3
masthead
1. května 1903.
5
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 30. dubna.
Z Francie.
Cesta Luubetova po Africe zakončena byl
v Tunisu a vyzněla velmi příznivě. Chef repu
bliky vykonal důstojně své politické a represen
tativní poslání. Jeho cesta byla činem míru
jeho řeči při slavnostních příležitostech prone
sené byly projevy státnické rozvahy a mou-
drosti. Francouzské kolonie byly nadšeny vlíd
nou přímostí p. Loubeta, který si počínal
s dokonalým taktem. Loubet mnohým přispě
k urovnání různých nedorozumění mezi vládou
a koloniemi. Vešel do styku s tuzemci, mezi
nimiž je mnoho nepokojných živlů, a přesvěd-
čoval je, že je zcela možno, aby křesťané
musulmani žili a pracovali v míru vedle sebe.
Loubet
Praha
Francie
Afrika
Tunis
6
article
Když Louhet opouštěl Tunis, mohl p. Thomson
právem říci: »Přinesl jste nám paprsek Francie
a rozptýlil jste mračna; Francie sama přišla
ke kolonistům, vyslechla jejich stížnosti, utišila
jejich nespokojenost a vzbudila nové naděje. Vám
děkujeme, že odstraněno bylo nedorozumění.«
V Tunisu president Loubet svou návštěvou
potvrdil význam francouzského protektorátu. O
té, doby co Tunis podroben je Francii, navštivil
jej poprvé chef státu franeouzského. Před tváři
obyvatelstva naznačilí president republiky i bej
tunisský, že dílo míru a dohody se podařilo a
že vláda Francie je prospěšna zemi.
Koloniální politika francouzská doznala
velkého úspěchu. V Tunisu byla oslavována
nadšeně památka Julesa Ferrya, který je půvo-
dem rozmachu koloniální politiky. Apotheose
Ferryově byl přítomen též ministr vojenství Pelle-
tan, jenž asi vzpomínal, jak vášnivě napadal
se všemi radikály tohoto politika, jehož jméno
zářilo na slavobranách tunisských. Ferry byl
nenáviděn Pelletanem a radikály nejen pro svou
koloniální politiku, ale i pro svou liberální umír-
něnost, jež mu získala progressisty, pomoeí
jichž dostalo se mu skvělého zadostučinění na
sklonku jeho života volbou za předsedu senátu.
Louhet
Tunis
Thomson
Loubet
Ferrya
Ferryův
Pelletan
Francie
Tunis
Pella
Ferra
senát
7
article
Návštěva eisaře Viléma ve Vatikáně
Způsob návštěvy císaře Viléma u papeže
a jeho jízdy do Vatikánu, jež podstatně líší se
od návštěvy krále Eduarda a vynikne zejmena
svým okázalým zevnějškem, nelíbí se italské
veřejnosti a činí nepříjemný dojem zajisté i ve
Kvirinálu. Dle »Osservatore Cattolico« přijede
císař Vilém do Říma dne 2. května a bude ne-
prodleně na německém vyslanectví pozdraven
kardinálem Rampollou, který zúčastní se také
hostiny dne 3. května na německém vyslansctvu
pořádané a po které císař Vílém v povoze taže-
ném čtyřmi bělouši, výhradně pro tuto návštěvu
u papeže z Berlína do Říma již dopravenými,
odjede do Vatikánu a dodává, že zpráva tato jest
officiální. »Musilo by se litovati — praví berlín-
ská »Tägliche Rundschau« v dopise z Říma —
kdyby to bylo pravda. Již zpráva, že pro jízdu
do Vatikánu přivezeni sem koně a povozy
z Berlina, poněkud zarazila. Pochlebování Vati-
kánu německou vládou musí popularitě císaře
Viléma v Italii jistě škoditi. Římský lid jest
v lomto ohledu velice citlivým. Tak na př. při
dnešní jízdě krále Eduarda do Vatikánu byly
projevy seminaristů přehlušeny sykotem lidu.
Perský šach stal se odporem proti vatikánským
ceremoniím v Římě velice populárním. Dopiso-
vatel dodává, že známý italský politik mu řekl:
»Při zjevném koketování Německa s Vatikánem
sotva byste byli měli důvodu, stěžovati si na
mimořádný kurs Italie s Francil.«
Vilém
Eduard
Rampolla
Vatikán
Osservatore Cattolica
Řím
Berlín
Německo
Tägliche Rundschau
8
article
Zajímavý nález při hledání pokladu
v Kotli u Osečné v Čechách...
Zajímavý nález při hledání pokladu
v Kotli u Osečné v Čechách...
Slovo „hledání pokladu“ v nadpisu našeho člán-
ku zní dojista poněkud romanticky na počátku XX
století... Málokdo by věřil, že najdou se ještě pošetil-
ci, kteří vedeni neurčitou, větším dílem smyšlenou
pověstí o tajemném, zakopaném pokladu, dají se n
domnělém místě — obyčejně ve zříceninách hradu —
do kopání a neustanou, dokud tam své jmění neza-
z půdy vydobývá svůj chlebiček, měl už vro-
zenou úctu k rolnictvu... Jako kollega byl
vzorný; když bylo jubileum některého herce,
oslavy z polovice obstaral za jeho zády Slukov. .
Když už musil opustit divadlo, chtěl aspoň vy-
chovávat dorost; působil jako režisér, až pro
ochuravění i toho se musil vzdát. Jsem přesvěd-
čena, že byl by již dříve zemřel, kdyby nebyla mu
„Uranie oslazovala poslední chvíle života; da-
řila se a to ho udržovalo při dobrém rozmaru ..
