1
masthead
Ročník XXXVII.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 2I. listopadu 1907.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. llsty
předplásí sar
v Praze v sdsslnistrnei
sa nlsie
na čtvrl leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
ant. . . . 7k ooh
vo slislkáchs
.2K30
na něsfe.
P' oštou:
a mlr
n vi . . . . k eo
s drojí zásllkeu
rt . . . . K s
Tak se zhoubná drahota neza-
pudí!
Praha
5
article
Zrekonstruovaná vláda Beckova a její
zlidověný parlament cislajtánský ociťují se
před nejvážnější otázkou hospodářskou, jaká
se mysliti dá: před všeobecnou hmotnou tísní
a nouzí středních a dělných tříd všeho oby-
vatelstva tohoto soustáti způsobenou
prudkým a krutým zdražováním
všech téměř nepostrádatelný ch
potravin potřeb životních. Zoufalý
nářek na stále hrozivěji rostoucí drahotu se
ozývá ze všech končin; poctivý pracovitý lid
po městech jako na venkově neví již, kterak
by sobě při vší šetrnosti živobytí uhájil, ře-
meslník, živnostník, malý úřadník jako malý
rolník a dělník stejně trpí a zadlužujíce se,
hledí zoufale budoucnosti vstříc. V celé řadě
měst i krajů venkovských došlo již k bouř-
ným demonstracím nouzi ohroženého lidu,
jenž právem žádá pomoc, ochranu a zá-
štitu proti tomuto zhoubnému zlu, které
uprostřed nejhlubšího míru trýzní, moří
a ožebračuje nevinné, přičinlivé obyvatelstvo
veleříše habsburské jako nejnešťastnější válka
anebo nejzhoubnější pohroma živelní.
Nuže, parlament rakouský zabývá se
konečně touto palčivou otázkou dne. Rokuje
o nastalé hrozné všeobecné drahotě, o její
příčinách a o prostředcích, jakými bylo by ji
lze překonat, zmírnit a zažehnat. Již druhý
týden se v poslanecké sněmovně o pohromě
té mluví a ještě dlouho se bude mluvit, nebot
je prý ještě na 100 řečníků zapsáno. Avšak
možno doufati, že veliké a dlouhé to roko-
vání povede k cíli blahému, po němž touží
a prahnou miliony ustaraných rodin, že
nynější vláda a nynější parlament připadnou
na šťastnou myšlenku a zdatný čin a do-
kážou brzké, důkladně zlevnění potravin
všelikých potřeb životních?
Beckov
6
article
»Zůstavte naděje, kdož sem vstupujete!«
Tak zvolali včera s Dantem — netoliko kníže
Karel Auersperg, nýbrž i nynější mi-
nistr orby, duchem a obsabem řečí svých
ke strádajícímu lidu z oken parlamentu ví
deňského a nadšený potlesk, jaký težili
od agrárnickokřesťansko sociální
většiny prozradil ducha převládajícího
v této sněmovně, pověděl zřetelně lidu, kolik
pro stesky a doufání jeho uhodilo.
Mluveno zejména o drahotě masa. Ná-
vrhy dělnictva, opírající se o statisticky do-
kázaný skutek, že se od nás vyvází
ohromné množství dobytka do ciziny.
aniž by se však rovné množství
navzájem přiváželo (od 1. ledna do
31. května vyveženo z Rakousko Uherska jen
do Německa 12 706 jatečných volů, přive-
zeno k nám však pouze 367), mají za to,
že tím se způsobuje naschvá
uměle drahota masa a že je to dílem
velkostatkářů, kteří pod záminkou morové
nákazy dosáhli zákaz přívozu dobytka z Ruska,
Rumunska a Srbska k nám, kdežto velko
obchodníci s dobytkem a masem vyvážej
náš zírný dobytek volně a hojně do ciziny.
zejména do sousedních zemí německých
Zemědělství naše nestačí vyživit pro zdejšt
lid dostatečnou hojnost dobytka a tak je po-
ptávka větší než nabídka, čímž vzniká při-
rozeně drahota. — Proto požadují pilné ná-
vrhy dělnické, aby Rakousko bez otálení
otevřelo své hranice přívozu dobytka z Ruska.
