ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 3b9fd990-70b7-11dc-b615-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
Chunky — 29 celkem · entity: person 106, place 63, org 25
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍLISTY
3 masthead
1. května 1903.
4 masthead
Číslo 119.
5 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 30. dubna. Z Francie. Cesta Luubetova po Africe zakončena byl v Tunisu a vyzněla velmi příznivě. Chef repu bliky vykonal důstojně své politické a represen tativní poslání. Jeho cesta byla činem míru jeho řeči při slavnostních příležitostech prone sené byly projevy státnické rozvahy a mou- drosti. Francouzské kolonie byly nadšeny vlíd nou přímostí p. Loubeta, který si počínal s dokonalým taktem. Loubet mnohým přispě k urovnání různých nedorozumění mezi vládou a koloniemi. Vešel do styku s tuzemci, mezi nimiž je mnoho nepokojných živlů, a přesvěd- čoval je, že je zcela možno, aby křesťané musulmani žili a pracovali v míru vedle sebe.
Loubet Praha Francie Afrika Tunis
6 article
Když Louhet opouštěl Tunis, mohl p. Thomson právem říci: »Přinesl jste nám paprsek Francie a rozptýlil jste mračna; Francie sama přišla ke kolonistům, vyslechla jejich stížnosti, utišila jejich nespokojenost a vzbudila nové naděje. Vám děkujeme, že odstraněno bylo nedorozumění.« V Tunisu president Loubet svou návštěvou potvrdil význam francouzského protektorátu. O té, doby co Tunis podroben je Francii, navštivil jej poprvé chef státu franeouzského. Před tváři obyvatelstva naznačilí president republiky i bej tunisský, že dílo míru a dohody se podařilo a že vláda Francie je prospěšna zemi. Koloniální politika francouzská doznala velkého úspěchu. V Tunisu byla oslavována nadšeně památka Julesa Ferrya, který je půvo- dem rozmachu koloniální politiky. Apotheose Ferryově byl přítomen též ministr vojenství Pelle- tan, jenž asi vzpomínal, jak vášnivě napadal se všemi radikály tohoto politika, jehož jméno zářilo na slavobranách tunisských. Ferry byl nenáviděn Pelletanem a radikály nejen pro svou koloniální politiku, ale i pro svou liberální umír- něnost, jež mu získala progressisty, pomoeí jichž dostalo se mu skvělého zadostučinění na sklonku jeho života volbou za předsedu senátu.
Louhet Tunis Thomson Loubet Ferrya Ferryův Pelletan Francie Tunis Pella Ferra senát
7 article
Návštěva eisaře Viléma ve Vatikáně Způsob návštěvy císaře Viléma u papeže a jeho jízdy do Vatikánu, jež podstatně líší se od návštěvy krále Eduarda a vynikne zejmena svým okázalým zevnějškem, nelíbí se italské veřejnosti a činí nepříjemný dojem zajisté i ve Kvirinálu. Dle »Osservatore Cattolico« přijede císař Vilém do Říma dne 2. května a bude ne- prodleně na německém vyslanectví pozdraven kardinálem Rampollou, který zúčastní se také hostiny dne 3. května na německém vyslansctvu pořádané a po které císař Vílém v povoze taže- ném čtyřmi bělouši, výhradně pro tuto návštěvu u papeže z Berlína do Říma již dopravenými, odjede do Vatikánu a dodává, že zpráva tato jest officiální. »Musilo by se litovati — praví berlín- ská »Tägliche Rundschau« v dopise z Říma — kdyby to bylo pravda. Již zpráva, že pro jízdu do Vatikánu přivezeni sem koně a povozy z Berlina, poněkud zarazila. Pochlebování Vati- kánu německou vládou musí popularitě císaře Viléma v Italii jistě škoditi. Římský lid jest v lomto ohledu velice citlivým. Tak na př. při dnešní jízdě krále Eduarda do Vatikánu byly projevy seminaristů přehlušeny sykotem lidu. Perský šach stal se odporem proti vatikánským ceremoniím v Římě velice populárním. Dopiso- vatel dodává, že známý italský politik mu řekl: »Při zjevném koketování Německa s Vatikánem sotva byste byli měli důvodu, stěžovati si na mimořádný kurs Italie s Francil.«
Vilém Eduard Rampolla Vatikán Osservatore Cattolica Řím Berlín Německo Tägliche Rundschau
8 article Zajímavý nález při hledání pokladu v Kotli u Osečné v Čechách...
