1
masthead
16. ledna 1904
5
article
= Zemětřesení. Z Lublaně, 15. ledna. Dne
o 3. hod. 2 min. ráno pozorovali zde slabé země-
třeseni.
= O hrozném požáru divadla Iroqucis přinášejí
došlé Chicagské Listy“ obšírnou zprávu, ze ktero
vyjímáme následující podrobnosti: Zpravodaj našeho
listu byl požáru osobně přítomen. Co viděl, nezapo-
mene nikdy. Bylo to hrozné, příšerné. Ač policie brá-
nila přístup k místu děsu a hrůzy, přece podařilo s
mu prodrati se ke hlavnímu vchodu divadla. Tu právě
vynášeny byly první mrtvoly a kladeny na chodník
Hasiči vnikli do budovy, odkudž ozýval se příšerný
hukot, praskot a řev. Zpravodajové nebyli dále vpu-
štěni, nežli ku prvním východům. Tam však to bylo
děsně. Obrovská hromada mrtvol zabraňovala přístup.
Lublaň
Iroqucis
6
article
Mrtvoly byly v sebe spleteny a bylo na jich položení
patrno, jak zápaseno lu bylo o život, leč marně. Ze
vnitřku divadla valil se hustý, smrdutý dým, z něhož
bylo cítiti zvláštní zápach — spáleného masa. Policie
nařídila pak zpravodajům, aby odešli z koridoru, bylo
seco obávati výbuchu třaskavin a pak byla přítomností
jich stěžována práce hasičů. Na chodník před budovou
nebyl rovněž nikdo připuštěn, nebylo místa, neboť tam,
jak řečeno, byly skládány mrtvoly. Bylo na ně strašlivé
podívání. Oči všech byly vypouleny, ruce křečovitě
v pěstě zaťaty a v obličejích všech zřejmě zračila s
hrůza a šílený strach před smrtí. Když opouštěl zpra-
vodaj našeho listu místo zhouby, otázal se hasičského
velitele, kterého před tím viděl uvnitř, kolik se do-
mnívá, že asi může býti uvnitř mrlvých. Velitel, ač
zajisté během své služby spatřil mnohé scény a jest
zajisté velice otužilý, odvětil, stíraje si slzy: „Věřím,
že je přes 400 těch nebožáků uvnitř.“ Když pak počali
vynášeti hasiči mrtvé ženy a děti, nebylo vůbec ni-
komu dovoleno státi u toho a tak nucen byl i zpravodaj
našeho listu odejíti. — Nejlepší popis hrůz byl podán
večer Frankem Housemanem, profesionálním hráčem
miče, jenž nalézal se s Ch. Dexterem v lóži divadla,
když požár vznikl. Vypravuje o tom následovně;
Franco Houseman
Dexter
7
article
„Charles Dexter a já byli jsme v přední hořejší lóži na
pravé straně. Mluvili jsme právě o chlapcích a děvča-
tech, již seděli v předních sedadlech na balkonu. Di-
vadlo bylo ve druhém jednání tmavé, jeviště pak jen
částečně osvětleno. Snad asi tucet zpěváků počalo
zpívat „I meet You in the Moon's Pale Light“, když
zpozoroval jsem vyšlehnouti plamenný jazyk z křídla
na druhé straně jeviště. Bylo to právě pod oponou,
která později zdvižena a vypadalo to, jako by někdo
mával hořícím kapesníkem. „Charlese,“ povídám, „pů-
jdeme k východu. Možno, že z toho nic nebude, avšak
viš, že musíme jíti imavou chodbou.“ A tak jsme tedy
vyšli, aniž by byl z obecenstva někdo něco zpozoroval.
Nedošli jsme však než na druhě poschodí, když se
počalo jevíště plniti kouřem a v obecenstvu jevil se
nepokoj. V tom však vystoupil na jeviště Eddie Fo
a hlásil: „Nestrachujte se, tiše seďte, je to pouze malý
oheň na jevišti.“ Nežli však domluvil, bylo celé divadl
vzhůru a celé kusy hořících scenerií počaly padati.
Dexter
Charles
Fo
You in the Moon ' s Pale Light
8
article
Děvčata na jevišti omdlela. Dexter a já běželi jsme
k východům na jižní straně. „Otevřte dvěře“, volal
jsem na zřízence. „Počkejte, až bude spuštěna opona,“
odpověděl. Mezitím však stával se lid již divokým
tlačil se ke dveřím. Jeviště bylo v plamenech a kou
valil se do hlediště. „Pro všechno na světě, otevřte
dvéře“, řval jsem. Zřízenec však nehnul se. Chopií
jsem se ho tedy a mrštil jsem jím, jak daleko jsem
mohl a dvéře jsem vyrazil. V tom, co dvéře povolily.
byl jsem strčen davem, až dostal jsem se k železným
dveřim, k nímž byl jsem přimáčknut. Ohmatával jsem
jejich závorku a shledal jsem, že je as podobná, jako
u mě lednice. „To bude snadné“, povídám Dexterovi,
jenž vyrazil jiné dvéře. Chopili jsme se veliké železné
závlačky a otevřeli jsme ji. V tom však vyšlehl z je-
viště plamen s výbuchem, jenž obecenstvo velice
poděsil. Mžikem zahlédl jsem Eddy Foye, patrně v pla-
menech pochovaného. (Foy, jak se později ukázalo,
přece se zachránil.) A nežli mohl jsem chytiti dech,
byl jsem zachycen davem, jenž mne takřka přehodil
přes uličku, vedoucí k State streetu. V uličce byl nej-
hroznější pohled, jakého byl jsem kdy svědkem. Zá
chranné žebříky nad uličkou byly přeplněny zápasl-
cími a bědujícími lidmi, snažícími se skočit dolů. Pa-
dali jako krůpěje deštěa utvořili pod ochrannými že-
bříky hromadu mrtvých a umirajících. Jeden člověk
padl na tuto kupu a lezl po kolenou, když najednou
padla mu na hlavu žena a usmrtila jej. Též viděl jsem
ženu, jak vylézá na spodní ochranný žebřík. Křičel
isem na ni, aby skočila, že je to pouze deset stop. a
nastrěil jsem jí rámě, abych zmírnil její pád. Nyní
počal se jíž kouř valiti ze dveři, jež jsme vyrázili.
