Rutomobilism. *e Vídeňské obchodnictvo proti ví- deňské výstavě. Část vídeňského obchodnictva požádala Rak. A. K., aby pro r. 1808 upustil od vý- stavy. Klub, vzav žádost na vědomí, pověřil jednoho ze svých výborů úkolem, aby prostřednictvím Svazu automob. průmyslníků zjistil náladu o výstavě v kru- zích zájemců. Továrníci budou spíše pro než proti výstavě; domácí továrny, které s velikými obětm obesílají cízí výstavy, nepustí domácí výstavu, v níž mohou ne-li dominovati, aspoň se cele uplatnitu Ostatně obchodnictvo, mezi nímž solidarity nen mnoho, nebude solidárním ani v odporu proti vý stavě. Stačí, aby vystavoval jeden a budou vystavo- vati všichní, poněvadž musejí.

** Český šermířský klub koná dnes svou valnou hromadu o půl 8. hod. več. v restaurantu »Louvre« ** Šermířská stipendia jsou uprázd něna na král. české zemské šermířské škole pro posluchače vyšších škol. Žádosti opatřené posledním vysvědčením studijním, vysvědčením ne- majetnosti i tělesné způsobilosti, podány buďtež do 7. listopadu t. r. zemskému výboru král. českého nebo král. české zem. šermířské škole (Karlova ulice 2—I., palác Colloredo Mannsfeld) k dalšímu vyřízení odevzdány. Vyzýváme studentstvo, aby použilo hojně této příležitosti k naučení se šermu a nenechalo je- diného z těchto míst neobsazeného.

Ze soudní síně.

Věstník živnostenský a dělnický. * Ze zemského pojišťovacího fon- du císaře Františka Josefa I. Opět byly třem nemajetným, k výdělku nezpůsobilým živnost- níkům z Chomutova důchody, které jim jejich spole- čenstva zakoupila, zvýšeny o 100 z nadlepšovacího fondu pro živnostníky. Takového zvětšení důchodu dostalo se tedy již pěti živnostníkům, ač fond jme- novaný zřízen teprve před necelými čtyřmi měsíci. Vůbec byl v kruzích živnostenských založením to- hoto bonifikačního fondu vzbuzen živý, zájem pro svépomocné pojištění starobní. Četná další živnosten- ská společenstva usnesla se položiti ze jmění spo- lečenstevního základ k starobnímu pojištění svých členů, živnostníci již pojištění pilně vkládají dále aby splnili podmínky, stanovené pro účastenství na fondě bonifikačním. Některá živnostenská společen- stva míní vybrati ze členstva několik starších, ne- majetných mistrů, zakoupiti jim ze společenstevního imění důchod aspoň 12 K a ucházeti se pak pro ně o zvýšení důchodu ze živnostenského fondu nadlep- šovacího. Společenstvo oděvníků v Kadani usneslo se, každému ze členstva zakoupiti doživotní roční důchod 12 K od konoaného 65tého roku; tím zjed- nána bude každému jeho členu možnost ucházeti se jednou o nadlepšení důchodu ze svrchujmenovaného fondu bonifikačního. Zevrubná trojí poučení o tomto fondě rozeslána byla již dříve všem živnostenským společenstvům, u nichž tedy každý živnostník může poučiti se o podmínkách, stanovených pro účasť na fondě nadlepšovacím. Kancelář zemského pojišťova- cího fondu v Praze-III. však zodpoví i další všechny dotazy, týkající se tohoto fondu bonifikačního a po- jištění vůbec co nejochotněji, prospekty, blankety přihlášek a složní listky zašle na požádání zdarma a vyplaceny.

Ze soudu živnostenského. Stavební dělník Emanue! H. byl bez místa, proto zašel si na blízkou novostavbu stavitele Františka J. na Král. Vinohradech, kde u políra Josefa P. hlásil se o práci. Polír řekl mu však, že mezi týdnem dělníky nepřijímá, podotknuv, aby přišel v pondělí. Dělník přišel v pondělí domnívaje se, že již do práce přijat jest. Když však nebyl polírem přijat, zažalo- val stavitele na zaplacení 50 K 40 hal. za čtrnácti- denní lhůtu výpovědní, uváděje, že byl objednán po- lírem na pondělek do práce, že však přes to přijat nebyl. Při přelíčení vysvětlilo se však, že polír vy- bídl sice žalobce, aby přišel v pondělí, myslil tím však, aby se přišel zeptat, zda bude jeho práce po- třebí. Knížku pracovní mu žalobce nepředložil a podmínky pracovní také smluveny nebyly. Na zá- kladě těchto vysvětlivek zamítl soud, jemuž pan rada Müller předsedal, žalobu z těchto důvodů: Z udání žalobcova vychází na jevo, že mu polír Jos. P. řekl pouze, aby přišel v pondělí. V těchto slovech není však obsaženo uzavření smlouvy námezdní a to tím spíše, ježto polír, jako plnomocník stavitelův, nepřijal od žalobce knižky pracovní a také podmínky pracovní a mzdové mu neprohlásil. Polír vybídl tudíž pouze žalobce, aby se přišel v pondělí pozeptat, zda by práce jeho na stavbě potřebí nebylo. Žalobce se také dostavil. Ježto však polír žádnéno dělníka v pondělí nepotřeboval. nepřijal žalobce. Z toho nevyplývá však ještě, že by měl žalobce oproti staviteli nějakého nároku, ježto ve skutečnosti smlouva námezdní po rozumu § 6. a 914. obč. zák. uzavřena nebyla. Žaloba byla proto bezdůvodna a soud musil ji za- mítnouti, ježto schází zde podmínky § 84. ž. ř.

