1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 15. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní „ odpol. Histy
předp lací se-
v Praze v administraci
sa měet
s čtvrt leta . . . . G K
s dvojí deniáškoe
na mě
na dtnit late
ve flialk žck
na měsje . . . . . -
Tošton
na čtrri lařa . .
s dvojí zlailko
na rářet
:: ke
na ztvrt lota
Praha
5
article
Na dně německých lží.
Na dně německých lží.
Svým reservátním výnosem o pěstování
šetření plukovní řeči učinil ministr války Pit-
reich jen nepatrný a malý náběh k tomu, co
plyne z vývoje národů této říše pro zdatnost
sílu armády. Nic více. U něho, jenž vyrostl
v ovzduší tak vzdáleném porozumění pro snahy
silících a kulturně stoupajících národů neněme-
ckých této říše, jenž vyšel ze staré vojenské
školy provanuté předsudky o nutnosti » jednotné
armádní řeči« a německého rázu armády, ne-
byly to jistě motivy sýmpatie k neněmeckým
hlavně slovanským národům, jež by mu dikto-
valy slova o nutné znalosti mateřské řečt
mužstva — neodbytné potřeby služby byly je-
dinou a hlavní pohnutkou rozkazu. Kdo ví,
k jakým komickým scénám, které by ale ve
válce mohly míti dalekosáhlé a smutné následky,
docházelo důsledkem neznalosti řeči mužstva na
cvičeních, kdo z vlastní zkušenosti seznal, jak
často nejlepší mužstvo jen následkem neznalosti
němčiny bylo vylučováno z povyšování na pod-
důstojníky, jak trpěla výchova mužstva, jak
massy vojska ztrácely smysl pro účel akcí
cvičebních a tím mařen předpoklad úspěchu, který
hrál v německo-francouzské válce tak značnou
úlohu na německé straně — co případů v německo
francouzské válce ukázalo, jak nestačí pouhá
mechanická kázeň! — tomu netřeba teprve vy-
kládati, že dnešní stav výcvikový
naprosto nevyhovuje a nestačí
6
article
Moderní armáda při své složitosti a při své tak-
tice, ve které připadá výcviku a porozumění
jednotlivého vojína pro úkoly celku tak vysoee
význačná role, přímo vyžaduje úzkostlivé a po-
drobné výchovy vojínovy. Žádá-li tedy v zájmu
armády a její zdatnosti minisír války výcvik vo-
jinův v mateřské řeči, zavádí jen — ovšem
opatrně a nesměle — stav, kterého prostě ne
bylo lze oddalovati. Nám, kteří jsme vždy po-
ukazovali na zvrácenost ideje jednotné armádn
řeči, mohlo by býti ale toto poznání ministrovo
jen tehdy zadostiučiněním, kdyby ministr do-
myslil, čeho podal tak nesmělé náměty, kdyby
opustil řikci nutnosti armádní
řeči, která vyvolána jen a jen motivy politi-
ckými, a postavil se na prosté stanovisko, že
armáda národů ve zbraní musí něsti také ve
všech směrech ráz těchto národů a že mus
býti pronikavě zlidověna. Jen pak a jen
tehdy bude i se svých úkolů, protože jen tehdy
bude i její poslední muž zříti v ni něco více
než instituci, ve které nucen protrpěti tři léta . ..
