1
masthead
Románová příloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k číslu 98. ze dne 10. dubna 190
4
article
= O plavbě balonem v mracích bouře
podává Dacon v londýnském měsíčníku »Knowledge«
následující popis: Balon vystoupil odpoledne z Lon-
dýna a zvedl se zvolna až do výše dvou set metrů.
Na to dostal se pod vliv silného proudu vzduchu.
jenž změnil směr jeho plavby. As 20 minut po
vzletu nastala náhlá a překvapující změna. Okolí.
jež dosud bylo úplně klidné a jasné, počalo se měnit
rychlostí proměny na divadle. Balon vznášel se do-
sud v nevelké výši nad zemí, ale prostora mezi ním
a zemí naplnila se modrou, zcela průsvitnou parou.
jež pozvolna houstla, kdežto v pravo a v levo od
Lon
5
article
Dalonu zatáhl se obzor hustou, mlhavou stěnou
barvy popelavé. Nad hlavami větroplavců byla
obloha dosud jasná, jako obrovský modrý zvon-
Rychlost plavby, jejíž směr dosud nebyl změněn,
byl dosti značný a odhadován na 65 kilometrů za
hodinu, tedy rychlost obyčejného rychlíku. Události
v atmosféře nemohly býti větroplavci dosud přesně
rozpoznány, kdežto diváci na zemi pozorovali již
blížící se husté mraky, jež jak obyčejně tábly proti
větru. Nakupily se konečně i nad balonem, jehož
obrysy ostře se odrážely na temném pozadí. Mrak
vznikal s ohromnou rychlostí a nabýval příšerných
tvarů. Nyní také větroplavcům nezůstala déle ne-
známa povážlivost jejich situace, neboť náhle zasy-
páni byli hotovým přívalem krup, jež zdánlivě při-
cházely se značné výše, neboť dopadaly na kůži
jako střely. Hned potom byli větroplavci se všech
stran obklopeni blesky, jež skorem neustále s oslňu-
jící září vyrážely z oblaků. Balon byl uprostře
mraku strhnuvší se bouře. Lidě, jež na zemi sledo-
vali let balonu, domnívali se, že větroplavci ne-
zbytně zasaženi musí býti bleskem, neboť v pravém
slova smyslu zdál se být obklopen elektrickými vý-
boji. Tato bouře byla vskutku jedna z největších,
jež od dlouhé doby zjevily se v tamějších konči-
nách a lidé považovali to za skutečný zázrak, že
ani balon se nevzňal, aniž větroplavci zasaženi byli
některým z blesků.
6
article
= Pěstování cukrové třtiny ve Španěl-
sku. Z Madridu se oznamuje: Ještě před několika
lety bylo pěstování cukrové třtiny ve Španělsku pod
značnou pokutou zakázáno. Celní správa a četnictvo
byli povinni nejen ničiti pole cukrové třtiny, ale i
zatýkati majitele její. Příčinou těchto podivných opa-
tření byla bázeň před majiteli plantáží na Kuběa
na Portoriku. Počítáno, že osady se nebudou bouřit,
pokud nebude dotčeno jejich privilegium dovozu
cukru a tabáku do Španělska. Když však konečně
poznáno, že osady také přes tato privilegia nelz
upokojiti, povoleno pěstování cukrové třtiny ve Špa-
nělsku. Okamžitě vznikla na celém středomořském
pobřeží od Malagy až po Almerii kvetoucí kultura
cukrové třtiny. Cukrovary vznikaly rychle za sebou
a nyní nalezá se od Malagy až k Almerii více než
tucet továren, z nichž každá zpracuje ročně průmě-
rem přes 20.000 tun cukrové třtiny. Následkem
rychlého rozkvětu cukrovarnického průmyslu vzrostly
ceny pozemků velmi značně a s nimi ovšem záro-
veň též nájemné a daně a cukrovarníci obratem ruky
stávali se millionáři. Z nejprostších sedláků stávali
se svévolní zpupníci, kteří nádenníky a dělníky nej-
nestydatějším způsobem vykořisťovali. Avšak tato
sláva netrvala dlouho. Výroba cukru z řepy rovnae
zdárně se vyvinula a činila výrobě cukru třtinového
značnou konkurenci. Tímto obratem situace trpěli
však toliko nájemci a nádenníci, neboť majiteléa
akcionáři továren nechtěli se vzdáti jediného centimu
ze svého obrovského čistého zisku a velkostatkáři
nechtěli o nic zmenšiti ohromné nájemné, kdežto fiskus
ovšem rovněž málo byl ochoten snížiti kvotu daně.
