1
masthead
Ročnik XXXXIII.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 1. května 1903.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Hist,
přodplácí se
v Praze v atuzinisl rnci
a r . . . . 6 R —
s drolí donšškou
šve. . . . . . R k
a ětot keta k . .
ve slalkách K noh
an raěeíc . .
Peštous
a e . . . .
vrtki. . . . . 9 k oo
s dvojí zhillkou
za nřsí
tvrf lela!
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Frahu Je o 10 stranácb.
6
article
Vázne to!
Vázne to!
Již to opět vázne! naříkaji dnes sklíčení
z rozmrzelí panoši rytiře Körbra, tvářice se př
pohledu na zehátralý parlament Cislajtanie jako
zklamaní dědicové. Ba vázne to a to v plne
sněmovně jako ve výborech. Nikde ohně, nikde
radostné chuti ku práci: nikde pružné energie
ku p činu, nýbrž vše zpromrzelé, strany proti
sobě na čihané, plny podezření, nedů črya
úkladnosti, slovem, atmosfera a nálada jako v ro-
botárně: to je výsledek Körbrovy desorganické
lučby. — Rozumí se, že officiosové jeho nejsou
tak uznalými, aby mu tuto zásluhu spravedlivě
přiznali, nýbrž že ji opět v první řadě nám
připisují na vrub. Tak zejmena »Oest. Volks-
zeitung« a vídeňský dopisovatel »Pester Lloydue
velice jsou s námi nespokojeni. Provozujeme
prý ve výborech sněmovních, zvláště ve výboru
vyrovnacím a celním, novou, nanejvýš potutelnou
stajnou obstrukei« dlouhými řečmi
četnými opravnými návrhy, abychom
projednávání obsáhlých předloh vyrovnacích
zdržovali a protahovali do nedozírna; což prý
není od nás vůči tak šlechetné vládě, jakou
jest Körbrova a vůči tak užitečné věci, jakou
jest rakousko uherské vyrovnání, naprosto hezké.
Ve své resoluci, přijaté na sjezdu důvěr-
níků, přece prý jsme si my Mladočeši vytkli za
úkol pracovati o hospodářské posílení a sociální
zvelebení všech vrstev národa svého. Odtud prý
se mohla vláda domnívat, že netoužíme po ničem
vřeleji, než po brzkém parlamentním projednán
(rozuměj: schválení) předloh o rakousko-uher-
ském vyrovnání, celního tarifu a státního roz-
počtu, slovem: po hospodářské práci v parla
mentě.
Körbrův
Lloydue
7
article
»A zatím?« hubuje Körbrův officiosus ve
vídeňském »Volks-Zigu«: »Zatím povelikonoční
zasedání parlamentu naprosto nenasvědčuje, že
by při Mladočeších bylo upřímné vůle spolupůso-
biti ku rozřešení velkých problémů, jež v nej-
bližších měsících mají býti zmoženy. V plne
sněmovně obnovují Češi svou starou hru
s pilnými návrhy (o protizákoných kouscích olo-
mouckého arcibiskupa Kohna) ve výbore ch
řečnívají po dlouhé hodiny a nikde neprojevují
rozhodné vůle, konati práci věcnou... Za těch
okolností naprosto nenadešlo vy
jasnění od pražského sjezdu mla
dočeských důvěrníkův očekáva né
nýbrž spíše jeví se na straně če-
ské snaha o zamotání politické
situace.«
Po tomto ulevení si od jater zkouší » Volks
Ztg.« nadýmat plíce ke staré hrozbě, že prý
nám nicměně všechna ta naše opposiční šikov-
nost nebude na konec nic platna: neboť i kdy-
bychom prý touto tajnou svou obstrakef konečně
z Körbrovy vlády vyždímali nějakých koncesi.
hned prý se Němci zlití k takovému jedno-
myslnému odporu, že se vymoženostem svým
dlouho pokojně těšiti nebudeme, Sledujíť prý
Němci každé hnutí naše zrakem ostrovidů a proto
prý také odsunuli včera Grabmayrův návrh na
zostření jednacího řádu až na sedmou stránku
v kalendáři, aby nám Čechům překazili naše
spekulace a plány: »Češi totiž — vykládá komi-
cký Vševěď vídeňský poutníkům — kojili se
sladkou nadějí, že v brzce opět bude ukován
železný kruh pravice. Pomocí změněného jedna-
cího řádu měli pak býti Němci v čase dozí
Körbrův
Volks
Čech
Kohn
Němec
Čecho
Ziga
8
article
ném vesele spoutáni, aby nemohli obstruke
svou většinu pravice podruhé rozbíti.
