Ročník XXXXLa.

snv t tehnne

V Praze, ve čtvrtek 3. června 1909.

Na rannl a večerní listy předplácí se V Prntze v administraci na měsle. . . . na čtvrt lcta . . . . 6 K — s dvoji donáškoui na měsic. . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K 62h o fliálkách na měsio. . . . . 2 K 30h Poštou na měsle. . . . . na čtvrt lota . . . . 9 K 60 s dvoji zásilkou na měsl. na čtvrt ieta. . . R e Půjde to asi hodně ztěžka! Svatodušní prázdniny uběhly, ale roz počtový výbor není ještě s úkonem svým přese všechno popohánění naprosto hotov, tak že dnes, v den obnovení schůzí sně- movny poslanecké, sotva kdo může určit, brzo-li dojde na druhé čtení rozpočtu a do- káže-li toho parlament, aby jej v potu tváří vyřídil, jak nutno, před koncem tohoto měsíce. Vše sejde na tom, jak zachová se nyní oposice oproti troufalé německé politice vlády Bienerthovy, která právě opět podala nový důkaz své »nestrannosti« tím, že do- poručila prý koruně ke stvrzení po- věstný zákon dolno rakouského sněmu. kterým stanoví se němčina jako vy hradní vyučovací řeč na veške- rých pokračovacích školách v Dolních Ra- kousích.. Nedá-li si Slovanská jednota tento nový výpad germanisační libit a od- hodlá-li se zároveň s ní též sociální demo- kracie již při rozpočtové debatě s kabinetem Bienerthovým svésti zápas rozhodný, pak může partie velmi brzy skončit — buď pá- dem neschopné vlády aneb rozpuštěním sně- movny. Odhodlanost a síla spojené oposice objeví se již dneškem, kdy zahájeno bude rokování o pilném návrhu Šuster- šičově, odsuzujícím nestatečné počínání si kabinetu Bienerthova vůči společnému mi nistru říšských financi Maďaru Burianovi ve příčině zřízení privilegované maďarske banky pro vyvazování selských usedlost v Bosně z feudálních závazků.

Dvoutřetinové většiny se oposice pro pilnost návrhu ovšem sotva domůže, ale již to byla by pro vládu Bienerthovu smrtíeí rána, kdyby dodělala se oposice prosté vět- šiny nadpoloviční. Pak přijde na řadu první čtení známých fiskálních plánů mi nistra Biliňského, proti nimž i v samém vládním táboře ozývá se hluboká, vše obecná nelibost, kterouž vedle mnoha jiných německých předákův tlumočil v páteční schůzi liberecké obchodní komory známý německý liberál dr. Urban; dovodiv břitce, kterai finanční plán Biliňského, vrcholící v sestát. nění a krutém zvýšení daně z piva zklame výsledky svými strašlivě samu vládu. končil dr. Urban svou filipiku doslovně

»Znamená-li finanční plán Biliňského kruté zklamání pro finanční zájmy státu a zemí. tož dopadne to ještě hůře s hospodář- skými jeho účinky. Obyvatelstvu, ob- zvláště chudší jeho části, uložena bude těžká berní obět. Pivovarství pak bude otře- seno v kořenech svého zdaru tou měrou, že pouze nejlépe založene podniky tuto škodu přečkají. Země- dělstvu hrozí citelné ztráty. Četné osoby, zaměstnané v živnostech hostinských, pozbudou svých příjmův a finanční hospo- dářství oněch obci, které jsou odkázány na pivní přirážky, bude cele rozrušeno. « — Přivítání, jakého se tudíž panu Biliň- skému s jeho fiskálními plány v plné sně- movně dostane, nebude tudíž asi pro vládu Bienerthovu zrovna povzbuzující a odkázání jich výboru spíše podobati se bude pohřbení do šachty, než očistu ohněm v krematoriu. Nicméně prý je bar. Bienerth přese všechno rozladění vůkol sebe stále ještě dobré mysli a pln sebedůvěry, že se mu po- daří parlament dostati tam, kde ho chce míti, ba doufá, že na konec i agrární dají si říci a nezmaří, jak hrozí, projednání obchodní smlouvy s Rumunskem, aniž odeprou vládě plnou moc, aby u za- vřela novou obchodní smlouv se Srhskem a ostatními státy balkán- skými.

