ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 3f3e24e0-66c5-11dc-a89b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 12 celkem · entity: person 29, place 18, org 3, work 1
1 article
Stejně prý jsou nepravdivé zprávyo kritické situaci na ostrově Samu. Zprávy o politickém zatýkání v Cařihradě jsou prý úplně vymýšleny
Sam Cařihrad
2 article Boje v Čině.
Boje v Čině. Z Washingtonu, 1. dubna. (C. -B.) Dl došlých sem informací nese prý ruská vláda velice nemile, že Čína nepodepsala smlouvu mandžurskou, zvláště následkem protestu ně- kolika mocností. Dala prý Číně zřetelným způ- sobem na vědomí, že kdyby jednání takové bylo trvalým, přeruší Rusko diploma- tické styky s Čínou,
Washington Čína Rusko
3 article
vV Denni zprávy.
4 article
— Rozpor v krásné duši staročeského tisku, osvědčený tak názorným způsobem v nedělních článcích, věnovaných návratu poslanců českých z Vídně a jich taktickému přerušení obstrukce, i citáty ze všech tří listů staroče- ských námi doložený, jest příliš karakteristickým momentem psychologickým, než aby jeho ekla- tantní shrnutí i průřezná ukázka nevysvětlilaa neodůvodnila hysterické vyprsknutí dnešní »Po- litik« proti nám. Řečený list vytýká nám mnoho slov i dí, že prý jsme zůstavili věcný obsah úvahy jeho bez odvety. Všechno, eo bylov článku »Politik« věcného, uvedli jsme dokonce doslovně a byla to celá její stať o úspěchu, je- hož docilili poslanci čeští tím, že bez ublížení svému dekoru upustili od obstrukce. Nám běželo o to, dokázati, že staročeský tisk ve třech variantech osvědčuje, jak obstrukci odsu- zuje a jak je mu vzdor tomu nepohodlno, že byla poslanectvem naším přerušena, jak jeden z nich tvrdí, že tak učinili bez úhony svého dekoru, kdežto druhý nenalezá ani dosti slo, aby tomuto dekoru vyjádřil svůj despekt — anžto konečně třeti nachází důvody Pacákova dopisu vzdor naprosté haně listu druhého na- prosto zdravými a přesvědčivými. Ze všech těchto tří rozmarných žen, kteréž nevědí, co chtějí. »Politik« ujala se slova k odvetě. Rozlíce- nosť, s jakou tak učinila, nasvědčuje, že od ne- děle nenabyla ještě své kontenance, kterou se tak ráda honosívá. Dopustila se dokonce srovnání, kteréž páchne stájí, mluví o — krávě, která prý se dostala do skladiště porcelánu. Skladi- štěm porcelánu (patrně z »Büchnerovy továrny«) míní »Politik« svoji slovesnou výrobu a listů sobě spřízněných. Prosíme čtenářstvo za odpu- štění, že zůstáváme při alegorii »Politikou« zvo- lené, ale mysliti a věřiti, že to, co píše »Po- litiks je porcelán, mohla by nejvýše opravdu jen — kráva
Pacákův Büchnerův Vídeň
5 article
— Voják Žilák. Jsou různé povahy, s Dostojevským řečeno »různé duše«. Silné, houževnaté a pevné a naproti tomu měkké jako máslo a konečně elastické, které sice dojmům jsou přístupné, však s nichž stopy jejich ihned mizí. Při rekrutýrce na duši se ale nehledí. Duši může míti branec jakoukoli, jen když má zdravá prsa, rovné nohy, nezkrouceně ruce a když jakž takž vidí — aspoň když vidí na mušce silhouettu vojáka na pět set kroků. Před- vedou zdravého siláka. »Způsobilý !« zní osudný výrok lékařův a řiditel rekrutýrky zaklepá no- vému vojáku na rameno: »Tys náš!« Ano, váš. Silák potácí se domů, bez kytičky za če- picí ale s prapodivnými myšlenkami. Vidí před sebou vodu, chce do ní skočit, vídí před sebou vrbu, chce se na ní pověsit. Nadejde osudný den, kdy nucen je nastoupit službu. Vypraví se konečně do garnisonního města a chvěje se na celém těle přestoupí práh kasáren. Vstu- puje do poměrů zcela mu cizích, do poměrů, jichž tolik se bál. A ne bez příčiny Není to člověk vyhýčkaný, zkusil dost, nejednou byl bodnut ostrým slovem a co je krutý zápas existenční také již poznal, ale jeho duše je jiná, než je ta, jakou musí míti voják, aby nepod- lehl, nýbrž přestál tu dlouhou, tři léta trvající zkoušku, průběhem které nesmí zůstati na člo- věku ničeho, co by mu připominalo samostat- nost, kde je pouhým nástrojem, s nímž zápolí dle vůle jiní. Jsou lidé nejšťastnější, když jsou sami. Jakou ti asi zakoušejí na vojně trýzen
