V Praze, ve čtvrtek dne 12. října.

K číslu 28l

Na »Národní Listy ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilko na měsíc 3 K 80h

NARUDN

Čislo v Praze za 2n a na venkově za 3h

SlI. Přodplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Němci na sněmu království českého. Z Vídně, 12. října. Místodržitel v králov- ství českém hr. Coudenhove a dr. Per- gelt sem přijeli. Oba půjdou dnes k minister- skému předsedovi. Cesta jejich souvisí s od- porem německých poslanců prot reformě volebního řádu. O této pro- náší se »Neue Freie Presse«: »Přijmou-li Němci tuto reformu, odso ud se sami na věčné časy k menšině na sněmu zemském a to obětí tak obrov- skou na prospěch Čechů, že ani dost málo není vyvážena právem Němcům poskytnutým na za- stoupení v zemských sborech. Svolí-li Němci, že postavení Čechů rozmnožením počtu poslanců se posilní a že rozložením velkostatku na sbory volební zůstane Čechům (?) většina za všech okolností, musí Němci zároveň žádati, abyv národních věcech byli chráněn proti tomu, by budoucí většina nezneužila své síly k majorisování a brutalisování Němců. Pro- středek k obraně proti takovému znásilňování se najde, dá-li se jednotlivým kuriím právo veta ve všech otázkách národních.

To je požadavek, který Němci činí za při činou reformy zemského řádu a zemského řádu volebního. Očekávali, že vládní předloha bude již obsahovati národní kurie s prál vem veta. Nemohou od požadavku toho ustoupiti nižádným způsobema nemohou tedy vysloviti souhlas s novou předlo- hou volební.« Jenom mimochodem podotýkáme, že »Neue Freie Presse« rozložení velkostatkářské kurie v království českém při volbách do říšské rady přisuzuje omylem nebožtíku posl. Lien ba- cherovi. To by přece »Neue Fr. Presse«, která je na místě, mohla vědětí, že původcem reformy oné byl žijící ještě poslanec Ant. Ota- kar Zeithammer a že se podle ného také nazývá »lex Zeithammer«. Lienbacher byl na- vrhovatelem pětizlatového práva volebního- Haličský sněm a všeobecné hlasovací právo. Z Vídně, 12. října. Ze Lvova sdělují, že při debatě, která nastává na sněmu zemském o návrzích poslanců Stapiňského a Ole- šnického na zavedení všeobecné ho, rovného práva hlasovacího, uspořá- dají sociální demokraté velikou demon- straci. Správní výbor, kterému oba návrhy byly přikázány, aby podal o nich zprávu, do- poručuje prostě přechod k jednacím pořadu. Dr. Reiniger kandidátem pro říšskou radu. Z Vídně, 12. října. »Zeitu« telegrafují Prahy: Německá strana lidová kandiduje pro mandát, uprázdněný po nebožtíku dru. Bareu- therovi v Chebu a Aši, zemského posl. dra. Reinigera. Nový školní a vyučovací řád. Z Vídně, 12. října. »Neues Wiener Tag blatt« dovídá se, že nový školní a vy- učovací řád pro školy obecné vyhlášen bude v říšském zákonníku v sobotu.

Změny v ministerstvu osvěty. Z Vídně, 12. října. Témuž listu sdělují o změnách v ministerstvu vyučo- vání: Umělecké kruhy jsou překvapeny, že záležitosti, umělecké a školství vyučovací odňaty byly odbornému šéfu Stadlerovi, který po- važován byl obecně za znalce a přítele všech. jichž se tento resort týká. Revise veškerých zá- ležitosti týkajících se kultu (věcí církevních) které dosud příslušely dvěma na roveň posta- veným úřadníkům, 1. referentu za Halič a 1. re- ferentu za země ostatní, kteří byli podřizeni bý- valému odbornému šéfu Berndtovi, byly nyní přikázány referentu jedinému, dvor. radovi Hussarkovi. Tento je sice vážen jako výtečný znatel kanonického práva, zároven však je horlivým stoupencem klerikální strany a vystupuje také činně při jejich veřejných pro- jevech.