Zda-li a kterak již činí se v té příčině nátlak na agrárníky naše, nevíme; ale za to na agrárníky německé působí vládní politika zřejmě již dnes vysokým tla- kem domluv i pohrůžek, přímo i nepřímo, tiskem i živým agitačním slovem mobilisujíc jednak německé nacionály, jednak něme- cké průmyslnictvo, ať liberální nebo klerikální proti cílům a snahám agrární politiky. Tak již 27. m. m. sešli se ve Vídni předsedové vídeňských průmyslových společenstev k vůli záložení stálé organisace živnostníků, průmyslníkůa obchodníků pro uhájení jejich společných obchodně politických zájmů proti neoprávně- nému a přílišnému vlivu býčkaných a grár- níkův, především pak k tomu, aby na vládě a na parlamentu vymohlo se co možno nejrychlejší uza- vření nepostrádatelných pro náš vývoz obchodních smluv s blal- kánskými státy. I usnešeno uspořádati neprodleně veliké demonstrační shromáždění průmyslníků, živnostníků a obchodníků na prospěch těchto obchod- ních smluv se Srbskem, Rumun- skem a ostatními státy balkánskými. K této křesťansko-sociální akci druží se německo-nacionální tisk, domlouvaje něme ckým agrárníkům, aby nerozráželi krásnou národní jednotu Němcův klínem svých sla- vovských snah a zájmův, nýbrž podřídily tyto veliké společné věci Němectva rakou- ského: »Jednotlivý úd může pouze tehda pro- spívali, pak-li je celek zdráv a života schopen« zapřísahala těchto dnů německo- naciunální liberecká »Deutsche Volkszeitung« německé agrárníky, uvádějíc jim na mysl, že v národně sjednocené říš nemecká může agrární strana jíti svou nlnstv lzd zmíani it něsdi a

cestou, ale ne tak v Rakousku, kde to zna mená třištění sil a oslabování národa něme- ckého, tvoří li tu němečtí agrárníci zvláštn stranu politickou, která se nechává vésti třebas i velkostatkáři nebo klerikály, sledujíc v první řadě své stavovské a hmotné pro spěchy a zájmy proti ostatním stranám ně- meckým. »Dnes nejsou to pouze sociální demokraté, kteří potírají agrárnický směr nýbrž i němečti průmyslníci.« — O svato- dušní pondělí konána v Liberci schůze německých agrárníků, nuž a tu za- přísahal je posl. dr. Krützner, aby ne- poslouchali falešných prorokův, agitátorův radikalismu, kteří je nabádají k obstrukci proti obchodním smlouvám Rakouska s jiho- slovanskými státy. Toliko cestou kompro- misu dlužno prý se dodělati v parlamentě lidovém úspěchu, nikoli však obstrukcía proto nechť prý agrárníci osvědčí v dějinné nynější chvíli zdravý rozum a smysl pro potřeby státu.

Stejnou hudl vládní rada dr. Carus »Zavřeme-li balkánským státům obchodní dráhu k nám, donutíme je, aby uzavřely smlouvy s jinými státy, což by pak dů- sledně vedlo ke zvýšení vojenských břemen a počtu rekrutů. Povinností naší jest zí- skávati si přátele na Balkáně.« Což rozvádí místodržitelský orgán dnešní »Prager Abendblatt« ještě drastičtěji touto dojemnou deklamací: »Kdyby šlo po smyslu divých agitatorů, podceňujících moudrosta vzdělanost rolníků v naší zemi, tož bychom si na hranicích svých živili spoustu nepřá- telstva a rolničtí synové Čech musili by jako vojáci odejíti na stráž našich hranic a rolník by musil dáti svůj poslední haléř na daň válečnou, aby bylo lze zaplatit obilin, jichž bylo by zapotřebí k obživě pluků našich v cizích zemích, ježto by rolník ve vlastní zemi neměl ani peněz ani pracovních sil ku obdělání své vlastní půdy!« — Brrr! Jestli ani tohle německé agrárníky nepohne ku hlasování pro obchodní smlouvy s Rumun- skem, Srbskem a Bulharskem, pak věru už přestane všechno. Nieméně jsme žádostivi. bude-li všechno to napjetí sil p. Bienerthovi přece jen co platno. Ministr vyučování hr. Stürgkl proti J. M. rektoru české tech niky prof. Bertlovi.