Žilák Dostojevský
6 article
Jsou lidě z určitých společenských vrstev, kteří přišedše k vojsku, žiti musí mezí lidmi, jejichž osobní parfum již člověka slušného je s to dohnati k zoufalství. Jsou povahy vážně, jež nemohou přivyknouti skotáctví, které se na vojně děje, třeba bylo mnohdy rázu nevinného, a jsou lidé — a těch je většina v nichž krev kypí, pěst se svírá a duch bouří, když pozorují, jak vojáci vyšší zacházejí s těmi, kteří jim jsou svěřeni a za jejichž dovednost a zdatnost jsou zodpovědni. Buďme spravedlivi a nežalujme jen na ty, kteří komandují. Nemají také na růžích ustláno. Co je mezl branci lidí hloupých a tupých a co vzdorných! Udělejte z cikána řádného vojáka, udělejte ho ze štyrského kretinaa z Vaška, jak je vylíčen v »Prodané nevěstě«. Naučte ho chodit, naučte ho se obracet, na- učte ho zacházet se zbraní tak, aby to pěkně vypadalo a aby při tom jiné a sebe nezabil. Vysvětlili jste mu to ne třikrát, ne dvacetkrát, ale padesátkát, vysvětlujete mu to po celý měsíc již a on po jedenapadesáte udělá to opět špatně. Toť se ví, že zuříte a právem. Ba dal byste mu rád třeba jednu do zad.. . A do- püstil byste se nejen vojenského proviněn, nýbrž i hřichu, jaký nejednou již měl zlé ná- sledky. Jsou lidé, kteří upadají v paroxysm, když se jich něco dotkne. Vynadat jim můžete, jak chcete: svěsí hlavu a pomyslí si svůj díl o vás nevalně lichotný, ale udeřit se nedá, ra- ději zhyne. Člověka takového neudržite, jako spla- šeného koně. Člověk takový vrhá se na toho,
Cikán Vašek
7 article
kdo se ho dotkne a zabije ho. A jsou jiní, na něž rána jím zasazená působí zase jinak. Ne- vzplanou vžtekem, nevrhají se na toho, kdo je udeřil, ale sklopí uši, zatnou zuby, sevrou pěstěa doma se dají do pláče, nabíjí pušku, nasadí hlaveň ke spánku a sklonivše se dotknou se spouště. Konec všemu. Nehodil se za vojáka, nebyla to vojanská duše, třeba že to byl dobrá, hodná duše. A takou byl asi Žilák. Ne- chtějme o tom soudit,bylili zraněn zúmyslně neb jen náhodou. Neuměl snad, co uměti měl anebo učinil proti své vůli nenáležitý pohyb a vzbudil tím hněv svého cvičitele, který zapo- menuv, že má šavli v ruce atd. atd. Vyléčil se a tu k nemalému zděšení zvěděl, že jeho afféra stala se předmětem jednání na říšské radě a potom předmětem vyšetřování, zavede- ného proti němu proto, že dal věc do novin. Strach se ho zmocnil a — zemřel vojanskou smrtí. Resumujme: jsou lidé, kteří na vojnu se nehodí pro svou povahu. A proto by měli představení, k čemuž je ovšem potřebí času, jisté intelligence a svědomitého konání svých povinností, dbáti ne pouze tělesných, nýbrži duševních vlastností svých podřízených a dle toho s nimi zacházeti. Na vojnu přicházejí lidé po většině ve věku dosud nesamostatném, z domu otcovského, z domů takých, jež napl- něny jsou vládou i láskou matčinou. A potom ten skok do kruté vojanské bezohlednosti. Ro- dičové, kteří nuceni jsou drsným zákonem vy- sílati na vojnu své děti, mají snad právo žádati. by se s nimi jednalo tam lidsky!
