jie

V Praze, v sobotu dne 20. října.

K čislu 290. čiste v Prazo za 2t s na venkově za 3u

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —b ve filiálkách

NARU na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20b s dvojí zásilkou Telefonické zprávy „Nár. Listů“. O věcech jazykových. Z Vídně, 20. října. »Neue Freie Presse« zabývá se na čelném místě stati »Národních Listů« o jazykové praxi při sou- dech v království českém. Zrušení jazykových výnosů mělo tytéž výsledky, ba ještě horší následky pro veškerý veřejný život, nežli je- jich vydání. Ukazuje se nyní, že jazykové výnosy nejsou vůbec zrušeny. Nemůže prý býti žádného klamu, že část soudů v králov- ství vzpírá se návratu ke stavu, jaký by před jazykovými výnosy a že tento návrat děje se daleko pomaleji, než se stal přechod k předpisům Badenovým. Toto nešetření ministerské autority je patrně ovocem postulátní politiky po léta pro- vozované, ve které obsazování soudcovských a vysokých míst úřadnických mělo velkou úlohu. Výnosy bývalých vlád mohly býti smazány jediným škrtnutím péra, nikoli však jmenováními, při kterých mělo hlavní dů ležitost smýšlení, a schopnosti teprve důle žitost druhou. List po té snaží se dovoditi, že soud- cové nemají žádného práva svým podřízeným úřadníkům soudcovským dávati nějaké po- kyny. Ty jsou prý v odporu s neodvislost soudcovskou. Takové pokyny jsou prý na- opak attentátem na ni. Také za platnosti ja- zykových výnosů se stalo, že některé soudy neřídily se jazykovými výnosy, avšak nikdy se nestalo, aby president nějakého německého soudu dával podřízeným úřadníkům pokyny. by úřadovali tak, jak bylo zvykem před ja- zykovými výnosy. Takové přehmaty dějí se prý jen u če ských soudů a to teprve od oné doby, kdy dosazeny byly vlády, které obsazování míst presidentských a radních činily objektem vy- jednávání s výkonným výborem pravice. Na konec list hrozí nevolí Němcu proti dru. Körbrovi, nezakročíli v této věci důkladně proti Če- chům.

Není ještě zapomenuto, jak hlavní orgán německé obstrukce — právě je tomu 20 let — tleskal známému v Čechách vysokému úřadníku soudcovskému, který nazval jazy- kové výnosy Strema yrovy neplechou a kte- rak týž orgán s veškerou svou rabulistikou dovozoval, že soudcové jsou opráv- něni zkoumati věcnou oprávně- nost jazykových výnosů. Špatně sluší hájení ministerské autority žurnálu, který hlasitě tleskal moravským německým adjunktům, opováživším se jazykovým výnosům Badenovým a Gautscho- vým odporovat vzdorem nejtrouía- lejším. Proti tyrolskému místodržiteli. Z Vídně, 20. října. »Vaterland uveřejňuje dlouhou stať z Jihotyrolska, ve které se místodržitel hr. Merveldt obvi- ňuje, že nepodporovalrakouského ducha v Tridentsku. Nedávno vypo- věděnému redaktoru časopisu »Alto Adige- trpěl prý dlouhá leta, jakkoli redaktor byl cizincem, agitace protirakouské a protistátní Demonstrace před pomníkem Danteovým po- vahy irredentistické konaly se, aniž bylo za- kročeno. Přes to list vyslovuje pochyby bylo-li opportunním a moudrým skutkem ře- šiti t. zv. autonomní otázku tyrolskou od- mítnutím tak příkrým a rozhodným, jako učinil právě dr. Körber. Tímto od- mítnutím byly prý, dotčeny nemile všecky tyrolské stran y. Z Vídně, 20. října. Z Tridentu telegrafují, že tyrolský místodrži tel hr. M er- veldt potvrdil vypovědění re- daktora časopisu »Alto Adige«. Další rekurs v této věci je nepřípustný. O biskupských konferencích. Z Vídně, 20. října. »Wie ner Tag- blatt« oznamuje na svůj vrub, tže konfe- Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

rence biskupů, která bude zahájena dne 6. listopadu, zabývati se bude také volbami do říšské rady. Po- mýšlí prý se na podnět vídeňského arcibi- skupa Grusche na pastýřský list v jednotlivých diecésích. Projev episkopátu v této záležitosti pokládá se za žádoucí a nutný právě se zřetelem na ne- dávnou událost. Tou je míněna patrně aféra Stadlerova. Biskupové prý nemohou také zůstati lhostejnými oproti národním zápasům. Uka- zuje se prý k tomu, že horlivost a péče, jakou osvědčili biskupové před volbami r. 1897, došla uznání na místech nejvyšších,a že jednotlivým biskupům vyslovena byla spokojenost. Konečně nalehá prý také arcibiskup ví- deňský, aby episkopát zaujal sta- novisko knázorům o souboji ve vojsku a to tím více, ježto prý kroky, kteréž učinil kardinál dr. Gruscha na místech vysokých — tu je patrně míněno ministerstvo vojenství — byly marny. „Hier“ v Uhrách. Z Vídně, 20. října. Z Kološe ozna- mují, že tam bylo 14 záložníků, hlásivších se maďarským »jelen«, u vězněno.

Telegraflcké zprávy. Z Vídně, 20. října. (C.-B.) »W iene Zeitung« oznamuje: Císař udělil profes- sorovi státního gymnasia v Hradci Králové, Vojtěchu Budeciovi při jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek titul školního rady s prominutím tax. Z Vídně, 20. října. (C.-B.) »Wiene Zeitung« oznamuje: Ministr pro kultusa vyučování jmenoval supplenta Alžbětina gym- nasia ve Vídni dra. Bedřicha Zinnera provisorním učitelem státního gymnasiav Mostu.