Krise v Uhrách. Opětné dosazení ministerstva Fejérvárova a císařský manifest. Z Vídně, 12. října. Uherský ministerský předseda a uheršti ministři vnitra a justice sem přijeli. Baron Fejérváry bude přij at dopoledne po všeobecných audiencích cí- sařem ve zvláštním slyšení. Pokud se týká ministra vnitra, uvádí se jeho přítomnost ve spojení s reformou volební, pokud týká se ministra justice, vysvětluje se jeho pří- jezd provoláním, které císař vydá k maďarskému národu zároveňs reaktivováním kabinetu Fejérvárova. Dodává se, že tentokráte projev koruny bude ještě obšírnější, než jaký byl při prv- ním nastolení kabinetu Fejérvárova. Reaktivace tohoto kabinetu stane se teprv, až bude o věc- ných stránkách rozhodnuto. Myslí se, že baron Fejérváry vrátí se do Pešti jako nově jmeno- vaný ministerský předseda. Co se týče složení nového kabi- netu jeho, sdělují z Pešti »Fremdenblattu«, že v liberálních kruzích včera večer bylo vy- pravováno, že baron Fejérváry nabídl bývalému ministru obchodu bar. Danielovi a také bývalému poslanci Aurelu Mönnichovi por- tefeuille financí, portefeuille orby bar. Arthuru Freilitzschovi. Pověst, která včera byla v liberálním klubu rozšířena, že primas Va- s zary zaslal panovníkovi list, ve kterém jej prosi, aby krisi skončil a měl zřetel na národní požadavky, nepotyrdila se. Diety a bytné. Z Vídně, 12. října. Z Pešti telegrafují »Fremdenblattu«: Včera byli maďarští poslanci velmi znepokojeni pověstí, že nebudou se vyplá- ceti diety a bytné. Avšak obavy byly záhy roz- ptýleny. Předevčírem prohlásila koalice všechno, co se děje a co se neděje, za nezákonné. Včera se usnesl hospodářský výbor poslanecké sně- movny, kterému předsedal president Just h, že diety a bytné, splatné v měsíci listopadu, maji

FEUILLETON. Proč žádal o rozvod?

Policejní komisař pan Bigoulet, v jedné z elegantních čtvrtí Paříže, kroutil si právě pa- pirosu, když zlenka zaklepáno na dvéře jeho kanceláře. Vešel elegantní pán, šedivý jako mléko, dobrý šedesátník. Pan Bigoulet byl ještě mladý, fantasie plný muž, trochu dramatický spisovatel. Maje do- brou školu mravů, popošel starému pár o ně- kolik kroků vstříc a vlídně zval ho dále. Mám česť, s panem komisařem Bigou- letem?“ „Dojista! Stojím před vámi, milý pane.- „Moje jméno Vernier. Jsem soukromník majitel několika domů a přicházím vás po žádat o prokázání laskavosti. „Prosím, pokud je to v mé moci — mile- rád. — Usedněte!“ Starý pán se usadil a jal se vyprávěti „Žádám vás o intervenci, pane komisaři v afféře manželské. Utekla mi žena, žije se svým ga- lánem pod jednou střechou a v jedné domác nosti a tu uznáte, že takovéto hrubé porušen věrnosti nemůže skončiti než rozvodem. Žádám vás, abyste svůdce jejího navštívil a konsta- toval, že skutečně tomu tak, abych mohl za- žádati o rozvod.“ Pan Bigoulet slíbil ochotně tak hičinti. Vyžádal si adresu bytů, jak pana Verniera, tak svůdce jeho choti a slíbil, že ještě dnes zjistí porušení manželské věrnosti. Se slzami v očích se pan Vernier poroučel a odešel... Po jeho odchodu se mladý komisař zamyslil. Jaká to vyložená látka k dramatu! Stařičký pan Ver- nier vzal si dle všeho ženu o kopu let mladší, nebo lépe řečeno, ona vzala si ho pro peníze a když nemůže láskou starocha se uspokojiti orená od něho s fešným nějakým galánem po- dle svého srdce a gusta. Oh, tyhle nerovné ňatky! Pan komisař byl opravdu zvědav, se- znati jak milence paní Vernierové, tak ji. Zvlá- ště ji! Je to do jisté míry pikantní, poznati ženu, která prená od svého muže z vášně k jinému.

