Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 135. ze dne 18. května 1905.

Různé zprávy.

= Podrobnosti z trestního processu Nany Patter- sonové. Ve své cele prožila Nany Pattersonová mi nulou středu trapné hodiny. Pevně doufala, že ve svém processu pro domnělé zavraždění Caesara Younga, o kterémž případě jsme se již několikráte zmínili, prohlášena bude za nevinnou a že ještě téhož večera bude propuštěna na svobodu; v tom směru se však zklamala, neboť porota se na výroku nedo- hodla přes to, že se radila třináct hodin. Označeného dne ráno po 1. hodině byli porotci přivedeni do soudní síně, kde je soudce Goff očekával; všude bylo zřejmo ohromné napjetí, neboť se všeobecně myslilo, že se porotci na výroku dohodli. Zraky všech pří- tomných byly upřeny na vrchního porotce Goff pře- rušil trapné mlčení otázkou, proč obžal ovaná nebyla do sálu přivedena, načež jeden ze soud. úřadníků odpo věděl, že si stěžovala na náhlé ochuravění a že ve své cele ulehla, že se však dostaví co nejdříve. Po několika minutách objevila se Pattersonová v soudní síni; byla bledá a sotva se udržela na nohou, tak žeji dva úřadníci musili držeti. Nyní teprve ujal se slova vrchní porotce a prohlásil, že se porota nemůže na výroku dohodnouti. Na to nařídil předseda líčení po- rotcům, aby se zase vrátili do poradní síně a když po 40 minutách vrchní porotce hlásil, že se přece dohodnouti nemohou, propustil je soud z úřadu

O 9. hodině večerní ubírali se porotci v průvodu po- licie do Haanovy restaurace k večeři a lidé, v okol soudní budovy se tísnící, po celou cestu za nimi po křikovali: »Propusťte ji na svobodu, ona toho za slouží!« O průběhu hlasování poroty kolovaly vše možné pověsti, avšak všecky byly bezpodstatné, neboť když předseda soudu porotu propustil, nebylo lze nijakým způsobem zjistiti, jak porotci hlasovali a v čem se nemohli dohodnouti. Ani nebylo možno vyšetřiti, zdali většina porotců hlasovala pro vinu nebo pro neyinu. Když se porotci vrátili do soudní síně, oslovil je soudce Goff následovně: »Pánové, obdržel jsem od vás dopis, ve kterém mi sdělujete. že jste všecky důkazy důkladně prozkoumali a že nahlížíte, že se na výroku nedohodnete. Radili jste se třináct hodin. Mám toto vaše sdělení považovati za rozhodné?« — Vrchní porotce Lowell Aldrich pro- hlásil, že jest přesvědčen o naprosté nemožnosti jed- nohlasné dohody, načež předseda soudu odpověděl: »Vraťte se ještě jednou do poradní síně a hleďte se na výroku dohodnouti« — neustanovil však porotcům žádnou lhůtu, jak dlouho se mají raditi. Po odchodu porotců pozbyla obviněná vědomí a když se zase zo- tavila, usedavě plakala. Když pak se porotci podruhé vrátili do soudní síně, třásla se jako osyka. Obhájce podal jí sklenici vody, ona ji však nemohla udržeti »Dohodnutí jest nemožným,« hlásil za chvíli vrchní porotce Aldrich. — »Jest to vaše konečné rozhod- nutí?« tázal se Goff. — »Ano.« — »Pane vrchní po- rotce, můžete to úřadní přísahou potvrditi, že se ne- můžete dohodnouti?« — »To jest mé pevné přesvěd- čení.« — Na to obrátil se předseda k veřejnému ža- lobci a tázal se ho, má-li něco k podotknutí. Zá- stupce pak odpověděl: »Mám za to, že prohlášení