Dexter
Foy
Fo
9
article
Pracovali jsme s Dexterem až do vysílení, vytahujíce
ženy a děti kouřem přemožené. Bylo to hrozné. Matky
volaly své děti, děti opět matky. Dav smyslů zbave-
ných lidí se takřka trhal, jen aby se dostal malým
východem, který se nám podařilo udělati.“ — Dexte-
rovo líčení podává též děsný obraz události: „Když
mne Houseman upozornil na plamen, nepřikládal jsem
tomu veliké důležitosti, avšak pozoruje to, seznal jsem,
že počíná hořeti celá strana jeviště. „Měl byste vyvésti
tu dámu,“ pravím k člověku, jenž byl s námi v téže
lóži s dívkou. „Však já vím, co dělat,“ zněla jeho od-
pověd,“ a zůstal státi za nimi. „Bozi buďtež milostivi
těm dvěma, nebol mně a Housemanovi nezbylo více
času, nežli sejíti dolů, nežli ocitlo se jeviště v pla-
menech i s Eddiem Foyem, jenž chtěl lid udržeti
v klidu. Když jsme se dostali k východu, tři malé dítky
se mne pevně chytily. Dvéře byly zamčeny, ale jáje
vyrazil. Lidé tlačili se na mne jako divoši. Nepama-
tuji se, jak jsme otevřeli železné dvéře, ale když jsem
se dostal do uličky, shledal jsem, že držím v náručí
dvě dílky. Houseman byl po měm boku a snažil se
zachrániti ženu. Viděl jsem jej, jak natahoval ruce
proti ženě, která skočila s požárního žebříku a zdálo
se mně, že odrazila jej na dvacet stop daleko. Požárn
žebříky byly plny žen a děti. Bylo to hrozné, děsné
Dexter
bůh
Houseman
Foy
Nepa
10
article
Držely se všechny tak pevně, že jen málo komu poda-
řilo se vytrhnouti a skočiti, některé osoby uhořely
před našimi zraky. Vzal jsem děti do lékárny na ná-
roží a sotva jsem je tam posadil, když přiběhla žena
s vlasem rozcuchaným, šaty roztrhanými, chytila ma-
lou dívenku do náručí a volala: „Miláčku, miláčku
neznáš svoji matinku?“ Když jsem přišel nazpět, ha-
siči snášeli mrtvé a zohavené a Houseman plakal jako
nemluvně, když vynášel malé děti. Kdybych žil tisíce
roků, na hrozný ten výjev nězapoménu.
11
article
Z literatury.
Z literatury.
Vypůjčená kniha.
22— Než vsednele na několik hodin do
vagonu, koupíte si namátkou knihu, dvě, na-
hodilého průvodce pro tu nudnou dobu v za-
prášeném kupé, zábavného, veselého, fádního,
jak vám jej právě náhoda zavane do rukou —
a když opouštíte vlak, zůstane z pravidla ten
špatně rozřezaný, prachem zašpiněný sešitek na
sedadle zapomenut, nepřekáží-li vám náhodou
ještě nějaký čas v kapse svrchníku. Nemusí to
býti právě špatné a bezcenné knihy, s kterými
zacházíme tak lhostejně, ale okolnost, jak jsme
jich nabyli, sama jich úprava již neláká, aby-
chom jimi zbytečně rozmnožovali svoji knihovnu.
Knihovna ostatně také nemívá v sobě
vždycky jen nádherně vázané na hollanduti-
štěné exemplary klassické literaťury. Je dosti
knih, které i neliterát potřebuje často, k všední
potřebě, a které brzy na svém zevnějšku jeví
znatelné stopy své obliby. Ale celkem, přece
jen člověk, který má smysl pro okolí, v němž
žije, jemuž forma neni zbytečnou obtíží v den-
ním boji o život, ale vnitřní potřebou jeho duše
má jistě v milém koutku několik řádek pěkných
svazků, kterých si hledí, kterých si váží pro
obsah a které odívá pěkným zevnějškem. Roz
umíte, že nemyslím tím ony kredencovité
knihovny, v kterých svítí řady neotvíraných
skvostných vazeb v témž pořádku, jak je doda
zařizovatel bytu jako nezbytnou součástku sa-
lonu nebo pracovny. Jde o těch několik přátel
duše, které si vyberete časem z toho stálého
přítoku knih darovaných, nabízených, kupova-
ných, o ty svazky, jichž výběr sám, jichž vazba
svědči už o vašem vkusu, vaší zálibě, vaší du-
levní disposici. Ztratili se vám některá z těch
Roza
12
article
časem k dočasné potřebě opatřených knih, ně
který z těch svazků, které se kolem vás nahro-
madí, ani nevite jak, ani nepocltíte ztrátu a ne
měříte ji také summou, kterou vás kdysi kniha
sama stála. Zmizlli vám však některý z vašieh
oblíbenců, není to jen hmotná ztráta, ale upřímný
stesk právě po tom výtisku, po té knize, která
vám časem se stala milým přítelem.
A tak se mi zdá ze zkušenosti, jako by
družina vypůjčovatelů knih právě na tyto intimní
knihy nejvíce měla spadeno. Nemyslím přátely.
duše příbuzné, kterým se skutečným požitkem
půjčujete své nejmilejší knihy a těšíte se, vzbu-
zují-li v nich příbuzné dojmy, ale onu podivnou
société anonyme, která tajemným způsobem do-
vede zbavovati vás, co máte z literaturý nejmi-
lejšího, aniž byste věděli jak. Snad každý má
již smutnou zkušenost, že, byť se sebe více
zaříkal, že nepůjčí ani jediné knihy, najednou
shledá, že se dobrovolně vzdal ne jedné, ale
celé řady knih, a ne na dobré přátely a známé
— ale tak kdesi zapadly, zmizely, někdy víle
dokonce kde a u koho, ale vše marno, knihy s
nevráti.
13
article
Ovšem jsou knihy na půjčování jako stvo-
řeně, knihy, kleré by snad ani samy sobě po-
nechány nevydržely na jednom místě; bývá to
zvlášť oblibená damská literatura, která putuje
do nekonečna z ruky do ruky, stěhuje se bez
oddechu z místa na místo, listy vytrhané, rohy
otřepené, obálky poztrácené, kniha, na kterou
majetnice dávno zapomněla, když jednou přinese
ji dobrá přítelkyně jako vypůjčenou novinku
ke čtení. O takovou knihu věru není škoda, ale
těch druhých, intimních a milovaných knih bývá
člověku až lílo.
