2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 10. prosince 1909.
Praha
4
article
Roník XXVIII.
Roník XXVIII.
la ranní avečerní listy
předplácí se
V Praze v administrani
za měsle
za čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
za měsie. . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 7 K 50
vo filiálkách
2K 30
na měslo.
Poštou
na měsle. . . . . . B
na čtvrt leta : . . . 9 k e0
s dvoji zásilkou.
na měsle
ik e
na čtvrt leta
Praha
5
title
Dnsžní číslo pro Prahu je s 10 stranácb.
Praha
6
article
Nutno odpovědět k řeči páně
Bienerthově!
Nutno odpovědět k řeči páně
Bienerthově!
zn e
Ministerský předseda prozatímné úřad
nické vlády svob. p. Bienerth místo aby
konečně již zodpovídal důtklivé dota zy
českých poslanců ze dne 26 listo-
padu t. r. »o soustavném znepokojovánía
poškozování Prahy schválně inscenovanými
politickými bumly německých kulerových stu-
dentů po nejživější třídě pražské« — pro-
mluvil včera jen jaksi mimochodem o vy-
tržnostech pražských, vyhýbaje
se z daleka otázce, kdo byl pů-
vodem a příčinou všeho? . . . Po-
chopujeme . . . Jeho Excellenci nejde té
doby o nic jiného, než o sehnání dvou-
třetinové většiny pro pilné výřízení
prozatímního rozpočtu státního a tu by ovšem
každé sáhnutí na kořen zánětu bolestného
mohlo zle pohněvati německé pány obstruk-
čníky z českého sněmu i všecky ostatní po-
vodce a strůjce soustavných oněch provokaci
devadesáti dvou procent českého obyvatel
stva naší ubohé Prahy. Obmezil se tudíž bar-
Bienerth na obhajování vlády své proti výtce
ze vyhlásila na Prahu a na okolních šestero
soudních okresů (v nichž panoval úplný klid
slanné právo. Váhal prý s tímto smut
ným prostředkem dosti dlouho, ale když
několikanedělní zkušenost ukázala, že nor
mální prostředky státní moci, byť se jich
užívalo důrazně a rozsáhlou měrou — ne-
vystačovaly, když prý v celém bnutí projevo
valo se dokonce sotevřeně smýšlen
proti stálu« a chtějící způsobováním
vnitřních zmatků oslabiti akční sílu Rakouska
a podzemní krtčí prací před celou Evropou
dokázat malomoc naší veřejné moci, tu prý
nezbývalo než zmařiti tyto pokusy anarchi-
stického hnutí silným prostředkem stanného
práva. »Vyhlášené stanné právo nečelí an
proti některému národu,« volá pan Bienerth,
»ani proti některé straně, nýbrž jen proti
oněm živlům, kteří jsou nepřítelem vše ch.
Bienerthův
Bienerth
Praha
Rakousko
Evropa
7
article
Jsou v životě každého státu okamžiky, kde
všechny ostatní ohledy musí ustoupiti stranou,
kdy plati jenom jediné vodítko, předepsané
kategorickým imperativem povin-
nosti. Tato naše povinnost zá-
leží stejně dnes jako kdykoliv
jindy v tom, aby zmařeny byly pokusy
kazdého anarchistického hnutí,
aby občanský život města byl vybaven
z tlaku nejistoty, aby zjednána byla
autorita práva a konečně, aby uhá-
jena byla dobrá pověst Prahy, Čech a ce-
lého Rakouska proti zlomyslným pomluvám
a ještě zlomyslnějším zmatkům. Vznáším
proto na vysokou sněmovnu prosbu: Ocente
úmysl vlády, zákonný pořádek
všude obnoviti. « —
A tempo, podal jménem poslanců če-
ských dvorní rada univ. prof. dr. J. Čela-
kovský dotaz, čeho učinila vláda ke zjed-
nání zákonného pořádku v — Česke
Lípě, kde ohrožováni zcela pokojní češt
občané na svém majetku i zdraví beze vš
ochrany a pomoci rozkacencu německou
luzou co nejukrutněji. Avšak při vší kau-
stické přiléhavosti tohoto dotazu měla přece
jen delegace česká na všechny ty ostřice
nepravd a křivd, obsažené v řeči ministra
presidenta a ukazující zřejmě, jak nic ne
dbal poctivých informací věro
hodných českých zástupcův, ale
za to zcela podlehl prolhaným ličhám našich
škůdcův a nepřátel — odpovědět na
ručest širohlasým a nejdůraz-
nějším protestem v zájmu pravdy
práva; tak by v podobné situaci za
jisté učinilo parlamentní zastupitelstv
ailtzimoaáel n
svoli s vtnud v žnhel aa s
soi
sn toě ca i
profesor
doktor
Praha
Čechy
Rakousko
Česke lípa
8
article
každého křivdou trpícího národa. Celá česká
Praha jest svědkem, že není pravdou.
