1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v úterý dne 12. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Jisty
předplácí ner
v Praze v zlministraci
na měsíe
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvejí donáškon
m . . . . 7 K 50h
ve slialkich
sa měsfe . . . . . . 2 K 30h
P'oštou:
za měsín-
nantia . . . . 9 k a
s dvojí zisilken
na niěsle
za dtrrt lela . . . . K eo
Praha
P ' ošta
5
article
Dálný Východ.
Dálný Východ.
Vyjednávání.
Ruské listy zas jednou zastkvěly se svou
solidnosti a seriosnosti. Západní tisk působením
známých živlů honí se pouze za denní sensaei
a neštěstí jednotlivců, i davů, i národů jest mu
víláno, ukojí-li na chvíli hlad sensace. Otázka,
o jejíž rozřešení usilují vlády ruská a japonská,
je tak ohromně důležitá pro celý svět, že by
každě péro, jež o ní píše, mělo býti dbalé, aby
o ní psalo jen s úmyslem pověděli a vyjasnit
pravdu, nikoli pak pravdu zatemňovati bez-
hlavými žvasty nebo tendenčními smyšlenkami.
Západní žurnalistika v posledních dnech
válku rusko japonskou zrovna vydupala. Kaž-
dého večera muselo se zdáti, až se zejtra ráno
probudíme, že budeme číst už o prvých
bitvách. Mezi tím ruské listy opakovaly, že věci
ještě z daleka do těch konců nedospěly, že se
vyjednává a že oběma stranám záleží na smírné
dohodě, že však jí nemůže býti dosaženo hned,
protože při tak náramné vzdálenosti obou resi-
dencí nemůže se vyjednávání díti jinak, než
velmi zvolna.
Ruské listy neměly víry. Západní novináři
i obecenstvo jsou vždycky hned hotovi, když
jde o ruské listy. Nesmějí prý pravdu psáti,
vláda jim přikázala poplach tlumiti, západním
novinářům vlády v této příčině svobodu neome-
zily, ergo u nich je pravda.
6
article
Slabšího důkazu nelze podati. Pomineme
mlčením věc, kterou považujeme za známou,
že svoboda růského tisku jest omezena pouze
ve smyslu všeobecného vlastenectví. I beztoho
je samozřejmo, že by ruské časopisectvo, kdyby
válka byla již již na vypuknuti, spíše snažilo
se působiti na bojovnosť, obětavosť a vlastene-
cké nadšení ruského národa, než aby chladnou
střízlivostí dusilo tyto city, jež právě v Rusku
vždycky byly považovány za hlavní vzpružinu
každé válečné akce.
Ruským listům dostalo se právě zadost-
učinění od japonského velvyslance ve Vídni,
jenž naproti redaktoru tamního listu učinil pro-
hlášení téhož smyslu, v jakém píší. Rusové
vyjednává se, ale vyjednávání při veliké vzdá-
lenosti vleče se na dlouhé lokte; japonská vláda
nepřeje si válečného risika a dá slušnému po-
rovnání přednost před pochybnou válkou.
Také pokud se týče dojmu, který v Ja
ponsku učinila ruská odpověd, ukázaly se zá-
padní zprávy nepravdivými. Podle nich ruská
odpověď byla příkrá a urážlivá; vzbudila v kru-
zích japonské vlády rozhoččení a i. Japonei
kteři dosud nejvíce byli pro mír, nyní volají
s bojechlivými: Válka může býti Rusům jedinou
odpovědí! »Rus« již ukázala na to, že noviny
věděly o japonských dojmech dříve, než ruská
odpověď do Japonska došla. Poslední zprávy
z Tokia znějí už docela jinak. Praví, že ruská
odpověď je formou velice zdvořilá a hladká, ve
věci však že Rusko neustupuje, což ale vládě
japonské nebere naději, že dalším vyjednáváním
Rusko oblomí a k větší povolnosti přispěje.
Rus
Rusko
Vídeň
Rus
Japonsko
Tokio
7
article
Dnešní zprávy zaznamenávají, že car si
rožhodně žádá smírně dohody a že ani ruský
národ není pro válku s Japonskem nadšen.