V posledních týdnech vůbec o jiném jsme ne-
mluvili, než o „Uranii“ a její budouenosti .a
Véčná škoda Vojty Slukova . ..
Co měla bych vám říci o svých žácích a
žačkách? Měla jsem jich řadu, málem nepře-
hlednou. První byla pani Frankovská, která sice
již tehdy hrála někde u společnosti na venkově,
ale když jednou přišla do Prahy a viděla mě hráti
na velikém jevišti, dostala takovou chuť u mě
studovat, že jsem nemohla jí odepřit. Paní Ma-
rušce Bittnerové dala jsem začátky a jako moje
žakyně, na kterou jsem vždy byla hrda, byla
engažována k divadlu; dále byly z mých žaček
sl. Rottova, Veverkova — také Pospišilova se
mnou studovala — z nynějších Grégrova, Vlč-
kova, Červená, Louisa Kaucká; v cizině rovněž
jest mnoho mých žaček i žáků. Vzpomínám jen
Marie Malingerové v Hamburku a Teršové na di-
vadle v Lublani.
Slukov
Vojta Slukův
Bittner
Rottův
Veverkův
Grégrův
Kaucká
Malinger
Teršová
Osečná
Čechy
zřícenina hrad
Praha
Ma
Hamburk
Lublaň
Uranie
9
article
Loučíc se se scénou Národního divadla, ne-
ubírám se ještě dočista na odpočinek. Zbývá mi
mé povolání na konservatoři a pak — mám tolik
žaček, že při nejlepší vůli musím mnohým od-
říci, abych měla pro sebe chvilku oddochu ..
Ale ani tu neztrávím v nečinnosti. Chci psát své
memoiry z divadla a ze společnosti, upomínky
na herce a kollegyně, na doby Prozatímního —
na vše, co by mělo pro veřejnost a snad dobu po-
zdější interes. Přátelé moji už dávno mně říká-
vali: Piš, piš, piš —— ale dosud nikdy nedostá-
valo se mi k tomu klidu a pak jsem se domnívala,
kdož ví, zdali bych to dovedla. Psáti a hráti jest
jistě také rozdíl... Ale tu mně připadá úvod
k Sienkiewiczově dílu „Bez dogmatu, kde se
praví, že žádná autobiografie nemůže býtí tak
špatna, aby v ní aspoň něco nebylo dobrého.
A také ráda bych, aby zůstalo několik řádek po
mně obecenstvu, s nímž jsem vždy žila v dobré
shodé... Snad proto, že výkony mé pošly o
srdce a šly k srdei... A to jest po mém ná-
zeru to první, co žádnému herci nesmí. chy
běti. ..
Sienkiewiczův
národní divadlo
10
article
kopou... Takovými nástupci pověslného dobyvalele
pokladu na hradě polštýnském, hrdiny Jiráskova ro
mánu hraběte Harbuvala Chamaré, jsou bez odporu
v době naši dva občané Šuberta Binrt ve vesničce
Kotli u Osečné v okresu mimoňském. Již před časem
nedala jim spáti pověst, zachovávaná v ústech lidu
o zakopaném klášterním pokladu v hluboké studni
která bývala na dvoře klášterní budovy v Kotli. Jak
pověst vznikla, není známo, ale jest rozhodně zají-
mava. Prý za husitských válek klášter byl obléhán
a tak sevřen, že mnichové naprosto nemohli uniknouti
Vidouce nezbyti, snesli veškeré drahocenné věci
klášterní jmění, vhodili vše do hluboké studně ná-
dvorní, do které konečně vhozen prý i zlatý kalich.
ze kterého všichni se napili otráveného vína... Po-
věst tedy zde byla, ale kde stával Husity rozhořený
klášter — dle jiných hrad — nikdo neměl ani tušení.
Až těchto dnů zmínění dva sedláci našli místo, jež dle
jejich mínění mohlo býti zbytkem ruin klášterních —
a skutečně ve své domněnce se nesklamali. Očitý
svědek zajímavého nálezu obou rolníků vypravuje
takto: Když se jde z Osečné po okresní silnici k ves-
nici Kotli, příjde se na hranicích této obce ke kříži
který stojí na levo od silnice. Pěšinkou zvolna od kří-
že na levo stoupající dojde se ke slaré, rozložilé a
daleko v celém kraji známě a viditelné lípě. Několik
kroků od ní jest usedlost rolníka Václava Antoše
k níž patří veliká ovocná zahrada. Na první pohled
padne v tomto sadu do oka veliká vypuklina země
činící dojem náspu hradebního ve formě obdélníku
jehož dvě delší strany měří 35 kroků, kratší 28 kroků
Jiráskův
Harbuval Chamaré
Antoš
Osečná
11
article
Domněnka, že pod zemí jsou ukryty zbytky zevníc
zdí nějaké rozsáhlé budovy, při zahájení prací, vedou-
cích ke hledání pokladu osvědčila se pravdivou. S ko-
páním započato pod kořeny lípy, stojící uprostřed vy
pukliny a po několikahodinné odkopávce hlíny nara
zili zjednaní dělníci na zdivo pevně stavěné a mo
hutné zdi, složené z kvádrů; byl to patrně základ
příčné zdi, vedoucí k zevní stěně budovy. Při dalšín
odstraňování hlíny poděl zdi objevily se tři, dovedne
otesané, podlouhlé balvany, které mohly sloužiti jako
schody nebo jako krakovce. V hustém pletivu
kořenů lípy objeveny šiíhlé, kamenné sloupy, ktere
možno považovati za sloupy veřejní. V jámě asi metn
hluboké nalezeny četné zrezavělé ostruhy, úlomky
řetězu, kovový prstenec, kamenná taliřovitá nádoba
šipky, zlomky hliněných nádob, kousky různých ko-
vových zbraní a kování, jakož i četné kosti, jak se
zdá lidské i zvířeci. Všechny tyto předměty byly