Avšak němečti poslanci záměry ty bystře po-
střehli a proto změnu jednacího řádu hlasová-
ním svým včerejším hodně daleko odsunuli.
Ovšem že jest posavadní jednací řád pro pra-
covitý parlament brzdou první třídy: avšsk
potměšilé chování se Čechů napomíná Němce
v ohledu tom k největší opstrnosti. Politik
Čechů, jak byla nejnověji v Praze prohlášena,
míři nožem do srdce Němců. To stačí, aby
Němci nepouštěli obranných zbraní z rukou
svých.«
Nuž, upřímnost za upřímnost. Den po
pohřbu Grabmayrova byrokrati
ckého návrhu můžeme se chytrým pánům
levičákům vesele přiznati, že nám spadl dosti
těžký kámen se srdce, a to z té prosté příčiny,
poněvadž věci v Rakousku nevypadají podle
toho, aby byla na obzoru možnosti taková koa-
liční většina, do níž bychom my Čechové se
etí a prospěchem kdy mohli vstoupiti, z
to ale spíše dlouhé opposiční z ápa sy
a boje těžké národu našemu a svaté
věci jeho usouzeny jsou, k nimž potřeb
nám bude vysáhnouti po zbraních nejostřejších.
Čecho
Němec
Praha
Rakousko
9
article
Nechť si doposud německé listy stydlivě zapí-
rají, že by mezi Körbrem a německými levičáky
bylo hotové allianční smlouvy, však toho již
neupírají, že spolu o ni důvěrně vy-
jednávají, a že jedná se pouze o cenu,
jakou má Körber charakterním hercům za jejich
příští pohostinské hry na prknech vládní většiny
zaplatiti. —
Středová »Bohemie« vypravuje o roz-
mluvách dra. Körbra s německým
poslanci; kterak mu podali celý rejstřík
svých národních stížností: že prý
vláda trpí štvanici proti České spořitelně,že
neprovádi ostře germanisační nařízení Clarova
a Kindingrova, ba že prý »zaplavuje« německé
kraje Čech českými úřadníky. Na to pokračuje
Hotová smlouva nebyla sice posud uzavřena,
i nemůže býti tudíž ještě prozatim řeči
o utvoření pevné většiny pro předlohy
vyrovnací . . . Avšak bylo by pro vládu již
dosti velkým ziskem, kdyby němečtí po-
slanci toho se podjali, že by při roz-
hodných hlasováních a v jiných případech
odvalovali překážky, které by Češi, Všeněme
neb sociální demokraté vládě v cestu mohli na-
stavit . . . Že vláda bez pomoci Němců se ne-
obejde, vidělo se již při hlasování o brann
předloze, kteráž jedině hlas
Němeů dostala se pod střechu.
Körber
Clarův
Kindingrův
Čech
Čechy
Bohemia
Český spořitelna
10
article
Němci neprodávají (!) vyrovnání s Uhry za ná-
rodní koncesse; avšak jelikož jsou vy-
rovnací předlohy význačně a zřejmě
předlohami politickými: tož nadešla
nyní nejpříhodnějši chvíle k vyjasnění
poměru mezi stranami a vládou. Němci by
musili propadnouti přímo klatbě směš-
nosti, kdyby této chvíle nechali mi-
nouti bez vykořistění! — Vláda, na
kolik jsme zpraveni, dala v mnohých příči-
nách prohlášení uspokojující, však
Němci rozhodnou se teprve, až po slovech při-
jdou skutky.“ —
Doporučujeme tyto pozoruhodné intimnost
z tábora německého našim výtečným feudá-
lům i jejich agrárníkům, kteří přijí-
mají vyrovnací předlohy rakousko - uherské za
zcela nepolitické, jako pouze ná-
rodohospodářské a kty a jen s hle-
diska národohospodářského a stavovského pro-
spěchu svého k nim chovati se slibují.
»Poslanci agrární«, prohlašoval minulé ne-
děle p. K. Prášek v Luštěnicích, »neschválí
nikdy špatné rakousko-uherské vyrovnání za ně-
jaká nařizení jazyková. Tak ale otázka naprosto
nestojí. Nýbrž věc se má prostě tak: Vláda
získá si bezpečně pro vyrovnací předlohy, které
ujednala se Szellem, velikou většinu z Něm ei
a Polákův a nedopustí, aby se na
předlohách těch i jen písmen
změnila. Všechny opravně návrhy jsou tu
předem marny a ztraceny. Co pořídí tedy agrár-
níci pouhou svou opposicí bez obstrakce? Jen
tolik, že vyrovnání špatné stane s
zákonem, národu našemu ale že
nedostane se rovnoprávnosti an
druhé české university. To bude vý-
sledek moudré politiky naší šlechty a jej
agrárníků.