Rumunska a Srbska, jakož i přívozu masa
mraženého z Ameriky, jímž se zásobuje celá
Anglie bez ujmy svého rolnietva. Tak by
aspoň jedna z nejdůležitějších potravin
maso, mohla býti zlevněna . ..
Dante
Auersperg
Rakousko
Německo
Rusko
Rumunsko
Srbsko
Amerika
Anglie
7
article
Než, tu jakoby velkostatkáři kn. Karlu
Auerspergovi k hrdlu sáhli. Prohlásil,
že by přívoz cizího dobytka k nám znamenal
pohromu pro zdejší rolnictvo, že prý si lid
ani toho otevření hranic ruských, srbských
a rumunských nežádá, to prý chtějí jen prů-
myslníci, aby za to navzájem mohli své to-
vary vyvážet do Ruska, Srbska a Rumunska.
Tou chvílí, kde by se otevřely hranice rakou-
ské přívozu levnějšího cizího dobytka k nám.
bylo by prý veta po samostatném selském
stavu našem! Jakoby nebyly bývaly druhdy
hranice naše otevřeny dobytku ruskému,
srbskému i rumunskému a jakoby se při tom
nebylo bývalo rolnictvu zdejší mu
vedlo mnohem lépe než nyní, při
uzavírání hranic těch na prospěch velko
statkářův — německých a uherský ch.
Nicméně naši agrárníci svorně s něme-
ckými agrárníky a klerikály kn. Auerspergov
freneticky tleskali jako svému pravému rytíři
»bez vady a hany«.
A po Auerspergovi vyvstal nový mi
nistr orby, německý klerikál dr. Eben-
hoch. Také on nechce za žádnou cenu
světa otevřít hranice cizímu (ruskému, srb-
skému nebo rumunskému) živému dobytku,
poněvadž prý by jím mohl býti k nám za-
vlečen dobytčí mor a rovněž nechce dopu-
stiti přivozu masa z jižní Ameriky, nechť by
bylo až na kosť zmrzlé, z obavy prý, aby-
chom se jím snad neotrávili! Neznáme prý
za jakých zdravotních opatření se ono maso
v Americe nakládá k ledu a tak prý nelze
je k nám připustit, třeba že celá Anglie se
jím beze strachu a bez následků neblahých
ode dávna živí. »Na stanovišti ministra orby
— prohlašoval pan dr. Ebenhoch
jest mi především hájiti co nejrázněji
zájmů zemědělstva: při mně rozhoduje zá-
jem německého rolnictva — ně-
mecké politiky agrárnické!« do-
ložil důrazně a naši čeští agrárníci mu
za to nicméně opět freneticky tleskali po-
chvalu jako svému spásonoši.
Auersperg
doktor
Eben
Ebenhoch
Rusko
Srbsko
Rumunsko
jižní Amerika
Amerika
Anglie
8
article
A co máte pro konsumenty? ozval
se hlas. »Opatřeními, jaké chystám pro země-
dělce — zněla odpověd ministro v
podporováním meliorací, povznášením
dobytkářství, zlepšením zemědělského po-
jišťování, hospodářského školství a výstavni
ctvím, doufám, že výroba vzroste
tou měrou, že to bude míti za nezbytný
následek zlevnění cen.« Blahá útěcha
snad pro naše potomky, ale zpropadeně
chatrná pomoc pro dnešní zoufalou tíseň
nouzi lidu.
A tuto řeč páně Ebenhochovu revido-
vala před jejím proslovením celá rada mini-
sterská? To má býti odpovědí celé společně
moudrosti zreformované vlády p. Beckovy
na otázku tak palčivou a povážlivou, jako
jest otázka uměle vyvolané drahoty
ne pouze masa a všech požívatin, alébrži
všeho druhu jiných potřeb životních. Neví
skutečně vláda, kterak a proti ko mu
zde zakročiti, či nemůže, nebo do-
konce snad nechce? — Po celou řadu
let naléhala na nás, abychom odstavili své
požadavky národní a politické, bychom do-
přáli vládám i parlamentu času k řešen
naléhavých otázek hmotného blaho
bytu národův.
Nuže, nyní jde o zachránění krutě ohro
ženého blahobytu milionův přičinlivých oby
vatel říše, a čeho se dočkáváme. Ani potu
chy o včasné, rázné pomoci ! ..