poroty jest jasné a že dohodnutí jest nemožným. My- slím, že nestává žádné příčiny, proč bychom porotu déle zdržovali.« Na to předseda líčení porotu pro- pustil. Po celou tu dobu byla Pattersonová v bez- vědomí a spočívala v náručí svého obhájce. Po pro- puštění poroty byla odnesena do cely a povolán kn lékař, kterému se teprve po delší době podařilo ji vzkřísiti. Milenec jí pomohl z blázince. Slečna Grace Darbyova, velice sličná, 24letá dáma, po které policie pátrá v každém novoanglickém městě od té doby, co prchla předevčírem z ústavu choromyslných v Taun- tonu, dostala se dle všech známek na svobodu po- mocí svého milence. Ačkoliv se všeobecně má za to, že je kdesi v Bostoně ukryta, tvrdí přátelé její, že opustila ve společnosti se svým milencem Spojené státy a že dle všeho žije v některé přímořské pro- vincii. Kdyby však měla býti dopadena, slibují její přátelé vyvolati velkou sensaci, neboť prý měla býti propuštěna z ústavu již před čtyřmi nebo pěti roky a celý skandál a sensace spočívá právě v okolnosti, že nebyla propuštěna. Úřadníci ústavu nechtějío celé záležitosti hovořiti. Darbyova rozena byla ve Worcesteru a od svého třetího roku vychovávána byla státem. Otec její byl prostým kamenníkema matka neobyčejně krásnou ženou, která skončila bídně následkem četných milostných dobrodružství.

Oba rodičové jsou mrtvi. Dítě posláno bylo do ústavu v Tewksbury, kde zůstalo tak dlouho, dokud nedo- spělo pokročilejšího věku. Pak poslána byla do ústa- vu slabomyslných ve Waverly. Zůstala tam do sedm- náctého roku, kdy opět odevzdána byla do ústavu pro choromyslné v Tauntoně, kde držána byla v přísné odloučenosti. Byl učiněn pokus, aby z ústavu byla propuštěna, avšak veškeré snahy toho druhu setkaly se s nezdarem. Bylo tehdy správou blázince dovozo- váno, že následkem podivných způsobu chování svého není osobou, která by sloučiti se mohla s ostatní společností. Vypráví se, že v poslední době zamiloval se do ní v blázinci mladík, jenž tam byl zřízencem. Příbuzní dívčiny, kteří nedávno zemřeli blíže Bostonu, zanechali dívce značnou sumu peněz a Grace předevčírem v noci, patrně za pomoci svého mílence, prchla z ústavu. Milenec rovněž se pohře- šuje od té doby. = Svět duchů a — soud. Sentenci světu nevi- ditelných poněkud méně příjemnou pronesl nedávno soudce v Avellině. Jeden z majitelů domů podal žalobu na manželský párek, jenž bez dané výpovědi porušil nájemnou smlouvu a z bytu se vystěhoval, aniž zaplatil dlužnou činži. Obvinění manželé na- mítali, že v domě strašilo, že veškeré předměty,v bytě se nalezající, jako stoly, postele, židle a jiné nářadí bylo neviditelnýma rukama vláčeno z místa na místo atd. Pan manžel, jenž prý chtěl kdysi ve- čer vyprostiti svou ženu z náručí ducha, byl nevidi- telnou rukou udeřen do obličeje. A tak prý jest se vší určitostí jisto, že dům jest zapsán ďáblu a žev bytě mají trvalé sídlo černí z pekla. Soudce signor Pretore dospěl po náležitém vysvětlení věci obou sporných stran k tomuto rozhodnutí: moderní věda vychází úplně se stanoviska positivního, vylučujíc

důsledkem toho naprosto existenci duchů, jichž vi- dění spočívá jenom na předráždění nervů a v hy- sterii. Ten, kdo byl dotyčnými přeludy stižen, vy- ličuje je jakožto skutečnosti, avšak theorie, kteréž se na podkladě tom budují, věda naprosto neuznává. Jestliže ostatně majitel domu vedle ustanovení zá- kona jest povinován ručiti nájemci za používání obytných místností, jak by se mohl týž majitel domu proti duchům uhájiti, kteří jsou pouhými stíny a ne- mají těl? Jak by jim mohl dáti výpověď? Na to pak odsoudil bezbožný kadi manželský párek, tajnými duchy tak krutě pronásledovaný, k zaplacení dlužné činže.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. 191. hra v předpl. Ve čtvrtek 18. května. (3. čtvrtka.) Smetanův cyklus VI. Po 133. Hubička. Opera o dvou dějstvích. Složil Bedřich Smetana. S textem od Elišky Krásnohorské dle povídky Karo- liny Světlé. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Josef Šmaha. Konec před půl 10. hod. Začátek o 7. hod. V pátek 19. května. 192. hra v předplacení (4. čtvrtka.) Salome. — Dceruška hostinského.