Ale to se nestalo. Pan Pitreich zůstal tra-
dicím kruhů, z nichž vyšel, věren. Ale již i t
minimum, kterým nucen přiznati skutečné po-
třeby, které budou rok za rokem jasnějšími
které budou se vzrůstem sil slovanských národů
jen stoupati, vzbudilo v německých kruzích roz-
hořčení. To ovšem nepřekvapuje: v očích Němeů
byla vždy armáda nositelem »německého rázu
této říše«. Ale řeč ministrova vedla k důsled-
kům, které osvětlují smutně a tak jasně německou
svobodomyslnost a německé porozumění pro
parlamentarism. Co nářků, co úvah, co vzdechů
bylo na straně německé »nad úpadkem parla-
mentarismu«. Co falešných pós obranců parla-
menlarismu brali na se němečti vůdcové —
návrh Derschattův ozářil tůně něme
ckého úpadku nejlépel
Pitreich
7
article
Slačí prostě srovnání. Dne 5. ledna 1904 při
jímá uherská poslanecká sněmovna
po zápasech o věci vojenské za souhlasu mi
ministra, tedy i uherského krále, tuto
resoluci, jež zapsána v sneseních sněmovních-
»Sněmovna se usnáší, že jest v Uhrách zdro
jem všech práv, tedy také práva
stanoviti vorganisaci branné mo
řeč služby a velení, vůle národa
docházející výrazu v zákonodár-
s tvl.e
Dne 13. ledna téhož roku přijímá ně
mecká většina rozpočtového vý-
boru předlitavské delegace na po-
pud posl. Derschatty tuto resoluci: »Delegace
říšské rady vyslovuje svůj právní náz or,
že jest povýšeno nad veškeru pochybnost, že
jsou nařízení o řízení, vedenía
vnitřní organisaci armády výsost-
ným právem výhradně panovníkovi
příslušícím, které se vykonává bez
součinnosti zodpovědné vlády a
ohledně něhož nelze užíti vše
obecných zásad a spolupůsoben
zákonodárných faktorů.«
Uhry
8
article
Zatím co v Uhrách krok za krokem parla-
ment hájí svá práva, zatím co význam parla
mentu se tak ostře zdůrazňuje před novoua,
jak Košutovi slíbeno, lidovější opravou voleh-
ních řádů, přijímá německá většina rozpočtového
výboru resoluci, která jest přímou negaeí prin
cipu parlamentarismu. Tak vypadá ve světle
pravdy německá svobodymilovnost a touha po
parlamentarismu! Německá majorita jest od-
hodlána resignovati na veškerá práva, kterých
se domáhají pokročilí národové, jest ocholna
podrobiti se krajní reakci, jen když nebude
ničeho změněno v dosavadním systému germa-
nisačním, který byl — jak ministr byl přece
nucen třeba nesměle přiznati — v odporu
s potřebami armády. Co jim konečně po
zdatnosti armády, co jim po zlidovění je-
jím, co jim po pokroku pravé ústavnosti,
co jim po vzrůstu práv lidu — ke slávě germani-
sace a za útlačováním slovanských národů jsou
ochotni obětovati vše. Což nechápou, jakouto
špatnou službu prokazují právě tomu, jehož
právům výsostním tak ostentativně se podrobuji.
když je přece tak jasno, že chtějí se
pod robovati jen proto, aby se germani
sovalo? A to germanisovalo pomocí armády, která
— citujeme předpisy — „má býti ochranou n
venek a v níž nemá býti rozporů a rozdílů ná-
rodnostních?
Košut
Uhry
9
article
Boje ústavní v této říši osvětlily německou
svobodomyslnost již tolikráte. Nebylo myšlénky
pokroku a uvolnění, aby Němci nestavěli se prot
ní v zájmu germanisace a své nadvlády, nebylo
požadavku svobody, aby ho nepotírali ve jménu
svých „nabytých práv“, nebylo potřeby, kterou
by neodsunovali ve prospěch své moci v tomto
státu. Jen proto zůstalo v této říši tolik reakce
a jen proto jsou práva lidu v ní tak malá. Rozvoj
a vzmach národů této říše a tedy i této říše sa-
motné se mařil a ničil, z Rakouska, jež možno
jen tenkráte, bude-li skutečně oporou svým ná
rodům a jich vývoji, učinili jeviště nejprudších
zápasů — na této cestě negace jeho dospěli ko
nečně i tam, že negujíce z germanisačních
svých hegemonistních choutek potřebu zmoder-
nisování armády, utíkají se za kruhy, kterým
ustanovení u zákonodárné výklady Uher nemohou
býti lhostejny. Již proto ne, že idea parity byla
tak ostře vždy ve věcech vojenských zdůrazňo-
vána. Když cukerním zákonodárstvím stavěna
celní čára mezi obě poloviny říšské, když došlo
k odbytovým potyčkám, když propukly rozpory
konversní — jak stále a stále vracelo se slovo
že nepatrny jsou tyto přestřelky proti faktu jed-
notné armády. Ona byla tmelem, který měl za-
celovati vždy a všudy. Kde jsou ta hesla o pa-
ritě ve věcech vojenských, kterými se ozýval
tábor páně Derschattův, před koncessemi Tiszo-
vými, dnes, kdy týž pan Derschatta se souhlasem
své strany — lidové, jak se zove k necti tohoto
slova — chce „císařskou německou armádu“
zde a smiřuje se s parlamentní uherskou ..