Je to opravdu ku podivu, proč právě knih
se považuje často za něco bez ceny a hodnoty
za cosi, co se nevrací, tak jako visitka, pro
spekt, špendlik, tužka. Snad jedině jen noty
sdílí s knihou tento podivný a smutný osud
Týž člověk, který by se do duše mrzel, kdyby
zapomněl vrátit vypůjčený deštník neb galoše
dovede si z vypůjčených knih poříditi příručn
knihovnu. Zdá se dokonce, že někteří lidé po
važují vrácení knihy vypůjčené za cosi nedost
taktního.
A právě tito lovci půjčovaných knih jso
největšími škůdci pěkného zvyku: půjčovat ob
libené knihy. Působí to neobyčejně čistou ra
dosti, můžete-li někomu, kdo je vám sympatický
nabídnout svůj výtisk knihy, o které jste hovo
řili, o které jste se domluvili, na níž se vaše
duše sešly. Je v tom mnoho důvěrného a pří
jemného duševního styku, čerpáte-li tytéž my
šlenky a dojmy z téže knihy. A když se vám
kniha vypůjčená vraci, je vám milejší. opě
o jednu vzpomínku na chvile, které se připojnj
k vašim dnům svátečním.
15
article
* Jiří Sumin: Potomstvo. Povídka. V Brě
A. Piša. 1903.
Jen povídka, ale zdařilá studie skutečnosti. Ma
vzácnou vlastnost, že líčí pravdu života, která je už
původem nerozlučně spojena s poesií. Žádný tedy
obyčejný realismus. Jsou věci v životě českém
zvláště v životě selském, jež třeba si jen pojmenovali.
a už se v mysli hýhou světy jímavých poetických
představ i s průvodnými náladami a cily. Pramáti
Západ rodu starosvělského, smutně slavný, smutný
svou nenahraditelností a neutěšenou přítomnosti
kterou pozůstavuje, slavný ctihodností stáří, nahre
maděnými důkazy sily, zdraví a tuhé, vílězné práce
To potomstvo! Jak teskná vyhlídka, jak strašidelná
záhada příčinnosti mezi skonem síly a rozrostem sla-
bosti! Mystika, která se vznáší nad slovem „rod“
nezklame nikdy v účinu zpracování uměleckého
třeba ji jen dobře znáti. Bylo ji třeba zažíti, celou duší
bezděky pojati, pak i vnímati při studiu vědomě, aby
se našel pravý výraz. Autorka toho všeho dosáhla.
Našla původní thema, vhodné stanovisko a dosti
silný, t. j. originální výraz čili formu. Podala obraz
zapadající slávy selské síly, skonu mocných indivi-
dualit, plný poesie rodinných selských intimit, chmur-
ný, ale s episodami neodolatelně komickými. Sta-
řenka, velchý pařízek, ale dobrého jádra a hluboce
zakořeněného pudu rodinného, umírajíc káže si všecko
příbuzenstvo svolati. Nastane rodová tíseň potomstva
kolem prabáby. Jako kapitola šlechtické kroniky, jichž
konce a cíle jsou utajeny v chmurách osudu. Stařenka
přemítá a hledá smysl živola, svého mateřského, a na-
lézá jen biblické věštby, hrůzné a drtivé. „Synůa
dcer naplodiš, ale míti jich nebudeš.“ Znění té věty
táhne se duší jako večerní klekání a ztrácí se v dál-
kách osudového světobolu. Kdo porozumí, shledá, že
takto nabývá literatura poviuek nevšedních. Vbl.
Sumin
A Piša
Ma
šlechtický kronika
16
article
* Karel Babůnek: Písně tuláka. Knihovn
Srdce VI.
Když se za zimních večerů lidé k sobě tulí, vždy
je někdo vyloučen, vypovězen, proklet a bloudí po
ulichlé silnici sám. Na lidské plesy v ozářené světnici
vždy někdo smutný kouká do oken. Za takové lidi
opuštěných a vyděděných srůci Babánek zpívá. Sym-
patický samotář, do sebe zadumaný, hlučných běhů
světa vzdálený, s tklivým úsměvem odříkání, časem
s bodrou nenuceností výskne, ale hned se za lehko-
myslnou troufalost trestá a vrací se k tesknotě a r-
signaci. Hude si své prosté tony, lichou elegii za-
šlého mládí, pochované minulosti a kus skromničkého
románu lásky, jen jako pro sebo, nestaraje se o po-
sluchače A posluchači se to zdá skutečně tuze sou-
kromého rázu a intimné. Ale časem píseň upout
hlubším citem a pravdou výrazu, pak je básník úseč-
ný, stručný a ukazuje svůj samostatný ráz. Ma
zvláště jeden pravý ton, tichounký a resignační. Chce
býti zpěvný, alo tu schází vhodnější úprava rhytmu
rýmu. Dobré věci jsou: VIII. Nad hlavou bílá.
X. V svůj rodný kraj se vracím, XI., XIII., XIV.-
zvláště však XIX. a XXIV. Výslednice není záporná
ale na básníka sbírky už čtvrté je to málo. Vbk,
* Adolí Brabec. Z víru velkoměsta. Román
Nákl. vlast. V komisi u Hejdy Tučka v Praze, 1903.
Babůnek
Babánek
ma
Brabec
Hejda Tuček
Praha
XI
17
article
Karel Lípa, bankovní úřadník ve Vídni, miluje
tichou passivní Růžu. Ale pak ho zláká Lenka, svůdná
kráska, hrdinka románu, frýna v počátcích. Lípa nemá
peněz na přepych, proto je odstaven a nasloupí mladý
boháč. Ten však se chce po čase oženit a Lenky se
zbýti. Lenka se při svatbě jeho zastřelí. Lipa zmoudř
a odplíží se zkrocen ke své tiché Růži. — Vzato ze
života, což všude patrno, a přece to život — není
Neboť není podána vnitřní příčinnost, která teprv dává
zajímavost pravou, vzbuzuje dojem, soucit a poesii,
byť i hořkou. Život nešťastných zbloudilců, thema
velice modní, ale formy zřidka vydařené, protože
k tomu je třeba hloubky poznání a citu lidské silya
velikosti. Neměl jí Zola, nemá dlAnnunzio, a jen
z části Gorkij. Náš autor byl zaujal kouskem poznané
Vídně a provedl ten kousek písmem. Malý kus pokusu
o román z polosvěta. Mohlo se počkati. Kdo spěchá,
před časem sestárne.