Ebenhochův
9
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. listopadu. (Klerikálo v
na postupu.) Ve valné hromadě politického
spolku doblinského mluvil tyto dni o rekonstruk-
ci kabinotu křesť. soc. posl. Steiner. Po-
tvrdil, že křesťanští sociálové se původně zdrá
hali vstoupiti do kabinetu, dokud nebude vy-
řízeno uherské vyrovnání. Ale okolnosti je do-
nutily ke změně taktiky. Bar. Beck oznámil
totiž předsednictvu strany, že podá demi si
anebo rozpustí parlament, jestliže
strana se nevysloví pro parlamentní vyřízení vy-
rovnání a nevyšle do kabinetu své důvěrníky.
Steiner
Beck
Praha
10
article
Takové odpovědnosti strana prý převziti ne-
mohla, poněvadž běží o důležité zájmy průmyslu
a živností. Ostatně křesťanští sociálové byli by
nuceni aspoň později své přívržence do kabi-
netu vyslati. Jsou největší strana v parlamentě
a proto mají právo věděti, co se děje také v lůne
ministerstva. Podle své početní síly křesťanšt
sociálové ají vlastně právo na více ministrů
než dva, a jakmile vyrovnání bude vyřízeno,
přičiní se všemožně, aby se jim de-
stalo i jiných ministerských porte-
feuillů. Posl. Steiner mluvil pak o vyrovnání
a prohlásil, že jeho strana ve věcech vojen
ských nepřipustí ani nejmenších ústupků Mada-
rům. Nedovolí ani, aby se na prapory uherských
pluků umístil uherský znak a staly se jiné změ-
ny, o kterých nyní uvažují v ministerstvě vojen-
V Praze, 20. listopadu. (Česká op -
sičná skupina.) „Lid. Novinám“ sdéluje
se z Vídně, že posl. Stránský, Bulín a Sláma
kteří vystoupili z českého klubu, a k nimž se
přidá i prof. Smrček, jakmile se vrátí z pohřbu
svého otce, utvoří společné sdružení s českými
státoprávníky a realisty a zvolí si společnou
parlamentní komisi. K tomuto oposičnému bloku
připojí se prý také národně-ruský klub. Účelem
nového sdružení bude rozhodná oposice proti
vládě a vyrovnání.
V Praze, 20. listopadu. (Předsedni
cká krise v Uhrách.) Osoba, blízká před-
sedovi Justhovi, sdělila redaktoru „Pest. Ll.“
že Justh se drží zásady: Zákonů a jednacíha
řádu musí se užívati stejně ke všem stranám.
Posl
Steiner
Stránský
Bulín
Sláma
Justh
Praha
Vídeň
Uhry
Český op
Lido
11
article
Zákon se může měniti, jednací řád se může
revidovati, ale za žádné podmínky ne-
smi se zákon obcházeti, nesmí s
jednati proti jasnému znění jedna-
cího řádu. Máme jedinou zbraň: zákony
jednací řád. Budeme-li je obcházeti, nebudeme-li
jich dbáti, počne se půda pod nohama našeho
národa viklati. Zákon stanoví, že Chorvaté mo-
hou v říšském sněmě užívati také svého jazyka.
Tento zákon nečiní výjimek. Mohou tedy mluviti
chorvatsky vždy, kdykoli se jím zlíbí. Důvěrník
Justhův vyvrací také tvrzení odpůrcův, že Justh
první dovolil Chorvatům mluviti chorvatsky také
k jednacímu řádu. Prvé chorvatské řeči k jedna
címu řádu mluvily se za předsednictv
Navaye a Rakovszkého a oba místo
předsedové tedy zavinili to, co nyní svalují na
Justha.
Jest pozoruhodno, že mezi členy strany ne
odvislosti, kteří jindy tak úzkostlivě dbají práv
zaručených jednacím řádem uherským, našel se
pouze jediný poslanec Kar. Kmetty, který ne
souhlasí se znásilňováním Chorvatů. Když četní
jeho soudruhové výslovně žádali, aby se zacho
vala ve sněmovně praxe, zavedená proti Chor
vatům oběma místopředsedy, zvolal: „Gož ne
máte kusa citu pro právo? Justh stojí na půdě
zákona. Je to smutný důkaz vašeho cynismu
že se bez námitky smí s jednacím řádem tal
zatáčeti, jako činí Navay a Rakovszky. Přisa-
hám, i kdybych zůstal sám jediný, že vytrvám
při Justhovi.
