Ročník XX0XXV.

V Praze, ve středu dne 30. srpna 1905.

Číslo 238.

Na ranní a odpol. list, předelání ne v Praze v adm inistrat na nii í n ftvrt lrta . . . s drojí donáškna na měsíe . . . . 7K5ok n dtvit leta . . ve úlialkácho 2 K 00n zi něsle . Poštont měsíc ko n čtrrt leis . . . . s drojí zásilkou n :: : ke

Mir! Z Portsmouthu, 29. srpna (C.-B.) Zpráva ofticiální V dnešním sezení konference mírové dosaženo úplného dohodnutí ve všech otázkách a usnešeno přikročiti k vypracování mírové Smlouvy. Konřerence odročila s na 3. hod. odpol. Jak „Associated Press sděluje, učinili Japonc skutečně veškeré kon- cesse. (Viz další telegramy na 4. straně.)

Strach před absolutismem. Není snad nikde tolik nalehavého nadšen pro zavedení ústavních řádů v Rusku, jako právě v této polovině říše rakousko-uherské, je- jíž ústavnost a volební soustava neobstojí před vážnou kritikou. Všecka zdejší ústavnost jest pouhou divadelní dekorací, za níž všemocný šablonovitý byrokratism a z miry hýčkané ně mectví po své chuti rozhodují o postavení — rovnoprávných národů. V krajích národnostně smíšených germanofilská byrokracie pozbývá namnoze již i smýslu pro občanskou rovnost veřejný pořádek a znásilňování neněmeckých menšin, jako tyto dny opět v České Lípě, zasa- zuje Rakousku jakožto modernímu, ústavnímu právnímu státu smrtící rány. Nebýti neněme- ckého časopisectva, neozvalo by se proti tako- vému středověkému barbarskému stavu bezmála ani ohražení, ať nedíme energická obrana a za- stoupení. A přoce zbývá našim nadšencům pro reformu Ruska všecek čas, ale pro reformy v Rakousku nemají ani schopnosti ani sil. Ba veřejné mínění jakoby bylo máchnulo rukou po veškeré zdejší ústavnosti, vidouc se po desotiletí zklamáno ve svých nadějích. obě- tích i ve svém přičinění. Parlament, ono zá zračné ústrojí, jež mělo poskytnouti léku proti všem veřejným chorobám, selhalo u nás na- dobro, jen ve vzpominkách ještě se udržují mo- utné osobnosti, jež při počátcích jeho dovedly svými řečnickými talenty oslňovati. Dnes všeck nadějo, kde ještě jaká zbyla, upírá se na obro- zení parlamentarismu — pomocí všeobecného, přímého, tajného volebního práva. A i to s větš horlivostí se doporučuje pro Uhry, než pro Rakousko. Jest vůbee ještě nějaký prostředek jenž by ozdravil toto ústrojí, jenž by dovedl zlomiti povšechnou lhostejnost a únavu?

Či jest i údělem parlamentního a ústavního zřízení, aby se opotřebovalo, jako každý jiný výtvor lidského ducha? Opravdové důvěry v jeho způsobilost ubývá ku podivu právě na Západě v tom okamžiku, kdy k němu sahá Rusko. A co nejzvláštnějšího z kolébky evropského parlamentarismu z Anglie, zaznívají hlasy, plné pochyb, nespo kojenosti a nevážnesti. Tak píše londýnská „Daily Mail“ v článku „Převrat v myslích“: Parlament ustu puje víc a více do stinu opotřebovaných zvyků majestát královský pak nabývá víc a více záře vycházejícího slunce. Pozorujeme převrat. Ne- můžete dnes vůbec mluviti s lidmi o současných poměrech, aniž byste neslyšeli odsuzování par- lamentu. Není to ani opovržení vůdci většmy, ani vůdci opposice, ale je to opovržení celou soustavou. Lidé stůňou parlamentem; sněmovna poslanců vyšla z mody. Vyrostli jsme z ní. Za- sedání jde za zasedáním, ale veliké úkoly zů- stávají neřešeny. Příčina jest jasná. Činni mu- ževé namají ani času ani náklonnosti, pěsto- vati ploché řečnictví. Průměrný člen parlamentu jest stejně neobeznalý s moderním věde- ckým názorem, jako jest nezkušený na obtížném poli organisace a administrace. Noj- silnější muže v národě — nenaleznete v parla- mentě. Parlament je pro ně příliš malý. Nebylo by to snad tak nápadné, kdyby současně se ne vzmáhala důvěra v moudrost anglické koruny.

