koňské Mráhy. Malý tramwayový vagen o jednom koni, jenž zprostředkuje dopravu mezi čtvrtí Saint- Sulpice a Auteuilem jel směrem k Auteuilu přes bou- levard Garibaldiův. Pojednou vyšinulo se patnáct chlapů ozbrojených zabijáky a silnými bambusovými holemi na plošinu, na níž selnalezali toliko konduk- tor Baube, unavený trampotami dne. On i kočí se- skočivší s přední plošiny, když netušíce ničeho do- brého, chtěli se ubrániti tomuto hromadnému vpádu, byli zbiti, až klesli bez sebe. Pak zmocnili se lupiči značné denní tržby, nedbajíce nikterak pokřiku deseti pasažerů ve vagonu, vesměs ženských. Když konečně příkvapilo několik policistů, byli veškeří pobudové až na jednoho, dvacetiletého ciseléra Jeana Louisa Dumoulina titam. Týž byl zatčen a dopraven na nej. bližší komisařství, kdež se sice vyznal ze své viny, ale nebylo možno přiměti jej, aby vyzradil jmena svých 14 spoluvinníků. Kdežto vozka utrpěl toliko odřeniny, byl konduktor Baube tak těžce zraněn, že musil být dopraven do nemocnice. = Co může zavinit reflektor. Velice šprý- movný případ projednává se nyní před civilním sou- dem v Haarlemu. Veškeré obyvatelstvo očekává s největším napjetím rozsudek. Žalobci jsou prof. Stoker a slečna Dahamaisova, mladá učitelka. Jsou zasnoubeni a hodlali v nejbližší době slaviti svatbu. Jednoho večera vyšli si do městského parku, kdež zamilované párky trávívají chvíle večerního šera.

Pojednou ozářil jasný paprsek elektrického světla besídku, v níž seděli v něžném objetí. Zrádný re fiektor namířen byl v ona místa majitelem sousední villy, jenž chtěl svoje hosty zdarma pobavit pohle- dem neurčeným pro veřejnost Následujícího dne mluvilo se po celém městě o dobrodružství zamilo vaného párku a pohoršení tím způsobené mělo v zá- pětí propuštění professora i učitelky. Oba žaloval nyní majitele villy pro jeho nevhodný šprým na ná hradu 30.000 holandských zlatých. Holandský soudce bude musit tudíž rozhodnouti choulostivou otázku, zdali, jak tvrdí obviněný, má každý právo zamířiti elektrický reflektor dle libosti na stinná zákoutí ve- řejného sadu, či majíli milenci, kteří následkem jeho indiskretnosti utrpěli hmotnou škodu, nárok na od- škodné. = Tři oběti střelby. Z Clevelandu, O., se oznamuje: Onehdy večer došlo k střelbě mezi unio- vými a neuniovými slévači, během které byli Henry Cronenberger a Wm. Steffield tak těžce zraněni, že později zemřeli. Cronenberger byl uniový slévač, Stéffield pak byl pokladačem cihel, který se na střelbě vůbec ani nepodílel. Zároveň byl též zastře- len detektiv Wm. L. Foulks; jako domnělý vrah na- lézá se ve vazbě neuniový dělník Chas. Pecks. Mimo to bylo zatčeno několik uniových slévačů, kteří se na střelbě podíleli. = Hroznou smrtí zahynul Angličan Harry Attrill na honbě slonů v Addo-Bushu nedaleko Port- Elisabethu. Vyšel si se svým příručím Crickem na lov slonů. Usmrtili již jednu samičku a střelili po té na druhou, značně velikou samičku slona. Oba vy- střelili a zasáhli zvíře, takže kleslo na kolena avšak ačkoli náboj jedné z pušek vnikl zvířeti do hlavy, vzpamatovalo se přece a vrhlo se s hroznou divokostí na oba lovce. Oba lovci vystřelili současně.

