V Praze, v sobotu dne 13. května.

K číslu 130. Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3

Na »Národní Listye ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍ

LSII Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. K vládní předloze o úpravě platů ducho- venstva. Z Vídně, 13. května. Jsou ve sněmovně poslanecké optimisté, kteří myslí, že dnes nejen odbude se osnova zákona v příčině podomního obchodu panskou sněmovnou změněná, nejen osnova zákona v příčině náhrady za přípřežv v době míru, panskou sněmovnou tolikéž změ- něná, nejen první čtení předlohy vládní, kterou se navrhuje zřízení vlašské university v Rove- redě, nýbrž že začne se také první čtení vládní předlohy, upravující plat ducho venstva. Co se tkne této předlohy, uveřejňuje »Fremdenblatt« následující zprávu: »v kongruové předloze nalézá se paragraf, dle kte- rého po návrhu arcibiskupovu může býti za- staveno vyplacení platu, předlohou zvýšeného. nekoná-li svou povinnost náležitě. S několika stran rozšířena byla zpráva, jako by tento pa- ragraf byl se dal do předlohy k podnětu rakou- ského episkopátu, nebo aspoň olomouckého arci- biskupa dra. Bauera. Poslanec P. dr. Stojan byl zmocněn, aby jménem dra. Bauera veřejně prohlásil, že tato pověst není pravdivou a že arcibiskupství olomoucké na tento paragraf vlivu nemělo. Poslanci-kněží mohli se v posledních dnech o tom přesvědčiti, že vláda neklade valné váhy na tento paragraf a že nečiní žádných ná- mitek, aby byl z předlohy vymýtěn. Protože snahy poslanců kněžských po té stránce pod- porovány jsou také poslanci-neknězi, nemůže býti pochyby, že tento paragraf bude zamítnut. V konferenci poslanců kněžských nemile uka- zováno k tomu, že zvýšení platu má se díti po- stupně v době teprve 7 let. Bylo připomenuto, že mnoho starých kněží, kteří dávno čekají na nové platy, tohoto zlepšení by se vůbec nedo- čkalo. Snahou poslanců jest, dobu 7 let ukrá- titi na 5 resp. 3 léta.«.

Baron Gautsch. Z Vídně, 13. května. Vládní »Fremdenblatt- v úvodní stati vítá s velkým povděkem skoncování celního tarifu a cel. zákona jako důkaz dělnosti parlamentu a jako úspěch taktiky předsedy mi- nisterstva. »Nabylo se přesvědčení« — prav vládní list — »že bylo rozhodnuto, nevrátit se k obstrukci, již od okamžiku, kdy celní zákon a celní tarif byl schválen. Bar. Gautschov dlužno přiznati záslužný tento tah. Zajisté po- měry, jaké nalezl bar. Gautsch, nastupuje svou vládu — sněmovna nabažila se dlouhé ne- činnosti — urychlily tento úspěch. Avšak utrh- nouti zralé ovoce mohla jen ruka šetrná, obe- zřetná, jemnocitná. Příkré zakročení bylo by škodilo tam, kde je třeba mírnosti. Bar. Gautsch osvědčil zvláštní umění, nakládat s nástrojem říšské rady rakouské.«

Boj o ministerská křesla. Z Vídně, 13. května. »Zeite uveřejňuje zajímavou stať, nadepsanou: »Jak se člověk ne- stane ministrem.« Zaznamenává všechny pletichy poslanců levice proti kabinetu koaličnímu. Lis uveřejňuje tento výrok německého poslance: »Jakže, dva noví čeští ministři, jen aby dr Baernreither se dostal do kabinetu? Ne Pěkně děkuji!« Neprozrazujeme žádné tajemství, pravíme-li že tímto výtečníkem je dr. Menger. Svou úvahu končí jmenovaný list slovy »Že rakouské zastupitelstvo lidové nemá býti na věčné časy ničím jiným, než strojem, povolují- cím berně a vojáky, že pro všechny časy potře- buje »kuratora«, jakým byl dr. Körber, že po strádati má také pro všechnu budoucnost vlivu nahoru, že pořád a pořád maďarské parlamentní ministerstvo komandovati má rakouské minister- stvo úřadnické a to jen a jen proto, poněvadž se nevrlému kollegovi nelibí, že nestal se mini- strem on, nýbrž někdo jiný. To jest věru za- hanbující zjev.« Uherská krise. Z Vídně, 13. května. Uherský předseda ministerstva hr. Štěpán Tisza sem opět při- jel a bude dnes dopoledne přijat císařem ve slyšení, ve kterém dle zpráv peštských, »Frem- denblattu« zaslaných, podá zprávu o situae

