V Praze, ve středu dne 18. října.

K čislu 287. Čislo v Praze za 21 a na venkově za 3h

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Pošton: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80 h

NARUDNÍ

Il a expedice.

Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Za všeobecné hlasovací právo. Z Vídně, 18. října. Ze Lvova sděl u jí V parlamentní komisi konservativních stran ha- ličského sněmu bylo usneseno nenavrhnouti přechod k jednacímu pořadu přes návrhy podané na změnu zemského řádu vo- lebního, nýbrž podati návrh na zavede n všeobecné kurie o — — — 15 man- dátech! Sociální demokraté halič- ští chystají na pondělek velikou demonstraci pro všeobecné vo- lební právo. Vydali provolání, kterým se vyzývají dělníci, aby v pondělí dopole- dne práci zastavili a brali se pře budovu zemského sněmu. Deputace stejným způsobem, jako se to stalo v Praze v Brně, maršálkovi a místodržiteli podá pamětní spis, ve kterém se žádá všeobecné právo volební do sněmu zemského. V deputaci nalézati se budou delegáti všech měst haličských. Delegátem krakovským bude posl. Daszy ňs ki. Z Vídně, 18. října. »Arbeiterzeitung« ozna- muje, že posl. Seitz v páteční schůzi dolno- rakouského sněmu podá tento pilný návrhi Zemský výbor vyzývá se, aby sněmu po- dal osnovu zákona ohledně vše- obecného, rovného, přímého a taj- ného práva hlasovacího pro sněm dolnorakouský. Poněvadž k pilnému návrhu je třeba dvanácti podpisů, obrátil se posl. Seitz na poslance Koliska a Marchetta jako před- sedy německých klubů sněmovny dolnorakouské za podpisy. Oba odvětili, že mu dají odpověd v pátek. Změny v ministerstvu železnic. Z Vídně, 18. října. »Zeitu« sdělují z P lzně z pramene prý dobře zpraveného, co jsme v po- slední době slyšeli již několikráte, že totiž bude povolán dvor. rada Tuček, správce plzeňského ředitelství státních drah, ještě před koncem tohoto roku do ministerstva že- lezničního jako sekční šéf. V gene- rální inspekci, která při reorganisaci státních

drah sotva zůstane nezměněna, pozoruhodné změny osobní nestanou se žádné. K doplňovací volbě do krajinského zemského sněmu. Z Vídně, 18. října. Slovinští dů věrníci v Celji se usnesli kandidovati pro doplňovací volbu do sněmu zemského místo ne- božtíka posl. dra. Žičkara ve všeobecné kuri selské redaktora mariborského »Slovenského Go- spodara« Korošce. Doplňovací volba do říšské rady. Z Vídně, 18. října. Dnes koná se doplňo- vací volba poslance na říšské radě v 5. ku- rii liberecké. Kandidátem sociálních de- mokratů je Viktor Adler, kandidátem něme ckým Prädiger. [Projev Srbů v Chorvatsku. Z Vídně, 18. října. Ze Zadru telegrafují: Na včerejší konferenci Srbů z Dalma- cie a Chorvatska usneseno podporo- vati zápas Maďarů a Chorvatů z neodvislost, zejmena pak za sjedno cení Dalmacie s Chorvatskem, ale s výhradou, že zaručí se národům v ze- mích koruny uherské svobodný vývoj a Srbům v zemích chorvatských napro- stá rovnoprávno st.

Události na Rusi.

Studentský revoluční projev. Z Berlína, 18. října. »Localanzeiger« sdě- luje z Moskvy, že předevčírem v universitě do- šlo ke schůzi studentské a dělnické, na kteréž promluveny byly řeči nejrevolučnější. Naposledy promluvil neznámý agitátor, jenž na- vrhl tuto resoluci: povraždění všel ch ministrů, zničení carského rodu, zavedení demokratické republiky. Resoluce ta byla uvítána za zpěvu marseillaisy takovým lomozem, že mohlo se souditi, že je přijata. Jen jednotlivci odporovali. Studentky studenti brali se pak od redakce k redakci, žá- dajíce, aby byly zavřeny a hrozili násilím. Této hrozbě musilo být vyhověno.

