Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXV.

2

V Praze, v pátek dne 1. září 1905.

Praha

3

Číslo 240.

4 article

Na ranní a odpol. listy předp lácí sen v Praze v administrani a měsi nčtrrt icta . . : 8 K — s dvojí čenáškou na maěnt na čtrit leta . . . . 7 K 50k ve sllalkáchs .9K30 na něskke Poštou: za něste ns čtrit leta . . . . B K 60 s dvejí zisilkos na rt leta . : : : 1l K eo Česká vysoká škola země- dělská. Vysoké zemědělské škole vídeňské pro- půjčeno právo díleti hodnost doktora zeměděl- ských věd. Po udělení téhož oprávnění vysokým školám technickým byl krok tento nutnýma logickým. Vyjadřuje zřejmě a »právně velikou změnu názoru na technické snažení a konání, která vyplynula z revolučního přímo převratu na poli tomto. Byl skončen té chvíle, kdy pří- rodní vědy nabyly rozhodujícího svého vlivu na techniku, kdy technika moderní budovéna na jich poznatcích. Veliký převrat tento, který měl tak pronikavý vliv i na vývoje národohospodář- ských poměrů a vztahů, který přinesl vývoj velkoprůmyslu a sociální zápasy i úspěchy jeho, ohlašovaný koncem století osmnáetého, rozvinul se v plné šíři teprve ve století minulém. stávaje se důležitým momentem kulturního roz- voje vůbec. Veškeré techniky dřívější byla em- pirie základem jediným. Poznatky generací pře- cházely na další, náhodě připadala význačná role — člověk, nepátraje po zákonech přírody. nedovedl využiti její sil pro sebe. Tou chvílí kdy prolomen velikolepými poznatky Newtono- vými, Lavoisierovými, Mayerovými, Wöhlero- vými a j. tento stav nejistoty a tápání, počíná se rozeviati lidstvu nová dráha konání a práce.

Lavoisierův Mayerův Wöhlero Praha Český vysoký škola země Vysoký zemědělský škola vídeňský

5 article

Zrači se zevně nejostřejí v průmyslu a do- pravnictví, ale zasáhla stejně pronikavě, byt méně zřejmě na prvý pohled, i zemědělství. Zde byla moc empirie a tradice největší, zatímo u nás teprve konec prvé poloviny minulého sto- letí přinesl lidu selskému konečné osvobození z nadvlády šlechty. Toto osvobození provázeno bylo epochálními vědeckými výzkumy Liebigo- vými, které přinesly zemědělství nové období vývojové. Vývoj rostliny stává se předmětem zovrubných studií chemických, stanoví se, jaké minerální látky a v jakém množství látka ze země čerpá, a poznává se, co nutno nahražovati zemi. Na tomto základě přechází praxe k umě- lým hnojivům a věda k novým a novým po- znatkům — význam chemické vědy zemědělské počíná nabývati netušeného významu a dosahu.

Liebigový

6 article

Odtud plynou v prvé řadě ony velikolepé po- kroky produkce zemědělské, kterých stal se konec století devatenáctéhe svědkem, postup ku pronikavému (intensivnímu) hospodářství v všech směrech, který doplňován na druhé straně vstupem stroje do produkce této. Země- dělství přestává býti oborem, kde převzaté tra- dice a zkušenosti jsou hlavní oporou výrobní, starý duch vytlačen mocně se rozvijející vědou zemědělskou, jejíž výsledky nezračí se pouze ve výrobě vlastní. Či mohlo by Německo bez vílězného pokroku svého na tomto poli přejíti k dnešní své ochranářské politice, mohlo by se odvážiti na cesty dnešní své politiky obchodní, kdyby rostoucí výkonnost zemědělství, prame- nící z výsledků neúmorné práce vědecké — ne- zaručovala možnost alespoň hlavního hražení petřeb živobytních domácím zemědělstvím? Te- prve tchdy mohlo Německo jíti za cílem své národní politiky hospodářské, kdy položeny nové základy jeho zemědělské výroby a mo- hcucnosti. Moment tento tak často přehlížen zápasech a debatách o novém celním tarifu německém, ač právě jím dáno speciálně nám poučení nejlepší pro naše snahy hospodářské.