Zajímavý nález při hledání pokladu v Kotli u Osečné v Čechách... Slovo „hledání pokladu“ v nadpisu našeho člán- ku zní dojista poněkud romanticky na počátku XX století... Málokdo by věřil, že najdou se ještě pošetil- ci, kteří vedeni neurčitou, větším dílem smyšlenou pověstí o tajemném, zakopaném pokladu, dají se n domnělém místě — obyčejně ve zříceninách hradu — do kopání a neustanou, dokud tam své jmění neza- z půdy vydobývá svůj chlebiček, měl už vro- zenou úctu k rolnictvu... Jako kollega byl vzorný; když bylo jubileum některého herce, oslavy z polovice obstaral za jeho zády Slukov. . Když už musil opustit divadlo, chtěl aspoň vy- chovávat dorost; působil jako režisér, až pro ochuravění i toho se musil vzdát. Jsem přesvěd- čena, že byl by již dříve zemřel, kdyby nebyla mu „Uranie oslazovala poslední chvíle života; da- řila se a to ho udržovalo při dobrém rozmaru .. V posledních týdnech vůbec o jiném jsme ne- mluvili, než o „Uranii“ a její budouenosti .a Véčná škoda Vojty Slukova . .. Co měla bych vám říci o svých žácích a žačkách? Měla jsem jich řadu, málem nepře- hlednou. První byla pani Frankovská, která sice již tehdy hrála někde u společnosti na venkově, ale když jednou přišla do Prahy a viděla mě hráti na velikém jevišti, dostala takovou chuť u mě studovat, že jsem nemohla jí odepřit. Paní Ma- rušce Bittnerové dala jsem začátky a jako moje žakyně, na kterou jsem vždy byla hrda, byla engažována k divadlu; dále byly z mých žaček sl. Rottova, Veverkova — také Pospišilova se mnou studovala — z nynějších Grégrova, Vlč- kova, Červená, Louisa Kaucká; v cizině rovněž jest mnoho mých žaček i žáků. Vzpomínám jen Marie Malingerové v Hamburku a Teršové na di- vadle v Lublani.
Slukov Vojta Slukův Bittner Rottův Veverkův Grégrův Kaucká Malinger Teršová Osečná Čechy zřícenina hrad Praha Ma Hamburk Lublaň Uranie
9 article
Loučíc se se scénou Národního divadla, ne- ubírám se ještě dočista na odpočinek. Zbývá mi mé povolání na konservatoři a pak — mám tolik žaček, že při nejlepší vůli musím mnohým od- říci, abych měla pro sebe chvilku oddochu .. Ale ani tu neztrávím v nečinnosti. Chci psát své memoiry z divadla a ze společnosti, upomínky na herce a kollegyně, na doby Prozatímního — na vše, co by mělo pro veřejnost a snad dobu po- zdější interes. Přátelé moji už dávno mně říká- vali: Piš, piš, piš —— ale dosud nikdy nedostá- valo se mi k tomu klidu a pak jsem se domnívala, kdož ví, zdali bych to dovedla. Psáti a hráti jest jistě také rozdíl... Ale tu mně připadá úvod k Sienkiewiczově dílu „Bez dogmatu, kde se praví, že žádná autobiografie nemůže býtí tak špatna, aby v ní aspoň něco nebylo dobrého. A také ráda bych, aby zůstalo několik řádek po mně obecenstvu, s nímž jsem vždy žila v dobré shodé... Snad proto, že výkony mé pošly o srdce a šly k srdei... A to jest po mém ná- zeru to první, co žádnému herci nesmí. chy běti. ..
Sienkiewiczův národní divadlo
10 article
kopou... Takovými nástupci pověslného dobyvalele pokladu na hradě polštýnském, hrdiny Jiráskova ro mánu hraběte Harbuvala Chamaré, jsou bez odporu v době naši dva občané Šuberta Binrt ve vesničce Kotli u Osečné v okresu mimoňském. Již před časem nedala jim spáti pověst, zachovávaná v ústech lidu o zakopaném klášterním pokladu v hluboké studni která bývala na dvoře klášterní budovy v Kotli. Jak pověst vznikla, není známo, ale jest rozhodně zají- mava. Prý za husitských válek klášter byl obléhán a tak sevřen, že mnichové naprosto nemohli uniknouti Vidouce nezbyti, snesli veškeré drahocenné věci klášterní jmění, vhodili vše do hluboké studně ná- dvorní, do které konečně vhozen prý i zlatý kalich. ze kterého všichni se napili otráveného vína... Po- věst tedy zde byla, ale kde stával Husity rozhořený klášter — dle jiných hrad — nikdo neměl ani tušení. Až těchto dnů zmínění dva sedláci našli místo, jež dle jejich mínění mohlo býti zbytkem ruin klášterních — a skutečně ve své domněnce se nesklamali. Očitý svědek zajímavého nálezu obou rolníků vypravuje takto: Když se jde z Osečné po okresní silnici k ves- nici Kotli, příjde se na hranicích této obce ke kříži který stojí na levo od silnice. Pěšinkou zvolna od kří- že na levo stoupající dojde se ke slaré, rozložilé a daleko v celém kraji známě a viditelné lípě. Několik kroků od ní jest usedlost rolníka Václava Antoše k níž patří veliká ovocná zahrada. Na první pohled padne v tomto sadu do oka veliká vypuklina země činící dojem náspu hradebního ve formě obdélníku jehož dvě delší strany měří 35 kroků, kratší 28 kroků
Jiráskův Harbuval Chamaré Antoš Osečná
11 article
