1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, v pátek 14. srpna 1908.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předpläcí nei
v Praze v admlnistraei
a měsís . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí čonášken
na čivit leta . . . . 7 K 50h
ve dllalkšcku
na měsíc . . . . . . 2 K B0h
Peštont
n Eurtkela . . . . B K e0h
s dvojí zásilkes
nvrt . . . 1k ek
na pošsle
Praha
B K e 0 h
5
article
Nastičovo odhalení.
Nastičovo odhalení.
V Chorvatsku pilně zatýkají Srby. Kromě
dvou bratří Pribičevičů, Valeriana a Adama.
z nichž prvý je profesorem bohosloví v Kar
lovcích a druhý soudním adjunktem v Pre
gradě, zatčeno v Dubici šest osob, v Kostaj-
nici dokonce dvaadvacet. To je patrně pouze
počátek. Zatýkání Srbů budí ovšem přede-
vším u Chorvatův otázku, proč se tak děje.
Prý na základě odhalení, které učinil Jiř
Nastič v brožuře »Finale«, právě v Pešti vy
dané. Ale brožura jim nedává dostatečné od
povědi a proto se domnívají, že zatýkání na-
řídil bán baron Rauch za tou příčinou, aby
při vhodné příležitosti, dané brožurou Nasti-
čovou, rozbil chorvatsko srbskou koalici, jež
byla dosud nezdolnou překážkou i jemu,
maďarské vládě. Z toho pak mnozí hádají.
že uherská vláda Nastiče podplatila, aby ta-
kovou brožuru napsal a dal jí instrument
proti chorvatsko-srbské koalici.
Podezření na uherskou vládu jeví se
nám po přečtení Nastičovy brožury planým.
ale že přišla právě vhod bar. Rauchovi, je
zřejmo a pochopitelno. Zabředlť násilný, ne-
schopný, bezohledný a v každé příčině ne-
sympatický bán do takové kaše, že z ní ne-
může vybřísti. Hněvá se a vzteká, pouští
hrůzu každým pohledem, a stává se směš-
ným. Viz nedávnou jeho příhodu v srbském
městě Dalmacie, Kníně. Odtud by svými kly
všecky Srby rozpáral.
Chorvaté si v této aféře vedou velm
rozvážně, chráníce koalici se Srby jak oko
v hlavě. V ní mají nejen pevný štít naproti
neurvalostem Rauchovým, nýbrž i záruku
politických úspěchů v budoucnosti. Vytrvá-li
chorvatsko srbská koalice, není se v trojje-
diném království bát ani Chorvatům, ani
Srbům žádného protivníka.
Kdo jest Jiří Nastič a jaké odhalen
činí ve své brožuře?
Nastičův
Srba
Pribičevič
Valerián
Adam
Chorvatův
Jiř Nastič
Rauch
Nastič
Chorvat
Rauchův
Chorvatsko
Pre
Dubice
Kostaj
Pešť
Dalmacie
Knín
Nasťačová
6
article
Tuto otázku je třeba zodpověděti brožu-
rou samou. Nemůžeme se spokojiti nějakým
nesouvislým drobtem z ní. Rozkrojíme ten
koláč a nahlédneme do jeho nitra, abychom
mohli posouditi, z čeho jest uhněten a spe-
čen. Učiníme tak bez předchozího podezírání
pisatelova a bez ohledu na popření pravdi-
vosti jeho odhalení, jež už vyšlo z Běle-
hradu. O svém umě učiníme jen tolik, že
věc podáme tak, jak se nám znalým běhů
balkánských po přečtení brožury objevila,a
ne snad tak, jak ji chtěl představiti Nastič
a jak by si přál, aby byla představena.
Nastič
Bělahrad
7
article
Jiří Nastič je dvacetidvouletý posluchač
filosofle. Jako skoro všichni studenti uznal
za dobré hned po maturitě vrhnouti se do
víru politického. V květnu r. 1906 vypukly
v Sarajevě a na několika jiných místech
v Bosně dělnické stávky. Stávky sarajevské
zúčastnil se také Jiří Nastič, byl na ulici
zatčen a odsouzen do vězení. Nynější ne-
přátelé jeho tvrdí, že již tehdy byl v služ-
bách sarajevské policie a hrál při stávce
agenta provocateura, ne však ve smyslu
socialistickém, nýbrž velkosrbském. Sarajev-
ská policie užila prý tehdy naproti stávce
starého osvědčeného manévru, že každé pro-
pukající nespokojenosti lidu dává na venek
ráz velkosrbské propagandy a tím se za-
vděčuje Vídni, v níž udržuje bludné do-
mnění, že v okupovaných zemích všecko by
bylo v nejkrásnějším pořádku, nebýt pro-
žluklé velkosrbské idey.