Španěl
Madrid
Španělsko
Portoriko
Almerie
7
article
Již minulého roku ozývaly se na pobřeží středozem-
ském hlasité stesky tou měrou, že byly obavy před
povážlivými zápletkami. Poněvadž pak sklizeň po-
měrně byla přízniva, nedošlo prozatím k nejhoršímu.
Avšak letos mají se věcí jinak. Následkem mrazůa
dlouho trvající nepohody jest sklizeň velmi prostřední,
ba lze skorem mluviti o špatné sklizní. K tomu druží
se ještě, že majitelé cukrovarů utvořili syndikáta
stanovili cenu za cukrovou třtinu tak nízko, žei
úřadní orgány vlády prohlašují ji za neslýchanou.
Nabízíť syndikát za arobu (111/2 kilogr.) toliko 38 cen-
timos. Všechny námitky sedláků, že takovouto cenu
nelze přijmout, zejmena když někteří továrníci, kteří
nejsou členy syndikátu, platí dvojnásobnou cenu,
byly marny. Následkem toho vypukla v Motvilu,
středisku výroby třtinového cukru, hrozná vzpoura.
Přes 5000 nájemců a dělníků shluklo se a zapálilo
továrnu arcimillionáře Lariosa. Místní policie nebyla
s to, zabrániti nájezdu a dvě škadrony jízdy, vyslané
z Granady, přibyly příliš pozdě, aby mohly továrnu
zachránit. Jaká škoda způsobena, možno si před-
stavit, povážíme-li, že tato továrna zpracovala v mi-
nulé kampani přes 30.000 tun cukrové třtiny a že
pro nastávající kampaň opatřena byla všemožnými
zlepšeními. Úřadně se oznamuje, že pokoj v oné kon-
čině byl opět obnoven. Avšak nelze nikterak doufati
v trvalý klid, nevloží-li se do toho vláda a nepřinu-
tí-li syndikát, aby platil za třtinu slušnou cenu. Se-
dláci ve své žádosti k ministru zemědělství se do-
máhají, aby cena za arobu stanovena byla nejméně
na 50 centimos a tento jejich požadavek podporuje
veškeré časopisectvo madridské.
Granada
8
article
= Panika v sultánském paláci. Z Caři-
hradu se oznamuje: Při obřadu líbání ruky, ko-
naném těchto dnů v poradním sále paláce Dolma-
Bagdže, vznikla následkem zemětřesení značná pa-
nika. Osoby, přítomné na galerii, vyhražené diplo-
matickému sboru, měly dojem, že dlužno děkovati
výhradně duchapřítomnosti sultánově, že zabráněno
bylo katastrofě. Poněvadž při obřadu v parádní síni
bylo přítomno přes 3000 osob, bylo by zajisté množ-
ství lidí zahynulo v tlačenici, kdyby byl stultán po-
slechl rady několika osob ze svého okolí a uprchl
do sadu paláce. Náraz zemětřesení byl dosti
prudký. Velké lustry rozkývány narážely o sebe,
obrovské sloupy se chvěly a se stropu spadl větší
kus malty. Přítomní všeobecně se domnívali, že tu
spáchán atentát. Několik důstojníků rozbilo šavlemi
zrcadlová skla oken a skočilo do sadu paláce, což
způsobilo značný zmatek. Na galerii diplomatů
omdlelo několik dam, zejmena manželka italského
vyslance Pansy, kdežto jiné kvapně opustily galerii.
President státní rady Said paša, jakož i maršálek
Fuad paša přistoupili k sultánovi a snažili se přiměti
jej, aby uprchl do sadu paláce. Sultán také sestoupil
s trůnu, ale ihned se zase vrátil a zaujal opět své
místo. Když Said paša nanovo naléhal a poukazoval
na situaci nanejvýš nebezpečnou, pokynul sultán
odmítavě rukou a nařídil přísně Saidu pašovi, aby
se ihned vrátil na své místo. Pak nařídil hudebnímu
Pansa
carhrad
DolmaBagdža
rada Said
Said paša
9
article
sboru aby hrál dále. Když kus dohrán, požádal šejka-
ul-Islam, aby pronesl krátkou modlitbu. Takto na-
stalo všeobecné utišení myslí.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 10. dubna.
Odpoledne o 3. hod.
Předs na vení pro ti d.
Alessandro Stradella.
Začátek o 7. hod.
178. hra v předplacení.
2. čtvrtka.
Návra t.
Drama o třech dějstvích. Napsal Karel Želenský.
Režisér Karel Želenský
Po druhém dějství přestávka.
Král
Stradella
Želenský
Praha
národní divadlo
10
article
Švandovo divadlo na Smichové.
Švandovo divadlo na Smichové.
Ve středu 10. dubna.
Začátek o 7. hod
Po 56.
