V Praze, v pátek dne 5. ledna.

K číslu 4. Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Telefonické zprávy „Nár. Listů“ Celní tarif. Z Vídně, 5. ledna. Obě vlády ury chlily práce pro celní tarif. Bylo smlu veno, že veškerý materiál, jenž týká se re- vise svéprávného tarifu, bude se- brán nejpozději do konce května. Lhůta od května až do podzimu jest ustanovena k to- mu, by tento materiál byl oběma vládam zpracován a na podzim zahájeno bylo for- mální jednání mezi oběma vládami o stano- vení autonomního tarifu. Proto již v době nejbližší oběma vládami stanou se všecka opatření, aby tento materiál byl shromážděn. Rakouské ministerstvo orby své přípravy již počalo. Ministerstvo orby vešlo ve styky s ně- kterými průmyslníky. Staré nákladní listy platí ještě. Z Vídně. 5. ledna. Úřadní noviny vyhlašují, že staré nákladní listy poštovní mají platnost ještě do posledního ledna t. r., že však hod- notu zásilky dlužno udati místo ve zlatých v korunách a haléřích. Krise v italském kabinetu. z Říma, 5. ledna. Předseda minister stva Pelloux vzal demissi ministra vojen ství Mirra na vědomí a vyhradil si rozhod- nutí na dnes večer. Myslí se, že Pelloux převezme zatím správu tohoto portefeuillu sám. Císař Vilém prý nepojede do Paříže. Z Paříže, 5. ledna. Zde se popírá úmysl císaře Viléma, přijeti létě do Paříže na světovou výstavu. Proto nevěnuje se též valné pozornosti tvr- zení nacionalistických listů, že k vůli Vilé- movi musil Deroulede Francii opustiti.

Kartel vlnařů. Z Brna, 5. ledna. Již po nějaký čas vyjednává se mezi spolky průmyslníků vlnař- ských v Brně, Liberci, Bílsku a Krňověo prodejném kartelu. Vyjednávání dospělo tak daleko, že již rozeslána byla účastníkům osnova dohodnutí k podpisu. Grossistéa konfekcionáři na kartelu tom spatřují citel- nou újmu a prohlašují, že provedení jeho ochromuje jejich činnost: Četné firmy brněn- ské, vídeňské, liberecké a krňovské, jakož i firma Wedelesova v Praze, hodlají proti kartelu rozhodně se postavit a zahájiti spo- lečnou akci. Za tím účelem svolána je na neděli do místností moravského spolku prů- myslníků schůze. Stávka v dolech köflašských. Z Köflachu, 5. ledna. S velikým na- pjetím čekal se příchod vojska. Zpráva, že vyslán bosenský pěší pluk, způsobila velké rozechvění. Jak povědomo, byly mezi tímto plukem a německými nacionály ve Štyrském Hradci v listopadu 1897 srážky. Ale nevy- slán bosenský pluk, nýbrž dvě setniny 7. pě- šího pluku, které přijely osobním vlakema rozděleny tak, že jedna setnina poslána do Köflachu, druhá do Lankovic. Ze stávkového obvodu odváží se denně 250 vagonův uhlí. Tento nedostatek jeví následky velmi citelné. Šroubovka firmy Urban a synové byla pro nedostatek uhlí nucena zastavití práci. Počet stavkujících dělníků rozmnožen tím o 250. Jak v Köflachu, tak ve Voytsberku usnesli se havíři jednomyslně ve stávce setrvati.