Domněnka, že pod zemí jsou ukryty zbytky zevníc zdí nějaké rozsáhlé budovy, při zahájení prací, vedou- cích ke hledání pokladu osvědčila se pravdivou. S ko- páním započato pod kořeny lípy, stojící uprostřed vy pukliny a po několikahodinné odkopávce hlíny nara zili zjednaní dělníci na zdivo pevně stavěné a mo hutné zdi, složené z kvádrů; byl to patrně základ příčné zdi, vedoucí k zevní stěně budovy. Při dalšín odstraňování hlíny poděl zdi objevily se tři, dovedne otesané, podlouhlé balvany, které mohly sloužiti jako schody nebo jako krakovce. V hustém pletivu kořenů lípy objeveny šiíhlé, kamenné sloupy, ktere možno považovati za sloupy veřejní. V jámě asi metn hluboké nalezeny četné zrezavělé ostruhy, úlomky řetězu, kovový prstenec, kamenná taliřovitá nádoba šipky, zlomky hliněných nádob, kousky různých ko- vových zbraní a kování, jakož i četné kosti, jak se zdá lidské i zvířeci. Všechny tyto předměty byly uschovány. Po pokladu v studni pátrající, vydáním poněkud zaraženi, od vykopávky odhalených ruin pro- prozalím upustili. Stav objevených částí nedává dosu nikterak názor, o jakou budovu rozbořenou asi běží
12 article
Možná, že jest to skutečně zbytek domnělého kláštera možná, že hradu. Ale není nic bližšího bezpečně zná- mo, že by v těchlo místech nějaký hrad nebo klášter stával. Majitel zahrady Václav Antoš při budování stodoly přišel v r. 1894 na mohutný, umělecky prý vytesaný kámen s nějakými nápisy, ale v neporoz umění a protože kámen ten se mu hodil, zazdil je do základů stodoly. Děd jeho při podobné přestavbě našel v zemi zakopaný bohatě zlacený růženec a četně jiné předměty, jež mu dle vypravování připadaly jak úlomky kostelních nádob. Nález ten prý tehdy sesíli domněnku, že asi v místech usedlosti Antošovy stával klášter nebo kostel, ale později se na vše zapomnělo a věci ty přišly k ztracení. Jeden soused Antošův, když kácel před léty starou lípu, při vývratu kořenů zjistil že pod lípou byla půda dlážděná. Bohatší než fakta jsou pověsti, udržující se s generace na generaci mezi obyvateli vesničky Kotle a jejího okolí. Rozumí se, že zvláště otáčejí se kolem klášterního pokladu; zají- mavo však, že vesměs hledají ho v okolí Antošova statku Tak starší pamětníci vyprávějí pověst od dědů opět přejatou, že asi za doby císaře Josefa II. ještě klášterní studna, na jejímž dně měl býti uložen poklad mnichů, nalézala se na zahradě Antošově nezasypaná K zasypání jejímu prý došlo takto: Byla nesmírně hluboká, takořka nedohledná. Několik odvážných mu- žů z vesnice usneslo se, že se musí dostati na její dno
Antoš Antošův Josef II
13 article
Připravili si dlouhé provazy a melali los, kdo z nich má se do studny spustiti. Měl jím býti jeden mladši ženatý občan. K zvláštní podívané seběhla se arci celá ves. Když již jej spouštěli, spustila jeho žena ta- kový nářek a pláč s dělmi, bědovala, že má lušeni. že její muž ve studni zahyne — že to až otrlým mu- žům srdce svíralo a radší vytáhli svého druha zpět Po této episodě ani jediný z ostatních neměl odvahy dolů se spustiti a protože ženy jejich žádaly, aby stud- na byla zasypána stalo se tak. A tak leží (ajemný po- klad dle pověsti lidu až po dnes na dně studny, o ktere nemá více nikdo potuchy, kde stávala. Ovšem dalo by se zjistiti, běží-li o zbytky kláštera či hradu, kdyby se našel obětavý jednotlivec nebo společnost, která by na systematické vykopávání částečně objevených zbytků potřebný náklad věnovala. — Poklad tedy sice nebyl nalezen, ale interessantním zůstáva objeven ssutin budovy rozhodně zajímavé.
14 article Defraudace ve svato-váelavské záložně.
Defraudace ve svato-váelavské záložně. Od 10. října 1902, kdy rozlétla se sensační zprá- va o ohromných ztrátách ve sv.-václavské záložně a zavření její míslností v Karlově ulici na Starém městě, nepanovala v této záloženské budově ješte nikdy taková zemdlenost mysli jako od včerejška Jako na spasení duší byla s dychtivostí očekávána zpráva deputace, vyslané do Vídně za účelem vy- žádání svolení, aby vládního vkladu 3 mill. koru mchlo se použíti k 50% výplatě vkladních knížek Místo telegrafních poslíčků přicházeli lidé do záložny a vyplávali se na její nejnovější osud. Všude za mlklá stísněnost a nálada jako v domě, kde někdo umírá. Kromě zvědavých přicházeli také řemeslníci a živnostníci. Polekáni zprávami o blížícím se kon kursu, naléhali na zaplacení za dodávky, aby byli dalších starostí zbavení. Přicházeli také důvěrnici členů i vkladatelů, aby se dověděli u pramene něco nového, ale bezvýsledně. Do záložny sv.-václavské ani do záložny „Důvěry“ depulace z Vídně neposlala žádné depeše. Mlčení ovšem bylo výmluvné. Kdyby byla deputace pořídila s výsledkem, zajisté by ne- váhala jásati a zvěst radostnou byla by do Prahy neprodleně poslala. Že deputace bude „vlídně přijata“ že bude jí dáno „příznivé ujištění“ a pod. komplimenty konciliantnosti, dalo se už předem předvídati. Ale záložně „Důvěře“ je zapotřebí více než komplimentů. tam je potřebí několik millionů korun!
