1
article
Stejně prý jsou nepravdivé zprávyo
kritické situaci na ostrově Samu. Zprávy
o politickém zatýkání v Cařihradě jsou prý
úplně vymýšleny
Sam
Cařihrad
2
article
Boje v Čině.
Boje v Čině.
Z Washingtonu, 1. dubna. (C. -B.) Dl
došlých sem informací nese prý ruská vláda
velice nemile, že Čína nepodepsala smlouvu
mandžurskou, zvláště následkem protestu ně-
kolika mocností. Dala prý Číně zřetelným způ-
sobem na vědomí, že kdyby jednání takové
bylo trvalým, přeruší Rusko diploma-
tické styky s Čínou,
Washington
Čína
Rusko
3
article
vV Denni zprávy.
4
article
— Rozpor v krásné duši staročeského
tisku, osvědčený tak názorným způsobem v
nedělních článcích, věnovaných návratu poslanců
českých z Vídně a jich taktickému přerušení
obstrukce, i citáty ze všech tří listů staroče-
ských námi doložený, jest příliš karakteristickým
momentem psychologickým, než aby jeho ekla-
tantní shrnutí i průřezná ukázka nevysvětlilaa
neodůvodnila hysterické vyprsknutí dnešní »Po-
litik« proti nám. Řečený list vytýká nám mnoho
slov i dí, že prý jsme zůstavili věcný obsah
úvahy jeho bez odvety. Všechno, eo bylov
článku »Politik« věcného, uvedli jsme dokonce
doslovně a byla to celá její stať o úspěchu, je-
hož docilili poslanci čeští tím, že bez ublížení
svému dekoru upustili od obstrukce. Nám
běželo o to, dokázati, že staročeský tisk ve
třech variantech osvědčuje, jak obstrukci odsu-
zuje a jak je mu vzdor tomu nepohodlno, že
byla poslanectvem naším přerušena, jak jeden
z nich tvrdí, že tak učinili bez úhony svého
dekoru, kdežto druhý nenalezá ani dosti slo,
aby tomuto dekoru vyjádřil svůj despekt —
anžto konečně třeti nachází důvody Pacákova
dopisu vzdor naprosté haně listu druhého na-
prosto zdravými a přesvědčivými. Ze všech
těchto tří rozmarných žen, kteréž nevědí, co
chtějí. »Politik« ujala se slova k odvetě. Rozlíce-
nosť, s jakou tak učinila, nasvědčuje, že od ne-
děle nenabyla ještě své kontenance, kterou se tak
ráda honosívá. Dopustila se dokonce srovnání,
kteréž páchne stájí, mluví o — krávě, která
prý se dostala do skladiště porcelánu. Skladi-
štěm porcelánu (patrně z »Büchnerovy továrny«)
míní »Politik« svoji slovesnou výrobu a listů
sobě spřízněných. Prosíme čtenářstvo za odpu-
štění, že zůstáváme při alegorii »Politikou« zvo-
lené, ale mysliti a věřiti, že to, co píše »Po-
litiks je porcelán, mohla by nejvýše opravdu
jen — kráva
Pacákův
Büchnerův
Vídeň
5
article
— Voják Žilák. Jsou různé povahy,
s Dostojevským řečeno »různé duše«. Silné,
houževnaté a pevné a naproti tomu měkké jako
máslo a konečně elastické, které sice dojmům
jsou přístupné, však s nichž stopy jejich ihned
mizí. Při rekrutýrce na duši se ale nehledí.