uschovány. Po pokladu v studni pátrající, vydáním
poněkud zaraženi, od vykopávky odhalených ruin pro-
prozalím upustili. Stav objevených částí nedává dosu
nikterak názor, o jakou budovu rozbořenou asi běží
12
article
Možná, že jest to skutečně zbytek domnělého kláštera
možná, že hradu. Ale není nic bližšího bezpečně zná-
mo, že by v těchlo místech nějaký hrad nebo klášter
stával. Majitel zahrady Václav Antoš při budování
stodoly přišel v r. 1894 na mohutný, umělecky prý
vytesaný kámen s nějakými nápisy, ale v neporoz
umění a protože kámen ten se mu hodil, zazdil je
do základů stodoly. Děd jeho při podobné přestavbě
našel v zemi zakopaný bohatě zlacený růženec a četně
jiné předměty, jež mu dle vypravování připadaly jak
úlomky kostelních nádob. Nález ten prý tehdy sesíli
domněnku, že asi v místech usedlosti Antošovy stával
klášter nebo kostel, ale později se na vše zapomnělo
a věci ty přišly k ztracení. Jeden soused Antošův, když
kácel před léty starou lípu, při vývratu kořenů zjistil
že pod lípou byla půda dlážděná. Bohatší než fakta
jsou pověsti, udržující se s generace na generaci mezi
obyvateli vesničky Kotle a jejího okolí. Rozumí se,
že zvláště otáčejí se kolem klášterního pokladu; zají-
mavo však, že vesměs hledají ho v okolí Antošova
statku Tak starší pamětníci vyprávějí pověst od dědů
opět přejatou, že asi za doby císaře Josefa II. ještě
klášterní studna, na jejímž dně měl býti uložen poklad
mnichů, nalézala se na zahradě Antošově nezasypaná
K zasypání jejímu prý došlo takto: Byla nesmírně
hluboká, takořka nedohledná. Několik odvážných mu-
žů z vesnice usneslo se, že se musí dostati na její dno
Antoš
Antošův
Josef II
13
article
Připravili si dlouhé provazy a melali los, kdo z nich
má se do studny spustiti. Měl jím býti jeden mladši
ženatý občan. K zvláštní podívané seběhla se arci
celá ves. Když již jej spouštěli, spustila jeho žena ta-
kový nářek a pláč s dělmi, bědovala, že má lušeni.
že její muž ve studni zahyne — že to až otrlým mu-
žům srdce svíralo a radší vytáhli svého druha zpět
Po této episodě ani jediný z ostatních neměl odvahy
dolů se spustiti a protože ženy jejich žádaly, aby stud-
na byla zasypána stalo se tak. A tak leží (ajemný po-
klad dle pověsti lidu až po dnes na dně studny, o ktere
nemá více nikdo potuchy, kde stávala. Ovšem dalo
by se zjistiti, běží-li o zbytky kláštera či hradu, kdyby
se našel obětavý jednotlivec nebo společnost, která
by na systematické vykopávání částečně objevených
zbytků potřebný náklad věnovala. — Poklad tedy sice
nebyl nalezen, ale interessantním zůstáva objeven
ssutin budovy rozhodně zajímavé.
14
article
Defraudace ve svato-váelavské
záložně.
Defraudace ve svato-váelavské
záložně.
Od 10. října 1902, kdy rozlétla se sensační zprá-
va o ohromných ztrátách ve sv.-václavské záložně
a zavření její míslností v Karlově ulici na Starém
městě, nepanovala v této záloženské budově ješte
nikdy taková zemdlenost mysli jako od včerejška
Jako na spasení duší byla s dychtivostí očekávána
zpráva deputace, vyslané do Vídně za účelem vy-
žádání svolení, aby vládního vkladu 3 mill. koru
mchlo se použíti k 50% výplatě vkladních knížek
Místo telegrafních poslíčků přicházeli lidé do záložny
a vyplávali se na její nejnovější osud. Všude za
mlklá stísněnost a nálada jako v domě, kde někdo
umírá. Kromě zvědavých přicházeli také řemeslníci
a živnostníci. Polekáni zprávami o blížícím se kon
kursu, naléhali na zaplacení za dodávky, aby byli
dalších starostí zbavení. Přicházeli také důvěrnici
členů i vkladatelů, aby se dověděli u pramene něco
nového, ale bezvýsledně. Do záložny sv.-václavské
ani do záložny „Důvěry“ depulace z Vídně neposlala
žádné depeše. Mlčení ovšem bylo výmluvné. Kdyby
byla deputace pořídila s výsledkem, zajisté by ne-
váhala jásati a zvěst radostnou byla by do Prahy
neprodleně poslala. Že deputace bude „vlídně přijata“
že bude jí dáno „příznivé ujištění“ a pod. komplimenty
konciliantnosti, dalo se už předem předvídati. Ale
záložně „Důvěře“ je zapotřebí více než komplimentů.
tam je potřebí několik millionů korun!
svatý
Karlov ulice
Vídeň
Praha
15
article
Jest zajímavo a také politování hodno, že mezi
záložnou sv.-václavskou a „Důvěrou“ s kuratoriem
panuje velice napjatý poměr. V záložně vypravuje se
zřejmě, že veškerým nezdarem záchrany záložnya
odvráceni konkursu jest vinno kuratorium s „Dů-
věrou“, Ba povídá se ve sv.-václavské záložně, ž
celá sanace je zůmyslně hnána ke konkursu. Jme-
nují se dokonce i osoby, které prý si přejí konkurs
v očekávání tučných příjmů. Jak pravíme, jsou t
politování hodné zjovy. Tam, kde je solidarity nej
vce zapotřebí, panuje nakvašenost a nevraživost.
