umeán ae itibodho ilsinii

bo mle

lonid

V Praze, v pátek dne 30. listopadu.

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K — b ve filiálkách

NARU na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 k 20h s dvojí zásilkou Telefonické zprávy „Nár. Lisiů“ „Za kulisami“.. Z Vídně, 30. listopadu. V úterních »Národních Listech« bylo praveno, že thema »výměna ministrů« vrženo bylo levicí do veřejných rozprav a že z nich již nevy- mizí. Tato předpověď záhy se splňuje. Dnes »Neues Wiener Tagblatt« pokračuje ve stati, mající řečený nápis, v ohláškách, že dojde ke změně vlády. Jen že dnes přistupuje na stanovisko, které zaujal ví. deňský dopisovatel »Pester Lloydu«, a které je ve dnešním ranním listě námi zazname- náno, že totiž strojí se nová koalice, ale také s Čechy. Písatelem označen je ano- nymní parlamentář, ale máme důvodnou domněnku, že všechna tato proroctví nejsou pouze dílem nejmenovaného poslance, ny brž také jednoho člena minis- terstva, jenž i formálně náleží k le vici Fedruje se prý koalice všech stran. Již prý rozdělují se role a nezpůsobí prý ani otázka obsazení důležitého portefeuillu mini- stra financí, až nadejde okamžik, žádných nesnází. Anciennita osob oprávněných ne vzbudí obtíží žádných. Osvědčená, velkodušná prý resignace na právo prvorozenství při pustí, aby mladší síle dala se příležitost uplat niti závažné své slovo v budoucí minister ské radě. Pisatel potom vykládá, že celý tento plán je zosnován, aby Čechově dostali se z nynější situace a nabyli zase moci, při čemž ovšem se od nich předpokládá, že ne- mohou vzdáti se svých požadavků jazyko- vých, aniž svoliti meritorně k zachování statu quo, jinak že jde o napálení Němců a ob- novu železného kruhu pravice, pročež že prý nemyslitelno, jak mohou strůjeové onoho pro

jektu doufati, že němečtí důvěrníci a německé strany sednou na vějičku. Narážky, které se tu činí, jsou tuze zjevné, aby nebyly prohlednuty. Zcela zřejmě se tu ukazuje na dra. Biliňského jako domnělého pohlavára nějaké koalice. Vysvítá však ze všeho toho, že situace nynějš vlády je chatrna a neudržitelna a že si tato je toho také vědoma. Opakujeme, co jsme řekli včera: jsou to vesměs kombinace, které postrádají všeliké konkretnosti a věc- nosti. Před volbami,enoe Z Vídně, 30. listopadu. Nyní vydali také němečtí velkostatkáři v Kra- jině, o kterých řekl nebožtík hr. Hohen wart, že jsou to majitelé několika pesad. své volební provolání. Pánové Schwege a soudrazi chtějí prý bezohledně mařiti vše ehny státoprávní snahy a hodlají bojovati pro státní němčinu nejen ve správě, ale také v jednání parlamentu a trvati na německém souručenství.dslen ne i»Frlemdenblatte velebí německé velkostatkáře moravské za jejich právě vydaný volební manifest, ze kterého vidět prý rozmyslnou a smířlivou mluvu státn strany. Usnesení, jaké se prý stalo přede- včírem v zemském výboru království českého proti německému divadlu, bylo by prýv moravském zemském výboru naproti če- skému ústavu nemožným. Z Vídně, 30. listopadu. Křesťanští so- ciálové za Mittermayera nástupce ve vše- obecné kurit XVIII. okresu vídeňského ještě nemají. Kandidátů je velká síla. Včera ko nala se schůze voličů, ve které se také kandidáti představili. Ale byla tak bouřlivá že musila býti rozpuštěna. Marně prin Lichtenstein i dr. Lueger usiloval ji skonejšiti. K číslu 33l. člslo v Praze za 29 a na venkově za 3 Předplacent a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

FEUILLETON.