Německo

7 article

V tomto vývoji stává se poslání škol země- dělských stále důležitějším. Vítězství dostane se v moderních zápasech hospodářských jen tomu. kdo nejlépe vyzbrojen pro konání své práce. slejně jako zajištěno budoucno nejlépe u těch národů, které dovedly využiti pro sebe oněch poznatků doby a státi na výši kultury její Zemědělec nemůže se již, nechce-li zakrňovati řídíti jen tradicemi, jeho rozhled musí se šířiti. musi býti ovládán snahou, osvojovati si nové a nové poznatky, nové a nové pokroky, jeho práce klade neustále větší a větší nároky, zatím co duch doby zase v popředí sílící význam od- borné organisace. Německé a dánské příklady mohou nám býti nejlepším poučením o novém duchu zemědělské výroby, o nových tendencíc vývojových na tomto poli. Potřeba nového ducha hlásí se na všech stranách V novodobém svém vývoji učinilo země dělství české pokroky nepopíratelné. Po stoletíc útisků, které dusily jeho ducha a braly mu mož nest kulturního pokroku, stejně jako mu od- jímaly chuť k intensivní práci na zděděné půdě

8 article

počalo konečně v druhé polovině minulého sto- leti samo disponovati svou prací a stalo se pá- nem na otcovské hroudě. Není pochyby, že ve- liký sociální a kulturní čin osvobození země- dělského lidu přišel později, než by si bylo přáti ku prospěchu pokroku. Ale to jest již oru- dem národů této říše, že vlády její o to zvláště usilují, aby Rakousko přicházelo vždy pozdě tam, kde se jedná o vymoženosti kulturní. Tou chvíli, kdy poslední zbytky jha poddanství od- straněny, byly již dány základy nového rozvoje hospodářského. Význam mezinárodních styků hospodářských vzrůstá a rozvíjející se doprav- nietví prolomuje dosavadní poměrnou chráněnost demácích, lokálních trhů, zatím co mohutníc ústředí průmyslová se stávají neobyčejně vydat- nými konsumenty agrárních produktů. Emanci- pované rolnictvo stojí před novou situací a no- vými úkoly, na které nebylo plně připraveno.

Rakousko kulturní čin osvobozený země

9 article

Bylo nutno mnohé doháněti, bylo nutno přizpů- sobovati se novým poměrům a připravovati se na nové dráhy. Přechod k intensivnímu pěstění řepy a utěšeně se vzmáhající ječmenná produkce pedporovaly nemálo povstávání nového ducha, zatím co poruchy, zračící se ve vývoji zeměděl- ství, speciálně zemí českých, dávají znovu znovu oživovati myšlence organisační. Poslední léta speciálně budí i u nás úvahy o hražení do- mácí spotřeby domácími produkty zemědělskými a přinášejí vzpruhy ke zvýšení a zlepšení chovu dobytka. Sílící ruch meliorační ukazuje, že pro- pagační a poučovací práce na tomto poli nebyla bezvýsledna. Že tento vývoj není beze stínů, že v celé řadě případů pokrok novodobý nepřešel v hlavy a mysle, že nepronikl ještě cele a zůplna, jest zřejmo a do jisté míry i vysvětli- telno. Ale právě jen tím více hlásí se potřeba pokroku tím intensivnějšího. Bylo by nesprávno si tajiti, že naše země- dělské školství není ještě takým, jakým bychom si je všichni přáli míti. Ani nám nenapadá ovšem dotýkati se úsudkem tímto oné práce, kterou řada našich škol zemědělských koná, zdatnosti učilišť těchto. Ale jednak neproniklo pochopení významu škol odborných v náš li zemědělský do té míry, jak žádoueno a v zájmu pokroku nutno, jednak není ještě školství toto tak vybudováno, jak toho národ s tak mocným zemědělstvím, jako je právě český, potřebuje. A tu ve chvili, kdy se dostává jediné vysoke zemědělské škole vídeňské, tedy německé, práva propůjčovati bodnosti doktora věd zeměděl- ských, hlásí se s obnoveným důrazem požadavel české vysoké školy zemědělské.

