1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 287. ze dne 18. řijna 1905.
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
50leté jubileum české osady v Americe.
(Z pozdravného lístku našeho krajana.)
Nedávné neděli oslavovali rolníci michiganští
zdéjší padesátileté trvání první české osady, založené
v Chicagu roku 1855, která vyhledala sobě místo pro
své působení v severo-východním cípu Michiganského
jezera. Toho roku se zakládal v Chicagu česko-něme-
cký osadní spolek. Napřed vysláni zvědové, kteří na-
jali plachetní loď a pustili se vyhledati „zaslíbenou“
zemi ve státu michiganském. Po několikadenní plavbě
šťastně přistáli u malé osady, Shomekipské, obydlené
několika Francouzi a Indiány, asi dvě stě mil od Chi-
caga. Tam vystoupili na břeh a pustili se 10 mi
na západ, Při zálivu jezera, zvaném Pyramid Bay, za-
ložili město North Unity v pustém lese, kde se sekera
ještě ničeho nedotkla a pospíchali nazpět do Chicag
sděliti svým bratřím, co viděli a jaké krásné místo
vynašli a jaké drahocenné lesy spatřili.
Hned byla svolána schůze, v níž se rokcvalo
o budoucnosti a na to odebralo se několik rodin do
onoho ráje. Z českých rodin jeli Antonín Kučera, Karel
Vyskočil, Jakub Čelák, Josef Berkman, V. Jandus,
Eduard Kafka, N. Tábor, L. Kroupa, Viktor Petrtyi
a Vojtěch Štěpánek.
Odjeli z Chicaga v srpnu 1855. Za nimi v měsíc
listopadu přijely rodiny Krubnerova, Kratcova a Mu-
silova. Krajané odebrali se tam proto, že si moh
každý zabrati kus pozemku c býti svým pánem.
Každý z přistěhovalců stavěl dle svého plánu, ně-
které domy byly obloženy chvojí, jen byl vynechán
malý otvor pro okno, tak že se domy podobaly víc
méně medvědím brlohům, než lidskému obydlí.
V nejbližším okolí potulovali se Mormoni, o kte-
rých šla pověsť, že loupí a vraždí. Proto byla zorganí-
sována a vyzbrojena zvláštní garda k uhájení majetku
nových přistěhovalců.
Francouz
Indián
North
Kučera
Vyskočil
Čelák
Berkman
V Jandus
Kafka
L Kroupa
Petrtyi
Štěpánek
Krubnerův
Kratcův
Amerika
Chicago
Bay
3
article
Šlo vše dobře, až přišla zima. Byla velmi tuhá
sněhu spousty a jezero Michiganské zamrzlo, takže
osada byla odloučena ode všeho světa. Kdo s sebou
přivezl zásobu potravin z Chicaga, byl na tom dobře
hůře bylo těm, kteří ničeho nedostali ani za peníze
Nejhůře pylo o mouku a maso. Kdo měl více, pomáha
druhému. K jaru, když již sníh částečně zmizel
ledy roztály, dostoupila nouze vrcholu. Ale když bývá
nejhůře, pomoc bývá nejblíže. Nad krajinou se snesi
v celých hejnech divocí holub.. Každý z obyvatel se
chopil bouchačky i střílelo se a bylo částečně po nouzi
Když pak vody opadly a loď přijeti mohla z Chicaga
se zásobami potravin, bylo zase dobře. Prvního láta
zase přibylo několik osadníků i začal se stavět přístav
pro lodi. Domov se všem zamlouval, břehy jezera byly
vroubeny zeleným lesem a tu a tam protékaly pra-
meny čisté vody jako křišťál. Na východní straně vy
čníval vrch, zvaný od plavců Sugar Loaf, čeští osad
níci pokřtili jej Blaníkem, kteréž jméno mu zůstalo
A bylo veselo mezi tou českou omladinou, zvláště pak
o hudebníky nebyla nikdy nouze. Tak uběhl prvn
rok a přišla druhá zima, která byla poněkud mírnější
neb byla přivežena zásoba potravin z Chicaga a ně-
kolik párů potanu
Asi za 4 nebo 5 roků stal se — z North Unity
Písek. Češi bydleli na svých pozemcích a na zimu
odebrali se do Traversu, kde byla velká pila na prkna
a kde dostávali práci. Hotovili klády za třináct dollar
Čech
Chicago
Sugar Loaf
North unit Písek
4
article
měsíčně a stravu. Bylo to síce márc, ale nouze je k to-
mu donutila
Za dnešních časů panuje v místech těch blaho-
byt. Farmáři domohli se slušného majetku a farmy
jejich jsou dobře vzdělávány. Kde se před lety ko-
palo motykou a žalo srpem, pracují nyní samova-
zače a každý z obyvatel má moderní obydlí. Jen tu
a tam ještě pro památku stojí starý srub . . . Okres
protínají dvě dráhy.