Nechut k politickým stranám vyjadřuje se velm často slovy: Kdo by byl mmnistrem zahraničním kdyby se byl král sám jím nestal? Král se dnes uznává za něco více, než za pouhou slavnou de- koraci státu; veřejně se uznává za silnélno taktuplného, moudrého a prozíravého panovníka. Nikdo o tom nepochybuje, že kdyby nyní se srazila vůle parlamentu s vůlí královskou, že by souhlas všeho národa stál. po boku krá- lově! Král vykonává takovou moc, lépo vliv o němž zahraniční kritikové naší státní soustavy nemají ani zdání. Počínáme nyní chápati výrol Peelův: Král po desetileté vládě musí mnohem více věděti o práci vládního stroje, než kdokol v zemi. Anglický národ, k smrti unavený parla- mentní neschopností, vzhlíží ke králi jako k kčrmidelníku svých osudů. Počínáme pociťovati že minula doba, kdy jsme spolehali na náhodu a štěstí, a že důvěřujeme jedině zkušené a osvěd- čené přičinlivosti. To platí zvláště i o úřadní cích ve službě civilní; nestačí nám mechanické a šablonovité spravování úřadů, postrádáme u nich myšlenkový podnět, cítíme, že nepřispěl ničím k rozvoji našeho národa: ani fysicky, an hospodářsky, ani mravně. Stejně zpuchřelý stav jako ve vojenství, jest ve všech oborech nas správy. — —

Třeba bychom nebrali doslova, ce tuto na- psal anglický list z anglické domácnosti, přece mnoho zdá se nám býti tak známé a přirozené. že o správnosti hlavních rysů kresby netřeba po chybovati. Možná též, že v článku onom zachy ceno leccos, ce nás obeznamuje s ovzdušímv okolí krále anglického, a takové dvorní ovzduší rychle se zanáší i na povninu. — — — Bez ohledu na vnitřní neutěšený stav lze v soustátí rakousko-uherském zaznamenati v po- sledních letech všelicos, co nasvědčuje úsili. obejiti se bez součinnosti sborů zákonodárných- bez tak nevalně zakořeněných a co do vlivu svého sotva stín parlamentu anglického tvoří cích. Po několika letech agonie rady říšské máme tu v Cislajtanii sice jakýsi surrogát par lamentní dělnosti — obmezené na opatření běž- ných záležitostí státních, trochu vyparáděné ho- spodářskými sliby a investicemi, ale politické agendy skoro nadobro postrádající.

