ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 36b85780-7108-11dc-86f9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
Chunky — 39 celkem · entity: place 40, org 7, person 131, work 6
1 masthead
16. ledna 1904
2 masthead
Císlo 16
3 masthead
NÁRODNI LISTY
4 masthead
Strana 3.
5 article
= Zemětřesení. Z Lublaně, 15. ledna. Dne o 3. hod. 2 min. ráno pozorovali zde slabé země- třeseni. = O hrozném požáru divadla Iroqucis přinášejí došlé Chicagské Listy“ obšírnou zprávu, ze ktero vyjímáme následující podrobnosti: Zpravodaj našeho listu byl požáru osobně přítomen. Co viděl, nezapo- mene nikdy. Bylo to hrozné, příšerné. Ač policie brá- nila přístup k místu děsu a hrůzy, přece podařilo s mu prodrati se ke hlavnímu vchodu divadla. Tu právě vynášeny byly první mrtvoly a kladeny na chodník Hasiči vnikli do budovy, odkudž ozýval se příšerný hukot, praskot a řev. Zpravodajové nebyli dále vpu- štěni, nežli ku prvním východům. Tam však to bylo děsně. Obrovská hromada mrtvol zabraňovala přístup.
Lublaň Iroqucis
6 article
Mrtvoly byly v sebe spleteny a bylo na jich položení patrno, jak zápaseno lu bylo o život, leč marně. Ze vnitřku divadla valil se hustý, smrdutý dým, z něhož bylo cítiti zvláštní zápach — spáleného masa. Policie nařídila pak zpravodajům, aby odešli z koridoru, bylo seco obávati výbuchu třaskavin a pak byla přítomností jich stěžována práce hasičů. Na chodník před budovou nebyl rovněž nikdo připuštěn, nebylo místa, neboť tam, jak řečeno, byly skládány mrtvoly. Bylo na ně strašlivé podívání. Oči všech byly vypouleny, ruce křečovitě v pěstě zaťaty a v obličejích všech zřejmě zračila s hrůza a šílený strach před smrtí. Když opouštěl zpra- vodaj našeho listu místo zhouby, otázal se hasičského velitele, kterého před tím viděl uvnitř, kolik se do- mnívá, že asi může býti uvnitř mrlvých. Velitel, ač zajisté během své služby spatřil mnohé scény a jest zajisté velice otužilý, odvětil, stíraje si slzy: „Věřím, že je přes 400 těch nebožáků uvnitř.“ Když pak počali vynášeti hasiči mrtvé ženy a děti, nebylo vůbec ni- komu dovoleno státi u toho a tak nucen byl i zpravodaj našeho listu odejíti. — Nejlepší popis hrůz byl podán večer Frankem Housemanem, profesionálním hráčem miče, jenž nalézal se s Ch. Dexterem v lóži divadla, když požár vznikl. Vypravuje o tom následovně;
Franco Houseman Dexter
7 article
„Charles Dexter a já byli jsme v přední hořejší lóži na pravé straně. Mluvili jsme právě o chlapcích a děvča- tech, již seděli v předních sedadlech na balkonu. Di- vadlo bylo ve druhém jednání tmavé, jeviště pak jen částečně osvětleno. Snad asi tucet zpěváků počalo zpívat „I meet You in the Moon's Pale Light“, když zpozoroval jsem vyšlehnouti plamenný jazyk z křídla na druhé straně jeviště. Bylo to právě pod oponou, která později zdvižena a vypadalo to, jako by někdo mával hořícím kapesníkem. „Charlese,“ povídám, „pů- jdeme k východu. Možno, že z toho nic nebude, avšak viš, že musíme jíti imavou chodbou.“ A tak jsme tedy vyšli, aniž by byl z obecenstva někdo něco zpozoroval. Nedošli jsme však než na druhě poschodí, když se počalo jevíště plniti kouřem a v obecenstvu jevil se nepokoj. V tom však vystoupil na jeviště Eddie Fo a hlásil: „Nestrachujte se, tiše seďte, je to pouze malý oheň na jevišti.“ Nežli však domluvil, bylo celé divadl vzhůru a celé kusy hořících scenerií počaly padati.
Dexter Charles Fo You in the Moon ' s Pale Light
8 article
Děvčata na jevišti omdlela. Dexter a já běželi jsme k východům na jižní straně. „Otevřte dvěře“, volal jsem na zřízence. „Počkejte, až bude spuštěna opona,“ odpověděl. Mezitím však stával se lid již divokým tlačil se ke dveřím. Jeviště bylo v plamenech a kou valil se do hlediště. „Pro všechno na světě, otevřte dvéře“, řval jsem. Zřízenec však nehnul se. Chopií jsem se ho tedy a mrštil jsem jím, jak daleko jsem mohl a dvéře jsem vyrazil. V tom, co dvéře povolily. byl jsem strčen davem, až dostal jsem se k železným dveřim, k nímž byl jsem přimáčknut. Ohmatával jsem jejich závorku a shledal jsem, že je as podobná, jako u mě lednice. „To bude snadné“, povídám Dexterovi, jenž vyrazil jiné dvéře. Chopili jsme se veliké železné závlačky a otevřeli jsme ji. V tom však vyšlehl z je- viště plamen s výbuchem, jenž obecenstvo velice poděsil. Mžikem zahlédl jsem Eddy Foye, patrně v pla- menech pochovaného. (Foy, jak se později ukázalo, přece se zachránil.) A nežli mohl jsem chytiti dech, byl jsem zachycen davem, jenž mne takřka přehodil přes uličku, vedoucí k State streetu. V uličce byl nej- hroznější pohled, jakého byl jsem kdy svědkem. Zá chranné žebříky nad uličkou byly přeplněny zápasl- cími a bědujícími lidmi, snažícími se skočit dolů. Pa- dali jako krůpěje deštěa utvořili pod ochrannými že- bříky hromadu mrtvých a umirajících. Jeden člověk padl na tuto kupu a lezl po kolenou, když najednou padla mu na hlavu žena a usmrtila jej. Též viděl jsem ženu, jak vylézá na spodní ochranný žebřík. Křičel isem na ni, aby skočila, že je to pouze deset stop. a nastrěil jsem jí rámě, abych zmírnil její pád. Nyní počal se jíž kouř valiti ze dveři, jež jsme vyrázili.
