1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pondělí dne II. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iisty
přodplácí se
v Praze v admninie
s murt
rrk lets !
s drojí dlonáske
klua : : :
ra něse e slisnnáck
e Pošten:
R ldia “ ..
sdrojí zidllko
Praha
5
article
Telegramy korresp. kanceláře.
Telegramy korresp. kanceláře.
Z Vídně, 10. ledna. (C. B.) Císař odje
dnes odpoledne s bavorskými princi Leopoldem
a Jiřím, jakož i s arcivévodou Františkem Sal
vatorem do Mürzstegu a vráti se ve středu do
Pešt.
Z Vídně, 10. ledna. (C.-B.) Uherský mini
sterský předseda hrabě Štěpán Tisz a přijel
sem dnes ráno a ubytoval se v uherském paláe
v Bankovní ulici. O 10. hodině přijat byl císa-
řem ve zvláštní audienci, která př
hodinu potrvala. Ještě dopoledne odjel pak mi-
nisterský předseda nazpět do Pešti.
Apponyi o armádní otázce.
Z Pešti, 10. ledna. (C.-B.) Pod záhlaví
»Dodatečné novoroční rozjímání« uveřejňuje hr
Apponyi v časopisu »Budapesti Hirlap« článek
ve kterémž vykládá, že celý zápas způsoben by
vojenskou správou, která přetižené uherské zem
nové břímě zvýšeného počtu branců ukládala,
aniž jí za to na témž poli nějakou náhradu
poskytovala. Apponyi připomíná, že již před
mnoha léty hlásal, že si národní my
šlenka také do armády cestu pro-
raziti musí a že za to prohlašován byl za
muže, který se ke vládě nehodí. Letos však
zadržované sily vší mocí se prolomily. Př
několika léty byly by získané nyní vojensk
opravy uvilány bývaly jásotem. »Další budouc-
nost naše závisí na okolnosti, jakou měrou každý
činitel srovnati se dovede s rozhodnější nyní
vůli uherského národa, který žádá, a by je h
národní individualita ve všech
jeho institucích se obrážela, zdali
povolaní činitelové oprávněnost těchto snah bez
tajných záludů uznávají a zdali na druhé straně
pronikavé úsili těchto snah moudře bude řízeno
Velitel makedonského četnictva.
Z Říma, 10. ledna. (C.-B.) »Tribuna« ozna-
muje: Generál de Giorgis, který dne
do Cagliari přibyl, aby se se svojí divisí roz-
loučil, odjede v úterý přes Řím do Cařihradu.
Císař
Leopold
Jiří
František Sal
Štěpán Tisza
Giorgis
Vídeň
Mürzsteg
Pešť
Řím
Cagliari
Cařihrad
Budapest Hirlap
uherský národ
6
article
Z turecké říše.
7
article
Z Cařihradu, 10. ledna. (C.- B.) Včera
rozšířená zpráva, že kaimakam ze S -
sunu uprchl, nebyla dosud konsuláty
Erzerumu a Billisu potvrzena. Soudí se, že
zpráva není asi přesna.
Zničení albánského náčelníka Bajram
wvoze a jeho sboru dělá v Albánsku dobr
dojem. Jeví se žádoucím, aby Šensi paša dále
rozhodně postupoval, aby také zbývající ješt
odpor potlačil. — Dle tureckých údajů byl
poslední dobou ve vilajetech so l un-
ském a drinopolském jedenáct moha-
medánů od bulharských povstalců zabito a tři
ženy poraněny.
Z Cařihradu. 9. ledna. (C-B.) Mutesarii
v Kirk Kilise povolil, aby delegát bulharského
oxarchátu peněžní podpory rozdával, ale aby s
tak dělo jenom za přítomnosti tureckých
úřadníků. Delegát exarchátu protestuje proti
tomu a zarazil udilení pod por.
Bajram
Kirk
Cařihrad
8
article
Válečné nebezpečí na dálném
Východě.
Válečné nebezpečí na dálném
Východě.