Totéž je známo o japonském císaři a jeho
vládě. Jsou-li oba panovníci a obě vlády pro
mír, dlužno považovati za pravděpodobné, že
se podaří mír zachrániti.
Také ruští hodnustové na Dálném Východě
vidí prospěch Ruska v míru. V »Rusi« pan
Demčinský píše, že se k svému ustrnutin
vlastní oči přesvědčil z původních dokumentů.
že vůdčí kruhové ruští na Dálném Východě
tuze se protiví každé »činné« politice východo
asijské.
Rusové se právem obávají, žeby válka
s Japonskem, byť i skončila porážkou nepřítele
měla v zápěti další a těžší válečné zápletky
s velmocemi evropskými, jejichž prostořecí hla-
satelé Rusy už dvacet let posílají do Asie. To-
muto přisuzovanému asijskému »poslání« příčí
se v Rusech cit evropský a slovanský.
jemuž dává projev týž pan Demčinský volaje;
»Pojďme domů (z daleké Asie) ! Hojme si doma
kurděje, které jsme si v Mandžurii utržili a vě
nujme svou pozornost raději Perskému zálivua
Bosporu! Obratme se k svým slo-
vanským bratřím a věnujme jim
část svého dobrého ruského srdeel
Rus
Demčinský
Ruse
Japonsko
Rusko
Asie
Bospor
9
article
oor nor o
nsin n
10
article
sono o) sinro
Mukden
čorg
vdšuham neneng
Prjdng ý
sn ea n
Sůue
Suro
pou
kos ror
žUTÉ vloson
sao-ču.
Mone
nse
Nan-kid
2e9
Shikoku
Nana
Šikoku
11
article
Paoga
Paoga
Pečlii
Ho-kien
vo-no
, rsln
Tongo šana Kiau čoe
aSning
nne t
Tonga
12
title
O vo: hee
zng- ha
Hagosh, AKiůshiu
čon si. 5
on VÝCH. ČÍNSKÉ
Kioukianq Kiv -čoj
13
article
Zastaňme se jich v nouzi, povzbuzujmeje
v úspěchu, radujme se z jejich štěstí! Tote
naše tradicionálná politika: nejprve vlastní dům.
potom lidé, nám blízeí. Komu ale bude nále
žeti mandžurská dráha, je planá řeč
Vyhoďte ji do povětří a každý Ru
se vám. pokloní! Ale vzdáteli se
Slovanstva, padne na vás kletba
všech věků, od sv. Vladimíra počí-
naje, padne na vaši hlavu krev
millionů ruských synů, za fede-
raci slovanskou již věrně vyce-
zená! Musíte podporovati to, co je tisiciletím
posvěceno a potom bude vaším údělem hluboká
vděčnosť vlasti «
Autor této vysoce zajímavé stati radí, aby
Rusko nestálo ani o Koreu, ani o Mandžuriia
za malé odškodné vzdalo se třeba i Portarturu.
Východní Asii Rusko považujž za země pod-
uškové, jež budou zmírňovati nárazy východo-
asijských sousedů. Co tam Rusko již drži, n
vždy se mu hoditi bude za »předmět trvalých
Vladimíra počit
Rusko
Korea
Asie
14
article
ústupků«. Jinými slovy, Rusko ústupky Ja
ponsku a Číně může trvale získávati obchodn
výhody. To je stoupající zisk bez risika války.
O panu Demčinském je známo z »Osvo
boždení« Petra Struwea, že ho car Mikuláš II.
k sobě zvává, aby slyšel jeho mínění v někte-
rých otázkách.
Naproti ruské mírumilovnosti a zjevné ne
chuti k válce s Japonskem stojí v ostrovní řls
východonsijské válečné smýšlení žurnalistiky
jež prozrazuje vliv anglický, a žurnalistikou po
Demčinský
Petro Struwe
Mikuláš
Rusko
Japonsko
19
article
rě6nag k ie
PŘKIN
5o nn
20
article
ovelpsní ndj
Non-king,
22
article
bouřené veřejné mínění. Avšak tento zápalje
značně ochlazován tím, že Čína nepřijala o
Japonců panmongolskou ideu a nechce býli jeho
spojencem naproti Rusku. Čína se rozhodla za-
chovati neutralitu, až pak by došlo k prvým po
rážkám Japonců, přistoupila by otevřeně na
stranu Ruska a vzala by si odvetu za prohranou
válku r. 1895.