co tvrdí ministerský předseda, jakoby »v ce-
lém hnutí bylo se dokonce otevřeně
projevovale smýšlení proti státue
— že nebylo v tom protestním hnutí české
Prahy proti demonstracím buršů
prozpěvujících po Praze »Wach
am Rhein«, naprosto úmyslu »oslabiti
akční sílu Rakouska na venek způsobováním
vnitřních zmatkův«, jakož není po dnes
prokázáno a zjištěno, odkud po-
cházely ty sporadické protirakouské
výkřiky, kdesi prý zaslechnuté. Nemohly to
býti výkřiky — agentů provokatérů, jako tak
zbusta se děje? — S veškerou rozhodnost
slušelo tedy ohraditi se proti tomu ukvape-
nému a nedokázanému tvrzení páně Bie-
nerthovu a to hned na místě a co nej-
rozhodněji.
Pohříchu opomenuto toho a tak
smí se nám dnes »Nene Freie Presse« takto
pošklebovati: »Milisterský předseda
povéděl Čechům o stanném právu, co jim
dle stanoviska vlády říci musil. Mluvil umír-
něně, ale nedaroval Čechům ni-
čeho. Vyčetl jim, kterak ve chvili zabra-
ničných těžkých zápletek v prážském hňuti
objevily se snahy přímo státu nebezpečné.
On vylíčil nad míru jemnými výrazy ony
bezpříkladné hrubosti a trapné skandály
pražské, kde se demonstrovalo pro Srbsk
a potupoval se říšský prapor, zatím co po
praporem tím právě nyní v zimě musejí ra-
kouští vojáci na nehostinné půdě Jihu státi
na stráži. Ministerský předseda
směl vše to říci Čechům do očí
aniž by byl býval v tu chvíli
s ministerské lavice smeten, jak
mu kolikráte předpovídáno. On ovšem nalil
v ránu ihned zase mírnicího oleje, an znpvu
ohlásil, že po rozkazu císařově bude pokra-
čovati ve vyjednávání o koalici a pokus
se, aby v konkretních otázkách sporných do-
cílil mězi Němci a Čechy opět sblížení. « —
Bie
Frei
Čecho
Němec
Praha
český Praha
Rakousko
Srbsko
Wach be Rhein
9
article
Tak perfidně zná zavilá zloba »Neue
Freie Presse« kořistit z opomenutí okamži-
tého, způsobeného asi jen překvapením na
šich delegatův. Nuže, po včerejšku přijde
vzdy ještě den a tak doufejme, že nazejtř
bude chyba žádoucně napravena; že odpoví
delegace česká patřičně nejen k vytčeným
svrchu křivdám paně Bienerthovým, ale
i k tomu jeho dalšímu prazbytečnemu napo-
menutí nás, abychom Němcům pražským
nečinili žádného příkoří, nýbrž uvážili,že
»nic tak nemůže ohrožovati jed-
notu království českého, než
kdyby Němci prazští, tento hospo
dářsky a kulturně zajisté významný činite
v životě země i státu, musili přestat
cítiti se doma na půdě hlavníh
města království.« —
Nedělo se Němcům pražským před 37
lety (za Hohenwartova vyrovnaní) věru nej-
menšího příkoří, ale jich »Deutscher Vereine
v Praze již telda vydal vlastizrádné heslo
po roztržení jednoty království českého
v odpověď na naš národnostní zákon, zaru-
čující Němcům v Čechach totéž právo, tutéz
ochranu jich národnosti, jaké my pro sebe
žádali. A poubé nevinné nařizení Taaffovoa
Stremayrovo z 19 dubna 1880 o rovno-
právnosti obou zemských jazyků u soudův
a politických úřadů v Čechach stačilo, aby
vůdcové němečtí znovu vyhrabali a v lid
německý vrhli to paličské heslo o rozdělení
Čech, kterým odtud po léta za úplne
netečnosti a lhostejnosti vlád
rakouských provozují své rejdy.
které prohlásili letos v letě — zatím co naši
lidé v Praze pořadali jubilejní českoněmeckou
výstavu, znovu na sjezdu 50 německých měst
v Liberci, k vůli němuž rozkotali nám obstrukci
niu
ovtnsnle
Bienerthův
Němec
Neděla
Hohenwartův
Taaffovo Stremayrův
Praha
Čechy
Liberec
Neue Frei Presse
Deutschry Vereine
10
article
říjnový český sněm a nastrojili v listopadu
v Praze buršácké bumly.