Z Vídně, 30. listopadu. »Neues Wiener Tagblatt« oznamuje, že mandát dr. Ver- kaufa na Chebsku a Kiesewettera na Trutnovsku jsou pro sociální demokraty ztraceny. Z Vídně, 30. listopadu. Není snad po- divnějších lidí na světě nad stoupence t. zv. pokrokové strany německé. Jeden její bý- valý přívrženec, posl. Wrabetz, na schůzi voličů včera prohlásil, že on a jeho sou- druzi, kteří dostanou mapdáty ve Vídni,v národních věcech budou za jedno s něme- ckým spoluručenstvím, ale dokud prý ně- mecká strana lidová neuznává rovno- právnost všech státních občanů a trpí ve svém středu křesťanské sociály (rozuměj antisemity), nemohou býti ve spo- lečné formaci německé strany pokrokové a německéstrany lidové, která se připravuje. Pan W rabetz chce tedy rovnopráv- nost všech národů, rozumí se po stránce konfesionální. Ale p. Wrabetz chce bojo- vati dále proti rovnému právu ná- rodů neněmeckých pro státní něm- činu, která je čirou jeho negací. Toho by měli býti p. Wrabetz a soudruzi a jejich židovští přívrzenci o pamětlivi! Kdo chce rovnoprávnost pro sebe, nesmí jí odpírati druhému, a kdo ji potírá u jiných, ne- smí ji reklamovati pro sebe. Buď — anebo. Posice sociálních demokratů v krá- lovství českém. Z Vídně, 30. listopadu. »Arbeiter- Zeitung« uveřejňuje dlouhou stať, nade- psanou »Volby v českých okresích království českého«, psanou drem. Souku pe m, kteráž obsahuje same nájezdy na veškeré národní a statoprávní strany a skupiny v ná- rodě českém, ale zároveň dvě doznání. V pryním, se problašuje: »Jedna věc je

Mnllea Román básníkův. Napsal P. Brulat. Přel. B. Slívová. »Měl byste ten příběh napsati,« řekl jsem Clovis Huguesovi, když ukončil své vypravování »Mnohý přečetl by jej se zalíbením a mnohý — s pohnutím.« lipessvi »Snad, neříkám že nenapíšu,« odpovída mi snivě; »ale kde vzíti časl?e Nalehal jsem ještě, ale marně. Dnes už je jisto, že příběhu toho nenapíše nikdy a proto učiním to za něho. Zkráceni budou pouze čtenáři. Je tomu dávno, velice dávno — řekl mi počínaje vyprávěti — měl jsem tehda jako dnes ještě spoustu vlasů, ale nebylo mezi nimi bí- lých. Tehda byl jsem redaktorem menšího ča- sopisu v Marseillu a dostával jsem ... šedesát franků měsíčně ... A přece byla to krásná doba, často již zatoužil jsem nazpět do těch let, kdy člověk věří v divy... a kdy se i divy skutečně dějí. Ale byli jsme dva, jež musilo moje chefredaktorské služné živiti: můj přítel Parnasson a já. Parnasson nemohl najiti žádné služby a neměl příjmů. Za to dělal znělky celé kopy znělek a nosil také dlouhé vlasy padající mu až na ramena, a potřásal jimi hrdě jako občan hotový dobyti světa. Žili jsme takto spolu několik měsíců. Vrh jsem se na politiku a byl jsem zvolen poslan- cem za Marseille. Druhý den po měm zvolen přišel ubohý Parnasson. Byl smuten a vyděšen »Ty už mne nemáš rád,« řekl mi. »Js nyní známý, jsi poslancem... už mne nemáš rád!e »Ale ano,« odpovídal jsem mu velmi po- hnut sám, »mám tě stejně rád jako dřive .. Vždyť přece vidíš, že jsem se nezměnil, že nesem nyšně,ím než dřive. A potom, cožje tak velké zvíře poslanec ?«