Aréna na Smichově (blize Palaokéh mostul. Začátek o 7. hod. Ve čtvrtek 18. května. Ve prospěch Jozy Hadrbolcovy. Modrovous. Velká komická operetta o 4 jednáních. Text napsali A. Mailhac a L. Halévy. Přeložil Em. Züngel. Hudbu složil Jacques Offenbach. Režisér Josef Kubík.

Lidové úivadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Ve čtvrtek 18. května. Začátek o 7. hod Představení Kruhu českých spisovatelů. Poprvé: Sláva. Drama o třech dějstvích. Napsal Lothar Suchý. Režisér V. Spurný. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinehracdeok Začátek o 7. hod Ve čtvrtek 18. května. Ve prospěch sl. Pavly Vedralovy. Poprvé: Sidonie aneb: Pomsta robotníků. Drama z doby roboty o 6 obrazech. Napsal J. 11296 Ottomanský. Zejtra představení při malých cenách. Pohostinská hra pana Altmann-Tišnova. Loupežníci.

Weigner Metzl v Praze Josefské náměstí, palác Obchodní komory- Telefon č. 2380.

Ledničk každého provedení z einku, terrakotty se sklem nebo kameniny. sie

Zvlářtnost: Ledničky s nádržkou na pitnou vodu

Jdětež vy — i se svým zákonem! Co smím! a co nesmím! Nic nemáte jísti pro mne, nepracuji-li jako otrok, žádného klidu, žádného přístřeší, nic a vy pravíte mně — — »Do toho mně nic není!« pravil policista. »Nejsem tu, abych se hádal. Co mám činiti jest, aby zákon byl proveden!« I přesouvl druhou nohu svou přes zídku i chtěl, jak se zdá, slézti s ní. Za ním objevili se další policisté. »Nemám nic proti vám — pamatujte si to«, pra- vil mladý. Caddles s obličejem bledým, pěsť maje pevně semknutou kol obrovského kyje svého a velké své prsty maje namířeny, aby těmto slovům svým přísnosti dodal, na policistu. »Nemám nic proti vám. Avšak — nechte mne na pokoji.« Policista se pokoušel, ač měl monstrosní tragedi jasně před očima, zůstati klidným a všedním jako vždy. »Podejte mi proklamaci«, pravil komusi neviditel- nému, za ním sledujícímu. Podán mu kus bílého papíru. »Nechte mne na pokoji«, pravil Caddles mruče, předrážděn. »Toto znamená,« pravil policista, dříve nežli jal se čísti »toto znamená, abyste šel domů. Jděte domů do svého vápenného lomu. Ne-li, bude se vám špatně dařiti.« Se rtů Caddlesových ozvalo se jen mručení na místě slov. Když potom proklamace o vzpouře byla přečtena, dal policista znamení.

Když ale dal se obr do třetího krámu pekařského, přerušen byl tu tuctem policistů, kteří jali se ho tlouci klacký svými do lýtek. »Poslyšte rozmilý obře«, pravil velící důstojník, »půjdete teď s sebou! To není dovoleno zde tak daleko od domova. Půjdete teď s sebou domů.« st I přičinili se všemožně, aby ho zatkli. Jak jsem slyšel, projižděla v době té kára po uli- cích, aby sehnala a přivezla řetězy a závitky lodních lan, jež při velikém zatčení tom měly sloužiti za pouta. Nikdo neměl v úmyslu usmrtiti obra toho. »Nemá nic společného se spiknutím« byltě pravil sám Catterham. »Nechci míti žádné nevinné krve na rukou svých« — a dodal — »dokud nezkusíme vše ostatní.« Z počátku nerozuměl mladý Caddles významu těchto pozornosti. Potom pravil ale policistům, aby nedělali sami ze sebe blázny a dal se velikými skoky odtud, tak že vše- chny daleko za sebou zanechal. Pekařský krám onen byl na Harrwu Roadu, mladý Caddles spěchal k St. Johnswoodu. I posadil se tam v soukromé zahradě, aby se páral v zubech, ale brzy byl i tu napaden novým zástupem policistů. »Nechte mne na pokoji« zamručel a dal se zahra- dami dále. Při tom zničil některé trávníky, porazil jakýsi plot neb cosi podobného, kdežto rázní malí policisté sledo- vali ho dílem zahradami napříč, dílem po silnici kolem domů. Zde přikvačilo jich několik i s puškami, avšak ne- použili těchto zbraní. Když mladý obr ocitl se na Ed- „Zápas s obry.