2
masthead
V Praze, ve středu 12. srpna 1909.
Praha
4
masthead
Ročník XXXXVIII.
6
article
Sa ranní a odpol. lIsty
pelilací se
v Praze v adminislraei
9K
na čtvrt lota . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
aa měsíe
otlh . . . . 7 K a0k
va nlialkách
na měje . . . . . . 9 K 90
P'ešton:
n .. . . o
dvojí slsllkeu
K so
. . . 1 K c0k
se říva t ala
na mněs
Praha
7
article
Pod tlakem událostí na Balkáně
Pod tlakem událostí na Balkáně
Dosud zachovává veřejné mínění o udá-
lostech tureckých, způsobených převratem v
prospěch ústavnosti, zdání, jakoby opravdově
důvěřovalo v možnost obrození říše sultá-
novy a klidného vývoje směrem zjednání no-
vých, žádeucích pořádků. Pochybnějším jest
však, zdali tuto důvěru sdílí i diplomaciea
rozhodující kruhy interesovaných států evrop-
ských. Vždyť jest nepopíratelno, že turecký
převrat diplomacii nejen překvapil, ale i jej
opravně plány zhatil a že jí vnucuje nová
opatření. Ani Mürzsteg aní Revel nejsou již
vůdčími myšlenkami diplomacie, jako ne-
dávno Anglie tak nyní i Rusko dalo na jevo,
že vyčkaji dalších událostí, při čemž Rusko
zároveň prohlašuje, že bude dále bdíti nad
prováděním oprav, pro Makedonii slíbených.
pokud by nedošly uskutečnění obnovenou
ústavou tureckou.
Z tohoto odhodlání jak Anglie tak Rusk
především nutno vycítiti, že staví se prozatím
jaksi opodál a stranou v otázkách, jež po
schůzi revelské možno bylo pokládati za
směrodatné pro jejich politiku balkánskou
a vyčkávací taktika tato sama o sobě svědčí,
že otázky ty zatlačeny byly do pozadí —
událostmi a tajícími se v nich otázkami ji-
nými, novými.
Proslýchalo se sice ihned po revelské
schůzi, že úmluvy anglicko-ruské nebyly do-
jednány, že docíleno bylo shody pouze v zá-
sadě, že však podrobné propracování jejich
ještě zbylo a nikde dosud nebylo řečeno, že
se zatím tak stalo.
Balkán
Mürzsteg
Revel
Anglie
Rusko
Makedonie
8
article
Za to bylo po převratu tureckém pa-
trno, že v Anglit i v jiném ohledu se snaží
vyvoditi důsledky z mezinárodní situace, udá-
lostmi v Turecku valně změněné a znesnad-
něné. Počalyť se v Aoglii množiti projevy
mírnící náladů protiněmeckou, ba i z úst
dvou anglických ministrů zazněla slova, jež
osvědčovala dobrou vůli žíti s Německem
v dobrých poměrech.
A přece ještě do schůze revelské bylo
přesvědčení o napjetí mezi Anglií a Ně-
meckem bezmála pevným článkem víry poli-
tiky mezinárodní, a poměr obou států k Tu-
recku a reformám makedonským nebyl v té
příčině bezvýznamným důvodem. Převratem
tureckým a odročením provádění akce re-
formní v Makedonii jakoby byl dán podnět
i ke změně styků anglicko-německých. Evropa
získala převratem tureckým jakousi lhůtu
v záležitostech balkánských, a tím jaksi odňat
i stykům anglieko německým osten právě ve
věci, jež nebyla bez nebezpečí pro zacho-
vání míru.
A do tohoto politického poměru anglicko
německého vpada právě včerejší schůze
anglického krále s německým císařem na
zámku Friedrichshofu u Kronbergu, kdež
oba budou hosty prince Bedřicha Karla
Hessenského, jehož choť prý schůzi tu pro-
středkovala a jejíž prostřednictví přišlo oběma
panovníkům vhod. V průvodu obou panov-
níků nalezají se státníci: anglický tajemník
sir Hardinge, velevyslanec sir Lascellesa
německý státní tajemník svob. p. Schön. Jak
anglické, tak německé časopisectvo připouští
vážný politický význam schůze, ba »Daily
1nltta odiststzejea vlto
Bedřich Karel hessenský
Hardinge
Lascellesa
Schön
Turecko
Německo
Anglie
Makedonie
Evropa
Friedrichshof
Kronberg
Daily
9
article
News« ji dokonce pokládají za nejdůležitější
mezi letošními schůzemi panovníkův. Vládní
list berlínský provází ji tímto prohlášením
»Tato schůze poskytne oběma mocnářům
stejně vítanou příležitost ku přátelskému vy-
slovení se. Nezkalený poměr mezi vládci
dvou tak mocných říší, jako jsou Německo
a Anglie, jest přáním i národů jejich.
