1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 92. ze dne 3. dubna 190I.
3
masthead
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král
Praha
4
article
= Pod protektorátem briganta. Francouz
ský jeden časopis u příležitosti honby na známého
italského banditu Musolina vypravuje některé historky
o lupičích, z nichž následující nepostrádá pikantního
půvabu. Před nedlouhou dobou působil ve Španěl-
sku pověstný bandita, jenž byl nemilosrdný proti
boháčům, ale šlechetný k chudým. Vyplenil důkladně
každého, kdo se mu dostal do rukou a postavil- li se
mu kdo na odpor, usmrtil jej. Dovedl vzbuditi ta-
kový všeobecný postrach, že jeho manželka a jeho
dcera klidně žily v malém městečku Algarrobo se
značným jměním, aniž kdo byl tak všetečný, tázati
se po jeho původu. Skrývaly nerušeně čásť jeho ko-
řisti. Po jakés katastrofě v Andalusii uspořádány
tehdáž sbírky na podporu poškozených. Členové ko-
mise, jimž bylo svěřeno rozdělování podpor, měli
sice s sebou průvod četníků, ale stačilo to? Připadli
tudíž na lepší myšlenku. Požádali Melgaresa o jeho
podporu a Melgares byl dosti rytířský, aby odpově-
děl, že neobtíží svoje svědomí, by vztáhl ruku na
peníze, určené pro chudé. Komise úplně důvěřovala
tomuto prohlášení a ačkoli bylo známo, že komise
má s sebou značné sumy peněz, neměli vskutku na
celé své cestě nijakých nepříjemností. Ba což více
na jedné z jejich stanic čekal na ně dokonalý ca-
ballero, jenž sestoupil s koně, přistoupil k nim a po-
dal jim jako svůj příspěvek měšec plný zlaťáků.
Choval se znamenitě, ochotně, způsobně a teprve po
hodině odejel. Byl to sám Melgares. A tato zábava
dála se před »Casa consistorial,« u jejíž dveří stála
četnická stráž, pod samýma očima alcalda.
Francouz
Španěl
Andalusie
Casa
Musolina
5
article
= Charles Cazin. Z Paříže se nám oznamuje
Umění francouzské ztratilo těchto dnů jednoho ze
svých mistrů, jenž byl jeho ozdobou jedno celé čtvrt-
století. Charles Cazin, slavný malíř historický a kra-
jinář, skonal po dlouhé a trapné nemoci na březích
modré Riviry. Byl narozen roku 1841 v Samerua
oddal se na akademii pařížské malířství. Vynikl nej-
více svými obrazy historickými a svými krajinami.
Nejznámější z jeho obrazů jsou: »Útěk do Egypta«,
»Cesta Tobiášova«, »Útěk Josefův a Marrin«, »Agar
a Ismael«. Z jeho krajin vyníkají: »Vzpomínky ze
Škotska«, »Mlhy anglické«, »Pěšina« a j. v.
= Líbánky ve člunu. Kapitán Andrews,
známý svými smělými plavbami v otevřeném člunu
z Ameriky do Evropy, ožení se v nejbližších dnech
s jakous Američankou. Snoubenci se odhodlali, že
ztráví líbánky na širém moři ve člunu na cestě
z Atlantic City do Evropy. Člun postaven pod vrch-
ním dozorem kapitána Andrewsa a jmenuje se »The
dark secret«. Má celkem délku 12 stop a šířku dvou
stop; jest kryt plachtovinou. Na člunu není nijakých
oddělení, aby se nepotopil, byl-li poškozen, aniž
jiných záchranných opatření. Jakožto přítěž budou
sloužiti zásoby potravin, vzaté na loď. Novomanželé
poplují podél východního pobřeží Spojených státůa
pak proudem Golfovým k Azorům, kdež své zásoby
obnoví. Nejrychlejší plavba, již kapitán Andrews ve
svém člunu přes Atlantský oceán vykonal, trvala 34
dny. Doufá, že tentokráte tento rekord ještě překoná.