Telegraflcké zprávy. Nové dráhy. Z Vídně, 5. ledna. (C.-B.) Ministerstvo železnic prodloužilo knížeti Karlu Trautt- mansdorfovi- Weinsbergovi, c. k. komořímu a majiteli panství ve spolku s dr. Jaroslavem Lohařem, advokátem v Jičíně udělenou koncessi na dobu jednoho roku k předběžným technickým pracím pro nor- málně kolejnou dráhu místní ze stanice Jičín trati Vostroměř— Jičín c. k. pr. rak. severozápadní dráhy ke stanici Stará Paka trati Velký Osek— Poříčí na další rok. Ministerstvo železnic prodloužilo kon- cessi, udělenou okresnímu zastupitelstvu l an- škrounskému spolu s městskou radou lanškrounskou k předběžným technickým pracím pro normálně kolejnou místní dráhu ze stanice Lanškrounu do Šilperku o rok. Celní konference. Z Vídně, 5. ledna. (C.-B.) »N. Fr. Pr.e oznamuje z Pešti, že vyjednávání obou vlád ve příčině stanovení autonomního ta rifu počne určitě na podzim t. r.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Slatin paša. Z Vídně, 5. ledna. (C.-B.) Dle »N. Fr. Pr.« odebral se Slatin paša v čele výpravy do Kahýry, aby vyzkoumal hospo- dářskou zdatnost Sudanu. Válka jihoafrická. Z Londýna, 4. ledna. (C.-B.) Bylo nařízeno sestaviti nových šestnáct praporů milice. Z Londýna, 4. ledna. (C.-B.) Druhé vydání »Times« oznamuje z oranžského Ri- veru ze dne 3. t. m., že z Debaru bylo vy- sláno dělostřelectvo i pěší vojsko jako posila generálu Frenchovi.

Přípravy ku zřízení nové vlády. Pan dr. Koerber je dle zpravodajů ústa- váckých listů pilně zaměstnán průpravnými kroky, přípravami a rozmluvami, jichž potřebí jest ku zřízení ministerstva, jaké on za žádoucí, ba nutné považuje. Vyjednává prý docela po- tichu s politickými osobnostmi parlamentnímii mimo parlament stojícími, aby ještě před na- stoupením vlády z cesty si odklidil překážky, kteréž se vůbec odkliditi dají. On nechce prý vstoupiti do arény se zavázanýma očima a s nejistotou, jak jeho plány budou přijaty, nýbrž chce dříve jasné seznati všechny možné čáky jakož i ob- tíže svého úkolu. Především jde mu o to, aby zvěděl, jaký dojem asi učiní jeho jazykový zákon na různé strany ve sněmovně i mimo sněmovnu; proto vyhledává již několik dní důvěrné styky s různými vynikajícími osobnostmi a seznamuje tyto s obsahem a podstatou svého elaborátu. A tu vyzrazují ústavověrné listy, že neje- nom panem drem. Koerbrem vypracovaný jazy- kový zákon, nýbrž ještě jiné věci, jež za lubem má, vzbudily vážné obavy a námitky, jež prý nejsou zrovna příznivou pragnosou pro příští ministerstvo. Na které straně páně Körbrovy úmysly s vážnými námitkami se setkaly, nepraví se ještě, ale možno se domysliti, že se tak stalo na několika stranách. Toto objevení způsobilo prý, že se ve kvapu trochu ustalo a že tedy změna mi- nisterstva nebude tak brzy pro- vedena, jak se původně zamýšlelo. Nutnost odkliditi některé obtíže, k nimž náleží také obsazení křesla polského ministra krajana,

FEUILLETON. Milenec. Napsal Willy Dias. Z vlaštiny přeložil Václav Hanus. Pulsate et aperietur vobis. Donna Grazia takto mi vypravovala: — Milova a jsem Luigi Lambertiho. Ne- vrťte hlavou, milý příteli, jisté věci přiházejí se ještě čas od času. On musil věřiti v upřímnost mé vášně, neboť přetvářka nebyla by měla účelu, a přece byla jsem nanejvýše, nanejvýše nešťastna. Víte, že něžné city nemohou nám připra- viti jiného, než bolesti — řekl to Ježíš — přece však chci vám vypravovati historii tohoto Luigi Lambertiho, jenž byl, jak nade vši po- chybnost, mou jedinou láskou. Co se týče fy- sického jeho složení, představte si vysokou po- stavu muže, statnou a štíhlou, bledý obličej s vlasy hrubě k čelu přičísnutými a s krátkým kníry, poněkud světlejšími než vlasy. Nic z toho nemůže vám podati představu jeho svůdnosti, avšak v obličeji Luigiho byly dvě věci, jež vá- bily neodolatelně. Veliké oči, šedé, široce roze- vřené, avšak chladné, smrtelně chladné, beze všeho výrazu v pohledu, když na vás utkvěl a které přece občas, kdy nejméně byste se toho nadáli, měly v sobě roztouženost, plamen, blesk