Němec
K Prášek
Polákův
Uhry
Luštěnice
Německo ei
11
article
Po sjezdu důvěrníků národní strany
svobodomyslné.
Po sjezdu důvěrníků národní strany
svobodomyslné.
Snad ještě nikdy sjezd důvěrníků naš
strany nezavdal podnět k tak různým výkladům
a domněnkám, jako sjezd nedělní. Bohužel po-
strádáme v těchto výkladech oné dávky objek-
tivnosti, již vyžaduje každá důležitá událos
v našem národním životě, nad to politická udá-
lost prvého řádu. Národní strana svobodomyslná
nežádá věru příznivého posouzení svých činů
od stran nepřátelských, ona však plným právem
může požadovat, by veřejnost nebyla klamána,
by určité události nebyly zamičovány a usnesení
překrucována. Možná, že příčinou těchto ne-
správných výkladů jest ve mnohých připadech
nedostatek politické soudnosti a důvtipu, jest
však jisto, že ve většině případů příčinou jes
zúmyslnost! Hodláme tyto úmyslně nepra-
vdivé zprávy o sjezdu důvěrníků opravit a po
jednat o pravém jeho významu.
12
article
Ve většině listů naší straně nepřátelských,
ať německých, ať domácích, se praví: »Poměry
po sjezdu zůstanou stejnými, jako byly pře
sjezdem. Na sjezdu poražen byl směr radikální
zvítězil opportunism. Na sjezdu poraženy byly
»Národní Listy«, jež před sjezdem zaujaly sla-
novisko radikální. »Proti těmto nesprávným výro-
kům jest třeba prohlásit pravdu: Na sjez du
nebylo vítězů ani poražených, ne-
boť sjezd nezaujal ani stanovisko
opportunismu, ani stanovisko ra-
dikalismu. Jednání sjezdu dělo se za dojmu
uzavřeného kompromisu ve výkonném výboru,
při němž směru ráznějšímu bylo vyhověno za-
řaděním odstavce;
»Sbor zemských důvěrníků nemůže však zatajiti.
že mnohé zjevy, které připuštění prvého čtení vyro-
vnávacích předloh na radě říšské předcházely neb
provázely, mohly způsobiti v českém lidu obavy, že
by vedení věcí českých ve Vídni nevytrvalo v nejdů-
raznějším odporu proti nynější vládě i celé vládn
soustavě, a kterými by mohla býti zviklána důvěra
voličstva v poselstvo jeho na radé říšské, proto bez-
pečně naděje se do klubu poslanců na radě říšské, že
příčiny zjevů takých odstraní. Přadpokládaje, že tot
očekáváni bude splněno, trvá sbor zemských důvěr
níků atd. ...«
Výkonný výbor přijal tento odstavec do
resoluce »o taktickém postupu poslanců« zajisté
také z toho důvodu, že změna taktiky při prvém
čtení vyrovnávacích předloh a při propuštění roz-
počtu do výboru, patří mezi ony »mnoh
z jev y«, o nichž se resoluce zmiňuje a ze
Vídeň
13
article
tudíž stanovisko zastanců směru ráznějšího jes
oprávněné.
Tento odstavec zřejmě nasvědčuje tomu.
že vítězem na sjezdu není oppor-
tunism ve straně, neboť resoluce žádá
so dklizení takých zjevů« (prohlášent
dne 23. května, že se nepřipustí parlamentn
projednávání předloh vyrovnacích a propuštěn
prvého čtení těchto předloh). Sjezd resoluci při-
jal a uznal tak právě jako výkonný výbor, že
se chyba stala, poněvadž nebylo provedeno usno-
sení ze dne 23. května 1902, žádal dále, by
zjednána byla náprava. Více se v této věci ne-
mohlo stát, jelikož sjezd postaven byl před hoto-
vou událost, jež se odčinit nedá: propuštění
prvého čtení vyrovnávacích předloh.
Na mnoze se však praví: Radikálnější směr
žádal provozování obstrukce a jelikož se nena-
řidilo na sjezdu poslancům, by obstrukci pro-
vozovali, byl tento směr poražen. To však jest
nesprávně! Ráznější směr ve výkonném výboru
nežádá provozování obstrukce stůj co stůj.
nejsouť v tomto směru činitelé tak málo pro-
hlédaví, aby považovali obstrukci za jedině správ-
nou zbraň, nikoliv, stoupenci tohoto směru vy-
týkali pouze vedení strany, že upustilo o
obstrukce při prvém čtení vyro-
návacích předloh, ačkoliv se na n
klub usnesl a ačkoliv ji předseda klubu
dne 23. května a v listu misdroyském ohlás il.