Mezilím, co se se všech stran interesenti na-
máhají, aby konkurs byl odvrá sen, hrozí neustále ne-
bezpečí podání exekuce. Včera o 4. hod. odpol. byla
v kanceláři dra. Wiena splatná částka, jíž zažaloval
jménem pí. Kostové. Na důtklivé naléhání dr. Wien
povolil další lhůtu — do dneška o 5. hod. odpol
Při té příležitosti pochlubil se dr. Wien zástupci zá
ložny, že dostal anonymní list, v němž prý se mu
vyhrožuje zastřelením, pakli podá žádost za exekuci
Když dotyčný delegát vrátil se do záložny a refe-
roval o výsledku své cesty, prohlásil jeden člen vý-
boru: „Nejlépe bude, když se odeběře k dru. Wienovi
zejtra, v pátek odpoledne deputace a požádá jej, aby
sám podal žádost za exekuci. Žádost taková bude mít
v zápětí prohlášení konkursu a pak bude míti výbor
záložny alespoň to blahé vědomí, že sám nepřivodi
konkursl“
V záložně „Důvěře“ bylo včera odevzdáno k 50
výplatě 47 vkladních knížek v ceně 181.063 K 58h
Úhrnem má nyní „Důvěra“ vkladních knížek sv.
Kosta
Wien
16
article
václavské záložny v ceně 4,687.612 K 8 h, nabídnutých
za 50%%. Včera dostavili se do „Důvěry“ a knížkami
četní kněží.
Dnešním dnem, jak povědomo, končí lhůta ku
předložení všech vkladních knížek. Kdo tedy chce
snadno dosíci polovice svých vkladů, nechť dnes ješt
knížku „Důvěře“ odevzdá.
O rozsahu činnosti „Důvěry“ byl vydán včer
tento měsíční přehled: v měsíci dubnu vkladů přijato
149.489 K 94 h, vyplaceno 34.759 K; od 16. únorad
30. dubna přijato vkladů 1,013.281 K 27 h, vyplaceno
82.781 K 21 h, zústatek vkladů 930.500 K 6h.
17
article
Vídeňská deputace včera večer poslala vlád. ra-
devi p. Oličovi telegrafickou žádost, aby neprodleně
bylo vyhověno prosbě, již ráno telegramem do Prahy
zaslané. Pátráním se zjistilo, že tímto ranním telegra-
mem žádala pražská depulace jednoho člena výboru
sv.-václavské záložny, aby do Vídně přijel zástupce
Zemské banky. V zastoupení záložny odebrali sek
úřadujícímu řediteli Zemské banky p. dru. Podlipnému
dva úřadníci a žádali jej, aby přání tomu vyhověl
Pan dr. Podlipný poukázal na dřivější známé stano-
visko Zemské banky a odvětil, že vyslání zástupce
tohoto ústavu do Vídně nemělo by výsledku. Z vý-
boru záložny sv.-václavské byl pak telegraficky po-
žádán ředitel Zemské banky dr. Mattuš, aby na ceste
z Riviery zastavil se ve Vídní a zúčastnil se vyjed-
návání o akci za účelem dosažení svolení, aby vlád-
níle vkladu 3 mill. K mohlo býti použito na zaku-
pování vkladních kníže.
Na záložnu sv.-václavskou bylo podáno celkem
253 žalob na úhrnný obnos 1,170.000 K. Z toho je
v nejbližší době splatných 40.000 K. Včera odebral
se důvěrníci členů ke všem žalobcům, aby je požádal
o příročí do 15. květn.
Včera odpoledne místodržitel hrabě Coudenho
odjel do Vídně. Kromě jiných záležitostí zmíní se na
přislušných místech také o sv.-václavské záložně. Slí
bil to zástupci této záložny p. dru. Scheinerovi, který
měl u něho předvěírem slyšení.
Olič
svatý
Podlipný
doktor
Podlipná
Mattuš
Coudenho
Scheiner
Praha
Vídeň
Riviera
zemský banka
18
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
Odpolední vydání dnešního čísla
„Národních Listů“ a ranní vydání
čísla zejtřejšího (sobotního) nevyjde.
Příští číslo „Národních Listů“ vy-
dáno bude dle dohody s ostatními
denními listy pražskými zejtra v so-
botu dne 2. května t. r. v obvyklou
hodinu polední.