10 article

Dle stupně rozvoje a postavení svého zeměděl- ství v této říši jsme školu tuto již dávno mit měli. Kdyby státní správa kladla důraz na svo poslání kulturní a hospodářské, kdyby si uvědo mila, že tím silnějším jest stát, čím vzdělaněj ším, čím pokročilejším ve všech směrech jest jeho obyvatelstvo, zřídila by nám pod ilakem ho- spodářské potřeby školu tuto již dávno. Ne- stalo se tak, jako vůbec rakouské vlády neznaly příkazů rozumových při posuzování potřeb n- šeho národa. Ale právě proto jest se nám tím více domáhati zřízení jejího. Při moderním roz- machu zemědělských věd jest nám nutnou pákou pokroku, se svými laboratořemi, pokusnými sta nicemi a možností účinné propagace pokroko- vřch idejí v zemědělství. Její zřízení jest nadto usnadněno tím, že zemědělským oddělením při české vysoké škole technické v Praze dán tmel její. Ve chvíli, kdy není daleko k obnovení práce parlamentní, kdy politický ruch opět se rozvíří připomínáme opětně důrazně tuto potřebu. o které u nás tolik již psáno, ale která stále ještě nesplněna. Jde-li nám vážně o hospodář ské posílení národa, jest postupující hospodářsk vzdělání podminkou nutnou!

český vysoký škola technický v Praga

11 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. Ze Záhřeba, 29. srpna. (Fanatic ký boj proti bratrské dohodě Chor vatů se Srby.) Myšlenka, která každému — neřekneme vlasteneckému, nýbrž prostě rozum- nému Chorvatu musí býti nejbližší, myšlenk těsné, upřímné a bratrské jednoty se Srby, má ode dávna fanatické odpůrce ve »Velkochorva- tech«, jež vede pověstný Frank, Žid, a jež osvěcuje jeho orgán »Hrvalsko Pravo«. Listu tomuto arci nemohlo zůstati lhostejno, že v po sledních letech nastal ve smýšlení chorvatsk

Fanatice Srba Chorvat Frank Žid Záhřeb Velkochorv Chor vat

12 article

intelligence — neboť lid chorvatský vždycky byl blízek srbskému — obrat ve směru zdravého rozumu a tím pro myšlenku úplné národní jed- noty srbochorvatské. Mozi bojovníky této zdravé myšlenky vstoupil také p. Supilo, r- daktor »Nového Listu« na Rjece, jenž dřive býval jedním z nejstatečnějších spolubojovník Frankových. Frank se mu za to v »Hrvatském Právu« mstí klevetami, že pro jednotu se Srby nepíše z přesvědčení, nýbrž za peníze, které bere od srbské vlády. Klevety tyto Frankovei nejprve po celé měsíce šířili ústně a když jim připravili půdu, vystoupili nyní s obviněním ve- řejným. »Hrvatskému Právu« pomáhají mada- ronské listy: »Hrvatstvo«, »Dnevni List«a »Drau«. Dělají to tak: jeden z nich klevetu vynese a druhé dva hned se jí chopí jako »ve- řejné mínění«. Kde se nedostává klevel, snaž se napadaného kompromitovati kladením otázek které zněji nestrannému směšně, ale v očíel Frankových přivrženců jsou s to i nezodpově- děny kompromitovati. Nejprve řeknou, že Su- pilo s Nikolou Pašičem, bývalým srbským miní- sterským předsedou a vůdcem staré radikálné strany, jenž mu ještě za Obrenovičů dával pe- níze z disposičního fondu, v Kraljevíci a Opatji skoval pletichy proti Obrenovičům. Potom se táže: Proč Supilo byl v Bělehradě? Proč tři- kráte (Slyšme!) navštívil Nikolu Pašiče v jeho soukromém bytu? Potkal-li se u něho s prol.

Franková Srba Kleveta Drau Pašič Obrenovič Rjeka Bělehrad

13 article

Nikolou Ivanovičem z Boky Kotorské? Proč s malířem Markem Muratem šel k audienci u krále Petra (Slyšme!) a co mluvil s králem Petrem a co s jeho tajemníkem ? Atd. Na tyto olázky p. Supilo ihned odpovědě v »Novém Listu«: Nikdy jsem nemluvil s Ni- kolou Pašíčem, dokud byli Obrenoviči mezi ži- vými, nikdy jsem proti nim neku! spiknutí. nikdy jsem ničeho neobdržel ze srbského dispo- sičního fondu. Do Bělehradu jsem šel vyjednáva o dorozumění mezi Chorvaty a Srby. Nikdy jsem nebyl v soukromém bytu Nikoly Pašiče, neřku abych jej byl navštivil třikrát. Nevím, kdo je prof. Nikola Ivanovič z Boky Kotorské neznám ho a nikdy jsem o něm neslyšel, neřku abych se s ním někde potkal. Nikdy jsem neby ve slyšení u krále Petra, nikdy mne k němu nevedl Marko Murat. Nikdy jsem neviděl tajem- níka krále Petra a nikdy s nim nemluvil. Nikdy jsem neobdržel ničeho od žádné z osob, » Hrv. Právem« dále vyjmenovaných. Neobdržel jsem od nich ani cigarety, neřku peněz. A dokáže-li mi někdo, že nemluvím pravdu, podrobím se každému pokání, které mi uloží dr. Jos. Frank.