Aby konečně v této záležitosti bylo jasno, jest
třeba prohlásiti, že nebylo vytýkáno, že stran
nechce a nedělá obstrukci za kaž-
dou cenu, nýbrž bylo vytýkáno, že
strana nedodržela závazné usne-
sení a že členové klubu proti to-
muto usnesení psali a mluvili. Když
však v resoluci bylo slíbeno, že se příčiny těchto
zjevů odstraní, bylo upuštěno od dalších kroků
Krisi ve straně nezavinily však pouze tyto při
pady, ona byla rázu hlubšího a dosud není od-
straněna.
14
article
Spor spočívá v různém výkladu, jak nutn
řešit českou otázku. Část přívrženců naší strany
žádá pevné setrvání na programu strany, žádá
práci ve všech jeho bodech. Někteří členov
naší strany zaujali však zejmena krátce před
sjezdem stanovisko odchylné. Oni postavili ja-
kožto eíl naší politiky »Rakousko silné a mocné«
a zapomínajíce na cil náš »federativního upra-
vení říše« a »uskutečnění státního práva«, hlá
sali smír s Rakouskem, bychom se uchránil
před pangermanismem.
Jaké stanovisko zaujal však sjezd?
On prohlásil, že trvá při progra m
strany a při všech cílech, jež s
tento vytkl. A toto prohlášení snad jest
nejdůležitějším ze sjezdových usnesení. Všichní
přivrženci naší strany jsou povinni působit
pracovat pouze v mezích programu, jehož se
sjezd dovolává.
Podrobí-li se všichni členové strany tomuto
usnesení, pak jest krise zažehnána — nestane-li
se tak, octneme se v krátce v situaci zajisté
vážnější, nežli byla před ajezdem, vážnější proto,
poněvadž selže-li poslední usnesení, strana ne-
bude mit více prostředků po ruce, aby roztržce
zabránila.
Budou-li všichni činitelé v naší straně pra
covat ve smyslu resolucí sjezdových, pak na
stává nová, snad lepší doba mladočeské straně,
neboť provedení usnesení bude na prospěch ne-
jen strané, ale i celému národu.
V drobuém prodeji:
ranní čí-lo o sobě . . . za 8b
odlpolední
. . . na zh
Ve flialkách na venkovi
10b
ranní čéslo. . . . . .
oěpolední
. . . . . . . Bb
Inserát
plati ze hošově napře
Přečplacení a inserty přijimá zdinini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam sacházejí ss též redlakee
tiskárna n ezpešise „Národnich Lista“
Rukopisy se novracnji.
Národnich List
Rakousko
15
article
Nepodrobí-li se někteří členové strany
usnesení, oprou-li se reorganisační činnosti, jež
směřuje k tomu, aby opravy byly nejen prová-
děny, ale také provedeny, aby zamezeny byly
chyby, jež jsme právem vytkli, pak bude spět
strana naše ke zkáze, před níž jsme ji varo-
vali a jíž bychom ji chtěli v zájmu národní
věci uchránit.
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 29. dubna. (Svýsledkem ne-
dělního sjezdu důvěrníků) je krakov-
ský „Czas“ spokojen potud, že „mladočeská po-
litíka z poslední doby obdržela sankci sboru dů-
věrníků a že mladočeská strana na vnějšek za-
chovala úplně svou solidárnost.. . Proto — prý
— možno resoluce, přijaté na sjezdě, pokládati
za pokrok, ne sice značný, ale přece za vítězství
směru positivního. S tohoto hlediska výsledek
pražského sjezdu musí posíliti mladočeskou po-
sici na říšské radě a uvésti do pravých mezí ně-
které zjevy, jako volbu dra. Baxy, jimž byl při-
kládán nadsazený význam. Soudíce objektivně,
musíme přiznati, že nedělní schůze osvědčila po-
litickou vyspělost. Uznání to podporuje také po-
slední část resoluce, týkající se organisace ná-
rodních sil a volající po národní radě, tedy po
společné práci všech stran při určitých otáz-
kách.! Má „Czas“ ovšem i své pochybnosti.