kteří přes všecko popichování chtějí své
úkoly pro světovou kulturu plniti vedle sebe
v míru a souhlasu« Anglický list »Daily
Graphic« ve článku »Od upjatosti k doroz
umění« vyslovuje naději, že schůze přispěje
k upevnění lepšících se styků anglicko-něme-
ckých, jak byly zahájeny řečí anglického
ministra Greye. »Observer« se sice domnívá.
že otázka válečného loďstva stále bude ši
řiti náraznou plochu mezi oběma státy, ale
přes to doufá, že nynější schůze přispěje
k tomu, aby sporná otázka mezi oběma
státy se držela na úrovni důstojnosti a sebe-
dozoru, na níž musí zůstati, čímž se posky-
tuje vyhlídka, že se vyhnou konečné kala
mitě válečné.
Než nejenom vlastní, užší poměr an-
glicko-německý, i otázky balkánské zařaďují
se na program schůze nynější. Král Eduard
ubírá se jak známo do Išlu, a nynější za-
stůvka ve Friedrichshofu jest jaksi úvodem
a přípravou schůze s císařem Františkem
Josefem v Išlu, o jejímž politickém cíli se
již od prvních dnů, kdy byla ohlášena, stále
a mnoho tuší.
Grey
Eduard
František Josef
Německo
Anglie
Išlu
10
article
Jeden z předních listů berlínských obě
schůze uvádí přímo v bezprostřední sou-
vislost s událostmi tureckými, kteréž dle
nedávno tuto vzpomenutého výroku zdejších
vládních listů, »hrozí nebezpečím, že přiblíží
balkánské mraky hranicím rakousko uher
ským.«
V Berlině, pokud se týče ve Vídni, ne
zdají se míti bezpodmínečnou důvěru v klidný
vývoj věcí balkánských. Zachování aneb roz
klad Turecka a s nimi i mír Evropy závisí
prý především od toho, zda-li vojenská orga
nisace turecká revolučním převratem v říši
sultánově a jeho následky nabude posilyči
bude-li oslabena. O tom však ani diplomacie
neumí nic určitého pověděli, právě tak, jako
byla překvapena revolučním výbuchem ture
ckého důstojnictva. Stojíme prý před něčím
nejistým, a toho si musíme býti vědomi. Pro
vnitřní poměry Turecka jest sice rozhodující
otázka ústavnosti, ale pro Evropu jest důle
žitější otázka vojenství jeho.
Na schůzích ve Friedrichshofu a v Išlu
nebude tudíž rokováno o ústavnosti turecké.
ale o účincích nové situace na styky mezi-
národní, Není prý jisto, udrží li se nynější
sultán na trůně; jest mezi ním a Mladoturky
ještě stále zející propasť. Nedůvěra může
vzplanouti mezi nimi a sultán podlehne. C
potom nastane, to diplomacie neví, a to jest
právě nyní nejvážnější starostí její.
Podobně nejisté je sbratřování tureckých
národů. Albánci již nyní prohlašují, žesi
zachovají zvláštní postavení a že nechtějí
splynouti v jedno s ostatními. Rovněž ná-
čelníci čet bulharských hlásají v Soluni, že
nelze sultánu důvěřovati, že všecky mlado-
turecké organisace mají státi na stráži. Ani
smýšlení ve vojsku tureckém není jednotné.
oth » B
Albánec
Berlín
Vídeň
Turecko
Evropa
Išlu
Soluň
11
article
a není vyloučeno, že nastanou srážky mez
jeho jednotlivými sbory
Anglie a Rakousko-Uhersko jsou kromě
toho ještě zvláště interesovány na věcech
tureckých. Prohlášení ústavy turecké nalezlo
ohlas i v Egyptě a v Bosně a Hercegovině
Jak zachovají se oba státy, i o tom bude
se prý rokovati na obou schůzích panovni
ckých. Diplomacie by se dala nerada opětně
překvapiti, jako se to stalo převratem,a
v Turecku nebylo, jak známo, o překvapen
nikdy nouze.