Tehda jste měl, Excellenci, jakožto
ministr vnitra příležitost a příčinu,
abyste zakročil ve prospěch obro-
žené jednoty království českého
ale kde bylo o sebe slabším zakročení proti
libereckému »Städtetagu« potuchy?. Ano,
bohužel — po celá desítiletí necháno
bez odporu, bez námitky se strany vlád té
kokotici vlastizrádných trhacích rej-
dův rozmáhati se v Čechách; mohli jsme
stokráte volat státníky vídeňské, aby konal
svou povinnost k říši a nestrpěli tyto aten-
táty na samu pragmatickou sankci — vše
marno, neviděli, neslyšeli. Jediný ministn
Gautsch troufal si ve sněmu českém 17
ledna 1898 ústy hr. Coudenhova prohlásiti
»Vlada vychází z náhledu, že v králov-
ství českém oba jazyky zemské
v úřadě úplně rovnoprávny jsou. Z toho
plyne, že každý obyvatel království če-
ského uvnitř hranic jeho oprávněn
jest, aby právo své u všech zeměpanskýeh
úřadů buď v jazyku českém neb německém
vyhledával a nalezl. A jako zásady
tyto pro vládu nezvratně platny jsou,
trvati bude vláda bez výminky také
na jednotě země a na jednot
správy a úřadnictva« —
Nuže, chceli bar. Bienerth dle
své povinností uhájiti jednotu království če-
ského — ať opakuje slavně tot
prohlášeníGautschovo dnes vůč
Němcům, když nás zve do koalice
s nimi: toho jest zapotřebí a ne napomínání
nás, abychom s Němci v Praze zacházeli jak
s máslem, chceme li uhajiti ohroženou jednotu
kralovství českého Je-li ohroženo, pak
jest první povinností vlády ra-
kouské, aby ji ubránila proti nepřátelům
státu. My ji bájíme seč jsme a to již hodné
dlouhol
Gautsch
Coudenhove
Vlad
Bienerth
Němec
Praha
Čechy
11
title
„Zhýčkaná česká universita“.
12
article
(Odpověď prof. A. Sauerovi.
(Odpověď prof. A. Sauerovi.
Profesor a loňský rokter pražské německé
university 4. Sauor, odpovídaje v německém
městčníka „Deutsche Arbeit“ na reso
luci „IV. sjezdu českých přík odo-
vesro srrajoa
druhé české universily, zařadil mozi své „osvět
levací prostřodky (článek Sauerův má tol
názov „Ein tschechischos Kultur
dokument in rchtiger Beleuchtung
také následující větu: „Co tudíž ně-
mecká umiversita dnes koná, kon
z vlnstní síly, daleko víee z vlastn
síly, než dobře chovaná a opatro-
vaná, dnes skoro zhýčkaná česká
sestrn.“
Tónem této věty psán jest celý článok, ne
pravdami přepněný, a bylo by chybou nechat
jej boz obšírné odpovědi jak vzhledem k ve
řejnosti čoské, tak i rakouské a evropské. Blí
žlcí se předložení nového státního rozpačtu n
. 1909 jest vhodnou příležitostí posvititi na vy
plod němockého roktora, uveřejněný v časopisu
„pro duševní život Němců v Če
chách“ a vyvrátiti tvrzení jeho o zhýčkané ča
ské universitě důkazy z let minulýeh i ze stál
nílo rozpočtu pro rok budoucí.