Hlavní z nich jest ona, že sjezd neodsoudil bez-
výminečně každou obstrukci, nýbrž připustil, že
česká delegace má v případě potřeby užiti i télo
nejostřejší zbraně, což pokládá za koncesi, uči-
něnou radikálnímu křídlu delegace. „Vůbec pak
— dodává „Czas“ — porovnáme-li výsledek
sjezdu s agitací, prováděnou v Čechách po známé
změně taktiky české delegace, můžeme míti za
to, že sjezd způsobí některé uspokojení v poli-
tických poměrech, ano můžeme tvrditi, že na tu
debu se strany českých voličů, tedy z dola ne-
hrozí nebezpečí obstrukce. Jest to sice zažehnání
jen jednoho nebezpečí, neboť v rakouském par-
lamentě číhá ve všech koutech, ale zajisté nebez
pečenství velmi vážného.
Baxa
Praha
Čechy
17
article
V Praze, 29. dubna. (Uherská oppo-
sice) organisuje již obstrukci pro příští týden.
Není dosud rozhodnuto, má-li technická ob-
strukce počíti hned, jak nastane stav ex-lex
Soudí se, že opposice se spokojí pro první dobu
jen řečněním a připustí hlasování o zatímném
rozpočtu. Kdyby však vláda stála na tom, aby se
hned po vyřízení rozpočtu pokračovalo v roz-
pravě o branné předloze, bude opposice žádati
aby se o všech návrzích, jichž za debaty učiněno
již 66, hlasovalo dle jmen. Mimo to bude prý žá-
dati, aby se ve sněmovně četly do slova všechny
petice, podané proti branné předloze a ke každe
polici přihlásí se prý několik poslanců k slovu.
Kolik času by zabralo čtení petic, vysvitá z toho,
že petice podalo dosud 28 měst, 31 stolice, 1994
obce a 74 schůze voličské.
Z Vídně, 29. dubna. (K otázce ric-
maňské.) Řecko-katolický biskup z Kříževce,
dr. Drohobecký, přibude tyto dni do Vídně, aby
pojednal s nunciem a s ministrem osvětyo
úmyslu obce riemaňské, přestoupiti na víru
řecko-sjednocenou. Kdyby se tento krok bisku-
pův nesetkal ve Vídni s úspěchem, chce prý s
dr. Drohobecký obrátiti přímo ku papeži, aby
Ricmaňské, kteří vyjednávají nyní již o přestou-
pení ku pravoslavi, zachoval církvi katolické,
ovšem s obřadem slovanským.
doktor
Drohobecký
Ricmaňský
Praha
Vídeň
Kříževka
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Minulé časy.
Z návštěvy u paní Sklenářové- Malé . ..
„Máte pravdu,“ pravila nám umělkyně
když zasedli jsme u taburettu v její studovně
— „čtyřicetiletá činnost ve službách Thalie za-
nechá už řetězec nejrozmanitějších reminiscenci
veselých i tklivých... S čím začít? Z nejkras
ších vzpomínek bude mi povždy mé první vy-
stoupení... Sotva kdo tušil, že splněna má nej
vrouenější touha, když 3. května před čtyřicet
roky vystoupila jsem v „Panně Orleánské““ ..
S rozechvěním četla jsem v Hálkově „Lumíru“
kritiku, kde mi prorokoval divadelní referent
slibnou budoucnost a vyslovil naději, že svůj
talent přivedu ke skvělé platnesti... Slíbila
jsem si v duchu, že se přičiním o to, seč mé
síly budou... Bohudík, podařilo se mi to. Když
po desíti létech připravilo mi obecenstvo z vlastní
iniciativy jubileum, na něž co živa nezapomenu,
přísahala jsem si, že tento ústav nikdy ne-
opustím, že vždy zůstanu věrna drahé vlastia
českému umění... A jak víte, slib svůj jsem
dodržela, ačkoliv byly chvíle, jež nebyly pro
mě právě povznášející... Než toho nechme ...
Co mě dnes při rozloučení oblažuje, jest vědomí,
že jsem poctivě, s nadšením a láskou opravdovou
ztrávila těch čtyřicet let na české scéně a že
jsem vždy odolala nabídkám do ciziny .. . A pak
jsem šťastna, že odstupuji ještě v plné síle, že
cítím se dosud tak silnou, jako tehdy, když —
bylo to, tuším, v roce 1874 — vydala jsem se
na pouť po městech českých a moravských...
Hálkův
Lumír
19
article
Snad vás to bude zajímat? Vázly tenkráte sbírky
na Národní divadlo a tu v dohodnutí s Nerudou
a Barákem přijala jsem pozvání dvaceti dvou če-
ských měst ku pohostinským hrám. Vzpomínka
na tyto cesty po vlasti jest mi rovněž neskonale
milou. Vzpomínám živě, s jakým radostným
nadšením jsem všude byla vítána... Jako ně
jaký potentát! Přišly mi vstřic družičky, bande
ria selských hochů, pronášeny uvítací řeči ..