Nikola Ivanovič Murat Petro Obrenovič Chorvat Srba Pašič doktor Jos Frank Bělehrad

14 article

Boj »Hrv. Práva« dostatečně bude našim čtenářům charakterisován dvoji věcí. Nejprve jeho slibem, až bude hotovo se Supilem, že se vypořádá také s »Jozou Strossmayerem, roz- chvatilelem národního (!) jmění«, a polom činem bosenské vlády, jež odňala listu páně Supilovu poštovní dopravu do okupovaných zemí a tím zřejmě poskytla podporu mizerné věci Frankově Při tom nelze nevzpomenouti podobného boje Frankovců proti jednomu z našich redak- torů, když před sedmi lety rozhodně a s ote- vřeným hledím káral bratrovražednou jejich vojnu proti Srbům a ukazoval jim, že tim i chorvatskému národu kopají jámu. Tenkrát frankovské sočení bylo přenášeno i do někte- rých listů českých. Vývoj ukazuje, že dobrá věc musí zvítězit, jen třeba neustoupili věci špatné. Bohdá chorvatská veřejnost osvědčí za nynější kampaně Frankoveů proti bojovníkům za jednotu srbochorvatskou tolik zdravého roz- umu a politické zralosti, že Frankovi a jeho souspřežencům navždy zajde chuť bojovati prol této veliké myšlence a jejím hlasatelům,

Joza Strossmayer Srba Franco

15 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. Marokko a Francie. Konečně je alžírský mohamedán Bu Mzian propuštěn na svobodu. Ale stalo se to za takových okolnosti, že nelze spo mezi Francií a Marokkem pokládati za vyřízený- Podle depeše, došlé dnes ráno na pařížské mi nisterstvo zahraničných záležitostí, byl B Mzian na rozkaz maghzena pro- puštěn z vězení a odevzdán francouz- skému místokonsulátu. Avšak marocká vláda

Mzian Maroko Francie

16 article

provázela předání Bu Mziana dopisem, který pro svůj obsah a pro výhrady v něm činěné ne- mohl být přijat. Francii dostalo se pouze zdánlivého zadostučinění, které ji daleko ne- může uspokojiti. Věc není tudíž ještě skon- cována. Do Tangeru přijel se zprávou o propuštěn Bu Mziana zvláštní posel, vyslaný 28. srpna z Fezu. Francouzské energické zakročení potkalose s úspěchem, ale, pouze částečným. Je otázkou ještě, zdali sultán vyplatí náhradu požadovanou Francil za držení alžírského poddaného ve vazbě.

Francie Tanger

17 article

Anglické loďstvo v Německu. Ačkoliv se ve Swinemünde čile banketuje vyměňují toasty a roztomilosti anglicko-německé nemají tyto slavnosti a projevy zdvořilosti nija- kého významu na poměr, který panuje mez Anglií a Německem od té chvile, kdy pronesl Vilém II. pověstný výrok: »Naše budouenostje na vodě« a kdy rychlý rozmach námořní moci německé vzbudil žárlivost i obavy Anglie. Ná- lada se zhoršila ještě povážlivěji, když v únoru roku 1905 pronesl lord admirality řeč, v niž prohlásil, že Anglie musí s úzkostí pohlížeti na muře severní a připravovati se proti Německu. Anglický admirál Penorose Fitzgerald napsal pak v »Army and Navy Gazette«, že nevěři v míru- milovné ujišťování Německa. Jakmile Německo bude se cítit dostatečně silným na moři, oboři se na Anglii. S německé strany odpovídalo se pamílety protianglickými, šířenými německou ligou námořní. To vše bylo málo povzbudivou předehrou k návštěvě anglického loďstva v ně- meckých vodách. Nálada tato trvá v německém obyvatelstvu přes všechny bankely na něme- ckých a anglických korábech a přes všechny úřadní a vojenské výměny poklon, obyvatelstvo se nijak nenuti do jakéhokoli nadšení pro Angli čany, naopak chová se k nim cize a nevraživé Ve Swinemünde vykonal 30. srpna velitel an- glické eskadry admirál Wilson návštěvy na roz- loučenou u purkmistra a městského velitele.