Duši může míti branec jakoukoli, jen když má
zdravá prsa, rovné nohy, nezkrouceně ruce a
když jakž takž vidí — aspoň když vidí na
mušce silhouettu vojáka na pět set kroků. Před-
vedou zdravého siláka. »Způsobilý !« zní osudný
výrok lékařův a řiditel rekrutýrky zaklepá no-
vému vojáku na rameno: »Tys náš!« Ano,
váš. Silák potácí se domů, bez kytičky za če-
picí ale s prapodivnými myšlenkami. Vidí před
sebou vodu, chce do ní skočit, vídí před sebou
vrbu, chce se na ní pověsit. Nadejde osudný
den, kdy nucen je nastoupit službu. Vypraví se
konečně do garnisonního města a chvěje se
na celém těle přestoupí práh kasáren. Vstu-
puje do poměrů zcela mu cizích, do poměrů,
jichž tolik se bál. A ne bez příčiny
Není to člověk vyhýčkaný, zkusil dost, nejednou
byl bodnut ostrým slovem a co je krutý zápas
existenční také již poznal, ale jeho duše je jiná,
než je ta, jakou musí míti voják, aby nepod-
lehl, nýbrž přestál tu dlouhou, tři léta trvající
zkoušku, průběhem které nesmí zůstati na člo-
věku ničeho, co by mu připominalo samostat-
nost, kde je pouhým nástrojem, s nímž zápolí
dle vůle jiní. Jsou lidé nejšťastnější, když jsou
sami. Jakou ti asi zakoušejí na vojně trýzen
Žilák
Dostojevský
6
article
Jsou lidě z určitých společenských vrstev, kteří
přišedše k vojsku, žiti musí mezí lidmi, jejichž
osobní parfum již člověka slušného je s to dohnati
k zoufalství. Jsou povahy vážně, jež nemohou
přivyknouti skotáctví, které se na vojně děje,
třeba bylo mnohdy rázu nevinného, a jsou lidé
— a těch je většina v nichž krev kypí,
pěst se svírá a duch bouří, když pozorují, jak
vojáci vyšší zacházejí s těmi, kteří jim jsou
svěřeni a za jejichž dovednost a zdatnost jsou
zodpovědni. Buďme spravedlivi a nežalujme jen
na ty, kteří komandují. Nemají také na růžích
ustláno. Co je mezl branci lidí hloupých a tupých
a co vzdorných! Udělejte z cikána řádného
vojáka, udělejte ho ze štyrského kretinaa
z Vaška, jak je vylíčen v »Prodané nevěstě«.
Naučte ho chodit, naučte ho se obracet, na-
učte ho zacházet se zbraní tak, aby to pěkně
vypadalo a aby při tom jiné a sebe nezabil.
Vysvětlili jste mu to ne třikrát, ne dvacetkrát,
ale padesátkát, vysvětlujete mu to po celý
měsíc již a on po jedenapadesáte udělá to opět
špatně. Toť se ví, že zuříte a právem. Ba dal
byste mu rád třeba jednu do zad.. . A do-
püstil byste se nejen vojenského proviněn,
nýbrž i hřichu, jaký nejednou již měl zlé ná-
sledky. Jsou lidé, kteří upadají v paroxysm,
když se jich něco dotkne. Vynadat jim můžete,
jak chcete: svěsí hlavu a pomyslí si svůj díl
o vás nevalně lichotný, ale udeřit se nedá, ra-
ději zhyne. Člověka takového neudržite, jako spla-
šeného koně. Člověk takový vrhá se na toho,
Cikán
Vašek
7
article
kdo se ho dotkne a zabije ho. A jsou jiní, na
něž rána jím zasazená působí zase jinak. Ne-
vzplanou vžtekem, nevrhají se na toho, kdo je
udeřil, ale sklopí uši, zatnou zuby, sevrou
pěstěa doma se dají do pláče, nabíjí pušku,
nasadí hlaveň ke spánku a sklonivše se dotknou
se spouště. Konec všemu. Nehodil se za vojáka,
nebyla to vojanská duše, třeba že to byl
dobrá, hodná duše. A takou byl asi Žilák. Ne-
chtějme o tom soudit,bylili zraněn zúmyslně
neb jen náhodou. Neuměl snad, co uměti měl
anebo učinil proti své vůli nenáležitý pohyb
a vzbudil tím hněv svého cvičitele, který zapo-
menuv, že má šavli v ruce atd. atd. Vyléčil
se a tu k nemalému zděšení zvěděl, že jeho
afféra stala se předmětem jednání na říšské
radě a potom předmětem vyšetřování, zavede-
ného proti němu proto, že dal věc do novin.
Strach se ho zmocnil a — zemřel vojanskou
smrtí. Resumujme: jsou lidé, kteří na vojnu
se nehodí pro svou povahu. A proto by měli
představení, k čemuž je ovšem potřebí času,
jisté intelligence a svědomitého konání svých
povinností, dbáti ne pouze tělesných, nýbrži
duševních vlastností svých podřízených a dle
toho s nimi zacházeti. Na vojnu přicházejí lidé
po většině ve věku dosud nesamostatném,
z domu otcovského, z domů takých, jež napl-
něny jsou vládou i láskou matčinou. A potom
ten skok do kruté vojanské bezohlednosti. Ro-
dičové, kteří nuceni jsou drsným zákonem vy-
sílati na vojnu své děti, mají snad právo žádati.
by se s nimi jednalo tam lidsky!