Dexter Foy Fo
9 article
Pracovali jsme s Dexterem až do vysílení, vytahujíce ženy a děti kouřem přemožené. Bylo to hrozné. Matky volaly své děti, děti opět matky. Dav smyslů zbave- ných lidí se takřka trhal, jen aby se dostal malým východem, který se nám podařilo udělati.“ — Dexte- rovo líčení podává též děsný obraz události: „Když mne Houseman upozornil na plamen, nepřikládal jsem tomu veliké důležitosti, avšak pozoruje to, seznal jsem, že počíná hořeti celá strana jeviště. „Měl byste vyvésti tu dámu,“ pravím k člověku, jenž byl s námi v téže lóži s dívkou. „Však já vím, co dělat,“ zněla jeho od- pověd,“ a zůstal státi za nimi. „Bozi buďtež milostivi těm dvěma, nebol mně a Housemanovi nezbylo více času, nežli sejíti dolů, nežli ocitlo se jeviště v pla- menech i s Eddiem Foyem, jenž chtěl lid udržeti v klidu. Když jsme se dostali k východu, tři malé dítky se mne pevně chytily. Dvéře byly zamčeny, ale jáje vyrazil. Lidé tlačili se na mne jako divoši. Nepama- tuji se, jak jsme otevřeli železné dvéře, ale když jsem se dostal do uličky, shledal jsem, že držím v náručí dvě dílky. Houseman byl po měm boku a snažil se zachrániti ženu. Viděl jsem jej, jak natahoval ruce proti ženě, která skočila s požárního žebříku a zdálo se mně, že odrazila jej na dvacet stop daleko. Požárn žebříky byly plny žen a děti. Bylo to hrozné, děsné
Dexter bůh Houseman Foy Nepa
10 article
Držely se všechny tak pevně, že jen málo komu poda- řilo se vytrhnouti a skočiti, některé osoby uhořely před našimi zraky. Vzal jsem děti do lékárny na ná- roží a sotva jsem je tam posadil, když přiběhla žena s vlasem rozcuchaným, šaty roztrhanými, chytila ma- lou dívenku do náručí a volala: „Miláčku, miláčku neznáš svoji matinku?“ Když jsem přišel nazpět, ha- siči snášeli mrtvé a zohavené a Houseman plakal jako nemluvně, když vynášel malé děti. Kdybych žil tisíce roků, na hrozný ten výjev nězapoménu.
11 article Z literatury.
Z literatury. Vypůjčená kniha. 22— Než vsednele na několik hodin do vagonu, koupíte si namátkou knihu, dvě, na- hodilého průvodce pro tu nudnou dobu v za- prášeném kupé, zábavného, veselého, fádního, jak vám jej právě náhoda zavane do rukou — a když opouštíte vlak, zůstane z pravidla ten špatně rozřezaný, prachem zašpiněný sešitek na sedadle zapomenut, nepřekáží-li vám náhodou ještě nějaký čas v kapse svrchníku. Nemusí to býti právě špatné a bezcenné knihy, s kterými zacházíme tak lhostejně, ale okolnost, jak jsme jich nabyli, sama jich úprava již neláká, aby- chom jimi zbytečně rozmnožovali svoji knihovnu. Knihovna ostatně také nemívá v sobě vždycky jen nádherně vázané na hollanduti- štěné exemplary klassické literaťury. Je dosti knih, které i neliterát potřebuje často, k všední potřebě, a které brzy na svém zevnějšku jeví znatelné stopy své obliby. Ale celkem, přece jen člověk, který má smysl pro okolí, v němž žije, jemuž forma neni zbytečnou obtíží v den- ním boji o život, ale vnitřní potřebou jeho duše má jistě v milém koutku několik řádek pěkných svazků, kterých si hledí, kterých si váží pro obsah a které odívá pěkným zevnějškem. Roz umíte, že nemyslím tím ony kredencovité knihovny, v kterých svítí řady neotvíraných skvostných vazeb v témž pořádku, jak je doda zařizovatel bytu jako nezbytnou součástku sa- lonu nebo pracovny. Jde o těch několik přátel duše, které si vyberete časem z toho stálého přítoku knih darovaných, nabízených, kupova- ných, o ty svazky, jichž výběr sám, jichž vazba svědči už o vašem vkusu, vaší zálibě, vaší du- levní disposici. Ztratili se vám některá z těch
Roza
12 article
časem k dočasné potřebě opatřených knih, ně který z těch svazků, které se kolem vás nahro- madí, ani nevite jak, ani nepocltíte ztrátu a ne měříte ji také summou, kterou vás kdysi kniha sama stála. Zmizlli vám však některý z vašieh oblíbenců, není to jen hmotná ztráta, ale upřímný stesk právě po tom výtisku, po té knize, která vám časem se stala milým přítelem. A tak se mi zdá ze zkušenosti, jako by družina vypůjčovatelů knih právě na tyto intimní knihy nejvíce měla spadeno. Nemyslím přátely. duše příbuzné, kterým se skutečným požitkem půjčujete své nejmilejší knihy a těšíte se, vzbu- zují-li v nich příbuzné dojmy, ale onu podivnou société anonyme, která tajemným způsobem do- vede zbavovati vás, co máte z literaturý nejmi- lejšího, aniž byste věděli jak. Snad každý má již smutnou zkušenost, že, byť se sebe více zaříkal, že nepůjčí ani jediné knihy, najednou shledá, že se dobrovolně vzdal ne jedné, ale celé řady knih, a ne na dobré přátely a známé — ale tak kdesi zapadly, zmizely, někdy víle dokonce kde a u koho, ale vše marno, knihy s nevráti.