svatý Karlov ulice Vídeň Praha
15 article
Jest zajímavo a také politování hodno, že mezi záložnou sv.-václavskou a „Důvěrou“ s kuratoriem panuje velice napjatý poměr. V záložně vypravuje se zřejmě, že veškerým nezdarem záchrany záložnya odvráceni konkursu jest vinno kuratorium s „Dů- věrou“, Ba povídá se ve sv.-václavské záložně, ž celá sanace je zůmyslně hnána ke konkursu. Jme- nují se dokonce i osoby, které prý si přejí konkurs v očekávání tučných příjmů. Jak pravíme, jsou t politování hodné zjovy. Tam, kde je solidarity nej vce zapotřebí, panuje nakvašenost a nevraživost. Mezilím, co se se všech stran interesenti na- máhají, aby konkurs byl odvrá sen, hrozí neustále ne- bezpečí podání exekuce. Včera o 4. hod. odpol. byla v kanceláři dra. Wiena splatná částka, jíž zažaloval jménem pí. Kostové. Na důtklivé naléhání dr. Wien povolil další lhůtu — do dneška o 5. hod. odpol Při té příležitosti pochlubil se dr. Wien zástupci zá ložny, že dostal anonymní list, v němž prý se mu vyhrožuje zastřelením, pakli podá žádost za exekuci Když dotyčný delegát vrátil se do záložny a refe- roval o výsledku své cesty, prohlásil jeden člen vý- boru: „Nejlépe bude, když se odeběře k dru. Wienovi zejtra, v pátek odpoledne deputace a požádá jej, aby sám podal žádost za exekuci. Žádost taková bude mít v zápětí prohlášení konkursu a pak bude míti výbor záložny alespoň to blahé vědomí, že sám nepřivodi konkursl“ V záložně „Důvěře“ bylo včera odevzdáno k 50 výplatě 47 vkladních knížek v ceně 181.063 K 58h Úhrnem má nyní „Důvěra“ vkladních knížek sv.
Kosta Wien
16 article
václavské záložny v ceně 4,687.612 K 8 h, nabídnutých za 50%%. Včera dostavili se do „Důvěry“ a knížkami četní kněží. Dnešním dnem, jak povědomo, končí lhůta ku předložení všech vkladních knížek. Kdo tedy chce snadno dosíci polovice svých vkladů, nechť dnes ješt knížku „Důvěře“ odevzdá. O rozsahu činnosti „Důvěry“ byl vydán včer tento měsíční přehled: v měsíci dubnu vkladů přijato 149.489 K 94 h, vyplaceno 34.759 K; od 16. únorad 30. dubna přijato vkladů 1,013.281 K 27 h, vyplaceno 82.781 K 21 h, zústatek vkladů 930.500 K 6h.
17 article
Vídeňská deputace včera večer poslala vlád. ra- devi p. Oličovi telegrafickou žádost, aby neprodleně bylo vyhověno prosbě, již ráno telegramem do Prahy zaslané. Pátráním se zjistilo, že tímto ranním telegra- mem žádala pražská depulace jednoho člena výboru sv.-václavské záložny, aby do Vídně přijel zástupce Zemské banky. V zastoupení záložny odebrali sek úřadujícímu řediteli Zemské banky p. dru. Podlipnému dva úřadníci a žádali jej, aby přání tomu vyhověl Pan dr. Podlipný poukázal na dřivější známé stano- visko Zemské banky a odvětil, že vyslání zástupce tohoto ústavu do Vídně nemělo by výsledku. Z vý- boru záložny sv.-václavské byl pak telegraficky po- žádán ředitel Zemské banky dr. Mattuš, aby na ceste z Riviery zastavil se ve Vídní a zúčastnil se vyjed- návání o akci za účelem dosažení svolení, aby vlád- níle vkladu 3 mill. K mohlo býti použito na zaku- pování vkladních kníže. Na záložnu sv.-václavskou bylo podáno celkem 253 žalob na úhrnný obnos 1,170.000 K. Z toho je v nejbližší době splatných 40.000 K. Včera odebral se důvěrníci členů ke všem žalobcům, aby je požádal o příročí do 15. květn. Včera odpoledne místodržitel hrabě Coudenho odjel do Vídně. Kromě jiných záležitostí zmíní se na přislušných místech také o sv.-václavské záložně. Slí bil to zástupci této záložny p. dru. Scheinerovi, který měl u něho předvěírem slyšení.
Olič svatý Podlipný doktor Podlipná Mattuš Coudenho Scheiner Praha Vídeň Riviera zemský banka
18 article Denní zprávy.