Ovšem, ani řešení otázky o ústavnosti
v Bosně a v Hercegovině není jednoduché.
vždyť zde vedle úvah povšechných hledět
sluší i na postavení zemí okupovaných
k oběma polovinám soustátí. A tu již nyn
ozývají se z Uher hlasy, kteréž, jako košu-
tovský list »Magyarország«, nijak nechtějí
přistoupiti na to, aby přičleněny byly k této
polovině soustátí, prohlašujíce, že bude lépe,
aby Bosna byla bosenskou a aby z ní zmize
vliv vídeňský.
Nevíme, zda málo moderní způso
správy zemí okupovaných, jenž v době tak
pohnuté, jako je nynější, sahá k vojenským
soudům, jako v Baňaluce, neznesnadní ještě
více olázku i tak velice spletitou, k níž nej-
nověji přistupuje ještě hromadné zatýkán
jihoslovanských osobností na základě obvi-
nění jich pověstným z černohorského procesu
Jiřím Nastičem, že již od roku 1903 se ději
revoluční přípravy velkosrbské. Zatčeno bylo
zvláště mnoho Srbů v Chorvatsku a v za
týkání se stále pokračuje.
Nastič
Srba
Anglie
Rakousko
Uhersko
Egypt
Boseň a Hercegovina
Turecko
Boseň
Hercegovina
Uhry
Bosna
Chorvatsko
12
article
Nutno bude ovšem vyčkati, jaké výsledky
uzrají z vyšetřování toho, jak co se týká
soudů, tak i společnosti jihoslovanské. Jen
aby se nesplnilo proroctví vládních listů, že
jest nebezpečí, aby se hrozivé mraky nepři-
blížily hranicím rakousko uherským.
Rovněž nepříznivé zprávy přicházej
z končin albánských, jimiž mají se stavět-
tak zvané dráhy sandžacké. Nejen že otázka
ta bude podrobena případnému usnesen
příštího tureckého parlamentu, ale Albánc
již nyní skutky dokazují, že se nestotožňují
s Tureckem, zahnavše předsedu dotyčné vy
měřovací komise železniční, Mussafera pašu
Vzrušení mezi Albánci jest všeobecné; do-
volávajíce se svých odvěkých výsad, počínají
si proti ostatnímu obyvatelstvu jako neobme-
zení páni země, takže není vyloučeno, že
po zapuzení vyměřovací komise budou po-
kračovati ve vyklizení země ode všech
cizinců.
Neméně povážlivé zvěsti přicházejí o
hranic bulharsko tureckých, kdež udály se
několikadenní srážky mezi vojskem obou
stran; v jedné takové srážce padlo dvanáct
tureckých vojáků. V Cařihradě samém pak
koluje pověst, že Bulharsko povolalo do zbraní
zálohy. Prozatím se nynější vláda turecká
tváří, jakoby tyto srážky pohraničné nebyly
zjevem mimořádným.
Dle všeho bude nejbližší Východ nyn
ještě více zaměstnávati veřejné mínění evrop
ské nežli v uplynulém období chystaných
akcí reformních, a zdá se, že evropské di-
plomacii jižjiž vypadávají z růkou otěže udá-
lostí na blízkém Východě. Netreba zvlašte
norovon
Albánec
Turecko
Cařihrad
Bulharsko
blízký východ
evropský di
13
article
připomínati, kdo po ní by zasáhl do chod
jejich.
14
article
Sjezd slovanského učitelstva
Sjezd slovanského učitelstva
(Plenární schůze sjezdová)
zahájena byla starostou J. Černým stručným
proslovem o významu moderní paedagogiky.
která chce vyvijeti a osvobozovati tvořivé sily
mládeže a která ovšem potřebuje volnosti a svo-
body ke svému dílu. Základy této moderní
paedsgogiky slovanské vytknul hr. Lev Tolsto
jmenovitě svými paedagogickými statěmi. Uči-
telstvo nechť u přiležitosti svého velikého a pa-
mátného sjezdu pamětlivo jest tohoto slovan-
ského veleducha. Tolstému, který slaví letos své
životní jubileum, platí srdečný pozdrav sjezdu
Když provolána Tolstému sláva, bylo usneseno
zpravití ho o tomto sympatickém projevu slovan-
ského sjezdu.