13 article
Ovšem jsou knihy na půjčování jako stvo- řeně, knihy, kleré by snad ani samy sobě po- nechány nevydržely na jednom místě; bývá to zvlášť oblibená damská literatura, která putuje do nekonečna z ruky do ruky, stěhuje se bez oddechu z místa na místo, listy vytrhané, rohy otřepené, obálky poztrácené, kniha, na kterou majetnice dávno zapomněla, když jednou přinese ji dobrá přítelkyně jako vypůjčenou novinku ke čtení. O takovou knihu věru není škoda, ale těch druhých, intimních a milovaných knih bývá člověku až lílo. Je to opravdu ku podivu, proč právě knih se považuje často za něco bez ceny a hodnoty za cosi, co se nevrací, tak jako visitka, pro spekt, špendlik, tužka. Snad jedině jen noty sdílí s knihou tento podivný a smutný osud Týž člověk, který by se do duše mrzel, kdyby zapomněl vrátit vypůjčený deštník neb galoše dovede si z vypůjčených knih poříditi příručn knihovnu. Zdá se dokonce, že někteří lidé po važují vrácení knihy vypůjčené za cosi nedost taktního. A právě tito lovci půjčovaných knih jso největšími škůdci pěkného zvyku: půjčovat ob libené knihy. Působí to neobyčejně čistou ra dosti, můžete-li někomu, kdo je vám sympatický nabídnout svůj výtisk knihy, o které jste hovo řili, o které jste se domluvili, na níž se vaše duše sešly. Je v tom mnoho důvěrného a pří jemného duševního styku, čerpáte-li tytéž my šlenky a dojmy z téže knihy. A když se vám kniha vypůjčená vraci, je vám milejší. opě o jednu vzpomínku na chvile, které se připojnj k vašim dnům svátečním.
14 article
České spisy-
15 article
* Jiří Sumin: Potomstvo. Povídka. V Brě A. Piša. 1903. Jen povídka, ale zdařilá studie skutečnosti. Ma vzácnou vlastnost, že líčí pravdu života, která je už původem nerozlučně spojena s poesií. Žádný tedy obyčejný realismus. Jsou věci v životě českém zvláště v životě selském, jež třeba si jen pojmenovali. a už se v mysli hýhou světy jímavých poetických představ i s průvodnými náladami a cily. Pramáti Západ rodu starosvělského, smutně slavný, smutný svou nenahraditelností a neutěšenou přítomnosti kterou pozůstavuje, slavný ctihodností stáří, nahre maděnými důkazy sily, zdraví a tuhé, vílězné práce To potomstvo! Jak teskná vyhlídka, jak strašidelná záhada příčinnosti mezi skonem síly a rozrostem sla- bosti! Mystika, která se vznáší nad slovem „rod“ nezklame nikdy v účinu zpracování uměleckého třeba ji jen dobře znáti. Bylo ji třeba zažíti, celou duší bezděky pojati, pak i vnímati při studiu vědomě, aby se našel pravý výraz. Autorka toho všeho dosáhla. Našla původní thema, vhodné stanovisko a dosti silný, t. j. originální výraz čili formu. Podala obraz zapadající slávy selské síly, skonu mocných indivi- dualit, plný poesie rodinných selských intimit, chmur- ný, ale s episodami neodolatelně komickými. Sta- řenka, velchý pařízek, ale dobrého jádra a hluboce zakořeněného pudu rodinného, umírajíc káže si všecko příbuzenstvo svolati. Nastane rodová tíseň potomstva kolem prabáby. Jako kapitola šlechtické kroniky, jichž konce a cíle jsou utajeny v chmurách osudu. Stařenka přemítá a hledá smysl živola, svého mateřského, a na- lézá jen biblické věštby, hrůzné a drtivé. „Synůa dcer naplodiš, ale míti jich nebudeš.“ Znění té věty táhne se duší jako večerní klekání a ztrácí se v dál- kách osudového světobolu. Kdo porozumí, shledá, že takto nabývá literatura poviuek nevšedních. Vbl.
Sumin A Piša Ma šlechtický kronika
16 article
* Karel Babůnek: Písně tuláka. Knihovn Srdce VI. Když se za zimních večerů lidé k sobě tulí, vždy je někdo vyloučen, vypovězen, proklet a bloudí po ulichlé silnici sám. Na lidské plesy v ozářené světnici vždy někdo smutný kouká do oken. Za takové lidi opuštěných a vyděděných srůci Babánek zpívá. Sym- patický samotář, do sebe zadumaný, hlučných běhů světa vzdálený, s tklivým úsměvem odříkání, časem s bodrou nenuceností výskne, ale hned se za lehko- myslnou troufalost trestá a vrací se k tesknotě a r- signaci. Hude si své prosté tony, lichou elegii za- šlého mládí, pochované minulosti a kus skromničkého románu lásky, jen jako pro sebo, nestaraje se o po- sluchače A posluchači se to zdá skutečně tuze sou- kromého rázu a intimné. Ale časem píseň upout hlubším citem a pravdou výrazu, pak je básník úseč- ný, stručný a ukazuje svůj samostatný ráz. Ma zvláště jeden pravý ton, tichounký a resignační. Chce býti zpěvný, alo tu schází vhodnější úprava rhytmu rýmu. Dobré věci jsou: VIII. Nad hlavou bílá. X. V svůj rodný kraj se vracím, XI., XIII., XIV.- zvláště však XIX. a XXIV. Výslednice není záporná ale na básníka sbírky už čtvrté je to málo. Vbk, * Adolí Brabec. Z víru velkoměsta. Román Nákl. vlast. V komisi u Hejdy Tučka v Praze, 1903.