A v té pevné víře rozhodující kruby
vídeňské dávají bosenské správě plnou moc
aby naproti velkosrbské propagandě zakro-
čovala nejpřísnějšími, ano nejkrutějšími způ-
soby, jak se nedávno ukázalo v Baňaluce.
kde celá redakce, administrace a vydavatel-
stvo odsouzeny vojenským soudem podle
jakéhosi zákona z doby Marie Terezie pro
»velezradu« na hrozná leta do žaláře. Nastič.
jak jeho nepřátelé nyní tvrdí, byl sarajev
skou policií zjednán, aby za socialistické
demonstrace volal .Živio kralj Petar !«a
strhl dav dělníků, aby tak volal po něm. Při
tom byl Nastič na oko zatčen i na oko od-
souzen.
Nastič
Marie Terezia
Petar
Sarajevo
Boseň
Vídeň
8
article
Když policie, také arcibiskup Stadlera
jeho dvůr nabyli k Nastičovi důvěry a »ta-
jemník arcibiskupův p. Grga Lesič dal mu
drahocenná data o působení katolické pro-
pagandy v Bosně a Hercegovině.« Není nej-
menší pochyby, že se Nastičovi dostal do
rukou materiál, kterého uveřejnění od Srba
si přáli jak arcibiskup Stadler, tak sarajev-
ská policie S tím materiálem Nastič v pro-
sinci roku 1906 přešel do Srbska, zde jej
zpracoval a vydal pod názvem »Jezovité
v Bosně«.
Tem, kdo Nastiče do Srbska poslali, šlo
o to, aby si zjednal přístup do bělehradského
spolku »Slovenski Jug«, jenž věnuje svou
činnost šíření velkosrbské myšlenky a za tím
účelem od r. 1903 vydává časopis stejného
jména. Že v tomto spolku velkosrbská my-
šlenka se pěstuje, bylo v Sarajevě známo,
neboť se to dálo veřejně a v nezávislém
Srbsku pro velkosrbskou myšlenku netrestají
jako v Bosně. V Bělehradě na prvého se
Nastič obrátil na Ljubu Jovanoviče, profes-
sora university a předsedu národní skupštiny
Ljuba Jovanovič prohlédl material, Nastičem
přinesený a doporučil jej předsedovi mini-
sterstva Nikolovi Pašiči. Byla pak brožura
»Jezovité v Bosně« vydána nákladem srb
ského disposičního fondu.
Úspěch brožury v Bělehradě byl ohromný
Nikdo nechoval k pisateli ani stínu nedůvěry
všichni ho na rukou nosili, všecka tajemstv
se mu otvírala. A když se Nastič proslovil.
že »srbský národ musí co nejdříve soustře-
diti všechny své síly na nezákonný boj.
myslíli vůbec na své osvobození a sjedno
cení«, noví přátelé v klubu »Slovenski Juge
se prohlásili, že smýšlejí právě tak.
Stadler
Nastič
Lesič
Srba
Jovanovič
Nikolov Pašič
Juge
Boseň a Hercegovina
Srbsko
Boseň
Tema
Sarajevo
Bělehrad
spolek » Slovenski Jugoslávie
národní skupština
9
article
Duší klubu byl kapetán I. tř. Jaša Ne-
nadovič, přibuzný krále Petra. Nastič tu
našel dále poručíka Alexandra Srba, důvěr
ného přítele následníka Jiřího, podplukovník
Mirka Naumoviče a dělostřeleckého kap
Dušana Optrkiče. Nejhorlivějšími členy klubu
byli předseda jeho Ljuba Nešič a redaktor
»Slovanského Jihu« Ljuba Jovanovič. V klubu
často mluvívali o přízni, kterou k snahám
klubu chová král Petr, o nadšení následníka
Jiřího.
Mluvilo se o veliké revoluci na celém
slovanském jihu, kterou by učinili kromě
Srbů také Chorvaté a Slovinci. Nastiče do-
vedli do Kragujevce, kde jej dělostřelecký
major Miodrag Vasič učil pumy hotovi
i metat. Nastič tu poslouchal pumařský kurs
a prospěl v něm tak, že vlastní rukou zho-
tovil osmnáct pum. Všecko na nich bylo
jeho prací, i olakování, aby byly chráněny
ode rzi. Srbské pumy se plní dvěma látkami.
které jsou srbským, vojenským tajemstvím.