Letos, kdy už jen několik málo z prvních osad-
níků jest na živu, oslaveno srdečným krajan-
ským způsobem půlstoleté trvání prvního českého
koloniálního podniku v Americe . . . Všichní kra-
jané z dálného okolí, kteří byli zakladateli osady.
sjeli se do hotelu Atkinsona, jenž byl místem slav-
nosti. Asi v jednu hodinu zasedlo se k společnému
obědu, při kterém nescházely ani české koláče s má-
kem, na které byl ovšem největší odbyt. Po obědě
šlo se na hon i skolen osvědčenými »střelci« netvor
s obroučky a pípou a několik beden láhvového, při
čemž rozproudila se přátelská zábava, střídající ses
tancem a zpěvem. České písně rozléhaly se daleko
do lesů, kterých je v okolí hojnost. Krajan Frant.
Kraic, jeden z nejprvnějších osadníků, který vstu-
puje již na práh devadesátky a je dosti ještě čilým,
byl prvním v kole, nezapomněl ještě na ty české
sousedské i musili mu je zahráti . . . Ti mladšíz
úcty k jeho stáří opustili kolo a ponechali mu do
libosti solo, čehož 90letý český dědeček jak náleží
využitkoval. Při zpěvu, tanci a ve vzpomínkách na
první krušné doby uběhl den a počalo se stmívati.
Naši oslavovatelé při velmi dobré náladě počali se
rozjížděti s přáním, by každým rokem stejným způ-
sobem oslavili další působení první české osadyv
Americe .
Atkinson
František
Kraic
Amerika
5
article
= Nezdařený útěk amerických vězňů. Pověstná
oanda lupičů, pojmenovaná po svém náčelníku „Hack
Lehey gang“ učinila těchto dnů jednou večer o půl
hodině druhý pokus dostati se v Somervillu na
svobodu z okresního vězení pomocí dynamitu. Zvlášt-
ní strážník konal právě hlídku před vězenm. Ve zdi
otevřel se pojednou otvor asi čtyři čtverečné stop
v objemu přímo nad hlavou Mooreovou. Strážce stál
tak těsně u zdi, že velká massa cihel a trosek, ze zdi
vyražená, přeletěla mu přes hlavu a rozstříkla se ve
vzdálenosti asi 100 yardů po vězeňském dvoře. Za
okamžik objevil se Hack Lahey a jeho dva společ-
níci v otvoru zdi a shlédli dolů na Mooreův revolvér.
Moore vypálil po první hlavě, kterou zasáhl a tři
prchající vtáhli se rychle zpět a seskočili na dlažbu
věznice bez pohromy. Rána výbuchem způšobená
oyla slyšána na půl míle daleko a pobouříla ce,ou
obec. Výpomocný šerif Anderson, který dlel ve své
offici v průcelí vězení, pospíšil s puškou v ruce
k místu, kudy lupiči chystali se prchnouti, a až do
příchodu detektiva držel je v šachu, zatím co. Moore
venku konal stráž. Celkem nalezalo se ve vězení 26
vězňů. Všichni byli v buřičské náladě a když vě-
zeňským úřadníkům dostavila se posila z venčí, byli
násilím k poslušnosti donuceni a do svých cel zavřeni.
Jak vězňové dostali dynamit, jest hádankou
Hack
Mooreův
Lahey
Moor
Anderson
Somerville
6
article
Zemřelí v Praze
Zemřelí v Praze
Dne 6. října 1905: Hroneš František, žen
mistr obuvnický, 61 rok, 993—I. Pavka František, žen
majitel ozdobnického závodu, 66 roků, 1642—II. Smil-
lerová Antonie, vdova, 80 roků, 1210—II. Wildtová
I Pavko
František
Antonia
Praha
Hroneš František
7
article
Františka, vdova po akadem. malíři, 71 rok, 1329—I
Kavka Bohumil, 4 roky. 652—VII. Chomoutová Anna
manžeka dělníka, 41 r., 696—VIII. Janoušková Anna
vdova po truhláři, 62 roky, 503—VIII. Marek Antonín
syn obuvníka, 3 měs., 53—VIII. Šulc Ladislav, syr
dělníka, 3 měs., 503—VIII. — U Milosrdnýcl
bratří: Mokrý František, ovdov. rolník, 86 roků. —
U Milosrdných sester: Kortanová Josefa, man
želka dělníka, 27 roků. Mráz Hynek, svob. dělník, 6
roků. — Ve všeobecné nemocnici: Bene
Václav, žen. býv. dělník, 71 rok. Filaunová Růžena
manželka vlásenkáře, 57 roků. Schil Rudolf, svob
úřadník, 18 roků.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Ve středu 18. října.