Babůnek Babánek ma Brabec Hejda Tuček Praha XI
17 article
Karel Lípa, bankovní úřadník ve Vídni, miluje tichou passivní Růžu. Ale pak ho zláká Lenka, svůdná kráska, hrdinka románu, frýna v počátcích. Lípa nemá peněz na přepych, proto je odstaven a nasloupí mladý boháč. Ten však se chce po čase oženit a Lenky se zbýti. Lenka se při svatbě jeho zastřelí. Lipa zmoudř a odplíží se zkrocen ke své tiché Růži. — Vzato ze života, což všude patrno, a přece to život — není Neboť není podána vnitřní příčinnost, která teprv dává zajímavost pravou, vzbuzuje dojem, soucit a poesii, byť i hořkou. Život nešťastných zbloudilců, thema velice modní, ale formy zřidka vydařené, protože k tomu je třeba hloubky poznání a citu lidské silya velikosti. Neměl jí Zola, nemá dlAnnunzio, a jen z části Gorkij. Náš autor byl zaujal kouskem poznané Vídně a provedl ten kousek písmem. Malý kus pokusu o román z polosvěta. Mohlo se počkati. Kdo spěchá, před časem sestárne. Vbk. * Alois Tuček: Rok v samotách. Historie z vězení. Hejda Tuček v Praze. 1903. „Historie těžce prožitá a těžce psaná.“ Věříme ihned, jak začneme čísti. Skutečnost dlouho pozoro- vaná, zdroj zkušeností trpkých a otravných. „C vězeň v samolách cítil, myslil a prožil,“ vystihnout bylo úkolem autorovým, pravl sám. Úkolu tomu do- stál, ale škoda, že tak příliš programově a realisticky tak málo poeticky. Ani kousek onoho dobrodružství vnitřního života, jejž při auloru-vězní předpokládáme a na něž čtouce stále čekáme. Ten denník dojmů obsabuje stále jen zprávy o působení zevního světa na duši vězňovu. Vidíme zevrubně jeho každodenní život se všemi všedními výjevy a výstupy, předsta- vujeme sobě i zařízení vězeňské, jeho marně snahy a osudně vady. Proto koná spis sociálně dobrou službu. Ukazuje věrným obrazem na stinné stránky humanitních instiluci, jež se zvrhají v praxi ve škle
Lípa Lenk Zola Gorkij Tuček Hejda Tuček Vídeň Praha tichý passivní Růža
18 article
bívý výsměch lidskosti, v mučírny duší a peklo. Je to žaloba i prosha, čtení poučné, zábavně i výchovné Vbk * Pavel Bourget:Studie za současné psy chologie. Přeložil J. Mauer. Krilická knihovna Jos Pelcla, XX. V Praze, 1903. K 2.- Obsaženy jsou tu úvahy o Baudelairovi, Ren novi, Flaubertovi, Tainovi a Stendhalovi, jež napsa Bourget už před dvaciti lety (1880—1883), ale žijeme- v následcích oněch let, jest velice poučno seznávati ducha a směr jejich dle analysy výtečného psychologa francouzského, jenž pohližel z blízka na počátky věcí jimiž je nyní ohrožena celá skoro Evropa. Chtěl pr svými studiemi poskytnouti toliko pomůcku badatelůn mravů století XIX. ve Francii. Jest to skutečně důle žitá památka století. Mluviti o její formální jakosti bylo by opozděno a zcela zbytečno. Ale neuškodi řícl že více, než jakost samých studil, důležito je pozo rovati a zkoumati zjev původce jejich, Bourzetovo smýšlení, nazírání a cítění.
Pavel Bourget J Mauer Pelcl Baudelaire Ren Flaubert Tain Stendhal Bourget Bourzetův Praha Evropa Francie
19 article
Hlavně se zabývá pozorováním úpadku modar- ního lidstva. Seznává, že jsou podmínky života toho lidstva příliš zdokonaleny. Raffinovanost požitků je zdrojem nudy, spleenu, choroby stoleti t. j. neschop nosti býti šťastným. Všeobecný (prý) hnus hýbe srd cem Slovanů (nihilism), Germanů (filosofie pessimi stická) i Lalinců (nervosa). Panuje obecně negac života. Blíží se bankrot přírody a doba invase bar barů. Lidstvo příliš myslilo, unavilo se a tín hyne. Přepjalá práce mozková, nehospodářství s du ševními statky, otrava uměním a literaturou. Schop nosti duševní se opotřebují; jest předně opotřeben fysiologické, jak lze viděti na chudokrevných paná cích, švihácích, důstojnících pařížských boulevardů (Také jistě Na příkopě v Praze. Dále opotřebení ci tové i volní. Hyne vůle i cit přepjalostl myšlení. Zu řivostí analysy zavádí se impolence do hlav časně chá pavých. Vzniká horečka nedokonalého vzdělání, po- vrchního, školského a knihového. Hromadí se před- nášky a čítárny a knihovny. (Ty přednášky u nás!
German Lalinec Praha Slovan
20 article
Jako nemoc, jako skutečná horečka to zuří! Slyšmo již konečně, 3o praví anatom dekadentismu o toml Reakce proti tyranii myšlení nastává, ale jak bez- radná, zmatená, jak nemožných cest a prostředků Nirvana, útěk na dno přírody, horoucí žádost usnout snem hmoty, proměnili se ve hmotu Věru, co Bourget na sobě ukazuje a co dokazuje. jsou přesmutné výtěžky slavné západní kultury Zhloudílá, otrávená, nemá nejmenší potěchy. Pessl- mism čirý, černý, propastný se ji rozevírá. Nena- pravitelná bída života jest její kredo a filosolie. Víra v pokrok je naivní, cíl všehomíra, víra povinnost k vlasti, oddanost, jsou předsudky, jich člověka zbavuje kultivovaný rozum. Rozřešení lidské bídy není žádné. Smír žádný. Všecko smutné až do konce. Na tu svou odhalenou pravdu živola hledí ne- ustrašeně, právě filosoficky, obdivuhodně. Vidí smr a propasl, ale to ho z rovnováhy nevyruší. Ani jediný výkřik poplašný. Vzdoruje v chmurné passivnosti svě k černému osudu až po kraj záhuby. Elegantní tragika — Překlad je zcela plynný, srozumitelný a dobře Vbk český.