Vbk.
* Alois Tuček: Rok v samotách. Historie
z vězení. Hejda Tuček v Praze. 1903.
„Historie těžce prožitá a těžce psaná.“ Věříme
ihned, jak začneme čísti. Skutečnost dlouho pozoro-
vaná, zdroj zkušeností trpkých a otravných. „C
vězeň v samolách cítil, myslil a prožil,“ vystihnout
bylo úkolem autorovým, pravl sám. Úkolu tomu do-
stál, ale škoda, že tak příliš programově a realisticky
tak málo poeticky. Ani kousek onoho dobrodružství
vnitřního života, jejž při auloru-vězní předpokládáme
a na něž čtouce stále čekáme. Ten denník dojmů
obsabuje stále jen zprávy o působení zevního světa
na duši vězňovu. Vidíme zevrubně jeho každodenní
život se všemi všedními výjevy a výstupy, předsta-
vujeme sobě i zařízení vězeňské, jeho marně snahy
a osudně vady. Proto koná spis sociálně dobrou
službu. Ukazuje věrným obrazem na stinné stránky
humanitních instiluci, jež se zvrhají v praxi ve škle
Lípa
Lenk
Zola
Gorkij
Tuček
Hejda Tuček
Vídeň
Praha
tichý passivní Růža
18
article
bívý výsměch lidskosti, v mučírny duší a peklo. Je
to žaloba i prosha, čtení poučné, zábavně i výchovné
Vbk
* Pavel Bourget:Studie za současné psy
chologie. Přeložil J. Mauer. Krilická knihovna Jos
Pelcla, XX. V Praze, 1903. K 2.-
Obsaženy jsou tu úvahy o Baudelairovi, Ren
novi, Flaubertovi, Tainovi a Stendhalovi, jež napsa
Bourget už před dvaciti lety (1880—1883), ale žijeme-
v následcích oněch let, jest velice poučno seznávati
ducha a směr jejich dle analysy výtečného psychologa
francouzského, jenž pohližel z blízka na počátky věcí
jimiž je nyní ohrožena celá skoro Evropa. Chtěl pr
svými studiemi poskytnouti toliko pomůcku badatelůn
mravů století XIX. ve Francii. Jest to skutečně důle
žitá památka století. Mluviti o její formální jakosti
bylo by opozděno a zcela zbytečno. Ale neuškodi řícl
že více, než jakost samých studil, důležito je pozo
rovati a zkoumati zjev původce jejich, Bourzetovo
smýšlení, nazírání a cítění.
Pavel Bourget
J Mauer
Pelcl
Baudelaire
Ren
Flaubert
Tain
Stendhal
Bourget
Bourzetův
Praha
Evropa
Francie
19
article
Hlavně se zabývá pozorováním úpadku modar-
ního lidstva. Seznává, že jsou podmínky života toho
lidstva příliš zdokonaleny. Raffinovanost požitků je
zdrojem nudy, spleenu, choroby stoleti t. j. neschop
nosti býti šťastným. Všeobecný (prý) hnus hýbe srd
cem Slovanů (nihilism), Germanů (filosofie pessimi
stická) i Lalinců (nervosa). Panuje obecně negac
života. Blíží se bankrot přírody a doba invase bar
barů. Lidstvo příliš myslilo, unavilo se a tín
hyne. Přepjalá práce mozková, nehospodářství s du
ševními statky, otrava uměním a literaturou. Schop
nosti duševní se opotřebují; jest předně opotřeben
fysiologické, jak lze viděti na chudokrevných paná
cích, švihácích, důstojnících pařížských boulevardů
(Také jistě Na příkopě v Praze. Dále opotřebení ci
tové i volní. Hyne vůle i cit přepjalostl myšlení. Zu
řivostí analysy zavádí se impolence do hlav časně chá
pavých. Vzniká horečka nedokonalého vzdělání, po-
vrchního, školského a knihového. Hromadí se před-
nášky a čítárny a knihovny. (Ty přednášky u nás!
German
Lalinec
Praha
Slovan
20
article
Jako nemoc, jako skutečná horečka to zuří! Slyšmo
již konečně, 3o praví anatom dekadentismu o toml
Reakce proti tyranii myšlení nastává, ale jak bez-
radná, zmatená, jak nemožných cest a prostředků
Nirvana, útěk na dno přírody, horoucí žádost usnout
snem hmoty, proměnili se ve hmotu
Věru, co Bourget na sobě ukazuje a co dokazuje.
jsou přesmutné výtěžky slavné západní kultury
Zhloudílá, otrávená, nemá nejmenší potěchy. Pessl-
mism čirý, černý, propastný se ji rozevírá. Nena-
pravitelná bída života jest její kredo a filosolie.
Víra v pokrok je naivní, cíl všehomíra, víra
povinnost k vlasti, oddanost, jsou předsudky, jich
člověka zbavuje kultivovaný rozum. Rozřešení lidské
bídy není žádné. Smír žádný. Všecko smutné až do
konce. Na tu svou odhalenou pravdu živola hledí ne-
ustrašeně, právě filosoficky, obdivuhodně. Vidí smr
a propasl, ale to ho z rovnováhy nevyruší. Ani jediný
výkřik poplašný. Vzdoruje v chmurné passivnosti svě
k černému osudu až po kraj záhuby. Elegantní tragika
— Překlad je zcela plynný, srozumitelný a dobře
Vbk
český.
Věra
Bourget
21
article
* Dr. V. Flajšhans, Mislr Jan Hus. Se 78 vy-
obrazeními, mapkami, plány, facsimily atd. Nakl. Jos
R. Vilímek. Dílo podává soubor všeho, co dnes
podstatného o Husovi a jeho době vime; lu a tam
dodává laké, co zbožné legendy, čerpající snad ze slaré
tradice, XV. a XVI. století, o něm se domnivají věděti
Čerpá poprvé ze všech pramenů, jež jsou dnes k dis-
posici. Zvláště poprvé tu provedeno líčení živola Hu-
sova v nepřetržitém proudu. Z doby mládí mistrova
víme ovšem velmi málo, ale tu zas podáno vylíčení
obecného proudu dějin, s nímž Hus, podlé vlastních
slov, šel jako atom jeden mezi milliony.