Ale on vrtěl hlavou a opakoval žalobně »Už mne nemáš rád !« Za čtrnáct dní na to odjel jsem do Paříže Uplynul rok a ničeho jsem nezvěděl Parnassonovi. Až jednoho krásného dne dověděl jsem se od společného přítele nás obou,že Parnasson uveřejnil minulého léta malý svaze ček znělek, které měly jakýsi úspěch. Opojen slávou, chystal prý se také opustiti Marseille. který ho nyní nebyl hoden a chtěl zkusiti štěst ve hlavním městě. Uplynuly zase dva roky, aniž bych se byl s Párnassonem setkal. Ptal jsem se po něm nadarmo na všech stranách, nezvěděl jsem, co se s ním stalo. Počínal jsem na něj již zapo- mínati, když nadešla ta hrozná zima r. 1879 Jednoho večera, okolo desáté hodiny, krá- čel jsem přes náměstí du Carrousel. Za mnou ozval se hlas: »Prosím o almužnu ze Silně sněžilo, kráčel jsem spěšně dále ani se neohlednuv, ale hlas opakoval úpěnlivěji: »Prosím o almužnu... Umělec, který se octl v bídě . . .« Otočil jsem se a stál jsem tváří v tvář ubožákovi, zahalenému v hadry, skřehlému zi- mou. Sahal jsem již do kapsy, ale pohlednuv bedlivěji do tváře prosebníkovy, zůstal jsem jako omráčen, nevěře svým očím . .. »Parnassonel« zvolal jsem. »Jakže,to jsi ty ?« Ale on neodpovídal, hrdlo maje zadrhnuté pláčem. Byl pokryt sněhem a jíním tam, kam dech dopadal, zuby mu cvakaly; jeho bledá tvář vyjadřovala smrtelnou úzkost; celá minu- lost, plná zápasu a utrpení, vepsána byla v tomto hubeném obličeji, vrásčitějším než obličej kmeta. »Ty máš hlad,« řekl jsem mu, »pojď k mně.« Vzal jsem ho pod paží a odváděl jsem ho, on se nebránil. Po cestě vyprávěl mi o svém životě od našeho rozloučení. Byl to nepřetržitý [řelěz útrap a smutku. Běd, ústrků a sklamání,

6, všeho zakusil vrchovatě., Přišel do Paříže nemaje peněz ani známoští; nemohl se nikda uchytiti, potácel se po dvě léta od nezdaru k nezdaru, v kruté bídě živořil ve hlavním městě; spával v útulnách, jedl, co sehnati mohl, ať to bylo cokoli. Pokusil se v různých zaměst- náních, přivedl to tak daleko, že smetal sníh s chodníků s trestanci za 30 sous denně.A zapadl ještě hloub, neboť nyní žebrál. Došli jsme do měho bytu. Předložil jsem mu zbytek pečeně a sklenici vina. »Sedni si a jez... Chceš ještě?« Říkal ano i ne, zátím co dlouho zadržo- vané slzy vyhrkly mu z očí a nezadržitelný proud jejich smáčel mu jídlo a ruce, ruce zu- božené, oznobené, okoralé, které samy vyprá- věly celý jeho bědný příběh. »Jez, jez ... neostýchej se.« On jedl, polykaje veliká sousta, skoro se dávě chvílemi. Když se najedl, zřídili jsme mu na rychlo lože. Druhý den dal jsem mu dvacet franků, má žena vyhledala mu starý zimník po mně naše služka šátek na krk, neboť všichni měli s ním útrpnost. Pak odešel s pláčem: »Díky, díky!« vzlykal, »nezapomenu toho nikdy !« Zvěděl jsem po nějakém čase, že žádalo přijetí do pluku, který se měl odebrati do Tonkina. Neslyšel jsem o něm potom zase dlouho, až jednoho dne obdržel jsem dopis, plný pravopisných chyb až i na adrese. Tre- savé, neumělé písmo jeho bylo mi zcela ne- známé. Tento dopis byl z Tonkina a datován dva měsíce před tím; obsah jeho byl asi tento: »Četař Parnasson zemřel včera, zabit ne- přátelskou kuli. Pochovali jsme ho v bedně od konserv. Umíraje řekl mi: Napíšeš Clovis Hu- guesovi, že má poslední vzpomínka náležela jemu a že jsem šťasten, že umírám za svou vlast.« Podpis: Barnave, vojin 35. pěšího pluku.