Jaša
Petro
Nastič
Srba
Jiří
Naumovič
Optrkič
Nešič
Jovanovič
Petr
Chorvat
Miodrag Vasič
Kragujevac
10
article
Jedna sluje »šnajderit« a druhá »vasite
podle svého vynálezce, téhož majora Miodrag
Vasiče, jenž byl Nastičovi učitelem pumařství.
V statutech revolučné organisace, do níž
Nastič v Bělehradě přijat a jejichž ruko-
pisné facsimile ke své brožuře dodává, se
praví, že Jihoslovanstvo, revolucí osvobo
zené, má se zříditi jako federativná repu
blika, aby každé části zachovány byly jejt
zvláštnosti. To znamená, že nesjednocenost
Jihoslovanů má potrvati i přes revoluci;
sjednocení Jihoslovanstva tedy nebylo účelem
bělehradské revolučné organisace. V statu-
tech dále se činí rozdíl mezi jednotlivými
zeměmi a státy a revolucionáři chtějí ke každé
straně chovati sé jinak, a to tak: v Srb
sku vládne svoboda a národní vláda, tam
revoluce netřeba, za to se tam budou sbí-
rati peníze a lidé, kteří revoluci provedou;
v Uhrách také se budou mezi srbským
obyvatelstvem pouze sbírati peníze a revo
luce nebude; v Bosně a Hercegovině,
jakož i v Turecku bude se od případu
k případu terrorisovat, ale revoluce ani tam
nebude; v Chorvatsku a Dalmaci
revoluce rovněž nebude a bělehradská orga-
nisace bude tam podporovati dohodu Chor-
vatů se Srby; v zemích slovinských
podporovati bude svobodomyslné živly proti
klerikálům; za to na Černé Hoře užije
vší síly a všech terroristických
prostředků proti vládě.
Miodrag Vasič
Nastič
Jihoslovanstvo
Jihoslovan
Srb
Srba
Bělehrad
Uhry
Boseň a Hercegovina
Turecko
Chorvatsko
11
article
Nastičovi se nyní vyjasnil pravý účel
bělehradské revolučné organisace. Podle
všeho očekával něco jiného a také ti, kdo
jej do Srbska vypravili. Jak praví, probudilo
se v něm i srbské svědomí. Proč chtějí
v Srbsku terrorisovati Černou Horu? Na tu
otázku mu odpověděli, že kníže Nikola musí
býti ztrestán za to, že uzavřel dohodu s Ra-
kouskem a tím se zpronevěřil velkosrbské
myšlence. V tom smyslu byla loni zavedena
proti knížeti Nikolovi agitace ve velké části
evropského tisku a došla také do některých
listů českých.
Statuty revolučná organisace bělehrad-
ská měla, měla i něco přívrženců, měla asi
dva tucty pum, ale — neměla peněz. Žádali
o příspěvek následníka Jiřího; slíbil, ale
pak se vymluvil, že dal 10.000 dinarů na
revoluci v Makedonii a peněz nemá. Jasa
Nenadovič mluvíval o tom, že peníze dá
král Petr, ale Nastič nezaznamenává, že by
skutečně byl dal, což by zajisté byl ne-
zamičel, kdyby se bylo stalo. Nepatrné
prostředky, kterými bělehradští revolucionáři
vládli, nestačovaly na víc než na pumařskou
výpravu na Černou Horu, a tak i touto
okolností je potvrzeno, že bělehradské orga-
nisaci skutečně ani nešlo o všesrbskou re-
voluci, nýbrž pouze o terroristický čin na-
proti Černé Hoře.
Jaký to čin bude, bělehradské listy, do
akce zasvěcené, povídaly plnými ústy několik
měsíců napřed, tak že Cerna Hora nikterak
nemohla býti překvapena a zasluhovala by
přísného odsouzení a výsměchu, kdyby
proti terroristickým přípravám nebyla ničeho
Nastič
Jiří
Nenadovič
Petr
Cerna
Srbsko
Makedonie
Černá Hora
Nikola
12
article
podnikla, což jí listy, bělehradské organisaci
blízké, dosud nemohou zapomenouti.
Šlo, jak známo, o zavraždění pumam
knížete Nikoly a celého jeho rodu, jakož
předsedy černohorského ministerstva dra.
Lazy Tomanoviče. V brožuře Nastičově
o tom nic nestojí, ale bylo veřejně psáno,
že černohorská dynastie musí býti vy-
vražděna v zájmu velkosrbské myšlenky
protože prvou podmínkou sjednocení jest.
aby byla pouze jedna srbská dynastie —
Karaďorděvičů.