V Uhrách pak vládne sa skutečně od po- sledních sněmovních voleb bez součinnosti par- lamentní většiny, a i menšina, někdejší vládní strana, veřejně odmítá jakoukoliv souvislost s vládou. Jest to přechod k absolutismu, či již absolutism sám? Z Vídně dostaly se tyto dny v Uhráchi na veřejnost některé tamní názory, jež nevylučují ani tuto poslední domněnku. Dle nich trvá se ve Vídní neústupně na myšlence, jež se táhne jako červená nit celou historií panujícího rodu. vytvoření a zachování veliké a jednotné říše na rozhraní mezi Západem a Východem, a za nej- bozpečnější záruku jejího trvání pokládá se armáda. Jest to prý naivní, domnívá-li se někdo. že ministři nemají na starosti nic, než jak by přednášeli přání národů; ministři, když nastu- pují, dostávají své úkoly, jež mají provésti, po- debně jako generálové rozkazy. Úkoly tyto jsou v mezích zákonů, a kdo by před úkoly daným měl rozpaky anebo k nim činil námitky neb do- datky, jest na svém místě nemožný. Na mini- strech je, aby dané úkoly opatřili ústavní for mou, jak to nejlépe dovedli hr. Tisza a br Taaffe. Do obvodu moci panovnické nikomu s nedovolí zasáhnouti; v ostatních oborech po nechává se volná ruka. Od toho se neučiní nej- menší odchylka; nevěřící ať si ještě jednou pře- čícu — chlopský armádní rozkar- Dle toho by nebyly valné naděje pro spo- jenou opposici uherskou, že by spor její s Vídní se uklidil hladce, neučiní-li ústupků ve vojen- ských požadavcích. Sem směřuje i zajímavý ruch pro zavedení všeobecného volebního práva v Uhrách. Maďaři však mají za to, že jest to páka, jíž se má vyvrátiti jejich vlastní h rs to- rická ústava. Počínají se opravdově lekati — absolutismu a připomínají všem neně- meckým národům, že vídeňský absolutism nebyl a nemůže býti jiný, než — německý.

Takový byl v minulosti a byl by i v budouc- nosti. Mimoústavní stav v Uhrách nemůže ne- vésti k pádu ústavnosti v Rakousku — ústav- nosti sotva čtyřicetileté, nezakořeněné, neprove- dené. Němci sami to prozradili, jakmile zahá- jili obstrukei proti většmně rady říšské, jež jim nebyla po chüti. Za doby této ústavnosti ra- kouští Němci mnoho ztratili ze svého někdej- šího postavení; neněmečtí národové leccos zi skali. Absolutišm bude se snažíti uvěsti všed bývalých poměrů; bude germanisovat, bude opěo „filiálkou“ německé říše, bude ničit kulturn snahy jinonárodní. A výsledek? Ještě většt vzrůst touhy po těsnějším přičlenění k Na- mecku. Pro národy neněmecké věru není v tomto dilemmatu mnoho na vybranoul

Politické zprávy domácí. Z Pošti, 28. srpna. (Charakteristi ka Ladislava Lukácsa.) Zdejší „Slovenské Noviny“ podávají zajímavou charakteristiku státníka, který byl v posledních dnech zhusta jmenován jako muž důvěry královy k uklizení panujících v Uhrách zmatků. Ladislav Lukács. bývalý uherský ministr financí, je muž obe zřelý, rozšafný, moudrý politik, což mu přizná- vají i jeho političtí protivníci. Ale má i jiné vlastnosti, skterých je třeba k tomu, aby provedl co vzal na sebe. Vlastnosti tyto jsou: populár- nost u všech politických stran a důvěra králova Deset let byl uherským ministrem financí, jež po tu dobu vždycky vykazovaly značné přebytky Politiekých jeho rad rádi poslouchali nojen- jeho ministerští kollegové, nýbrž i sám král nejednou jej k sobě povolal, aby vyslechl jeho mínění. Kdykoli se strhla ministerská krise, jméno Lu- kácsovo vždy se ozývalo jako jmén« toho, komu bude svěřen úkol sesteviti novou vládu. Lukáes ale, odvolávaje se na stav svého zdraví, nikdy nevzal na sebe hodnost ministerského předsedy Téšt se úetě všech opposičních stran. Dále je znám jako politik, milující po- koj a dohodu v každém ohledu. Když tedy krá povolal k sobě iukácsa, aby vyslechl jeho mi- nění o panující krisi, můžeme to považovati z neklamnou známku, že král chce no vý pokus učiniti o smír s madarskou opposici. To se zajisté nestalo bez rady mi- nisterského předsedy bar. Fejérvárya, což opět je známkou, že i Fejérváry je pro po- kojné a smírné rozřešení krise.