Tlucte a bude vám otevřeno. což vše ale hned mizelo, tak že pohlednoucedo do těchto šedých očí, tak tvrdě lhostejných. musili jste se domnívati, že se vám o tom před chvílí objevivším se výrazu jen zdálo; a ústa. jež byla jako kterákoli jiná ústa, bez vrásek bez záchvěvů, bez unylosti, která však při úsměvu stávala se dětskými, sladce, božsky dět- skými, s rudými rty nadzdviženými nad drob- nými a bílými zuby, s výrazem nevědomé do- broty. Úsměvem celá jeho fysiognomie se mě- nila; objevoval se muž korrektní a chladný. probleskovala bytost mladá, citům přístupná v té chvíli byl takovým, jak jej příroda byla stvořila a ne jakým jeho vůle a život ho upra- vily. Luigi snad dobře o tom věděl, poněvadž se neusmíval téměř nikdy, ne že by byl smu- ten, jak jsem vám pravila, nebyl ani smuten ani vesel, byl lhostejný. Snad právě pro tyto odpory jsem ho mi- lovala, snad milovala jsem ho pro ledový lesk jeho očí a pro sladkost jeho úst — snad ne- vím — nikdy nevíme z jakých příčin milujeme některou osobu spíše než jinou, a může také být, že všechny ty podrobnosti zpozorujeme te- prve potom, když srdce jest již jato. To nevysvětlí vám moje neštěstí, neštěstí klidné, dlouhé, hluboké, jež trvalo tak dlouho, jako moje láska. Počkejte však, povím vám vše. Byla jsem naň žárliva. Lamberti nebyl mi ne- věrným v materiálním smyslu toho slova, poně- vadž neměl soucitu a byl by mi to řekl, kdybych ho byla omrzela však nemohla jsem se zdržeti.

když v mé přítomnosti podíval se na jinou ženu, abych se nechvěla úzkostí. To bylo ovšem vý- střední, avšak dovedla-li jsem udržeti na úzdě všechny zevnější projevy žárlivosti, přece trvala v hlubinách duše mé žárlivost, ostrý strach, stálá trýzeň měho života. Když jsme byli pospolu, objevovala se ve- škera zmalátnělost povahy, již obličej jeho dá- val tušiti. Někdy, ve sladké chvíli důvěrnosti, šeptala jsem, s hlavou opřenou o jeho prsa, všechna šílená slova lásky, vypovídala jsem mu svoji vášeň, svoji trýzeň a neskonalou, neskonalou lásku k němu. Naslouchal chvíli, přitiskl moji hlavu k prsům, políbil mne něžně na vlasecha na skráních. Polibek ten svědčil o vášní i o citu; byl to polibek, jenž blahodárně působil na moje srdce. Potom však, když jsem již nemluvila, abych neporušila tu minutu štěstí, trhl sebou, zvedl ramena a řekl ke mně nejchladnějším tónem svého hlasu: »Nebuď sentimentální . ..« Ah, jak mne slova ta zamrazila, jak zka- zila všechny hodiny, jež jsme spolu ztrávili, poně- vadž urážel takto veškeru ideálnost mé duše, veškeru jemnost mé lásky. Nyní, s myslí klid- nou, poznávám, že slova sice týkala se mne, avšak že týkala se také jeho sama, poněvadž měl za nedůstojno ušlechtilého muže pociťovati dojem, neřku-li dojem takový projeviti; avšak tenkráte, jak jsem vám pravila, zraňovalo mne to smrtelně. A jinak neprojevoval mi nikdy