Tak se věci mají.
Že Rusům do války se nechce, z tohe
ovšem nenásleduje, že možnost války je vylou
čena a že se Rusko k válce nepřipravuje. Roz-
sáhlé a bedlivé přípravy jsou tu přikazem státní
moudrosti. Avšak to jest jasno a nezvratno
bude-li válka s Japonskem, že Rusko jí vinno
nebude a že půjde do ní pouze z přinucení
Leč nechuť a váhavost Ruska nesměji býti po
kládány od protivníků za slabost. Jistá váhuvosí
je nerozlučnou vlastnosti obrů. Jsou-li Japone
ve válečné horečce ještě schopni zdravého po-
zorování a rozsuzování, mohl by mu pouhý po-
hled na přípravy Ruska postačiti k poznání,ž
Japonec
Rus
Čína
Rusko
Japonsko
23
article
by se mu v otevřeném poli postaviti nemohlo
a že učiní nejlépe, vyjde-li Rusku tak smírně
v ústrety, jak ono vychází jemu.
Rusko
25
article
Přiložená mapa zobrazuje jeviště předpo
kládané války, již jedni přivolávají, druzí za-
žehnávají. Avšak i když s války sejde, strana
východoasijská nepřestane býti ohniskem vysoce
důležitých politických otázek, jež budou ve chvěn
27
title
Sachalin
Sachalin
31
article
or
hik Fiesh
yoro
aFinrat
nori
32
article
eo
vajersko
ono sdn
ny-s
33
article
O Hakoe
Hirosa
ado
34
article
vna
3h in
vomlja
istt
OKto
41
article
přiváděti celý svět. Proto nebude od místa, vě
nujeme-li jí pozornost už nyní.
Oč jde na Korei, vyložili jsme v čísle vče
rejším. V Mandžurii jde Rusku o ochranu svo
dráhy, důležité jak obchodně, tak strategicky
Dráha končí na moři v Portarturu, jejž Rusové
tak opevnili, že je všeobecně jmín za nedobytný
On sám tedy by dovedl vyvzdorovati námořní
síle japonské, třeba byla větší ruské. Mandžurská
dráha probíhá územím čínským, ale k ochraně
její Rusko potřebuje míti poděl trati vojenské
hlídky. Přítomnosti těchto ruských vojsk, nikomu
vlastně nebezpečných, leda čínským loupežníkům
(chunchuzům), anglická intrika užila k poplašení
Činy i Japonska. Činu strašila, že Rusko jí chee
Mandžurii odejmouti, Japonsko pak, že Rusové
činí ujmu japonským právům, kterých pro svů-
obchod dobyli na Číně r. 1895. Čína brzy na-
hlédla, že ji od Ruska nebezpečí nehrozí, na
opak, že jí Rusko buda dobrým spojencen
naproti jiným nepřátelům. Jinak bylo s Japon-
skem. Ono uvěřilo Angličanům, že Ruskem jsou
Rus
Ruska
Angličan
Rusko
Japonsko
Čína
42
article
v drobném prodejii
ní čí-lo o sobě . . . za 8h
pelordlní
. . . za 2 h
Ve nlislkách na venkově
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . 3 h
Inseráty
platí se hetově napřel.
Předplaceni a inserty přijímá zdmíni-
strnce v Marianské ulici č. 9.
Tam nacházají ae též rodakee
tiskárnn a eapedice „ Národních Lista“
Rukopisy se novrnosji.
List
43
article
ohrožena jeho práva, nabytá r. 1895, a pověsli,
že Rusko chce si Mandžurii podržeti, rozčilily
nadmíru ty japonské mozky, které se rozpálily
myšlenkou panmongolskou, jejíž předčasný zmar
spatřovaly v možnosti, že Rusko Mandžurii zabere.