Potom o národnosti a jejím významu refe-
roval Jos. Havlík, předseda organisace mo-
ravské. Vysvětliv momenty anthropologické, zdů-
raznil potřebu, připoutati výchovu k historickému
vývoji. Historie křičí na Čechy, čeho mají se
varovati, ale náš život školský a zvláště poli-
tický nedbá jejího hlasu. Varovati se dlužno
reakce a klerikalismu. (Potlesk.) Řačník objas-
ňuje, co škodí zdravi národa a vyvozuje re-
formní dedukce. Čechové trpí alkoholismem
pivním, který energii podkopává. Velkoměstský
život a průmysl podlamují rozvoj národa a po
žívačnost přivodí degeneraci intelektuální. Vy
chova musí vypěstovali národní hygienu
Potom vysvětluje řečník motivy psychologické
Společný obsah duševní ve vědě, umění, nábo-
ženství i mravnosti je výsledkem národních zvyků,
tradic, národního života a společných názorů.
Naši velikáni žili duší národa.
Ačkoliv pozorovati jest počínající a ssimilaci
národní, přece zůstává národní charak-
ter, založený na soudružnosti jedinců. Ci
pravého vlastenectví je zachovatelem organismu
národního a nejlepší, zárukou pravé humanity.
J Černá
Tolstý
Havlík
Čecho
Čechy
15
article
Tento charakter dlužno pěstovati všemi pro-
středky výchovnými a prací organisovanou.
Největší péče must věnována býti jazyku
a škola má pěstovati kult mateřské ho
jazyka. Paedagogika má znáti temperameni
a duši národa. Rodina málo dosud je podporo-
vána úřadní paedagogikou. Výchova matek je
problemem národní výchovy. Také reformou
života společenského třeba přispěti výchově
národní, vůbec všichni vychovatelšuí činitelé.
rodina, škola i společnost musl býti proniknuti
duchem národní solidarity. (Výborně! Potlesk.)
Následovala obsáhlá řeč, kterou prones
učitel F. V. Moravec o národní vý
chově ve školství.
Uznáváme-li školu za důležitého činitele
v kulturním vývoji, vyplyne příkaz zařídit
školu tak, aby národu sloužiti mohla. Dnes
chce mnoho pánův, aby jim škola sloužila.
Nehleda k zásadě dejte císaři, což efsařovo
což božího bohu, klerouž zásadu zachováváme
a chceme zachovati, usiluje o školu dočasná
státní správa, eírkve, politické strany, třidní
zájmy, lokální interesy a j. v. Vůči fomuto
chaosu prohlašujeme, že škola má slou-
žili jednomu svrchovanému pánu,
národu! (Pollesk.)
Chceme znárodnění škol. Odstraněn býti
V drobném prodejit
raaní čislo o sobě . . . za
odpolední . . . . . . . za 2b
Ve Ilialkách na venkově:
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolodsí . . . . . . . . 4h
Iuserát
plati se hetovl napřel
Přečplacení a inserty přijímá ačmníni-
strnoe v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se tél rešakee
Hakárna a expedice „ Národních Listů“
Eukopisy se novracsji
F V Moravec
boží bůh
16
article
musí systém centralistický ovládaný německou
byrokracil, ponechávající na sto tisíe slovan-
ských dětí bez vyučování mateřským jazykem.
Tento systém činí ze školy služku politických
čachrů, pronásleduje učitele četnictvem a s cy-
nickým klídem patří, jak venkovský lid štván
je klerikály proti učiteli. Tento systém opova-
žuje se vyškrtávati jména nejlepších našich ve-
likánů ze školních knih, »korrigovati« vědua
zvláště historii a persekvovati učitele i když
stojí na půdě zákona. Dokud neosvobodíme
školu národní od tohoto systému, těžko bude
využiti volně všech národně výchovných mo-
mentů učby. Nicméně u vědomí, že školou
regulovati lze vůli přišti generace, nebudem
čekati neočekávaných zázraků politických, spa-
sitelských převratů, ale sami svou prací ve
škole výchovou národní upravíme situaci, aby
systém byl zborcen. Cestu k tomuto osvobo-
zení ukazuje heslo Osvětou k svobodě,
které nemá se jen psáti na školní tabule a uží-
vati k zakončení řeči, ale které se má zrealiso-
vati působností učitelovou.