Vilém II Penoros Angl Wilson Německo Swinemünde Anglie Arm and Nava Gazette

18 article

Vyslovil politování, že pro špatné počasí musilo býti upuštěno od slavnosti, kterou chtěli angličt důstojníci z vděčnosti za německé pohostinstv uspořádati na velitelské lodi »Exmouth«, Večer téhož dne byli angličtí námořnle v počtu 120 mužů pozváni ke slavnosti, konané v Elysiu. Řeč anglického místokonsula Rosea o přátelských pocitech obou národů byla při- jata s pochvalou. Anglické lodi byly připraveny k odjezdu. Počasí bylo velmi nevlídné a moře neklidné. O slavnostech ve Svinemünde úveřejňuje »Temps« dojmy francouzského pozorovatele, jenž zaznamenává, že Angličané byli zklamáni. poněvadž nepřijel císař Vilém. Ale poněvadž nebyla ohlášena císařova návštěva, neměli pří- činy, aby se cítili uraženými a nedali na jevo též nijakou nelibost. V Anglii způsobilo neočekávané pozdravení anglické eskadry německým válečným loďstvem ve Swinemünde sympatický dojem. »Times« po- kládají to za mimořádnou a významnou pozor- nost německého cisaře, jež musí naplniti anglický národ zadostučiněním. »Daily News« kojí se nadějí, že návštěra anglického loďstva v Německu značně přispěje k odstranění napjatosti a nepřátelství, jež mez oběma národy rozdmýchala štváčská žurnalistika. Orgán liberální se těší, že v Anglii počíná ocha- bovati teutophobie. Zdá se však, že jeho mínění je přiliš optimistické. Nevyjasní-li se snad trochu v Anglii, nerozptýli ani ohňostroje swinemünd- ské temné mraky německého protianglického smýšlení.

Angličan Vilém Anglie Swinemünde Německo Daily News

19 article

V Praze, 1. září.

Praha

20 article

Král Ednard VII. a mír. V Marianských Lázních, 30. srpna. Král Eduard obdržel první zprávu o míru rusko- japonském v Marianských Lázních dne 29. srpna po 10. hodině večer. Přes to, že byl již na lůžku, vstal a pracoval ještě do2 hodin v noci. Mezi tím bylo odesláno 5 telegramů, z nichž jeden určen caru, jeden mi- kadovi a jeden Rooseveltovi; oběma prvním král k vzájemné ústupnosti blahopřál, ameri- ckému presidentu pak k železně houževnatosti.

Ednard Eduard Roosevelt

21 article

V drobném prodejii ranní číslo o sobě . . . za 8h odpolední . . . zazk Ve filialkách na venkovět ranní číslo. . . . . . odpolední . . . . . . . . 3h Inseráty platí se hotové tapřel Přečplacení a inserty přijímá sdmtal- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nschárejí se též redlsbce tiskirna a ezpedite „ Národnich Listů“. Rukopiny se novrnorji

22 article

Car se za tento projev velice srdečně podě- koval. Předevčírem při ranní promenádě vyslovil král vůči anglickému vyslanci při rakouském dvoře siru Goschenovi i vůči siru H. Campbell- Bannermanovi a známému konservativci angli- ckého parlamentu Lockwoodovi svoji radosť nad uzavřením míru, dodávaje, že by si přál trvalé shody mezi státy evropskými. On sám jest prý velikým přítelem míru. Ke schůzce krále Eduarda s císařem Vil - mem opěť asi nedojde, král však nepojede na zpáteční cestě ani přes Francii, nýbrž přes Frankfurt n. M. a Vlisinky. Předevčírem odpoledne byl král s družinou přítomen hostině u černohorského prince Mirka a princezny Natalie. V pondělí bude král hostem opata Helmera v Teplé a zúčastní se jemu na počest pořádaného honu na koroptve. Dne 28. byl král návštěvou u kníž. Windisehgrätze v Tachově a na zpáteční cestě u hr. Nostitzev Plané. Celou cestu konal automobilem. Celý den se vyměňuje množství státních telegramů šifrovaných mezi Marianskými Láz- němi a mezi zahraničním ministerstvem v Lon- dýně a Balfourem ald. Král odjede asi 7. září z Marianských Lázní Švědsko-norské vyjednávání. Švédští delegáti pro vyjednávání s Norskem přibyli dnes do Karlstadu. Budou míti jen dvě porady s Nory, průpravnou a závěrečnou.