vzhledem na poslední projevy liberální stranya znovu důtklivě žádati bude, aby sproštěn byl úřadu a dosadil se kabinet nový. Dr. Lueger náměstkem zemského maršálka? Z Vídně, 13. května. »Neue Fr. Presse« uveřejňuje, že náměstkem maršálka v dolnora- kouském sněmu po nebožtíku Strobachovi jme- nován bude purkmistr vídeňský dr. Lueger Demonstrace na universitě záhřebské. Ze Záhřeba, 13. května. Professor jazyka maďarského, dr. Gfeksa, předevčírem měl bez zvláštní ohlášky svou první přednášku. Včera shluklo se asi 100 studentů v universitní aule a demonstrovali. Professor Gfeksa se objevil a byl uvítán pokřikem a pískotem. Potom odešel a přednášku nekonal. »Obzor« sděluje, že stu- denti jsou s prof. Gfeksou nespokojeni a žá- dají, aby vůbec nepřednášel. sám.

Telegrafické zprávy. Král španělský. Z Paříže, 12. května. (C.-B.) „Temps“ ozna- muje, že král španělský zamýšlí na podzim po druhé navštíviti Francii, hlavně prý aby, se zúčastnil honů na bažanty. Styky turecko-bulharské. Ze Sofie, 12. května. (C.-B.) Bulharský di- plomatický agent Načevič odjel dnes do Cařihradu. Politické kruhy uvádějí cestu Nače- vičovu v souvislost s pokusem přivoditi turecko- bulharskou dohodu, aby se difference mezi Tu- reckem a Bulharskem odstranily, jimiž se stalo postavení Načevičovo neudržitelným.

álka. Francie, Rusko a Japonsko. Pařížský zpravodaj telegrafoval svému listu »Times« rozmluvu s poslancem Delon- clem, vůdcem koloniální skupiny ve francouzské komoře, zároveň poslancem za Indočínu a zpra- vodajem v otázce pro obranu kolonie té.

FEUILLETON. Turek a pastýřka Napsal Benedicte, přel. B. Slívová. .... Jeníček je celý pryč po maskách; má nádhernou škrabošku s ohnutým zobákem místo nosu, představující hlavu velikého papouška, ale to mu nestačí; chce být sám maškarou, vy- světluje to své sestřičce a tato ovšem hned chce být maškarou také. Mají plnou hlavu masopustu a stále vyhlížejí z okna, uvidí-li ten masopust přicházet, ale on nejde; usoudili spolu, že je ve- liký lenoch. Mají slíbeno, že budou oblečeni za maškary. — Za co, matinko? Matinka, která sama neví ještě, namítá, že je to tajemství. — A kde vezmeme obleky? — Musíme je zhotoviti. „Musíme je zhotoviti,“ ta věta plní Je- níčkovu hlavičku zmatkem. Budou se hotoviti v kuchyni jako dorty, které chystá matinka vždy k otcovým a babiččiným narozeninám? Je zne- pokojen, ale důvěřuje matce. Jednou při obědě matinka konečně roz hodne: — Jeníček bude Turkem. — A já Turkyní! křičí malá Lidunka. Ano Turkyní! Jsou u vytržení. — Turci mají šavle? — Ovšem. — A červené střěvíce — Jak jinak? — A Turkyně? co maji Turkýhě — Dovíš se později. Já budu tedy opravdu máškarou? Do opravdy.

