Periodikum ALTO Viewer

1

Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 290. ze dne 21. října 1905.

2 article

Román vdovy po Petru Bona- partovi. Na hřbitově grandonském ve Versaillu pochována byla předevčírem slavnostně dáma z rodiny Bona parta. Zesnulá byla vdovou po Petru Bonapartovi onom, jenž smutně se proslavil, zastřeliv žurnalistu Viktora Noira. Naproti tomu vší úcty hodna byla právě pocho- vaná vdova po princi. Její sňatek s Petrem Bona- partem byl čistě pařížským románem. Princ sdědil po svém otci Lucienovi, jemuž veliký Napoleon ne- mohl odpustiti sňatek se slečnou Alexandrinou de Bleschamp, náklonnost k sňatku s neurozenou. Ze- snulá princezna byla totiž dcerou pařížského sou- stružníka Ruffina, který obýval v jedné z nej- chudších čtvrtí Paříže. Princ Petr spatřil Justinu Ruffinovu okenním sklem krámku jejího otce a sličná její tvář rázem se mu zalíbila. Petr Napoleon svěřil se s láskou svojí strýci svému Napoleonu III., avšak tento, ač sám pojal za ženu hraběnku původu občan- ského, nikterak nechtěl přívoliti k této messalianci. Než Petr, důstojný syn otce Luciena, dovedl si postaviti hlavu. Přes zákaz strýcův dal se oddati v chrámu z něhož dáno za noci bartolomějské znamení zvonem k vraždění Hugenottů. Mladí manželé uchýlili se na villu v Auteuillu, a žili zde nerušeně, opodál všeho hluku Paříže, šťastně a spokojeně. Syn, dnešní Ro land Bonaparte a dcera, dnes markýza Jeanne de Villeneuve vzešli z tohoto sňatku. Rodinná idylla zničena byla princem Petrem onoho dne, kdy v záchvatu hněvu, až po dnešní den nevysvětleném, zastřelil mladého žurnalistu Viktora Noira. Tento čin princův byl »vodou na mlýn« ne- přátel císařství; Rochefort uspořádal zastřelenému slavný pohřeb, který vykonán byl sice bez demon strací, ale byl znamenitou posilou zášti proti císaři Petr Bonaparte stal se tak hrobařem své vlastní dy- nastie ve Francii.

Petr Bonaparte Noira Petro Bono Lucien Bleschamp Ruffin Ruffinův Petr Napoleon ro Villeneuv Petro Rochefort Paříž Francie vdova

3 article

Po válce v roce 1870 uchýlil se Petr Bonapart do Anglie, kde žil se svou rodinou ve velice skrom- ných poměrech. Když onemocněl, upadl do koncese svými do značné bídy. I obrátil se dopisem na barona Larreye, jemuž situaci svou vylíčil a vyslovil, že snad Francie nedá zemříti synovci velikého Na- poleona hladem. Než republíka zůstala neúprosnou V těžké této chvíli ukázala se zmužilá, silná po- vaha princezny Justiny. Vzpomněla na prostý svů původ a hledala spásu v práci. Zařídila si v Lon dýně pode jménem občanským obchod s damskými klobouky; byla modistkou. S několika děvčátky pra- covala denně do noci a živila se tak dosti dobře Později rodina její přestěhovala se do Paříže a vláda francouzská nabídla jí i slušnou pensi, vystěhuje-li se do Italie. Princezna však odvětila: »Jsem Fran- couzkou a ne Italkou!« A zůstala. Když děti dorů- staly, prosadila, že princ Roland přijat byl do ka- detní školy, avšak kariera vojenská byla mu zne- možněna tím, že vydán zákon, jímž všichni princové z rodu Bourbonů a Bonapartů vyloučeni jsou z ar- mády.