Z Pekina, 10. ledna. (C.-B.) »Reuterov
kancelář« oznamuje: Předseda činské státní rady,
prine Čin, sdělil zdejšímu japonskému vyslanci,
že v případě války mezi Ruskem
Japonskem Čina zůstane nestran-
nou. Dle informací z diplomatického pramene
je ruská odpověď na japonskou
nótu sepsána mluvou smířlivou,
avšak obsah její není prý s to Ja-
ponsko uspokojit. Japonsko přeje si
dalšího odkladu, aby své zbrojení mohlo
dovršit a bude tedy ve vyjedná v á n
pokračovat. Avšak jest dosud velmi pravde
podobno, že počátkem jara válka propukne.
Z Port-Arturu, 10. ledna. (C.-B.) »Ruská
telegrafní agentura« oznamuje: Spojené s tá ty
severoamerické a Japonsko žádají
za neprodlené již potvrzení smluv, jež s Čínou
byly uzavřeny. Činské ministerstvo ociťuje se
vzhledem k tomu, že Rusko nepochybně asi
k olevření přístavů v Mandžursku nesvolí, v si-
tuzci velmi obližné
Pekina
Rusko
Japonsko
Port
Artur
Čína
9
article
NARC
NARC
Politícká schůze v Prostějově.
O moravských smiřovačkách.
Pilný pracovník národní a zemský poslane
moravský MUDr. Ondřej Přikryl studuje vý-
voj snah českých o změnu volebního řádu na
sněm moravský v Politickém spolku prostějov-
ském roku loňského přednášel o otázce této až
po známé konference vyrovnávací; obsnh studi
těchto podali jsme v »Nár. Listech« hned p
oněch schůzích, celá pak studie až po smiřo-
vačky uveřejněna byla jako objemná brožura
»Krížová cesta opravy volebního řádu na zem-
ský sněm moravský« (nákladem jmenovaného
spolku).
Poněvadž na Moravě mají býti opětně
co nejdřive konference smiřovací, kdež má se
nově projednati celý komplex otázek národně
politických, uspořádal Politický spolek v Prostě-
jově dne 8. t. m. schůzi veřejnou, aby při ní
posl. dr. Přikryl seznámil veřejnost s další, do-
sud neuveřejněnou částí své studie, totižo
opravě volebního řádu na sně
zemský v moravských smiřova-
čkách.
Po zahájení pěkně navštívené schůze před-
sedou komorním radou panem Špačkem nastiněn
v referátu poslance dra. Přikryla 21y/ hodiny
trvajícím, náčrt nynějšího řádu volebního na zem-
ský sněm moravský, pak vznik smiřovaček z r.
MUDr
Přikryl
doktor
Prostějov
Morava
10
article
1898. Dle nynějšího stavu sestává sněm morav-
ský ze 100 poslanců, z nichž jsou: 2 biskupové
(virilisty), 30 velkostatkářů (17 Němců ústaváků.
6 strany střední a 7 konservativních), pak 6 zá-
stupeů obchodních komor (Němci), 31 zástupci
měst a 31 zástupců venkova (37 Čechů v obou
kuriích); census volební jest 20 K (v Brně do-
konce 40 K); zemský výbor sestává ze 6 členů
(2 Češi, 4 Němci), zemským hejtmanem jest
člen strany střední. Potom líčí průběh smiřo-
vaček a připojuje kritiku jejich. Z celého jed-
nání a postupu jejich bylo patrno, že smiřovaci
konference nepovedou k ničemu positivnémua
ani nemohou vésli. Neboť výbor nesjednotil se
na určitých základních zásadách, v jakém
směru by se měl volební řád změniti;
ponechal prostě referentům jednotlivých stran,
aby zpracovali v referátech požadavky svých
stran; korreferenti druhé straně patřicí pak
prostě zkritisovali návrhy referentů a postavii
oproti tomu návrhy své, postavené na základě
zcela jiném.
Němec
Čecho
Čech
Brno
30 velkostatkář
11
article
Tak referent o kurii velkostatkářské h
Serenvi (konserv.) ponechal zastoupení zájmové
tedy i na dále zvláštní kurii velkostatkářskou
ale do sboru I. (statek svěřenský) chtěl pře-
věsti 20 voličů (statky nedědičné, jako cír-
kevní a nadační) a zvětšiti počet poslanců
toho sboru z pěti na dvanáct, sboru II.