H Campbell Bannerman Eduard Vlisinka Mirek Natalia Helmer Nora Francie Teplá Tachov Láz Švědsko Norsko Karlstad Nostitzev Planá

23 title

V sezoně velikých cisařských ma- něvrů na Strakonicku.

Strakonicko

24 article

V Písku, 31. srpna.

Písek

25 article

V době, kdy lélo znenáhla předává svou nádheru prvním podzimním dnům, kdy fouká ze strnisek a ranní mlhy dýchají v kraj, kdy níží se větve ovocných alejí tíhou plodů nad hlavami chodců, — tou dobou nadchází sezona velikých vojenských cvičení, lelos manévrů císařských, jichž naposled prý osobně zúčastní se stařičký panovník a král .. Střídavě rovinatý a místy pahorkovitý „stůl přírody“, rozsáhlý terrain okolí strakonické ho stane se v několike dnech nekrvavým jevištěm bitvy, svedené dvěma armádními sbory, tělesy tedy, repre- sentujícími slušný počet mužstva všech zbraní. Již dnes klidný, tichoučký kraj, vyhledávaný pouze milov- níky krásy přírodní, proměněn jest ve veliké mrave- niště, oživované neustále pochody dlouhých kolon vojenských, rachotem a drkotem těžkých vozů na- máhavě se vlekoucích a škadron vozatajských, dupo- tem ořů jezdeckých pluků a pronikavými zvuky signálů polnic. Jako mračna stahují se do měst, mě- stysů a vesnic manevřiště oddělení menší i větší v místech některých pak láboří již několik dnů pluky, vycházející každým dnem do pole k předběžným cvi- čením brigádním a divisijním.

26 article

Některá místa mají úplně vzezření vojenských táborů a ležení; středem všeho ruchu ovšem jest Štěkná, kde ubytován bude císař a pak města, jež během svého pobytu při manévrech navštíví. Jmeno- vitě je to Písek, luzné, vzkvétající město nad Ota- vou, jež chystá se okázalým způsobem k uvílání panovníka. Vše spolupůsobí při výzdobě domů, pra- cuje se na vykrášlení ulic, zřízení slavobran, okrase radnice, nádraží a vynikajících budov, na něž vladat bude upozorněn. Život v městech, kde táboří vojsko, vymklse z obvyklých kolejí. Chvíli co chvili přejede městem část jizdectva, klusající v lesklých přilhách na vy- kázané stanoviště; časem pozornost upoutá setnina neb prapor pěchoty, procházející pouze městem do vzdáleného určeného místa nebo těžké, hlomozící batlerie děl, budící respekt i mimo konání své hrůzo- strašné, drtící funkce- Vojsko je dosud v dobrém stavu a velitelé šelři mužstvo, neboť trampoty a krušná, perná námaha započne pondělkem, kdy prohlášen bude stav quasi válečný a sbory, počnou se k sobě blížiti za opa- trnosti a poměrů jako ve válce a v cizí zemi. Význam velikých těchto manévrů, patrným jes již ve značném počtu soustředěného vojska, okrouhle asi 60.000 mužů. Ovládání těchto těles, vytvořených všemi zbra- němi vojska, taktické maněvrování značnými jich ciframi, udržení potřebné sjednocennosti, korrespon- dence velitelů a služba obhlídková, to vše ukázali má vyspělost armády, resp. její generálů a důstojni-

Písek Ota

27 article FEUILLETON.

