V Praze, ve čtvrtek dne 19. října.

K číslu 288. čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy- ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h

Uherská krise. Fejérváry také finančním ministrem. Z Vídně, 19. října. Čekají sem opět Fe- jérvára. Tentokráte přijede se svými ministry. jichž počet se o dva zmenšil. Jeho naděje, že bar. Dániel přijme portefeuille financi a hr. Szecsén, rakouský vyslanec u Vatikánu, porte- feuille ministra a latere, nesplnily se. Oba tyto portefeuilly převezme Fejérváry sám a tak bu- deme toho svědky, že starý generál bude zároveň ministrem financí, což nepřekvapuje v době, kdy pařížský finančník je ministrem vojenství. Stanovisko koalice. Z Pešti, 19. října. (Fremdenblatt.) Výbo koaličních stran je svolán k poradě na pondělí, aby zaujal stanovisko k novému kabi- netu Fejérvárovu. Košut přibude sem dnes večer, hr. Apponyi v sobotu. Ministerská rada. Z Pešti, 19. října. Baron Dániel pro- hlásil v liberálním klubu, že nebyl s to porte- feuillu financí přijati. Včera odpoledne konala se ministerská rada, ve kteréž se zúčast- nil také nový ministr orby bar. Teilitzsch. V politických kruzích se proslýchá, že zabývala se otázkami věcnými, zvláště jmenová- ním nového guvernéra ve Rěce, no- vého místopředsedy sněmovny mag nátské a změnami na místech nadžupanů. Odňatá královská subvence německému divadiu v Pešti. Z Vídně, 19. října. »Zeit« oznamuje na svůj vrub z Pešti: Cisařský dvůr od založení německého divadla lidového měl tam loži, za kterou platil 4000 zl. ročně. Vzbu- zuje obecný podiv, že letos subvence ta nebyla obnovena. Vysvětluje se to okolností, že v di- vadle tom poslední dobou provozuje se hra, ve které se posměšně líčí život dvorský. Dvornímu lokajovi kladou se do úst slova, jakých oby- čejné užívá panovník při cerklech a když při- jímá svoje hosty. Provozování této hry bylo dvorskými kruhy velice zazlíváno. Následek byl odnětí subvence.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Velký kníže Cyril. Z Londýna, 19. října. »Daily Express« uveřejňuje podrobnosti konfliktu caras velkým knížetem Cyrille m. Když noviny uveřejnily zprávu o tajném sňatku vel- kého knížete s rozvedenou velkovévodkyní hes- senskou, car žádal prýna něm vysvětlení. Velký kníže jel ihned do Petrohradu a potvrdil carovi zprávu. Car prohlásil na to, že sňatek nemůže býti uznán na Rusi za platný, poněvadž byl uzavřen nezákonně. Po prudkém sporu velký kníže nejbližším vlakem odjel do Berlína. Car vyloučil jej nejen z armády, nýbrž odňal mu také apanáži jako členu carské rodiny. Po- hraničním strážím dán rozkaz, aby velkého kní- žete nepustily do Rusi.

Telegrafické zprávy.

Z úřadního věstníku. Z Vídně, 19. října. Správce ministerstva kultu a osvěty potvrdil, usnesení prof. sboru o připuštěni auskultanta dra. R. Maršana jako soukromého docenta pro rak. říšské dějiny na právnické fakultě české university v Praze. O hrab. Lamzdorfovi Z Vídně, 18. října. (C.-B.) »Fremdenblatt« píše: »Zpráva o vysokém vyznamenání, jež udělil car hr. Lamzdorfovi, vyvolala ve Vídni neobyčejně sympatický dojem. Hr. Lamzdorf má zvláštní nárok na vřelou účast politických kruhů Rakousko-Uherska, poněvadž jeho působení v čele petrohradského zahraničního úřadu značně na- pomáhalo vybudování intimního přátelského po- měru mezi Rakousko-Uherskem a Ruskem. Spo- lečné působení obou vlád na poli reformní akce v Makedonii ukázalo celému světu blahodárný význam této shody.«