»Za celou akcí proti Černé Hoře —
píše Nastič — stál ten, kdo zavraždil knížete
Michala, ten, kdo přitrhl r. 1875 do Bosenské
Krajiny s 200 prapory a jen 100 puškami.
aby přes mrtvoly srbského národa v Bosně
trůnu zbavil tehdejšího srbského knížete
Milana; je to ten, za nějž Kneževič vy-
střelil na krále Milana, ten, kdo dal zákeřně
zavražditi krále Alexandra a královnu
Dragu.« Jmenem tu pisatel nikoho ne-
jmenuje,
Vida, že bělehradská akce směřujeji-
nam, než se domýšlel, Nastič prohlásil, že
s ní nesouhlasí a loni v dubnu odjel ze
Srbska do Sarajeva. Ačkoli věděl, co se
proti knížeti Nikolovi připravuje, mlčel, če-
kaje podle všeho na chvíli, kdy své tajem-
ství bude moci dobře zpeněžiti.
Když před desíti nedělemi na Cetyni
zahájeno přelíčení pro Rajkovičův nezdařený
pumový atentát, Nastič přijel a nabídl se z
svědka. Soud ho ke svědectví nepřipusti
dříve, než jej u sebe vyslechl kníže Nikola.
Tomanovič
Nastičův
Nastič
Michalus
Milan
Nikolov
Rajkovičův
Nikola
Boseň
Srbsko
Sarajevo
13
article
Že pak byl Nastič ke svědectví připuštěn.
je důkazem, že kníže nabyl přesvědčení
jeho podstatnosti. Před soudem Nastič pro-
hlásil, že zachycené pumy, osmnáct počtem.
jsou vesměs jeho dílo, provedené pod vede
ním majora Miodraga Vasiče a tvrzení své
dokázal tím, že udal, jak jsou pumy uspo-
řádány uvnitř a čím jsou nabity. Při tom
černohorský soud poučil, co je to »šnajde-
rit« a »vasit«, kteréžto látky byly neznámy
rakouským dělostřeleckým důstojníkům v Ko
toru, jimž byla jedna z pum černohorskou
vládou poslána se žádostí o prozkoumání
Nastič tvrdí, že odhalení před cetyň
ským soudem učinil z vlastenectví, nepřatelé
jeho však přes to trvali na tom, že Černa
Hora pumový atentát fingovala a Nastičovo
svědectví si objednala. Tím se Nastič cíti
do duše uražena jako chlapec, kterému ně
kdo upírá, že by věděl, co ví jistě, a vydal
brožuru »Finale«, v níž činí celé odhalení,
volaje: Zub za zub!
Ctný mladík to není nikterak, ten Jir
Nastič, není to chlouba svého národa a běda
srbskému národu, má li takových » vlastenců«
mnoho! Ale z jeho odhalení vysvítá nade
vši pochybnost jedno: že akce, v Bělehradě
osnovaná, nebyla velkosrbská, nýbrž směřo-
vala pouze proti černohorskému knížetia
jeho rodu. Nesměřovala ani proti Rakousku
ani proti Uhrám, ani proti Bosně, a napo-
sled ani ne proti Turecku, jen proti Černé
Hoře Idea velkosrbská byla tu strůjcům
pouze záminkou a lákadlem pro ty, kdo
skutečně velkosrbské ideály chovají. Jen
Černé Hoře hrozilo z ní nebezpečí; vne
Černé Hory byla to »revoluce«, připomína-
jící známou Nerudovu humoresku.
Nastič
Miodraga Vasič
Černo
Nastičův
Jir Nastič
Bělehrad
Rakousko
Uhry
Boseň
Turecko
14
article
V drobném prodejí:
rahní čáslo o sobě . . .n
odpoli adkiní
. . . na z
Ve dlialkách na venkově-
ranní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inserát
plati se hetově napřed.
Fředplaceni a inserty přijímá sdminl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají se téš redakc
tlskárna a ezpedine „Národnich Listů“
Rukopisy so nsvracají.
15
article
Baron Rauch nemá proč chorvatské
Srby zatýkat. On sám proti nim provozuje
terror.
Baron Rauch
Srba
16
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Užgorodu. (Dějiny uherské Rusi.)
Podle zprávy zdejší „Nauky“ dr. Antonín Ho-
dinka, profesor pešťské university, spisuje dě-
jiny uherské Rusi, jež budou prvou systemati-
ckou historií té země.
