V Praze, v sobotu dne 27. října.

K číslu 297. číslo v Praze za 29 a na venkově za 3b

Na »Národní Listv. ranní a odpolední předplácí se v P raze v administraci na měsíc 2 K — b ve filiálkách na měsíc 2 K 30 b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou

NARUDNl Telefonické zprávy „Nár. Listů“. Provolání německých radikálů v Čechách. Z Vídně, 27. října. »Ostdeutsche Rundschau« uveřejňuje provolání německých radikálů v království českém. Obsahuje známé požadavky této strany. Pozoruhodným je toto místo: »Naše radikální poža- davky zvítězily, ještě nežli volební zápas počal: neboťvšechny německé strany vyslovily je.« V provolání praví se dále, že »česká hrabivost« musí býti s celou rozhod- ností odmítnuta. Stát tento, který byl Němci založen a je Němci vydržován, (!) ne- smí zůstati na dále hříčkou Čechů a Poláků. Beze státní němčiny nemůže prý býti žádného smíru ani žádného ozdravení hospodářské situace. Stále kompromis v tyrolských velkostatcích. Z Vídně, 27. října. Kompromis uza- vřený v tyrolských velkostatcích je pořáde předmětem rozprav a příčinou prudkého roz- broje v německém táboře. Jak se podobá také dlouho ještě jím zůstane. »Neue Freie Presse« dnes uve- řejňuje přípis člena německo - pokrokové strany, obsahující výčitky a výtky na adresu dra. Grabmayra. Německé strany ob- čanské — praví se v listě tom — odsuzují kompromis p. Grabmayra, protože se příčí jejich citům a protože posilní staré ne- smířitelné nepřátele a na druhé straně oslabuje a odpuzuje proti vší slušnosti stranu, která byla levici přátelskou a jív největší nouzi pomáhala. Liberálové tyrolští veškerý svůj život věnovali dosud potírání úhlavního nepřítele klerikálního. Ale tu pojednou velkostatek objevuje se jako zvláštní kasta, která má svou politickou morálku a své velkopanské mínění. Tento velkostatek — praví nejmenovaný pisatel —

uzavřel přes hlasité a tiché protesty z celé země, onu smlouvu, jež přinese daleko větší ztráty morální nežli je ztráta hmotná. Ob- nova kompromisu s Vlachy jevila se samo- zřejmou. Tato skupina Němcům v těžkých dobách poskytla drahocenné podpory. Při hlasování o návrhu na obžalobu hrab. Ba- dena i ve formálních otázkách proti Něm- cům namířených, o zákonech upravujících platy státním sluhům, Vlachové rozhodli proti pravici vítězství zvyklé. Jsouce v Pří- moří Slovany utlačováni (!), Vlachové spa- třují v Němcích přirozené své spojence. A co bylo po stránce kulturní a hospodářské styků mezi oběma národy! Zkrátka pry tímto kompromisem stlačuje se váha levice v poslanecké sněmovně, levice, ke které mohli býti počítáni také Vlachové, velice podstatně. Stane-li se sněmovna dělnou, po- tom prý p. Grabmayr nebude moci zod- pověděti, ukáže-li se odpadnutí Vlachů při důležitém hlasování citelným. Druhý tyrolský kompromis. Z Vídně, 27. října. Z Inšpruku ozna- mují hlas časopisu »Tyroler Stimmen«, že volební kompromis mezi Zallingerema Schöpferem nevzbudil nikde v jižním Tyrolsku německém valného nadšení. Naopak bylo prý tam pevné přesvědčení, že bar. Dipauli byl by býval zvolen. List do- dává: »Kompromis byl uzavřen Zallingerem, jenž neměl k tomu žádného mandátu, a což je horšího a co jsme pokládali nemožným, také bez vědomí bar. Dipaula. Toto faktum sotva bylo nepovědomo některým pánům, kteří svolili k dohodnutí tomu. Na všechen způsob mají voličové volnost.«

Telegrafické zprá Z Rathenowa, 26. říja. (C.-B.) Při dnešní užší volbě říšské v zapadním Havel- landu obdržel Peus (socialista) 10.991 hlas, Loeben (konservativec) 10.343 hlasy. Dosud byl okres tento zastoupen konservativcem.