SlI Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Kníže bulharský v Paříži. Z Paříže, 18. října. (C.-B.) Za hostiny dá- vané předsedou ministerstva Rouvierem na počest knížete Ferdinanda, poděkoval kníže předsedovi ministerstva a vládě za skvěléa srdečné pohostinství a pravil, že Bulharsko, ob- divovatel Francie, dovede skvělé přijetí, uspořá- dané jeho knížeti, oceniti dle skutečné ceny. Kníže spatřuje v projevech sympatií, jichž před- mětem byl, záruku, že blahovolný zájem Fran- cie povzbudí všechny Bulhary v jich víře ve stále lepší budoucnost. Předseda ministerstva Rouvier děkoval a prohlásil, že kníže Ferdinand zanechá u těch, kdož měli čest jeho návštěvu přijati, cennou vzpomínku. Položil pak důraz na přátelství Francie k Bulharsku. President Roosevelt. Z Washingtonu, 18. října. (C.-B.) President Roosevelt nastoupil dnes okružní cestu jižními státy. President Roosevelt promluvil ve hlavním městě státu Georgie. Z Atlanty, 18. října. (C.-B.) President Roosevelt měl zde řeč, ve kteréž pravil: Národ nechť si uvědomí, že stavba Pa- namského průplavu nutným činí, aby moře na obou stranách průplavu bylo střeženo. Dále značí tato stavba, že mají Spojené státy zvláštní zájem, aby na pobřežích a na ostrovech Karajb- ského moře pořádek byl zachovám Soudím, že moudrá a velkodušná pomoc i nej- zpozděnějším národům prospěje, je povznese a na cestu pořádku a svobody uvede, tak že o sobě budou moci obstáti. Kdyby však takovouto pomoc odmítli, způsobilo by jim to v Americe špatný konec a donutilo by Ameriku, aby se na krveprolití připravila. — Dále pojednal president o domácích úkolech, o dělnických sdruženícha trustech a poukázal na nutnost, aby boháč i chuďas byli přesvědčeni, že zákonem chráněni, ale také zákonu zodpovědni jsou.

FEUILLETON. Ponocenská služba — těžká slažba Napsal Ferd. Mačenka. „Každá služba je těžká — ale ponocenská je ze všech nejtěžší“, říkává blatický ponocný Dlabola. Jest ovšem málo takových ponocných, kteř by tak svědomitě svůj úřad zastávali, jako čin blatický Dlabola. Dobrý ten muž má na mysl stále jenom prospěch obce, které slouží obě- tavě již po třicet let. Třicet let! Třicet let úmor né noční práce! A teď, prosím, aby vážený čtenář podnik se mnou malou noční procházku. Vím sice, že vážený čtenář nerad se v noci toulá, však chce-li poznati Dlabolu a jeho službu, musí ho vyhle- dati tam, kde jest pole jeho činnosti, t. j.z humny obce. Tam hrozi obci největší nebez- pečí, tam musí být Dlabola v noci na stráži A taky je! Půjdeme tedy po návsi, přeskočíme von- nou stružku, jejíž pramen sluší hledati ve hno- jišti souseda Loudy, přelezeme obratně nízkou branku na konci „ulice“, jejímž účelem je za brániti dvounohé havěti vstup na pole — a již jsme za humny, kde vévodí teď v noci otec Dla Najdeme ho zcela jistě za Kuřilovic cha- lupou, kde je malý panrbek, osázený akáty a kde je krásná jetýlková travina, zvoucí k li- bému odpočinku. Tam sedí aneb leží tatík Dlabola, suko- vitou hůl maje položenu v trávě a v ústech žmole okousanou špičku krátké dýmky. Pa- hrbek je kulminačním bodem obce, odkud pře- zírá Dlabola celá humna. Běhati kolem obce není mu třeba, poněvadž tuto bezduchou prác vykoná zaň zcela ochotně jeno pes Vořech. bola.