FEUILLETON. Kodex. Napsal X an rot. Historie pro obměkčení examinatorů. Cascadinette spala u zdi. Jsou ženy, které dávají přednost některému místu, aniž by vě- děly proč; ale Caseadinette měla důvod: zdí totiž procházela trouba od kamen a její teplo bylo nutno oceniti ve studentské světničce na- šeho přítele Boitseca. Poněvadž Cascadinette spala u zdi, Boitsee spal na kraji lože; a poněvadž toho rána bylo 10 hodin — vnikl do světnice indiskretní pa- prsek slunce oknem proti lůžku, rozlil své zlato na levé oko Boitsecovo. A proto se Boitsecovi zdálo, že vstoupil do jeskyně čtyřiceti loupežníků a že ležely před ním oslňující poklady. Boitsec, který byl ga- lantnost sama, pomyslil ihned na to, odnésti něco pro Cascadinettu a bral plnýma hrstma z hromady zlato a diamanty pro svou sladkou družku; z této operace byl nepříjemně vyru- šen: 1. Důkladným šťouchnutím Cascadinetty, která zvolala: »Přestaneš-li mne tak štípat?« 2. Energickými ranami na dvéře a hlasem do- movníka: »Psaní, pane Boitsecu, psaní !« Boitsec, jejž toto dvojí zakročení v jeho snu jakž takž probudilo, vstal, navlékl kalhoty, aby otevřel domovníkovi, všecek udiven před- běžným oznámením, na něž nebyl zvyklý. Toto upozornění bylo ostatně ihned vysvětleno větou, kterou pronesl domovník, podávaje mu list. »Šest sous pokuty!« Boitsec, stále nespokojenější, že byl vyru- šen ze svého snu, zaplatil šest sous, otevřel list, proběhl jej, a při tom mu uklouzlo tak energické slovo, že uražená Cascadinette pra- vila: »To tak! Což myslíš, že isi doma ?«

Boitsec bez odpovědi otevřel rideau, oblékl se a jal se cosi hledati na stole, přehazuje punčochy, klobouk a krabičku s rýžovým pu- drem, až netrpělivá a jaksi znepokojená Casea- dinette zvolala: »Nu tak, co je ti ?« »Moje zkouška je určena na patnáctého a dnes je šestého, to je mi. A teď ke všemu nemohu najít kodex. Neviděla jsi můj kodex? »Tvůj kodex? Copak já vím vůbec, co to je?« odpověděla Cascadinette vstáv ajíe. »Kniha je to, husičko !« »Kniha? Tlustá kniha? »Ano.« »Hrome! Já včera půjčila nějakou knihu majitelce hotelu na sušení límců!« Boitsec vybuchl: »Čert tě vezmi!« A šel dolů k mavjitelce. Vrazil jako vítr do její lože, jejíž dveře otevřel s takovou prudkostí, že všecky měděné svícny a klíče v rámu se roztancovaly. »Co se děje, pane Boitsecu?« »Není tu Kodex ?« »Kodex? To je takový velký? s knír em ?« »Ale ne! Kodex, právnická kniha ?' To kotě vám včera půjčilo nějakou knihu, snald je to ta.« Majitelka šla pro knihu. Boitsec shledal, že je to porodnické pojednání, které u něho kdysi nechala jedna holka, která byla nucena studovat gynaekologii. Boitsec se omluvil a vrtě hlavou, vyšel na ulici. Náhle se pleskl do čela a pravil k sobě: »Vsadím se, že jsem ten kodex od- nesl tuhle do kavárny, abych tam studoval, a že jsem ho tam v koutě zapomněl.« Počítaje, že Cascadinette pravděpodobně bude potřebovati hodinu nebo dvě, aby se oblékla, rychle odešel.

V kavárně, kterou právě otevřeli, byly židle srovnány na stolech, v uličkách na hromádkách smetí a garcon zapaloval si dýmku, aby zahnal puch, který se zvedal s čerstvě umetené po- dlahy. Vida, že Boitsec tak časně vstal, byl první okamžik překvapen, ale vida jeho zachmuřenou tvář, stal se nedůvěřivým v druhém okamžiku: »To si chce vypůjčit pětifrank,« pomyslil si. Ale upokojil se, když mu Boitsec pravil: »Dobré jitro, Edmunde; nenašel jste tu některý den můj kodex?« »Kodex? Ne! a jak vypadá vašnosti?« »Ohl ten se dá snadno rozeznat: po stra- nách jsou kresby pérem a dole na stránkách veršované poznámky . . .« »Dobře, vašnosti, najdeme-li ho . . .« Boitsec zamyšlen odešel. Kam jen u čerta zastrčil ten hloupý kodex? — Náhle vybuchl. Před několika dny zastavil knihy u jednoho lichváře — vetešníka — zbrojíře — fantáře; snad náhodou ten codex, to tabernaculum zá- konů odpočívá ve skrýši sebe tak nehodné, jako tato postranní zastavárna. Boitsec jen letěl k fantáři. »Ah! ah! co pak nám přinášíte, vašno- sti?« pravil obchodník s líbezným úsměvem. »Nic! jen bych rád věděl, nepřinesl-li jsem vám před několika dny mezi ostatními knihami také kodex ?« »Nevím, ale je to napsáno na vašem účtu . . .« »Ohl můj účet,« pravil Boitsec, »bude-l stále pokračovat . . .« »Nu,« pravil obchodník, »já se podívám.« A pohleděv do knih, pravil líbezně: »Nikoli, vy jste mi svěřil jednoho Palmaresa, skvostně vázaného: Život lehkých dam, pojednání O expropriaci, tureckou grammatiku, ale kodex nel«