Zvíře mělo nyní v těle čtyry střely, avšak obnovilo zuřivě útok. Oba lovci dali se na útěk různými směry, takže se navzájem nemohli vidět. Crick, jenž byl unikl zuřivému zvířeti, volal hlasitě svého pána, ale nedostalo se mu odpovědi. Pobíhal hledaje růz- nými směry, až konečně zaslechl úpěnlivé vzdech- nutí. Ubíraje se po hlase nalezl samičku slona, jež seděla na Attrillovi a hrozně naň dorážela. Ckick, jenž se byl vždycky osvědčil jakožto velmi smělý lovec, zamířil na obrovské zvíře, ale dříve než mohl vystřelit, vyskočilo zvíře a počalo naň útočit. Na štěstí podařilo se mu nanovo uniknout, ale když se vrátil, nalezl nešťastného Attrilla mrtvého, úplně rozdrceného a zbroceného krví. = Horliví korrespondenti. Těchto dnů pro- jednáván před jedním ze soudů anglických případ nedodržení slibu manželského, při čemž také zjištěno mimo jiné, že obviněný John Litten v době čtyr le svého zasnoubení napsal žalobkyni. Ellinor Jobn sonové neméně než 620 milostných dopisů, na ně dostal 569 odpovědí. — Tyto interessantní cifry všal jsou úplně zastíněny zaručenými dáty z Ameriky Ve Filadelfii jakýs Crook, odsouzený rovněž pro ne- věru, napsal 900 milostných dopisů nejdrobnějším písmem milované dívce a v Denveru, v Colorado. přišel jakýs mladý bankovní úřadník o svoje dobr místo jen proto, poněvadž pro 60 milostných dopisů. jež průměrně za měsíc posílal své dívce, naprosto zanedbával svoje povinnosti. V Austinu, Texas, jakýs zamilovaný mladík ve dvou letech svého zasnoubení zaslal milované divce 1200 náruživých dopisů. Avšak všechny tyto výkony předstihuje rekord jakéhos mi- lence z Chicaga, jenž po sedm let své znejmilejší. miss Betsy Blamishové zaslal nepředstižený as počet 6020 dopisů, jichž délka kolísala mezi 1 a 6 strán- kami.

= Osudný výbuch acetylénu udál se těchto dnů k večeru v Café du Commerce v Arbresle ve Francii. Majitel kavárny pan Ducher, jenž míval ve zvyku vyměňovati karbid generatoru, nalezajícího se ve sklepě, vždy ve dne, opomenul toho tentokráte vzpomenul si na to teprve, když při rozžehání lamp nebylo plynu. Sešel s rozžatým světlem do sklepaa hned na to nastal výbuch. Třesk výbuchu byl slyšet na dva kilometry a tlak vzduchu byl tak prudký, že 50 metrů od místa výbuchu chodci povaleni k zemi a nábytek v domech se kolísal. Spousty, jež způso- bil výbuch ve čtyřpatrovém domě, v němž se ka- várna nalezá, byly hrozné. Celá budova je se shora až dolů roztržena, klenutí sklepa se sřítilo, schody do prvního patra částečně zničeny a železné zábradlí vrženo o stěnu. Poněvadž strop prvního patra hrozil sesutím, nařídila policie, aby byty byly vyklizenya obyvatelé sestoupili po žebřících. Jedinou obětí kata- strofy stal se Ducher, jenž nalezen ve sklepě umíra- jící s přeraženýma pažema a nohama. Manželka jeho, jeho dítě a služka nalezaly se ve chvíli výbuchu právě v kuchyni a utrpěli jen nepatrná zranění

kdežto dva hosté, kteří v jedné sini kavárny hrál v karty, jakoby zázrakem vyvázli bez pohromy. = Záhadný zločin. Z Nov. Yorku se ozna- muje: Domněnka, že nanejvýš podezřelé okolnosti při smrti millionáře Williama Marsha Rice a zemře- lého náhle dne 23. září, vyvinou se v sensační afféru prvního řádu, splnila se v plném rozsahu. Těchto dnů byl právní zástupce zesnulého, advokát Albert T. Patrick a komorník a tajemník zesnulého F. Jones vzatí do vazbý, jsouce prozatím obviněni z padělání listin. Patrick pokusil se několik hodin před smrtí starcovou dát si vyplatit cheky v úhrnné sumě 4,300.000 dollarů, jež prý byl Rice podepsal na řád Patrickův a Jones zamlčev na telefonický dotaz banky úmrtí Riceovo, jež se událo již 15 ho- din před tím, mu v tom pomáhal. Vyšla nyní na jevo sensační okolnost, že jak ony cheký, tak i mnohé jiné, jež si byl dal Patrick v posledních měsících vyplatit — v úhrnné sumě 1,100.000 až 1,600.000 dollarů — byly padělány, jakož s veške- rou určitostí zjistili soudní znalci pisma Kingsley, Carvalho a Hagan. Zároveň byla řada vážných mo- mentů podezření rozmnožena důležitým článkem.