— Orgán realistů každý den předkládá
svým čtenářům tučnou paštiku, sestrojenou
z domnének a domyslů o sjezdu důvěrniků,
o tom, kdo as byl poražen, kdo vyhrál a kdo
utrpěl blamáž. Škoda jen, že tento příkrm čle
náře vtipného tlumočníka realistů trpce klame,
neboť pod pikantní úpravou zeje prázdnota
Véru zajímavý a nový jest způsob referování
nepřihliži-li se ke skutečnému obsahu resoluc
sjezdu, ke skutečnému průběhu sjezdu a tvrdi l
se apodikticky: sjezd znamená vítězství opportu
nistů, porážku radikálů a s nimi »Národníeh
Listů«. Co na tom, že toto tvrzení není správ
ným, »Čas« to tvrdí a proto to musí by
pravdou. Pravili jsme, že všecky naše poža
davky obsaženy byly též v resolucích sjezdo-
vých. Orgán realistů to popírá. Žádali jsme
pevné přilnutí strany ku programu. Tento poža-
davek prý sjezd nepřijal, neboť »resoluce
žádá něco, čím upoušti se od programu strany
z r. 1891«. A jak zní odstavec I. resoluce
19
article
»Sbor zemských důvěrníků odvolávaje se k zá-
kladnímu programu strany, trvá při zá-
sadách, které byly vyloženy ve volebních
provoláních ze dne 16. června 1889, ze d ne
26. února 1891» atd. A v tomto volebním
provolání vytknuto za cil »domáhání se federa
tivní úpravy říše« a úskutečnění »všcobecného
hlasovacího práva«. Sjezd zemských důvěrník
se dovolává programu z r. 1891, ale orgán
realistů tvrdi, že upouští od programu
z r. 1891! Či snad orgán reulistů vypověděl
boj projevu, jejž ani nečetl? Druhý požadavek
»odstranění poznaných chyb«, prj
sjezd »přešel jen doznáním, že chyby se staly
ale nic nenapravil« — nikoli — sjezd nejen
doznal, že chyby se staly, ale žádá i nápravu
a tuto zjednat jest věcí výkonného orgánui strany.
jemuž usnesení sjezdu jsou direktivou. Takovým
způsohem tedy se o sjezdu našem referuje.
20
article
Předstírají se různé události na sjezdu, zakrývá
se pravda. To by to u nás v Čechách vypadalo
pěkně, kdyby vás, pánové, s touto poli-
tikou si vyvolil národ český za stranu
vedoucíl
— Ministru-krajanu dru. Rezkovi dostáv
se za jeho návštěvu jubilejního představení vi-
deňského „Pokroku“ v Karlově divadle odp
dra. Schreinera v jeho plzeňském plátečku ve
lice zuřivého výtopku, neméně směšného jako
interpellace všeněmeckých třeštilů, v téže při
čině podané v poslední schůzi poslanecké sně-
movny. Plzeňský štváč kucká se vzteky nad tím.
že to bylo hlavně účastenství českého ministra
krajana, které zajistilo českému představení ve
Vidni ochranu — policie, naplněné tak úcty-
plným respektem před revolverem posl. Berga
i s nepopiratelným politováním poukazuje k to-
mu, že divadlo zachráněno bylo před hordou
zfanatisovaných Feáků jenom proto, že se mezi
„atakovanými nacházela osoba ministrova, úcly
vyžadující.“ Táž bestie, která posedla 400 vše-
německých studentů, obléhajících divadlo,
v němž se jednou za sto let hrálo jazykem třetiny
obyvatelstva hlavního města říše, diktovala i
záštiplný článek plzeň. lístku, jenž nabývá jaké-
hosi významu ovšem teprve pozadím posl. dra.
Schreinera. Díky tomuto výkladu, dovídáme se,
že snad jedině přítomnost ministrova zabránila
nesmírnému neštěstí, hrozícím z paniky, jež by
byla propukla, kdyby nebylo mezi ohroženým
bývalo osoby minisírovy, šetrnosti vyžadující,a
kdyby nebylo „půl policejní posádky vídeňské
jak dr. Schreiner výslovně píše, zamezilo vnik-
nutí všeněmeckých berserkerů do divadla!
Ministr
Rezek
Berg
Schreiner
Čechy
Karlov divadlo
obléhající divadlo
21
article
— „Famiglia artistica“. Slyšel už někdy
někdo něco o „pražských národnostech?“ Pakliže
ne, lze se o nich dočísti v hudebních listech,
v „Daliboru“, který bude nepochybně brzy pře-
křtěn na „Orfea“, aby se lépe hodil ke sluchu
„pražských národnosti“, jichž jest, jak se zdá,
officiálním orgánem. Soudě o tom, co „D.“o
nich praví, nejsou pražské národnosti to, co lo-
gičtí lidé nazývají českou a německou národností,
nýbrž jakousi pražskou odroleninou z těchto ná-
rodnosti, drtinami, vzniklými z prudkého nárazu
třecích ploch národnostních. „V poslední době.
tak píše „D.“, „stává se hudba čím dále tím pev
nějším pojítkem mezi oběma pražským
národnostmi.“ Na první pohled vznikn
v čtenáři představa o tom, kterak „pražské ná-
rodnosti“ pojítkem hudby srůstají v jakýsi tvar
ethnografických siamských dvojčat — hudb
zná všeliké čáry — ale v brzku čtenář pro-
hlédne i sezná, že ty tak zvané národnosti o ni-
čem nevědí, a že „pražské národnosti“ Dalibo
rovy nejsou než vedlejším výrobkem žhavé ná
rodnostní křivule pražské, neutrální smíšeninou
lučební, s notným přídavkem přiboudlého sno
bismu, umožňujíeího „pojítka“, vyloučená dra
stickou skutečností přítomného stavu mezi Čechy
a Němci v Praze. Velebí-li „Dal.“ jakožto po
jítko národností nedávný koncert ve prospěch
aristokraticky-jezuitského „patronátu mládeže“
při němž v čelo českého orkestru postaven ně
mecký kapelník, a vedle českého tenoristy uplat
nila se německá koloraturka za protektorátu
šlechty, která na celém světě jediná národnost
nemá, aneb spatřuje-li takové pojítko v produk
eích uměleckého sdružení pod jménem „Fami-
glia artistica“, na nichž účinkují jména, kteráž
Famiglius artistica
Dalibor
Němec
Dal
Čechy
Praha
Orfeo
22
article
se jenom na papíře českých novin setkala zase
s háčky a čárkami, v eizině otřelými, jsou takové
hříčky s národnostního stanoviska dotud a to
ještě sotva snesitelny, dokud se drží výhradně
soukromí, tohoto pole libovolné blamáže, a do-
kud se nehlásí na veřejnost s nároky pozoru-
hodných zjevů národnostních pokroků, anebo ja-
kési násady či kvasu smíření kulturního mezi ná-
rodnostmi v Praze bydlícími, nejsouce jinak ni-
čím, leč ukázkou ochablé discipliny národní
zvláště se stanoviska českého. A můžeme dodati:
dokud nedostane se českým účastníkům těchto
artistických táček tak luhovité lázně urážek,
v jaké vykoupáno „Daliborovo“ pojítko nedělní
„Bohemií“, která těmto zjevům věnovala zvláštn
úvodní článek.