Němec
Uher
Derschattův
Derschatt
Rakousko
Tisza
10
article
Chce-li klásti kdo základy k samostatným dvěma
armádám, jest to pan Derschatta sám a s ním
německá majorita rozpočtového výboru delegač
ního. Neboť: platí-li parita v úpravě věcí vojen
ských, pak musí totéž právo příslušeti i v této
příčině zákonodárným institucím předlitavským
jako uherským. Toho ale pan Derschatta nechce
Německým stranám jich votum v rozpočtové
komisi není ke cti. Ukazuje jen starou pravdu.
že pokrok dál se vždy v této říš
proti Němcům. A bude i nadále. Hle: kde
je půda pro součinnost neněmeckých národů!
Derschatt
Němec
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 14. ledna. (Co si přeje dr.
Körber.) „Berl. Börsen-Cour.“, jenž jest
z Vídně obsluhován z nejbližšího okolí Körbrova,
doktor
Körber
Berl
Praha
Vídeň
Körbrov
12
article
pospíšil si s gratulací k čtyřletému jubileu Kör-
brovy vlády, nastolené 19. ledna 1900. Co dr.
Körber za své čtyřleté vlády — nevykonal, víme
a nebudeme tedy opakovati po berlínském listě
Vyjímáme z něho pouze, co si dr. Körber přeje
do budoucna. V tom vzhledě píše „B. B.-C.“
„Snaha dra. Körbra musí směřovati k tomu, aby
si opatřil kompaktní většinu. Víme sice, že snáze
jest raditi než provésti, ale poměry v Rakousku
utvářily se tak, že pranic již nepomohou ústupky
a ústupečky a vyjednávání tu s tou, tu zase
s onou stranou. Mát dr. Körber své zkušeností
s německými antisemity, které zahrnul důkazy
své milosti a kteří ho nyní chtějí nechati n
holičkách. Proto musí míti velikou, mocnou
stranu, která by jako jeden muž stála po jeho
boku. Doufejme, že se to dru. Körbrovi podař
v pátém roce jeho vlády, která jak pro kabinet
tak i pro říšskou radu bude asi nejdůležitějs
z celého pětiletí.“ Nu, podaří-li se dru. Körbrovi
co mu přeje „B. B.-C.“, pak nám nezbude, než
abychom mu také gratulovali.
V Praze, 13. ledna. (Sesazení dvou
ruských professorů v Haliči.) Měl
jsme telegrafiekou zprávu, že P. Turkiewicz
katecheta na brodském gymnasiu a prof. dr.
doktor
Körber
P Turkiewicz
profesor
Rakousko
B . B
Praha
Halič
Körbr
13
article
Veličko z gymnasia tarnopolského byli suspendo-
váni pro ukrajinofilské agitace mezi mládež
školní. Dr. Ivan Franko opravuje v „Zeitu!
tuto zprávu, jež kolovala všemi listy, v ten smysl
že P. Turkiewiez byl suspendován pro svůj po-
horšlivý poměr k jakési ženě, dr. Veličko pal
proto, že se v prázdných hodinách zabýval pol
ním hospodářstvím na svém statečku nedaleko
Tarnopole, kamž vodil i své žáky a zaměstnával
je zahradnickými pracemi. Snad má dr. Franko
pravdu, poznamenává-li, že by dr. Veličko ne-
byl sesazen, kdyby místo zahradničení v prázd
ných hodinách hrál v karty.
V Praze, 14. ledna. (O »rokován
česko-némecké me) má také Ivovský
»Dzien. Pol.« dopis z Vidně, úplně sou-
hlasný se stali krakovského »Czasu« ; souhlasný
ovšem prolo, že oba tyto orgány polského kola
čerpají svě situační zprávy z téhož zřídla. Je-
diný rozdil spočívá v tom, že v »Dzien. Pol.«
se hrozi české obstrukci, nepolepší-li se, para-
grafem čtrnáctým jako všemocným pomocníkem
také při uzákonění uherského vyrovnání, kdežto
»Czase připoušti, uherské, košutovské velo
proti tomuto paragrafu. Jinak stojí za zazna-
menání, že »N. W. Journ.«, stojící ve službách
Körbrových, ke včerejší zprávě »Czasu« pozna-
menává: »Také my můžeme potvrditi, že se
jak s německými, tak s českými politickým
vůdci na cestě soukrodné a skrze prostředníky
stále vyjednává, jak by se mohlo přivoditi ja
kési rozuzlení.«
Z polských listů včerejší zprávu »Czasue
podrobilo kritice Ivovské »Slovo polskie
jež nevěři vídeňskému politiku z polského kola.