A jak nadšeně se hrálo.
Nedávno jsem právě mluvila v konservato
u příležitosti výstupu žáků s hrabětem Kolo-
vratem a zatoulali jsme se tak trošku do vzpo-
mínek. Připomněl mně, pamatuji-li se ještě, jak
z Poličce vyšel mě uvítat na hodínu cesty prů-
vod družiček a jak dokonce zvony vyzváněly ..
Pamatují to, arci jako ve snách... Tuze ráda
si vzpomínám na Moravu, kde byla jsem vždy
srdečně vílána, v Brně, Olomouci, v Prostějově
a jinde. Tuším, že asi 4000 zlatých jsme při-
vezli z těchto cest na Národní divadlo. To nikdo
nevěří a nemůže si představiti, jak nevýslovně
těšili jsme se na velké Národní divadlo. Bylato
nás všech jediná touha... Pamatuji, když se
stavělo, jak ponechána byla malá fortna z Pro-
zatímného do novostavby.
Barák
Tuz
Morava
Brno
Olomouc
Prostějov
národní divadlo
20
article
Při zkouškách přes tu chvíli někdo z nás
nahlédl otvorem do budoucího velechrámu na-
šich Uměn... Nemohli jsme si ani představit.
že bychom tam jednou sami měli hrát; z pouhé
myšlénky nás pojímala závrať. Proto byla tak
nevýslovně smutná kapitola v životě nás star-
ších herců, ten hrozný srpnový den požáru — —
Promiňte! Bolestné vzpomínky se nejraději pře-
skakují... Něco veselejšího ze života ... Třeb
vzpomínka na Šamberka... Seznámila jsem se
s plavovlasým tenkráte krasavcem náhodou. By-
diela jsem v Jámě, v domě, kde zůstával v pří
zemí Lapil... Ten hrával obyčejně bodré tatíky
a vůbec vřelejší, laskavé role — jeho žena vařila
pro herce a žurnalisty. Chodíval k ní na oběd
Šamberk, Sladkovský a mnoho jiných; já si tam
pro stravu posílala. Šamberk několikráte mě za-
hlédl, vyzvídal ne Lapilce, kdo jsem a čtverák
od jakživa, nabízel se Lapilové, že pro tu sle-
činku — mínil mne — bude vařit polévky sám.
Třeb
Šamberk
Sladkovský
21
article
Tak jsme se všelijakými vzkazy a pomoci Lapi-
lové seznámíli... Abych nezapomněla! Chtěla
jsem původně k opeře a cvičila jsem se u Pi-
vody ve zpěvu. Z té doby neobyčejně drahéa
milé zůstaly mi chvíle, které jsem ztrávilav
rodině Smetanově. Bydlel tehdy v paláci Lažan-
ského a v jeho bytu scházela se dobrá společ-
nost, zvláště mladší nadšenci, literáti a umělci
„de faeto“ nebo „in spe“. Jednosvorně byli
jame všichni horlivými zpěváky. Studovaly se tu
celé sbory, ženské, smíšené i mužské. Vedle
mě stávala mladá slečinka, s krásně plavým
vlasem, hnědýma očima jako srnka — podnes
ji vidím živě před sebou — velice pevná zpě-
vačka. Držela jsem se jí ve zpěvu co nejpev-
něji, protože měla velice čistou intonaci a ni-
kdy nedala se másti. Když jsem někdy chybila,
plaše na mě pohlédla a aby mě přivedla na
správný ton, zanotovala určitěji... Byla to
Eliška Pechová-Krásnohorská... Pak tam stála
Smetanův
Pechová
Lažany
22
article
nedaleko nás krásná, hrdá, kyprá blondýna —
Julia Knorová-Šamberková... Třetí v našem
sboru byla pozdější primadona opery moskevské
a petrohradské Emilie Bubeničková... Velice
zajímavý zjev byla Gabriela Roubalová, známá
později pod jménem Boema, která zpivala po
dlouhá léta ve Vlaších, Anglii a Americe a nyn
jest professorkou na konservatoři v Melbournu
Kromě těch noří se mi z paměti hezounký obrá
zek dvojčat, podobných jako vejce vejci, dce
rušek říšského poslance Macháčka, slečny Mour-
kovy, pozdější paní Brdlikové z Počátek a jestě
několik, jichž jména vytrousila se mi pozvoln
z paměti
Paní Smetanová byla velice milá, laskavá
hostitelka a neobyčejně krásná dáma ... Sbory
řídil tenkráte Ferdinand Heller, nadšený „Hlaho-
lista“, pořáde ohnivý jako za dnů mladosti.