„S obzvláštní zálihou zneužívá se krásného nad-
práví umění“, píše „B.“ k závěrku, „k tomu, pře-
nésli se přes národnostní omezení a jako motivu
k utrakvistickým podnikům.. A nemá snad právě
v tem ohledu pražské Němectvo dosti sil, není-liž s
všemi uměieckými středisky ve styku a spojení, takže
může i nejpalčivější hlad po krk nasytiti? A tak bylo
i v ostatních odborech pro ty jisté lidi, aby jich ná-
rodní nevycáranost („Waschlappigkeit“) zakryla se.
vydáno heslo o platnosti internacionality. Pod dojmem
každodenních událostí, kteréž ukazují nezahaleně kře-
čovité rysy nepřátelství proti všemu německému, ne-
smí si žádný Němec tak dalece zadati, aby pěstoval
onen pautrakvismus, kterýž ve skutečnosti zastirá
jenom českonacionální tendence (1!), a jehož obháje
a zástupci sledují jenom osobní a obchodní zájmy
Není žádných výjimečných ostrovů pro privilegované
duchy, dokud celý národ muž vedle muže na ochranu
svých nejsvětějších statků v neústupném boji stát
musí a kdo z řady bojujících utiká, není ničím ji-
ným leč národním sběhem.
Daliborův
Němec
Praha
Bohemia
23
article
Šleh „česko-národních fendenel“ a obchod-
ních zájmů tentokráte dokonale sedí, a po něm
může se vším právem ošívati — „Dalibor“, jed
nou zasažený ironií a po druhé žhavou satyrou
Jeho česko-nacionální tendencí jest obzvláštní
uetívání — Angela Neumanna a „výtečných vý-
konných těles“ německé opery, s obzvláště vy-
broušeným ostřím proti „Národnímu divadlu“a
snad jsou to i jeho obchodní zájmy, které jsou
zřídlem vynalézavosti, z níž vykvetla nestvůra
„Famiglia artistica“. Jejím německým členům
náleží rčení německo-liberálního listu o národním
sběhu. Nevíme, proč bychom měli býti my k če-
ským shovivavějšími. Mají-li tito, mírně řečeno,
snilkové skutečně něco citu společenského, ne-
budou se na příště dráti tam, odkud vykázáni
jsou takovým pod kůži jdoucím poučením o vý-
lučnosti německé společnosti v Praze, když už
jsou snad nepřistupni pojmům nedůstojnosti
onoho interessantního stavu národního smýšlení,
jež německý jazyk tak plasticky označuje slovem
„Wasehlappigheit“. My tomu říkáme bezpáteř
nost. Kde se páteře nedostává, tam ji ovšem
vpraviti nelze, štěstí ještě, možno-li páteř ještě
aspoň — napraviti, a to jest naší povinností
lupne-li to, tím lépe!
— Zasláno lékařů českých, jímž odpo
věděli na neslýchaný úlok lékařů-praktiků ně
meckých v Praze, kteří by musili léčiti jeden
druhého, kdyby chtěli býti v Praze živi, dále
na infámni osočení se strany německé sekce
lékařské komory, nezabránilo »Bohemii«, aby
už jednou zarazila — proud své výmluvnosti.
Včerejší její večerník znovu vytýká českým lé-
kařům, že prý vystoupili barbarským boykottem
proti nemocnici chudých, na milodary odkázané.
Šleh
Dalibor
Praha
Angel Neumann
národní divadlo
lékařský komora
Bohemia
24
article
Faktum jest, že se vyskytl český lékař, zubní
odborník, který zdarma chtěl prokázati milo-
srdenství české chudině, která obléhávala zubní
ambulanci Milosrdných bratří, aby se stala tu
obětí — bývalého truhlářského tovaryše. Ne-
zištné, obětavá nabídka českého lékaře byla
přijata, potom však k naléhání německého ar
barbara prof. dra. Bayera, českého renegáta,
hanebně odmitnuta pod pohrůžkou demisse či-
stého toho lidumila chudiny. Tento humanista
německý provedl i to, že přiměl řád raději
ke zrušení této ambulance, než aby dopusti
ustanovení českého lékaře na níl Má-li být
někdo postaven před čestný soud komory, je t
bývalý český básník prof. dr. Bayer a nikol
představenstva českých spolků lékařských. Pakli
že řád milosrdných — zahulečů postavil se do
řady německo nacionálních bojovníků, přestává
jejich ústav býti humanitním a důsledky, jež
z takového stavu vyvedou dosavadní češti pod-
porovatelé tohoto řádu, jsou jenom železnou
nutností, vyvolanou urputným přičiněním něme
ckých štváčů lékařů. Čeští pacienti nebud u
proto bez ošetření a péče lékařské, o kterouž
se postarati jest povinností státu
země a nikoli žebravých řádů, nedůstojných
to zbytků barbarských věků, kdy bylo ještě
nutno nemocné sbírati za plotem
— Ze sjezdu slavistů v Petrohradě. (Pokr.)