Věra Bourget
21 article
* Dr. V. Flajšhans, Mislr Jan Hus. Se 78 vy- obrazeními, mapkami, plány, facsimily atd. Nakl. Jos R. Vilímek. Dílo podává soubor všeho, co dnes podstatného o Husovi a jeho době vime; lu a tam dodává laké, co zbožné legendy, čerpající snad ze slaré tradice, XV. a XVI. století, o něm se domnivají věděti Čerpá poprvé ze všech pramenů, jež jsou dnes k dis- posici. Zvláště poprvé tu provedeno líčení živola Hu- sova v nepřetržitém proudu. Z doby mládí mistrova víme ovšem velmi málo, ale tu zas podáno vylíčení obecného proudu dějin, s nímž Hus, podlé vlastních slov, šel jako atom jeden mezi milliony. * Bohdan Kaminský, Z ráje vyhnaný. Román. — Karol Želenský, Vrah a jiné črty z hereckého života. „Libuše“, roč. XXXIII. sv. 5. a 6 Nakl. F. Šimáček. Román o nešťastném manžel- ství, jež končí úplným rozvratem. Lehkomyslná žena klame muže, jenž si ji byl vzal z lásky, se zcela spro stým svůdcem, jenž byl obloudil již tolik jiných žer a jenž opustí také ji. Muž, člověk povahy slabé, odda se pití, domácnost upadá čím dál tím více a konečně nadchází katastrofa. Autor pěkně líčí duševní slavy. — Drobné povídky K. Želenského jsou obrázky ze života vtipně vypravované. Autor dovede charakterisovati a čtenáře upoulati * Nikolai Semenovič Lěskov, Ducho- vanstvo sborového chrámu. Kronika o pěti čáslech. Přeložil A. G. Stín. Ruská knihovna, red. P. Pa- páček, sv. XL. Nakl. J. Otto. Aulor těž u nás známý drobnými povidkami a črtami. Přítomný román líč život nižšího duchovenstva v okresním městě. Podává obraz živola zajímavé společenské vrstvy ruské, jeví se klidným pozorovatelem a vypravovatelem. Líčí ne- stranně dobré i zlé stránky, projevuje upřímnou sym- patii duchovním vskutku šlechetným. Děj vyzname- nává se stručností formy a barvitostí jazyka. Kniha prodchnuta jest vroucím citem.
doktor V Flajšhans Mislr Hus R Vilímek Hu Kaminskij Želenský Libuše F Šimáček K Želenský Nikolai Semenovič Lěskov A G svatý . XL Otta Ducho
22 article
*Charles Dickens, David Gopperfisla Román ve dvou dílech. Přeložila Dora Hanušova S četnými illustracemi. Nakl. Ed. Beaufort. Jedna z nejproslavenějších prací znamenitého romanopisce Náleží k řadě autobiografických románů ze středních vrstev společnosti anglické, jež autor dovede tak zna- menitě líčit, obestíraje poesií i zdánlivě všední pří- hody života. Bohaté životní zkušenosti umožnity mu znázorňovati život a prostředí děje s dokonalou pravdi- vosti. Jest tu tolik všeobecne lidského, že náleží dílo lileratuře světově. * Vojtěch Š. Táborský, Plíruční knihia pro ochotníky a herce. I. Základy režie a dramatické reprodukce. Nakl. I. L. Kober. Souslavné knihy praktické a theoretické reprodukci divadelních hen dosud v literatuře české nebylo. Autor jeví dobrou znalost divadla a jeho potřeb, obrací svůj zřetel ku práci režiséra, ale dává též cenné pokyny hercům slohem prostým, snadno přístupným. Dílo upraveno tak, že může s prospěchem použíti pokynů i ochol- nické jeviště * Ant Wimmer, Rozpravy z okoru botanik obecné. II. Rostliny a činitelé přírodní. Obrazy fysi- ologické, biologické a geografické. Encyklopedická knihovna dědictví Komenského, red. Jos. Úlehla. sv. V. Nakl. Dědictví Komenského. Aulor po- dávu soubor zjevů logicky uspořádaný, aby naznačil jak všestranně rozvíjí se botanická věda. Snaží s vysvětliti ze života rostlinstva tuzemského i cizokraj- ného nejzáhadnější pochody vnější a vnitřní. Líč účinky sil přirodních na rostlinstvo a poměr rostlin- stva k ostatním činitelům přírodním. Výklad prová- zen jest četnými diagramy a illustracemi.
Dickens David Gopperfislo Hanušův Beaufort Š Táborský I L Kober Antonín Wimmer Komenský Jos
23 article Z českých listů.
Z českých listů. * »Máj« má vzpomínku na Dobrovského. Neznámý vypravuje o své babičce, která ráda vzpomínala, vy- pravujíc dělem, na svá mladá léta a znala Dobrov- ského z Chuděnic. Vyprávěla o něm, jak chodi k nim do myslivny na podmáslí, jak se ujal pak sirotka, kterého v myslivně přistihli při krádež okurek a jak si vzal hocha toho s sebou na delš cestu. Obrázek je pěkně kreslen a je lím zajímavější že podává celou řadu fakt, z kterých Smilovský skládal slavný svůj obrázek »Za ranních červánků« Podobnosti bijí přímo do očí a autor vzpomínky by učinil dobře, kdyby pročetl Šmilovského studiia hledal ve svých vzpomínkách, do jaké míry se de- taily u Smilovského shodují neb odchylují. Mohla by to býti pěkná studie.