Za nynějšího vyjednávání Rusko snaží se
přesvědčiti Japonsko, že na Dálném Východě
jiných cílů kromě obchodních nemá a proto že
se tam s ním při trochu dobré vůle porovnati
může každý stát a zvláště Japonsko, jehož pri-
vilegovaného postavení Rusko neupírá a pouze
nechce dopustiti, aby Japonsko samo neprovedlo
plány, z kterých podezírá Rusko.
Rusko učinilo vše, aby obavy Japonska roz-
ptýlilo a podle kn. Meščerského v »Graždaninu«
je 90 proc. naděje, že Japonsko mu porozumí
a zatkne v čas meč.
Že se smírné srovnání podaří, pro to mluvl
ještě jiné vyvrácení západoevropských lží, jež
»Graždanin« konstatuje. Prolhané listy oznamo-
valy, že obě japonské noty byly sepsány tonem
podrážděným a vyzývavým. »Graždanin« svědčí
naproti tomu, že byly sepsány nejvýš slušněa
podotýká, že neslušnou notu by Rusko prostě
vrátilo a nevzalo za předmět jednání.
Postačuje za důkaz, že jednání s obou stran
děje se hladce, se všemožným šetřením forem
a s přáním dohodnouti se.
Mandžurie
Ruska
Rusko
Japonsko
44
article
Telesram y.
Japonci na Koreji?
Z Londýna, 11. ledna. (Zvl. tel.) »Sunday-
Special« sděluje z Washingtonu: Japonsko vy-
slalo v posledních dnech vojsko na Koreji a
všecka strategická místa, mezi nimi také Mo-
sampo, obsadilo. Dle všeho jest japonského voj-
ska na Koreji přes 50.000 mužů, kterýžto po-
čet stále roste. (Věc tak dalekosáhlá, kdyby
pravdiva byla, byla by potvrzena jistě již
z jiné strany. Pozn. red.) V petrohradském te-
legramu se tvrdí, že klidné vyřízení
sporu jest jisté, neztratíli Japon-
sko rozvahy, a že ani přistání ja-
ponského vojska na Koreji ne-
setká se se strany Ruska s odpo-
rem. Lze prý očekávati dokonce klidné rozře-
šení na základě »beati possidentes«. V pařížské
depeši se tvrdí, že pessimistické zprávy angli-
ckého tisku jsou přepjaté.
Japonec
Korea
Londýn
Washington
Japonsko
Rusko
Sundayspecial
45
article
Carovo stanovisko.
Z Londýna, 11. ledna. Petrohradskému
dopisovateli »Morningpostu« sděleno prý, že car
veškerého svého vlivu užije, aby záležitost
rusko-japonská byla smírně vyřízena. V ruské
ministerské radě prý došlo ke dramatickým
scénám. Car zvolal: »Jsem carem nebo ne
Jsem carem míru nebo ne?« Podrážděně na-
psal prý car sám depeší Alexějevu, v níž na-
řizuje, aby vojsko dále nepostupovalo. — Oproti
tomu »New York Heraldu« se sděluje z Petro-
hradu, že k generalitě patřící velkokníže pro-
hlásil korrespondentu zmíněného listu, že car
po dlouhém otálení konečně ponechal rozřešení
otázky, máli dojíti k válce, či má-li býti poji-
štěn mír, admirálu Alexějevu.
Rusové na postupu.
Z Londýna, 11. ledna. (C.- B.) »Standards
sděluje z Tjencina: Rusové obsadili Hemintun,
železniční stanici 95 mil severně od Niučvanu.
U města byli rozestaveni kozáci k ochraně
dráhy.
Armádní sbor do Mandžurska.
Z Paříže, 11. ledna. (Zvl. tel.) »New York
Herald« sděluje z Petrohradu, že všude lze
poznávati známky, že blíží se válka. Desátý
armádní sbor, počtem 37.000 mužů, dostal roz-
kaz, aby se odebral do Mandžurska. Úřadní
kruhy posuzují situaci tak, jakoby byla válka
s Japonskem.
(Ostatní telegramy viz na straně 4)
Carův
Morningpost
Alexějevo
Rus
Londýn
Hemintun
Mandžursko
Paříž
Petrohrad
Japonsko
New York Herald
Petrahrad
New York Herald
46
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Pod vlajkou nové republiky.