Žilák
8
article
— Členové c. k. permanenční komis
pro obchodní hodnoty v obchodu rakousko-
uherském, jichž jmenování uveřejňuje »Wiener
Zeitung«, jsou, až na jediný případ, vesměs
Němci. Pan ministr obchodu domníval se patrně,
že komise tato jest v německém nájmu na sto
a jeden rok s povinností generální pacht tento
po uplynutí této lhůty zase obnoviti. S obmysl-
ností zrovna urážlivou vybíráni pro tento úřad,
v hospodářsko-politickém ohledu dosti důležitý.
výhradně pokud se Čech týče — až na je-
diný, jak uvedeno, případ, jen Němci. Co má
tím docileno býti? Má být tím snad řečeno, že
do hodnot, vyměňovaných v obchodě mezi oběma
polovinami říše, nemají čeští odborníci co mlu-
viti, či snad má býti dokázáno, že truchlivá
obchodní bilance cislajtánská s Uhry netýká se
— království českého a jeho českého obyva-
telstva? Toto ignorování českých obchodních a
průmyslových kruhů dotýká se veřejnosti naší
u vysoké míře trapně i bude zajisté »české sta-
novisko v té příčině vyloženo panu ministru ob-
chodu způsobem, vši pochybnost vylučujícím.
Němec
Čo
Uhry
Wiener Zeitung
9
article
— Z českého Zajíce—Saitz. Píše se
nám z Mladé Boleslavi: Naši českou veřejnost
bude zajisté zajímati zpráva, že vídeňský učitel
Saitz, nyní říšský poslanec sociálně-demokratický,
známý svou immunitní afférou, jest rodákem
mladoboleslavským. Navštěvoval zde školya
jmenoval se poctivě Stanislav Zajíc. O tom
svědčí nejlépe domovský list, který mu vydán
byl zdejší obcí a podepsaný jest tehdejším sta-
rostou p. drem. Mattušem. Ve Vídni stal se
ovšem z poctivého českého Zajíce německý na-
tionál a nyní dokonce sociální-demokrat Saitz.
— Císaře německého pevný hrad.
Královský hrad berlínský vypadá již sám sebou
jako tvrz. Nyní si zřídilo Jeho Veličenstvo
pruské a německé tvrz druhou, zapomenuvši
patrně na Lutherův od českých bratří vypůj-
čený chorál: »Nejpevnějším hradem mým je
bůh!« A sice tvrz v nových kasárnách gardo-
vého pluku císaře Alexandra, jež nalezají se n
blízku královské residence, jež pro císaře, jak
de
Saitz
Zajíc
Mattuš
bůh
Alexandr
Mladá Boleslav
Vídeň
10
article
se zdá, co do bezpečnosti nestačí, jakkofi
starý císař Vilém spokojil se s malým palácem
nijak nestřeženým »pod Lipami« vedle císařské
knihovny. Jeho nástupce a obdivovatel Vilém
druhý, jak známo, netajil se tím, že zřídil ka-
sárna ta ke vlastní a své rodiny bezpečnosti
a že posádka v těchto kasárnách bude míti
úkol bdíti nad císařskou rodinou, aby se
jí při eventuelní vzpouře lidové ničeho ne-
příjemného nestalo. Telegraf donesl, jak se vy-
slovil císař oproti zmíněnému pluku o tomto
jeho poslání, donesl oslovení to ve třech růz-
ných zněních a nemůže býti pochybnosti o tom,
že autentické bylo to nejostřejší, kde se stalo,
že »bajonety gardistův budou konati povinnost,
opováží-li se drzí měsťáci vzbouřiti se proti moei
vojenské, jako stalo se v roce 1848«. — Třeba
znáti tradici v obyvatelstvu berlinském z těchto
dob, aby možno bylo učiniti si dojem, jaký asi cí-
sařské oslovení v něm vyvolalo. Bylo to v březnu
1848, když lid berlínský chopil se zbraní, aby
proti libovůli vlády chránil práva svá a své svo-
body. Pod Lipami, v ulici Královské, na »Schloss-
freiheitu«, v ulici Široké atd. zřízeny byly bari-
kády a statečně proti vojsku hájeny. Vrchní teh-
dejší prine:regent, pozdější císař Vílém I. kázál
vyvézti déla, jež rozestavil naproti lidu a z nich
do něho páliti. Toť se ví, že horlivá mysí ne-
zvyklých občanů na řemeslo vojenské kanonům
oddolati nemohla. Prine-regent a jeho vojáci
stali se vítězi. Však od té doby německý lia,
zvláště ale obyvatelstyo berlínské ho nenávidělo,
přikládajíce mu titul »der Bombenprinzs, později
»der Bombenkönig«. — Teprve po válečných
úspěších u Hradce Králové a po Sedanu překo-
nán byl starý odpor. Na tuto událost narážel
císař Vilěm II., jenž případnou vzpouru v Ber-
líně domnívá se potlačiti pěchotou bez —
dělostřelců.