Patrick před několika dny předložil novou závěť Ri ceovu, jíž by první závěť millionářova z roku 1896 byla zrušena a v níž jmenován Patrick dědicem de- víti desetin jmění Riceova, jež se toho času páčí na 15 millionů dollarů. Také tato sensační listina — sensační již proto, poněvadž Rice byl znám s advo- kátem celkem teprve 9 měsíců — byla znalci písma prohlášena za padělek. Oznamuje se nyní, že ko- morník a tajemník zesnulého millionáře měli na svého pána nevysvětlitelný vliv, jenž sahal tak da- leko, že Jones, kdykoli večer odcházel po zábavách zamkl svého pána do jeho pokoje jako vězně. Všechny tyto okolnosti vrhají na náhlou smrt 84letého muže, dosud velmi sťatného, podivné světlo. Příbuzní Ri- ceovi zřejmě tvrdí, že tu jde o otravu, jejíž stopy byly zahlazeny balsamováním mrtvoly Riceovy z roz- kazu Patrickova, jež bylo naprosto neodůvodněné již proto, že mrtvoly, určené k spálení, z pravidla se ne- balsamují. Právě tímto balsamováním a užitím silných nerostných jedů při tom bylo zjištění příčiny smrti neobyčejně stíženo, ne-li zcela znemožněno, jak se vyjádřil chemický znalec prof. Witthaus, jemuž vy- šetřování v tom směru svěřeno. Zatčení počínají si velmi sebevědomě, ale podle všeho jest situace je- jich velice choulostiva a nebude jim snadno doká- zati svoji nevinu při vylákaní závěti za okolnost nanejvýš sensačních, po případě padělání listina možno že i travičství

Denní zprávy. Dnešní číslo přináší pokračování ro mánu „Chonani čili Bretoňsko v roce 1799, jejž sepsal Honoré de Balzac, str 197—200. — »Neue Fr. Presse« chytá se slovíčk v naší zprávě o přaxi jazykové při soudech. Napsali jsme totiž, že stalo se ono usnesen nejvyššího soudu, jímž kabinetnímu listu císaře Ferdinanda z dubna 1848 byla přiznána pil at- nost zákona pouze v sezení plenárním. Ví- deňský list pak na to ruče zavěsuje poznámku. že nestalo se tak tedy v sezení nejplnějším, jak prý jsme hlásali druhdy. Abychom zaplašili ja- koukoli pochybnost v tomto směru, oznamujeme »N. F. Presse« — což ona sama nejlíp ví — že usnesení to stalo se v plenissimu, tedy ve sboru, jenž je nejvyšší instancí spravedlnosti v této říši. To snad postačí. Ostatně tomu jsme ani tak ve své zprávě důležitosti nepřikládali. Chtěli jsme poukázati k tomu, jak pan baron Spens tu vnitřní němčinu obchází, jak se kroutí ve snaze, aby se mu porozumělo a on neměl zapotřebí proněsti pravé slovo, tak že veden snahou touto nařizuje pravý opak toho co chce.

Upozorňuje totiž, aby soudové dbali nařízení jazykových, nyní pla ných. Více nic. Té doby ale nejsou platná žádná jazyková nařízení. Ta, jež byla vydána, jsou odivolána a ne- zůstává tu nic jiného, než zmíněný kabinětní list, jímž se ale rovnoprávnost ze soudů nevyhazuje, nýbrž naopak zavádí. Ať námudá »Neue Freje Presse«, ať pan baron Spens nám označí nějaké nařízení jazykově, které bylo vydáno a jímž by se soudové říditi měli. Vyzýváme jek tomu a dokud tak neučiní — a onitak učiniti nemohou — zůstane nezvratnou pravdou, že jediný zákonný stav, pokud jde o jazykovou praxi při soudech a při úřadech, je té doby Čechách— plná rovnoprál v nost jazyka českého s německým uvnitr úřadů i v zevním úřadování, O to tu jde. Proč se zdráhá pan Spens a chef jeho pan Körber vydatipolsitivní zá ka užívati jazyka českého ve vnitřne službě a proč nenařídí, že v kan- eelářích, ve veškeré úřadní službě vnitřní připouští se výhradně j e němčina? i nol