Předpla cení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Z Madridu, 26. října. (C.-B.) Admirál Mozo rozhodl se vzhledem k opposici, která jevš se v kruzích vládních proti zvýšení vý- dajů na loďstvo, že se vzdá úřadu ministra námořnictví, že však zatím až do jmenování nového ministra úřad dále bude spravovat. Z Washingtonu, 26. října. (C. -B.) »Reut. kanc.« sděluje: V dnešní zprávě ge- nerála Mac-Arthura z Manilly se praví: Oddíl 100 Američanů napadl povstalce blíže Narwiganu. Americký oddíl zastihl nepřítele v silném postavení, obsazeném 1400 po- vstalci. Strhl se zoufalý boj. Američané byli vzhledem k obrovské přesile nepřítelově nu- ceni ustoupiti do Narwiganu. Byli z nich usmrceni 1 důstojník a 4 vojáci; 9 mužů je zraněno, 4 se pohřešují. Ztráty povstalců odhadují se na 150 mužů.

Boje v Číně. Z Petrohradu, 26. října. (C.-B.) Dle zpráv, jež došly generálního štábu, nalezeny v Mukdenu velké zásoby váleč- ného materiálu, hlavně střeliva. Při ničení nalezeného prachu událo se několik výbuchů, při nichž 26 vojáků bylo poraněno. Následkem rázných opatření na potlačení lu- pičství vzmáhají se opět vozbaa obchod. Dále oznamuje se generálnímu štábu, že byla zahájena opětná pravidelná vozba na trati z Tjencina do Šan- haikvanu. U stanice Pejtanu byl želez- niční násep podminován; bylo vytaženo asi 40 třaskavých těles, při čemž se několik výbuchů událo. Avšak tyto způsobily vojákům jenom nepatrná po- ranění. Z Washingtonu, 26. října. (C.-B.) »Reu- terova kancelář« oznamuje: Zdejšího čínského vyslance došla depeše, ve kteréž se mu ozna- muje, že Kangyi dne 18. října nemoci podlehl a Jühsien, guvernér v Šansi, že spáchal sebevraždlu.

FEUILLETON. Listky, prosím, páni... Napsal Jiří Courteline, přel. B. Slívová. »Pane Smithsone,« řekl president d'Egre- ville Američanu Smithsonovi, který byl povstal. aby zodpovídal otázky obžaloby, »jste obviněn z poranění, které mělo za následek čtrnáctidenní neschopnost k práci. Dne 23. února t. r. na- lezal jste se v expresním vlaku, jedoucím do Marseillu. Z Paříže vyjel jste v 11 hod. 55 mi- nut večer. V Moretu, kde jest delší zastávka, úřadník »Společnosti«, pan Brune spustil z venčí okénko oddělení první třídy, ve kterém jste se nalezal a velice zdvořile, jak všichni vaši spolu- cestující souhlasně dosvědčují, žádal vás o lí- stek. Vzchopil jste se se sedadla, na kterém jste byl rozložen . . .« »Spal jsem,« vysvětloval Smithson. President pokračoval: »... A beze slova, surově a prudce (což je zcela nepochopitelno opravdu) udeřil jste úřadníka do obličeje ranou, která by stačila omráčiti býka. Pan Brune pozbyl vědomí a byl odnesen do svého bytu celý zbrocený krví, která se mu hrnula ústy, zatím co vy jste byl zatčen. Byl nemocen čtrnácte dní. Nyní, jsa uzdraven, žaluje vás a žádá 200 franků odškodného. Jeho požadavek ...« »Je příliš skromný,« přerušil Smithson. »Nemyslil jsem ovšem, že jsem ho tak krutě udeřil a lituji, že jsem měl tak těžkou ruku. Ale když tomu již tak jest, chci zaplatiti mu řádné odškodné. Složím v ruce jeho právního zástupce 200 dollarů — trochu více než 1000 franků.« Obhájco Brunchv povstal, uklonil se a řekl