Píše Maxim.
V den prvního prosince, krátce po poledn
odrážela „Seguranea“, loď panamské společ-
nosti, od svého stanoviště u padesátého sedmého
nábřeží v Novém Yorku. Obvyklé výjevy roz-
chodu: lidé se objímaji, přejí si šťastnou cestu.
tu a tam se také trochu poplakalo, mnozí litoval
přátel, pílicích ke krajům leprosy a smrtící žlou-
tenky, kde nad to ještě hrozí vzplanouti krutý
boj. Trojí hromové zavýtí parni houkačky a
„Seguranca“ se pošinula do prostřed Hudsonu
a opsavši táhlý oblouk, majestátně zabočila
k jihu.
Odplutí lodí není právě vzáeností, v přístave
newyorském „Seguranca“ však přece vzbuzo-
vala jistou pozornost. Pluje sice pod vlajkou
Spojených států, s předního její stěžně třepotá
však vlajka novorozené panamské republiky-
Pole rozděleno je ve čtyři čtverce, modrý, čer-
vený, dva bílé, z těch v každém po modré
hvězdě. Není tomu dávno, ce nová vlajka spa-
třila světlo světa s novou republikou, jíž Stre
Sam při křtu byl kmotrem. Mám proto jiste
právo považovati se za prvního Čecha, jenž pod
tou vlajkou na širém moři se octnul vůči pěkné
přiležitosti, z pod nové vlajky a od nového státu
pozdraviti českou vlasť a milé krajany! Proto
sedám v lodním salónku ke kalamáři a skládám
svůj pozdrav.
„Nový stát“, nepatrná dvě slůvka! Však
možná, že bude víc než zajímavou topografickou
novinkou, víc než obchodním toliko pomocníkem
Strýce Sama, možná, že tu nové idey snadněji se
uplatní nežli v starých státech, třeba že v republi-
kách, jimž ani dobře nebylo možno vyzouti se
ze starých předsudků, jimiž budovatelé jejich
byli ovládáni.
Pol
Sam
Čecho
nový republika
Nový York
Hudson
spojený stát
panamský republika
nova republika
Seguranea
panamský společ
47
article
Severní Amerika je arci přesvědčena, že
latinský živel v Americe nikdy nedojde významu.
Leč, kdo ví, co budoucnost nepřinese! Státní
moc Španělů na této hemisféře sice nadobro
vzala již za své, leč národnost španělská je tak
málo pohřbena, jako jí byla národnost česká
po třicetileté válce. Španěl je přímý potomek
starých Římanů, jichž legie kdysi podmanily
svět. Zdědil mnohé vlastnosti svých římských
předků, je udatný, vlastenecký, pohostinný.
úslužný, výmluvný a zdvořilý, však popudlivý
krutý i krvelačný, zavdá-li se mu příčiny. Že by
byl Španěl jako potomek Římanů degenerován.
jak Severoameričané soudí, sotva dalo by se odů-
vodnit: Dělnické hnutí ve Španělsku na př. co
do čilosti a ráznosti nezadá nikterak podobným
u jiných národů, a Venezuela nedávno dokázala
že netřeba sebe menší španělské republice pod-
dávati se násilnostem, ani diplomatickým úsko
kům velmocí.
Španěl
Říman
Severoameričan
severní Amerika
Amerika
Španělsko
Venezuela
48
article
Spolucestující, znalec jihoamerických po-
měrů, ujišťuje mne, že Spojené státy nemají
pravého ponětí o těchto poměrech. Ujišťuje mne.
že na př. Columbie může postaviti do pole
100.000 mužů vojska, dosti dobře vyzbroje-
ného, a to dobrých bojovníků. V Panamě dle
jeho úsudku není nedostatek intelligentníeh
vůdců a ideje pokroku nalézají zde půdu úrod-
nou. Američané považují se dnes za jakési po-
ručníky nezletilé republiky panamské, kdo však
ručí, že se mladá chovanka svého poručnictv
brzo nezhostí?