Ze Záhřeba, 11. srpna. (Zatý ká ní
Srbů.) Ban Rauch zahájil persekuci Srbů
v Chorvatsku ve velkých rozměrech. Mstí se jim
za to, že nechtěli vstoupiti do vládní strany a
rozbiti koalici s Chorvaty. Persekucí Srbů chce
koalici rozbít sám a přiměti Chorvaty, aby se-
mu poddali a sloužili. Po celém Chorvatskua
Slavonsku rozjeli se Rauchovi špielové, provo-
kátoři a shánějí mu srbské „velezrádce“. V chor-
vatském městě Dubici zatčeni následující
Srbové: purkmistr Mitar Ervačin, jeho syn Du-
šan, soudce Gliša Vasič, obecní tajemník Djuro
Herak a statkář Mojo Ervačin. V Kostajni ci
prý zatčeno dokonce 22 Srbů.
Z Pošti, 11. srpna. (Pův. dop. „N. L.“)
(O volební reformu v Uhráchl)
K otázce volebního práva v Uhrách, píše dnešní
polední vydání „Uj Hirek“ (Nové Zprávy):
V neděli bylo první shromáždění lidu proti plu-
rálnému volebnímu právu. Zástupce národnost-
ního rumunského okresu nagyilondského podá-
val voličům svým zprávu a tito přijali při této
příležitosti resoluci, v které se ohražují proti
zamýšlenému plurálnému volebnímu právu a vy-
zývají národnostní poslance, aby proti němu ze
všech sil bojovali.
doktor
Antonín
Srba
Rauch
Chorvat
Gliša Vasič
Ervačin
Užhorod
uherský Rus
Záhřeb
Chorvatsko
Dubice
Uhry
jin uherský Rus
Mitara Ervačin
Djuro Herak
uj Hirek
17
article
Kampaň proti plurálnému volebnímu právu
je tudíž zahájena ještě dříve, než Andrássův ná-
vrh spatřil světlo světa. Socialisté a národnosti
hlásí vyhlazovací boj proti takovémuto zamýšle-
nému zfalšování všeobecného práva hlasovacího
a v národnostních okresech je svoláno na dru-
hou polovici srpna již asi dvacet schůzí, na je-
jichž programu je ohražení se proti pluralitě.
Kdyby byl návrh Andrássův provokoval jen
protesty národností a socialistů, byli bychom se
s tím spokojili u vědomí, že maďarství se tím
spíše po něm poblázní, poněvadž obhájí madar-
skeu hegemonii. Ale ani to není pravda. Madar-
ský tisk zaujal téměř bez výjimky stanovisko
proti pluralitě, naopak jeden silně vládní orgán
již po týdny píše proti ní a pokládá uskutečnění
její nemožným. Nejváženější členové sněmovny
poslanecké se proti m vyslovují a i nejmamelu-
ctější olcové vlasti mluví o ní jen s pokrčením
ramen.
Slovem nelíbí se nikomu, ani většině členů
vlády ne a přece ji chtějí uzákoniti. Proč chce
Andrássy takové právo volební, které je způso-
bílé k tomu, aby na desetiletí klid země rozvrátilo.
Sám řekl jednou ve sněmovně, že předloha musí
býti takovou, kterou přijme převážná většina
země se všeobecným uspokojením. Když tak
smýšlí, proč lne k reformě, kterou ani král ne-
chce a která by místo kýženého smírného
rozvoje byla zřídlem nedohledných zápasů?
Tolik lze již nyní konstatovati, že zamýšle-
ná plurální soustava odporuje stěžejným zása-
dám uherské ústavnosti, která žádných pluralit-
ních práv nezná; nepatří do rámce moderního
demokratického státu a také není k tomu způ-
sobilou, aby mnoho hlásanou maďarskou hege-
monii zabezpočila. Tuto hegemonii neobhájí žád-
Andrássův
Madar
Andrássy
19
article
Literatura.
Literatura.
II. G. Wells a jeho literární dílo.
H. G. Wells, tento v Anglii dnes nejčte-
nější a nejpopulárnější autor, domohl se v krátké
době tak význačného mista v panujíeím sou-
hvězdl současných světových spisovatelů, že no-
bude neprospěšno seznámiti českého čtenáře
s dosavádním celkovým dílem tohoto slavného
literáta. Šest jeho románů je sice již přeloženo
do českého jazyka, ale tyto tvoři pouze malý
zlomek jeho celého díla, jež čítá již přes dva-
cet svazků, čtyři svazky drobnější prósy a řadu
povídek v knižní formě dosud neuveřejněných.
U nás upozornil před lety poprvé na HI. G.