Denní zprávy. Odpolední vydání dnešního čísla „Národních Listů“ a ranní vydání čísla zejtřejšího (sobotního) nevyjde. Příští číslo „Národních Listů“ vy- dáno bude dle dohody s ostatními denními listy pražskými zejtra v so- botu dne 2. května t. r. v obvyklou hodinu polední. — Orgán realistů každý den předkládá svým čtenářům tučnou paštiku, sestrojenou z domnének a domyslů o sjezdu důvěrniků, o tom, kdo as byl poražen, kdo vyhrál a kdo utrpěl blamáž. Škoda jen, že tento příkrm čle náře vtipného tlumočníka realistů trpce klame, neboť pod pikantní úpravou zeje prázdnota Véru zajímavý a nový jest způsob referování nepřihliži-li se ke skutečnému obsahu resoluc sjezdu, ke skutečnému průběhu sjezdu a tvrdi l se apodikticky: sjezd znamená vítězství opportu nistů, porážku radikálů a s nimi »Národníeh Listů«. Co na tom, že toto tvrzení není správ ným, »Čas« to tvrdí a proto to musí by pravdou. Pravili jsme, že všecky naše poža davky obsaženy byly též v resolucích sjezdo- vých. Orgán realistů to popírá. Žádali jsme pevné přilnutí strany ku programu. Tento poža- davek prý sjezd nepřijal, neboť »resoluce žádá něco, čím upoušti se od programu strany z r. 1891«. A jak zní odstavec I. resoluce
19 article
»Sbor zemských důvěrníků odvolávaje se k zá- kladnímu programu strany, trvá při zá- sadách, které byly vyloženy ve volebních provoláních ze dne 16. června 1889, ze d ne 26. února 1891» atd. A v tomto volebním provolání vytknuto za cil »domáhání se federa tivní úpravy říše« a úskutečnění »všcobecného hlasovacího práva«. Sjezd zemských důvěrník se dovolává programu z r. 1891, ale orgán realistů tvrdi, že upouští od programu z r. 1891! Či snad orgán reulistů vypověděl boj projevu, jejž ani nečetl? Druhý požadavek »odstranění poznaných chyb«, prj sjezd »přešel jen doznáním, že chyby se staly ale nic nenapravil« — nikoli — sjezd nejen doznal, že chyby se staly, ale žádá i nápravu a tuto zjednat jest věcí výkonného orgánui strany. jemuž usnesení sjezdu jsou direktivou. Takovým způsohem tedy se o sjezdu našem referuje.
20 article
Předstírají se různé události na sjezdu, zakrývá se pravda. To by to u nás v Čechách vypadalo pěkně, kdyby vás, pánové, s touto poli- tikou si vyvolil národ český za stranu vedoucíl — Ministru-krajanu dru. Rezkovi dostáv se za jeho návštěvu jubilejního představení vi- deňského „Pokroku“ v Karlově divadle odp dra. Schreinera v jeho plzeňském plátečku ve lice zuřivého výtopku, neméně směšného jako interpellace všeněmeckých třeštilů, v téže při čině podané v poslední schůzi poslanecké sně- movny. Plzeňský štváč kucká se vzteky nad tím. že to bylo hlavně účastenství českého ministra krajana, které zajistilo českému představení ve Vidni ochranu — policie, naplněné tak úcty- plným respektem před revolverem posl. Berga i s nepopiratelným politováním poukazuje k to- mu, že divadlo zachráněno bylo před hordou zfanatisovaných Feáků jenom proto, že se mezi „atakovanými nacházela osoba ministrova, úcly vyžadující.“ Táž bestie, která posedla 400 vše- německých studentů, obléhajících divadlo, v němž se jednou za sto let hrálo jazykem třetiny obyvatelstva hlavního města říše, diktovala i záštiplný článek plzeň. lístku, jenž nabývá jaké- hosi významu ovšem teprve pozadím posl. dra. Schreinera. Díky tomuto výkladu, dovídáme se, že snad jedině přítomnost ministrova zabránila nesmírnému neštěstí, hrozícím z paniky, jež by byla propukla, kdyby nebylo mezi ohroženým bývalo osoby minisírovy, šetrnosti vyžadující,a kdyby nebylo „půl policejní posádky vídeňské jak dr. Schreiner výslovně píše, zamezilo vnik- nutí všeněmeckých berserkerů do divadla!
Ministr Rezek Berg Schreiner Čechy Karlov divadlo obléhající divadlo
21 article
— „Famiglia artistica“. Slyšel už někdy někdo něco o „pražských národnostech?“ Pakliže ne, lze se o nich dočísti v hudebních listech, v „Daliboru“, který bude nepochybně brzy pře- křtěn na „Orfea“, aby se lépe hodil ke sluchu „pražských národnosti“, jichž jest, jak se zdá, officiálním orgánem. Soudě o tom, co „D.“o nich praví, nejsou pražské národnosti to, co lo- gičtí lidé nazývají českou a německou národností, nýbrž jakousi pražskou odroleninou z těchto ná- rodnosti, drtinami, vzniklými z prudkého nárazu třecích ploch národnostních. „V poslední době. tak píše „D.“, „stává se hudba čím dále tím pev nějším pojítkem mezi oběma pražským národnostmi.“ Na první pohled vznikn v čtenáři představa o tom, kterak „pražské ná- rodnosti“ pojítkem hudby srůstají v jakýsi tvar ethnografických siamských dvojčat — hudb zná všeliké čáry — ale v brzku čtenář pro- hlédne i sezná, že ty tak zvané národnosti o ni- čem nevědí, a že „pražské národnosti“ Dalibo rovy nejsou než vedlejším výrobkem žhavé ná rodnostní křivule pražské, neutrální smíšeninou lučební, s notným přídavkem přiboudlého sno bismu, umožňujíeího „pojítka“, vyloučená dra stickou skutečností přítomného stavu mezi Čechy a Němci v Praze. Velebí-li „Dal.“ jakožto po jítko národností nedávný koncert ve prospěch aristokraticky-jezuitského „patronátu mládeže“ při němž v čelo českého orkestru postaven ně mecký kapelník, a vedle českého tenoristy uplat nila se německá koloraturka za protektorátu šlechty, která na celém světě jediná národnost nemá, aneb spatřuje-li takové pojítko v produk eích uměleckého sdružení pod jménem „Fami- glia artistica“, na nichž účinkují jména, kteráž