Také včerejší doboda mezi Justhem
Chorvat
Justhův
Justh
Rakovszký
Kmetta
Chor
Navay
Kara
13
article
míti právo vykládati jednací řád dle svého vlast-
ního mínění, nelíbí se pánům z koalice. Miste-
předs. Rakovszky byl nucen nospokojence
chlácholiti výkladem, že jest nezbytně nutno
udržeti Justha v předsednictvu aspoň tak dlou-
ho, dokud trvá nynější vyjednávání o smír, aby
Chorvaté nemohli říci, že svou obstrukcí rozbili
již sněmovní předsednictvo. V dohodě mezi
členy presidia nemá se tedy hledati logika, ný-
brž politická taktika.
Dnes dopoledne předseda Justh přijal
dra. Medakoviče a oznámil mu, že se ne-
může účastniti dalšího vyjednávání s Chorvaly,
poněvadž v aejbližší době podá de
misi. Na chodbách sněmovních se proslýchalo
že s Justhem prohlásili se solidárnými také mi-
nistr pro Chorvatsko Josipovič a bán dr
Rakodezay a chtějí také podati demisi. Ko
nečně i vláda uherská, aby Justha přiměla k od
volání demise, prohlásila se prý s ním za soli-
dárnou. Jde nyní o to, aby se Justhovi dostalu
zadostučinění se strany koalice, která se ve vče-
rejší schůzi zjevně postavila proti němu.
Ze Zádru, 18. listopadu. (Změna v m-
stodržitelstvě.) Jest už jisto, že místo-
držitel Mikul. Nardelli, jenž byl za svého
pobytu ve Vídni raněn mrivicí a od té doby chu-
ravi, nevrátí se již do svého úřadu. Proslýchá
se, že jeho nástupcem bude jmenován bar. Am-
brož Marojčič, dosud prvý dv. rada v dal-
matském místodržitelstvu.
Justh
Chorvat
Medakovič
Josipovič
Chorvatsko
Zádr
Vídeň
14
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 20. listopadu.
Praha
15
article
Zprávy z Ruska.
Rusko
16
article
V Rize, v domě na rohu Revelské a Suvo-
rovské ulice, lotyšští poslanci měli najatý byt
kde se scházeli k tajným poradám. Policie jejich
skrýš vypátrala a vrazila do domu, aby se revo-
lucionářů zmocnila. Lotyši ale byli svými strá
žemi upozorněni, že se bliží nebezpečí v po-
době policie. Zamkli se tedy a zatarasili v bytě,
tak že byli jako v pevnosti. Policie také jako
v povnosti je obléhala. Obsadila koridor, posta-
vila se pod okny, a čásť policistů vešla do bytu
nad revolucionáři, odkudž na ně střílela stre-
pem. Na tisíc kuli takto pustila do revolucie-
nářů, kterých bylo v bytě husto, tak že mnozí
i skrze strop musili býti trefeni. Obležení zptval
lotyšské revoluční písně; ale když viděli, že po-
čet jejich se monší, vyvěsili bílou prostírku na
znamení, že se vzdávají. Policie kapitnailaci při-
jala. Revolucionáři otevřeli a dali se spoutat
Ale cestou na policii jeden se dal na útěk a uti-
kaje byl zastřelen.
V okolí města Borzny černigovské gube
nie dva lupiči v noci vrazili do dvorce statká-
řova, statkáře zavraždili a od jeho ženy žádali
aby vydala všechny peníze, co jsou v domě.
Lotyš
Suva
Borzna
17
article
Statkářka se tvářila, že shledává peníze, ale
místo nich vyhledala sekeru a ve vhodném oka-
mžiku oběma loupežníkům uťala hlavu.
V Odesse redaktor „Novostí Dne“ byl po-
trestán pokutou 2000 rub. za potupení ministra
osvěty tím, že vytiskl zkroucenou zprávu o jeho
působnosti.