FEUILLETON. Život prodloužiti! Polobiblická kapitola. Nedávno vyšla v Curychu brožurka, nade psaná „Der Psycholog“. Autor, Michael Sino- witz, zeela vážně snáší důvody, aby přemluvi lidstvo, prodloužiti svůj život hned na — ně- kolik století. Je zeela přesvědčen, že je te možno. Jen chtit! Výklad začíná s bibli Cituje z 5. kapit I. knihy Mojžíšovy známá ostatně data o stáři prvních lidí: Adam dosáhl věku 930 let, Set 912, Enos 905, Kainan 910, Mahalaleel 895. Járed 962, Enoch 365 a syn jeho Methusalem proslul největším stářím 969 let čili šanah. Arci tu především přiložiti víry tvrzení, jež do- kazuje autor, že šanab (rok) u starých Hebre rovnal se našemu roku o 365 dnech, nikoliv pak pcuhému měsíci, jak učenci se domnívají. Vy- raci tvrzení zejmena Krišt. Viléma Hufelanda jenž v I. knize své Notro Osotiky si dovolil „klamné“ to míněni veřejně pronésti. Jak mohli první lidé docíliti tak vysokého stáří? Výklad dost jednoduchý Žili klidně, zby tečně se nelýrali výstřednostmi, neznali roz- rušovati nervy. Vedli jiný život než my a výživě věnoval zvláštní pozornost, hlavní podmínka stáří. Lide bibličt jedli, jak přikázal Hospodin:

Michael Mojžíšův Adam Enoch Hebr Hufelanda Curych Eno 905 Kainan 910 Mahalaleel 895

28 article

(I. kn. Mojžišova, 1. kap., verš 29.): „Aj dal jsem vám všelikou bylinu, vydávající símě. kteráž jest na tváři země, a všeliké stromoví (na němž je ovoce stromu), nesoucí símě: to bude vám za pokrm. (Táž kn. verš 30.): „Všechněm pak živo- čichům zemským, i všemu ptactvu nebeskému, všemu tomu, což se hýbe na zemi, v čemž jest duše živá, všelikou bylinu dal jsem ku pokrmu. I stalo se tak. (Verš 31.): „A viděl bůh vše, což učini a aj, bylo velmi dobré . . Tak pěknými citáty dokazuje bible znalý autor, kterak sám bůn určil lidem za pokrm „símě a ovoce“, živočichům pak „všelikou by linu“, a vše tak, jak příroda sama podává; i- koliv pečeno, ani vařeno, ani smaženo.

Mojžišův

29 article

Poznání podobné proniká ostatně dost ná- padně i jinými směry. Lidé začínají si zhnuso vati rafinovanou stravu kultury a vraceti se ku prvotnímu, jednoduchému životu prvních lidi Vegetarism dnes už není pouhé učení, ale za- číná se stávati vyznáním. Lucian Busch ve spisku „Léčba ovocem“, vřele doporučuje poží- vati syrové, nevařené ovoce; dr. Grabowski radí, aby se obilně zrní nerozemílalo, nýbrž se požívalo tak, jak je příroda dle vůle boží po- dává a bůh (dle bible) požívati nakazuje. V každém semenu ukryt zárodek budoucího velkého života. Silotvorná ta součástka prý úplně se ničí pečením, vařhou a podobnými procedu- rami. Projde-li tak semeno ničícím procesem, pozbývá své síly výživné, síly tvárné a záchovné. Stávé se pouze rostlinnou mrtvolou, kterou už jen zbytečně obtěžujeme žaludek. Požívá-li však člověk zrno tak, jak je pří- roda podává, stává se athletem, svaly se mu zocelují, sil mu valem přibývá a postupuje na skutečného vládce a pána přírody. Aspoň dle tvrzení řečených autorů. Sníme-li, podle pana Sinowitze, jedno jádro z jablka, získali jsme tělu sílu, z níž by se by po létech vyvinul statný, mohutný strom roz- iožitých kořenů i větví, plný zlatočervenéh ovoce. Dojista, velmi lákavé! Ohromná síla živolná a rozplemeňovaci tají se v jediném zrnu pšeničném! Vsaďte jedine zdravé zrno pšenice a za rok za příznivých pod- mínek dá asi 25 živola schopných zrn. Všechna zaseta, již druhým rokem nesou 25x25 zrn. t. j. 625; třetím rokem 25xX25x25, t. j. 15.625 zrn; čtvrlým rokem pak 25x25x25x25, atd. Na konci padesátého roku obdržíme 253° zrn pšeničných, okrouhle asi tolik, že by k od- vezení úrody nestačily všechny vagony a ná- kladn. lodi celého světa. Velkolepé! A všechna ta úroda mocí kouzla přírodní latence skrývá se v jediném původním zrnku!