že pro případ další české obstrukce jsou jen
dvě možnosti, totiž rozpuštění říšské rady aneh
demisse kabinetu (kterouž pisatel, jak známo
pokládá na ten čas za vyloučenou). Naopal
doktor
Franco
P Turkiewiez
Velička
Pol
N W Journ
Körbrový
Czasue
Tarnopol
Praha
Czas
14
article
»Sl. pol.« na základě svých informaci, pocho-
díeích z politiekých kruhů českých, tvrdí, že
tyto české kruhy ve své nynější kampani berou
do počtu ještě jiné kombinace, které »Czase
nazývá dobrodružnými. »Čechové — píše »St
pol.« — jsou reální politikové a jich obstruke
na řišské radě má velice reálně, ba utilitárné
bezprostřední cíle. Prostředním cílem této kam
paně jest však důkaz, že nynější ústrojí řiše
nynější ústava znemožňují pravidelnou činnost
státního mechanismu a pravidelný život politický
Reálná politika v Rakousku musí počílati ne
jenom s možností, že nynější ústava bude za
stavena, aby mohla býti oktrojována nová, na
jiných zásadách spočívající, nýbrž — řekli by-
chom — jest vlastně puvinna působiti k tomu
aby změna taková byla urychlena.«
V Praze, 13. ledna. (Ksituaci v Uhr ách.)
O Tiszově cestě do Vídně píše „Esti Ujsag“, že
sice nezpůsobila nijaké změny v situaci, ale
značně ji vyjasnila. Dnes i nejdůvěrnější přátele
Tiszovi mluví prý již beze vší reservy o nastáva-
jících nových volbách, na něž dojde prý dříve,
než se všeobecně očekává. Jakmile budou vy
řízeny branecké předlohy, což může v nejhorším
případě trvati ještě tři neděle, bude sněmovna
rozpuštěna. Na vyřízení zatímného rozpočtu
Tisza prý čekati nebude, tak že nové volby se
vykonají za stavu ex-lex. Trvá-li ex-lex devět
měsíců, může prý potrvati také celý rok. Při
volbách vláda nebude se prý snažiti, aby oppo-
siční kandidáti vůbec byli potíráni. Jen takovým
živlům bude se snažit znemožniti návrat do par-
lamentu, které svým temperamentem a osob-
ními poměry obstruují vše, cokoli vláda předlož
sněmovně. V okresích, v nichž budou kandido-
vati obstrukčníci, vláda bude prý podporovati
kandidáty mírnější, třebas i opposiční.
Čecho
Tiszův
Tisz
Rakousko
Praha
Uhry
Vídeň
Tisza
15
article
Z Lublaně, 9. ledna. (Odpor prot
němčině) Všechny obce kozjanského okresu
v jižním Štyrsku se usnesly, že budou od ny
nějška všem veřejným úřadům dopisovati vý-
hradně jen v jazyku slovinském a že budou úřa
dům vraceti všechny dopisy, které nebudou psány
slovinsky.
Z Turč. sv. Martina, 9. ledna. (Z obža-
loby proti posl. Veselovskému.
V Nitře bude se konati 21. t. m. přelíčení s posl.
Fr. Veselovským, obžalovaným pro přestupek
bouření proti maďarské národ-
nosti. V čem státní zástupce tento přestupek
shledává, vysvítá z obžaloby. Posl. Veselovský
pravil totiž v jedné voličské schůzi: „Jest zákon
který dává právo, aby vás po slovensky před-
volávali a s vámi v každé úřadní věci slovensky
jednali, ale to se neprovádí, poněvadž by to bylo
na váš prospěch, nýbrž provádějí jen ty zákony,
kterými vás obírají.“ Pak na jiném místě: „Ny-
nější školy nevyhovují, poněvadž vyučují po ma-
ďarsky.“ To je vše; obžaloba sama tvrdí, že
řečník nikde se nezmínil o maďarském národě,
ale dodává, že posluchači se mohli dovtípiti, že
běží o maďarský národ, poněvadž jen tento vy-
konává nyní státní moc v Uhrách. A na základě
této obžaloby posl. Veselovský bude v Nitře
souzen a podle vší pravděpodobnosti také od-
souzen!