V Simferopolu nihilisté rozdávali revolučn
proklamace nováčkům, dostavším se k pluku.
aby si odbyli vojenskou povinnost. Nováčkove
nihilisty chytili a odevzdali policii.
V Moskvě se udržuje pověst, že redakto
„Moskevských Védomosti“, Vladimír Andreje-
vič Gringmut, nezemřel smrtí přirozenou, nýbrž
byl otráven prádlem, jež nosil. Pověst vypravuje,
že týmž způsobem otráven byl i gen. Trepov
a petrohradský advokát Margolin, právní příte
Gaponův. Otrava prý se děje šťávou jakési rost-
liny indické, v Evropě dosud neznámé, jež je
tak prudce jedovatá, že k usmrcení člověka stač
píchnutí špendlíkem, kterého špička byla namo.
čena do toho jedu.
Vladimíra Andrea
Gringmut
Margolin
Simferopol
Moskva
Evropa
18
article
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolednl . . . . . . . za 2 b
Ve flialkách na renkově:
ranní čtalo. . . .
10h
odpolední
dk
Inserátv
platí se hotově zapřed.
Předplaceni a lnserty přijímá a dmalni-
strace v Marinaské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakce
tlskárna n ezpedice „Násodnich Listů“
Rukopisy se novraosji.
Marinaský ulice
19
article
Třetí Hosudarstvenná duma.
Předseda třetí Hosudarstvenné dumy, N. A.
Chomjakov, už je předmětem silných výpadů
kadetského a lového tisku. Zazlívají mu, že ve
svém prologu ani jednou neužil slova „konsti-
tuce“, z čehož soudí, že jest jejím odpůrcem.
I oktabristé tvrdí, že z toho měli „těžký dojem“.
Kadetská „Rěč“ slyšela, že Chomjakov slovo
„konstituce“ vypustil po poradě s krajními pra-
vými, kteří hrozili ztropiti hned v prvé schůzi
skandál, ale umírnili se, když jim předseda
dumy slíbil, že mu slovo „konstituce“ z úst ne-
vyjde. „Je-li to pravda,“ dí „Rěč“, „v parlamen-
tárném jazyku není dosti silných slov k odsou-
zení tohoto skutku.
Rozhořčení bohdá utichne po vysvětlenl,
které dávají „Birževyja Vědomosti“. N. A.
Chomjakov slova „konstituce“ nevyslovil prestě
proto, že je cizí, a on mluví ryzí národní rušti-
nou, cizím slovům pečlivě se vyhýbaje.
Případ ukazuje, že Hosudarstvenná duma
pořád ještě je horkou půdou. Při větší chladno-
krevnosti stran by bylo rozhodujícím, že Chom-
jakov je konstitucianotou, jak dokazuje jeho
samosprávná minulost.
Koloniální debata ve francouzské sněmovně.
Úlerní debata francouzské sněmovny o roz-
počtu koloniálním byla namnoze značně
pohnuta. Posl. Chaumié podal ostrý protest
proti opiovým brlohům v Indočíně a v
válečných příslavech, poukázav na to, že neřest
kouření opia ponižuje a otupuje francouzské
důstojníky a úřadníky a činí je neschopné k řád-
nému konání povinností.
Vzrušení vzbudila interpelace posl. Puecha
o skandálech ve francouzské Guinei, kde
r. 1900 jistý poručík zapálil vesnici domorodeů
a bez soudu dal pověsit několik ná-
čelníků. Všeobecná nevole sněmovny pro-
vázela řečníkovo líčení zlořádů v kolonii tétn.
Chomjakov
Posl
Indočína
Guinei
Hosudarstvenný duma
20
article
Posl. Puech činí za vše zodpovědnou správu
francouzské Guinee, jež věděla o skandá ních
událostech, ale nie neučinila. Naopak guvernér
Frezouls, který energieky vystupoval proti ne-
přístojnostem, se musil poděkovat.
Ministr osad Millis-Lacroix odvětil,
že události, jsoucí předmětem rokování, spadají
do doby jeho předehůdců ve správě kolonii.
Camille Pelletan žádá, aby proti kolo-
niálním úřadníkům, o nichž se mluvilo v de-
batě, bylo zavedeno vyšetřování.
