1
article
kolik dnů v tamějším hotelu. Poněvadž měl při sobě
dosti značnou částku peněz a obával se, aby se ne-
stal obětí četných šejdířů nebo dolinářů, odevzdal
sluhovi hotelu mezi čtyřma očima k uschování sto-
korunovou bankovku. Když žádal, aby mu byly pe-
níze vráceny, popíral sluha, že vůbec nějaké peníze
dostal. Svědků sedlák neměl a ve své tísni obrátil
se k advokátovi, jenž mu dal následující originální
radu: »Jděte se svědkem ke sluhovi hotelu a dejte
mu nanovo k uschování stokorunovou bankovku.
Druhého dne jděte opět k němu, ale beze svědka, a
žádejte od něho peníze. Sluha tuto druhou bankovku
vydá, poněvadž byste mu mohl hrozit, že přivedete
svědka. Příštího dne jděte nanovo k němu a sice.
v původu svědka a žádejte na něm nanovo, aby
vám vydal stokorunovou bankovku, při čemž budete
popírat, že vám ji vrátil; vždyť při tom nebylo
svědka. Bude vám tudíž musit nanovo vrátit oněch
100 korun, poněvadž můžete svědkem dokázat, že
máte na ty peníze nárok.« — Sedláček se zarazil,
ale poslechl svého rádce a dostal tímto způsobem
vskutku všechny svoje peníze. Na to se svým po-
kladem rychle opustil Kodaň.
Sedláček
Kodaň
2
article
= Manželi dovoleno usmrtit svůdce své
ženy. Z New Havenu, Conn., se oznamuje: George
Ganz zastřelil svého přítele George Gaeringa, jehož
přistihl v objetí své ženy. Soudce Baldwin při odvo-
lacím soudu prohlásil: »Zákon počítá s rozčilením
jež se zmocňuje muže, když přistihne ženu svou při
cizoložství. Když muž, jehož domácí štěstí tímte
způsobem se rozruší, prznitele své cti zabije, ne-
stává se ještě vrahem. Důkaz, že se jeho manželka
se svým milencem zapomněla, když je manžel při
činu přistihl, ospravedlňuje vraždu. Ganz jednal v
oprávněném rozhorlení, jež nemohl opanovati.«
= Zajímavou žalobu na náhradu škody
proti dráze jihovýchodní a chatbamské, jež těchto
dnů projednávána byla před soudem londýnským.
podal jakýs pasažer. Žádal 10 l. št. náhrady za zka-
žený oděv a obuv, lékařský účet, náhradu za one-
mocnění a povstalé z toho nepříjemnosti, jakož i za
nepoužitý jízdní lístek. Uváděl ve své žalobě, že si
koupil jizdné lístky k poslednímu vlaku z Londýna
do Croydonu pro sebe a svoji dámu, že však ná-
dražní zřízenci ukázali mu nesprávný perron, ná-
sledkem čehož vlak odjel bez něho. Poněvadž pak
tohoto večera panovala nejhorší nepohoda a povoz
nebylo lze sehnat, žádal o zvláštní vlak, ale marně.
Conn
Ganz
Gaering
Baldwin
New Haven
Londýn
Croydon
3
article
Musil tudíž s dámou jíti pěšky do Croydonu, kam
došli úplně promoklí. Na otázku soudcovu, proč
s dámou nehledal přístřeší v hotelu, odpověděl ža-
lobce, že dáma jest svobodna, že ji rodičové toho
večera očekávali a že by bylo bývalo pro ni kom-
promitující jíti do hotelu. Soudce pravil, že nemůže
rozhodnouti proti dráze, poněvadž onen vlak byl po-
slední, jenž toho dne odjížděl a že všichni ostatní
pasažeři na stanici odjeli tímto vlakem. Žádati ná-
hradu, že žalobce musil jíti v dešti pěšky do Crov-
donu, jest prý příliš mnoho. Správné bylo by bý-
valo, zůstati v hotelu a za pobyt v hotelu bylo
možno žádati náhradu. Zajisté bylo by to bývalo
pro dámu snad nepříjemno, ale na takovéto nehody
musí býti připraven párek, jenž prožil dlouhýa
šťastný den v Londýně a čekal s návratem až do
posledního vlaku. V tomto případě šla prý citlivost
poněkud daleko a jest věcí osobního vkusu, co jest
lépe, zůstat v hotelu až do rána, anebo přibýti
v noci o půl třetí hodině promoklý do Croydonu.