Vilém
Schloss
Hradec Králové
Sedan
der Bombenkönig
Vilě II
11
article
— Úmrtí. Tělocvičná jednota »Sokol« na Sta-
rém městě v Praze, utrpěla včerejšího dne nenahra-
ditelnou ztrátu úmrtím dlouholetého člena správního
výboru, nejlepšího svého jednatele a zakládajícího
člena, br. Jarky Slapničky. Zesnulý byl členem
vzdělávacího odboru i odboru menšinového v české
obci sokolské a jako horlivý činovník všeobecně byl
ctěn a vážen. Pohřeb koná se ve středu dne 3. t. m.
o 5. hod. odpolední z bytu zesnulého a zúčastní se
ho jednota korporativně a v kroji. Schůze v tělo-
cvičně o 1/25. hod. — V Konětopech zemřel dne 31.
března ve věku 71 roků lounský měšťan p. Antonín
Rybář. Pohřeb konal se dnes v úterý o 9. hodině
dopoledne z Konětop na na hřbitov v Hřivicích.
— »Přilepšení« učitelstvu. Zem, školní rada
vynesením ze dne 13. února 1901 obnovila svá pří-
sná vynesení již z let 1898—99 a sice tím, že naká-
zala okresním školním radám, aby přísně zakázaly
učítelům vyučování hře na housle, pokud za ně něco
od rodičů dostávají, a aby pohrozily nejpřísnějšími
následky, opovážil-li by se někdo neuposlechnouti.
— Přátelé úřadnictva samosprávného.
Okresní zastupitelstvo v Rokycanech usneslo se po
návrhu okresního výboru ve schůzi dne 30. března
jednomyslně vyhověti žádosti úřadníků svých pp.
okr. tajemníka Ant. Žána a konc, adjunkta Ed. Srba
ve příčině přiznání nároků na 15% přídavky tříleté
na místě dosavadních přídavků pětiletých. Pro návrh
okres. výboru vřele promluvil purkmistr král. města
Plzně p. JUDr. Václav Peták, který po zásluze ocenil
význam úřadnictva samosprávného. Uvědomělé kor-
porace okr. výbor, okr. zastupitelstvo, jakož i řečník
osvědčili se poznovu jakožto přátelé samosprávného
úřadnictva, které tímto činem jejich povzbuzeno bude
k další úsilovné práci.
Slapnička
Rybář
Antonín
Žán
Ed
Srba
JUDr
Peták
Praha
Konětopy
Hřivice
Rokycany
Plzeň
Sokol
12
article
— Čápi. Velmi četné množství čápů přilétlo 1.
dubna do lázeňského města Bohidanče. Párek usadil
se již zase na lázeňském komině, kde po více let
již hnízdí.
1— Vrah Josef Bárek a spol. na útěku
vojenské trestnice, Honba divá a úsilovná pro-
vedena v noci na dnešek. Celý aparát bezpečnostní
byl na nohou. Nejen zřízenci policejní, ale i hlídky
vojenské a četníci po celou noc v Praze i v dalekém
a širokém okolí pátrali po třech uprchlících z vojen-
ské věznice na Hradčanech. Ale veškeré pátrání do-
posud je úplně bezvýsledné. Není žádné pochybnosti
o tom, že trojice nebezpečných vojínů byla s někte-
rými svými přáteli ve spojení a že tito spojenci pro
uprchlíky připravili oděv občanský. Mnohé podrob-
nosti vypravují se o hradčanské vojenské trestnici.
která dle toho byla výborným protějškem k žižkov-
skému »fešáckému kriminálu«. Sděluje se, že tre-
stanci byli neustále ve spojení se »zevnějším svě-
tem«. Někteří z nich, pro menší delikty odsouzení,
používáni byli k tomu, že vozili hotové papírové
sáčky, v dílně trestnice vyrobené, do příslušných
skladů. Tito delikventi, kteří používali poněkud vol-
nosti přírody, sprostředkovali spojení mezí uvězně-
nými a jejich přáteli. Kontrola při odvážení a odná-
šení papírových sáčků nebyla přísná a tak
vypučela prodlením doby čilá korrespondence,
které patrně také Barek se svými společníky
Fejfárem a Vosátkou použival. Tomuto způsobu
korrespondence nyní ovšem bude učiněna rázná
přítrž, jakož i nastanou přísnější poměry ve
»vojenském fešáckém kriminálu na Hradčanech«.
Čáp
Bárek
Fejfár
Vosátka
Bohidanč
Praha
Hradčany