Bonapart Larrey Justin Fran Italka Roland Bourbon Bonaparte Anglie Francie Paříž

4 article

Princ Roland oženil se potom s dcerou boha- tého bankéře Blan ka v Monte Carlu a tím učiněn byl konec bídě. Choť jeho, dáma ušlechtilá, věnovala sestře Rolandově, když se vdávala, 2 milliony franků věna. Princevna Jeanna měla rovněž svůj románek Byla dovednou malířkou a pracovala pro několik illu- strovaných listů. Současně zajímala se o provencal- skou poesii. S markýzem de Villeneuve seznámila se jako s dokonalým znalcem provencalštiny. Oba bás- nili společně a konečně zamilovavše se do sebe, se vzali a lyru odhodili. Princ Roland ztratil svoji choť po porodu prvního dítěte, dcerušky, dnešní princezny Marie Bonapar- tovy. Zřídil jí nádherné mausoleum ve Versaillu, kamž uložena nyní jeho matka a o kolik let již dříve jeho otec Petr Bonaparte.

Roland Rolandův Villeneuv Bonapar Bonaparte Monte Carlo Versaill

5 title

Různé zprávy.

6 article

= »Málem byla by zavinila válku . . . « To jest to nejnovější théma, jímž právě obírají se americké listy, rozepisujíce se o »princezně Alici«. Když spo- lečnost, se kterou Alice Rooseveltova cestovala, při- šla z východní Asie do Malabarky, věnoval sultán ostrova Jola sličné miss na důkaz své úcty všeliké zbraně. Miss je přijala, avšak když jiný pohlavár. Jokaniu, odevzdal jí tkanici perel, jevila mnohem větší potěšení. Sultán byl proto velice pohněván. Předstoupil před Alici a sňal s prstu veliký prsten. který se jí vešel na dva prsty a s hlubokou úklonou jí svůj klenot odevzdal. Ale nebýti této rozvážlivosti sultánovy — bylo by došlo jistě mezi sousedyk = Úroda révy šampaňské byla letošního roku velmi špatná. Počátkem července zdál se býti stav velmi slibný, nicméně však v červenci a v srpnu poškodily révu časté bouře a krupobití. = Světová výstava pořádána býti má r. 1910 v Brusselu. Vláda jest myšlence uspořádání výstavy zcela nakloněna a kapitál k věci potřebný jest již plně upsán. Výstavní loterie zahájena bude r. 1909. válce.

Alik Rooseveltův Asie Brusel

7 title

Dary a příspěvky.

8 title

Složeno u pokladny „Národních. Listů-

9 article Ústřední Matici školské.

Ústřední Matici školské. Čáslav. Pan MUDr. Josef Kopecký Nymburk. Sbor obecné a měšťanské školy zasílá dar svatováclavský Král. Vinohrady. Pan Karel Straboch, práv- ník, dar svatováclavský Kamenice u Stránčic. Nejmenovaný zasílá dar svatováclavský Nechanice. Pan Frant. Janouch Kolě na Moravě. Při svatbě p. Keslera se sl. Em. Strnadovou vydražen zajíc, p. Fr. Kratochvílem darovaný Praha. Stolní společnost »Denní hosté« u Fleků“ místo věnce k uctění památky ze- snulého sládka p. J. Khopa Česká Třebová. V hostinci p. Jasenského na Trávníce vybráno při posvícenské zábavě Praha. Rodina Klečkova k uctění památky zesnulého p. Viléma Kubáta 155.22 K tomu z č. 283. odpol. ze 14. října 1905 K 598.689.59

MUDr Kopecká Straboch František Kesler Strnadův Kratochvíl J Khop Kubát Čáslav Nymburk Stránčice Nechanice Francie Praha Český Třebová Klečkov Janouch Kol na Morava

10 article

V celku odevzdáno K 598.844.8

11 article Spolku „Komenský“ ve Vídni.

Spolku „Komenský“ ve Vídni. Praha. Společnost »Vlastenecká cháska« u Fleků“ uspořádala k uctění památky ze- snulého sládka »u Fleků« p. J. Khopa korunovou sbírku členů a příznivců, ke které přispěli páni a dámy: A. Rychlík, J. Pokorný, J. Vašata, A. Neprášil, Häus- ler, J. Kapitán, Holzer, Machulka, Bilkář, Hladík, J. V. Marek, Jan Unšovský, V. Vaněk, Aug. Nezbuda, E. Krise, dr. Max Zelinger, Tašner, Lupíšek, V. Palla, B. Frant. Zrnka, Jan Šach, V. Pavlík, Lud. Hotovec, V. Novák, Krajíček, F. Krato- chvíl, Em. Stivín, J. Škaloud, Stejskal. Max V. Hainz, J. Jindrák, L. Čermák. Antonie Svobodová, A. Váchová, M. Pa- noušková, M. Černá, M. Marková, Emma Košťálová, A. Kučerová, Růžena Kraftová, Růžena Hejcmanová, L. Rosenzweig- rlasman, Vojta Neuman, V. Bartošovský, Karel Suchý, Mathauser, Fr. Kaufmann, V. Stolař, Karel Malý, Lad. Filip, V. Úr- ban, M. Prim, J. Suchý a 1 K, úhrnem Úřadnictvo městské kanceláře kanalisační odvádí přebytek sbírky na věnec zvěčně- lého p J. Heinemana Další příspěvek téhož úřadnictva ze sbírky na věnec