Zemřeli v Praze. Dne 22. října 1907: Chamoutova Karla, dcera řezníka, 1 rok, 991—I. Bláha Antonín, klempíř, 67 r., 195—II. Tesařová Marie, manželka soukromnika, 75 roků, 1641—II. Müller Jan, býv. lakýrník, 77 roků, 140—VI. Mašata Josef, syn montéra, 31/4 měsíce, 235—VIII. Podstavec František, syn dělnice, 111/2 r. 510—VIII. — U Alžbětinek: Šeráková Anasta- zie, manželka mlynářského pomocníka, 38 roků. U Milosrdných bratří: Sobotka Jindřich, ostruhář, 57 roků. — U Milosrdných sester Bočanova Božena, služka, 20 roků. Kalivodová Anna, vdova po truhláři, 52 roky. — Ve všeobecne nemocnici: Přikryl Ludvík, úřadník, 37 roků. Soukupová Anna, šička, 291/2 roku. Dne 23. října 1907: Stelzigová Františka, soukromnice, 66 roků, 55—II. Tomášek Bohumil, syn ozdobnického pomocníka, 1 r., 1356—II. Wolf Moric, býv. obchodník, 85 roků, 1720—II. Beckova Barbora, dcera švadleny, 1 den, 664—VII. Jeřábek Jan, truhlář- 49 roků, 648—VIII. — U Alžbětinek: Odlová Karla, švadlena, 40 roků. — U Milosrdných se- ster: Hůlka Josef, mlynář, 46 roků. Rosa Jesef. sladovnický pomocník, 21 rok. Vlach Jan, dělník. 44 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Svo boda Antonín, pokrývač, 30 roků. Zadražil Josef, sou- kromník, 56 roků Dne 24. října 1907: Bláhova Marie, dcer rukavičkáře, 1375—II. Vokounová Anna, vdova po krejčím, 74 roky, 375—II. Beters Jiří, syn univers.

Král.české zem. divadlo v Praze.

profesora, 13 roků, 57—IV. Brabcova Anna, dcera zámečníka, 6 neděl, 657—VII. Nejedlá Vlasta, dcera zámečníka, 4 roky, 794—VII. Růžička Daniel, do- movník, 68 roků, 552—II. — U Milosrdných bratří: Tichý Valentin, truhlář, 27 roků. — v městském chorobinci: Kurz Karel, býv. za- hradník, 56 roků. Vondráčková Marie, vdova, 88r. — Ve všeobecné nemocnici: Pavlíková Te- rezie, manželka krejčího, 56 roků.

Národní divadlo. O 3/23. hod. odpol. Ve středu 30. října. Prodaná nevěsta. Komická zpěvohra o třech dějstvích. Hudbu složil Bedřich Smetana. Text napsal K. Sabina. Dirigent Frant. Jílek. Režisér Adolf Krössing. 33. hra v předp (1. čtvrtka.) Ideální manžel. Komedie o 4 dějstvích. Anglicky napsal Oscar Wilde. Přeložil V. A. Jung. Režisér Karel Mušek. Konec po 10. hod. Začátek o 7. hod.

Ve středu 30. října.

Ve čtvrtek 31. října.

34. hra v předpl. 2. čtvrtka.) Královna Fiammetta.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 7. hod. Ve středu 30. října. Lidové představení za poloviční ceny. Opat svatobernardský Činohra o 5 jedn. Napsa! Ant. Ohorn. Přeložila A. Böhmova. Režisér V. Spurný.

Lldové divadlo v Praze VIII. Libeř. Ředitel J. E. Sedláček. Začátek o 1/28. hod. Ve středu 30. října. Manžel v base Fraška o 4 jedn. Napsal A. Gibbon. Přel. J. Kühnel. 20513 Režisér A. Vedral. Po divadle spojení elektrickou drahou všemi směry. (bliže Palac kého Arena na Smichove mostu). Začátek o 7. hod. Ve středu 30. října. Ve prospěch režiséra Vlad. Housy. 20498 Novinka. Troje přání. Opereta o 2 jedn. a předehře. Text napsali L. Krenn a K. Lindau. Hudbu složil C. M. Ziehrer. Přeložil Jos. Kubík. Dirigent J. Jelínek. Režisér V. Housa. na Král.