Pan Bigoulet představil si ji jako ohnivou bru- netku se smyslně vykrojenými rty, plnými ňadry... E co — však ji co nevidět uvidí. Při- pjal kord a se značnou zvědavostí spěchal do bytu pana Roucarda, onoho dona Juana . . „Musí mít do sebe cosi příjemného, ten chlapík,“ uvažoval cestou Bigoulet, „když mladá žena zřekne se značného jmění svého muže a vrhne se mu do náručí. Ostatně je však asi paní Vernierová notně hloupou! Což pak nemohla scházeti se potaji s tím Roucardema počkati až starý umře?“ Za těchto myšlenek o lidské hlouposti do- šel pan komisař k domu, kde hříšnice sdílela jednu domácnost s panem Roucardem. Obsta rožná služka přišla mu otevřít. „Je pan Kamil Roucard doma?“ „K službám, račte dále. Pan komisař vešel do staromodního sa- lonu. Za chvíli přišel v županu a trepkách sta- řičký pán, sněhobílých vlasů, ohnutých zád. „No, tohle přece není svůdník!“ užasl pan Bigoulet. „Dojista mám česť, mluviti s otcem pana Kamila Roucarda?“ „S mým otcem?“ divil se zase staroch „Ten je už 35 let nebožtíkem. Já jsem sár. Kamil Roucard.“ Komisař byl všecek udiven. „Snad ráčíte mít syna téhož jména, ne?“ tázal se z opatr- nesti, neboť staří lidé bývají nechápavými. „Nemám žádných dětř!“ „Ale dovolte, vy přece nežijete s pan Vernierovou2“

„O, ano — s paní Vernierovou!“ „Ach, ty lehkomyslné ženy!“ pomyslil si pan komisař. „Jednomu dědku uteče a druhého se chyu!“ Než, bylo nutno projednat věc úřadně. „Jsem policejním komisařem a byl jsem dožádán, úřadně zjistiti, že pan Vernierová prchla od svého muže a žije s vámi nyní ve společné domácnosti. Je tomu tak?“ „Ano — je tomu tak!“ se stoickým kli- dem přiznával se starý hříšník. „Jak dlouho již žije s vámi?“ ptal se ko- misař dále. Stařec se zamyslil. Po delší pause od- větil: „V listopadu bude tomu pětatřicet let!“ „Cože? „Ano, plných pětatřicet let!“ opakoval Ka- mil Roucard. „V roce 1870 od svého muže odešla. Jak vidíte, pane komisaři, dal si pan Vernier hodně na čas, než stal se žárlivým.“ Komisař se rozmrzele poroučel. Jeho touha spatřiti „mladistvou, nevěrnou chot“, značně ochlazena. „Co to jenom tomu dědkovi Vernierovi na- padlo — stát se žárlivým po pětatřiceti letech?“ Dal si ho tedy předvolati. Pan Vernier přišel s usměvavou tváří. „T náte, pane komisaři, tak! Tenkráte, před pětatřiceti léty, když mi žena utekla, byl jsem skoro rád, že jsem zase svobedný. Také užíval jsem plnou měrou života, protože prostředky mi toho dovolovaly. Ale teď už jsem stár, tou- žím po klidné domácnosti a . .. „A to chcete docíliti rozvodem?“ překva- pen, otázal se komisař. „No, ovšem!“ horllvě přisvědčil Vernier. „Já bych si totiž vzal jednu fešnou vdovua proto musím být od své prvé ženy rozveden...