Komenský J Khop A Rychlík J Pokorná J Vašata Holzer Machulka Bilkář Hladík Marek Unšovský V Vaněk Aug Nezbuda doktor Zelinger Tašner Lupíšek V Palla František Jan šach V Pavlík Lud Hotovec V Novák Krajíček F Krato Stivín J Škaloud Stejskal V Hainz J Jindrák L Čermák Svobodová A Váchová M Černá M Marková Košťálová A Kučerová Kraftová Hejcmanová L Rosenzweig Vojta Neuman V Bartošovský Suchá Mathauser Kaufmann V Stolař Malá V Úr J Suchá J Heineman Vídeň Praha Häusler Francie

13 article

K tomu z č. 283. odpol. ze 14.října 1905 K 47.23077

14 article

V celku odevzdáno K 47.329.77

15 title

Spolku českých feriálních osad

16 article

v Praze.

Praha

17 article

Praha. Pp.: Ed. Bernard 10 K, dr. Vil. Kost- livý 2 K, Fr. Hlaváč, em. lékárník 2 K, Ferd. Hněvkovský, zem. účetní ofic. 2 K, Jindřich Šesták, VII., 10 K, Alois Kreidl 4 K, J. Vajshajtl, stavitel 2 K, Tom. Ma- děra, maj. obch. školy 5 K, Jos. Schröt- ter, učitel 4 K, dr. J. Friedrich, chem. lab. 2 K; z Král. Vinohradů: prof. dr. Fil. Počta 3 K, Jan Svoboda, vrchn. kom. 2 K, Karel Klimeš 2 K, Ot. Janáček 2 K. inž. Jan Kubíček, podn. staveb 10 K. Kocna, horní správce v Kitzbüchlu 2 K, R. Rakušan, lesmistr v Jabkenicích 2 K. K. Veselý ve Vltavotýně 5 K, K. Kaplan, řed. panství v Kroměříži 2 K, Joh. Proftová v Poděbradech 3 K, J. Bürgermeister Novém Městě n. M. 3 K, arch. Jos. Chle- beček v Brandýse n. L. 2 K, Ferd. Von- dráček, velkoobchodník v Terstu 4 K, MagPh. Jar. Javůrek, lékárník v Jičíně 2 K, A. Stehlík, c. k. lesní rada v Hoři- cích 2 K, Fr. Melichar v Brandýse n. L. 3 K, Cel. Rypl, dir. pojišťovny v Plzni 3 K, Šeb. Klička v Štenovicích 2 K, Jos. Nechyba, řed. cukrovaru v Rožďalovicích 4 K, Jos. Šára, ev. ref. farář v Hronově 3 K, JUDr. Jos. Hezký, advokát v Česk. Budějovicích 2 K, Jos. Anzenbacherv Plzní 2 K, Fr. Halama v Ústi nad Or.

Ed Ferd Hněvkovský Šesták Kreidl J Vajshajtl Tom Jos doktor Friedrich Král profesor Počta Svoboda Klimeš Otakar Janáček Kubíček K Kocn Veselá Proftová J Bürgermeister Magph Javůrek A Stehlík Melichar Rypl Klička Šára JUDr Hal Praha Ma Jabkenice Vltavotýn 5 K Kroměříž Poděbrady Brandýs Terst Jičín 2 K Plzeň Rožďalovice Jos Hronov Francie ústit nad Or Bernard 10 K obchodní . škola 5 K Kitzbüchla 2 K