Resoluce „IV. sjezdu českých přírodozpyt
cův a lékařů“ — sepsaná v jazyce francouz
ském, ve kterém i tento článok bude uveřejněr
— praví, že ústavy čoské university jsou rela
tivně špatněji dotovány, než ústavy německ
pražské university, kromě toho že má němicck.
universita větší počet ústavů. Smělá odpověd
Sauerova k této větě zni doslovně takto: „Ru-
lativement pris“, z této částky větné stříká jed
ptoti nám. Statistické výpočty by se nebyly ho-
mbtanlisr mýsv oel v ei trs
s v lataodb odel lavoled a
profesor
A Sauer
Sauor
Sauerův
Eina
Němec
německý univerzita 4
Deutsche Arbeit
13
article
dily k pathosu slavnostního shromáždění. Upu
štěno od nich; neboť by z nich vyplynulo, že
česká universita v tomto směru daleko předsti-
huje německou. Každý nový ústav, který česk
universita dostane, jest větší, jest nádhernější
jest — přirozeně — moderněji zařízen, než
ústavy německé, vělšinou před dlouhou dobou
zřízené. Pravidelné dotace dotyčných úslaví
jsou jakž takž („ziemlich“) tytéž; jest všal
veřejným tajemstvím, že mimořádné dotace če-
ských ústavů dostupují často značné výše. Jes
trpkou zkušeností, které vždy poznovu profosor
ské sbory německé univorsity nabývají, že sko
rem ničeho nedosáhnou z toho, oč u minister
stva žádají, není-li totéž povoleno současně též
české universitě boz ohledu na to, je-lí tam též
skůtečně tatáž potřoba, jako u nás; většinou
však dosálmou všeho po dlouhém nátlaku te
prve tenkráte, jestliže to již dlouho české uni
vorsitě příslušelo. Byla-li při dělení německá
universita před nově založenou českou o něci
napřed, předstihl nás sesterský ústav dávno ve
všech věcoch, jichž udělení záleželo na moci
státní správy Přoto se praví: poměrně.
14
article
„Ziemlich dieselben“ praví pro
Sauer o řádných dolacích české univorgity
o „značné výši“ mluví při mimořídných dola-
cích. Kéž by měl pravdu! Kéž by nebylo třeba
veřejně jej usvědčovati buď z povrchnosti neb
z nepravdomluvnosti! Zde skutečnost, vzatá
z fakuliy, která má — jako její německá sestra
— nejvíce ústavů, nejdrastičtěji dosvědčuje.
že statistické výpočty bohužel příliš podporují
tvrzení slavnostního shromáždění českých léka
řův a přírodozpytců! a
mr
V roce 1902 bylo rozpočteno řádné vydán
na německou lékařskou fnkuliu o 30.351 K
mimořádné o 85.970 K větší než na českou
V roce 1903 činil rozdil v neprospěch české fa
kully v řádném vydání 35.830 K, v mimořá
ném 62.148 K. V roce 1904 poskytnuto více
německé fakultě v řádném vydání o 55.482 K
v mimořádném o 138.854 K. Pro r. 1905 čini
řádný rozpočet německé fakulty o 64.711K
a mimořádný o 84.865 K více než fnkulty če
ské. V roce 1906 byla v rozpočtu česká fa-
kulta zkrácena v řádném vydání o 59.870K
v mimořádněm o 51.218 K proti fukultě něme-
cké. Pro rok 1907 činilo řádné vydání na če-
skou lékařskou fakultu o 11.920 K méně než
na německou, mimořádné vydání výjimečně byle
o 41.850 K větší, nož na němeekou. Pro rok
1908 rozpočteno řádné vydání nn němoekou
fakultu o 31.640 K více a mimořádné (aby vý-
bvla ilnod kompensována)
o 129.000 K více než na českou 1akuHtu.
ska lékařský fakulta
NN němoeka
15
article
Jak se k těmto foktům hodí Souerovo ozna
čení „ziemlich dieselben“ o řádných
dotneích a „bedeutend hoch“ o mimořád-
ných dotacích českých ústavů? Čísla hořejší
vzata přímo ze státních rozpočtů a vyvracejí nej
jasněji Sauerova tvrzení, dříve uredená. Opnl
jest pravda: státní správa bere zřetel pouze n
německou universitu a té dává přodnost v roz
počtu i v zřizování nových ústavů. Pro příkla
jmenuji ústavy německé, kterých na české lé
kařské fakultě není: samostatné oddělení pro
všeobecnou a srovnávací fysiologii, ústav pre
srov. anatomii a embryologii, zvláštní ústav far
makognostický, propaedeutická klinika a ústav
zvěrolékařský. V jednom má prof. Sauer pravvdu.
tvrdí-li, že na německé universitě se stane, e
na české dlouho již existovalo; míním zrušován
ústavů, jak nejnověji s ústavem zvěrolékařský
se stalo, jenž u nás zrušen, ale na německé
existuje dále. A všecko toto troufá s
profesor Sauer nazvati hýčkáním
české university? A o nadržování české
universitě vládou troufá si mluvii, uznávaje
sám, že počet posluchačů čoské university jest
„mnohem větší“, než university německé? V .
