V Praže, ve čtvrtek öne 18. května.

K číslu 135.

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Válka. Námořní bitva blízka? Z Amoye, 17. května. (»Zeit«.) Množ se známky, že námořní bitva je zeela blízka. Proslýchá se, že japonské loďstvo je soustředěno jižně od Formosy a mezi Formosou a Amoyem vyměňovány byly v noci ustavičně depeše. Jest] domněnka, že admirál Togo chce donutiti baltické loďstvo jižně o Formosy k bitvě. Z bojiště. Z Petrohradu, 17. května. (Pův. zpr. »N L.«) Z Gundžulina se sděluje, že cizí zpravo- dajové, až na dva, rozjeli se pryč následkem přísných censurních ustanovení. — Řádí strašný tajfun, způsobující hrozných škod na staveních stromech a rostlinách. Z Manily, 17. května. (»Daily Mail«.) Brit- ský parník »Bezvada«, který sem přibyl přes Singapure a Honkon, oznamuje oficiálně, že uprostřed cesty mezi zátokou kamranskoua ostrovem Palananem v sobotu odpoledne a večer slyšel ustavičnou palbu velkých děl a že mě určitý dojem faktické operace.

Události na Rusi. Vrah Kalajev popraven. Z Petrohradu, 17. května. Kalajev, vrah velkého knížete Sergěje, byl již oběšen. Když ministr spravedlnosti přečetl carovi návrh na milost, car neodpověděl a díval se oknem ven. Konec stávek. Z Varšavy, 17. května. (Pův. zpr. »N. L.«) Z celkové nálady lze souditi, že stávky dělnické 1 školní chýlí se ke konci. Poláci poznávají, že klid jest nyní národním přikazem, kdyžtě car projevil dobrou vůli k Polákům a veřejné ml- nění celé intelligence ruské jest až na malé vý- jimky na straně polské. Za veřejností jde také tisk.

K nynějším poměrům na Rusi. Finanční správa obce petrohradské za rok 1904 vykazuje 54 milliony rublů dluhu obce, obec sama má dlužníků na obnos do 3 mill rublů. Reservních fondů nemá, kromě 360 rub. poněvadž 1 mill. rublů dala obec na vojenské potřeby a na pomoc raněným. Známý sibiřský pracovník Makušin věnoval na zřízení tomské lidové univer- sity 100.000 rublů. Obec přijímá další pří- spěvky. Universita má býti též ženským pří stupna. V Rusku rodí se nyní pod dojmem o pří- štím parlamentě strana za stranou nejen v Petro- hradě, i v Moskvě a podle těchto v jiných ru- ských městech a ovšem stejně u neruských ná- rodů. Dle znalců nynějších poměrů ruských jes na Rusi již na 50 rozličných stran, každá má svůj program, svou »platformu« od nejradikálnějších do nejzpátečničtějších odstínů. Staroobřadci celé Rusi chtějí se spojiti k sbírkám na zřízení velkolepého inva- lidního domu pro vojíny, pozbyvší schopnosti ku práci. To státi se má k uctění carského úkazu ze dne 29. dubna o udělení náboženské svobody. V Petrohradě tvoří se strana »Sv a tá Rus«, jež jest proti všem politickým novotám a má za heslo: Rusko pro Rusy. Hrabě Musin-P uškin prohlašuje zprávy o souboji svém s Alexandrovským pro záležitosti v »Červeném kříži« za nepravdivé. Z Varšavy, 17. května. Včera večer v Mí- rovské ulici tři agenti tajné policie, pověření úkolem, aby konali prohlídku bytů, byli zástu- pem stiháni. Dva úřadníci unikli, utrpěvše značná zranění, třetí použil zbraně, střelil z revolveru a zabil jednu osobu, jednu pak těžce poranil. Byl však zbít. Tyto události způsobily takový děs, že obchodníci zavírali krámy. Z Petrohradu, 17. května. Ministr osvěty gen.-lieut. Glazov nařídil, aby na všech žen- ských ústavech školních místa lékařská obsazo- vána byla ženskými silami, jen kde není tako- vých, mají býti lékaři mužští.

Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedise.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Uherská krise. Z Vídně, 18. května. Úřadně se oznamuje , Ministr společných financi, baron Štěpá n Burian, z rozkazu císařova odjel včera do Pešti, aby tam vešel ve styk s maďarskou ko- alicí. Před svým odjezdem přijat byl císařem ve zvláštním slyšení. z Vídně, 18. května. »Fremden- blattu« telegrafují z Pešti: Baron Bu- rian sem přijel, provázen dvěma tajemníky. Jeho příchodem přišla krise do nového stadia. Jest naděje, že zmatky, které trvají již přes tři mě- síce, budou odstraněny. Baron Burian nepřichází ani jako homo regius, ani jako kandidát ministr- presidentský. Jeho cesta věnována jest výhradně jednání se spolčenými stranami opposičními. Z Pešti, 18. května. Baron Buri a bude míti dnes konferenci s hrab. Štěpánem Tiszou, který se ráno vrátil ze svého ven- kovského sídla. Baron Burian o svém poslání vyslovil se k žurnalistům takto: Přišel jsem do Pešti z roz- kazu císařova se zvláštním posláním. Jsem od- kázán na spojenou většinu. Ke svému žalu jsem slyšel, že František Košut není v Pešti.

(Vůdce strany neodvislosti s některými čelnými jejími členy odjel předevčírem k slavnosti od- halení mučednického pomníku do Szomboru, ale čeká se dnes jejich návrat a následkem toho počátek meritorních konferencí Burianových s vůdci většiny zejtra. Pozn. zprav.) Co tkne se poslání mého mohu říci, že nelze ani o tom mluviti, že bych chtěl převzíti utvoření kabinetu. Tato kombinace je úplně vyloučena. Jen vůči koalici mám rozkazy. Se stranou liberální jednati ne- budu. Na dotaz, zdali přinesl ve věcech nějaké ústupky, které by mohly býti podkladem pro transakci s většinou, odvětil: »O tom nemohu se ještě pronésti.« A na další otázku, zda jeho poslání má takový charakter, aby mohlo býti považováno za odpověď na adresu sněmovny, odpověděl: »O tom se nemohu ovšem také pro- nést, leč vůči těm, ke kterým jsem poslán. S hr. Tiszou vyjednávati nebudu. Není prav-

FEUILLETON. V poli... Črta od Ladislava H. Domažlického. Březnové slunce neprobudílo se ještě ze svého spánku, příroda byla ještě zahalena tmou a domkář Škarda pracoval už na poli. Přeorával se svým starým šimlem své male políčko. „Bísta — bísta — há — ou — ou — bijé — jeď, mršino! — — No! Šiml — no! E. .. Stále pobádal svého koně. „No — bísta — bísta — bísta — há — zpropadený darebáku! Musím já — musíš ty! — A pořád ne! Počkej!“ Bič švihl vzduchem. „Musím já, musíš ty! — Dřít! — A ještě tobě je lepší! Ty aspoň na večer lehneš —a spíš do rána! — Já ne — — mne souží starosti — Nespím! No — starej — é — no — bísta — bísta! Musím já — musíš ty!“ Bič opětně švihl koně. Po chvíli Škarda vzkřikl na šimla: „Prrr.. Ddpočneme — — Pořád to nejde — Prrr.. starej! Sedřeli jsme se ... Škarda stíral si s čela pot. Tma utíkala z krajiny. Do oblačných výšin vyletěl skřivan a pěl tam píseň o přírodě. Za kopcem vystupovaly obláčky dýmu. „A — ve fabrice už zatopili! — — No — šiml, odpočli jsme — musíme znovu začít! Já chci jíst — ty chceš jíst! — Musíme dřít — No — starej — bijé — bísta — bísta — há!“ Bič opět švíhl . .. „Dřeme se — dřeme — a Pánbůh po- žehná! — Budeme se moc' najíst! S pomocí boží... Bijé! — Musímo dřít! Podívejme se na neřáda — ne a ne! Stále stříhá ušima! Musíme! Když nejsme baroni — musíme! Bijé! Zpro- padený šiml!“ Škarda zapráskl bičem.. Tři vrány pomalu kráčely za Škardoua vyhledávaly ve vyoraných brázdách potravu .. „E — šiml — ty jsi šťastný! — Nažere se — lehneš — trochu se nadřeš — Více nic! — — Jsi šťastný — nemáš starost! — — Já ne! Já mám ženu, mám děti — plno starostí! — — E jdi — jdi starý — No — co — nepůjdeš! Bísta — bíjé!“ Zvíře opět ucítilo bič na svých zádech ..