Rychlé ustavení nové republiky již proto
je nutno, aby ještě za přítomného zasedání kon-
gressu ve Washingtoně smlouva panamského
průplavu byla provedena. Mohlo by se ovšem
státi, že nezbude času vypracovati řádnou ústavu
a některá z trvajících že se vezme za vzor. Prý
ústava Spojených států, která však sama duchu
času dávno neodpovídá a sama vážnější úpravy
má zapotřebí. Panama mohla by tedy přijati za-
tim ústavu dočasnou a svolati definitivní zákono-
dárný sbor až asi za dvě léta, a pak teprve zalo
Američan
spojený stát
Columbia
Panama
Washington
polo 100.000
49
article
žiti ústavu, která by byla vzorem na výší dneš-
ních hledisek a zkušeností stojícím.
Praví se, že Panamě nekyne zvláštní vývoj ani
průmyslový, ani hospodářský. Totéž říkalo se
kdysí o Utahu, jenž nadšenou prací Mormonů
z pouště proměněn v ráj. Kdož ví, jak bude
v Panamě? Nekvapme příliš s úsudkem. Vy-
čkejme, jak se poměry utváří. Zatím stačí, po-
rozhlédnouti se po dějinách panamských.*)
Když Kolumb Ameriku objevil, byla oby-
dlena po celé své rozloze. Kmenové indiánští
žili po různu na březích řek, vyjma v nynějším
Mechiku, Kolumbii a v Péru, kdež tvořili mocné,
civilisované říše Anahuaků na severu Mechika,
Čibčů nebo-li Zipů na jihu a Inků v Péru. Zde
na Isthmu panamském střetli se Španělové s
množstvím kmenů bojovných i udatných, již na
konec v horách Darijských jim podlehli. Obyčeje
obyvatelův různily se od kmene ke kmeni.
Čibč
Zip
Španěl
Panama
Utah
Kolumbie
50
article
Byli vesměs duševně opozdělí, však opřeli
se cizincům s prudkostí a udatností neočekáva-
nou. Do země tak hustě obydlené, spáliv za
sebou lodi, vtrhl Kortez toliko se 600 muži a
18 koni. Podmanil si mocnou říši Anauakovu
v Mechiku, Pizarovu v Péru a obrovskou državu
Inků, rovněž jako jiní dobyli ostatních zemí na
jihu a v dalších krajích amerických.
Do dnešního území panamského pronikli
četní dobývatelé, zvláště pak don Gonzalo Chi-
menez de Kesada, jenž, vrhnuv se do údolí řeky
Magdaleny, vnikl až do srdce hor Andských, do
území proslulých Mujsků a Čibčů, jež si pod-
manil, prošed nekonečnými pralesy, plnými di-
vého lidu, divé zvěře a zhoubných plazův. Pro-
vedl výkon, jaký dnes zdá se nemožným vojům
Kolumbie.
Tak slavná byla tehdy pověsť bohatosti země
na úžině, že krátce po objevu dáno jí jméno „Ca-
stila del oro“, Zlatý hrad. Domorodci hrdinně
hájili svoji svobodu. Na území darijském však
) Viz dllo: Cindad de Pa na m a; Francine
Posada
podlehli, až na kmen Tulenagů, leč podnes žije
na Isthmu na tisíce domorodeů, již si uchoval
původní neodvislost i své zvyky a obyčeje.
Roku 1510 řídil Diego de Nicuesa značnější
výpravu ke Zlatému Hradu, jmenován byv vlada-
řem území.
Osada Nombre, Nicuesou založená, stala se
později východištěm důležitých výprav, až byla
r. 1595 anglickými piráty vypleněna a se-
žehnuta.
Také Gutierez, vyslaný na Isthmus místo
královnou Indie, Donou Marií de Toledo, za-
kusil nemenších svízelů. Neméně náčelníci po
zdějších výprav, Španělé, posedlí chtivosti bo-
haté kořisti, počínali si proti domorodcům zu-
řivě, loupili jim ženy, sežehávali obydlí, vra-
ždili starce i dítky a řádili v pravdě zvířecky
Indiáni krutě se mstili za bezpráví.
inka
Gonzalo
Kesad
Magdaléna
Francin
Tulenag
Diego
Doný
Marie jít Toledo
Španěl
Indián
Kolumbie
Ca
Nombre
Indie
zlatý hrad
Cindád jít pa
51
article
Sidlem vlády za vladaře Pedraria stalase
Panama.