Martino
Veselovský
František
Posl
Lublaň
Štyrsko
Uhry
16
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Boj o to, aby se Rusko otevřelo Židům, cestu-
jícím za obchodem.
Mezi „Berliner Tageblattem“ a „Novým
Vremenem“ už dosti dlouho vede se polemika
o to, mají-li zahraniční Židé právo překračovat-
v Rusku čáru židovské osedlostí, či platí-li tak
pro cizí Židy ruské zákony, jež, jak známo, Ži-
dům ruským vymozují území, na kterém směj
bydleti. „Derl. Tagebl.“, jak jsme již zazname
nali, rozkřikl se na Rusko, že zahraničným Ži-
dům po ruských zákonech nic není, a vyzval ně-
meckou vládu, aby při zdělávání nové obchodní
smlouvy s Ruskem byla pamětliva zájmu něme
ckých Židů, cestujících v Rusku za obchodem
a diktovala Rusku, aby mu otevřelo celé svoje
území evropské i asijské.
„Novoje Vremja“ semitskému orgánu ber
línskému šetrně připomenulo, že Rusko je stá
tem od Německa neodvislým, že má právo samo
si zákony dávati a ty zákony že platí pro cizince
v Rusku meškající, právě tak, jako pro ruské
poddané.
Tomu odporoval „Berliner Tageblatt“ slovy
Vykazuje-li Rusko ruským Židům jiné postavení
než křesťanům, je to policejní opatření vnil
ního pořádku a nemůže býti rozšířeno na zahra
ničné ho sty.
„Novoje Vremja“ odpovídá citováním ně
meckých zákonů, ve kterých se výslovně praví
že „policejní zákony zavazují každého, kdo
se zdržuje na říšském území.
Umírněnost petrohradského listu je hodna
obdivu. Nebylo by mu možno vzíti za zlé, kdyby
trochu důrazněji zaprotestoval proti tomu, že
v sousedním státě pohlížejí na Rusko jako na
druhé Turecko nebo Čínu. To jsou jediné dva
státy, kde cizinci se spravují svými zákony,
i tam toho dosáhli teprve po hlubokém pokoření
těch států.
Žid
Rusko
Německo
Turecko
Čína
Berliner Tageblatt
Novoj Vremja
17
article
V drobném prodejí:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
pdpolodt
. za z h
Ve alislkšch na venkovět
ranní čéslo. . . . . .
odpečední
. . . . . . . 3h
Inserát
platí se hotově napřel.
Přečplacení a inserty přijímá zdmini-
strnce v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházají se též redakce.
tiskárna a ozpedice „Národních Listě“.
Rukopisy se novracnjí.
20h
18
article
»Z malé posádky.«
Nebylo mezi lidmi znalými poměrů ovšem
také dříve už pochyby o tom, že skandály
v důstojnictvu říše německé, jak je vylíčil Bils
v sensačním románu svém »Z malé posádky«,
neobmezují se toliko na jednu posádku — for-
bašskou — nýbrž že nákazou mravní a spole-
čenskými chorobami trpí také jiné posádkyv
Německu. Tak oznamuje se dnes z Perna v
Sasku, sensační opět afféra — cizoložnická, do
níž zapleteno jest hned několik statečných obranců
říše německé. Žena, o niž běží, jest manželkou
jistého nadporučika a dcerou váženého lékaře.
Oklamaný manžel vyzval hanobitele své cti ro-
dinně na pistole. Několik soubojů bylo už vy-
bojováno a zranéni byli v nich vyzvaní poručíci.
Další souboje kynou. Affěra budí veliké pohor-
šení a bude míti vážné ještě důsledky, jimiž se
má zameziti, aby netrpěla čest armády německé
podobnými přihodami.
Německo
Sasko
19
article
Němci v Střední Americe.
Do Port au Prince připluly tyto dny hned
čtyry německé lodi vojenské najednou (» Vineta«,
»Sokol«, »Pardal«, »Gazella«). Praví se, že
soustředění jich souvisí se žádostí Německa,
aby propuštěni byli na svobodu úřadníci národní
banky, kteří byli uvězněni za posledního po-
vstání a mezi nimiž jest několik nevinno. Tolo
opětné zjednávání si práva mocí vojenskou bez
obvyklého jednání diplomatického v obvodu, pro
nějž Spojené státy ohlásily zásadu Monroeovu,
vzbudí v Unii zajisté novou nedůvěru a roz-
množí tamní dosti silné už antipatie proti roz-
pínavému Michlu ještě více.