Neodpovídá tedy situaci, co mnohé noviny psaly, jakoby se proti Maďarům chystaly ostré prostředky. Vidno naopak, že Fejérváry sám je prvý, který chce krisi hladce řešiti. z Gorice, 28. srpna. (G oric a. — „deutscher Besitz“.) O místo učitele kreslení na zdejší reálce ucházel se slovinský malíř, odborník prvého řádu. Vykázal se nej- lepšími vysvědčeními, v té přičině neměl kon- kurenta. Ale místo přece nedostal. Úřadní osoba. která o službě rozhodovala, odpověděla mu. rozumí se, ústně: že jí obdržeti nemůže, poně- vadž je Slovinec, a Gorica je — „deutscher Be- sitz". Proč už zkrátka neprohlásí celý globus za „deutscher Besitz? Z Oseka, 26. srpna. (Maďaři a Sl vanstvo.) »Narodna Obrana« dokazuje v úvod ním článku, že Maďaři od jakživa byli ne přáte Slovanů a že nyní jsou jim nepřáteli neupros nějšími, než kdykoli jindy, takže jim nikdyu

nebude možno k Slovanům se obrátiti přivěti- vější tváří. Bratřičkují-li (?) se dnes Maďaři s Čechy, vědi proč: v tísni jsou, Češi by jim mohli prospěti. Ale city Maďarů k Slovanům jsou horší, než nenávisť. To osvědčili nyní znova, posllajíce maršálu Ojamovi čestnou šavli. jako druhdy Kerim pašovi. Co Slované milují Maďaři nenávidl, co my etime, Maďaři pře- zírají. K tomu poznamenáváme, že nevíme o žád- ném bratřičkování mězi Čechy a Maďary. Víme jen, že Siované říše rakousko-uherské nemohou vésti obranný boj na dva fronty, proti Němcům a Maďarům zároveň. Némei jsou národnost slovanské desetkrát nebezpečnější, než Madďařii proto je nevyhnutelno sjednotiti se naproti ne- bezpečnějšímu nepřiteli a podporovati toho, kdo proti němu chrabře bojuje a ránu za ranou mu zadává. Tim bojem a ničím jiným Maďaři válč za věc, která jest jim společná se Slovany Účty, které Slované mají s Maďary, dlužno s bojem proti Němcům a Vídni nemíchati. Ony se časem vyřídí. Rozhořčený boj Maďarů na- proti němčině vysvětluje se nejen jejich tempe- ramentem, nýbrž i zoufalým jejich národním položením. Na Slovanech není, aby toto jejich zoufalství rozmnožovali ani připomínáním jejieh osamocenosti, nýbrž aby proti hroznému germa- nismu postupovali tak nadšeně, svorně a od- hodlaně, jako ze své strany činí Maďaři.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 29. srpna. Z Bulharska. Ve Varně konány slavné bohoslužby za padlé bojovníky na Šipce před 28 léty, př tomen byl též ruský vicekonsul. »Večerna Pošča« prohlašuje zprávy o mi nisterské krisi za bezpodstatny. Poně vadž ministerský předseda Račo Petro v se odhodlal k náhlému návratu ze své cesty za- hraniční, vznikla přirozeně domněnka, že posta vení kabinetu jest kritické. Ministr osvěty dr. Iv. Šišmanov odjed ze Ženevy na liežskou výstavu, kde bulharský pavillon vyniká bohatostí svých sbírek a před mětč. V okoli Plevna a Bratea budou nyní vel ké manévry bulharské mezi dvěma divi- semi, k nim přijede též kníže. Cvičení těchs zúčastní záložnici, kteří sloužili od r. 1883 do r. 1895. Dále aktivní vojsko všech odrůd. Do Soflje přijel ředitel milánského musea obchodního K. Malifasi jako zástupce italské vlády k vyjednáváníž o uzavření obchodních smluv s bulharskou vládou.