Dáma od Maxima
Maxim
Smichová
Švandův divadlo
11
article
Pištěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
ve středu 10. dubna
Začátek o 3/27. hod.
8712
Kral
Pištěkův divadlo
12
article
Pašiové představení,
13
article
Kavárna „Sport“ o tevřena vždy do rána
14
article
Slovanská kavárna
Slovanská kavárna
na Král. Vinohradech
otevřena do 2 hodin v noci. Výborný plzeňský pra-
zdroj i přes ulici.
Král
15
article
R. MUi, kavárník.
R Mui
17
article
J. V. Černý v Praze,
J. V. Černý v Praze,
Jungmannova třída, 19.
Černá
Praha
Jungmannův třída
20
article
— I můj bože, to přece se nemůže přirovnati
s hlavním městem, zvolal Foma Bogdanovič, skákaje
skoro radostí a líbaje jeho excellenci.
s— Dovoluji si doložiti, že to není takové jako
v Petrohradě, řekl s úsměvem Felsen, neboť tam by ne-
byl ples ani polovičně tak veselý.
— A tak, tak! ozval se ještě radostněji hospodář
a spěchal objímati Felsena, ale ten mu v čas uklouzl . ..
— Vaše slavnost jest skutečně rozkošná, strýčinku,
obrátila se k němu Ljubov Petrovna.
Nezapomenu nikdy na její obličej v tomto oka-
mžiku: nebylo v něm již pranic záhadného, nic více o
rusálky; nikdy dosud nepohrával takový jasný úsměv
kolem jejích otevřených, vlhkých rtů. To byl šťastný,
skoro štěstím zpupný obličej !... a šm
lo Neobyčejný ten výraz překvapil i jině.
— Dávno, dávno, sestřičko, jsem vás neviděl tak
rozjařenou a krásnou, pravil jí galantně generál, kochaje
se patrně její krásou.
Neodpověděla mu a jenom se na něj podívala na-
horu, opírajíc svou překrásnou, liliemi zdobenou hlavu
o lenoch křesla. »Máte pravdu,« pravil tento blažený
úsměv.
Generál se smál a skláněl se k jejímu křeslu.
— Zdá se, sestřičko, že ten život má ještě něja-
kou cenu?
— Musi míti! odpověděla se smíchem, ale v jejím
hlase zvučelo něco jiného než veselá odpověď na žertov-
nou otázku generálovu. Člověk žije jen jednou, řekla,
obracejíc se k Truchačevu.
— Zdá se, že máme začíti? Poroučíte zahráti
valčík' . ..
Bogdanovič
Ljubov
Petrohrad
21
article
věděla jsem vůbec, co to je, ale muž mně již řekl, že
to byla, zdá se, jakási řecká žena pochybné pověsti.
Bulkenfress se začervenal jako rak.
— , bože! to jest strašná hanebnost! ospravedl-
ňoval se, tluče se pěstí do prsou. Jsem poctivý Němec,
neřekl jsem nikdy, že byste byla nějakou Aspazií.
V týž okamžik se přiblížila mladičká žena okres-
ního soudce k Felsenovi, držíc za ruku vyvoleného svého
kavalíra, statkáře v prostředních letech, ostříhaného jako
nějaký mužík, v modrých brejlích a atlasovém, bílém ná-
krčníku a s bříškem, kteréž neustupovalo bříšku Fomy
Bogdanoviče, ale s výrazem v tváři ne jenom zádumčivým,
ale i nešťastným.
Felsen uctivě vyskočil a uchopil ruku soudcové,
kterou tato nesměle podávala.
— Vaše vlastnosti? ptala se ho basovým hlasem,
upomínajíc zároveň svým poděšením na zaleknuté kuřátko.
— Řecká milostnice, odpověděl husar, usmívaje se
na růměnnou dámu.
— A vaše vlastnosti? ptala se týmž basovým hla-
sem soudcová přivedeného s sebou kavalíra.
Onen přemýšlel, přemýšlel.
— Zarytý Malorus! promluvil pojednou neočekáva-
nou fistulí a obrátiv se na vysokých podpatcích, odchá-
zel, vlečený nesmělou soudcovou.
Darja Pavlovna zakryla si obličej šátkem a tak se
rozesmála, že jej nemohla od svého obličeje odtrhnouti.
Počal jsem procházeti všechny pokoje. Veškerá tato
veselost, hudba, šum nemohly mne rozptýliti, naopak, to
všechno mne spíše zasmušovalo. Cítil jsem něco podob-
ného tomu, jakoby mně byli přivázali cent mědi a řekli,
no, a teď zatanči! Moje myšlenky se nemohly na ničem
Zapomenutá otázka.
— 273
bůh
Němec
Pavlovna
Foma Bogdanovič