* Bohdan Kaminský, Z ráje vyhnaný.
Román. — Karol Želenský, Vrah a jiné črty
z hereckého života. „Libuše“, roč. XXXIII. sv. 5. a 6
Nakl. F. Šimáček. Román o nešťastném manžel-
ství, jež končí úplným rozvratem. Lehkomyslná žena
klame muže, jenž si ji byl vzal z lásky, se zcela spro
stým svůdcem, jenž byl obloudil již tolik jiných žer
a jenž opustí také ji. Muž, člověk povahy slabé, odda
se pití, domácnost upadá čím dál tím více a konečně
nadchází katastrofa. Autor pěkně líčí duševní slavy. —
Drobné povídky K. Želenského jsou obrázky ze života
vtipně vypravované. Autor dovede charakterisovati
a čtenáře upoulati
* Nikolai Semenovič Lěskov, Ducho-
vanstvo sborového chrámu. Kronika o pěti čáslech.
Přeložil A. G. Stín. Ruská knihovna, red. P. Pa-
páček, sv. XL. Nakl. J. Otto. Aulor těž u nás známý
drobnými povidkami a črtami. Přítomný román líč
život nižšího duchovenstva v okresním městě. Podává
obraz živola zajímavé společenské vrstvy ruské, jeví
se klidným pozorovatelem a vypravovatelem. Líčí ne-
stranně dobré i zlé stránky, projevuje upřímnou sym-
patii duchovním vskutku šlechetným. Děj vyzname-
nává se stručností formy a barvitostí jazyka. Kniha
prodchnuta jest vroucím citem.
doktor
V Flajšhans
Mislr
Hus
R Vilímek
Hu
Kaminskij
Želenský
Libuše
F Šimáček
K Želenský
Nikolai Semenovič Lěskov
A G
svatý . XL
Otta
Ducho
22
article
*Charles Dickens, David Gopperfisla
Román ve dvou dílech. Přeložila Dora Hanušova
S četnými illustracemi. Nakl. Ed. Beaufort. Jedna
z nejproslavenějších prací znamenitého romanopisce
Náleží k řadě autobiografických románů ze středních
vrstev společnosti anglické, jež autor dovede tak zna-
menitě líčit, obestíraje poesií i zdánlivě všední pří-
hody života. Bohaté životní zkušenosti umožnity mu
znázorňovati život a prostředí děje s dokonalou pravdi-
vosti. Jest tu tolik všeobecne lidského, že náleží dílo
lileratuře světově.
* Vojtěch Š. Táborský, Plíruční knihia pro
ochotníky a herce. I. Základy režie a dramatické
reprodukce. Nakl. I. L. Kober. Souslavné knihy
praktické a theoretické reprodukci divadelních hen
dosud v literatuře české nebylo. Autor jeví dobrou
znalost divadla a jeho potřeb, obrací svůj zřetel ku
práci režiséra, ale dává též cenné pokyny hercům
slohem prostým, snadno přístupným. Dílo upraveno
tak, že může s prospěchem použíti pokynů i ochol-
nické jeviště
* Ant Wimmer, Rozpravy z okoru botanik
obecné. II. Rostliny a činitelé přírodní. Obrazy fysi-
ologické, biologické a geografické. Encyklopedická
knihovna dědictví Komenského, red. Jos. Úlehla.
sv. V. Nakl. Dědictví Komenského. Aulor po-
dávu soubor zjevů logicky uspořádaný, aby naznačil
jak všestranně rozvíjí se botanická věda. Snaží s
vysvětliti ze života rostlinstva tuzemského i cizokraj-
ného nejzáhadnější pochody vnější a vnitřní. Líč
účinky sil přirodních na rostlinstvo a poměr rostlin-
stva k ostatním činitelům přírodním. Výklad prová-
zen jest četnými diagramy a illustracemi.
Dickens
David Gopperfislo
Hanušův
Beaufort
Š Táborský
I L Kober
Antonín
Wimmer
Komenský
Jos
23
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* »Máj« má vzpomínku na Dobrovského. Neznámý
vypravuje o své babičce, která ráda vzpomínala, vy-
pravujíc dělem, na svá mladá léta a znala Dobrov-
ského z Chuděnic. Vyprávěla o něm, jak chodi
k nim do myslivny na podmáslí, jak se ujal pak
sirotka, kterého v myslivně přistihli při krádež
okurek a jak si vzal hocha toho s sebou na delš
cestu. Obrázek je pěkně kreslen a je lím zajímavější
že podává celou řadu fakt, z kterých Smilovský
skládal slavný svůj obrázek »Za ranních červánků«
Podobnosti bijí přímo do očí a autor vzpomínky by
učinil dobře, kdyby pročetl Šmilovského studiia
hledal ve svých vzpomínkách, do jaké míry se de-
taily u Smilovského shodují neb odchylují. Mohla by
to býti pěkná studie.
Dobrovský
Chuděnice
24
article
*Do »Slovanského Přehledu« napsal A. Štezanek
slovensky článek: »Slovácí ve Vídni.« Kapitola za-
jímavá - i smutná. Autor jistě nepřehání, praví-li
že po Americe má pro Slováky největší přítažlivost
Vídeň a cení-li počet Slováků uherských ve Vídni
na 30.000 až 50.000 hlav. Kam však mizí tato spousta
slovanské krve? »Slováci se neponěmčují nikdy
v prvém a jen zřídka kdy v druhém koleni, obyčejně
jen ve třetím aneb čivrtém.« Slabá to útěcha, zvláště
když autor připojuje horší ještě poznámku — že vy-
mírají i »pro Iysickou a mravní zvrhlost.« Autor
sbledává příčiny stěhování, líčí hlavní zaměstnání
Slováků ve Vídni, zelinářství, jež zvláště v rukou
jen slovenských spočívá, a snaby i obtíže se zacho-
váním národního charakteru. Do budoucnosti divá s
autor klidně a je přesvědčen, že se Slováci vídeňští
neodnárodní, jednak že jsou ve stálém styku s domo-
vinou, jednak že jsou finančně silní pro velkou plli
a obezřelnost v obchodě.
* Časopis Musea král. českého všímá si hojně
staré i nové literatury české. V posledním čísle mezi
jiným podává K. Krofia přispěvky k lilerátní činnosti
J. Příbrama a J. Rokycany a A. Pražák dokenčuje
obsáhlou studii o Jaroslavu Vrchlickém.