Ministr Millis prohlásil, že přijímá
Puechův jednací pořad, jímž se vyslo vuje
vládě důvěrs, že zjedná v kolonilch plal-
nost úcty k zásadám lidskostia
k důstojnosti spravedlnosti a že
ministr kolonií podnikne všechny potřebné kroky.
Důvěra byla odhlasována 334 hlasy proti 53
tím sezení uzavřeno.
Rozkol mezi radikály francouzskými.
Otázka zvýšení platů poslanců způsobuje
stále ještě velké různice ve sněmovně fran-
couzské. Nedávno tato otázka způsobila ostrou
srážku progresisty Benoista s válečným mi-
nistrem Berteauxem, jež pak byla vyří
zena nekrvavým soubojem. Pro tutéž věc, jak
již známo, oetl se též v konfl ktu s radikály
předseda jejich skupiny Sarrien, který je
přívržencem bývalého nižšího platu pro poslance.
Ještě včera se mělo za to, že Sarrien se dá
pohnouti k odvolání své demise, ale objavilo se,
že Sarrien trvá na svém úmyslu. Je to nová
trhlina do pevné dosud organisace radikálů
Z parlamentních výborů.
Z Vídně, 20. listopadu. (K. k. )
Tiskový výbor rokoval o Sylvestrově návrhu stran
předlohy tlskového zákona.
Ministr spravedlnosti dr. Klein podal přehled
jak vzníkl návrh, v němž zahrnuta je vládní osnova.
Posl
Frezouls
Millis
Lacroix
Pelletan
jítbata
Puechův
Benoist
Sarrien
Sylvestrův
Klein
Guinea
Vídeň
Sarrien
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 19. listopadu.
H (Episoda z našeho dramatu.
Můj přitel Xaver dvacet let prožil mezi kni
hami. Jeho pohled snivý a bádavý je upřen do
minulosti. Je historikem, což znamená, že je
též filosofem, a což nevylučuje, aby někdy
nebyl básníkem.
Nuže, jednoho dne vyšel přítel Xaverz
své hnihovny. Chtěl býti mužem činu. Šel mez
svůj lid s nadšeným odhodláním pracovati pro
něj jinak nežli bděním nad starými pergsmeny
a sestavováním dokumentů a pramenů pro po
znání slavné minulosti.
Citil, že vykonává povinnost nejdůstojnějsl
že plní přikaz nejušlechtilejší enosti občanské
velké vzory antických mužů, které vlast v ne
bezpečí zavolala z liché praeovny filosofické nebo
od pluhu, tanuly mu na mysli.
Přihlásil se k veřejné činnosti. Nastal den
kdy měl řečnit ve veřejné schůzi politické.
»Kamaráde, nelez tam,« varoval jsem ho,
drže ho za šos černého kabátu, který uznal za
vhodné obléci v úctě ke shromáždění lidua
k suverenitě všeobecného hlasovacího práva.
Odmitl rozhorlené mě napominání. Nazvaí
mne mužem malé víry a slabošským pochybo
vačem. Byl prodchnut vědomím, že nastal oka
mžik, kdy mužové, zastupujíeí kulturní a inte
lektuelní výkvět národa, mají promluviti do ve-
řejných otázek, zasáhnouti do bojů stran. Inte-
ligence se musí přihlásit o slovo!
»A proč bych nemohl pracovati pro pří
tomnost,« horlil přítel filosof a historik,
plipravovat cestu budoucnosti, já, jenž znám
tak dobře minulost, postup, vývoj, sčlenění udš-
losti? Je ti známo, jak historikově osvědčili se
v politice: Macaulayr, Thiera, Palacký.«
»Jiné doby, jiní lidé. A jiné ovzduší. Ob-
vám se, že přicházíš příliš pozdě nebo příliš
brzo. Tvá povznešená methoda nedá se přizpů-
sobit malému a zmalicherněnému stylu české
politiky.«
Nezbývalo mi nežli následovati učeného
přitele do shromá ždění lidu.
Xaver
Palacká
Praha
Ob
Inte
22
article
Veliký sál. Oblaky dýmu nad hlavam
občanů, sedicích u stolů, tisnicích se v pozadí
po stranách sálu. Vlasati jinoší s načechraným
vázankami pod krkem, s odznaky na kubátech
Starší lidé, kleři přišli po práci, sundali zá-
stěru a nacpali si dýmku. Pak bodti občané
blahobytného vzezření i úfadníci. Několik děv
a žen s odznaky.