Smetana začal již tenkrát hrávat na klavír své
„Branibory“ a duetto Jeníka a Mařenky z „Pro-
dané nevěsty“... My tři, Boema, Bubeníčková
a já, zpívaly jsme terčelto z „Braniborů“ ..
Z pánů nejčastěji na krásné ty večery u Sme-
tanů docházíval Ludevit Procházka; hrál velmi
pěkně na piano. Jak jsem řekla: ty chvíle zá-
bavných, pěveckých večerů u Smetanů zůstanou
mi nezapomenutelny. Než vraťme se k divadlu. .
Knorová
Šamberková
Bubeničková
Roubalová
Boem
Vlach
Macháček
Mour
Brdliková
Smetanová
Heller
Smetan
Jeník
Mařenka
Procházka
Anglie
Amerika
Melbourne
Boema
Sme
23
article
Snad vás bude zajímati, že se mě z počátku
každý z ředitelů bál, domnívaje se, že vládnu
divadlem... Téměř každý ze začátku pohlížel
na mě s nedůvěrou, až když poznal, že stavím
zájmy divadla nad svoje vlastní, se mnou se
smířil a rozcházeli jsme se s každým jako přátelé.
Největším nepřítelom byl mi svého času Wirsing;
chtěl, tuším, v r. 1874 engažovati mě k něme-
ckému divadlu a když jsem několikráte jeho na-
bídku zamítla, nemohl mi toho zapomenout.
Když se stal ředitelem, byl ke mně velice ne-
laskav a bral mi nejlepší moje role. Odcházeje
opětně z ředitelství, znova mně nabízel engage
ment do Vratislavi. Ale mě vázal slib, daný ná-
rodu. Snad něco o rolích, jež jsem hrávala nej-
raději. V mladých létech byly to poetické, jemné
bytostí, postavy Shakespearovy, Schillerovya
Goetha, jež hrála jsem s velikou radostí a se
zdarem: Panna Orleánská, Markétka, Ofélie,
Klárka, Julie, Desdemona... Z našich: hrdinky
v kusech Kolára, Vlčka, Zákrejse. .. Později
převzala jsem role heroin a salonních dam: po
Marii Stuartce a Cordelii, po Sapfě a Phaedře,
byly to Fernanda, Odetta a Fedora, z Vrchlického
Shakespearův
Schillerovya Goethe
Markétka
Ofélie
Klárka
Julie
Desdemona
Kolár
Vlček
Zákrejs
Marie Stuartka
Cordelie
Sapfa
Fernand
Odetta
Fedora
Vratislav
Vrchlický
24
article
Drahomíra, Kateřina, Hippodamie. V nejposled
nější době stará vévodkyně ve „Světu nudy“
Bačeva v „Sulamit“, slepá v „Harlekýnu“
Straba v Zeyerově „Neklanu“. Nejvíce lákaly
mane realistické role a tu „Vojnarku“ a „Strou-
halku“ ve „Světu malých lidf“ v dramatickém
svém vytvoření cením si nejvýše. Také myslím.
že se mi zdařily... Za to nikdy se mi nedařily
zlé povahy, jako ve Stroupežnického kuse
„Černé duše“; to bych byla nejraději hne
utekla z jeviště.
Mileráda vzpomínám svého pohostinského
vystupování s ochotníky na venkově a tu mám
několik veselých episod za lubem. Bylo to ve
východním městě českém Ch. Hrál se nějaký kus
— jméno mi vypadlo z paměti — ve kterém ode-
hrává se na jevišti svůdnická scéna... Heree
ochotník, který měl hráti úlohu dona Juana, byl
ale tak nesmělý a bojácný, že jsem vypadala
vůči němu příliš výbojně... Poradila jsem mu
k dodání kuráže, aby se trochu napil... Chudák
poslechl mé rady až přes příliš a pak na jevišt
stál sotva na nohou... Anebo episodka z Mo-
ravy. Hrála jsem Magelonu a odešla jsem do
garderoby připravit se na scénu pro šílenou;
mezitím venku kradou Evě dítě... Když se tak
líčím, pojednou vyrazí jeden ochotník dveře,
vrazi do garderoby a rovnou do šatníku... Tam
křičel, jako když ho na nože berou ... Ne-
myslila jsem jinak, než že se zbláznil, anebo že
v divadle hoří. Konečně v almaře ztichl, po-
otevřel dveře a vystrčiv hlavu, ptal se: „Milost-
paní, bylo to tak dobře?“ Nevěděla jsem ovšem
co, až po dlouhém domlouvání vyšlo na jevo, že
chtěl napodobiti povyk a křik, který přicházel
z dálky ... Musila jsem se mu na konec srdečně
zasmáti... V Litomyšli hráli jsme opět jednou
Drahomír
Kateřina
Hippodamie
Strabo
Zeyerův
Neklan
Juan
Eva
Svět
Litomyšl
25
article
„Deboru“... Při scéně na hřbitově vykřikla
jsem na „Josefa“ tak opravdově „Mlč“.. ., že až
do konce kusu nemohl ze sebe dostati ani slova...