(statek allodní) by zůstalo poslanců 18. Korre-
ferent bar. Chlumecký se toho hrozil, poněvadž
by tím byla zničena »čtyřicetiletá blaho-
dárná prostředkovací činnost ústaváckého
velkostatku« (t. j. udržování nesmyslné německé
nadvlády); chtěl I. sboru přidati nejvýš 1 a
2 poslance, a škrtnouti z něho 2 biskupy.
ježto jsou už virilisty a nikdo prý nemá
voliti dvakrát. Ale za rok všechny své zá
sady opustil: ať prý se oba sbory ponechaji
jak jsou, ale ať jest poměrně z a s t o u pen
menšin, proti kterémnž požadavku se dřive
zuby nehty bránil.
velkostatkářský h Serenev
II
12
article
Referent český posl. dr. Žáček měl zákl
dem přání českých tyto body : 1. rozšířit právo
volební na nejširší vrstvy; 2. volební okresy
zaokrouhlit dle národnosti; 3. do kurie měs
zařaditi místa okresní a jiná větší místa průmy-
slová, a rozmnožit proto počet mandátů; 4. zru-
šíti volební kurii obehodních a živnostenskýc
komor vůbec; 5. rozmnožiti počet poslanců
za venkovské obce, aby jednotlivý okres vo-
lební neměl přes 30.000 obyv.; 6. volby přímé.
písemně; 7. ve velkostatku poměrné zastoupení
nebo zařaditi aspoň do I. sboru statky nedě-
dičné a neprodejné. V referátu svém všakse
odchýlil od toho, navrhovalť, aby sněm sestával
ze 137 poslanců a to: z 2 virilistů (jako dosud)
z 30 zástupeů velkostatku (dto), 40 za města,
58 za venkov, 4 za obch. komory (l), 3 z
radu zemědělskou (2 Češi, 1 Němec), censu
měst a venkova měl býti 7 K 20 h, skupiny
dle národnosti zaokrouhlit, volby přímě, písemné
do skupiny měst zařadil 94 nová místa, čítaje
je dle obyvatelstva. Navrhoval též změnu ně-
kterých paragrafů ve příčině řízení volebního
doktor
Žáček
Čech
Němec
rada zemědělský
13
article
ale v tom směru měl referát jeho největší sla-
biny. Ponechalť závislost volebního práva na
sněm na volebním právu do obce se všemi
nejasnostmi a kličkami starých řádů schmerlin-
govských, která byly po 40 let příčinou tolika
volebních machinací, intrik, sporů; referent ne-
těžil tu z bohaté judikatury správního dvora
soudního, naopak rozmnožil moc zeměpanských
komisařů volebních nebezpečně a úplně kusý
předpis o volbě obch. komor ponechal, ač nevy-
hovuje novým zákonům platným a neustanovuje
vlastně žádného řizení.
Dle návrhu Žáčkova, by lidoví poslane
čeští v zemi ze tří čtvrtin české neměli většiny
(jen 63 hlasy, s virilisty fa la Kohnl tepr
65 hl.), neboť několik okresů bylo pochybných.
Zemský výbor měl mít 7 členů: 2 z velko-
statku, 2 z měst, 3 z venkovských obcl. Opráv-
nění volební pro nejšírší kruhy na základ
všeobecného práva hlasovacího nemělo v ref -
rátě Žáčkově místa.
Žáčkův
le Kohnl
14
article
Korreferent jeho dr. Goetz nechtěl o ná-
vrhu Žáčkově ani jednati; počítalť jednoduše
všechny sporné mandáty i vírilisty za české
tu prý by Němci lidoví neměli ani čtvrtinu po-
slanců potřebných k tomu, aby mohli překaziti
budoucí změny volebního řádu. Dle návrhu jeho
— mimo jiné — měla se zřídili všeobecná
kurie se 14 poslanci (z nichž přidělil 6 čtvrtině
obyvatelstva německého a jen 8 Čechům !), roz-
množil zástupce měst na 40, venkova na 45.
ale tak, že by Němci s velkostatkem opět měli
většinu.