Wellsa spisovatel pan Hugo Kosterka, uveřejniv
román »Ostrov doktora Moreaua« ve výborném
překladu pana V. Jiřika. Román tento spolu
s jiným: »Stroj na čas« vyšel v originále roku
1898. Od té doby dociluje H. G. Wells úspěch
za úspěchem, jsa jedním z těch šťastných au-
torů, kteří svým perem vydělali statisíce . ..
G Wells
H G Wells
G Wellsa
Hugo Kosterka
Moreau
V Jiřik
Anglie
20
article
Ale mýlili bychom se, kdybychom se do-
mnivali, že Wella píše »na zakázku«, nebo ve
snaze doeiliti rekordu svými spisy, opomijí umě-
leckých kvalit! Wells je v prvé řadě uměi-
cem, básníkem, v druhé řadě u čence m, f
losofem. Obrovská imaginace básníka, zastiňujíeí
fantasii orientální, odvažuje se nejbizarnějších ná-
mětů a při tom je ovládána chladnou deduktivní
vypočítavostí anglického učence. Fiktivnost jeho
děl podřízena je nejmodernějším vymoženostem
všech vědeckých odvětví. Wellsovi neujde ani
to nejmenší ze současné vědecké literaturý
a zdánlivě nepatrná zpráva z nějakého labora-
toria může mu být pohnutkou ku povídce nebo
románu. Wells zajímá se o všecko, co týče s
pokroku lidstva, neopovrhuje ani spisy spiritisti-
ckými a theosofickými, neboť ví, že tylo proudy
jsou charakteristickým znakem moderní společ-
nosti a že nelze je při studiu sociologie, jímž
se poslední dobou zabýval, přehlédnouti. Jeho
sečtělost dovoluje mu dotýkati se otázek nej-
subtilnějších a nejprolichůdnějších. Vypravuje
Well
Wells
Wells
21
article
nejnemožnější věci s přesvědčivostí omračujíeí,
dávaje svým námětům suchý kolorit reportér-
ských zpráv, jakoby sděloval události prostě za-
žité. Časem dokládá se citáty z vědeckých spisů
aby důvěřivost čtenáře tím více oklamal a do-
sahuje tak nepozorovaně nesmírné suggestivnosti
a poutavosti. Jeho poutavost stala se již takřka
příslovečnou, tak že se o něm praví, že každá
jeho kniha, otevřeme-li ji, přiroste nám k ruce
a nemožno ji odložiti, pokud jsme ji nepřečtli
do poslední stránky. Wells je mocnou indivi-
dualitou, stojící souverenně na svém vlastním
piedestalu. Charakteristickým je pro něj, že byli
mu po bok stavěni Jules Verne a Edgar
Allan Poe. Ale Welise nelze přirovnávati ani
k prvému ani ke druhému jmenovanému autoru.
jak to činila kritika anglická, francouzská a ně-
mecká, jež se s ním z počátku dostaly do slepé
uličky, nevědouce, kam jej vřaditi. Díla tohoto
geniálního Angličana stojí sama o sobě a nemaji
parallelismu.
Jules Verne
Poe
Angličan
Wells
22
article
Maurice Maeterlinek přiznává Well
sovi nejneočekávanější, nevyčerpatelnou a nej-
logičtějši fantasii naší doby a jmenuje ho veli
kým básníkem. Tento posudek stačí. Ostatně
faktum, že jeho spisy se o překot překládají do
všech světových jazyků, má také svoji závažnost
V češtině, jak shora řečeno, vyšlo šest jeho
románů a to: »Ostrov doktora Moreaua« u Ko-
sterky, »Válka světů« v »Radikálních Listech«
pak »Krmě bohů«, jako románová přiloha na-
šeho listu, »Stroj na čas«, »Neviditelný«
»První lidé na Měsíci«, vesměs v Ottově »An-
glické knihovně«.
Nebudeme uváděti obsah těchto, českému
čtenáři přístupných nebo známých publikací,
všímneme si jiných důležitějších jeho děl, jež
dosud přeložena nebyla a jež tvoři význačný
mezník světové literatury.
Sem náleží některé knihy, v nichž autor je
»prorokem budoucnosti«; myslíme »Předzvěsti«
(»Anticipations«), »Vzrůstající lidstvo« (»Man-
kind in the Making«) a »Budoucnost v Ame-
rice«. Tato tři dila, k nimž druží se svojí stej-
nou tendenci ještě čtvrté »Když se spáč pro-
budí«, nejsou romány, nýbrž obdivuhodnou
originální řadou obrazů jasnovidce, zírajicího
v dalekou budoucnost našeho světa.