Při výroční slavnosti opolčens ké h spolku byla v přítomnosti ministrů panichida za cara-Osvoboditele a za hrdiny, kteří padl v boji za svobodu Bulharska; na to položen věnec na pomník carův. Ruský gen.-major Zabudský, prof. n petrohradské michajlovské dělostřelecké a kademii, byl v bulharských městech, zvláště v Sofji, srdečně pozdraven od bývalých svých bulhar ských odchovanců, nyní důstojníků v bulharské armádě; mnozí jsou majory, podplukovníky atd. Při hostině utuženo bulharsko-ruské přátelstvl. Anglické loďstvo v Baltickém moři. Obyvatelstvo německé chová se netečně mlčelivě k návštěvě anglických námořníků, za- kotvivších ve Swinemünde. Nikde není ani sledu v massách po nějakém hnutí zdvořilosti. Obecenstvo pouze ze zvědavosti věnuje jakousi pozornost Angličanům. Návštěva anglických dů- stojníků má ráz úřadní zdrželivosti. K slavnostní hostině, konané úřady ve Swinemünde o 6. ho- dině večerní 28. t. m., vyslala anglická eskadra admirály, velitele lodí a pouze několik mladšíeh

v arobném prodeji: raní čslo o . . . za sh pdpolední. Ve slislkách ns venkovš ranní číslo. . . . . . . . sdpolední . . . . . . . . Sh Inserát platí se hotové napřei Předplaconí a inšerty přijímá sdmísi- strace v Mariaaské slici č . a Tam nacházejí se též redakce tlskárna s oxpedice „Národnich L.istá“ Rukopisy se nevraceji.

důstojníků. Do Swinemünde je velký nával ci- zinců a obyvatelstva z okolí. Četné zábavné parníky dopravují neustále obecenstvo na an- glieké válečné lodi, jež jsou otevřeny přístupu publika. Německé válečné lodi jsou obecenstvem hlučně pozdravovány. Odpoledne obdrželo mužstvo anglických lod dovolenou a dalo se dopraviti na pevninu. »Daily News« se zadostiučiněním konsta- tuje, že německý lid a císař přátelsky se staví vůči anglickému lodstvu. Není obavy, že by mohlo dojít k nějakým nepříjemnostem. Návštěva anglické eskadry přispěje k zmírnění nevraži- vosti, kterou vzbudila žurnalistika mezi oběma národy. Anglické loďstvo uveřejňuje každodenně pro mužstvo zvláštní noviny, sdělující nejnovější zprávy, které jsou oznamovány lodím telegrafem bez drátu. Tak se oznamují všechny podrobnosti vyjednávání o mír mezi Ruskem a Japonskem. Depeše přijímá vlajková loď a sdílí je ostatním lodím pomocí signálů. Zprávy se opisují a tyto psané »noviny« se vyvěšují na lodích. Náklad na ně zaopatřuje se sbírkami mezi mužstvema důstojnictvem.

Zvláštní pozornost vzbuzuje, že do S wi- nemünde připluly dopoledne v pondělí o b německé eskadry, aby pozdravily anglické loďstvo. Něm cké žurnály míní, že tím je dána Angličanům odpověď na jejich málo přátelské přípravy k jejich křížové plavbé po baltickém moři. Německé zdvořilosti doka- zují prý, že není v úřadních ani soukromých kruzích nijské předpojatosti vůči Anglii. To do- vedou oceniti angličti námořníci. Ovšem něco jiného je, zdali tyto přátelské projevy budou též působiti na anglický lid a anglickou žurna- listiku. Připlutí německé eskadry stalo se prot všemu očekávání. Loďstvo německé vy- měnilo s anglickým pozdravné výstřely. Admirá- lové vykonali vzájemné návštěvy. Obyvatelstv chová se k anglickým hostům stále slušně, ale zdrželivě. Když o 8. hodině připlula do Swinemünde první a druhá německá eskadra, navštívil ihne velkoadmirá! Köster chefa anglické eskadry admirála Wílsona na jeho velitelské lodi, načež admirál Wilson opětoval návštěvu na ně- mecké velitelské lodi »Vilém II.« O 10. hodině dopolední odebral se admirál sir A. Wilson s pobočníkem na pevninu a vykonal návštěvy u anglického konsula a místokonsula, u zem- ského rady, purkmistra a velitele pevnosti. Dnes dával německý velkoadmirál Köste v poledne na své lodi »Vilém II.« slavnostn hostinu na počest anglických důstojníků, k níž pozval též vyšší vojenské a cívilní hodnostáře.