Největší nebezpečí však ukazuje jeho ná-
vrh, aby se volilo dle národnosti (ne dle okresů
místních); obecní představenstva (v Brně, Lip-
níku !) by dle svých vědomostí sestavila katastn
jednotlivých národností. V kurii měst a ven-
kova rozdělil mandáty dle poměru daní, které
platí Češi a Němci; na to se prý poptal
představenstev německých měst. Naproti tomu
při kurii všeobeené rozdělil okresy dle obyva-
telstva a dle daní, což jest ovšem při všeobecné
kurii více než kuriosum. Ale tu ani nehleděl
na »daň volební« (daň, již platí ti, kteří jsou
skutečně k volbě oprávněni), nýbrž k dan
vůbec (i když ji plati cizinci k volbě neopráv-
nění).
Na tak nepevných základech se jednal
dále a dlouho; každá strana něco slevovala
jinde přidávala, ale nikoliv dle nějakých přes-
ných, určitě formulovaných a — což nejdůleži-
tějším — doklady řádně opřených zásad. D
Goetz zas připustil poměrně zastoupení v ko-
morách, jiný Němec uznal, že se má počítal
jen na základě daně volební rozmnožení man-
dátů velkostatku konservativního.
Goetz
Žáčkův
Němec
Čecho
Čech
Brno
15
article
Konečně Němci ústy vlastního arranžéra
všech záludných plánů, bar. Chlumeckého, pro-
hlásili, že sice uznává se Čechům ve spolku
s feudálním velkostatkem nárok na většinu v
sněmě, ale volby se mají díti dle národnosti,
Němcům má se zabezpečiui veto. Uznána dále
nutnost, aby se zavedením kurie všeobecné do-
stalo zastoupení i lidu jistým censem daně
přímě z volebního práva vyloučenému. O zá-
kladu pro rozvrh mandátů pro oba národy ne-
došlo ke shodě.
Požadavky lidové strany na rozšíření práva
volebního ve všeobecné ovšem neprorazily, za-
stoupení zájmové podrželi téměř všicei, členové
konferencí. Řečník konči poukazem, že histori
smiřovaček jest poučna pro nás; vyjasnéní n-
přinesly, ba ani neopatřily nám material nezbytně
potřebný k řešení otázek, o něž jde.
Po referátu pochvalou přijatém rozprou-
dila se živá debata, jíž účastuili se poslanci dr
Perek, dr. Přikryl a Reichstädter, dr. Kovařík.
red. Drobný, kom. r. Špaček a j. a tlumočen
mínění, že vyhlášky nových smiřovaček, jež
mají nastati, jsou ještě nicotnější než dřívější,
ano nelze nijak očekávati, že by vláda Körbrova
činně do nich zasáhla, naopak jí jest nynější
stav a nadvláda Němců milejší.
Němec
Chlumecký
Čecho
Perek
doktor
Přikryl
Reichstädter
Kovařík
Drobná
špaček
Němec milý
16
article
Jednomyslně projeveno, že jednání o mo-
ravských smiřovačkách nemá nijak praejudikovati
poměrům česko-německým v Čechách a na Mo-
ravě. Volení dle ethnografiekých skupin odsou-
zeno na základě údajův o utiskování menšin
i většin českého obyvatelstva s představenstvem
německým.
Výsledkem jednání byla resoluce:
Schůze s potěšením bere na vědomí histori
moravských smiřovaček a vzácné jich posou-
zení i pokyny, jež jsou velice cennou pomůc-
kou pro další jednání, zvláště pokud se týče
opravy zem, volebního řádu — a vzdává posl.
dru. Přikrylovi za práci tu dík. Vzhledem k no-
přátelské nám vládě dra. Körbra a urputnému
stanovisku německých stran oproti kulturním
požadavkům našim a vzhledem k neupřímnost
barona Chlumeckého, zlého ducha Moravy.
schůze doporučuje členům čoským, aby v nově
zahájené jednání smiřovací vešli jen s reser-
vou a aby nijak nepřipustili jeho úmyslné pro-
tahování. Důrazně žádá schůze od českých
členů, aby volební řád na sněm byl změněn
na podkladu všeobecného rovného práva vo-
lebního a aby českému lidu byla na zemském
sněmu i v zemském výboru pojištěna většina
bez velkostatku, a aby nepřistoupili na volení
dle ethnografických skupin, jelikož by to bylo
novým zdrojem nesrovnalostí, křivd a bojů.