jak „mnohem větší“ jest onen počet? Pro ji-
stotu budiž uvedeno, že v doseliloti 1893 nž
1903 bylo průměrně ročně na německé univer
sitě 1290 posluchačů, na české 2806, či
o 1516 ročně více, jinými slovy více než dvoj
násobný počet. A přece roční řádné i mimo
korn
Sauerův
Sauer
16
article
1 olo
ola
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . za 9h
večerní . . . . . . . za t k
Ve filiálkách na venkově
ranní čislo . . . . . . .
večerní
. . . . . . . . 6k
lnsnráte
platí se hotově napřed
Přodplaceni a inserty přijíma
administrnoe v Marianské ul., e
Tam nachásejí se táš
redakce. tiskárna a expedlee
„Národních Listů
Rukopisy se nevracejl
17
article
řádné vydání bylo v onom desetiletí pro něme-
ckou universitu průměrem 1,022.897 K, pro
českou pouze 982.824 K. Tedy pro německou
absolutně více! Poměr posluchačů i v pětileuí
1903—1908 se nezměnil (v zimním semestru
1906—7 měla česká universita 4025 poslu-
chačů, německá 1617, v letním semestru česká
univorsita 3557, německá 1428), spíše na če-
ské universitě proti německé vzrostl, a přece
vidíme vydání řádně i mimořádné pro německou
universitu ještě v r. 1905 absolutně větší (cel-
kém o 63.311 K) a teprve v r. 1906 nastupuje
párita v rozpočtu.
Aby seslabil důvod větší vědecké výkon-
nosti čoské university, který částečně připouštl
označuje prof. Sauer universitu českou z
„universitu dvojítou“ (Doppeluniver
sitát) a píše: „Mohl by pak někdo její vědecké
výsledky s výsledky naší (rozuměj německá!)
jednoduché univorsity srovnávati?“ A dále: „Če-
ská universita jako jediné ohnisko vědeckého
života pro snaživý národ, ve skutečném hlavním
městě své země položená, jest zajisté shromaž-
diště nejlepštch mužů z celého národa ..
Německá universila v Praze nemůže se ve
všech těchto věcech české vyrovnati.“
„Jen jednu přednost máme proti naší sousední
a konkurenění universitě: vše, co konáme, ko-
náme pod vědeckou kontrolou velké německo
veřejnosti . ..
profesor
Sauer
Praha
18
article
Třeba blíže přihlédnouti jednak jak se to
má s tou dvojitostí české university, jed-
nak s tím domnělým nedostatkem cizí kontroly
české vědecké práce, aby i tyto dokumenty
Saucrovy v náležitém světle se octly.
Vzhledem ku první otázce sáhneme opět
po úřadních pramenech. Rozpočet na r. 1908
uvádí při německé theologické fakultě 8 řádných
profesur, při české fakultě rovněž 8.—. Při
právnické fakultě německé shledáme 12 řádných
profesur a 3 mimořáádné, při české fakultě 15
řádných profesur a 5 mimořádných. S radostí
bychom uznali, že česká fakulta právnická má
o 5 profesur více, ale není možno: osobní stav
vykazuje pouze 10 řádných profesorů, pět řád-
ných oxisluje pouze na papíře v rozpočtu; jme-
nováni nebyli. Při lékařské fakultě něme-
cké jest v rozpočlu 16 řádných a 10 mimo-
řádných profosur, při české fakultě rovněž 16
řádných a 10 mimořádných (počet mimořádných
se zmenšil odchodem dvou členů během roku
na osm, aniž noví byli jmenováni.)
Pro fakultu filosofickou německou uvádí
rozpočet 31 řídných a 10 mimořádných pro-
fesur
o českou 32 řádných a 15 mimořád-
. Radnyvll iovzvovka vřak jest při české
fakultě pouze 30 a pouze
jest plný.
Saucrův
19
article
Nuže, kde je to dvojité obsazení stolic n
české universitě, odkud vzal prof. Sauer če-
skou „dvojitou universitu“, kterou chtěl vysvět-
liti vělší vědeckou výkonnost české university?
Nesvědomilá povrehnost neb úmyslná nepravdo-
mluvnost jen mohly napsati to, co napsal pro.