Famiglius artistica Dalibor Němec Dal Čechy Praha Orfeo
22 article
se jenom na papíře českých novin setkala zase s háčky a čárkami, v eizině otřelými, jsou takové hříčky s národnostního stanoviska dotud a to ještě sotva snesitelny, dokud se drží výhradně soukromí, tohoto pole libovolné blamáže, a do- kud se nehlásí na veřejnost s nároky pozoru- hodných zjevů národnostních pokroků, anebo ja- kési násady či kvasu smíření kulturního mezi ná- rodnostmi v Praze bydlícími, nejsouce jinak ni- čím, leč ukázkou ochablé discipliny národní zvláště se stanoviska českého. A můžeme dodati: dokud nedostane se českým účastníkům těchto artistických táček tak luhovité lázně urážek, v jaké vykoupáno „Daliborovo“ pojítko nedělní „Bohemií“, která těmto zjevům věnovala zvláštn úvodní článek. „S obzvláštní zálihou zneužívá se krásného nad- práví umění“, píše „B.“ k závěrku, „k tomu, pře- nésli se přes národnostní omezení a jako motivu k utrakvistickým podnikům.. A nemá snad právě v tem ohledu pražské Němectvo dosti sil, není-liž s všemi uměieckými středisky ve styku a spojení, takže může i nejpalčivější hlad po krk nasytiti? A tak bylo i v ostatních odborech pro ty jisté lidi, aby jich ná- rodní nevycáranost („Waschlappigkeit“) zakryla se. vydáno heslo o platnosti internacionality. Pod dojmem každodenních událostí, kteréž ukazují nezahaleně kře- čovité rysy nepřátelství proti všemu německému, ne- smí si žádný Němec tak dalece zadati, aby pěstoval onen pautrakvismus, kterýž ve skutečnosti zastirá jenom českonacionální tendence (1!), a jehož obháje a zástupci sledují jenom osobní a obchodní zájmy Není žádných výjimečných ostrovů pro privilegované duchy, dokud celý národ muž vedle muže na ochranu svých nejsvětějších statků v neústupném boji stát musí a kdo z řady bojujících utiká, není ničím ji- ným leč národním sběhem.
Daliborův Němec Praha Bohemia
23 article
Šleh „česko-národních fendenel“ a obchod- ních zájmů tentokráte dokonale sedí, a po něm může se vším právem ošívati — „Dalibor“, jed nou zasažený ironií a po druhé žhavou satyrou Jeho česko-nacionální tendencí jest obzvláštní uetívání — Angela Neumanna a „výtečných vý- konných těles“ německé opery, s obzvláště vy- broušeným ostřím proti „Národnímu divadlu“a snad jsou to i jeho obchodní zájmy, které jsou zřídlem vynalézavosti, z níž vykvetla nestvůra „Famiglia artistica“. Jejím německým členům náleží rčení německo-liberálního listu o národním sběhu. Nevíme, proč bychom měli býti my k če- ským shovivavějšími. Mají-li tito, mírně řečeno, snilkové skutečně něco citu společenského, ne- budou se na příště dráti tam, odkud vykázáni jsou takovým pod kůži jdoucím poučením o vý- lučnosti německé společnosti v Praze, když už jsou snad nepřistupni pojmům nedůstojnosti onoho interessantního stavu národního smýšlení, jež německý jazyk tak plasticky označuje slovem „Wasehlappigheit“. My tomu říkáme bezpáteř nost. Kde se páteře nedostává, tam ji ovšem vpraviti nelze, štěstí ještě, možno-li páteř ještě aspoň — napraviti, a to jest naší povinností lupne-li to, tím lépe! — Zasláno lékařů českých, jímž odpo věděli na neslýchaný úlok lékařů-praktiků ně meckých v Praze, kteří by musili léčiti jeden druhého, kdyby chtěli býti v Praze živi, dále na infámni osočení se strany německé sekce lékařské komory, nezabránilo »Bohemii«, aby už jednou zarazila — proud své výmluvnosti. Včerejší její večerník znovu vytýká českým lé- kařům, že prý vystoupili barbarským boykottem proti nemocnici chudých, na milodary odkázané.
Šleh Dalibor Praha Angel Neumann národní divadlo lékařský komora Bohemia
24 article
Faktum jest, že se vyskytl český lékař, zubní odborník, který zdarma chtěl prokázati milo- srdenství české chudině, která obléhávala zubní ambulanci Milosrdných bratří, aby se stala tu obětí — bývalého truhlářského tovaryše. Ne- zištné, obětavá nabídka českého lékaře byla přijata, potom však k naléhání německého ar barbara prof. dra. Bayera, českého renegáta, hanebně odmitnuta pod pohrůžkou demisse či- stého toho lidumila chudiny. Tento humanista německý provedl i to, že přiměl řád raději ke zrušení této ambulance, než aby dopusti ustanovení českého lékaře na níl Má-li být někdo postaven před čestný soud komory, je t bývalý český básník prof. dr. Bayer a nikol představenstva českých spolků lékařských. Pakli že řád milosrdných — zahulečů postavil se do řady německo nacionálních bojovníků, přestává jejich ústav býti humanitním a důsledky, jež z takového stavu vyvedou dosavadní češti pod- porovatelé tohoto řádu, jsou jenom železnou nutností, vyvolanou urputným přičiněním něme ckých štváčů lékařů. Čeští pacienti nebud u proto bez ošetření a péče lékařské, o kterouž se postarati jest povinností státu země a nikoli žebravých řádů, nedůstojných to zbytků barbarských věků, kdy bylo ještě nutno nemocné sbírati za plotem — Ze sjezdu slavistů v Petrohradě. (Pokr.) Dále přetřásána otázka knihkupeckých styků Prof. Getz z Bonnu navrhl, aby se při 2. t petrohradské Akademie utvořil zvláštní komitét který by stopoval vše, co vychází v oboru slavi stiky, a byl jaksi prostřednikem mezi knihou obecenstvem; jednotlivci je nemožno prehléd nouti všecko, co v oboru slavistiky vychází.