Mauric Maeterlinek
Well
Moreau
bůh
Ottův
ko
ame
kind in the Making
23
article
Jako groteskní a přece úchvatnou fantas-
magorii rozvinuje básník úžasnou evoluci lid-
stva a jeho pokroku ve všech odvětvích práce
v přištich stoletích. S neivětším napjetím sledu-
jeme popisy »zltřejší Země« a netušený, ohromný
rozvin lidstva. Od přeměny školství a výchovy
až k válee, od nových, dosud nikým nevysně-
ných, společenských organisací a řádů až
k úžasně duchaplným formám budoucí techniky
a vědy — všeho se dotýkaje — kouzlí dušev-
ním zrakům čtenáři obraz za obrazem v bar-
vách svíticích a zářicích. Jsme překvapeni,
oslněni a zmateni, jako bychom byli pohlédl
do slunce! Při tom je pozoruhodno, že všude
u Wellsa prozařuje skrze zdánlivě materialisti-
ckou evoluci stávajících forem ztělesnění jistého
ethického zákona, jenž všecko posvěcuje. Wells
luští zde, aniž by ztratil základnu dosavadníel
kulturních vymožeností, vědecké a technické
otázky do nejzazších, netušených hranic; my-
šlenky, jež dnes sotva se odvažujeme vyjádřiti,
rozvinou se v plné síle a zralosti; elle, jichž
přítomná doba se marně snažila dosáhnouti.
jsou překonány; proud nejvýš intelektuálníeh
sil vane tímto světem a mění jej ve svět jiný.
v němž bychom se nepoznali. Jenom vnitřní,
morální stránka lidstva zůstává stále na
stejném stupni! Nejde souběžně s ohrom-
ným pokrokem techniky a vědy. Lidské vášně
se nijak nezměnily. Jejich přišerné boje tvor
temné pozadí ke světlým obrazům pokroku.
24
article
Abychom viděli, jak rozmanity jsou náměty
duchaplných novel H. G. Wellsa, sdělíme krátký
obsah některých, jež obsaženy jsou ve zmíně-
ných čiyřech svazcích. Dvě povidky, totiž
»Případ Plattnerův« a »Oči pana Davidsona«.
jsou založeny na možnosti prostoru čtyřdimen-
sionálního a jeho podivných vlastnostech Pokud
víme, neodvážil se posud nikdo toto thema no-
velisticky zpracovati, neboť každému je zjevno
že matematického problému lze nesnadno užiti
v novele. Jediný C. H. Hnton, anglický mate-
matik, ve svých »Védeckých povídkách« odvážil
se sáhnouti v tyto záhady prostoru. Ale jeho
práce belletristické jsou slabým pokusem v tomto
genru, jenž nenašel ohlasu ani u kritiky ani
u čtenářů.
H. G. Wells, jemuž nic není oblížno, do-
kázal však opětovně, že obratné péro novelisty
se nemusí lekati ničeho — ani matematiky, Je
k tomu ovšem třeba takového mistra stylu.
jakým Wells právě je, aby tak subtilní a laiku
nepřistupné thema stalo se srozumitelným šíro-
kému kruhu čtenářetva.
V povidce »Připad Plattnerův« jedná se
o učiteli venkovské školy, jenž neopatrně za-
chází s neznámým práškem. Prášek exploduje
a učitel Plattner zmizí beze stopy před očima
svých žáků.
Po několika dnech se však Platner stejné
záhadným způsoběm opět objeví, avšak je pro-
storově obrácen, totiž srdce má na pravé
straně, všecky vnitřní nesymmetrické orgány
jsou taktéž přemístěny a k tomu stane se levá-
kem. Potom vypravuje svoje zkušenosti, zažité
ve čtvrté dimensi, kamž se byl dostal. Nen
možno na tomto místé zmiňovati se šíře o geni-
álním způsobu, jakým si Wells v této povídce
dovede získati zájem čtenáře, aniž o tom, jak
snadno dovede toho, aby čtenář pochopil věci
naprosto mu neznámé a nové.