Snad teprv příšlí generace učitelská dožije,
še škola bude volna a svobodna, aby sloužiti
mohla národu. Jsme proti sestálnění škola
ačkoli uznáváme motivy těch, kdo stěžují si na
nedostatečnost nynější autonomie, nemůžeme
souhlasiti, aby školství národní odevzdáno bylo
centrální správě. Jsme pro pozemšténí škol
ovšem pro reformu autonomie, kterou chceme
míti osvícenou a zodborněnou. Učitelé zasloužili
si práva samosprávy a náš zápas musí věstii
k emancipaci školských odborníků z tradicio-
nálního područí nenčitelů.
17
article
To není emancipace jen stavovská, ale kul-
turní a pokroková, protože znamená povýšení
a rovnocenění školské kultury, která dosud po-
važována za poníženou služku. Potom obšírně
vysvětluje řečník potřebu zřízení výchovných
rad a zdůrazňuje zvláště prineip, aby bez prů-
kazu dobré kvahifikace nikdo nebyl ke vlivu na
školství připuštěn a aby zástupci učitelů byl
voleni učitelé. Dále ukazuje na zotročování Slo-
vanů systemem germanisačním a žádá instituci.
kterou by zabezpečeno bylo spravedlivé reali-
sování čl. 19. státních základních zákonů u vě-
cech školských. (Výborně!) Vysvětluje potřebu
zdokonalené organisace měšťanských škol, zři-
zování škol újezdních a ostře kritisuje nynějši
přeplňování škol a přetěžování žactva. Líčí, jak
nynějšími školami vychovává se typ norvosních
a nedokrevných lidí, přeje si vyloučení všech
balastů, všeho sehematismu a mechanismu. Vy-
týká potřebu paedagogiky národní i slovanskéa
podrobně líči, na jakých principech má býti za-
ložena. Učitelstvo musí býti usehopněno k do-
konalé výchově a studiu lidu vyšším průprav-
ným vzděláním. Dosavadní průprava o málo
delší než musí míti každý šafál a bajný a mno-
hem nižší než musí miti zvěrolékař, je znehodno-
ceváním stavu učitelského a důsledkem zastaralé
reakční zásady, že pro školu je všechno dobré
dost. Na konec své řeči velmi hojným potleskem
přerušované prolestuje řečník proti snaze něme-
ekých agrárníků o snížení docházky školní, ne-
bot Slované nemají chuti vystačiti se vzděláním,
jaké snad stačí pastevcům v Alpách. Končí přá-
ním, aby učitelstvo již nyní, bez ohledu na pa-
nujicí system, využilo všeho, čeho pro národní
výchovu využiti se dá a aby vytvořilo si národní
školu samo. (Bouřlivý potlesk.)
Slovan
Alpy
18
article
FEUILLETON
FEUILLETON
Různé žáby
19
article
Hledíte-li s mostu na plovoucího v řece pod
vámi človička, zdaž nepřipomíná pohyby svými
žábu? „Pán tvorstva“ ovšem od starodávna na
žáby i mloky jinak pohlížel, nežli na učitele plo
vání: kuňky, ropuchy, mloci a podobná havět
pokládána vesměs za jedovatou. I pokrmy, přes
které lezli, voda a mlěko, z něhož pili, jsou prý
jedovaté.
Když pak v XVIII. století nastal boj proti
všem pověrám, prohlášen i jed žab za poubý
přodsudek. Prohlásil tak slavný Cuvier, ale
u lidu udržuje se předsudek dále. Není divu.
uchopme jen ropuchu rukou, vyloučí ze své
žlaznaté kůže tolik potu nelibě páchnoucího, že
s odporem ji odvrhneme. Ostatně novější badání
o vyměšcích žab (John Davy, Vulpian, Albini
Zalesky) potvrdily do jisté míry náhled lidu; ja-
kost výměšků může skutečně působiti zhoubně,
jenže množství jedu jest tak nepatrné, že oby
čejně člověku neuškodí. Čáp, jenž za dne zřídka
ropuchu spatří, pozoruje ji kritickým zrakem
bodne ji po případě i zobákem, netkne se j
však. Štika, uchopivší v dravém spěchu ropuchu,
vyplivne ji; nezkušený ostříž, jenž ropuchu
uchopil, upustil ji sice, ale záhy na to potáceje
se pošel. Vulpian i Savage konali pokusy
s ropuším jedem, vstříkujíce jej různým zvířatům
pod kůži. U mnohých naslala ztrnulost, rozčilení
i smrt.