Universitní nespokojenost. Z Oděssy, 18. října. Rektor telegrafoval ministru osvěty: Vyučování je nemožno, dokud nebude udělena všeobecná svoboda politická. Studenti se usnesli na společné schůzi, že do přednášek budou choditi jen, bude-li učiněna universita přístupnou politické propagandě.

Proti polské revoluci.

Z Londýna, 16. října. Varšavský zpravo- daj sděluje »Observeru«, že bylo v únoru mezi Německem a Ruskem a podobně mezi Rakou- skem a Ruskem ujednáno, že v případě revo- luce v království polském obě mocnosti spo- lečně nejméně dvě divise pošlou do Polska. Ujednání to stalo se na naléhání Německa. (Pravděnepodobnost zprávy té bije do očí, Ru- sko zajisté by učinilo samo pořádek v Polsku za revoluce.) Z Mandžurie. ch. Z Londýna, 19. října. Dle zpráv to- kijských započali již včera Japonci s ústupem z Mandžurie. Sachalin. Z Petrohradu, 17. října. Ruský oddíl vojska opět obsadí nyní severní část Sachalinu a Alex- androvsk, jižní Sachalin zůstane dle mírové smlouvy v rukou japonských.

Telegrafické zprávy. Pařížská městská rada.

Z Londýna, 18. října. Včera večer uchy- stal předseda rady hrabství londýnského na po- čest zde dlících členů pařížské městské rady hostinu, jíž se účastnili mimo jiné francouzský vyslanec Chambon a více členů parlamentu. Z Londýna, 18. října. Při uvítání členů pařížské městské rady podal král, jenž měl uniformu polního maršálka, ruku hostem a při- pomenul pohostinské přijetí, jakého se mu do- stalo v Paříži. Vyslovil přání, aby návštěvníci nalezli stejné pohostinství v Londýně a odnesli si milou upomínku na pobyt v britském hlavním městě.

FEUILLETON. Malý příběh. Napsal Julius Skarlandt. Potkal jsem ho tehdy kdesi na Novém městě. Byla únorová noc a v ulicích dosti živo, bylt konec masopustu. Poznal jsem ho ihned,“ on mne teprve po chvíli. Překvapily mne jeho po- divně svítící oči a nedbalý zevnějšek, kdysi velmi elegantní. K mým otázkám, jak octnul se v Praze. odpovídal dosti vyhýbavě, ale pojednou, jakoby se byl rozpomenul na důvěrné naše přátelstv ještě na gymnasiu, uchopil mne pod paží a na- bídnuv se, že mne doprovodí, počal vypravovati „Nevím, znal-li jsi Gabrielu. Pocházela z mě- stečka, kde jsem jako student trávíval prázdniny Zdá se mi, že jsem ti ji představil v Praze na kterémsi studentském plese. Upamatoval jsem se skutečně, že uvedl mne kdysi do společnosti starší jakési paní a mladičké venkovské krasavice, kterou tehdy označoval jako svoji nastávající nevěstu. „Asi rok potom jsme se rozešli. Po několik let nepřišel jsem v končiny, kde byla domovem a zapomenul na ni úplně. Nevdávala se, tak aspoř vypravoval mi jednou kdosi z tohoto kraje. Však před nedávnem vzpomínka na ni přepadla mne náhle a neočekávaně. Snažil jsem se potlačiti ji. ale marně. Podrobnosti oné historie draly se mi víc a více na mysl a to právě v době, kdy jsem nebyl dosti zdráv a kliden. Rozrušovalo mne to. Pravda, měl jsem ji rád a líbily se mi její veliké, hnědé oči, jako snem zastřené, ale příliš chladné. Spojoval jsem ji vždy s představou podzimu, aniž jsem si uvědomoval proč vlastně.