Někdo běžel po polní cestě, která táhlas nedaleko Škardova políčka. Domkář se ohlédl: „A — Venduláku - pospícháte — pospícháte, abyste nezmeškal ! Ba — už je čas! Dávno už zatopili!“ Hubený stařík, kterého domkář oslovil, ustal na chvíli v běhu: „Pomáhej Pánbů! — Bodejť, že pospíchám — — Bylo mi večír trochu špatně — dlouno jsem nemoh' usnout — hnedle bych byl zaspal! — Bodejť, že pospíchám! — No — pomáhej Pánbů . . Stařík dal se opět do běhu. Škarda za ním zvolal: „S Pánembohem ... Chvíli popoháněl koně — ale jinak než dříve. Bič vzduchem nesvištěl. Pobízel šimla mír- ným hlasem. Přestal nadávat na dření, a občas podíval se tam, ke kopci, za kterým zmizel hubený stařík, za kterým vystupovaly stále ětší kctouče dýmu. Po chvilce zvolal: E — — prrrr .. .! Šiml odpočnem! Pracovali jsme — Budeme chvilku odpočívat! Prrr! starý...“ Kůň zůstal stát.

Škarda setřel s čela pot. Rozalédl se po krajině. Jarní slunce, probuzené ze spánku, vesele se smálo. Skřivani zpívali v oblacích. . Taková nějak veselá nálada ovládla kraj. Škardovi pod dojmem té nálady spočinul úsměv na tváři. Zadíval se opět ke kopci, za kterým vy- cházel dým... Pronikavý pískot továrny za- hlučel krajem... Úsměv jeho na chvíli zmizel. „Vidíš, šiml! — Člověk nemusí být baron — a přece může být živ, spokojen! — Vidíš! Co už jsme dnes udělali práce! Radost je z toho dření! A pracujeme, šiml, pro sebe, abychom ze svého dření se najedli! Ba — ba, šiml! Ty stará mršine — nestříhej ušima! Pravda to je! Pro sebe pracujeme! A kolem nás je krása! — — Někdo je na tom hůř než my! A moc lidí je na tom hůř! Jo — jo, šiml! Je! Podívej se na starého Venduláka! Chuděra stará — dře a dře — — při tom ještě musí být celý den zavřen v tom smradu! — — I my pracujeme — také dřeme, ale kolem nás je krása! Jo — jo, šiml!“ Škarda potřo- pával svého koně .. „No — a nyní zase — bije — starý! Žena, děti jsou doma, chtějí jíst — Musíme! Bijé! Mnohým je hůř než nám! Ba — je!“ Škarda popoháněl koně do další práce, ale ne hrubě — mírným hlasem povzbuzoval šimla jako starého přítele. Úsměv nezmizel s jeho rtů V oblacích vesele zpívali skřivánc. Tři vrány kráčely za pluhem a hledaly si ve vyoraných brázdách potravu ...