Sauer, rektor něm. universily. Ano, je dvojitost
při české universitě, avšak pouze v počtu poslu-
chačů a s tím souvisící dvojité práci profe-
sorů, spojené s intensitou vědeckého bádání!
Co se veřejné kontroly české vědecké prá
týče, píše o ní jmenovaný profesor německé
řeči a literatury způsobem podezřelým
Mohl by snad aspoň tak dalece se informovati
aby věděl, že všichni čeští badatelé mají dvoj-
násobnou práci se svými publikacemi: jednou.
když své výsledky ukládají v českém spracování.
aby tak jazyk svůj a odbornou literaturu českou
současně vzdělávali, po druhé, když publikují
totéž v jazyku cizím, francouzském, anglickém
a nejčastějí německém a to jednak v archivech
a odborných listech vlastní silou v cizím jazyk
vydávaných, jednek v německých vědeckých
časopisech rakouských, jednak v říšsko-něme-
ckých. Budiž mi dovoleno sděliti panu profe-
sorovi něm. literatury v Praze, že práce českých
badatelů jsou stále častěji předmětem odb. něm-
literatury a nalézají čestného ocenění u nepřed
pojatých badatelů i německých a j.; i odkazy
Sauer
Praha
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Slovanské kolonie v jižní Italii.
Je dosti známo, že ve Furlansku na hra-
nicích rakousko-italských bydlí asi 35.000 Slo-
vanů, o nichž obšírně psal Ad. Černý. Tito Slo-
vané sídlí v krajinách těchto již od pradávnýeh
dob, přišli sem nějspíš s ostatními Slovinci jako
poslední jejich výběžek do Italie, jazyk jejich
je podivnou smíšenou chorvatštiny a slovinštiny
někdo se kloní více ke slovinštině. Dialekten
tímto se obíral zvláště Polák Bandouin de Cour
tenay.
Mimo to byli již koncem 14. stoleti v An-
coně (Jakině) četní slovanští osadníci, kteří tam
byli nosiči a dělníky, ba tvořili r. 1439 zvláštní
korporaci (universitas). Tito Jihoslované přistě-
hovali se do Ancony a blízkého okoli Jakina
ještě před vpádem Turků do Dalmacie. Avšak
brzy se povlaštili.
Proud vystěhovalecký posílen, když se
Turci zmoenili Bosny a Hercegoviny. Tehdy se
vystěhovalo do střední Italie a na Sicilii několik
set tisíc Albanců, kteří po dnes podrželi svůj
kroj, řeč a obyčeje. Před několika lety zařídila
vláda italská v Nenpoli stolici albanského ja-
zyka, ač tento kulturní zjev má jistě polatické
pozadí.
Také Slované na pobřeží Adrie opouštěli
svou vlast. Usazovali se v Markách a v Apulii
ale mnozí se opět do své domoviny vrátili.
Také v Abruzzách ve střední Italii za-
ložili Srbochorvaté několik kolonií. Prof. Troile
v článku svém „Gli Slavi nell' Abruzzo chie-
tino“ vypravuje, že ještě nyní nazývají sousedé
obyvatelstvo osad Vesto, Lanciano a Chieti
„Schjavune“, touiž Slované, r. 1638 rozbourali
Černá
Polák
Bandouin
Jihoslovan
Jakin
Turek
Slovan
Adrie
profesor
Troil
Gt Slav
Vesta
Ancon
Dalmacie
Turec
Bosna a Hercegovina
Sicílie
Marek
Apulie
Abruzzi
Abrozzo
Lanciano
Chieti
Schjavune
Stvan
21
article
ve Vesto kostel, kterému říkali „S. Nicola desl
Schiavoni“. Ještě koncem 16. stoleti mluvili
zde slovansky, jak dotvrzuje dominikan fra Se-
rnfino Razzi, od něhož máme první tištěné dě-
jiny republiky Dubrovnické z r. 1595. Avšal
i tyto vesnice se již dávno povlaštily.
Až dosud se zachovaly v jižní Italii tr
o sady slovanské: Aequaviva-Collocroce (slov.