18 title

5.80

19 title

Úhrnem

20 article

nedostatek důvěry; kdežto pro něho, dokonalého v dů- věře, byla radost jako křišťál. »Pověz mi, co budeš psáti«, řekla. Usmál se. »Ne«. »Ty mi neukážeš to psaní, až bude hotovo?« »Ne.« Tu mu vstoupil rozmarný výraz do oka. Ukážu ti cokoli, co píšu jiným ženám.« A dlouze ji po- libil. »Odbuďme to zároveň,« navrhoval, když byli opět v jeho nemocničním pokoji, onom pokojíku, který ona mu přenechala. »Ty budeš seděti na jedné straně stolu a já na druhé a dáme se do psaní a bude to brzičko odbyto.« », bože,« řekla. »Ano, myslím, že to bude nejlépe.« A dle toho také zaujali svá místa. Kalamář byl mezi nimi uprostřed. Oba měli rozloženo vedle sebe papíru, že by byl skoro stačil na presidiální zprávu. A per a tužek byla hojnost. Což to nebyl hlavní stan slečny učitelky z Medvědí říčky? »Jej, což si to nenapíšeš dříve tužkou?« zvolala, vzhlédnuvši od svého prázdného aršíku. Pero jeho se po- hybovalo pomalu, ale vytrvale. »Ne, nemyslím, že by bylo třeba«,] odpověděl, maje nos až na papíře. »Ach, proklatě, tu je kaňka!« Roztrhal zkažený počátek na kousíčky a hodil to do krbu. »Je příliš plný«, poznamenal a vzal kalamář a ulil trochu z okna. Seděla zničena nad svými nezdařenými náběhy. Kdyby jej slyšela klíti, nebyla by si z toho nic dělala. Měla to spíše ráda, když klel. Dovedlť klíti, že tím neurážel. Jest to skutečně ku podivu, jak totéž slovo zní mnohem hůře v ústech jednoho člověka než druhého, Ale neslyšela jej. Mysl její tonula v kupě zlomkových vět. Každá my- šlenka, již počala, vyzněla na prázdno, nebo narazila na 348 — 345 —

bůh

21 article

»Tvá matka není »každý«. Ona je tvá matka. Cítím se jí náramně zodpovědným za to, co jsem učinil«. »Ale já jsem to učinila!« »Myslíš tak? Tvá matka nebude toho mínění, Hodlám jí dnes dopsati.« »Ty! Psáti mé matce! Ach, pak bude vše naprosto jiné! Oni všichni budou« — Molly se zamlčela před vi- děním Benningtonu, jež se jí zjevovalo. Do pohádky, již prožívala se svým milencem pastevcem, vpadly hlasy světa. Slyšela je z daleka. Viděla ty oči Benningtonu, jež pozo- rují muže po jejím boku. Dovedla si představiti bennington- ské uši, jak pasou po chybičkách v jeho angličině. Zjevily se před ní ony obchůzky po návštěvách, jež by byli nu- ceni vykonati. Jak zazvoní zvonek u dveří, to čekání v sa- loně, až by paní domu sešla, pronášela své připravené blahopřání, zatím co její tajné pohledy hltají Virgiňanův zevnějšek a jeho způsob, když stojí a sedí. Bude míti tehdy rukavičky a ne otřásněné rukavice z koziny. A jakž by mohli vypozorovati v něm, až bude v hladkém černém kabátu a vestě onoho muže, jakým je? Co by v něm mohli nalézti za těch kratičkých formálních návštěv z toho všeho, co ona o něm věděla? Z oněch věcí, pro něž naň byla hrdá? On bude mluviti krátce a prostě; oni řeknou: »Ach, ano!« a »Jak vám to zde musí asi připadati rozdílným od Wyomingu!« — a potom, až se mu při odchodu zavrou dvéře za zády, řeknou — Na- prosto budou ho podceňovati, a ani dost málo nebude po- chopen. Proč by měl býti podroben tomu všemu? Ne, nikdy ! Ale při všech těchto napolo utvářených, chvatných, trapných myšlenkách, jež proudily dívčinou myslí, zapo- mněla naprosto na jednu pravdu. Pravda bylo, že hla „Virgiňan-.

Moll Virgiňanův Virgiňan Wyoming Bennington