Z Vídně, 2. června.

(Zvl. teleť. zpráva »Nár L.) Německým přípisem, datovaným ze dne 12. května 1909, vyzval ministr vyučování hr. Stürgkh J. M. rektora české vysoké školy technické v Praze prof. Bertla, aby se zodpovídal za větu, prone- senou v imatrikulační řeči, která prý obsahuje urážku německé university v P'raze! Dále jest vyzván J. M. prof. Bertl k zodpovědnosti za události, které se sběhly u příležitosti loň- ského plesu »Spolku českých tech- niků« v Praze. Zmíněná véta zněla: »Vidíte, kam vedla nezřízená vášeň na- šich odpůrců a jak hluboko klesli, vedeni slepým šovinismem. ně- mečtí akademičtí občané a jejich vůdci.« Při plesové aféře jednalo se, jak známo, o boykot místodržitele hr. Coudenhova a na všetechnícké schůri pravil tehda rektor Bertl, že pro něj není místa tam, kde není místa pro českého techuika. Tento útok na vysokoškolskou autonomii jest — jak se sděluje — následkem stížnosti jak místo- držitele hr. Coudenhova, tak i rek- tora pražské německé university dvor. r. Jaksche, kteří již před časem žádali na rektorovi Ber- tlovi satisfakci, ten však ji ode- přel. Posl. dr. Stránský podá v jedné z příštích schůzí sněmovny v této věci pilný návrh.

Slovanské porady. Pelrohrad, 26 května. (Pův. zpráva „Nár. Listů“) B. Dnes odpoledne po skončeném jednán komise výstavní pokračováno v debatě všeobec né, která zahájena v úterý. Možno jen radostně vysloviti jedno: celý ráz debaty teto, kde ote- vřeně mluveno o všech bolestných otázkách slovanských národů, s otevřeností nebývalou. byl vážný, důstojný a provanut živou touhou, aby bylo lépe ve Slovanstvu. Schůze bylá velmi četně navštívena. Četní poslanci dumy, vysoeí hodnostové s předsedou dumy Chomjakovem v čele, přední kulturní i političtí pracovníci ruští — to vše dokazuje, jaký význam se při- kládá v seriosních kruzích poradám našim. Kdyby nebylo níčeho jiného, než tohoto otevře- ného rozboru slovanských věcí, již tím byla by konference úspěšna. Tyto porady znamenají, že to, ce miluje pokrok na Rusi, co má vliv v poli- tickém životě, staví se pod prapor ideje slovan- ské vzájemnosti po stránce kulturní a hospodář- ské. Takový to pokrok proti nedávným ješte dnům. Práce každá vyžaduje lidi, zde se při- pravují, spojují, poznávají. Pracujeme pro bu- doucno — to víme všichni a jsme příliš reelní- mi, než abychom se nadáli obratu hned. Ale není naši povinností k tomu působiti, aby těm. kdož po nás přijdou, byla práce ulehčena? Přodseda dr. Kramář zahajuje jednání.