Na konec rozdělen náklad řízení trestního oběma
stranám stejnou měrou.
Musil
Croydon
Crov
Londýn
4
article
= Tragikomická historie udála se těchto
dnů ve městě Adavě v Malé Asii. Na ulici klesl
náhle jakýs chudý Armén a přivolaný lékař prohlásil,
že jest mrtev. Jak to bývá v tamějším kraji zvykem,
byl nebožtík bez okolků uložen ve chrámě, poněvadž
následkem pokročilé doby nebylo již možno vykonati
pohřeb. V nocí však probudil se Armén, jenž byl jen
zdánlivě mrtev, ze mdloby a nanejvýš polekán za-
smušilým svým okolím, jal se volati o pomoc. Po-
křikem jeho probuzení duchovní přikvapili a zůstali
rovněž celí ztrnulí, když je »nebožtík« odstrčil a
utekl z kostela. Aby se zotavil poněkud ze svého
leknutí, vešel Armén do blízké kavárničky. Zde byl
náhodou přítomen ohledávač mrtvol, jenž ovšem nad-
míru se poděsil, spatřiv »nebožtíka« v kavárně. Když
se Armén dověděl, kdo to, chopil ohledávače za lí-
mec a žádal na něm náhradu za šaty, jež mu roz-
trhali, když jej kladli do rakve. Ale ohledávač, vzpa-
matovav se, pustil se do Arména, žádaje na něm
plat za rakev, za odnešení a toť se rozumí i bakšiš.
Pitvorná tato hádka rozveselila tou měrou přítomné
hosty, že uspořádali mezi sebou sbírku a obě strany
uspokojili.
Armén
Asie
5
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Strana státní. Nynější chování se
Němců je velice poučné. Ne snad pro nás, nebot
my dávno víme, na čem s nimi jsme, nýbrž
pro ty, kteři si je k tomu, jakými nyní jsou,
průběhem věků vychovali a kteří počínají dne
kliditi ovoce této své výchovy. Je faktem histo-
rickým a můžeme to dokázat, že ani jediné
velké »hnutí« mezi nimi, následkem domnělé
křivdy na nich spáchané, nevyvolalo hněv oka-
mžitý, naopak, že počali se »rozčilovat« vždy
teprve po několika dnech, zvolňoučka a pomalu,
až se dostali ode stupně ke stupni do extase
zběsilců a tvorů nepříčetných. Bylo to tak, když
vydáno bylo nařízení Streemayrovo, které uve-
řejnila poprvé »Neue Freie Presse, v klidné
rubrice »Innland« s nepatrnou poznámkou, a na
něž Němci nesčíslněkrát musili se vyspat, aby
pocitili všechnu tu hrůzu, jež v něm uložena.
A což nařízení Badenovo? Sám vůdce liberál-
ních Němců a German nejryzejšího zrna, p. dr.
Funke, doznal síovy: »Na, so arg ist die
G'schichte nicht« (Nu, tak zlá věc ta není), co
soudil o jazykových nařízeních, když je přečetl.
A byla to skutečně jen forma, pro niž pů-
vodně Němci se čertili. Byli uraženi tím, že, jak
přirozeno, s českými poslanci hr. Badeni o na-
řízeních těch dopodrobna vyjednával, kdežto
antichambrujícím Němcům vždy jen hrubým ná-
rysem sdělil, oč jde. K vůli tomu tito páni ze
»státních stran«, jimž v ničem se ublížiti nesmí
a proti jejichž vůli nic se nesmí zde státi, z a-
vlékli stát na pokraj záhuby. A ted
jsou na nejlepší cestě to opakovati k vůli —
české universitě v Brně. Vzrorní »ra-
kouští vlastenci«, k vůli nimž tento stát po celé
století již bloudí na nepravých cestách a k vůli
jejichž německonárodním vrtochům obětuje svou
existenci !