Odpověď Německa na francouzskou notu byla odevzdána vyslancem knižetem Radoli- nem 26. t. m. v ministerstvu zahraničních zá- ležitoští na Quni d'Orsay. Rozmluva jeho Rouvierem trvala asi půl hodiny. Podle »Petit Parisien« je znění odpovědi německé ob- šírné a důkladné, zachovává se však o něm největší mlčelivost. Obsahuje dvanáct listů, probírá francouzský návrh programu ve všech odstaveích a navrhuje zhusta velmi přísne změ ny. Ton odpovědi je velmí vlídný a je zahájena ujištěním přátelství. Né- mecká vláda uznává potřebu důkladných změn v policejní a flnanční správě Marokka a Maghzen bude asi překvapen jednomyslností, jaká v tomto ohledu vládne v Paříži i v Berlíně. Pouze není dosud shody, jak se mají reformy provésti, Né- mecko souhlasí s francouzským návrhem na f- nanční organisaci Marokka, nepřistupuje však na stanovisko francouzské v ohledu vojensko reformy, o kteréž otázce bude se dále vy-

FEUILLETON. V Praze, 29. srpna 1905. H. (U Mesdaga.) Snivá elegance tichých úpravných ulic haagských s lipovými alejemia nezčeřenými, lesklými hladinami průplavů při- praví mnoho vábných dojmů tulákovi, hleda- jícímu nonchalantně, bez turistické čenichavost a udýchanosti, požitek krásy. Tichou a sladkou vroucnost vlévají do srdce střibrné, lahodné hlaholy zvonkových her kostelních i šelest lip v opuštěných ulicích s koketními, ladnými domky šedými, bilými, rudými i hnědými, jejichž okna jsou zastřena storami a záclonami znač ného přepychu. Chtěli byste kráčet po špičkách, abyste nevzbudili nejkrásnější sen svého srdce, očarova ného tou hudbou zvonkovou a tím šepotem lip Nevidíte nic ze všednosti každodenního živola, z tě neomalené všednosti holandské. A lehce, s jakousi usměvavou zbožností a naivností, jdete k požitkům krásy, jako věřící a čistá duše s ubírá k přijímání. V takové náladě uzříti velká díla - Rem brandtova, Vermeerova, vidět infanta Velas- quezova a madonnu Murillovu a zároveňse kochat v obrazech nejmodernějších mistrů Mil- leta, Corola, Courbeta, Daubignyho — je do- brodinim bohů. A za tyto řídké a nádherné chvile jsem vděčným Haagu, kde je stejně možno obdivovat velkou heroiekou minulost umění výtvory umělců, ktoří ještě stále jdou vílězně k zítřku. Staré mistry, Rombrandta i Velasqueza na- vštívil jsem v půvabném barokním bývalém pa- láci hr. Nassavského v »Mauritshuisu« a mo- derní umělce v překvapující síle a skvělost jsem našel v domě ctihodného, proslulého kra jináře Mesdaga. Kromě amsterodamského říšského musee