Charles Cazin
Tobiášův
Josefův
Ismael
Andrews
Američanka
Andrewsa
Paříž
Sameru
Egypt
Skotsko
Amerika
Evropa
Atlantik Cita
Azory
6
article
= Exotické krmě. Zvláštní menu sestaveno
bylo onehdy při hostině, pořádané v rue Richelieu
v Paříži. Hostina, jíž se zúčastnilo as tucet slav-
ných učenců a spisovatelů, zahájena alligatoří po-
lévkou. Na to následovaly žraločí ploutve v omáčce
a trepongy (sumýši) z ostrovů Luču, pečená lví kýta
a sloní pazneht, načež podávány sladké krmě, mimo
jiné tak zvané opičí ořechy v horkém syrobu a in-
dická smíšenina z vařené rýže, sultánek, mandlí a
pistaciových ořechů. Jeden z hostí prohlásil po skon-
čené hostině, že to byla nejchutnější hostina, na
jakou se pamatuje. Polévka alligatoří byla tak chutná
a svůdná jako polévka ze želv a vskutku bylo lze
jedva ji rozeznat. Žraločí ploutve a mořští sumýši
byli chutnější než nejlepší tuňák. Lví kýta byla
sice poněkud tuhá, bezpochyby následkem stáří, ale
velmi příjemné chuti a sloní noha byla skutečnou
lucullskou krmi. Zesnulý Frank Buckland, nejzna-
menitější anglický labužník, své doby ujišťoval, že
Buckland
Paříž
7
article
nejlepší maso telecí a nejšťavnatější maso vepřové
nemůže se rovnati masu alligatořímu, jež spojuje
jemnost a chuť obou těchto pečení v míře ještě větší
a Boa constrictor, jež mu kdysi poskytla důkladnou
krmi, nebyla k rozeznání od masa telecího. Maso
lví není nikterak neobvyklou krmí francouzských la-
bužníků. Teprve před několika měsíci 20 předních pa-
řížských labužníků snědlo při hostině přední čtvrt lva,
schválně objednanou z Alžírska. Při hostině bohatého
jakéhos Číňana v Londýně obsahovalo menu mimo
jiné ledviny divokého kance, bambusové výhonkya
cibule v omáčce. Pak byly zadělávané žáby, vla-
šťovčí hnízda, konservy z mořských živočichůa
vejce; polévka z humrů a vařené sviňské boby; te-
lecí řízky a vepřové plíce a k tomu mezi každou
z dvaceti čtyř mís čaj. O opičím mase praví africký
cestovatel Clapperton: »Nemá nikterak nepříjemnou
chuť. Vskutku z deseti osob devět by je jedlo, jsouce
přesvědčeni, že jedí králíka a sice dobrého králíka.e
Číňan
Alžírsko
Londýn
8
article
Kapitán Lyon tvrdí, že dokonce i hyena pod rukou
obratného kuchaře může nabýti chuti zaječího ra-
goůtu, aniž by kdo klam pozoroval. Maso klokanů
považuje se za neobyčejně chutné. Australský ba-
datel dr. Bass, jenž jeden z prvních uvedl klokana
na svůj jídelní lístek, praví: Části tohoto zvířete vy-
rovnávají se úplně nejlepší hovězině a žádná po-
lévka na světě nemůže se měřiti s polévkou klokaní.
Klokaní ocasy byly též součástí hostiny, již dával
Mr. Henry Števens as před dvěma lety v londýn-
ském Camera-klubu a hosté prohlašovali, že chutnají
lépe než sobí hřbet, jenž následoval. Za to však
předčil je ovšem báječný svítek z vajec hlemýždích,
krokodilích a alligatořích.
Bass
Števens
Lyon
Camer
9
article
Zemřelí v Praze.
Zemřelí v Praze.
Dne 28. března: Mayerová Marie, vdova
po c. k. šikovateli, 81 rok, 546 III. Porodova Marie,
dcera hudebníka, 1 rok, 294-I. Malá Marie, manželka
c. a k. nadporučíka, 30 roků, 536.III. Smělý Karel.
syn sluhy, 21/2 měs., 1529-II. Hodík Jan, majitel
drožky, 38 roků, 56-VII. Bašus Tomáš, vyčepník,
46 roků, 1958-II. Šarovcova Kateřina, dcera obuvni-
ckého, 21/2 roku, 214-V. Steiner František, syn ko-
váře, 31/2 roku, 374. VII. Krejčí František, vrátný
47 roků, 231 II. — Ve všeobecné nemoc-
nici: Tomková Anna, služka, 31 rok. Šebek Josef.
dělník, 52 roky. Nováková Anna, manželka pekaře,
46 roků. Šmejkalová Barbora, dělnice, 28 roků.
Souček Josef, sadař, 70 roků. — V josefovské
nemocnici: Krejčí František, kominník, 36 roků.
— V chorobinci: Mandererová Barbora, sou-
kromnice, 96 roků.
Marie
Karel
Hodík
Jan
Bašus
Šarovcův
Kateřina
V Steiner
František
Krejčí
Šebek
Josef
Nováková
Anna
Šmejkalová
Souček
Praha
Mayerová Marie
Porodův Marie
Tomková Anno
Mandererová Barbora
10
article
Národní divadlo.
Národní divadlo.
Odpoledne o 3. hod.
Ve středu 3. dubna.
Představení pro lid.
Ideální žen a.
Komedie o 3 dějstvích. Vlasky napsal Marco Praga.
Přeložil Hanuš Hackenschmied.
Režisér : Jaroslav Kvapil.
Ve středu 3. dubna.
Mimo předplacení
Ve prospěch Ústřední jednoty českého herectva.
Poprvé:
Návrat.
Drama o třech dějstvích. Napsal Karel Želenský.
Režisér: Karel Želenský.
Po prvním dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 9. hod.
O noremních dnech ve čtvrtek, v pátek a
v sobotu (4.—6. dubna) v Národním divadle
se nehraje.
Marco Praga
Hackenschmied
Kvapil
Želenský
národní divadlo
11
article
Švandovo divadlo na Smíchově.
Švandovo divadlo na Smíchově.