Němec
Streemayrův
Badenův
German
doktor
Funke
Baden
český univerzita v Brno
Neue Frei Presse
6
article
— Stavební ředitelstvo železniční. Pa
trně za tím účelem, aby dráhy státní, jež dnes
už jsou dost passivní, byly ještě passivnějšími.
zřídil pan Wittek při ministerstvu zvláštní ředi-
telstvo stavební, v jehož čelo postavil dvorního
radu Wurmba a jež pracuje v jedenácti sekcích.
Sídlem tohoto úřadu je, jak se samo sebou roz-
umí, Vídeň a úřadníci v něm jsou až na ne-
patrné výjimky — Němci. Chefy jednotlivých
sekcí jsou vesměs Němci, a až na jednoho sta-
vebního radu a vrchního inženýra národnosti
české a na dva Poláky, jsou také všickni ostatní
úřadníci národnosti německé. Čech, byť byl
sebe lépe kvalifikován, do úřadu toho se
nepřijme, o to pečuje sám pan Wittek,
spíše ještě nalezne smilování nějaký Polák, který
prý nevystupuje národně tak ostentativně a jenž
mimo to mluví rád německy. A při takovém
hospodářství chtějí míti Němci v zemi úřadníky
národnosti své a sami ještě tam žalují na křivdu
a bezpráví. Poláci učinili již v této věci dotaz
k ministerstvu, ti jsou zde opět hned, jakmile
se o nějaký jejich interes jedná, pro to, co se
u nás déje, nemají ale nejmenšího porozumění.
Ano většina jich vůbec se domnívá, že křivdy
na Němcích dopouštíme se my, my že jsme těmi,
kteří je utlačujeme, o práva olupujeme a do
míst se usazujeme, na nichž mají historický zájem
národní naši odpůrci. Poláci dosud nemohou po-
chopit, jak možno, abychom my byli utlačenými
a Němci útočnými. Nechť jdou se podívat do
centrálních úřadů a přesvědčí se, jak to v nich
vypadá.
Wittek
Němec
Polák
Vídeň
Čechy
Wurmba
7
article
— Kdo je tedy Němec ? Němci rakoušt
jsou té doby ne pouze politicky, nýbrž
i dle kriterií národních rozděleni v celý tucet
stran a straniček. Třeba desetkrát tvrdily, že
v okamžitém »nebezpečí« vždy se srážejí a třeba
o pravdě té nikdo nepochyboval, faktum je, že
příslušníci jedné strany po vynikajících přísluš-
nících strany druhé kameny házejí, a to nikoli
v obrazném toho slova smyslu, nýbrž skutečné
kameny, až i dvě kila vážící, kusy cihel a po-
dobné příjemné věci, jimiž v prvních dobách
křesťanství byli ubíjeni svatí mučedníci. A to
všechno z té příčiny, že jedna strana nemá
druhou za dosti »národní«, za dost »nefalšo-
vaně« německou. Tak mají se věci v Rakou-
sku — pomyslil by si člověk, jinak dojista
v sousední německé říši; tam, kde »nejně-
mečtější člověk« císařem, v nové, mladé něme-
cké říši, jejíž tmelem krev prolitá ve vítězné
válce s dědičným vrahem. Chyba lávky ! Kdo
poučiti se chce o Němcích v říši a o je-
jich kvalifikaci nacionální, tomu doporučujeme
četbu německo-nacionálního libereckého listu,
v němž široce a dlouze se dokazuje, že
mezi Němci v říši je citu německého nej-
méně. Vykonali snad Němci v říši pro svou
národnost nějaký velký čin, vykonali snad
vůbec něco na prospěch německého lidu ? —
táže se jmenovaný list a odpovídá, že nikoli.
Němec
8
article
Pracovati národně neznamená pracovati pro lesk
a slávu určité monarchie, pro lesk a slávu cí-
saře, jeho vojsk a zbraní. Pracovati národně
neznamená ani vítězství po ohromných obětech
na statcích i na krvi, nýbrž pracovati tak, aby
lid, aby každý příslušník národa měl z jednání
toho zisk a prospěch. Vždyť málo kdo v říši
ví, že němčina tam je státním jazykem. V Ně-
mecku všechno dělo se dosud jen pro císařství
a slávu císařskou, nic ale pro lid. Tak píše
orgán páně Pradův. Však na tom není dosti.