nelze nikde tak pochopiti chmurnou velikost hlubokou pravdivost Rembrandtovu jako v obra- zárně »Mauritshuisu«. Vedlepověstných obrazů »Anatomie«a »Simeona/ v chrámě«, známých z reproduket každému, je v bývalém paláci Nassavském velko- lepý »Saál«, stařecká, svraštělá hlava s tvrdým a smutným pohledem oka, s tím neskonale teskným výrazem v ponuré tváři pod skvoucím turbanem a dále portrět Rembrandtova bratra. úžasný svou životností, produševněnosti, pravdi- vostí. A celá epocha umění mluví z Jan Vermee- rova pohledu na Delft. Umělec uhodl směry. jimiž se ubírá moderní krajinomalba. Malova vzduch a světlo tak náladově a věrně, doved dáti barvám svým tolik tepla, sálavosti a pravdi vosti, že v něm pozdravujete učitele modern školy krajinářské, předchůdce slavných mistnů »paysage intime«. Uvážíme-li, že v malé galerii »Maurits- huisu« kromě toho jsou nejkrásnější díla Potterova, holandských starých genristů »malých mistrů«, několik skvostných van Dycků, Holbeinů a nádherný Valasquez, nutno uznati, že tato obrazárna patří k nej- vzácnějším a již ta stojí umělci a amatérovi z cestu do Haagu. V ulici Laan van Meerdervoort mezi za- hradami stojí úhledný dům a atelier starého nadšeně a počestně dosud robotícího malíře marin S. H. Mesdaga. Nesčetné jsou mořské pohledy a výjevy. zachycené hbitým a sytým štětcem jeho. Jsou známy ze Salonů všech velkých mezinárodních výstav uměleckých. Tvoří s Mauvem, Bosboomem, Israelsem chloubu nizozemského malířsíví současného. Asi čtyřicet let již maluje Mesdaga bouřné příboje Severního moře, rybářské lodičky, zápolíe s vlnami, koráby, parníky na moři za svitu luny

i za východu slunce, dělníky pří ohních pra cujích za noci v přístavu a mohutně, realisticky. prostě ličí dramata oceánu. A přes třicet let shromažďoval ve svém domě obrazy nejlepších moderních mistrů, ob- klopoval se hlavně malbami velkých krajinářů francouzských, až konečně shromáždil jednu z nejcennějších soukromých sbírek. A velko myslnější nad pyšného grandseigneura, stře- žicího úzkostlivě ve svém paláci své umělecké sbírky, věnoval malíř, grandseigneur umění všechny ty poklady své vlasti. Jeho dům se stal veřejnou galerií. Mesdag učinil svému městu dar královský. Dům Mesdagův je sladkým útulkem snů práce. V malých, intimních salonech s měkce a hebce rozestřeným svitem letního dne, plápo- lajícího horoucně venku za záclonami vysokých oken, jsou rozvěšeny obrazy geniálních tvůrců moderní školy francouzské. Ti dávají ráz ga- lerii, ostatní umělci, i hollandští, ač četně a znamenitě zastoupení, ustupují do pozadl. Girieault, Delacroix, Courbet, Millet, Dau- bigny, T. Rousseau, Diaz — jaká zářivá sku- pina. Od Giricaulta má sbírka jen několik skizz koní. vržených s celou ohnivou vervou tohoto zázračného umělce, jenž byl smělým, exaltovaným, instinktiv- ním průkopníkem nových cest, po nichž se ubíralo umění romantické, jehož nejmohutnější repre- sentant Delacroix je ve sbírce zastoupen vlastním portrétem, Hlava ustaralá praci, zápusy a pře- mítáním, tvář bez barvy, šedavá, vrásčitá, s nevý- slovně hořkým výrazem v tenkých, pohrdavě se- vřených rtech, jaký to kontrast s mužným, čer- novlasým, energickým, vášnivě ubledlým a vážně sebevědomým Delacroixem ze sálu autoportréto v Louvru l Vzpomínám na vlastní portréty Rem- brandtovy, když maloval se v mládí a mužnosti. zářný a silný, milující umění, lásku, víno, krá- sný a hýřivý, pozvedající pohár vína a objíma