Žilák
8 article
— Členové c. k. permanenční komis pro obchodní hodnoty v obchodu rakousko- uherském, jichž jmenování uveřejňuje »Wiener Zeitung«, jsou, až na jediný případ, vesměs Němci. Pan ministr obchodu domníval se patrně, že komise tato jest v německém nájmu na sto a jeden rok s povinností generální pacht tento po uplynutí této lhůty zase obnoviti. S obmysl- ností zrovna urážlivou vybíráni pro tento úřad, v hospodářsko-politickém ohledu dosti důležitý. výhradně pokud se Čech týče — až na je- diný, jak uvedeno, případ, jen Němci. Co má tím docileno býti? Má být tím snad řečeno, že do hodnot, vyměňovaných v obchodě mezi oběma polovinami říše, nemají čeští odborníci co mlu- viti, či snad má býti dokázáno, že truchlivá obchodní bilance cislajtánská s Uhry netýká se — království českého a jeho českého obyva- telstva? Toto ignorování českých obchodních a průmyslových kruhů dotýká se veřejnosti naší u vysoké míře trapně i bude zajisté »české sta- novisko v té příčině vyloženo panu ministru ob- chodu způsobem, vši pochybnost vylučujícím.
Němec Čo Uhry Wiener Zeitung
9 article
— Z českého Zajíce—Saitz. Píše se nám z Mladé Boleslavi: Naši českou veřejnost bude zajisté zajímati zpráva, že vídeňský učitel Saitz, nyní říšský poslanec sociálně-demokratický, známý svou immunitní afférou, jest rodákem mladoboleslavským. Navštěvoval zde školya jmenoval se poctivě Stanislav Zajíc. O tom svědčí nejlépe domovský list, který mu vydán byl zdejší obcí a podepsaný jest tehdejším sta- rostou p. drem. Mattušem. Ve Vídni stal se ovšem z poctivého českého Zajíce německý na- tionál a nyní dokonce sociální-demokrat Saitz. — Císaře německého pevný hrad. Královský hrad berlínský vypadá již sám sebou jako tvrz. Nyní si zřídilo Jeho Veličenstvo pruské a německé tvrz druhou, zapomenuvši patrně na Lutherův od českých bratří vypůj- čený chorál: »Nejpevnějším hradem mým je bůh!« A sice tvrz v nových kasárnách gardo- vého pluku císaře Alexandra, jež nalezají se n blízku královské residence, jež pro císaře, jak de
Saitz Zajíc Mattuš bůh Alexandr Mladá Boleslav Vídeň
10 article
se zdá, co do bezpečnosti nestačí, jakkofi starý císař Vilém spokojil se s malým palácem nijak nestřeženým »pod Lipami« vedle císařské knihovny. Jeho nástupce a obdivovatel Vilém druhý, jak známo, netajil se tím, že zřídil ka- sárna ta ke vlastní a své rodiny bezpečnosti a že posádka v těchto kasárnách bude míti úkol bdíti nad císařskou rodinou, aby se jí při eventuelní vzpouře lidové ničeho ne- příjemného nestalo. Telegraf donesl, jak se vy- slovil císař oproti zmíněnému pluku o tomto jeho poslání, donesl oslovení to ve třech růz- ných zněních a nemůže býti pochybnosti o tom, že autentické bylo to nejostřejší, kde se stalo, že »bajonety gardistův budou konati povinnost, opováží-li se drzí měsťáci vzbouřiti se proti moei vojenské, jako stalo se v roce 1848«. — Třeba znáti tradici v obyvatelstvu berlinském z těchto dob, aby možno bylo učiniti si dojem, jaký asi cí- sařské oslovení v něm vyvolalo. Bylo to v březnu 1848, když lid berlínský chopil se zbraní, aby proti libovůli vlády chránil práva svá a své svo- body. Pod Lipami, v ulici Královské, na »Schloss- freiheitu«, v ulici Široké atd. zřízeny byly bari- kády a statečně proti vojsku hájeny. Vrchní teh- dejší prine:regent, pozdější císař Vílém I. kázál vyvézti déla, jež rozestavil naproti lidu a z nich do něho páliti. Toť se ví, že horlivá mysí ne- zvyklých občanů na řemeslo vojenské kanonům oddolati nemohla. Prine-regent a jeho vojáci stali se vítězi. Však od té doby německý lia, zvláště ale obyvatelstyo berlínské ho nenávidělo, přikládajíce mu titul »der Bombenprinzs, později »der Bombenkönig«. — Teprve po válečných úspěších u Hradce Králové a po Sedanu překo- nán byl starý odpor. Na tuto událost narážel císař Vilěm II., jenž případnou vzpouru v Ber- líně domnívá se potlačiti pěchotou bez — dělostřelců.