Přikryl
Chlumecký
Čechy
Morava
17
article
Schůze žádá, aby vedle úpravy a doplněn
středních a obecných škol byla co nejdříve
zřízena česká universita v Brně a aby uzá
koněním zásady „české dítě do české školy“
byly zamezeny persekuce, jež Němci za po
pory vlády a bez trestu na českém lidu páší.“
Resoluce přijata jednohlasně, načež schůz
po čtyřhodinné diskussi skončena.
Nová vládní osnova rakouskáo
úpravě lékárnictví
se stanoviska práva správního a obchodního
(Podává dr. Čeněk Kli e r.)
I. Ke konci zasedání naší říšskě rady
roku 1903 předložila vláda osnovu o úpravo
lékárnictví, která jednak pro důležitost svého
předmětu, jednak však pro důkladné a vskutk
důmyslué motivování jest jednou z nejzajíma
vějších osnov, jež vůbec v poslední době vyšly
z vládních kruhů.
Ve článku tomto chceme pojednati o tét
osnově, avšak pouze se stanoviska práva správ-
ního a se stanoviska obchodního.
II. »Dosavadní právní podklad úpravy. lékár
nietví v Rakousku zakládá se na čelných, č
stečně ze starých dob pocházejících ustanova
ních, která většinou vzniknuvše pouze z ok
mžité potřeby nebo z podnětů pomljejících p
dávají nám sice obraz názorů tohdy panujíeíh
avšak svými někdy přímými odpory přivodil
namnoze trvalou nejasnost i právní nejistotu.
Některá z těchto ustanovení mají platnost pouz
pro jednotlivé obvody správní, jiná se ani ne-
dočkala provedení a přišla v zapomenutí.«
Takovými slovy osnova charakterisuje ny-
nější zákonné upravení tohoto důležitého od-
větví veřejného zdravotnictví.
Němec
doktor
Čeněk Kt
Brno
Rakousko
18
article
Uznávajíc, že lékárnictví vyžaduje nové
zákonné úpravy jak v zájmu zdárného svého
rozvoje, tak i v zájmu veřejném, svolala vláda
v roku 1900 zvláštní anketu, která se siee
zabývala různými otázkami z oboru lékárnického
avšak konečného positivního výsledku pro stanoven
spravných zásad neměl .
Z konaných porad a z petic i dobrýcl
zdání v záležitosti této podaných vycházel
však na jevo, že kruhy lékárnické dožadujís
reformy ve čiyřech směrech a to:
1. zaopatření pro stáři a invaliditu farm
ceutů, jakož i zaopatření jich vdov a sirotků
2. úpravy poměru služebního mezi farm
ceuty, již nalezají se v kondici, a mez
podnikateli;
3. nového zorganisování stavu;
4. vydání nových předpisů o zřízení a př
vodu veřejných lékáren.
Pokud se týče prvých dvou požadavků
bylo jim vyhověno v osnovách, jež vláda již
podala a sice r. 1901 v osnově o pensijnín
pojištění osob, nalezajících se v soukromýc
službách, a v osnově o úpravě služebních smlu
obchodních příručí a jiných v kupeckých neb
živnostenských podnicích k vyšším služebním
výkonům ustanovených osob.
Organisaci stavu tvoři nyní lékárnická gre
mia, která ve všech zemích Rakouska (mimo
Tyrolsko a Vorarlbersko a mimo Dalmacii byla
zřízena.
A tak nezbývalo než úprava posledníh
arci nejdůležitějšího požadavku, totiž zřízen
nových a převod starých lékáren.
III. Motivy vládní osnovy pojednávají po
drobným způsobem o všech závažnějších systé-
mech, jimiž dá se upraviti zřízení nových
převod trvajících již lékáren.
Rakousko
Tyrolsko
Vorarlbersko
Dalmacie
20
article
1. Systém čisté osobní koncess
záleží v tom, že každá koncesse může býti do-
sažena pouze konkursem, tak že každá
realisace obchodní ceny, spočívající v lékárně,
je vyloučena. Správně namítá vládní osnova
proti tomuto systému, že přehlíží naprosto dvojí
ráz povahy lékárnictví. Je totiž každá lékárna
jednak úslavem veřejného zdravotnictví, jednak
však též podnikem obchodním. Systém osobní
koncesse neuznává obchodní cenu lékárny, takže
jeho provedení by nebylo na prospěch vývoji
lékárniciví. Jako každý podnik obchodní jest též
podnik lékárnický závislým od kupecké doved-
nosti a živnostenské píle podníkatele a proto by
nebylo odůvodněno, aby lékárníkovi byla odňata
možnost, aby obchodní cenu, které docílil prací
svou anebo za platnosti dosavadních zákonných
ustanovení draze zakoupil od dřivějších majitelů,
nemohl realisovati, když je nucen provozování
lékárny se vzdáti. Tentýž nárok na ochranu
svých práv mají též nástupcové zemřelého lékár.