Odborné spisy-
A Štezanek
Slovák
Vrchlický
Vídeň
Amerika
Příbram
Rokycany
25
article
* Obchodní korrespondence. Sestavil. Kare
Petr Khei!. Třetí opravené vydání. V Praze, Bursík
a Kohout. 755 str. Od počátku ústavních poměrů v lé-
tech šedesátých jeví se u nás oprávněné stesky ve
příčině slabého dorostu obchodnického. Jediné mal
městečko na venkově dovede ročně 2—3 graduovan
občany vyslati do světa, třeba by s nedostatkem klientely
již deset předcházejících bylo zápasilo, řádného ob-
chodníka však ani jednoho. U nás přijde do obchodu
obyčejně žák, který na střední škole neprospív
a je vůbec slabý, malého nadání
V kruzích odpůrců našich vybírají se však k ob-
chodům mladí lidé nejprozíravější a tím také
vysvěllují se výsledky. Teprve v poslední době jeví
se poněkud potěšitelný obrat. Dnes pomalu nebud
již hanbou býti obchodníkem, poněvadž četné školy
obchodní a dobrá literatura připravují mladého ob-
chodníka na dráhu budoucí zcela jiným způsobem
než bylo dosud. Českému obchodníku bylo vytýkáno.
že nemá vždy náležité trpělivosti s obecenstvem jako
odpůrce konkurent. Avšak nepozorné a neobratné
rčení jakékoliv dá se v závodě ještě opravit, hůře je
se slovem psaným. Zde nedá se už měnit, co bylo n-
psáno. Neprozřetelně a chybné vyjádření má za ná-
sledky citelné hmotné škody. Proto je obchodn
korrespondence neboli kupecké dopiso-
vatelství tak důležito pro obchodníka. Pan Kare
Khei
Bursík
Kare
Praha
26
article
Petr Kheil, přihližeje k těmto nedostatkům, vydal př-
tomnou knihu, která se v kruzích obchodních tak za-
mluvila, že v málo létech dospěla třetího vydání. Vším
právem. Kniha pojednává především „o vlastnostec
kupeckého slohu“ a ,vnitřní úpravě listův“. Po přede-
slaném pojednání o skládání, kuvertování a adresování
posílaných listův přichází návod, kterak si má ob-
chodník počínati při kopiáři listovém, načež následuj
vzory dopisův, jichž jest vedle 83 formulářů kontov-
ních písemností více než 440! Vzorce tyto přinášej
oběžníky. pak nabídky ke spojení obch o-
nimu, dále listy dotazné, listy o obchodech
se zbožím na vlastní účet, listy o komisích, listy o
obchodech spedičních, dále dopisy ve věcech směne-
čních, listy o obchodech s valutami a cennými papíry.
listy o placení hotovými, k závěrku pak listy dopo-
ručné a úvěrné, dopisy upominací a o kontokorentech.
listy o stížnostech a insolvencích, nabídky k službám
a j. Celek uzavírají kupecké zkratky a značky, uka-
zatel atd. Pokud materiálu zde sebraného se týče.
možno říci, že vyniká správností jazykovou, v obchod-
ních kruzích našich tak těžce postrádanou a hodí se
nejen snad pro kupce detaillistu, ale i pro velko-
obchodníka, továrníka, bankéře, komisionáře, spedi-
tora, pojišťovatele. Pro všechny jest zde hojnost vzorů.
ve kterých autor vyhýbá se zbytečnému nadsazováni
a frásím; vše podáno přesně, králce, markaníně, jak
to již sloh kupecký sám o sobě vyžaduje. Není po-
chybnosti, že také třetí vydání povinnost svou učiní
a stane se nezbytnou rukověti všem obchodníkům
Čech, Moravy a Slezska, kteří obchodu se věnovali
neb aspoň věnovati se chtějí, neboť nikde neosvědčil
se známý výrok „Le style c'est l'homme“ jako ve stavu
obchodnickém
J. M.
Kheil
Čechy
Morava
Slezsko
c ' est l ' homme
27
article
Z olzích revul.
28
article
* V „Revue de Fribourg“ zprávy o mě-
stech nad 2000 metrů položených. V Evropě není měsí
nad 1500 m. nad mořem. Více jich je v Americe
(hlavně jižní), Asii a Africe. A to města s četnýn
obyvatelstvem. Příčinou vysoké polohy měst bývá
nezdravota bažinatých nížin. V Africe nejvýše lež
město Aukober (2500 m.), v Asii Lhassa (sídlo dalaj-
lamy — 3560 m.), v Americe La Paz (3800 m.)
* Exotický cestopis: ve vagoně z Pekina do Pa-
říže, v Tour du Monde; autor popisuje zemi
kudy jede a lid, s kterým během dlouhé cesty se se-
tkává. Neskrblí slovy uznání vládě ruské za velk
dílo kultivační
Milovníky starožitností architektonických zají-
mati bude zpráva anglických listů, že při bou-
rání známé věznice newgatské v Londýně objeveny
byly staré římské hradby, obkličující bývalé Londo-
nium proti Piktům a Skotům; založeny byly asi 305
r. Konstantinem. Roku 370, byly Theodosiem opra-
veny. Dělka bývalého Londýne obnášela asi 1 angl
míli, šířka asi 12 mile, celkem rozloha nynějšího
Hydeparku.
jít Fribourg
Pikt
Skot
Konstantinos
Theodosius
Evropa
Amerika
Asie
Afrika
Aukobry
Pekina
Londýn
Londa
Hydepark
Amerika Le Paz
Tour jít Monde
29
article
* Vernovského Filease Fogga překonal v našich
dnech Henry Frederick, jenž vykonal cestu kolem
světe v 54 dnech; 2. července 1903 vyplul z New-
Yerku, po 6 dnech vsedl do vagonu, jenž po 18 dnec
dovez! ho do Dálného; 2 dni trvala přeplavba T-
chým okeanem, 2 dni projíždka Japanem do Yoko-
hamy, kde o 10 hodin zpozdil se k parníku, čímz
ztratil 7 dní! Dospěv 54. dne do New-Yorku, prohrál
značnou sázku, vsadiv se, že objede svět v 45 dnech
*O voňavkářském průmyslu na Rivieře píše
bernský Bund. Na Rivieře už v XVI. století byly
značné továrny na vořavky. Dnes v jediném místě
Grase je 35 továren. Průměrně padne za oběť prů-
myslu voňavkářskému jen na Riviere 1,200.000 kilo-
gramů růží a 300.000 kilogramů pomerančového
květul
* Globus, vycházející letos už 41. rok, začíná
vydávati zvláštní čísla koloniálná (jednou za 4 neděle)
Chce si slovem a obrazem všímati stavu německýeh
kolonií i osad jiných států.