— A budu míti vousy? — To si myslím. Kdo viděl kdy Turka bez vousů? — A což Turkyně? co mají Turkyně? — Ale mlč přecel A Jeníček dodává si ihned vážnosti po tu- recku. Bude to dnes večer. Malé tvářinky se za- smušily, chtěly by hned, ale konečně se smíří s osudem; bude to dnes večer, jakmile se roz- svítí lampy. Matinka svěřuje do ouška malé děvušce ta- jemství a tato volá hned na celé kolo: — Nebudu Turkyní, budu pastýřkou! Jak jsou spokojeny! Jakoby celý svět všecky jeho radosti jim patřily! Oběma ani pu- sinky nestačí, lítají sem a tam a všude oznamuj velikou novinu: — Hečte, budu Turkem — A já pastýřkou! Skáčí, objímají se, jejich modré oči lesknou se v očekávání té veliké události a v malých hla- vinkách víří představy. Turek, takový pohádkový zjev, jak je vymalovaný v Jeníčkově obrázkové knížce anebo na krámu tabáčnickém! A pa stýřka! Ta musí mít ovečku s pentl“ na krku! Bude to něco krásného, veselého, rozto- milého. Ale čas nijak neutíká, ten večer vůbec snad dnes ani nebude. Konečně přišel, je to tajuplná, sladká chvíle. Matinka je volá jednoho pe druhém do svého pokoje. Jeníček už je tam, dvéře se za- vřely a odtamtud již vyjde Turek; děvuška skor má trochu strach a přece už by ráda viděla, jaký bude? Slyší jeho hlas, jeho výkřiky, hovor matinčin, otvírání skřířtí a potom zas Jenička který křičí: — Tatinkovy pantatlel

Ona opakuje ještě hlašitěji „tatínkovy pan- tofle“ a běží o překot mhu pro ně. — Sem nesmíš, maličká, počkej ještě. Zůstala za dveřmi, ale přece zahlédla něco bílého, tleská ručinkami a všecka se chvěje ne- dočkavostí. Konečně se objevil. Ach, jak je změněnl Lidka je všecka zaražena, neví, poznává-li ho neb ne. Jaký to krásný Turek! Má na sobě dlouhou noční košili, přepásanou Lidčinou hed- vábnou šerpou; na hlavě překrásný turban, zho- tovený z ubrousku a tatínkova modrého chrá- nítka límců. Jako plášť má Jeníček přes ramena přehozený svůj župánek, obrácený na ruby a nůž na papír slouží mu za meč. Sestřička může na něm oči nechat, nejvíc ji oslňují vousy a na- černěná obočí — dodávají tomu malému zla- touškovi výrazu mužného a Lidka se ho skoro bojí. A on počíná si důstojně, prochází se zvolna sem a tam a vláčí za sebou svůj královský plášť i červené trepky hrdě a vážně, jako pravý po- tomek Mohamedův. Zatím již oblékají pastýřku a věru ani sám Wateau by to lépe nedovedl. Bílá spodnička vy- hlíží jí pod vykasanou svrchní sukní, matinčin krajkový šátek má skřížený na prsou, černou sametku na krčku, na kučeravé hlavince matin- čin ranní čepeček. Usmívá se rozpačitě, nechává se obdivovat, točí se na všecky strany a ráda by vypukla v hlasitý jásot — ale pastýřky na obrázcích se také jen usmívají. Ve svém přestrojení usedají také k večeři. Ale Jeníček má strach o své vousy a raději by nejedl, ujistili ho však, že všichni Turci jedí a proto se odhodlal jísti také. Ke konci večeře přisvojí si mlsná Lidunka zručně Jeničkův koláč, on se brání plačky tomuto násilí, ale ona praví, dívajíc se důvěřivě kolem: — Viďte, že Turci jsou vždy hodní na pastýřky?