Vykoná ji tím ochotněji, že na druhém kone obce bydlí neméně ušlechtilá příslušnice psího redu, jménem Diana, k níž zahořel Vořech plným žárem svého šestiletého srdce .. Otcové obce uložili Dlabolovi, aby každou hodinu noční pískal na různých místech obce. Nesmysl! Představte si, prosím, situaci: Dlabola píská na jednom konci obce zdlouha dvanáct hodin. Neprozradí-li tak vlastně zlodějovi, kde stojí hlídka? A nemůže-li zatím zloděj vykrást celý pretější konec vesnice? Aby se neřeklo, že je rebelant, píská Dla- bola desátou a jedenáctou hodinu noční. Obecní výboři chodívají v té době z hostince domů a zle by se horšili, kdyby neslyšeli Dlabolovy pí- šťalky. Ostatních hodin Dlabola již nepíská, jed- nak z přesvědčení (jak nahoře jsem uvedl), ale také proto, že někdy také — službou jsa pře- možen — usne... Kdož by se tomu divil? Hlavu podepře o ruce, dýmka sklesne na stranu, ale neuhasne — toto! Občas vypluje z jejích útrob obláček kouře a zasvitne paprsek ohně. Dlabola spí a kouří. Vážený čtenář tomu sice nevěří — ale nemonu si pomoci!

Občas zpozoruje Vořech něco podezřelého a zlostně zavrčí. Dlabola se zdvihne, z dýmky šlehne silnější světlo, větší obláček vypluje z ní do výše — Dlabola je vzhůru. Rozhledne se sokolím okem kolem do kola a vida, že hor- livost Vořechova byla nemístnou, řekne do- brácky: „Lehneš, mrchc!“ A spí dále. Někdy však Vořech neustává ve štěkotu a doráží na člověka, jenž ruší noční klid. Tako- vým člověkem je příkladně soused Martinee z blízké vsi, který chodí občas do Blatic na dobré pive a napojí se tu s neobyčejnou dů- kladností tak, že mu ochabnou svaly na nohou a cn není při nejlepší vůli s to, aby vylezl na kopeček za vsí, kudy vede cesta k jeho do- mevu. Chvíli se drápe vzhůru, když však po- zná marnost svého počínání, sedne si s resig- nací do trávy (někdy také do bláta) a počne hla- sitě stěžovati si do mizerie dopravních pro- středků v Blaticích. Když se dosti nahuboval, dá se do zpěvu vlasteneckých písní, jako na příklad: „Nepůjdu domů ... Bodejť by šel, když nemůže! Jeho mohutný hlas proniká až tam, kde bdi pes Vořech a spí jeho pán, ponocný Dla- bola...

Dobrý ten muž nedbá nikterak, že musí opustit půvabný palouk pod akáty a spěchá na pomoc nebohému poutníkovi. S otcovskou péčí pomůže Martincovi na nohy a dovede ho až ke dveřím jeho bytu. Nic nedbá na to, že ho Mar- tinec v bujné náladě obmýšlí zvučnými titula- turami, pro něž zachází vždy do říše domácích ssavců. Když se Martinec dostal šťastně domů, sáhne de kapsy, vyndá několik drobných mincí a rozloučí se se svým ochráncem dojemnými slovy: „Tu máš, dědku. Toto familiární oslovení ponocného nikdy neurazí. Poděkuje zdvořile a jde opět vážným krokem nazpět, aby vykonával dále svůj ob- tížný úkol za humny obce .. Tam ulehne opět do trávy, zadívá se na střechy chat, jež oblévá luna stříbrem svého svitu a pod jejichž krovy spí dobrý lid, znavený lopotneu prací polní. . V takových cnvílieh, kdy příroda hýří vna- dami letní noci, kdy hrdlo nočního pěvce roze- zpívá se dojímavými legendami, v takových chvilích jme starocha ponocného jakýsi stesk a z úst vydere se mu bolestný povzdech: „Jó, ponocenská služba je těžká služba...“ Hlava skloní se do trávy, dýmka sklesne na stranu a Dlabola — spí . ..