Ve středu 3. dubna.
Začátek o 7. hod.
7769
Pašiových her
představení šesté a poslední.
Denní prodej lístků u knihkupců p. Urbánka a Kotíka
na Smíchově.
Urbánek
Kotík
Smíchov
Švandův divadlo
Pašiový he
12
article
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
Ve středu 3. dubna
Začátek o 3/4 7. hod
Král
Pištěkův divadlo
4 7
14
article
Po jedenácté.
Pašiové představení,
znázorňující ve 12 obrazech s proměnou utrpení a
oslavení Krista Pána. Děj tento zdramatisoval pan
Ant. Hoffman, kooperátor na Král. Vinohradech.
Krist
Antonín
Hoffman
Král
15
article
0000000.000000
0000000.000000
dne 3. dubna.
16
title
Koncerty a záhavy
17
title
Cihelkova zoěvní sin,U Rorvařili.
Cihelkův
U Rorvařit
18
title
Každodenně představeni. Denně komická scéna.
19
article
0000000.00000000
0000000.00000000
Kavárna „Sport“ otevřena vždy do rána
260 —
20
article
nyní tančil valčík, byl tak šťasten obejmouti ji svou
rukou a držeti ji pevně, tak pevně, aby bílé její rameno
se přitisklo na má prsa, abych cítil její dech na své
tváři . . . Ale neumím tančiti valčík . . . A kdybych
i uměl, nemohl bych, připadá mně, že bych omdlel ..
Jak s ní jen mohou všichni tančiti, držeti ji tak blízko
k sobě a nesešíleti štěstím ! . . .
— Francouzskou čtverylku! ozval se nový rozkaz
Fomy Bogdanoviče.
Posadil jsem se opět blízko svůdné ženy.
Ona stála vedle Anny Vasiljevny a Galečky, roz-
mlouvajíc s Darjou Pavlovnou.
— Smím prositi o první řadový tanec, slečno
ptal se Felsen, přiblíživ se k mladé hospodyni.
— S potěšením, odpověděla rychle Galečka, zdálo
se mi, že na to jen čekala, radostí se jí zaleskly oči.
— Borisi, řekla hlasitě Ljubov Petrovna, obracejíe
se ke mně: mně se zdá, že jsem vám slíbila tuto
čtverylku?
Nikdy mně něco podobného neslíbila, a toto neo-
čekávané vybídnutí mne naplnilo takovou rozkoší, že jsem
nemohl ze cebe vypraviti jediného slova a jenom jsem
se na ni tá podíval, že se rozesmála a pleskla mne vě-
jířem do tváře.
— Najdu ihned protějšek, zakoktal jsem, spěchaje pryč.
— Potřebujete protějšek? zastavil mne baron
Felsen, dovoluji se vám nabídnouti, nemám dosud pro-
tějšek . ..
Hudba zahrála čtverylku z »Bronzového koně.«
Chvějící se rukou dotkl jsem se ruky rusalky a postavil
se do řady proti Felsenovi.
257 —
Bogdanovič
Anna Vasiljevna
Galečka
Pavlovna
Felsen
Boris
Ljubov
21
article
se červený kabátec, pošitý stříbrnými šňůrami, a Foma
Bogdanovič spěchal z řady, táhna za sebou svoji dámu,
a spěchaje k němu volal
— Překvapení! Vždyť jsem povídal, že zde dnes
bude překvapení!
Generál, který nejspíše žádného překvapení neoče-
kával, zastavil pojednou Annu Vasiljevnu a obrátil do
zadu hlavu z vysokého límce své uniformy. Za ním se
zastavili všichni, páry se smíchaly. Na galerii se ozvalo
zaklepání kapelníkovy taktovky, hudba umlkla. Foma
Bogdanovič se pověsil na krk baronu Felsenovi . ..
Cítil jsem, jak ruka Vasova pojednou v mé ruce
stydla. Vytrhl ji a odešel stranou.
— Jste ráda, velmi ráda, přiznejte se, nezaslou-
žím-li si od vás díků? pravil hospodář, uchopil opět ruku
Darje Pavlovny, a kolébaje se smíchem vedl ji k nově
přibylému.
— Jsem opravdu velmi ráda, že vás vidím, barone,
odpověděla ruměnná dáma, podávajíc mu ruku a upírajíe
na něj své černé, veselé oči.
— A co pak jste tam nahoře usnuli? volal Foma
Bogdanovič, dívaje se nahoru a mávaje rukou na hudeb-
níky. Rychle valčík, zahraj, hudbo, valčík! Barone, vy-
znamenejte se!
Felsen vzal ihned kolem pasu Darju Pavlovnu
a již s ní letěl sálem. Truchačev spěchal k Ljubově
Petrovně.
Dostal jsem se blízko ní a díval jsem se na ni
upřeně.
— Neupustíte mne? ptala se Truchačeva se smí-
chem. Tato její žertovná slova, ten její spokojený, lho-
Zapomenutá otázka.
Bogdanovič
Anna Vasiljevna
Felsen
Vasův
Pavlovna
Ljubův Petrovna