Ve článku tom dokazuje se, jak počíná se
v Německu roztahovati romanismus a s ním
ruku v ruce bytosti německé nepřátelský
katolicismus. Zevní lesk, za nímž vše se v Ně-
mecku žene, sláva vojenská, jsou vlastnosti
římské, po těch hnal se všechen římský život,
co by ale bylo na něm německého, naprosto
nevíme. Kde tedy na světě ten pravý Němec?
— Generál Welsersheim o nápisech
na četnických kasárnách. Divnou náhodou ocí-
tilo se četnictvo v ressortu ministerstva pro
zemskou obranu, jakkoliv s touto nemá co či-
nit
pán
Němec
Welsersheim
Německo
9
article
Však jiná ještě
věc. Na četnických kasárnách v českém kraji
najdete všude hnusnou, špinavěšedivou tabulku
s nápisem »K. K. Gendarmeriepostencommando.
— C. k. stanovištné velitelství četnické.« —
ve kraji německém ale po českém nápisu nikde
ani stopy. Ani na firmě četnické nesmí jim
hyzditi čeština — »ryzou německost«. K vůli
této zjevné urážce jazyka českého podal posl.
Jaroš dotaz na ministra zemské obrany. A jaké
dostalo se mu odpovědí? »Zpravidla ozna-
čeny jsou četnické stace jen ná-
pisem »v řeči služební«, totižv
řeči německé a to z ohledu »slu-
žebných«, tam kde ale hejtmanství
má nápis v nějaké jiné ještě řeči
než německé, je také na firmě čet-
nické připojeno označení v této
řeči. — Ve Vídni je zvykem sledovati poně-
kud s pozornosti dotazy, které napřed již
označeny byly jako významné, jinak
nikdo odpovídajících ministrů neposlouchá. Škoda,
že stalo se tak i při odpovědi Welsershermově.
Gendarmeriepostencommando
Jaroš
Vídeň
10
article
— Českoslovanská apologie sociálně-
demokratických podniků parlamentních z pod-
zimního zasedání r. 1897 trpí vyslovenou bled-
ničkou. A ještě jinými chorobami. Aby doká-
zalo, že čeští sociální demokraté povalivše hr.
Badena nezničili jazyková nařízení, uchyluje se
»P. L.« k nejodvážnějším experimentům s pa-
mětí současného lidstva i dovozuje příkladně:
»Pádem Badena nepadla jazyková nařízení, nýbrž
zrušil je teprve Clary o dvě léta později, když
byla předcházela ministerstva Gautschovo, Thu-
novo a Wittkovo«. Tak to stojí do slova v dneš-
ním vydání sociálně-demokratického monitéru.
Baden
P L
Claro
Gautschův
Tha
Wittkův
11
article
Hrabě Badeni padl dne 28. listopadu 1897a
jeho jazyková nařízení dne 5. března 1898, kdy
vydána nová prozatímní jazyková nařízení mini-
sterstvem Gautschovým. V § 18. Gautschových
nařízení pro Čechy výslovně praví se: »Nařízení
toto nabude moci dnem 15. března 1898; týmž
dnem pozbudou platnosti ministerská
nařízení ze dne 5. dubna 1897 z. z.
č. 12, jež se týkají užívání zemských jazyků
při úřadech v král. českém, pak ministerské
nařízení ze dne 5. dubna 1897 z. z.
č. 13, jež se týče jazykové způsobilosti úřad-
níkův, ustanovených při úřadech v království
českém a všechna dřívější ustanovení, která od-
porují těmto předpisům.« To je přece docel
formální zrušení jazykových nařízení z 5. dubna
1897, tedy jazykových nařízení Ba-
denových, jak může tedy někdo napsat,
že jazyková nařízení jeho byla zrušena až za
dvě léta! Jsou sice případy amnesie čili ne-
paměti tak rozsáhlé, že stiženému vymizí celé
partie ze života, tak jako kdyby se jak živy
nebyly přihodily, ale zdá se, že v tomto pří-
padě jedná se o nemožné, ač zúmyslné stupňo-
vání nejapnosti. Dvě léta klade »P. L.« mezi
pád Badenův a zrušení jeho jazykových na-
řízení jen proto, aby popřelo všem známou
pragmatickou souvislost, obou těchto událostí.
To už je něco tak soustrastihodného, že vy-
vraceti takové vedení důkazů znamená vlastně
Baden
Gautschův
P L
Badenův
Čechy