K povstání domorodců afrických proti Němcům.
Povstání kmene Hararů v německé državě
jihoafrické, jež věštila včerejší zpráva naše, již
propuklo. Hararové obklíčili vojenskou stanici
německou Okahandžu, pobořili železniční most
u Osony asi 5 km. od Okahandže a přerušili
telegrafní spojení s jinou stanici vojenskou. Ze
Svakopumudu bylo vysláno do Okahandže 56
mužů posily s 2 důstojníky a lékařem, aleu
Waldsu zamezena byla jim další cesta, načež
domorodci podniklí ihned útok na samu stanici
Walds s výsledkem dosud neznámým. Povstání
přičítá se tentokráte ráz velmý vážný, poněvadž
kmen Hararův, spřizněný s Kafry, čitá na
65.000 hlav, kdežto německá posádka v osadě
jest velmi malá.
Němec
Port
Princ
Gazella
Monroeův
Michl
Okahandža
Walds
Hararův
Amerika
Vineta
Německo
Tolo
spojený stát
Vary
Okahandža
Sokol
národní banka
km
20
article
V Praze, 14. ledna.
Praha
21
article
Schůze voličů v Černilově.
V Černilově, 12. ledna.
(Původní zpráva »Nár. Listů«.)
V úterý dne 12. t. m. konala se v Černilověu
Hradce Králově, obci nábožensky smíšené, schůze
voličů za tím účelem, aby na ní program svůj vy-
ložil p. Hynek Srdínko, starosta okresu královéhrade-
ckého a zemský poslanec, officiální kandidát strany
agrární pro mandát říšského poslance za venkovské
obce skupiny královéhradecké. Ke schůzi dostavil se,
v poslední chvili náhodou o ní zvěděv, kandidát ná-
rodní strany svobodomyslné p. Alois Kolenský, ná-
jemce statku v Dejvicích a místopředseda Ústřední
jednoty českých řepařů, jakož i říšský poslanec p
Jos. Černý, který zastupoval kandidáta strany radi-
kálně-pokrokové, p. dra. Ant. Hajna.
Schůze, jež počala po 4. hodině odpolední a téměr
31/2 hodiny trvala, byla velice četně navštívenaa
měla průběh od začátku do konce klidný a vážný.
Schůzi předsedal místní občan p. Medek.
Kandidát strany agrární p. posl. Srdínko roz-
vinul program strany, jejímž jménem kandiduje, p.
posl. Černý dokazoval nutnost postupu radikálního.
Pan Alois Kolenský vyložil nejprve příčinu svě
kandidatury se stanoviska národní strany svobodo-
myslné, načež pojednal obšírně o tužbách a poža-
davcích českých řepařů. Jakožto jeden z nejlepších
znalců českého řepařství a jeden z prvních organi-
sátorů českých řepařů, dovedl pan Kolenský probrali
podrobně jejich potřeby; zvláštní pozornost věnoval
rozboru osnovy zákona o rayonech řepních. Na
koncc svých vývodů, se souhlasem přijatých, pr -
Srdínko
Kolenský
Černá
Hajn
Medek
Černilov
Černilově Hradec Králov
Dejvice
Jos
národní strana svoboda
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 13. ledna.
Není dobře sedět pořád doma za pecí;
člověku, který chce jasně viděti, doporučuje se
občas zajeli si do ciziny a tam konati studia.
Napadlo mně to právě, když jsem onehdy se
hrabal v různých parlamentních a neparlament-
nich tiskopisech a když náhodou se mi do rukou
dostalo exposé jeho Excellence pana ministra
zahraničných záležitostí.
Proč bych se jím nedal vésti po své pou
zahraničné? Cestování ve společnosti takového
vznešeného pána nemůže býti nikdy na škodu
člověku, jakým jsem já, který všechno chee
vidět, všechno slyšet, všeho se dotknout a do
všeho strčiti nos. Ministru zahraničných zále-
žitostí nejen že všude dají salonní vůz, aneb
aspoň zvláštní kupé první třídy, pán ten má
pro všechno passepartout, nikde se nemusí tlačit
o vstupenku, nikde hádat s nezdvořilými por-
týry, nikde dáti vydírat podvodnými sklepniky.