Cuvier
John
Albin Zalesky
Čáp
Štika
Savage
20
article
Žáby staly se ponenáhlu mučedníky vědy
od proslulého pokusu Galvania, jemuž dě-
kujeme celý ohromný rozvoj v poznání elektřiny
obětovány hekatomby žab studilm fysiologickým
Nevedlo se však žabám ani ve středověku
lépe, když vedle kamene moudrosti hledány
v buchyních alchymistů různé ony čarovné ka-
meny, bufonidy, batrachidy, které prý v útro-
bách různých zvířat se vyskytují. Pověsti o po
dopných drahokamech v hlavě zvířat jsou pa-
starého původu indického a k nim vztahuje se
též známé místo v Shakespearu (As Yor like it)
Žáby zůstanou ještě dlouho oblíbeným před-
mětem studia ve všech pásmech země, kde vů-
bec žíti mohou. Jejich jednoduchá stavpa, prů-
hlednost, proměna, neotenie, plastičnost a při
způsobivost rozličným podmínkám života jsou
zajímavé zjevy, které v mnohém objasňují
i rodokmen a vývoj vyšších obratloveů.
Procházejíce naše sbírky musejní, můžeme
si povšímnouti různých novotin. Proti žábě
volské jest náš skokan zelený i hnědý pravý
trpaslik. Vedle zajímavého vývoje americké
pípy vidíme úhledně montovaný dar statečné
sl. Urbánkovy: žábu létací, velikou 1 os-
ničku sumatranskou, jež svými padáky mezi
prsty jest s to přelétati se stromu na strom.
Přehlédnete zde snad jinou, nepatrnou žab
ku čilskou, která však mimořádn, -n svým vývo-
jem stojí za povšimnutí.
Zabku tuto přivezl Darwin ze své pro
slulé costy kolem světa z pralesů Valdivie
(v Čile). Malá ropucha tato neměla na první po-
hled nic nápadného, leda odstálý výrostek na
nose; stala se však pro jinou věc proslavenou.
Shakespeare
Urbánkův
Darwin
Valdivia
21
article
Každý dítě zná u nás vývoj žab: samice
naklade vajíčka do vody a dále se o ně nestará.
Leda že Gjak lid tvrdí) položí, vedena zvláštním
pudem, ony šňůrky vajec svých na takové místo,
aby nezůstala na suchu. Možno prý dle toho
souditi, bude-li nastávajícího roku vody víceč
méně.
Buď jak buď; jisto jest, že plemeno žab
nevymírá; z oplozených vajíček líhnou se pulci
kteří samostatně ve vodě plují, potravu si hle
dají a jednoho dne počnou dýchati plícemi
ztrativše ocásek na sucho vylézají.
U čilské žáby nosaté má se však
věc jinak; u té nikdy vajíčka ani pulci nežij
ve vodě, nýbrž celou svou proměnu až po bez
ocasou žabku prodělají: — v útrobá ch
otcových.
Podivným způsobem nenosí zde matka plo
svůj v těle, nýbrž otee. Zába-matka klade jen
vajíčka, buď jednotlivě neb po párech, samee
je ihned oplodí, načež je — polyká.
Nespolkne je však, nýbrž vsune je do zvu-
kového vaku pod hrdlem, který jest u této žáby
lichý, jako u samičky. Kdyby je skutečně spolkl
a dostala se tak do žaludku, byla by to nutně
jejich smrt.
Dostanou se tedy asi tudy, jako bychom
chtěli vtěsnati sousto do mandlí. Odtud vklouz-
nou do lichého vaku, dutého volete, které pozře-
nými, poměrně dost velikými vejci se tak roz-
táhne, že tenkou stěnou průsvitá obsah, v němž
podivné věci se dčjí.
Otec před zvláštní touto procedurou pečlivě
se zásopil, vykrmiv se do tučnosti. Podivné tvto
Zába
22
article
žáby čilské poskytují i v obyčejném životě
zvláštní pohled; jsouce v houfu, podobají se
pestré půdě lesní: zbarvení jejich jest totiž ve-
lice rozdílné: jedny jsou špinavě šedočerné jako
země, jiné živě zelené jako listy, opět jiné mě-
děně červené, zlatolesklé, tedy hromadně mi-
mikry, přizpůsoboní barvě okolí. Lozouce po
stromech, zavěšují se na větvích jako netopýři.