Pištěkovo lidové divadlo vinohranech. Začátek o 7. hod. Ve středu 30. října. Lidové představení při malých cenách. 20491 Náměsíční. Fraška se zpěvy a tanci o 3 odděl. Napsal E. Holl- stein. Hudba od C. Antroppa. Režisér K. Šot.

hrdostí rozhodně tvrdil, že za rok v celém kraji nebude takového dvora, jako je v Mariinské. Z počátku dobrodiní, jímž zahrnovalo panstvo rodinu Kateřiny, vzbuzovalo ne- smírnou závist u čeledi; ježto však Kateřina nikoho ne- pomlouvala, nikoho se nedotýkala a pak také proto, že páni hleděli za vším sami, čeleď posléz uznala, že je ve- lice nebezpečno pouštěti uzdu svým náruživostem. Osud Filipův a smrt Nudlova v brzku smířily Kateřinu i s nej- zarputilejšími jejími nepřáteli. Máša byla ponechána při matce jako její pomoenice. Mášin muž, truhlář Iván, byl osvobozen od povinných poplatků až do té doby, než vyrostou synové Kateřiny. Péťu, s kterým se často mazlila Alexandra Konstantinovna, ponechali u Ivána, aby se vyučil u něho truhlářství. Dobrý základ, jejž obdržel od matky, byl tak pevný, že v duši jeho nezůstalo ani nejmenší stopy po potulném ži- votě: odnesl si z něho jen vzpomínky, a když měl pokdy a objevil se někde, shromáždil se kolem něho ihned hlou- ček zvědavých posluchačů. Někdy při práci s Ivánem nebo i za nejživějšího vypravování, veselá, roztomilá líe Péťova, jakoby se zachmuřila. Stávalo se tak v tom pří- padě, když přemítaje o minulosti, vzpomínal na svého maličkého soudruha, průvodce Míšu: mžikem zalétal v myšlénkách v dalekou, pustou, nikomu neznámou ves- ničku, do smutné, chatrné kolny; před ním jako ve snu vystupovala pojednou bledá, zubožená tvář Míši, který vztahoval s úsilím ruce k vycházejícímu slunci, jakoby byl tušil, že vidí je naposled . . . Obrazotvornost Péťova unášela jej té chvíle v jakýsi neznámý, pustý kraj. Ani sám nevěděl, proč vlastně objevoval se mu tento kraj, když přemítal o hrobě svého přítele; jakkoli však napínal mysl svou, hrob Míšův nikde nenalézal; hustá tráva, po- setá modrými zvonky, pokrývala všechny cesty i stezkya

rozšiřujíc se s místa na místo jako mořská vlna, mizela v nedozírné dáli vzdáleného kraje . . Péťa je hoch velmi hodný a podává naději, že z něho bude výtečný truhlář; co však při tom nejlepšího, že slibuje býti matce oporou ve stáři. Ostatní dítky Kate- řiny prospívají jako dříve; od rána až do večera v okolí dobytčího dvora rozléhají se veselé jejich hlásky i štěkot Vlčkův, který je stále jejich věrným společníkem. Pří- tomnost dítek je ještě znatelnější, stane-li se a zavítá-li sem streje Vasil a dá každému z nich malou hliněnou píšťalku v podobě kachny. Přiváben jaksi hlukem těchto píšťal, přišel kdysi do dvora slepý, otrhaný žebrák. K nemalému překvapení Ka- teřiny a k nesmírnému údivu Ivánovu, který s veselým úsměvem hýčkal tříměsíční svoji dcerušku, Péťa radostně vykřikl a běžel žebráku vstřic. Hned se vše vysvětlilo: žebrák nebyl nikdo jiný než Fufajev. Alexandra Konstan- tinovna, kráčející kolem a znající Fufajeva z vypravování Péťova, nabídla slepci v Mariinské přistřeší a úplné za- opatření. Než Fufajev přímo to odmítl. »Se mnou je to tak, milá paní, dobrá duše křesťan- ská!« pravil Fufajev, tváře se vesele: »se mnou je to tak: pod okénkem vyžebrám, pod druhým sním, pod třetím se vyspím . . . Mám jenom suchý chlebíček, ale jsem svým pánem — to je to !« Přece však často přichází do Mariinské a pokaždé odchází s takovou plnou mošnou, že uzná za svou povin- nost zastaviti se v nejbližší krčmě, aby tam zanechal po- lovinu. Bělicynovi žijí nyní každého roku osm měsíců v Mariinské. Alexandra Konstantinovna zůstává věrna svým zásadám a zajímá se stále o vše, o hospodářství i o osud svěřených ji sedláků s dřívější horlivostí a vytrvalostí. Počíná si tak rozumně, že Sergěj Vasiljevič neuznává