Jeho Excellence mi ochotně slíbila, že mne do-
provodí, jakkoli se poněkud pozastavila, když
poznala z visitky mé, že jsem žurnalista. »Oppo-
siční?« tázala se. — »Ještě více než to, Ex-
cellenci, »obstrukční«. Zamyslila se, potom ale
resolutně mne vzala za rameno a řekla
»Pojďte !«
A šel jsem, jenom že cestou sám s sebou
bavil jsem se myšlénkou, čím to vlastně je,
proč se každý z pravidla tak trochu zalekne.
řekneme-li že jsme žurnalisty. Ne jinak, než
jako bychom řekli: kati jsmel
Než ale mohl jsem si otázku tuto zodpo-
věděti, spustil na mne pan ministr velmi ener
gicky.
Praha
23
article
»Uvidíte velmi mnoho, uvidíte více, než
tušíte, však toliko s jednou podmínkou.«
»Přistoupím na každou,« odpověděl jsem.
»Musí se vám všechno líbit . . . Pravím,
všechno, bez vyjímky. Povinnosti vaší pak bude
všechno chválit, rozumíte? Jinak nebudiž vaše
kritická volnost v ničem omezována.«
»Chci se zachovati dle vašich příkazů, však
dovolte . . «
»Pranic nedovolím, poněvadž zříkám se již
předem všech ingerenci na váš samostatný po-
sudek, však tolik vězte, že kdo s mými dispo-
sicemi a s mou politikou nesouhlasí, je bud
hlupák nebo člověk zlomyslný, jenž mne chce
zlobit, týrat a zbytečně pronásledovat. Opakuji.
že jiného druhu lidé nejsou a proto si račte
zvolit, do které kategorie chcete býti vřaděn.
Jinak ale prosím vás snažně, abyste si nedal
ve svém úsudku pranic překážet, mou zásadou
bylo vždy, domáhati se pravdy.«
Zařinčel svými dvacetipěti řády na prsou
a kázal svému sekretáři, aby na druhou hodinu
odpolední obstaral v arsenále pohodlný, vším
komfortem opatřený balon ku plavbě za-
hraničné.
Na to jsme se zastavili ještě u Sachra,
kde mi jeho Excellence při malém snídaní uká-
zala historicky památnou kabinu, v níž v osud-
nou noc sylvestrovskou lonského roku bylo po
dlouhé tahanici smluveno rakousko-uherské vy-
rovnání, které připustili svatý Štěpán a Panna
Maria, svatí patronové uherští. Do konce to-
hoto desítiletí bude snad šťastně provedeno.
Potom hajdy za Landstrasse do balonové
areny.
Sacher
Štěpán
Marius
24
article
Rozlomilý balonek, ne velký, ne malý,
s košem, jenž podobal se spíše elegantnímu bu-
doárku modní dámy, než balonové lodici. Slyšel
jsem o tom dávno již a také jsem se o tom
na vlastní oči přesvědčil, že ministři opravdu
jezdí dobře.
Vznesli jsme se hodně vysoko. Evropa po
námi dřímala v plném pokoji a míru.
Pan ministr hrdě vypjal prsa a zvolal
»Hle, to je moje dilo !«
Stiskl jsem mu jako rakouský poplatník
vřele ruku a zrovna tak sladce, jako když mi
lenec táže se milenky své: »mnoho-li máš tisíe
má drahá?« — tázal jsem se ministra : »á
mnoho-li to stálo?«
A on, porozuměv mi, sklonil hlava k prsoum
mým a zašeptal libezně jako slavík: »Za minu-
lých deset let asi tak tři milliardy. Maličkost.
uvážíme-li, že máme země, jež s pěti milliar-
dami hotovy byly za pět let.«
»Krásná to útěcha a pro vás zadostučině-
ním, uvážíme-li, že stojí nás jedna takováto
klidná noc ani ne celé dva milliony korun. —
Takový bagatel a za něj tolik půvabů a štěstí
Vám, Excellence, se ubližuje, když v odměnuz
namahavou a těžkou práci balvany vám se nava-
lují na cestu a zlomyslně ztrpčuje život.«
»A víte, kde je ta veliká továrna na kou-
zelný nápoj, kterýmž lidstvo uspáváno a odní-
mána mu ona přebytečná a škodlivá energie.