Nuže sameček, pozřev 10—14 vajíček, po-
cházejících jen od jedné samičky — neboť žije
i při chladném srdci svém v poctivé monogamií
— jest značně naduřelý; vak stlačil všechny
ostatní útroby jeho do té míry, že nemůže po-
mýšloti na přijímání nějaké potravy. Otec nucen
jest zkrátka k postu, po celou dobu péče své
o mláďata a zhubne v ten čas na pouhou kostru.
Těhotenství pokračuje rychle. Z vajíček
líhnou se pulci, naroste jim ocásek i nožky, až
z nich se vyklubou mladé ropušky — ale vše
to se děje v ochranném vaku otcově.
23
article
Rychle rostoucí pulci vyžadují zajisté ně-
jaké výživy. Vajíčko obsahuje ovšem jako u ji-
ného žabího potěru něco výživného žloutku,
z něhož tráví zárodek jako z mateřského podílu
první dopu. Naši volní pulci záhy otvírají vlastn
bubíčku, polykají zelené řasy a na nich usedlá
mikroskopická zvířátka, živí se tedy samostatně.
Z čeho rostou však pulci ve vaku otcově? Záha-
du tuto rozluštil profesor Bürger v Santjagu.
Pulci ve vaku, když byli ztrávili žloutek, jsou
skulečně vyživováni z těla otcova. Mládata
stěsnají se ve svém veselém zajetí ve dvě vrstvy
tak, že všichni zády tlačí se stěnám vaku. Kůže
jejich přilne tím tak ke stěnám, že jen násili
možno je odtrlnguti; spíše odtrhneme kůži
pulci. Toto slepení stěny vaku s pokožkou pulce
má svůj důležitý účel. Stěna vaku prostoupen
jest četnými cévami krevnámi, z nichž vniknou
do jemné pokožky pulců prolmnavostí výživné
látky z krve živitele.
Bürger
Pulc
24
article
Hle, otee neposkytuje tedy mláďatům jen
ochranu, on živí je doslovně: vlastní krví. Te-
prve, když takto pulci vyspěli k samostatnému
životu, počne práce o vymanění ze zajetí. Ro-
pušky odpadnou od výživné stěny, a počnou
jedna po druhé dobývati se ven. Cesta vede zase
jen hubou otcovou, jenž třesavým pohybem břiš-
ní stěny ven jim napomáhá. Jestliže pracně pů
vodně vajička „falešnou dirkou“ polykal, v
vrhuje nyní neméně pracně mrskající sebou ho
tové malé žabky.
Podivuhodná rozmanitost, jakou vývo
v péči o potomstvo se bral! Původně (způsob
u nižšího zvířectva dosud nejrozšířenější) nesta-
rají se rodiče o plémě své, leda že vajíčko
vezme si něco výživného žloutku pro první vý-
živu na cestu do světa.
Avšak již u nižších živočichů objevuje se
snaha poskytnouti potomstvu též jakousi ochra-
nu. Již některé zvonce slimejšů a koralů chrání
v prvních stupních vývoje mláďata tím, že drží
je uvnitř svého sklovitě průhledného zvonovitébo
těla. Mořské ježovky a hvězdice vyvinují na
těle zvláštní vaky jako hnízdečka pro mladé
plemeno. Dále vyvijejí se zvláštní umělecké pudy
a zvíře staví místo na vlastním těle pro bez-
mocné potomstvo své skutečná hnízda; ták činí
včela pro své larvy umělými svými buňkami. Pa-
vouk vleče zvláštní zámotek. s vajíčky jako ra
neček; jsou i ryby (skoljušky), které budují pro
jikry a potěr umělá hnízda.
Nejlepší ochranou zůstává však lůno mateř-
ské a k tomu směřují jiné řekli bychom „po-
kusy“. Mořský koniček, obeeně známá rybka
nosí vajíčka v prohlubni na břiše, a opět práe
tu koná otec, jemuž samice vajíčka tam naklade.
