědět!
Víš, po čem toužívám ve chvílích svého nej-
sladšího dumání? Kdybych tak jednou, nanadějíc
se, v okně vozu uzřela Tvoji tvář! Vždyť víš,
s jakou láskou pohlížela jsem vždy k Tobě, po-
kud bylo nám pod rodným krovem tráviti nej-
sladší léta dětství. Měla jsem Tě vždy tak ráda
blankytnou láskou milující sestry.
Ale marně Tebe vyhlížím . ..
Tak psala's, kreslíc roztomilými barvam
sladkost okamžiku našeho setkání.
Viď, ani nevíš, že jsem Ti byl před krátkem
tak blízko?! Nemůžeš domysliti, jak jsem se
chvěl radostí a touhou, když vlak mne zanášel
v to Tvoje opěvané údolí. Jak jsem se těšil, že
splním Tvoji dávnou, dávnou touhu! Hvizd
vlaku, oznamující mně Tvoji blízkost, sjel ledo-
vcu krůpějí po mém těle . ..
Stanuli jsme.
Vyhlížel jsem z okna vozu, hledal Tebe
očima, volal silou své touhy po Tobě. Zdálo se
mně, že musíš zjeviti se přede mnou, že slyšíš
hlas mého srdce, tesknícího po Tobě až bolestně.
Marně.
A tu sletěl můj zrak do zahrádky. Byla to
Tvoje zahrádka. Poznal jsem ji. Vždyť jsi se mi
o ní tolik napsala! Viděl jsem bíle prostřený
stůl. Zapadající slunce položilo naň právě ně-
kolik paprsků. Povečeřeli jste asi v tu chvíli a
procházkou snad zbloudili dolů na travnatý břeh
řeky. Až sem ke mně vanula skromná vůně resed
a fial, jež s láskou pěstuješ, malá besídka z bře-
zových latí smála se bílou svojí lahodou z bo-
haté clony révy, v pozadí z mohutných větví dvou
kaštanových stromů splývala houpačka a v jed-
nom koutku bělelo se sedátko. Takové malé, stu-
lené do větví keřů. Místečko Tvých dum a slad-
kých myšlenek. Zde kus trávníku, tam záhon
květin. Zde batolíte se se svými robaty.
Toba
17
article
Jsi tu — musíš tu býti! Vždyť Tě vidím!
A přece nejsi, nikde nejsi. To jen duši
Tvoji zřím.
A tu — hvizd
Zasyčela pára, vlak se pohnul.
Do květů Tvých oken kladu celou roztesk-
něnou svoji duši. Tak žhavě hledám Tvůj milý
pohled. Marně. Je konec. Bělounký štít Tvé
střechy zmizel mi s očí. Jedu dál ...
Viděl jsem štěstí. Ne takové, jež sune se
po hladkých kolejích denního života, letí a
chvátá jako ten stroj, jenž syčí, píská a hučí
před námi a vleče za sebou stísněný dav těch,
kteří světem letí kříž a kříž bez ustání, bez
odpočinku, s duší unavenou, s myšlenkami strnu-
lými, věčně hladoví, věčně neukojení, s rozerva-
ným nitrem, s rozdrásaným srdcem, s otupělou
myslí.
Letí a letí bez ustání, bez konce — za
štěstím, jež jako ten stroj na minutku se staví
a prchá zase.
A zatím ono, štěstí samo, prosté, tichoučké,
skromné kvete kdesi vedle dráhy všedního, hluč-
ného života. Nevidí ho ti, kdož chvatem se honí
za ním, a těm, již na cestách svých je zahlédli
— je chudé. Hledají je v širé dáli a
ono roste z hlubin.
Spatřil jsem ho letem. Sedělo na bílé lavičce
Tvé zahrádky, vonělo ze záhonu květin, bylo
skryto pod révou besídky. To vše upravila mu
pro pobyt Tvá duše.
Neviděl jsem Tebe, ale viděl jsem krásnou
Tvoji duši.
Štěstí z ní rostlo a rozpínalo nad ní svůj
květ.