— Nač se chystají. V listech našieh odpůrců a také na veřejných schůzích hrozí se poslancům národa českého, že hned v prvním sezení vídeňského parlamentu dopadne na ně rána, ze které se nevzpamatují. Předseda nesml prý za žádnou cenu dopustiti, aby poslanci naši položili na stůl sněmovní obvyklé státoprávní ohražení. Ústava prý žádných výjimek nepři- pouští a tedy také žádných ohražení a odváží-li prý se čeští poslanci vytasiti se také tentokráte s protestním hadrem, musí prý se jim dáti energieké poučení, že nadešel konec státopráv- ních žertů, že fantom českého státního práva vůbec nesmí na dále rušiti přirozený vývoj tohoto státu. V tom právě prý neštěstí této říše, že hned na počátku s největší rozhodností ne- ozvala se proti českým státoprávním extra- vagancím. — Dobré duše. Kdyby tak mohly, ty by leceos provedly, nad čím by svět trnul. Ujišťujeme je, že poslanci čeští, věrni programu strany, věrni tradicím a věrni danému slovu voličům, do parlamentu vídeňského ji n ak než s ohražením nevstoupí. Přejí-li si toho, aby hned v první schůzi došlo k zá- pasům, může jim učiněno býti po vůli. Při- pustí-li poslanci, aby po určitou dobu nerekla- movali snad práva svá a snášeli křivdu, to vzíti si nedají, aby nekonstatovali, že křivda se jim děje. Vláda aspoň si rozmysk, zachovati se dle rady německého tisku, který by nejraději viděl úkaz, jímž by užívání jazyka českého vůbec se zakázalo a v zájmu jazykového a politického míru se dekretovalo, že kdo se nechce Němcem stát průběhem půl leta, z Čech a z Moravy s vystěhovati musí.

— Klerikální kandidatury. Jakýsi vý- bor všech »českých katolických stran« konal prý předevčírem schůzi, v níž usneseno bylo zúčastniti se nejen v Praze, nýbrž i na venkově v páté kurii volebního zápasu. Ve volebním okresu táborském kandidován bude stříbrník Václav Žižka z Prahy, ve volebním okresu lito- myšlském farář u sv. Matěže v Šárkách Th. dr. Horský, v okresu královéhradeckém kaplan u sv. Jindřicha v Praze Emil Dlouhý-Pokorný, ve volebním okresu jičinském tkadlec Josef John v Hrabačově a v okresu píseckém horník Fr. Havelka v Příbrami. V Praze bude kandidát ještě ustanoven. Je zájímavo, že v okresích, kde mají silnou posici sociální demokraté,v okresu plzeňském a kladenském, páni katoličtí pustiti se v zápas chutiž nemají, kuráž je- jich stačí pouze na jstrany národní. Ne- popíráme žádné politické straně práva zúčastniti se zápasu volebního a domáhati se toho, aby zastoupena byla v parlamentě a tím teprve stala se v pravém slova smyslu politickým či- nitelem, však nynější okamžik nejméně hodí se k duellu zásad klerikálně-konservativních a li- berálně-pokrokových. Komu sejde na prospěchu národa, kdo s národem cítí a kdo domnělé zájmy strany a marnivost a libůstky osobní podříditi dovede interessům všech, ví, oč jde touto dobou. Ne o vítězství nějakého »učení«, nějaké »školy« nebo nějakého »proudu«, nýbrž v této nejvýše kritické době, kdy třeba v jedno spojit všechny řady, v jednu slít energii, jež je v nás, jde vpravdě o existenci našeho národa.

Vídeň nežádá tou dobou nic jiného na nás, než aby voličové čeští zástaupce své zapřeli, taktiku jejich odsoudili a je opustili, podrobivše se po- korně německo-nacionální modle německé Staats- sprache a spokojili se s postavením poroba ve vlastním domově. To chce Vídeň a kdo tříští síly a odbočuje a v zápasu nastávajícím svou vlastní půjde cestou, pomáhati bude Vídni. — Při kontrolním shromáždění v Ji- lemnici. Z Jilemnice, 19. října. (Pův. zpráva.) Při dnešním zeměbranském kontrolním shromá- ždění, jež řídil hejtman 11. pluku zeměbranského Reichl, stal se následující případ. Pan hejtman lámanou, těžko srozumitelnou češtinou mezi jiným nařídil, aby zeměbranci hlásili se služební řečí německou »hier« a upozornil na tresty, které záložníka stihnouti mohou i v tom pří- padě, kdyby bez hlášení knížku (pas vojenský) předložil. Prvé hlášení odbylo se hladce. Př druhém hlášení prvý vyvolán záložník Josef Patočka, kovář z Poniklé, který zaleknut, vyhrkl »Zde — hier«. Za to byl ihned důstojníkem pod stráž postaven a po sepsání trestního ozná- mení četníkem odveden k c. k. okr. soudu, odkud prý ke garnisennímu soudu do Josefova dopraven bude, Jelikož zřejmo bylo, že záložník Patočka náhlým vyvoláním se zmátl a vyhrkl szde« hned se opravivaohier«, odebralo se ně- kolik záložníků k hejtmanovi, aby mu vše vy- světlili a propuštění vymohli. Pan hejtman od- volávaje se na tajný výnos, žádosti nevýhověl, dokládaje, že tak učiniti nemůže a nesmí. Na telegrafický rozkaz bude Patočka o 4. hodině ráno dvěma četníky dopraven do Josefova.