řekl bych bujnost, která se v něm jeví násled
kem dobrého bydla? Domniváte se, že je to
práce jen tak snadná?
Že se Evropa ztišiti dá jen mávnutím ruky
a uvésti v ono líbezné »tranc«, kde národ nesn
pranic o moci a slávě, tím méně pak o svobod
a o těch ostatních tak zvaných »ethických« stat-
cích, k vůli nimž tak rád si hlavy rozbíjí ? Ne.
pane, na to musite jinak. Netočte se ale pořád
Evropa
25
article
na pravo, co tam u všech všudy máte? Což
vás tak tuze interessuje obehraný klavír, za
který by vám dnes ani kramář slušný peníz
nepodal? Jen se mne držle a uvidíte divy nově
olakovaného trojspolku, na nějž pouhá vzpo-
mínka ihned každého odzbrojí a jenž jest nej
spolehlivější zárukou míru.
A opětně sklonil jsem se k ministru a za
šveholil mu libezně do ucha: »A co nás stoji
ten trojspolek?« On ale mrzutě na to: »Vše
tečko, což musíte všechno vědět? Ostatně po
slyšte!«
A skutečně z daleka slyšeti byly tlumen
zvuky písně, jež ve mne budila zvláštní city-
Poznal jsem v ní: »Die Wacht am Rhein.«
Byla to hudba hrající ve velkém parku
před skvělým hotelem, na němž zářil nápis
»U německo-rakousko-italské shody.«
Jak nás spatřili, byli tu ihned mili přátel
naši v pikelhaubnách. Obsypala nás celá jejich
brigáda, k niž tu i tam chtěl se přimknouti též
osaměle sem tam procházející se Ital, však
nepodařilo se mu to. Jen jediný trochu se tam
vypínal: generál, jenž určen, aby jako koman-
dant rakouských a ruských čelníků pacifikoval
Makodonii.
Napájeli nás bílým pivem s vanilkou, černou
kávou, jíž navaří se z pěti zrneček litr a pak
nám vystrojili díner s čokoládovou polévkou
s uzeným masem, kynutými knedliky s povi-
dlovou omáčkou.
A když jsme šli, presentovali nám za po-
hostinství účet na tolik peněz, že bychom byl
za ně jinde výborně čtrnáct dnů živi.
»Váš trojspolek, Excellenci, je drahé ko-
ření, po druhé zavítáme do jiného hotelu.«
»Bože jest jich tu houf. »U tří brati
Ital
Bož
26
article
provengalských«, jejž mají v rukou Francouzi.
»U vlídného Angličana«. »U dvou ledných
Rusů« atd. Však zvěděl byste, co by z toho
vzešlo, kdybyste se ubytoval jinde.
Je to drahý hotel, jehož správa nám ne-
jednou již diktovala, jaký vzíti máme s sebou
kufr a jakým se opatřiti deštníkem, ale . . .«
»Deutschland, Deutschland über Allest
— spustila právě muzika. Mají zde také hezký
program ..
»Chtěl byste se podívat do Říma na svého
milého krajana Kohna?«
»Je tam zavřen snad v katakombách ?«
»Uvidite.«
Strašný žalář. Kdyby to věděly dobré ovečky
moravské, co se s ubohým tam děje. Má tam
jen patnáct sluhů k disposici a vykázali mu ve
Vatikáně za vězení jenom deset pokojů. Spl
v mizerné francouzské posteli, vystlané pracho-
vými peřinami z hedvábí, strašně nemoderniho
dessinu, a jí jen pětkrát denně.
Má se nejméně desetkrát hůř, než vězen
vatikánský.
»Ubohý !«
»K vůli jedné prozrazené zpovědi.«
»A několika sáhům dříví«
»A pro P. Recta . ..«
»Stane se jeho nástupcem Hohenlohe nebo
Grimmelstein? A udělá vám to svatý otec k vůli,
že sesadí prvního občanského arcibiskupa v Olo-
mouci, když jste si to nyní s kurií k vůli vetu
zkazili ?«
»I udělá ! Však náš pan lord soudce kurii
dokáže, že co jsme udělali, nebyla křivda, ale
že jsme to udělali „more consueto“.«
Francouz
Angličan
Rus
Kohn
Hohenlohe
Grimmelstein
Deutschland
Řím
Vatikán
Ola
Deutschland übry Allest