jící svou Saskiu a pak na podobizny, v nichž se zobrazil tvůrce »Noční hlídky« jako schvá- cený stařec, zlomený a zklamaný životem, opu- štěný, zbědovaný, zoufalý A Courbet, brutální i delikátní revolucionář. jehož barvy zpívají opojením života, je ve sbírce Mesdagově zastoupen několika krásnými kraji- nami, obrazem nahé ženy a zátiším, jež uměleo maloval v zátiší vězení sv. Pelagie, kam byl dopraven jako komunard .. Nevystihlé a vzrušující jsou krásy děl fran- couzských krajinářů ze slavné družiny Barbizon- ské. Jaký poeta epický a biblický je Millet, jenž opěvuje pole, pastviny, sedláka a klassicky, pro- stě, vznešeně tlumočí kouzlo a smutek hroudy v potu fváře zdělávané, jaký vzletný lyrik lesů je Corot, jaká mystická vášeň hárá v bouřlivých, ponurých nocturnech Daubignyho, prozářených sinavými, fantastickými paprsky měsíce, jakým vroucím a skvoucím milencem stromů a hor je T. Rousseau! A jiní: sršivý kolorista Diaz, de likátní, přesný, brillantní Vollon, roztomilý Ja- cque, klidný a jasný Troyon . .. Všechny ty velké umělce možno poznati z nejlepších jejich stránek v Mesdagově domě. Umění pravé a ryzí, smělé a neodvislé, jež se vzepřelo konvenci a rutině, jež bylo zne- uznáváno v »Salonech«, posmíváno v Akademii nepochopeno obecenstvem, dává v tom tichém útulném domě hollandského krajináře úchvatné a dojemné naučení o síle, hrdosti a ušlechtilosti těch, kdo dovedli jít osamělí, samostatní a odvážní za svou touhou, za svým snem . ..

V tomto domě ... pardon, nemyslete si že budu zpívat známou arii z »Oněgina« . . ano v tomto domě . . . bylo mi dáno uzřili nej spanilejší zjev krásy a bylo mi popřáno náho dou uzříti též slavného Mesdaga. Slyšel jsem hlasitý hovor francouzský Bas, drsný, zvětralý, stařecký a jemu od- povídal lahodný, zpěvný alt. Do pokoje, kde jsem se kochal krásami Vollonových zátiší, ve- šel vysoký, zavalitý stařec, s bílým, rozeucha- ným plnovousem, nedbalého a pohodlného ze- vnějšku. Poznal jsem pána domu, vlastně re- ditele galerie, jak zni jeho oficiální titul.A jemu po boku kráčela mladá dáma. Sen a bá- seň! Sen Tizianův a báseň Mussetova. Na první pohled Pařižanka: vznosná, stepilá, elegantní, přibledlé tváře, s ohnivým pohledem černých očí. A pod kloboukem, který asi dělal sensaci na promenádě v Scheweningách, vlasy jako noe a nejtemnějšl propast. Každý pohyb obestřený rythmickou graciesnosti a hlas otvírající pohled do nebes, kde na bílých obláčkách tančí buclaul andílkové Rafaelovi.

Starý mistr byl patrně dobře znám s krás- nou dámou a neprováděl ji jako cizinku. Sl rovnou k Rousseauovu obrazu: »Hnani krav s hor Jurských«. Je to z nejcennějších věcí sbírky — kolorit žhoucí, barvy tryskající váš- nivě v divokém šerosvitu. Krajina shakesperi- ánská. Starý umělec pravil něžně a dojaté »C'est de la peinture, ca!« (»Tohle je přece malba ! «) A celá jeho duše elticí, zbožňující krásu, vzrušila se v těch prostých slovech. Dáma pohlížela na obraz a pravila »Povážíme-li, že toto veledilo bylo třikrát vráceno ze Salonu ...« Mluvila horlivě, s porozuměním a znalost o dílech ji obklopujících. Zdála se mi tím za- nícením pro umění ještě krásnější. Starý umělec, usmívaje se, pohlížel na ni tak jako na své nejskvělejší obrazy. Byla to asi žena neobyčejná, urozené povahy, vybroušeného ducha, jež šl životem hrdá a elegantní, vyhýbající se všed- nosti a hlouposti jako spinavým loužím.