* Archaeology bude zajímati zpráva řeckýcl
listů, že prof. Dörpfeld vrátiv se z ostrova Leukady
do Athen, prohlásil, že palác, jejž na Leukadě objevil
je Odysseův palác a že Leukas ve starověku
nazývalo se Ithakou, teprve později že tak nazván
Mr. Penn.
byl malý ostrov, jejž my známe
Henry Frederick
profesor
Dörpfeld
Leukas
Penn
NewYerk
Yoko
NewYork
Riviera
Ithaka
Odysseův palác
31
article
* Karel B. Mádl, Josei Mánes, jeho život
dílo Nakl. F. Topič. Sešit 25 obsahuje následující
reprodukce. „Paní Marie Venduláková,“ olej, světlo-
tisk. „Život na panském sídle,“ hostina, akvarel
barevná autotypie v mědi. „Allegorie léta,“ tušová
kresba, světlotisk. „Petrarka a Laura,“ olej, světlotisk.
„Řipský kraj,“ olej, autotypie. Kromě toho čtyři illu-
strace v texlu
* Karel Procházka, O mlékařství v králov-
ství českém. Se 7 vyobrazeními. Publikace českého
odboru zemědělské rady pro království české. Číslo
Nakl. F. Šimáček
* Kalendář českých stavitelů na rok 1904. Za-
ložil Karel Stark, rediguje J. Rosenberg. Roč
VII. Obsahuje mimo schematismus architektů, sta-
vitelů, zednických a tesařských mistrů v Čechách
na Moravě a ve Slezsku četné odborné články, po
třebné tabulky a všechny potřebné pokyny s hojným
illustracemi.
*Choroby žaludeční. Napsal MUDr. J. Pey
(Bibliotéka lékařských spisů populárních čís. XXV.
Nákladem firmy Hejda a Tuček.
Mádl
Josei Mánes
Venduláková
Petrarka
Laura
Procházka
Šimáček
Stark
J Rosenberg
MUDr
J Pey
Hejda
Tuček
Čechy
Morava
Slezsko
český odbor zemědělský rada pro království český
32
article
Školská hlídka
Školská hlídka
Ředitelství c. k. ústavu ke vzdělání nčitelů
Kutné Hoře přijímá přiblášky ke zkouškám dospě-
losti učitelské náležitě doložené do 15. března
přihlášky ke zkouškám z ženských ručníc
praci do 1. dubna. — Přihlášky ke zkouškám uči
telské z působilosti pro obecné a měšť. školy
buďtež předloženy do 1. dubna.
Kutná hoře
33
article
Dramatické umění.
Dramatické umění.
+ Divoká kachna. Hra o 5 dějstvích. Na
psal Henryk Ibsen. Přeložil dr. Arnošt Kraus
Režisér Jaroslav Kvapil.
Problémem pravdy v životě zabýval se bá-
sník už ve svém »Nepříteli lidu«. Dr. Slockman
trvá tam na svém slově proti celé obci, jejíž
zájmům se »pravdas jeho příčí. Je za to prohlášen
nepřítelem lidu, insultován a vyobcován. Trpía
teprv svojí mukou vykupuje mravní hodnotu své
myšlénce. Život není geometrický vzorec pří-
močarých poměrů a funkci. Ukládá-li přímá čára
mravního zákona, mluviti vždycky pravdu, uka
zuje případ Gregersa Werla, fanalika pravdy v
»Divoké kachně«, že mravní zákon života může
jindy ukládati povinnost, pravdu — smlčet.
Gregers Werle, uzavřená, přemitavá povaha
přiveden byl životem ke zvláštní filosofii, kterou
si upředl ve svém samotářském životě, tam hlu
boko v horském údolí, kde je správcem otco
vých huti. Je přesvědčen, že jen pravdou a
Ibsen
doktor
Kraus
Kvapil
Slockman
Trpía
Gregersa Werl
Gregers Werl
horský údolí
34
article
pravdě mohou lidé dojiti spokojenosti a skuteč-
ného štěstí. Gregers chodí v okoli od domu
k domu a hlásá lidem učení, aby žili podle
pravdy a přijali jeho poznání. Příležitostně do-
věděl se hroznou věc o domácím poměru svého
přítele z mládí Hjalmara, s nímž se šestnáct
roků neviděli. Hjalmar, trpný, neprozíravý muž,
cítil by se docela spokojeným ve svém manžel-
stvu, nestaraje se, že měla paní Gina, jeho žena,
svoji — minulost.
O té právě dověděl se Jiří Werle z roz
mluvy se svým otcem. Starý Werle, bohatý to-
várník, má v té věci velmi kompotentní slovo,
neboť minulost Giny, která kdysi sloužila v domě
Werlových, náležela — jemu. Starý Werle je
muž neskrotných pudů, který si nedá překážet
Morálka jeho končí, kde mocné žádosti jeho za-
čínají. Z nízké ziskuchtivosti přivedl kdysi na
mizinu Hjalmarova otce, starého Ekdála, připra-
viv jej o zděděný statek. Aby poněkud ulevi
svému svědomí a zároveň se zbavil nepohodlného
poměru, opatřil Hjalmarovi skromnou výživua
zařidil vše tak, že Hjalmar a Gina jsou dnes
svoji. Mají hodnou dcerušku, čtrnáctiletou Hed-
viku, dítě zlatého srdce.
Starý Werle má znovu před svatbou. Po-
volal proto svého syna a vidl se nucena závoj
minulosti před ním poněkud poodestříti. Gregers
dovídá se, kdo bývala Gina a kterak Hjalma
ke své ženě přišel. Poznává hroznou le ž jich
obapolného spolužití a věren svému vyznání
velikého principu života, odhodlá se vykonati,
co pokládá v tom případě za svou mravní
povinnost: poví přiteli Hjalmarovi pravdu —o
jeho ženě.