Dále přetřásána otázka knihkupeckých styků
Prof. Getz z Bonnu navrhl, aby se při 2. t
petrohradské Akademie utvořil zvláštní komitét
který by stopoval vše, co vychází v oboru slavi
stiky, a byl jaksi prostřednikem mezi knihou
obecenstvem; jednotlivci je nemožno prehléd
nouti všecko, co v oboru slavistiky vychází.
profesor
doktor
Bayer
Getz
Petrohrad
Bonn
český spolek lékařský
25
article
Charkovský professor Sumcov mluvil o důleži
tosti toho, aby vědecké instituce, pěstující slavi-
stiku, vyměňovaly si díla, která vydávají. (Knižné
styky mezi učenými slavisty jsou velmi primi-
tivné, jestliže se dosud ani toto neděje. Red.
»N. L.«) Kromě toho prof. Sumcov navrhl po-
dati ruské vládě žádost, aby usnadnila zahra-
ničným knihám cestu do Ruska; postačujeť ruské
censuře k zákazu nějaké knihy v Rusku, že
vyšla v místě, v jejích očích kompromitovaném,
na oř ve Lvově, při tom o obsah knihy, kterou
zakazuje, censura se nestará. Na to rokováno
o cestách ruské knihy za hranici. Rozprava byls
velmi živá, avšak zdá se, že pánové nebyli do-
statečně informováni. Prof. Jagič navrhl, aby
některá ruská knihkupecká firma zřídila si v
Vídni filiálku, která by obstarávala prodej ru-
ských knih na západě. Návrh tento byl jedno-
hlasně přijat.
— Obecní volby v Lipníku. Z Brna,
30. dubna. Obecní volby v Lipníku jsou vypsány
na 11.—16. květen.
— »Utiskovaní« Němci. Ke článku, pod
tímto záhlavím ve včerejším dopoledníku našeho
listu uveřejněnému, ještě dodáváme: Ve školním
roce 1901/2 byly z avřeny 4 české třídy mě
šťanských škol, německá žádná; obecné školy
byly zavřeny 3 české a toliko 1 německá,a
je řada německých škol a tříd o velice ne-
patrném počtu dětí. Průměrný počet děti ve třídě
v okresích českých při 683.037 dětech a 10.776
třídách byl 63, v německých okresích př
423306 dětech a 7124 třídách 59. Dle něme-
ckého průměru měli bychom míti o 801 třídu
více. V pražském školním okresu byl
v českých školách při 25.936 dětech a 447
třídách průměrný počet dětí na třídu 58, v ně-
meckých školách pražských při 3463 dětech
68 třídách jenom 51. Zase doklad, jak jsou
Němci v Praze »utiskováni«.
Sumcov
profesor
Jagič
Němec
Rusko
Lvov
Vídeň
Lipník
Brno
Praha
Reda . » N . L
26
article
— Ze Svatobora. V minulé své schůzi
poskytlo ředitelství »Svatobora« ku podpoře
potřebných a chorých spisovatelů a rodin po
spisovatelích dohromady 1600 kor. O vypsané
podpory ke studijním ciestám
prácem literárním došlo přes 50 zá-
dosti; když je zvláštní komise prozkoumalaa
návrhy své podala, poskytlo ředilelství p. Jos
Holečkovi, spisovateli v Praze 400 korun
k cestě do slovanských zemí, pí. Gabriel
Preissové, spisovatelce v Praze 400 korun
k cestě do Italie, p. Jos. Merhautovi,
spisovateli v Brně 300 korun k cestě na jih,
p. Karlu Maškovi, magistr. úřadníku
spisovateli v Praze 300 K k cestě do Italie,p.
Ant. Pikhartovi, soudnímu tajemníku
spisovateli v Praze 400 K k cestě do Španěi,
p dr. Zd. V. Tobolkoví, amanuensisovi
universitní knihovny v Praze 200 K k cestě do
Frankfurtu, p. dr. Jar. Demlovi, koncipistovi
finanční prokuratury v Praze 200 K na při-
pravné práce k dějinám fiskálního úřadu
zemích koruny české, p. Jos. Rohlenovi,
učiteli měšťanské školy v Praze 300 K k bota-
nické cestě po Černé Hoře, p. Ant. Hu-
kovi, úřadníku zemského výboru v Praz
200 K k cestě v Pošumaví, p. Karlu Hipma-
novi, spisovateli v Praze 200 K k vyhledá-
vání a zobrazování českých památek v eizině,
p. Jar. Karáskovi, učiteli tělocviku I. če
ského gymnasia v Brně 200 K k cestě p
Švédsku a Norsku, dohromady 3100 kor. —
Literární odměny ze základu
kněze Filipa Čermáka Tuchomě
řického připadly letos původním spisům
českým z oboru věd filosoficko-historických,
počítaje k nim též vědy práva, politiky a ná-
rodního hospodářství, jakož i jazykozpyt. Úřa
porotců konali professoři české university pp.
dr. Jos. Kalousek (předseda), dvorní rada dr.
Emil Ott, dr. V. E. Mourek, dr. Jar. Goll a dr.