H G Wellsa
Plattnerův
Davidson
Hnton
H G Wells
Prášek
Plattner
Nen
25
article
Druhá povídka „Oči pana Davidsona“ má
totéž thema, ale jinak zpracované. Pan David-
son, asistent v jistém vědeckém ústavu fysikál
ním, sedí náhodou v laboratoři mezi póly obrov
ského elektromagnetu. Blíží se bouře a za chvíl
sjede blesk do blízkého hromosvodu a čáso
elektrického výboje proběhne kolem elektro-
magnetu. Od té chvíle vidí pan Davidson dva
světy najednou. Totiž ne dva světy, ale dvě kra-
jiny. Vidí ulice v Londýně, kde se tělesně nalézá
a zároveň jistý ostrov v Jižním Moři u proti-
nožců. Během povídky se ukáže, že vise pana
Davidsona je skutečným ostrovem. Wells vy-
světluje pak celou záhadu tím způsobem, že
jako je možno dva body, které jsme tužkou na
značili na protilehlé kraje čtvrtky papíru, polo
žiti na sebe, když papír obneme, tak že též
možno použitím čtvrté dimense sjednotiti dva
vzdálené body na zeměkouli.
V jiných povídkách uplatňuje Wells svoj-
lekturu starých i moderních okkultních spisů
Sem náleží velice zajímavá a psychologicky mi
strně prohloubená novela „O zemřelém panu
Elveshamu“. Pan Elvesham, starý pán, cestova-
tel a fysiolog, bývalý profesor kterési univer-
sity, seznámí se s mladým, zdravím kypícím
studentem lékařství. Oba se spřátelí a v krátké
době nabídne Elvesham studentu za určitých
podmínek, že jej příjme za vlastního. Pro stu-
denta je to lákavé, neboť je chud a pan Elves-
ham je velice bohat. Proto přijímá tuto nabídku
bez váhání. Ale pan Elvesham je zločincem.
Davidson
David
Elvesham
Elves
Londýn
Wells
26
article
Jeho zločiny jsou však takového druhu, že by
se sotva nalezl pro ně paragraf! Pan Elvesham
nalezl preparát, který mu umožňuje vymě-
niti si tělo s kterýmkoliv mladým mužem.
Jakmile sestárne, vybere si zdravého, mladého
muže, applikuje mu dávku svého preparátu, sám
vezme stejnou dávku a v několika hodinách je
přeměna hotova. Mladý muž probudí se
v těle sešlého Elveshama a obyčejně
v zoufalství hyne sebevraždou, a pan Elvesham
prožívá ve svěžím, mladém, ukradeném or-
ganismu rozkoše mládí. Jakmile sestárne,
opakuje celou proceduru s jiným mladíkem.
V povídce líčen je u zmíněného studenta
psychologický postup této proměny do takových
podrobnosti a tak silně dramaticky, že lze tuto
povídku čítati k nejlepším pracím anglického
autora.
Elvesham
27
article
Wells píše ovšem také rád různé neobyčej-
né aventury. Posílá na př. svého hrdinu, námoř-
ního důstojníka, do hlubin Tichého Oceánu
v duté ocelové kouli. Koule uvázne na dně ve
hloubce 10.000 metrů a důstojník pozoruje nový
neznámý svět rozumných tvorů. („ln th
Abyss.“)
Na jiném místě popsán je pokus s novým
fysiologickým preparátem, který zrychluje vše-
cky výkony našeho těla mnohotisíckrát. Tato po-
vídka illustruje výtečně velikou deduktivní
schopnost autora, jenž dovede ze známých vš-
deckých fakt logickým řetězem vyvésti nejbizar-
nější okolnosti. Vedlo by daleko, kdybychom
chtěli vypočítávati vše; chtěli jsme jen podati
skromný celkový obraz velikého myslitele, jehož
charaktoristiku jsme hleděli, pokud možno,
stručně vysstihnouti.
Na konec zasluhuje ještě zmínky, že Wells
často libuje si ve zvláštním, trochu trpkém hu-
moru. I v tom je velmi originální a kdo by chtěl
jeho humor blíže seznati, přečti si jeho román
„The Whoels of chance“ (Kola Fortuny), jenž
oplývá humorem. Tato kniha však není do če-
Karel Weinfurtor.
štiny dosud přeložena.
Wells
Weinfurtor
th Abyss
Fortuna
the Whoel of chance
29
article
* L. N. Tolstoj: Kreutzerova soňata. Přel. P.
Kraupner. (Nákl. Hejdy a Tučka. Cena 1.80 K)
Dosud měli jsme u nás pouze český překlad
„Chopinova preludia“ L. Lvoviče Tolstého, napsa-
ného synem proti otci jako odpověď na „Kreuize-
rovu sonatu“ L. Nikolajeviče. Nyní totéž nakladatel-
ství vydalo i ji, poprvé postiženou klatbou konfiska-
ce, takže nebude již třeba uchylovati se ku překladu
L N Tolstoj
Kreutzerův
P Kraupner
Hejda
Tuček
Chopinův
L Lvovič Tolstý
L Nikolajevič