Akademik prof. Bechtěrev: Doby těžké pro- šly a nyní vzniká otázka: jsou-li správny ideje neoslavismu, svobody a rovnoprávnosti slovan- ských národů? Dle názoru řečníka zásady tyto platí dříve než jindy. Slovanští národové jsou si povinni pomoci, ale nutno to tak pojímati, aby slovanšti národové stáli všichni za jednoho a je- den za všecky. V tom směru nutno rozšířiti naše neoslovanské ideje. A toto vědomí musí vejíti v krev slovanských národů. (Potlesk.) Hlavním loňským bodem ve Slovanstvu byla olázka bo- senská a po ní olázka polská. Annexí uznali jsme my Slované všichni. Odpůrci čekali pouze na moment a Slovanstvo svým postupem mu to usnadnilo. Rusko mohlo své slovo položiti na váhy a bylo by platilo — ale necítili jsme v cel- ku ještě slovansky a proto neúspěchy politiky ruské. Reklo se, že v bosenské otázce tertium non datur a bylo možno přece třetí: vymoci bo- senskému lidu autonomii. Západní Slované se při posuzování otázky annexe nesjednotili, ne- chápajíce, že i pro ně má veliký dosah. Kdyby se byli Slované západní sjednotili, byli by v parla mentu svou vuhou vynutili, aby se nedělala v Rakousku protislovanská politika. I Jihoslo- vané nebyli sjednoceni a tím si půdu sami pod- lomili. My Rusové chápeme význam svobodného rozvití Poláků a přejeme si ho. Ale musíme bo- jovati proti starým tradicim. Úspěchu v tom sméru možno dosíci toliko kulturním dí- lem a zde nutno učiniti vše, co v našich silách. Při tom nutno, abychom my Slované se stýkal a k tomu účelu třeba kulturních periodi ckých sjezdů. Navrhuje uspořádání takové- hoto sjezdu v Bulharsku a za účasti všech pra- covníků těch kterých slovanských národů. (Po- tlesk.) Prof. P. A. Kulakovský: Obrození zá- padních Slovanů ukazuje vnitřní sílu Slovanů.

Bez Ruska není Slovanstva — i Rusko ukáže své sily v tonto směru. Češi i Slovinci jsou pří- kladem vnitíní slovanské síly. Riegrovo „Ne- dejme se“ i ideje dra: Kramáře charakterisuje nejlépe tyto vnitřní zdroje síly. Proto nutno pra- covati ku probuzení širokých vrstev lidových a k obrození jich ve smyslu slovanské vzájem nosti. Klade důraz na jednotu ruského národa, jsou ruská nářečí, ale národ jest jeden. Řešení otázky rusko-polské není možno bez ohraničeni obou národů. V tom směru návrh rozhraničení cholmské gubernie jest krokem v před. Po etno grafickém rozhraničení bude možno dopřáti Po- lákům volné rozviti jich národního života. Míluje polský národ — prineip elnografického rozhra- níčení i jemu prospěje. (Souhlas i odpor)

Prof. Filěvič: Pro sjednocení Slovanů třeba vypracovati pevný základ. Především třeb vyjasniti rozpory a na základě poznání poměr a možností vytvořiti práci. Upřímnosti jest tedy třeba. Když před rokem řečeno, že polská front má býti přenesena z východu na západ, víla tento fakt. V Praze nebylo rozporu rusko-mal- ruského. Tam šlo o manifostaci proti Němcům, proto Ukrajinci nepřišli. Zde se zase ukázali mluví se o třech ruských národech. Líčí historii Ukrajinstva. Zakladatelé jeho byli Slovany, v 80. létech minulého stoleti nastává v Haliči obrat projevuje se vliv německý. Bylo to možno zříti i v postavení hahičských Ukrajinců v otázce bo- senské. Jde o rozbití ruského národa, proti tomu nutno se postaviti, poněvadž tím může utrpěti celá ruská společnost. Podporují-li Poláci tyto snahy, nalézají se na bludné cestě, protože proli nim v této olázce postaví se celé Rusko. Poláci jen v Haliči mají svobodu rozvití se svého ži- vota, nechť ukáží zde svoji spravedlnost. Dílc dohody jest v rukou Poláků; jsme ochotni dáti jim všeho, co potřebují, ale musí dáti to i nám Jinak není možno jíti v před (souhlas u Rusů, odpor u Poláků).