Dobrovský Chuděnice
24 article
*Do »Slovanského Přehledu« napsal A. Štezanek slovensky článek: »Slovácí ve Vídni.« Kapitola za- jímavá - i smutná. Autor jistě nepřehání, praví-li že po Americe má pro Slováky největší přítažlivost Vídeň a cení-li počet Slováků uherských ve Vídni na 30.000 až 50.000 hlav. Kam však mizí tato spousta slovanské krve? »Slováci se neponěmčují nikdy v prvém a jen zřídka kdy v druhém koleni, obyčejně jen ve třetím aneb čivrtém.« Slabá to útěcha, zvláště když autor připojuje horší ještě poznámku — že vy- mírají i »pro Iysickou a mravní zvrhlost.« Autor sbledává příčiny stěhování, líčí hlavní zaměstnání Slováků ve Vídni, zelinářství, jež zvláště v rukou jen slovenských spočívá, a snaby i obtíže se zacho- váním národního charakteru. Do budoucnosti divá s autor klidně a je přesvědčen, že se Slováci vídeňští neodnárodní, jednak že jsou ve stálém styku s domo- vinou, jednak že jsou finančně silní pro velkou plli a obezřelnost v obchodě. * Časopis Musea král. českého všímá si hojně staré i nové literatury české. V posledním čísle mezi jiným podává K. Krofia přispěvky k lilerátní činnosti J. Příbrama a J. Rokycany a A. Pražák dokenčuje obsáhlou studii o Jaroslavu Vrchlickém. Odborné spisy-
A Štezanek Slovák Vrchlický Vídeň Amerika Příbram Rokycany
25 article
* Obchodní korrespondence. Sestavil. Kare Petr Khei!. Třetí opravené vydání. V Praze, Bursík a Kohout. 755 str. Od počátku ústavních poměrů v lé- tech šedesátých jeví se u nás oprávněné stesky ve příčině slabého dorostu obchodnického. Jediné mal městečko na venkově dovede ročně 2—3 graduovan občany vyslati do světa, třeba by s nedostatkem klientely již deset předcházejících bylo zápasilo, řádného ob- chodníka však ani jednoho. U nás přijde do obchodu obyčejně žák, který na střední škole neprospív a je vůbec slabý, malého nadání V kruzích odpůrců našich vybírají se však k ob- chodům mladí lidé nejprozíravější a tím také vysvěllují se výsledky. Teprve v poslední době jeví se poněkud potěšitelný obrat. Dnes pomalu nebud již hanbou býti obchodníkem, poněvadž četné školy obchodní a dobrá literatura připravují mladého ob- chodníka na dráhu budoucí zcela jiným způsobem než bylo dosud. Českému obchodníku bylo vytýkáno. že nemá vždy náležité trpělivosti s obecenstvem jako odpůrce konkurent. Avšak nepozorné a neobratné rčení jakékoliv dá se v závodě ještě opravit, hůře je se slovem psaným. Zde nedá se už měnit, co bylo n- psáno. Neprozřetelně a chybné vyjádření má za ná- sledky citelné hmotné škody. Proto je obchodn korrespondence neboli kupecké dopiso- vatelství tak důležito pro obchodníka. Pan Kare
Khei Bursík Kare Praha
26 article
Petr Kheil, přihližeje k těmto nedostatkům, vydal př- tomnou knihu, která se v kruzích obchodních tak za- mluvila, že v málo létech dospěla třetího vydání. Vším právem. Kniha pojednává především „o vlastnostec kupeckého slohu“ a ,vnitřní úpravě listův“. Po přede- slaném pojednání o skládání, kuvertování a adresování posílaných listův přichází návod, kterak si má ob- chodník počínati při kopiáři listovém, načež následuj vzory dopisův, jichž jest vedle 83 formulářů kontov- ních písemností více než 440! Vzorce tyto přinášej oběžníky. pak nabídky ke spojení obch o- nimu, dále listy dotazné, listy o obchodech se zbožím na vlastní účet, listy o komisích, listy o obchodech spedičních, dále dopisy ve věcech směne- čních, listy o obchodech s valutami a cennými papíry. listy o placení hotovými, k závěrku pak listy dopo- ručné a úvěrné, dopisy upominací a o kontokorentech. listy o stížnostech a insolvencích, nabídky k službám a j. Celek uzavírají kupecké zkratky a značky, uka- zatel atd. Pokud materiálu zde sebraného se týče. možno říci, že vyniká správností jazykovou, v obchod- ních kruzích našich tak těžce postrádanou a hodí se nejen snad pro kupce detaillistu, ale i pro velko- obchodníka, továrníka, bankéře, komisionáře, spedi- tora, pojišťovatele. Pro všechny jest zde hojnost vzorů. ve kterých autor vyhýbá se zbytečnému nadsazováni a frásím; vše podáno přesně, králce, markaníně, jak to již sloh kupecký sám o sobě vyžaduje. Není po- chybnosti, že také třetí vydání povinnost svou učiní a stane se nezbytnou rukověti všem obchodníkům Čech, Moravy a Slezska, kteří obchodu se věnovali neb aspoň věnovati se chtějí, neboť nikde neosvědčil se známý výrok „Le style c'est l'homme“ jako ve stavu obchodnickém J. M.
Kheil Čechy Morava Slezsko c ' est l ' homme
27 article
Z olzích revul.
28 article
* V „Revue de Fribourg“ zprávy o mě- stech nad 2000 metrů položených. V Evropě není měsí nad 1500 m. nad mořem. Více jich je v Americe (hlavně jižní), Asii a Africe. A to města s četnýn obyvatelstvem. Příčinou vysoké polohy měst bývá nezdravota bažinatých nížin. V Africe nejvýše lež město Aukober (2500 m.), v Asii Lhassa (sídlo dalaj- lamy — 3560 m.), v Americe La Paz (3800 m.) * Exotický cestopis: ve vagoně z Pekina do Pa- říže, v Tour du Monde; autor popisuje zemi kudy jede a lid, s kterým během dlouhé cesty se se- tkává. Neskrblí slovy uznání vládě ruské za velk dílo kultivační Milovníky starožitností architektonických zají- mati bude zpráva anglických listů, že při bou- rání známé věznice newgatské v Londýně objeveny byly staré římské hradby, obkličující bývalé Londo- nium proti Piktům a Skotům; založeny byly asi 305 r. Konstantinem. Roku 370, byly Theodosiem opra- veny. Dělka bývalého Londýne obnášela asi 1 angl míli, šířka asi 12 mile, celkem rozloha nynějšího Hydeparku.