Kruč), San Felice Slavo (slov. Stifili č)
Montemitro (slov. Mundimitar), které lez
v bývalém království neapolském, v provinci
Molise čili Campobasso, jak nazývají hlavní mě-
sto této provincie. V dřívějších dobách byly také
ještě jiné osady slovanské, jako Palata, Tavenn
a Mafalda (přezvala se podle královské prin-
cezny, kdežto dřive se nazývala ves ta Ripalta)
Castelmauro, pak San Giacomo degli Schiavoni
S. Biase a Montelongo, všechny v okolí Ter
moli. Nyní jsou tyto osady již italské — Slované
se všude dovedou vládnoucím kruhům přizpů
sobiti; ještě před 30 lety mluvilo v Palatě ně
kolik starců srbochorvatsky. Je to týž proces
jaký vidíme v českých obcích dolnorakouských
na př. v IIlohovci. Ač jsou obce ony již italské
řikají jim sousedé ještě „Schiavune“; podobno
ve Vídni říkají Slovákům Kroboten; dřívet
byla docela Krobotendorf.
To jsou tedy slovanské hrbitovy.
Srbochorvatské osady Kruč, Stifili ča
Mundimitar se však zachovaly dodnes a
v době poslední vzbuzovaly mnohonásobný zá-
jem filologů, zvláště slovanských. Loni podnikl
do Kruče vědecký výlet prof. Milan Rešeta
a vydal předběžný reforát o těchto srbsko-
ehorvatských koloniích v zprávách „Balkanské
komise“ a mimo to v dubrovnickém časopise
„Srdj“: „Slávenske kolonije u Italiji“, kde p
dal také ukázku povídky o svaté Karmentině
Schiavon
Slavo
Palata
Tavenn
Mafald
Montelongo
Slovan
Slovák
Kroboten
profesor
Rešet
Molis
Campobasso
San Giacomo degle Schiavon S . Bias
Vídeň
Srdj
AequavivaCollocroc
Ter mol
22
article
Osady tyto takřka objevil Medo (Orsatto
Osady tyto takřka objevil Medo (Orsatto
Pucič (Pozza). Pucič byl nadšeným ctitelem na
šeho Kollára, jemuž věnoval pozdravnou básena
rovněž Miccklewiczem byl nadšen. Psal o něm
u nás profesor Konstaníin Jireček; mimo to vi
úvod k měmu vydání Kollárových „Dobrozdání
Conte Medo uslyšel v Noapoli roku 185
u krejčího, jak mluvil s několika lidmi srbo
chorvatsky.*) Od nich se dověděl o srbsko-chor
vatských osadách u Molise; Pucič seznámil se
s prof. a básníkem De Rubertis, který pocházel
z Kruče. Rubertis přeložil do italštiny některé
basně conta Meda a nazýval se brdě „Ilalo-
Slavo“. (Zemřel v Kruči r. 1889). R. 1856 vy
s prof. a básníkem De Rubertisem, který pocháze
to jihostalských Slovanech, o něž se od té doby
interesovali různí učenci, na př. Ascoli, ze Slo-
vanů Baudonin de Courtenay, Makušev, Drinov
Kovačič, Hanusz, v době poslodní Dr. Smodlak
v „Hrvatska Misao“ 1904 a kalendáři „Sva
čic“ 1906.
Osady tyto jsou exotický zjev asi jako chor
vatské u Mikulova, ktoré se uchránily jen proto
že jsou oklopeny Němci, nebo české v Nové Vs
u Berlína, Lipované v Bukovině, a cheete-li ko
lonie Brunšvická v Ilietzingu; jsou to Němci
přišlí sem s Cumberlandem. Také v Uhrách jsou
časté ostrovy jinojazyčné a rovněž v Rusku.
Do italských osad těch přísluší asi 4800
duší; ale skoro 1000 jich (zvláště mužů) je
v Americe. Když si v Americe nahospodařili pe-
níze, vraceji se domů a zařídi si nový dům. Tal
se stává, že stará Kruč se posunuje s kopce n
příhodnější terraln.
Největší z osad těchio jest Kruč 2212, zva-
ný též „Malý Neapol“. Ale ani tam není ani
jedinébo hostince ani alberga. Lidé jsou tan
sice ještě po slovansku pohostinští, ale na dels
*) viz také „Slavischie Blatter““ 1800
Meda
Pozzo
Kollár
Konstaníin Jireček
Kollárův
Pucič
Rubertis
Courtenay
Makušev
Drinov Kovačič
Hanusz
Smodlak
Hrvatska Misao
Němec
Blatter
Molis
Mikulov
Berlín
Bukovina
Cumberland
Uhry
Rusko
Amerika
Tal
Neapol
Slovan
Pucič
dobrozdání Conte Meda
Ascoli
23
article
pobyt cizinců nepřipravení. Prof. Rešetar zů
slával s chotí měsíc v prázdném bytě, který te
prve pro něho domácí inteligence a starosta za
řídili.