Posl. Dudykievič: Dílo pražské bylo pouz, předzvěstí lepšího budoucna. Byly to dny nadéje — nyní hlásí se práce. Trýdná a těžká. Mluviti o ní, není ničím. Otázky slovanské jsou složity a stary, jich řešení potřebuje hodně času. Jest v zájmu Slovanstva řešení otázky rusko- polské. Když Poláci v Haliči po pražských kon- ferencích se nepodjali práce na odstranění ne- dorozumění s Haličí, nezoufal; věří v budoucno. Lituje, že zde není haličských Poláků, protože rusko-polská otázka jest otázkou národní a ne státně-ruskou. A tak nutno ji řešiti. I mezi balič- skými Poláky projevil se obrat ve směru přízni vém olázce slovanské a to jest radostno. Uznáv důvody neúčasti haličských Poláků na petro- hradských konferencích. Nemohou dáti v šane své dosavadní postavení v Rakousku, zvlášte v poměrech dnešních, jak správně naznačil i dr. Kramář. Pro Slovanstvo jest silné Rusko nutným a proto nutno řešiti otázku polsko-ruskou.

Slavinský, mluvě o Ukrajinství, mluvilo jednotném státu ruském a dvou národech ru- ských. V tom směru bylo by možno mluviti o b- loruském národu a červenoruském, tedy o čty- řech národech. To jest naprosto nesprávno. Po- jmenování Ukrajina měl v historii vždy jen vý znam geografický. Veliká kulturní práce Malo- rusů platila vždy jednotnému ruskému národu (Gogol i ostatní). Maloruský separatism jest ne- bezpečím pro celé Slovanstvo — proč si nepřát velikého, jednoho ruského národa? (Potlesk.) Prof. K ošutič z Bělehradu činí jménem Srbů prohlášení, že Srbové stojí na stanovisku novoslovanství. Vyslovuje se proti austrosla- vismu a útočí na rakouskou politiku balkánskou (Dr. Kramář žádá řečníka, aby se mírnil.) Dě kuje ruskému národu, že neuznává annexe, byt to vláda ruská učinila. Nutno pracovati k hospo- dářskému a kulturnímu osamostatnění slovan- ských národů. — V uplynulém roce poraženo Srbsko a Rusko, Bulhaři nevyhráli, poněvadž nemůže jeden národ slovanský vyhráti, kde jiní lnlemie vit ogtab nlenl e v tle ise e notu zn tng

jsou poraženi. Annexe jest otevřením cesty na Balkán. Dmowski doporučuje reálnou politiku — i Srbové jsou pro ni. Tento realism značí, že nesmi žádný slovanský národ dostati výhod na účet druhého. Vyslovuje se pro politiku koalice srbsko-chorvatské, která pracuje pro národy oba. Myšlenku spojení hospodářského s Rakouskem neschvaluje, žádá hospodářské spojení Srbska, Čorné Hory a Bulhařska. Tak odklidí se spory a nastane práce pro lepší budoucno jižního Slo- vanstva pod záštitou Ruska. (Potlesk.) Profesor M. M. Kovalevský (kadet) navazuje na slova dra. Kramáře, že posta- vení slovanských národů jest těžké. Co nutno konati v nejbližším budoucnu? Bulhaři dosáhl- svobody — nechť užijí jí pro slovanskou ideu. Za smutné výsledky ruské politiky ofleiální ru- ský národ nelze činiti zodpovědným. Žádá, aby slovanští politikové rakoušti v parlamentu učinili vše na ulehčení postavení Srbů bosenských, což zajisté věrni své politice učiní. Kéž vede se jim aspoň tak jako Čechům v Čechách. Ruští politi- kové zase jsou povinni pracovati v dumě ve smyslu rovnoprávnosti Poláků. Síla ruského im- peria nezávisí na tom, bude-li polská mládež vychovávána polsky. (Poflesk. Bývalý ministr obchodu MI. M. Fedorov Bylo zde řečeno, že od pražského sjezdu na stalo zhoršení. Jsme povinní si řici. pravdu. Hlavní otázkou jest rusko-polská. Řeč Dmow- ského byla plna pessimismu. Zapomíná na jeden fakt, probouzení národního ducha na Rusi. V tom je záruka, že nestane se to, čeho Dmow ski se bojí (vydání ruského Polska Německu).