jít Fribourg Pikt Skot Konstantinos Theodosius Evropa Amerika Asie Afrika Aukobry Pekina Londýn Londa Hydepark Amerika Le Paz Tour jít Monde
29 article
* Vernovského Filease Fogga překonal v našich dnech Henry Frederick, jenž vykonal cestu kolem světe v 54 dnech; 2. července 1903 vyplul z New- Yerku, po 6 dnech vsedl do vagonu, jenž po 18 dnec dovez! ho do Dálného; 2 dni trvala přeplavba T- chým okeanem, 2 dni projíždka Japanem do Yoko- hamy, kde o 10 hodin zpozdil se k parníku, čímz ztratil 7 dní! Dospěv 54. dne do New-Yorku, prohrál značnou sázku, vsadiv se, že objede svět v 45 dnech *O voňavkářském průmyslu na Rivieře píše bernský Bund. Na Rivieře už v XVI. století byly značné továrny na vořavky. Dnes v jediném místě Grase je 35 továren. Průměrně padne za oběť prů- myslu voňavkářskému jen na Riviere 1,200.000 kilo- gramů růží a 300.000 kilogramů pomerančového květul * Globus, vycházející letos už 41. rok, začíná vydávati zvláštní čísla koloniálná (jednou za 4 neděle) Chce si slovem a obrazem všímati stavu německýeh kolonií i osad jiných států. * Archaeology bude zajímati zpráva řeckýcl listů, že prof. Dörpfeld vrátiv se z ostrova Leukady do Athen, prohlásil, že palác, jejž na Leukadě objevil je Odysseův palác a že Leukas ve starověku nazývalo se Ithakou, teprve později že tak nazván Mr. Penn. byl malý ostrov, jejž my známe
Henry Frederick profesor Dörpfeld Leukas Penn NewYerk Yoko NewYork Riviera Ithaka Odysseův palác
31 article
* Karel B. Mádl, Josei Mánes, jeho život dílo Nakl. F. Topič. Sešit 25 obsahuje následující reprodukce. „Paní Marie Venduláková,“ olej, světlo- tisk. „Život na panském sídle,“ hostina, akvarel barevná autotypie v mědi. „Allegorie léta,“ tušová kresba, světlotisk. „Petrarka a Laura,“ olej, světlotisk. „Řipský kraj,“ olej, autotypie. Kromě toho čtyři illu- strace v texlu * Karel Procházka, O mlékařství v králov- ství českém. Se 7 vyobrazeními. Publikace českého odboru zemědělské rady pro království české. Číslo Nakl. F. Šimáček * Kalendář českých stavitelů na rok 1904. Za- ložil Karel Stark, rediguje J. Rosenberg. Roč VII. Obsahuje mimo schematismus architektů, sta- vitelů, zednických a tesařských mistrů v Čechách na Moravě a ve Slezsku četné odborné články, po třebné tabulky a všechny potřebné pokyny s hojným illustracemi. *Choroby žaludeční. Napsal MUDr. J. Pey (Bibliotéka lékařských spisů populárních čís. XXV. Nákladem firmy Hejda a Tuček.
Mádl Josei Mánes Venduláková Petrarka Laura Procházka Šimáček Stark J Rosenberg MUDr J Pey Hejda Tuček Čechy Morava Slezsko český odbor zemědělský rada pro království český
32 article Školská hlídka
Školská hlídka Ředitelství c. k. ústavu ke vzdělání nčitelů Kutné Hoře přijímá přiblášky ke zkouškám dospě- losti učitelské náležitě doložené do 15. března přihlášky ke zkouškám z ženských ručníc praci do 1. dubna. — Přihlášky ke zkouškám uči telské z působilosti pro obecné a měšť. školy buďtež předloženy do 1. dubna.
Kutná hoře
33 article Dramatické umění.
Dramatické umění. + Divoká kachna. Hra o 5 dějstvích. Na psal Henryk Ibsen. Přeložil dr. Arnošt Kraus Režisér Jaroslav Kvapil. Problémem pravdy v životě zabýval se bá- sník už ve svém »Nepříteli lidu«. Dr. Slockman trvá tam na svém slově proti celé obci, jejíž zájmům se »pravdas jeho příčí. Je za to prohlášen nepřítelem lidu, insultován a vyobcován. Trpía teprv svojí mukou vykupuje mravní hodnotu své myšlénce. Život není geometrický vzorec pří- močarých poměrů a funkci. Ukládá-li přímá čára mravního zákona, mluviti vždycky pravdu, uka zuje případ Gregersa Werla, fanalika pravdy v »Divoké kachně«, že mravní zákon života může jindy ukládati povinnost, pravdu — smlčet. Gregers Werle, uzavřená, přemitavá povaha přiveden byl životem ke zvláštní filosofii, kterou si upředl ve svém samotářském životě, tam hlu boko v horském údolí, kde je správcem otco vých huti. Je přesvědčen, že jen pravdou a
Ibsen doktor Kraus Kvapil Slockman Trpía Gregersa Werl Gregers Werl horský údolí
34 article
pravdě mohou lidé dojiti spokojenosti a skuteč- ného štěstí. Gregers chodí v okoli od domu k domu a hlásá lidem učení, aby žili podle pravdy a přijali jeho poznání. Příležitostně do- věděl se hroznou věc o domácím poměru svého přítele z mládí Hjalmara, s nímž se šestnáct roků neviděli. Hjalmar, trpný, neprozíravý muž, cítil by se docela spokojeným ve svém manžel- stvu, nestaraje se, že měla paní Gina, jeho žena, svoji — minulost. O té právě dověděl se Jiří Werle z roz mluvy se svým otcem. Starý Werle, bohatý to- várník, má v té věci velmi kompotentní slovo, neboť minulost Giny, která kdysi sloužila v domě Werlových, náležela — jemu. Starý Werle je muž neskrotných pudů, který si nedá překážet Morálka jeho končí, kde mocné žádosti jeho za- čínají. Z nízké ziskuchtivosti přivedl kdysi na mizinu Hjalmarova otce, starého Ekdála, připra- viv jej o zděděný statek. Aby poněkud ulevi svému svědomí a zároveň se zbavil nepohodlného poměru, opatřil Hjalmarovi skromnou výživua zařidil vše tak, že Hjalmar a Gina jsou dnes svoji. Mají hodnou dcerušku, čtrnáctiletou Hed- viku, dítě zlatého srdce. Starý Werle má znovu před svatbou. Po- volal proto svého syna a vidl se nucena závoj minulosti před ním poněkud poodestříti. Gregers dovídá se, kdo bývala Gina a kterak Hjalma ke své ženě přišel. Poznává hroznou le ž jich obapolného spolužití a věren svému vyznání velikého principu života, odhodlá se vykonati, co pokládá v tom případě za svou mravní povinnost: poví přiteli Hjalmarovi pravdu —o jeho ženě.