Holeček
Preiss
Merhaut
Mašek
Antonín
Pikhart
doktor
Zdeněk
Deml
Jos
Rohlen
Hu
Hipma
Karásek
Čermák
Kalousek
Ott
V E
Goll
Praha
Italia
Jos
Brno
Frankfurt
Pošumaví
Švédsko
Norsko
měšťanský škola v Praga 300
český univerzita page
27
article
Jaromír Čelakovský, kteři jednosvorně na tom
zůstali, aby obdržel prof. dr. Otakar Hostin-
ský 500 K za spis »Bedřich Smetana z jeho
boj o moderní hudbu českou«, prof. dr. Zikm
Winter 500 K za dílo »Život a učení
partikulárních školách v Čechách v 15. a 16.
stoleti«, dr. Aug. Miřička 300 K za spi
»O formách trestné viny a jich úpravě zá-
konné«, prof. dr. Frant. Kameníček 300k
za druhý dil spisu »Zemské sněmy a sjezdy
moravské« a prof. dr. Jar. Bidlo podporu
400 K na další studia ke spisování dějin jed-
noty bratrské. — P. Jos. Kubr, majite
usedlosti v Ruzyni, v závěti své dne 4. března
t. r. prohlášené odkázal »Svatoboru« 100 k
k volnému upotřebení a 100 K k základnímu
fondu. Městští úřadníci na Král. Vinohradech
sebrali mezi sebou a odevzdali »Svatoborue
150 K 50 h jako příspěvek k nadání, které
dr. Fr. Lad. Rieger v závěti své při »Svato-
boru« založil. Malostranská záložna učinil
i letos »Svatoboru« dar 20 K. Všem těmt
příznivcům vyslovilo ředitelstvi vřelý dík. —
Za skutečného člena přistoupil k »Svatoboru
dr. D. Panýrek, prakt. lékař a spisovatel
Praze. — Valná hromada »Svatoboru« ustano-
vena jest na den 27. května.
Čelakovský
profesor
doktor
Otakar hostina
Smetan
Zikm Winter
Aug
František
Kameníček
Jar
Bidlo
Kubr
Král
Rieger
Svata
D Panýrek
Ruzyně
Svatobor
Praha
učený partikulární škola v Čechy
28
article
— Osobní. Pan Josef Hrnčíř, rodem z On
jezda sv.Janského u Bělohradu, podrobil se u místo-
držitelství předepsané zkoušce z pozemního stavitel-
ství a stal se úřadně opráv. stavitelem-
— Promoce. Pan JUC. Josef Čermák z
Semil, právní praktikant při obchod. soudě v Praze,
bude v pondělí dne 4. května o 12. hud. polední n
české universitě Kario-Ferdinandově v Praze na do-
ktora veškerých práv veřejně povýšen
— Rodinné zprávy. Pan Pharm. Mag. Karel
Hlaváč a paní Louisa Hlaváčova roz. Svo
bodova v Chocni, oznamují, že slavili sňatek man
želský. — Stříbrnou svatbu slaví dnes v kroužku ro-
dinném pan Josef Hyroš, ředitel kníž. cukrovaru
v Českém Brodě, se svou chotí paní Teresif H-
rošovou roz. Horkých. Jubilár, který před dvěma
léty slavil své 25leté služební jubileum ředitelské čin-
nosti, zaujímá v kruzích cukrovarnických přední
místo, jest předsedou spolku cukrovarníků středních
Čech, předsedou podpůrného spolku úřadníků cukro-
varnických, funkcionářem jiných odborných spolků
jest činným v záležitostech cukrovarnických vůbee
V Českém Brodě jest členem městské rady a okres-
ního výboru.
Hrnčíř
JUC
Čermák
Pharm
Mag
Hlaváč
Hlaváčův
Hyroš
Jubilár
Semily
Praha
Ferdinandov
Choceň
Český Brod
ý u Bělohrad
český univerzita Kario
Teresif H
spolek cukrovarník střední Čechy
podpůrný spolek úřadník cukro
29
article
— Úmrti. V Č Budějovicích zemřel dne 28. t. m
ve věku 54 let pan Hugo Karlik. c. k. poštmist
starosta města a ředitel Občanské záložny ve Stráži
Tělesné pozůstatky jeho byly ve středu 29. dubnae
6. hod. večer z Č. Budějovic převezeny do Stráže
tam 30. dubna odpoledne pohřbeny. — V Malých
Cejticích zemřel dne 29. dubna ve věku 53 let pan
Josef Martínek, vážný spol. cukrovaru. Pohřben
bude dnes o půl 4. hod. odpolední na hěbitov mlado-
boleslavský. — Dne 30. dubna zemřela po dlouhé
nemoci ve věku 60 let paní Anna Veřtato v
roz. Černohorská, choť mistra kovářského na Smi-
chově. Pohřeb bude v neděli 3. května o 3. hod. od-
polední na hřbitov Malvazinky.
— Ke čtylicetileté činnosti pl. Otylie Sklenářevé-
Malé a její vystoupení na rozloučenou dne 3. května
t. r. v Národním divadle, umistil ve své výkladni
skříni knihkupec p. F. Topič ve Ferdinandově tříde
řadu pozoruhodných fotografií zasloužilého tohole
člena Národního divadla a to od prvopočátku její umě-
lecké dráhy z r. 1862 až do doby nejposlednější.
— Ze zemského výberu království českého. V
schůzi dne 22. dubna vysloven byl zem. školní radě
souhlas s otevřením celoroční expositury školy ho-
jovické ve Psárově, se zřizením druhé definit. postupné
třídy při cbec. škole ve Stolíně, s otevřením IV. třídy
při obec. škole v Bohumilicích, s otevřením jednotřídni
školy obec, v Proseči, se zřízením zatím. pohočky nl
Hugo
Martínek
Veřtato
Sklenářevá
Č Budějovice
Č . Budějovice
Stráž
Ferdinandov
Psárov
Stolín
Bohumilice
Proseč
národní divadlo