Hjalmar
Gina
Werl
Werlův
Hjalmarův
Hjalma
35
article
Zde je tragická vina prostomyslněho fana-
tika pravdy! Nedovede rozeznati pojem mravní
povinnosti od výbojného sobectví svého názo
rového fanalismu. Povinnost pravdy není sam
povinnosti života. Pravda poméru Hjalmarových
má jiné ještě živolnější stránky, nežli pro ktere
je právě naladěno se zajímati jeho zcela mimo-
chodné poznání. Je tu skutečnost jejich rodin-
ného života, která stvořila svoje pravdy
hlásí se o své právo. Gregers svým dotérným
fanatismem dopustil se mravního přehmatu a —
následky se dostavují.
Malá Hedvika slyší o nějakém neštěst
svých rodičů, které by mohla odvrátiti, kdyby
obětovala, co má nejmilejšího. Dítě nerozumí
a domnívá se, že tu běží o jejího miláčka,
postřelenou divokou kachnu, jejíž ohrožený život
dosud mezi svou drůbeží pečlivě ošetřovala.
Vyslovuje ochotu, obětovati předmět své něhy
a třeba zastřeliti zamilovanou svojí chovanku.
Neprozřetelné slovo otce Hjalmara objeví však
dítěti náhle všecku hrůzu nepoznané skutečnosti.
Hedvika nesnese poznání. Bez rozpaků obraci
bambitku proti sobě. Mělký Hjalmar nad mrtvo-
lou dítěte, jež přestal považovati za svoje, smí
se s Ginou. Gregers, zoufalý z následků své
umravňující »činnosti«, prchá ve svoji horskou
samotu. Provede-li tam konečně korrekturu svě
nešťastné — linerární mravouky ? . ..
Hjalmarův
Hedvika
Hjalmar
Gina
36
article
Hlubokomyslná hra, dík podivuhodné jas-
nosti exposice všelikých vztahů a souvislpstí,
na kterých záleží, zanechává mohutný dojem.
Na konec večera připadá diváku tak jasno, co
autor učinil thésou svého dramatu, kruté po-
znání, kterak člověk nemůže žíti bez oné illuse
života — životně lži! — kterou navýkl si po-
važovati za svoji — životnou pravdu. Ani ne-
pozoruje divák, s jakým úsilím konstruktivného
umění bylo mu toto poznání průběhem večera
vlastně nasuggerováno. »Divoká kachna« je roz-
hodně z nejpůsobivějších kusů norského drama-
tika. Je zároveň dokladem Ibsenova mistrovství
v divadelní technice. Proti své vůli za velekněze
symbolismu vyhlášený autor jeví se tu vlastně
jako dokonalý virtuos illusionista, který své
idejné kombinace, cestou chladrého rozmyslu
vypředpokládané, dovede pomocí znamenitě při-
praveného scénického effektu představiti jako
výjevy nejbližšího skutečného života. Osnova
hry je hodinový stroj kladek a zoubků s přes-
nosti matemalickou za účelem idejného effektu
do sebe zasahujících. Od první rozmluvy slou-
žicích v domě Werlově do poslední třísky dia-
logu a zdánlivě nahodilých detailů scénických
nie nezavadí o zrak neb sluch diváka v prvních
aktech, co by autor dále vzadu v argumentaci
neb závěrku své thése nemohl potřebovat.
Ibsenův
Werlův
37
article
Provedení vyniklo snzhou po ušlechtilé
jednoduchosti, která k tomu precisnému stylu
velmi sluší. Dialog sytý obsažností slova ztlu-
močil překladatel češtinou příjemně vystiženou.
Divák se cíti neodolatelně opřádána pletivem
idejí, které tu mají svou říši. Není obratu řeči,
aby padal vedle. Pan Vávra ve stěžejné úloze
mladého Werla jeví pěkný smysl pro výraz
prosté nenucenosti. Explikace s otcem v prvním
aktu ještě by získala váhy větším stlumením
Gregersových projevů nevole. Gregers je právě
muž ve všem jednání tak do sebe obrácený.
Vávra
Werl
38
article
Totéž platí v následujících aktech o všech na-
rážkách, táhnoueích se k — divokě kachně. A
si je to nešťastné zvířátko prohlašováno za sym-
bolické! Zůstává přece jen zcela nahodilým stře-
dem tragické sjtuace, tím dojemnějším, čím méně
samo svojí přítomnost vnucuje. Velmi názorně
založil a důsledně udržuje v patrnosti pan Že-
lenský extatiekou postavu Hjslmara, illusionáře,
který neustále sám sobě hraje komédii své do-
mnělé lepší podstaty. Pan Šmaha upravils
zvláštní manýru pro uhlazenou nestoudnost svých
prohnaných starých pánů. Werlemu otei zde dobře
na tělo padne. Nejdojemněji působí prostinké ro-
dinné výjevy v podkrovní komůrce Ekdalových.
Uzounký duševní horizont Hjalmarovy ženy na-
značuje paní Danzerová s překvapující věrnost
tónu. A Hedvíka slečny Grégrovy je prostot
nevinné dětské duše sama. Postava starého
Ekdala je vedle kubánského důstojníka z Jirás-
kova Žižky z nejmarkantnějších episodních šarží,
které nám pan Innemann dosud předvedl. Pan
Sedláček mluví řezavé glossy zdravého kynika
Rellinka s pěkným účinkem. Všecka role pana
Mošny v kuse soustředěna je v jedmé přirozené
»slovo k situaci«. Ale to má účinek — salvy.
Výprava hry je exkvisitní. Enfiláda salonů
továrníka Werla v prvním aktu je parádní kou-
sek dekorační architektoniky. Podkrovní komůrka
Ekdalových, s pohledem na střechy a lomenice
města, se zastřeným světem symbolické »pří-
rody« na domácí půdě, podporuje tichou svou
výmluvností idejnou perspektivu hry
Z kancelářa Národního divadla. Dnes hraje s
dvakrále: odpoledne pro studentstvo eiibkovo drama
„Syn člověka, v němž zaměstnáni jsou téměř
všíchni páni činohry a z dam pl. Benoniová; k to-
Hjslmar
Šmaha
Werle
Ekdalův
Hjalmarův
Danzerová
Grégrův
Ekdal
Žižek
Innemann
Sedláček
Mošna
Werl
Jirás
kancelářa národní divadlo
Benoniová