profesor doktor Bayer Getz Petrohrad Bonn český spolek lékařský
25 article
Charkovský professor Sumcov mluvil o důleži tosti toho, aby vědecké instituce, pěstující slavi- stiku, vyměňovaly si díla, která vydávají. (Knižné styky mezi učenými slavisty jsou velmi primi- tivné, jestliže se dosud ani toto neděje. Red. »N. L.«) Kromě toho prof. Sumcov navrhl po- dati ruské vládě žádost, aby usnadnila zahra- ničným knihám cestu do Ruska; postačujeť ruské censuře k zákazu nějaké knihy v Rusku, že vyšla v místě, v jejích očích kompromitovaném, na oř ve Lvově, při tom o obsah knihy, kterou zakazuje, censura se nestará. Na to rokováno o cestách ruské knihy za hranici. Rozprava byls velmi živá, avšak zdá se, že pánové nebyli do- statečně informováni. Prof. Jagič navrhl, aby některá ruská knihkupecká firma zřídila si v Vídni filiálku, která by obstarávala prodej ru- ských knih na západě. Návrh tento byl jedno- hlasně přijat. — Obecní volby v Lipníku. Z Brna, 30. dubna. Obecní volby v Lipníku jsou vypsány na 11.—16. květen. — »Utiskovaní« Němci. Ke článku, pod tímto záhlavím ve včerejším dopoledníku našeho listu uveřejněnému, ještě dodáváme: Ve školním roce 1901/2 byly z avřeny 4 české třídy mě šťanských škol, německá žádná; obecné školy byly zavřeny 3 české a toliko 1 německá,a je řada německých škol a tříd o velice ne- patrném počtu dětí. Průměrný počet děti ve třídě v okresích českých při 683.037 dětech a 10.776 třídách byl 63, v německých okresích př 423306 dětech a 7124 třídách 59. Dle něme- ckého průměru měli bychom míti o 801 třídu více. V pražském školním okresu byl v českých školách při 25.936 dětech a 447 třídách průměrný počet dětí na třídu 58, v ně- meckých školách pražských při 3463 dětech 68 třídách jenom 51. Zase doklad, jak jsou Němci v Praze »utiskováni«.
Sumcov profesor Jagič Němec Rusko Lvov Vídeň Lipník Brno Praha Reda . » N . L
26 article
— Ze Svatobora. V minulé své schůzi poskytlo ředitelství »Svatobora« ku podpoře potřebných a chorých spisovatelů a rodin po spisovatelích dohromady 1600 kor. O vypsané podpory ke studijním ciestám prácem literárním došlo přes 50 zá- dosti; když je zvláštní komise prozkoumalaa návrhy své podala, poskytlo ředilelství p. Jos Holečkovi, spisovateli v Praze 400 korun k cestě do slovanských zemí, pí. Gabriel Preissové, spisovatelce v Praze 400 korun k cestě do Italie, p. Jos. Merhautovi, spisovateli v Brně 300 korun k cestě na jih, p. Karlu Maškovi, magistr. úřadníku spisovateli v Praze 300 K k cestě do Italie,p. Ant. Pikhartovi, soudnímu tajemníku spisovateli v Praze 400 K k cestě do Španěi, p dr. Zd. V. Tobolkoví, amanuensisovi universitní knihovny v Praze 200 K k cestě do Frankfurtu, p. dr. Jar. Demlovi, koncipistovi finanční prokuratury v Praze 200 K na při- pravné práce k dějinám fiskálního úřadu zemích koruny české, p. Jos. Rohlenovi, učiteli měšťanské školy v Praze 300 K k bota- nické cestě po Černé Hoře, p. Ant. Hu- kovi, úřadníku zemského výboru v Praz 200 K k cestě v Pošumaví, p. Karlu Hipma- novi, spisovateli v Praze 200 K k vyhledá- vání a zobrazování českých památek v eizině, p. Jar. Karáskovi, učiteli tělocviku I. če ského gymnasia v Brně 200 K k cestě p Švédsku a Norsku, dohromady 3100 kor. — Literární odměny ze základu kněze Filipa Čermáka Tuchomě řického připadly letos původním spisům českým z oboru věd filosoficko-historických, počítaje k nim též vědy práva, politiky a ná- rodního hospodářství, jakož i jazykozpyt. Úřa porotců konali professoři české university pp. dr. Jos. Kalousek (předseda), dvorní rada dr. Emil Ott, dr. V. E. Mourek, dr. Jar. Goll a dr.