Na tribuné řečníci, podobající se athletům
kteři za chvíli mají vstoupiti do areny. Mezi ně
zasedl i můj přítel, jenž se však netvářil příliš
heroicky. Upachtění pořadatelé. Apatický úřad-
ník. U malého stolku vtipkujícl žurnalisté, jima
nie neimponuje.
Po stručném úvodu řečníka, jenž měl velm
tlaslou šňůru u skřipce a velmi tenký hlas a
jenž žádal shromáždění, aby vyslechlo klidně
mluvči různých stran, dostal slovo můj příte
Xaver.
Mluvil všeobecně a poučně, jako člověk
jenž přemitá o svých slovečh, chce jasně vy-
ložit své myšlenky a naprosto nezná ofekty
řečníků, kteří na konci duté a často konfusní fráze
umístní silné, třaskavé slovo, strhující prosté
lehce vznětlivé posluchače k nadšení.
Můj přítel nepozoroval ani, že jeho věty
promyšlené a obsažné, ale abstraktní a nesktuální
padají bez ohlasu do shromáždéní. Přednáše
své názory o demokracii a pokroku, své krásné
sny o budoucnosti lidstva sbratřeného v míru
Citoval John Morleye, Micheleta, Havlíčka
Nerudu a mluvil velmi ušlechtile o svobodo-
myslnosti národa Husova.
Shovívavý potlesk a ironicky zdvořilá gratu-
lace jednoho z řečníků na tribuně byly odmě-
nou politického debutu měho přitele.
Xaver
Morley
Michelet
Havlíček Neruda
Husův
23
article
místopředsedy, dle níž každý předsedající má
24
article
Přitel Xaver zůstal sedět na podiu a s udi
vením sledoval další události večera.
Frenetický potlesk velké části shromážděn
přivílal mladého muže, jenž směle pozvedl své
čelo s mocnou kšticl, zaokrouhlil si široký knír
rozhodil rukama, spustil zvučným hlasem ener
gicky, rázně a řizně.
Můj přitel se zalibením sledoval mladého.
jak vycftil, nesmírně populárního řečníka, v němž
viděl prudký, výbojný temperament po způsobu
Mirabeaua.
Mladý muž s krásným knírem a mocnou
kšticí uchvacoval shromážděné svými vášnivými
výpady proli nepřátelům své strany a svého pro-
gramu, který prohlašoval za jedině spásonosny
a neomylný. Bušil se do prsou a zvedal hlas
Mluvil o nadšení a obětavosti boje pro posvátnou
věe národa a s krásným sebevědomím hlásal
»Rrrrozdrlime 1še, co se nám v cestu postaví
(Obrovský jásot, zuřivý potlesk.) Vybojujeme
českému lidu jeho práva. Pozvedneme jeho
sebevědomi. Pryč s vládním lokajstvím, pryč
s neduživým živořením naší politiky v před-
sIních ministerských předsedů !«
Můj přítel s obdivem pozoroval umění řeč
níka a oceňoval v té chvili vznešenost popula-
rity. Horkou atmosférou sálu prochvělo deli-
rium nadšení. Mladé děvče z lidu pohliželo n
řečníka s takovou vrouenosti, s jakou se dívala
anlická dívka na trojnásobného vítěze olym-
piekých her, nebo s jakou pozoruje pražská sle
činka prvního tenoristu.
»Hle, statečný a rázný muž«, myslil si mů
přítel, »sleduje v politice taktiku a výboje. Jako
Hanibal nebo Žižka. Taktika je znamenitá. Sty
jeho řeči trochu všední, ale tak se asi mí
mluvit, aby lid rozuměl.«
Povstal starší pán, projovující svým širo
kým plnovousem, svým zaokrouhleným embon-
pointem i svým sonorním, mirným hlasem roz
vahu a praktický smysl. Uvítal ho též potlesk
Ale nesmělý. Když byl mlád, byl též velmi po
Přitel
Xaver
Hanibal
Žižek
25
article
pulární a jeho řeči rozplameňovaly. Ctihodny
pán mluvil hibitě a zdvořile. Uznával zásluhy
snahy ctěného předřečníka a snažil se přesvěd
čiti posluchače, že ctěný předřečník mluví do
větru, hází nezdravá hesla do lidu, štve a pře
káží plodné a positivní práci politické.