Po osvobození Isthmu od zlořádů pirát-
ských, kdy úžině klidná kynula budoucnost, po-
jal skotský bohoslovec Vílém Paterson úmysl, za-
říditi zde skotskou osadu. Utvořena společnost
Darijská, najato šest lodí, s nimiž výprava v záři
r. 1699 s tisíci a pětí sty muži na moře se vy-
dala. Skotové založili v Darii osadu, jež nazvána
Puerto de Escocés a zřídili zde pevnost. Leč
vlivem Východoindické společnosti žádná loď po
více měsíců k osadě nepřistála. Osadníků zmoc-
nilo se zoufalství a všichni buď pomřeli, nebo
se rozprchli. Španělové po delší dobu osady té
si nevšímali, později však vlivem Východoindi-
cké společnosti protestovali a podnikali protin
výpravy.
Smutným byl však osud těch, již na konee
v osadě zbyli. Jejich zdraví bylo tak porušeno,
že nebyli ani s to, vyzvednouti kotvy své lodi
„Rising Sun“, vyzbrojené šedesáti děly, v čemž
jím Španělové velkomyslně vypomohli. Lodi je-
jich, nedostatečně vypravené a špatně řízeně,
musily se cestou vícekráte utéci do přístavů
anglických i španělských. Španělové zachovali
Paterson
Španěl
Panama
Rising Sun
Puerto jít Escocés
52
article
se k nim slušně, Angličané nepřijali je však
přátelsky, ba jednu loď dokonce jim zabavili.
„Rising Sun“ naběhl u Charlestownu na měl-
činu a z velké osady skotské jen asi třicet účast-
níků vrátilo se do Skolska.
Jho španělské stalo se pak pomalu nesnesi-
telným i občanstvu španělskému. Na počátku
devatenáctého století ve všech amerických drža-
vách španělských zahájena revoluce a prohlá-
šena neodvislost od země mateřské. Jen na
Isthmu, jako na pojítku mezi severní a jižní
Amerikou, udržovali Španělé silné posádky.
Roku 1819 přistálo v Portobelu loďstvo angli-
cké, a kdyby velitel jeho Me Gregor se byl doroz-
uměl s isthemskými vlastenci, bylo by se i těmto
povstání zdařilo.
Ve ville de los Santos prohlášeno povstání.
Isthemšti opřeli se o republiku kolombijskou,
jejíž president Bolivar uznal Fabréga za vladaře
územi panamského, vyslav zároveň plukovníka
Careňu s dostatečnou silou, aby postupoval proti
Španělům. Roku 1826 svolán pak do Panamy
kongres Latiníků-Američanů, obeslaný plnomoc
níky Kolombie, Střední Ameriky, Péru a Mechi-
ka, již se smluvili na konfederaci republik.
Angličan
Španěl
Gregor
Santos
Bolivar
Fabrég
Američan
jižní Amerika
Panama
střední Amerika
Rising Sun
53
article
Tehdy vyskytli se na Isthmu mnozí muži,
již domnívali se, že by mohli spoluobčany své
ovládati. Tak generální velitel Panamy, Jose Do-
mingo Espinar, prohlásil se r. 1830 náčelníkem
občanské i vojenské správy lsthmu. Po dvou mě-
sících však prohlásil se opět pro dřívější stav
věci. Roku 1831 vyšinul se Alzuro za náčelníka
občanské správy. Klid a mír nezavládl však ni-
kdy na Isthmu, kde rok za rokem vznikaly boje
občanské a revoluční, že ani nelze pochopiti,
jak nepatrná země mohla obstáti. Již to svědčí
o neobyčejné vnitřní její síle. Poloha Panamy
je vlastně dosti nevýhodna. Ležít hluboko v moři
Karajbském, obklopena bohatými i úrodnými
ostrovy a státy, jež mají přístup snadnější. Vý-
znam země ovšem vzroste průplavem, jenž k ní
přivábí lodi všech národů.
V r. 1902 usnesl se senát Spojených států
Panama
Jos
spojený stát