Busch Grabovský bůh Sinowitz

30 article

Nemenší sílu připisuje autor obyčejnému žaludu. Jaký kolos — dub vyrostl z jediného ža ludu! A za několik století, kolik staletých du- bů již děkuje svůj původ prvnímu jádru ! . . Dle I. kn. Mojžíšovy, 1. kap. ve verši 31. „Viděl bůh vše, což učinil; a aj, bylo velm debré...“ Ale lidstvo chtělo být boha moudřej ším. Za věky, jimiž bloudilo světem a životem a jež nazvalo kulturnými, navyklo si všelikou stravu umělou, vtipně, dráždivě upravovanou, hlavně masitou. Křehounkou, růžovou šunku, libě vonnou te- lecí kýtu, lahodné paštiky považuje za sytějšía životu prospěšnější nežli všechno zrní světa do- hromady. Ani masa nepojídá syrového. Zrn rozemilá na mouku a krupici, peče buchty a ko- láče. Činí tak už po staletí a staleti, po tisicilet a teď se diví, že stáří dnešního člověka tak je — krátké! Jednáme přímo proti rozkazu božímu. Kdyby milý bůh byl uznával při stvoření světa, že má člověk požívati zrno rozemleté a upe- čené, byl by prý jistě hned také stvořil mlýny, kamna a pece. Proto radí p. Sinowilz zcela upřímně všem, kdož chtějí dosáhnouti vysokého věku, jakého dosahovalo prvních 10 pokolení na světě, aby se vrátili ku prvotnímu způsobu ži- vota, aby jedli kromě jádrového ovoce jen zrní. Jen v zrnu, které má kličivou moc, skryta je „duše“ (sila životní, hebrejsky nepheš), kter se může spojati se silou životní ve člověku. Ale jen ve člověku! Autor připouští, že také zvířata požíraji zrní klíčivého a musila by podle toho dosíei ohromného stáří, což však našim zkušenostem odporuje. Kůň nedosáhne vysokého věku, byt denně požíral jen kličivého ovsa. Jeho „nepheš“ se nespojuje s duší ovesnou. Panu Sinowitzovi nikdy se nedostává do- kladů pro smělá tvrzení. Vymyslil si zvláštn „psychologii“ pro svojí potřebu. Živolná sll duše (nepheš) zrní je dle něho stvořena pouze

Mojžíšův bůh Sinowitz

31 article

pro lidi, zvířatům prospívá „duše“ (živ. síla) jen součástí bylinných, viz bible I. kn. Mojž. kup. I.- verš 30....: „Zivočichům všelikou bylinu dal jsem ku pokrmu. Není tuze pravděpodobno, že se podaří p. Sinowitzovi získati mnoho vyznavačů pro svoji dietétiku těla i duše. Žito, pšenice, oves snad by ještě šlo, ale žaludy, bukvice, hrách, čočka, koňský zub, fazole, divoké kaštany ... to už jsou horší oříšky pro náš choulostivý chrup. A teprv datlové pecky!.. O to úskalí rozbije se sebe zbožnější theorie a úctyhodná jinak lidská snaha, dohoniti stářím aspoň Enocha s jeho 365 roky! Za Adama a po něm byli prý lidé ještě ne- vědomi. Neuměli si pomoci. Dnes podle pana Sinowitze mohlo by jiti všechno hračkou. Po- staví se továrna, připraví se jazyku lahodná směs „Surea-Sura“, která obsahuje vše, c třeba, je chutnější než mandle, cukrkandl a sladké dřevo. Vida, jak podnikavé! Kdo by se byl nadál tolika realistného smyslu do řečeného biblomana! Neschází než ještě ovoce, po němž by člověk vůbec neumíral. „Surea-Sura“ je ovšem pouze pro lidi, do- bytku nesvědčí. Bylo by poněkud drahé krmivo. Kdo chceš tedy býti dlouho živ jako Me- thusalem a míti sílu tura, přihlas se panu Sino- witzovi za přívržence a odběratele jeho výrobku „Surea-Sura“. Novoty rychle se ujímají. Dou- fejte, že horlivý hlasafel nového, „prodlouže- ného“ života neudělá při tom — špatný obchod —ipr—

Sinowitz Sina Novota Sura Surea