Holeček Preiss Merhaut Mašek Antonín Pikhart doktor Zdeněk Deml Jos Rohlen Hu Hipma Karásek Čermák Kalousek Ott V E Goll Praha Italia Jos Brno Frankfurt Pošumaví Švédsko Norsko měšťanský škola v Praga 300 český univerzita page
27 article
Jaromír Čelakovský, kteři jednosvorně na tom zůstali, aby obdržel prof. dr. Otakar Hostin- ský 500 K za spis »Bedřich Smetana z jeho boj o moderní hudbu českou«, prof. dr. Zikm Winter 500 K za dílo »Život a učení partikulárních školách v Čechách v 15. a 16. stoleti«, dr. Aug. Miřička 300 K za spi »O formách trestné viny a jich úpravě zá- konné«, prof. dr. Frant. Kameníček 300k za druhý dil spisu »Zemské sněmy a sjezdy moravské« a prof. dr. Jar. Bidlo podporu 400 K na další studia ke spisování dějin jed- noty bratrské. — P. Jos. Kubr, majite usedlosti v Ruzyni, v závěti své dne 4. března t. r. prohlášené odkázal »Svatoboru« 100 k k volnému upotřebení a 100 K k základnímu fondu. Městští úřadníci na Král. Vinohradech sebrali mezi sebou a odevzdali »Svatoborue 150 K 50 h jako příspěvek k nadání, které dr. Fr. Lad. Rieger v závěti své při »Svato- boru« založil. Malostranská záložna učinil i letos »Svatoboru« dar 20 K. Všem těmt příznivcům vyslovilo ředitelstvi vřelý dík. — Za skutečného člena přistoupil k »Svatoboru dr. D. Panýrek, prakt. lékař a spisovatel Praze. — Valná hromada »Svatoboru« ustano- vena jest na den 27. května.
Čelakovský profesor doktor Otakar hostina Smetan Zikm Winter Aug František Kameníček Jar Bidlo Kubr Král Rieger Svata D Panýrek Ruzyně Svatobor Praha učený partikulární škola v Čechy
28 article
— Osobní. Pan Josef Hrnčíř, rodem z On jezda sv.Janského u Bělohradu, podrobil se u místo- držitelství předepsané zkoušce z pozemního stavitel- ství a stal se úřadně opráv. stavitelem- — Promoce. Pan JUC. Josef Čermák z Semil, právní praktikant při obchod. soudě v Praze, bude v pondělí dne 4. května o 12. hud. polední n české universitě Kario-Ferdinandově v Praze na do- ktora veškerých práv veřejně povýšen — Rodinné zprávy. Pan Pharm. Mag. Karel Hlaváč a paní Louisa Hlaváčova roz. Svo bodova v Chocni, oznamují, že slavili sňatek man želský. — Stříbrnou svatbu slaví dnes v kroužku ro- dinném pan Josef Hyroš, ředitel kníž. cukrovaru v Českém Brodě, se svou chotí paní Teresif H- rošovou roz. Horkých. Jubilár, který před dvěma léty slavil své 25leté služební jubileum ředitelské čin- nosti, zaujímá v kruzích cukrovarnických přední místo, jest předsedou spolku cukrovarníků středních Čech, předsedou podpůrného spolku úřadníků cukro- varnických, funkcionářem jiných odborných spolků jest činným v záležitostech cukrovarnických vůbee V Českém Brodě jest členem městské rady a okres- ního výboru.
Hrnčíř JUC Čermák Pharm Mag Hlaváč Hlaváčův Hyroš Jubilár Semily Praha Ferdinandov Choceň Český Brod ý u Bělohrad český univerzita Kario Teresif H spolek cukrovarník střední Čechy podpůrný spolek úřadník cukro
29 article
— Úmrti. V Č Budějovicích zemřel dne 28. t. m ve věku 54 let pan Hugo Karlik. c. k. poštmist starosta města a ředitel Občanské záložny ve Stráži Tělesné pozůstatky jeho byly ve středu 29. dubnae 6. hod. večer z Č. Budějovic převezeny do Stráže tam 30. dubna odpoledne pohřbeny. — V Malých Cejticích zemřel dne 29. dubna ve věku 53 let pan Josef Martínek, vážný spol. cukrovaru. Pohřben bude dnes o půl 4. hod. odpolední na hěbitov mlado- boleslavský. — Dne 30. dubna zemřela po dlouhé nemoci ve věku 60 let paní Anna Veřtato v roz. Černohorská, choť mistra kovářského na Smi- chově. Pohřeb bude v neděli 3. května o 3. hod. od- polední na hřbitov Malvazinky. — Ke čtylicetileté činnosti pl. Otylie Sklenářevé- Malé a její vystoupení na rozloučenou dne 3. května t. r. v Národním divadle, umistil ve své výkladni skříni knihkupec p. F. Topič ve Ferdinandově tříde řadu pozoruhodných fotografií zasloužilého tohole člena Národního divadla a to od prvopočátku její umě- lecké dráhy z r. 1862 až do doby nejposlednější. — Ze zemského výberu království českého. V schůzi dne 22. dubna vysloven byl zem. školní radě souhlas s otevřením celoroční expositury školy ho- jovické ve Psárově, se zřizením druhé definit. postupné třídy při cbec. škole ve Stolíně, s otevřením IV. třídy při obec. škole v Bohumilicích, s otevřením jednotřídni školy obec, v Proseči, se zřízením zatím. pohočky nl
Hugo Martínek Veřtato Sklenářevá Č Budějovice Č . Budějovice Stráž Ferdinandov Psárov Stolín Bohumilice Proseč národní divadlo