Chápo ale tento pesimism; půjde-li ruská poli- tika v Polseo dále v tom směru, jako nyní, mohou nastati smutné konce. Nevěři ale, že by tomu tak bylo, ponévadž Rusko budoucně půjde drahami spravedlnosti. Zatím nutno pracovat k pevné organisaci, která by pracovala za jasným eili a kde by každý pevně šel za poznanou prav- dou. (Potlesk.) Red. »Slova« Bojaněsninov: Nutno vše zjistiti, co nás sdružuje. Vzhledem k ne- bezpečí nutno vše zdůrazniti, co nás spojujea na tom základu budovati dále; navrhuje vypra- covati v tom smyslu resoluci sjezdu. Rusové uznávají právo Poláků na silný národní rozvoj — Poláci musí uznsti to i u Rusů. Národní myšlenka jest základem moderního života veřej- nébo. Jsme povnni Polákům dokázati čine m. že může se jim vésti v ruském Polsku lépe než v Habiči. V daně situaci nelze jim míti z zlé, že chovají se chladně k idejí slovanské. Poláci národně silní budou i dobrými Slovany i občany ruské říše. Práce nutno rychle se po dejmouti, abychom nepropásli moment. Tato práce bude nejlepší ochranou proti Němectvu. (Potlesk.) Dr. Kramář uvádí, že shromáždění ne může přijímati resoluce, poněvadž jedná se pouze o zasedění výkonného výboru; resoluce může při jmouti jen tento výbor.

Dr. Vergun ukazuje na úhony Slovanů Čechové ztráci u Plzně jednu vesnici, hr. Potuli eki v Poznani prodává panství kolonisační komisi Němei mezi nás rozsévají nedorozumění, tak vznikly pověsti o prodeji Polsky Němcům a o po vstání Poláků v Rusku Mluví o cholmské otázce. Poláci v roku 1905 sami nebyli proti rozdělen cholmské Rusi, aby odstraněny byly třecí plochy mezi oběma národy. Rozdělení télo gubernie pod- míněno ale tlm, aby pak Poláci obdrželi na své národní půdě samosprávu zemstevní, městskou i školy s jazykem polským. Polákům může s dostati kompensací připojením oněch částí ruských gubernií, kde Poláci hromadně žijí (lublinská) Přimlouvá se za národní rozhraničení Poláků a Rusů na Rusi při současném dání práv Polá kům po stránce národní. Přechází k otázce polsko ruské v Haliči. Zde Poláci chovají se odmitavět ba i katedru ruského jazyka ve Lvově nezřidili Dokazuje, že Malorusové jsou členy jednoho ná roda ruského. Separalism jest elementem proti- kulturním! Je smutno, že stoupenec Ukrajinstv haličského převzal referát o annexi bosenské v vídeňském parlamentě, když ani Polák referátu tohoto převzlti nechtěl V sjednocení slovanských národů jest síla. (Potlesk.)