25
article
Častěji dojde však na matku; mnohé ryby, ně-
kteří mloci a ještěrky nepoloží vajíčka, nýbrž
podrží je po nějakou dobu v těle, až se z nich
vylihnou mláďata. Mládata nedovedou se vždy
vyživovati, staří je tedy krmí, včela donáší slad-
kou kašičku, kutilk ochromené housenky, u ně-
kterých červů počnou mláďata v těle mateřském
vylihlá matku prostě vyžírati.
Na vyšším stupni má však matka vět
cenu; proč by se dala mláďaty sežrati, když má
přebytek síly v krvi, ktorou je může uživiti? Vý
živa může se státi z počátku pouhou prolínavost
pokožky, i otec může takto mládě vyživiti, jal
jsme viděli u ropušky čilské. Žabka tato ale
okazuje, jak před miliony let ze zvířete oboj
živelného mohlo vzniknouti zvíře již jen plícem
dýchající, skutečný plaz. A z takovéhoto někle-
rého plaza v pravěku vyvinul se tajemný
„ssavec“ prvotní. Co z něho na nás zbylo, jes
jen několik nepatrných kůstek, z nichž tak těžko
si vytvoříme obraz živého tvora, jako kdyby-
chom z několika rekvisit divadelních měli si do-
mysliti celou tragedii.
Od pouhého výpotku ve vaku ropušky a
ke skvostnému doušku mléka mateřského, který
matka za tepla jako nejvydatnější výtažek
z vlastního těla bezmocnému bezzubému tvore-
čku svémů poskytuje, když ku prsu svému jej
Žabka
26
article
přiloží, jaká dlouhá řada a zdánlivě mezera ne-
překlenutelná! A přece možno v celém tvorstvu
sledovati onu posvátnou souvislost ve vznikání
světa z jednoduchých počátků. Kojení mláďat
mlékem jest zláštností ssavců; vyskytuje se jak
u opic, veverek, koně, žirafy, tak u ježka i klo-
kana. Nejjednodušší způsob okazují dva zají-
mavé zbytky prassavců, ssavci vejcorodí, ptuko-
pýsk a ježura.
U památných těchto ssavců nelze mluvití
ještě o kojení mláďat, klerá lihinou se ze sku-
tečného vejee, opatřeného u ježury pergameno-
vou skořápkou, podobnou vejci želvímu. Když
tedy mládě ve vaku se vylihne, protrhši sko-
Mípku, děje se to v tak mimořádných u ssaveů
poměrech, že nelze říci, že by „ssálo“. Výživa
jeho omezuje se na lízání dvou míst v ochran-
ném vaku, kde jsou dvě potní žlázy, v ten ča
vydávající hojně výpolku. A žlázy tyto nemaji
ovšem podoby s prsem mateřským s přečnívajíeí
bradavkou; jeví se u ježury spíše opak, totiž dvě
prohlubně, v nichž ústí žlázy jako sýto pro-
vrtané. Z těchto žláz vylučuje se mléčnatý vý-
potek a hromadí se v prohlubní jako v misce.
A z této misky líže mládě svou první mateřskou
polivčičku.
A nyní již nevidíme tak nepřeklenutelné
mezery mezi výživou malých ropušek a mladých
ježur, nejjednodušších ssavců. Výpotek z těla,
jenž drážděním hojněji se vylučuje ze žláz, stal
se pramenem lízajících mláďat, ať již ve vaku
neb na povrchu.
27
article
Znáte ohyzdnou, podivnou žábu pipu
z jižní Ameriky. Zde nelíhnou se žabky ve vaku,
nýbrž ve žlázovitých kožních bradavkách n
hřbetě rodičů.
Výpotek kožní může tedy sloužiti různým
účelům. Naše ropucha, vyměšujíc hojně onoho
nelibě páchnoucího, jedovatého výpotku, chrání
se jen před útokem, tak jako rostlina vydávajíe
silně aromatick, oloj. Od tohoto výměšku až
k doušku mléka mateřského zdál se býti veliký
skok. Není; v přírodě není nic odporného, při-
blížíme-li k účelnosti a tvůrčímu pochodu vý-
Primitivní jsou hlasy žab, rozléhající se
melancholickým kuňkáním z mokřadí; veselé
výskání zaznívá z koupelny v řece, kde žabky
dvounohé za horkých dnů jeví chuť vrátiti se
k životu obojživelníků. Ano jen člověk po dlou-
hém vývoji dospěl k moci opanovati živly oba.
B. B.
voje.
jižní Amerika