»Jmenem svého klienta přijímám tuto sumu a odvolávám žalobu.« Smithson myslel, že tím je věc odbyta sáhal do kapsy. K jeho velikému překvapen učinil president odmítavý posuněk: »Nechte si zatím peníze, pane Smithsone. Soud vezme ohled na vaši velkomyslnost a na odvolání žaloby soukromým žalobcem, ale soudu byl přestupek udán, soud nebeře svou žalobu zpět. — Zprávy o vás znějí všecky velmi příz- nivě, konsulát dává vám vysvědčení co nejlepší. líčí vás co gentlemana dokonalého, plného zdvo- řilosti a uhlazených způsobů. Proto marně se táže soud, proč dal jste se vůči ubohému úřad- níku strhnouti k surovému činu, který vás při- vedl na lavici obžalovaných. Račte nám to vy- světliti.« »Došla mi trpělivost,« odpověděl Smithson, »bylo to po páté, co na mně chtěli lístek! My- slil jsem, že zaplatím-li za lístek svůj u pokladny »Společnosti«, budu míti zajištěnou nejen jízdu, nýbrž i klid a pokoj. Domnival jsem se, že jsem zkrácen ve svých právech na spáneka odpověděl jsem na to ustavičné vyrušování, jak by byl odpověděl asi každý druhý můj krajan na měm místě. Vše to je vlastně nedorozumění, jak teď vidím. Jiná země, jiné zvyky.« A když president díval se na Američana stále ještě nechápavě, pokračoval tento ve vy- světlování s naprostým klidem a nejhlubším pře- svědčením o správnosti svých názorů: »Jací jste vy podivní lidé, že je vám třeba tolika okolků, abyste dokázali věc tak jedno- duchou: použití vlaku. Nač to stálé běhání úřadníků a nač ty věčné prohlídky? Toho všeho u nás není. Na příklad: vezměme dráhu z Doy- tonu až k ústí Mississipi. Ta probíhá velkou část severní Ameriky, skoro šest dní cesty. V Doytonu jest nádraží zrovna u města, jest to

druh kůlny, otevřený všem větrům i všem pří- chozím. Můžete vejíti i odejíti dle libosti, pro- cházeti se mezi vlaky. Jestli při tom stroj v po- hybu zachytí vaše šosy a povalí vás — můj bože, to sice je zlá věc a politování hodná, ale bylo na vás, abyste dal pozor. Život není věc tak bezcenná, aby nestál ani za ohlednutí. Nuže, chcete jeti sem nebo tam nebo ji- nam, na tom nesejde. Vše je velmi jednoduché. Vlak už je zde. Opatřen lístkem nebo bez něho, na tom nezáleží — zaujmete místo v rohu od- dělení, které se vám zalíbilo. Vedle vás na stu- pátku stojí věrný přítel, který vás doprovodila nyní poslouchá vaše poslední přání a nařízení. Pojednou zpozorujete, že vlak se hýbe. Řeknete příteli: »Pospěšte!« a stisknete mu naposledy ruku. On vám ještě přeje šťastnou cestu a skočí dolů, někdy při tom padne a odře si nos, ale to není vaše věc, měl dát pozor! Hned jak vlak vyjede, zavládne v něm společenský život. Tvoří se společnosti, kroužky, zapřádá se hovor. Jsme velmi zdvořilí a společenští lidé přes to, že no- síme revolver stále za pasem a střílíme na kaž- dého, kdo nás obtěžuje a zkracuje v čemkoli. Jedni hrají whist, druzí stojíce za nimi, pozo- rují a posuzují hru, jiní kouří, procházejí se, plivají, pískají, vycházejí na pavláčku před vo- zem, odkud střílí ptáky v letu, nebo přeskakují na druhý vůz. Toto poslední na vlastní řáda nebezpečí ovšem. »Společnost« zcela správně není zodpovědna za pád a neplatí za nešiky. Jedním slovem, počínáte si ve vlaku, jakoby byl váš. Tak uplyne den, dva. Vlak uhání v před plnou parou. Střídavě míjí řeky, přejíždí je, provléká se průsmykem mezi dvěma skalními útesy, noří se v loubí hustého lesa. O, ujišťuji vás, že jsou tam podivuhodné krajiny, jimž se vaše normanské a breťonské roviny ani z daleka