Prof. P. P. Miljukov opravuje fakticky tvrzení Vergunovo, že kadeti jednali s Poláky o rozdělení cholmské Rusi. Rozhovory tyto byly a týkaly se etnografické úpravy hranic za účelem dání autonomie Polákům. Za dnešních poměrů mají tyto rozhovory jen význam akademický (Pollesk.) Číen dumy N. N. Lvov mluví o otázee rusko-polské. Olázku tuto nutno řešiti v cel ku jejím, ve smyslu spravedlnosti. Nesouhlas s formulí Vergunovou. Jest snadno mluviti o samo správě městské a rozbraničení, avšak jest to ne- spravedlivo, prolože jest to řešení jednostranné a částečné. To neodpovidá pražské resoluci Takovým řešením, jako cholmské dělení, jen s šiří propast mezi námi. Jest nutno zavrhnout tuto předlohu. (Hlučný potlesk.) Prof. Filěvič žádá, aby život byl po- jimán tak, jak jest — theoretisování, jako je pronesl Lvov, neprospěje. Prof. Pogodin: Na dnešní sjezd Čes přinesli svoji práci, Poláci svoji hrdosl, jižní Slované víru v Rusko (eredo, quia absurdum est). Ruský stát nutno obroditi na základě slo- vanském; tu nutno řešiti i olázku maloruskou. Rozvoje národa zastaviti nelze. Jest maloruská literatura. Uznáním práv maloruského jazyka není ohrožena jednota ruské říše. Od chvile, kdy Malorusové se k nám připojili, upadala říše polská. Uznává i právo Bělorusů. Hnutl malo- ruské i běloruské jest hnutím pravdy i života I Jihoslovanům jsme povinni říci, aby se sjed notili. Polákům nutno dáti plná práva, k vů slle Ruska. (Souhlas.)

Číslo 15l. V drobném prodejit ranní čislo o sobě . . za 8h vočerní za lh Ve fliálkách na venkový- ranní čislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5h Inscráty platí se hotově napřed Předplacení a inserty přijímá administrace v Marianské ul., t. Tam nacházejí se tě redakce, tiskárna a sxpedine „Národních Listů Rukopisy se nevraceji

Člen dumy gos. Rodičev (kadel): Rusko proto bylo v posledních událo stech poraženo, poněvadž se nepřidrželo politiky reální, Po 17. říjnu 1905 byla annexe nemožna — dnes nebylo možno ani proti aunexi protestovati. Boj za právo může vésti jen národ svobodný, ujařmený národ svobody jiným dáti nemůže. Prolo Rusko poraženo. Kdyby veřejné mínění ruské bylo mohlo vysloviti svůj názor, byly by poměry jiné. Jedině obrozením Rusi v ruchu národním a svobody možno jiti k slovanské politice. Jinak Rusko bude slabým. Slovanská olázka rozřeší se snadno: dání práv a svobody v Rusku jest dáním práv i svobody Sl ovanům. Poláci budou silnými jen ve spojení s Ruskem. Když Poláci prohlásili svými zástupci, že chtějí silnou říší ruskou, co se stalo? Došlo k hor- šímu pronásledování. V té chvili byla umožněna annexe. Dokud bude v Rusku ujařmených ná- rodů i Rusové budou ujařmeni. Jest nutna autonomie Polska, ale Poláci jsou povinni jiti s Rusy v tomto boji. To nebylo vždy a to ne- byla politika reální. Boj za práva občanská v Rusku jest bojem za práva národa ruského, polského i všeho Slovanstva. (Potlesk.) Číen dumy hr. Olizar (Polák) náleží ku pessimistům mezi novoslovany. Vzhledem k po- sledním událostem zmenšila se v Polsku naděje v práci neoslavismu. My v Praze udělali chybu, že jsme své zásady vyslovili přili3 všeobecně. Vzhledem k tomu žádá konkrétní formulaci na- šich snah. Jak se to stane, jest vedlejší. Př tom nesluší zapomínati, že Slované žijí v růz- ných státech, což hlavně při úpravě rusko- polské padá na váhu. Pro naše snahy nutno získati všechny politické strany. V Bělorusíeh a Malorusích Poláci jsou menšinami, ale žijí tam po věky. Domáhají se rovnosti občanské.