Hjalmar Gina Werl Werlův Hjalmarův Hjalma
35 article
Zde je tragická vina prostomyslněho fana- tika pravdy! Nedovede rozeznati pojem mravní povinnosti od výbojného sobectví svého názo rového fanalismu. Povinnost pravdy není sam povinnosti života. Pravda poméru Hjalmarových má jiné ještě živolnější stránky, nežli pro ktere je právě naladěno se zajímati jeho zcela mimo- chodné poznání. Je tu skutečnost jejich rodin- ného života, která stvořila svoje pravdy hlásí se o své právo. Gregers svým dotérným fanatismem dopustil se mravního přehmatu a — následky se dostavují. Malá Hedvika slyší o nějakém neštěst svých rodičů, které by mohla odvrátiti, kdyby obětovala, co má nejmilejšího. Dítě nerozumí a domnívá se, že tu běží o jejího miláčka, postřelenou divokou kachnu, jejíž ohrožený život dosud mezi svou drůbeží pečlivě ošetřovala. Vyslovuje ochotu, obětovati předmět své něhy a třeba zastřeliti zamilovanou svojí chovanku. Neprozřetelné slovo otce Hjalmara objeví však dítěti náhle všecku hrůzu nepoznané skutečnosti. Hedvika nesnese poznání. Bez rozpaků obraci bambitku proti sobě. Mělký Hjalmar nad mrtvo- lou dítěte, jež přestal považovati za svoje, smí se s Ginou. Gregers, zoufalý z následků své umravňující »činnosti«, prchá ve svoji horskou samotu. Provede-li tam konečně korrekturu svě nešťastné — linerární mravouky ? . ..
Hjalmarův Hedvika Hjalmar Gina
36 article
Hlubokomyslná hra, dík podivuhodné jas- nosti exposice všelikých vztahů a souvislpstí, na kterých záleží, zanechává mohutný dojem. Na konec večera připadá diváku tak jasno, co autor učinil thésou svého dramatu, kruté po- znání, kterak člověk nemůže žíti bez oné illuse života — životně lži! — kterou navýkl si po- važovati za svoji — životnou pravdu. Ani ne- pozoruje divák, s jakým úsilím konstruktivného umění bylo mu toto poznání průběhem večera vlastně nasuggerováno. »Divoká kachna« je roz- hodně z nejpůsobivějších kusů norského drama- tika. Je zároveň dokladem Ibsenova mistrovství v divadelní technice. Proti své vůli za velekněze symbolismu vyhlášený autor jeví se tu vlastně jako dokonalý virtuos illusionista, který své idejné kombinace, cestou chladrého rozmyslu vypředpokládané, dovede pomocí znamenitě při- praveného scénického effektu představiti jako výjevy nejbližšího skutečného života. Osnova hry je hodinový stroj kladek a zoubků s přes- nosti matemalickou za účelem idejného effektu do sebe zasahujících. Od první rozmluvy slou- žicích v domě Werlově do poslední třísky dia- logu a zdánlivě nahodilých detailů scénických nie nezavadí o zrak neb sluch diváka v prvních aktech, co by autor dále vzadu v argumentaci neb závěrku své thése nemohl potřebovat.
Ibsenův Werlův
37 article
Provedení vyniklo snzhou po ušlechtilé jednoduchosti, která k tomu precisnému stylu velmi sluší. Dialog sytý obsažností slova ztlu- močil překladatel češtinou příjemně vystiženou. Divák se cíti neodolatelně opřádána pletivem idejí, které tu mají svou říši. Není obratu řeči, aby padal vedle. Pan Vávra ve stěžejné úloze mladého Werla jeví pěkný smysl pro výraz prosté nenucenosti. Explikace s otcem v prvním aktu ještě by získala váhy větším stlumením Gregersových projevů nevole. Gregers je právě muž ve všem jednání tak do sebe obrácený.
Vávra Werl
38 article
Totéž platí v následujících aktech o všech na- rážkách, táhnoueích se k — divokě kachně. A si je to nešťastné zvířátko prohlašováno za sym- bolické! Zůstává přece jen zcela nahodilým stře- dem tragické sjtuace, tím dojemnějším, čím méně samo svojí přítomnost vnucuje. Velmi názorně založil a důsledně udržuje v patrnosti pan Že- lenský extatiekou postavu Hjslmara, illusionáře, který neustále sám sobě hraje komédii své do- mnělé lepší podstaty. Pan Šmaha upravils zvláštní manýru pro uhlazenou nestoudnost svých prohnaných starých pánů. Werlemu otei zde dobře na tělo padne. Nejdojemněji působí prostinké ro- dinné výjevy v podkrovní komůrce Ekdalových. Uzounký duševní horizont Hjalmarovy ženy na- značuje paní Danzerová s překvapující věrnost tónu. A Hedvíka slečny Grégrovy je prostot nevinné dětské duše sama. Postava starého Ekdala je vedle kubánského důstojníka z Jirás- kova Žižky z nejmarkantnějších episodních šarží, které nám pan Innemann dosud předvedl. Pan Sedláček mluví řezavé glossy zdravého kynika Rellinka s pěkným účinkem. Všecka role pana Mošny v kuse soustředěna je v jedmé přirozené »slovo k situaci«. Ale to má účinek — salvy. Výprava hry je exkvisitní. Enfiláda salonů továrníka Werla v prvním aktu je parádní kou- sek dekorační architektoniky. Podkrovní komůrka Ekdalových, s pohledem na střechy a lomenice města, se zastřeným světem symbolické »pří- rody« na domácí půdě, podporuje tichou svou výmluvností idejnou perspektivu hry Z kancelářa Národního divadla. Dnes hraje s dvakrále: odpoledne pro studentstvo eiibkovo drama „Syn člověka, v němž zaměstnáni jsou téměř všíchni páni činohry a z dam pl. Benoniová; k to-
Hjslmar Šmaha Werle Ekdalův Hjalmarův Danzerová Grégrův Ekdal Žižek Innemann Sedláček Mošna Werl Jirás kancelářa národní divadlo Benoniová
39 title
Čtenář.