V jiném městě při „Deboře“ opět, nemohla jsem
docíliti, aby při scéně, kdy „Debora“ má k mě-
síci monolog, byla ne jevišti tma. Když jsem se
tázala, proč nechce sluha stáhnouti lampy, do-
stalo se mi odpovědi, že pan režisér sám maloval
nové dekorace pro tuto scénu a že by mu bylo
tuze líto, když by je obecenstvo nevidělo ...
Jinde v „Adrieně“ umírala jsem tak oprav-
dově, že se herec-ochotník nade mnou rozplakal
a musili spustit oponu . .
A tak bych mohla ještě mnoho vzpomínat
Debora
Josef
Adriena
26
article
na události, veselé i smutné ..: Snad bude
místa, v tom mém pele-mele, několik slov o kri-
tice... Můj nebožtík muž byl tak šetrný ke mně,
že úzkostlivě přede mnou uklízel kritiky, když
nezněly v můj prospěch. Ovšem dopídila jsem se
jich neb byla jsem na ně s jiné strany upozor-
něna a tu mohu otevřeně říci a prohlásiti, že
nikdy neviděla jsem ve výtkách recensí nějaký
osten nepřátelství neb msty, jak mnozí z herců
se domnívají... Naopak! Podkládala jsem kri-
tice vždy úmysl, raditi, napravovati neb zdoko-
nalovati. Přemýšlela jsem o výtkách, měnila dle
možnosti pochopení role, přizpůsobovala sea
mohu říci, téměř vždy na svůj prospěch. Vážila
jsem si jmenovitě pokynů Nerudových. I po-
sudky a rady herců ráda jsem přijala. Nemohu
nevzpomenout staré Hynkové, která nejednou mi
poradila v nuancích, v pochopení role, v ko-
stýmu, nebo rady starého Kolára, jenž vzdor
tomu, že nemohl mi zapomenout, že se zdarem
jsem nastoupila v rolích jeho paní, dobře jsem si
zapamatovala. Také Františka Kolára vysoce
jsem si vážila jako výborného a upřímného rádce
a mohu říci, že jsem s ním nejraději hrála,
protože byl to herec, který, jak se říká, hrál
druhému zrovna do ruky, splýval se svým spolu-
hráčem takořka... I ostatní starší kollegové
usnadňovali mi svými radami studie rolí... Ši-
manovský, Bittner, Seifert, Šmaha, Mošna, Slu-
kov... Ach, ano Slukov... Chudák, Vojta . ..
Nerudův
Hynk
Kolár
Bittner
Seifert
Šmaha
Mošna
sl
Slukov
Vojta
27
article
Co bych vám tak krásného o něm řekla ? . . . Že
znám z něho jen tu dobrotu, obětavost a lásku
k hereckému stavu a hercům všem vůbec . ..
Nikdo neví, jak těžce vždy nesl, když vidělv
nouzi divadelní společnost, když setkal se s bí-
dou kočujících herců... Opravdu nevím, zdali
by se bylo kdy komu jinému podařilo zaraziti
tak účelný spolek jako jest Ústřední jednota če-
ského herectva, zdali by kdo jiný byl mohl za
pár let ztlouci takový kapitál pro tento svaz jako
on... A vše podnikal z čistě ryzích pohnutek,
nehledě, má-li za to špetku vděku. . . Co z jeho
iniciativy vyšlo, ať to byl ples, zábava, slavnost,
výlet nebo představení — vše bylo výtečné, po-
něvadž v akci, ke které jednou přilnul a ruku
přiložil, byl neúnavným. Nenahraditelný Vojtal
Maně vzpomínám jeho drastických a humoristi-
ckých přípitků, pronášených při různých večír-
kách. Velice povznášela Slukova jeho úcta, s ja-
kou rozmlouval o rolnickém stavu. Sám pochá-
zeje ze selské rodiny a vida, jak otec těžko
Slukův