Nedostává se ji jim z obavy, aby nepopolštili tamní kraje — jaká to zaslepenost. Ani v do- bách polské říše se to nestalo, možno to dnes, kdy poměry mocenské se obrátily? V těchto otázkách musí všichni neoslavisté žíti společně a nesmí jim žádný člen pražských konferenel odpíratiprávo občanské. Otázka rusko-polská dnes řešena jen částí národů obou, inteligentní, širé vrstvy ji neznají. Ale probudi se časem. Nulno dráhu upravovati již nyní. Rozdělení cholmské Rusi má smysl jen při dání práv Polákům (Potlesk.) Hr. Bobriňský dovozuje, že je jeden ruský jazyk. Je-li základ rozvití maloruského jazyka, nechť se rozvine — ale toho základu není. Jazykem Rusů jest literární ruský jazyk. Jest bezpečen, že rozdělení cholmské Rusi pro- vedeno nebude, ale bude-li, pak třeba zajistiti Polákům jich práva. Klidné řešení ale znemož- ňují Poláci halčt svým postupem (G eb ňski). Když zřel jich postup, řekl si, že se postavi na stejný základ: žádá řešení celé otázky rusko- polské. Ukazuje na utlačování pravo slavných v Haliči a Bukovině, nechť Slované rakoušuí otázky této se ujmou. Dr. Kramář končí debatu. Zejtra ve 3 hod. pokračování. Dnes večer schůze veřejná v klubu veřej- ných pracovníků, kde zástupci slovanských ná- rodů pronesou proslovy. Jednání zaliáji člen gos. sovětu Krasovský. Postup porad možno nazvati i krásným pravdivým — nemůže býti chvály větší.

Politické zprávy domáci. V Praze, 2. června. (Před zasedáním říšské rady.) Na programu zejtřejší schůze poslanecké sněmovny jest pilný návrh Šusterši- čův o maďarské agrární bance v Sarajevě, pak mají přijít na řadu finanční předlohy ryt. Biliň- ského a po nich rozpočet, jenž do té doby bude asi vyřízen v rozpočtovém výboru. V situnční zprávě „Kur. Lwow.“ se praví, že slovanská jednota nehodlá dopustiti, aby se rozpočet dostal prostým způsobem na jednací pořad, nýbrž chce přinutiti vládu, aby se pilným návrhem do- máhala nového zatímného rozpočtu, při čemž by však neshledala potrebných dvou třetin hlasů. Situace pro vládu je tody ze dvou příčin ne- přízniva; má proti sobě slovanskou jednotu (vlastně prý Čechy) a pak kalendář. Oposice může snadno odnésti vítězství, poněvadž roz- počet musí býti vyřízen do 1. července.

Ve Vídni jsou však i optimisté; tvrdí, že oposice nepůjde do krajnosti, poněvadž by způ- sobila situaci, za které by se sama musila vzdáti spolupůsobení parlamentu. Napjatý poměr k Uhrám vyžaduje však, aby rakouský parlament stále kontroloval jednání vlády. Naděje skládají hlavně na polské kolo a polské ministry, od nichž se očekává, že v čas uklidí spory, panující nyní v lůně delegace polské. Na změnu kabinetu není prý nyní pomyšlení, poněvadž koaličné mi- nisterstvo nenašlo by ve sněmovně potřebné většiny. V Praze, 1. června. (Polské kolo na seestí.) Polemika polských listů haličských o politice polského kola neustává. Předsedu Gla- biňského hájí „Sl. pol.“ a po boku mu stojí po- dolská „Gaz. Narod.“ poněvadž jí běží o ryt. Biliňského. Nynější politiku polského kola potírá orgán posl. Stapiňského „Dzien. Powszech.“a lvovský „Dzien. Polski.“ Hlavním argumentem orgánů národních demokratů je smyšlenka, že my Čechové pomoci slovanské jednoty chceme Němce úplně vyloučiti z vlády a všechnu moc ve siátě strhnouti na sebe. Tím prý by všichni Němci, i umírnění, byli zatlačeni do tábora pru- ského, čehož prý Poláci nesmějí dopustiti. Bajky o Češích, lačnících po panství, chopila sei „Gaz. Nar.“ a varuje polské kolo, aby za nás netuhalo kaštanů z ohně. „Dzien. Pol.“ odpovídá na obranu „Slowa Polsk.“ celým rejstříkem hříchů, jichž se polské kolo dopustilo za vedení prof. Glabiňského. Pol- ské kolo tak se sbližilo s Němci, že s nimi hlaso-