Začátek o 1/23. hod. odpol
ZAZ A.
Komedie o pěti dějstvích. Napsal Berton a Charles
Simon. Přeložil František Šimák.
Režisér Florentin Steinsberg-
Ve středu 18. října.
Sárka.
Zpěvohra o třech dějstvích. Složil Zdeněk Fibich.
Text napsala Anežka Schulzová. Dirigent Karel
Kovařovic. Režisér Robert Polák.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/210. hod
František
Kavka
Anna
Janoušková
Anna vdova
Marek Antonín
Šulc
Ladislav
Mráz
Bene
Růžena
Král
Berton
Simon
Šimák
Steinsberg
Fibich
Schulzová
Kovařovic
Robert Polák
Praha
národní divadlo
U Milosrdnýcl bratr
Mokrá František
Kortanová Josef
Zaza A
8
article
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
V zahraděl.
pražského měšť. pivovaru
Ve středu 18. října.
Začátek o 7. hod
Novinka:
Třetí škadrona.
od B Buchbindra. Přeložil O.
Žert o 3 jednáních
Berka.
Režisér V. Spurný.
O Žert
Berek
V Spurná
Praha
lidový divadlo
18
article
zbledla.
»Tuhle mne došlo psaní od vás,« pokračoval opět
jemně.
»Ode mne« — Zapomněla na ně.
»Ono psaní, jež jste napsala, dávajíc mi s bohem.
Psala jste je před nedávnem — ani ne před měsícem,
ale pro mne je to již dávno a dávno.«
»Nikdy jsem vám nedala znáti« — počala Molly.
»Doktor,« přerušil ji opět, avšak tentokráte velice
něžně, »dal rozkaz, že musím být udržován v klidu. Při-
znávám, že jste si myslila, kdybyste mi to řekla,
že by —«
»Odpusťte mi,« zvolala dívka. »Měla jsem vám to
skutečně dříve říci! Nemám skutečně žádné omluvy !«
»Proč byste mi to byla měla říci, když se vám
zdálo lépe neříci? Psala jste. A pravíte (pozvedl psaní),
že nebudete nikdy s to oplatiti laskavost; ale obrátila
jste kartu. Já vám nemohu nikdy oplatiti ničím.! » Ničíml
Tak jsem si představoval, že se dopachtím zpět na Mizící
říčku a nechám vás odjeti, když jste nechtěla říci mi
ústně s bohem. Vždyť jsem viděl kufry. Paní Taylorová
je příliš jemná žena a nevyzná se v úskocích lži i ne-
mohla mne oklamati. Věděl jsem, že odjíždíte na dobro,
již od onoho okamžiku, co jsem uviděl kufry. Ale ted
přišlo zde to psaní a zdá se mi, že nezbývá jiného, leč
že musím promluviti. Přemýšlel jsem mnoho, když jsem
ležel zde v tomto pokoji. A dnes — mohu říci, co jsem
si myslíval. Nemohl jsem vás učiniti šťastnou. «
Zamičel se, leč ona neodpovídála. Hlas jeho stal se
jemnějším než šepot a přece to nebyl šepot. Při jeho ti-
chých slabikách se odvrátila, oslepena náhlými slzamj.
Moll
Taylorová
19
article
»Tohle je přece to nejlepší,« řekl Virgiňan. »Tu lze
mysliti jen jedno jediné.«
»Ale jen počkejte,« řekla dívka spěšně. »Tu jest,
jak se rozešli«:
»Za mysem náhle přižene se moře
a slunce zří přes okraj strmé hoře,
za zlatem jeho stezka vede přímá —
mne lidí svět však neodolně jímá.«
»To je velice, velice pravdivě,« mumlal Virgiňan,
sklopiv oči před upjatýmodívčiným zrakem.
»Pohádali se?« vyptávala se.
»Ach ne !«
»Ale —
»Trvám, že ji měl velmi rád.«
»Jste si tedy jist, že se nepohádali ?«
»Naprosto jist, madam On by se vrátil, až by pře
hrál více té hry.«
»Hry?«
»Života, madam. Nechť konal cokoliv ve světě lidí
Tenhle kus je jádro, madam!«
»Nu, já nenahlížím, proč myslíte, že je o tolik
lepší než ostatní.«
»To bych stěží dovedl vysvětliti,« odvětil muž
»Ale ten spisovatel něco zná.«
»Jsem ráda, že se nepohněvali,« řekla Molly za-
myšleně. A počínalo jí býti milé, že jest její mínění
vyvraceno.
Obvazy jeho staly se trochu nepohodlnými i bylo
nutno převázati je a tak se obrátil jejch rozhovor od li-
teratury k Wyomingu a Molly se tázala, byl-li již před tím
někdy postřelen?
„Vírgiňan.“
Virgiňan
Života
Moll
Wyoming