Vilém Schloss Hradec Králové Sedan der Bombenkönig Vilě II
11 article
— Úmrtí. Tělocvičná jednota »Sokol« na Sta- rém městě v Praze, utrpěla včerejšího dne nenahra- ditelnou ztrátu úmrtím dlouholetého člena správního výboru, nejlepšího svého jednatele a zakládajícího člena, br. Jarky Slapničky. Zesnulý byl členem vzdělávacího odboru i odboru menšinového v české obci sokolské a jako horlivý činovník všeobecně byl ctěn a vážen. Pohřeb koná se ve středu dne 3. t. m. o 5. hod. odpolední z bytu zesnulého a zúčastní se ho jednota korporativně a v kroji. Schůze v tělo- cvičně o 1/25. hod. — V Konětopech zemřel dne 31. března ve věku 71 roků lounský měšťan p. Antonín Rybář. Pohřeb konal se dnes v úterý o 9. hodině dopoledne z Konětop na na hřbitov v Hřivicích. — »Přilepšení« učitelstvu. Zem, školní rada vynesením ze dne 13. února 1901 obnovila svá pří- sná vynesení již z let 1898—99 a sice tím, že naká- zala okresním školním radám, aby přísně zakázaly učítelům vyučování hře na housle, pokud za ně něco od rodičů dostávají, a aby pohrozily nejpřísnějšími následky, opovážil-li by se někdo neuposlechnouti. — Přátelé úřadnictva samosprávného. Okresní zastupitelstvo v Rokycanech usneslo se po návrhu okresního výboru ve schůzi dne 30. března jednomyslně vyhověti žádosti úřadníků svých pp. okr. tajemníka Ant. Žána a konc, adjunkta Ed. Srba ve příčině přiznání nároků na 15% přídavky tříleté na místě dosavadních přídavků pětiletých. Pro návrh okres. výboru vřele promluvil purkmistr král. města Plzně p. JUDr. Václav Peták, který po zásluze ocenil význam úřadnictva samosprávného. Uvědomělé kor- porace okr. výbor, okr. zastupitelstvo, jakož i řečník osvědčili se poznovu jakožto přátelé samosprávného úřadnictva, které tímto činem jejich povzbuzeno bude k další úsilovné práci.
Slapnička Rybář Antonín Žán Ed Srba JUDr Peták Praha Konětopy Hřivice Rokycany Plzeň Sokol
12 article
— Čápi. Velmi četné množství čápů přilétlo 1. dubna do lázeňského města Bohidanče. Párek usadil se již zase na lázeňském komině, kde po více let již hnízdí. 1— Vrah Josef Bárek a spol. na útěku vojenské trestnice, Honba divá a úsilovná pro- vedena v noci na dnešek. Celý aparát bezpečnostní byl na nohou. Nejen zřízenci policejní, ale i hlídky vojenské a četníci po celou noc v Praze i v dalekém a širokém okolí pátrali po třech uprchlících z vojen- ské věznice na Hradčanech. Ale veškeré pátrání do- posud je úplně bezvýsledné. Není žádné pochybnosti o tom, že trojice nebezpečných vojínů byla s někte- rými svými přáteli ve spojení a že tito spojenci pro uprchlíky připravili oděv občanský. Mnohé podrob- nosti vypravují se o hradčanské vojenské trestnici. která dle toho byla výborným protějškem k žižkov- skému »fešáckému kriminálu«. Sděluje se, že tre- stanci byli neustále ve spojení se »zevnějším svě- tem«. Někteří z nich, pro menší delikty odsouzení, používáni byli k tomu, že vozili hotové papírové sáčky, v dílně trestnice vyrobené, do příslušných skladů. Tito delikventi, kteří používali poněkud vol- nosti přírody, sprostředkovali spojení mezí uvězně- nými a jejich přáteli. Kontrola při odvážení a odná- šení papírových sáčků nebyla přísná a tak vypučela prodlením doby čilá korrespondence, které patrně také Barek se svými společníky Fejfárem a Vosátkou použival. Tomuto způsobu korrespondence nyní ovšem bude učiněna rázná přítrž, jakož i nastanou přísnější poměry ve »vojenském fešáckém kriminálu na Hradčanech«.
Čáp Bárek Fejfár Vosátka Bohidanč Praha Hradčany