Ozval se odpor i potlesk. Mladý řečník po
hodil hlavou a usmál se ke skupině svých
přivrženců.
Ctihodný pán pokračoval hladce a dovozo
val, jakou cestou ostražilou a chytrou musí se
ubírati česká politika, aby měla nějaké výsledky
Můj přitel, jejž v jeho naivnosti zajímala
psychologie politických typů, viděl v tomto řč
nikovi jakýsi druh Machiavella a se zájmem ho
poslouchal.
Náhle však ho zděsil neočekávaný výjev
Ctihodný pán polemisoval se »etěným před
řečníkem« stále ostřeji a znenadání ozval se
jinošský hlas, přeskakující rozčilením: »Mlčte
už, vy zrádče národa !«
Pokřik »zrádče« našel ohlasu. Ale ozval se
též odpor. Přeletělo několik nadávek. Předsedu
schůze zvonil a chlácholil rozčilené.
Můj přílel se zhrozil. Jaké strašné slovo
zrádce národa. Již viděl, jak vlekou nešťastník
k Tarpejské skále.
Ale nešťastník použil chvile rozruchu, aby
si vytřel skřipec a napil vody a pak pokračoval
ve své řeči.
Udivení přítele Xavera rostlo. Seznal, že
zrádce vlasti, zrádce národa patří k dosti často
užívaným výrazům politické schůze. Následkem
častého uživání ztratilo své vražedné ostří.
Sloužilo vlsstně k označení člověka, jenž nesdili
naše názory, jenž je jiného mínění. Neřikalo se
již »pane, mýlite se!« ale »pane, vy jste
zrádce!«
Vřava, provázející řeč rozvážného řečníka,
stále rostla. Výkřiky ho stále vyrušovaly a ko-
konečně ho připravily z rovnováhy státníka,
čelicího demagogům. Padaly nadávky, ostrá
Xaver
26
article
ošklivá slova, o nichž se můj přítel domníval
že nepatří do slovníku veřejnosti.
A zarmoucen, ponořen v trudné myšlenky.
pohližel do divoké chumelenice povykujícího
bádajícího se davu.
Na podium vyskočil velmi rozčilený muž,
jenž počal cosi volati proti řádění nevěrců.
židovských zaprodanců a svobodných myslitelů.
Několik katoliekých tovaryšů mu tleskalo. Byli
přehlušeni odporem celého shromáždéní.
Rozčilený a zbožný řečník hulákal dola
zdivočilé přezdivky a otočil se ke svým od-
půrcům v obecenstvu zády s posuňkem, jehož
zvláštní význam ohromil mého přítele a skanda-
lisoval celé shromáždění.
A ve vřavě, zmatku, hulákání skončila
sehůze.
»Na co's myslil tam nahoře, že jsi se tak
žalostně a trpce tvářil?« tázal jsem se přitele
ne bez škodolibosti.
»Myslil jsem na Juliana,« odpověděl moj
učený kamarád.
»Na Juliana ?e
»Ano, na clsaře Juliana Apostatu. Vzpo-
mněl jsem si, že kdysi Julian, jenž byl
konsulem, dohližel na vojenské cvičení legie
Sarmatů. Zdá se, že barbarští rekruti byli velmi
neobratní a římští lajínanti hulákali na ně, ka-
deti jim nadávali, kaprálové je rýpali do žeber.
A to se dělo přece zarmouceným a zamyšleným
zrakem konsulovým. Kdosi z jeho okoli se h
ptal, proč je tak smutný. Julian po chvilee
probral se ze své zamlklosti, pozvedl ruce k neb
a zvolal: »Oh, Plato, Plato, jaké to divné za
městnání pro filosofa!« A já též, když jse
viděl, jak se rozvinuje a jak vrcholí schůze
vzýval jsem ve svých myšlenkách velkého Řeka
»Oh Plato ! Plato . . «
A můj přítel uzavřel se na dobro do sve
pracovny, mezi své kniby.
Julián
Sarmat
Platón
Řek