Tito srho-chorvatstí kolonisté přistěhoval
se do okoli Molise v druhé polovici 15. stoleti
Řeč jejich vykazuje jíž „omladěnou“ fasi ja
zykovou; prof. Rešetar uvádí také důvody z nu
mismatiky a dějepisu (nápisy) a dokazuje pravdě
podobně, že vystěhovalci tito pocházejí z okrest
dalmatských: Makarska a Metkovič.
Jsou pro to důkazy filologické. Dialekt patř
k ikavské skupině štokavců, tedy nikoliv ko ča-
kavštině. Ale jednotlivé výrazy, jako crikva
hiža, z němčiny přijaté škare (Schere) a rehta
(Richter) a masc. partie. praet. act. reka,
dija (z rekal, vidil) ukazují na to, že to by
dialekt, sousedicí s čakavským.
A ještě něco.
V údolí Narenty (Neretvy) se udržuje po
věst, že u Bačiny jsou rozvaliny dvorů Mirko-
vých. Kněz Mirko prý prchl s lidem svýmza
moře. Je to zvláštní shoda, že u Kruči (Acqua-
viva) je nejhojnější jméno rodinné Mirko.
Je tedy pravděpodobno, že tito Slované se
vystěhovali z údolí Nerotvy do Htalie po pádu
království bosenského, tedy po r. 1463.
Prof. Rešelar podává o zprávě své krátký
rozbor jazyka těchto obci. Vliv italštiny jes
patrný také v tom, že počínají mizeti už jed-
netlivé pády. Na př.: rec moju sestru (řekn
mé sestře). Jindy se zachovaly staré formy de-
klinace na př. růk, volov, gusak, nebo stará slo-
va; most, desa (dáseň), jelitica, naše jelito.
Vliv italštiny na slovník je ohromný. Jeto
podobné, jako na Malém Lošinji, jak jsem s
stěžoval ve svém „Vorberichtu“ ve Vídeňske
Akademii.
Rešetar
Molis
profesor
Richter
Mirka
Slovan
Makarská
Metkovič
Neretva
Lošinj
Bačina
Kruč
Acqua
Vídeňske akademie
údolí Narent
24
article
Za to zachovali tito Jihoslované starý svů.
akcent a co je podivuhodné (patrně zas vliv ital
štiny): imperfektum v takové hojnosti, že prof
Rošetar prý za celá desetiletí doma (pochází
z Dubrovníka) neslyšel tolikráte imperfektum,
jako zde za měsíe.
Aorist zmizel naprosto
Jednollivé výrazy mají nový význam: la-
stavica (vlaštovka) je zde motýl; a ženská když
rodí, tedy .. . sa teli!
O stránce jazykové bude prof. Rešetar ješti
obšírně psáti. Toto jest pouze „Vorbericht“
Pro národopis byla tu malá žeň. Lid ne-
zná slovanských přísloví, skoro žádné písně ani
modlitby (jako v Italii se modlí s knězem ital-
sky nebo latinsky), ani žádných zvyků, vyjme
o vánocích badnjak. Ale na sv. Michala je tu
pout a tři dni při muzice veselo. Lidé na jibu
jsou vždy poeticky a umělecky nadáni. Z pů-
vodního kroje již mnoho nezbylo, ač se zde
nosí lidé odlišně od sousedův
O národním slovanském uvědomění není
arci řeči; ale náměstí v Kruči se nazývá přecs
„piazza Italo-slava“. Jazyku literárnímu neroz-
umějí; jen ojedinělé čtou chorvatské knihy. J
to něco podobného, jako Kucovlaši nerozumějí
rumunsky. Ale také rozenému Chorvatovi nebo
Srbovi, i když umí dobře italsky, dělá dialekt
tento obtíže, poněvadž nepřízvučné hlásky ke
konci napolo pohlcují nebo vynechávají.
Povídačky jejich přejaty jsou veskrz z ital-
štiny; z bohaté poesie jihoslovanské si nic ne-
zapamatovali. Zajímavo je, že srbochorvatsky
vypravují při povídkách (fiabe) nebo legendách
pouze děj. Když však mluví osoby zvláště
vznešenější jako král, princezna, svatí, tedy
vždy tak činí italsky. To se ví, velcí páni no-
umějí srbsky nebo chorvatsky
Dr. J. Karásek.
Jihoslovan
Rešetar
Michalus
Chorvat
Srba
doktor
J Karásek
Dubrovník
O národní slovanský