„Slunce v mlhách...“ „Chtěl jsem, aby byla sluncem mého života. Brzy však jsem po- znal, že není to možno. Existovalo cosi, co mne časem odpuzovalo, co mne trýznilo. Byl to jen podivný chlad její povahy, příliš tvrdé a uza- vřené? Nevěděl jsem dobře, ale opojení mizelo, to jsem dobře cítil a tak znenáhla shledával, že její oči nejsou vlastně krásné, smích její že je příliš hrubý a že nemá ani příčiny, býti ke mně do té míry nevšímavou.... Rozešli jsme se. „Měla být mužem,“ říkával jsem si tehdy, ač ni- koli bez bolesti, kterou jsem ku podivu lehce přemohl. Nechápal jsem proto, jak pojednou, jako zašlý obraz, tajemnou rukou obnovený. mohla se mi tak neodbytně objevovati v duši. To nebyly vzpomínky prosté a nezraňující, ale žhavé, opojivé sny, které rozpalovaly mé nervy a s kterými vrátila se tiše a nevtíravě celá smutn krajinná scenerie konce oné lásky, která u Ga- briely vlastně ani láskou nebyla, jak jsem byl tehdy přesvědčen. Mátožné, říjnové slunce nad šedými horami, světlé okraje lesů ve shasínají- cích červáncích, řady černých topolů, kudy jsme chodívali, Gabrieliny větrem vlající vlasy. A noci? Všecky moje sny po dlouhou dobu točily se kolem její bytosti. Zdávalo se mi, a to velmi často, že je mrtva a probouzel jsem se unaven a velmi rozechvěn. Pronásledován tím vším a znovu šíleně zamilován, poslal jsem jí jednoho dne dopis, vřelý a vášnivý, ale odpověď nepři- cházela. Soudil jsem, že je buď mrtva nebo vdána. Týdny plynuly, moje trýzeň byla bez- mezná ... Konečně přišla odpověd.“ Odmlčel se a po chvíli pokračoval: „Tak se stalo, že druhého dne jsem odjížděl v kraj, který jsem po tolik let nenavštívil. Na tamějším ná- draží ani v městě nespatřil jsem nikoho zná- mého. Čekal jsem dlouho, však Gabriela nešla.

Chtěl jsem projíti, rozmrzen, znovu a naposledy celé stromořadí, dosti dlouhé, maje v úmyslu, že půjdu pak rovnou na nádraží, když tu při- cházela, plaše se ohlížejíc. Bloudili jsme celé odpoledne krajinou, krásnou a plnou žhavého, červencového slunce. Vyprávěla mi s vroucností a něhou, jaké jsem u ní před tím nikdy ne- poznal, jak mnoho trpěla, když jsme se rozešli a já odejel. Svoje utrpení líčila mi barvami tak temnými, že litoval jsem hluboce tehdejší své ne- prozíravosti. „Měla jsem vás ráda, věřte,“ řekla, „však nedovedla jsem vám říci, co děje se v mém srdci. Neměla jsem odvahy obejmouti a líbati vás tak, jak toho zasluhovala vaše láska ke mně. Vím, mučila jsem vás svým chladem, ale nemohla jsem za to .. „Noc, která přišla, plná štěstí, tak náhle rozkvetlého, byla nejkrásnější chvílí mého ži- vota; pohádka vášnivé lásky, znovu nalezené, pod smavým letním nebem, plným čarovných hvězd .. „A od toho dne propadl jsem tmám. Spásy není, leda tam — vidíš tu vysokou, strašnou zed?“ Šli jsme podél ústavu choromyslnýcn. „A Gabriela?“ ptám se. „Je mrtva!“ řekl smutně. „Druhého dne ji zabil, ten netvor. Byla nedlouho vdána, neřekla mi však o tom ničeho. Muž byl surovec a al- koholik.“ Došli jsme k domovu. V blikavém, žlutavém světle uliční svítilny pohledl jsem mu teprve blíže ve tvář. Byla chorobně bledá, vyhublá na kost a zjizvena předčasnými vráskamr. Podal mi beze slova ruku a ubíhal, schýlen, do truchlé, mrazivé noci.