níka. Dále též ohledy na veřejné blaho mluví
proti tomuto systému. Neboť právě možnost
realisace obchodní ceny je zárukou solidnosti
při provozování, kdežto odnětí této možnosti by
mělo za následek, že by každý jednotlivec hleděl
osobním využitkováním podniku dociliti výtěžku
jak možno největšího, takže by tím veřejný zájem
povážlivou měrou byl ohrožen. Konečněje
tomuto systému na překážku okolnost, že by
dosavadní radikované živnosti lékárnické musily
býti vyvazeny a to vyžadovalo by značných
oběti, které stát nemůže převziti a tak by s
břímě to musilo uvaliti pouze na příslušníky
stavu lékárnického, čímž by se postavení nových
lékárníků velice zhoršílo a sice tím více, ježto
by jejich úvěr při zavedení osobní koncesse byl
o mnoho menší než nyní, kdy dosavadní způsob
možnosti realisace podpírá i zvyšuje úvěr
lékární ka.
21
article
2. Smíšený sy stém uznává možnos
převodu lékáren již zřízených, avšak zřízení no-
vých lékáren připouští pouze ve způsobě vlast-
ních osobních lékáren, tak že by dle tohoto
systému byl trojí druh lékáren, totiž: a) radi-
kované, b) postupitelné osobní lékárny starého
způsobu, c) nepostupitelné osobní lékárny nového
způsobu. Motivy namítají proti tomuto systému
jednak nevýhody, které při osobních lékárnách
byly vytčeny a dále ještě tu závažnou okolnost,
že by při tomto systému buďto existenční způ-
sobilost nově zřízených lékáren proti starým lé-
kárnám byla velice zkrácena, anebo objevil by
se rozdíl činěný mezi lékárnami starého systému
a mezi lékárnami nového systému brzy vratkým,
neboť vlastníci skutečných osobních lékáren
musili by se snažiti docíliti toho, aby jejich
lékárny byly zařaděny do kategorie lékáren po-
stupitelných, jinak byli by v hospodářském boji
již pro malou úvěrnost potlačeni, a tato snahs,
jsouc ospravedlněna hospodářskými poměry, mu-
sila by vždy vítěziti nad principem již od po-
čátku pochybeným.«
22
article
3. Systém úplné svobody živ n-
sti lékárnické, dle něhož by každý, jenž
by měl osobní způsobilost, mohl si lékárnu zří-
diti bez zřetele na potřebu místní a na lékárny
již zřízené, rovněž osnova nepovažuje za vý-
hodný, ježto systém ten také přehlíží dvojí po-
vahu lékárny, uznávaje pouze obchodní její ráz
a pomíjí veřejnou povahu lékárny a její posta-
vení ve veřejném zdravotnictví. Osnova připouští,
že tento systém je zaveden v několika jiných
evropských zemích, avšak podotýká, že »by bylo
povážlivo, použíti tohoto systému též na poměry
naše, neboť bezprostřední účinek byl by, že by
vznikla tak přilišná soutěž, jaká by nikterak ne-
byla ke všeobecnému blahu.«
4. Systém sestátnění lékáren má
dle motivů osnovy značné oblíže povahy organi-
sační, jež by znesnadňovaly jeho uskutečnění
a kromě toho nebylo by možno jej provésti,
ježto by musilo býti použito veřejných pro-
středků zejmena při vykupování radikovaných
5. Též při systému poměštění léká-
ren, dle něhož by lékárny měly se státi ústavy
městskými nebo obecními, vznikly by dle mo-
tivů osnovy obtíže povahy organisační a dále
též nesnáze při opatření příspěvků na vykoupení
práv radikovaných. Mimo to však vznikaly b
tím při provozování lékáren různosti dle sídl
lékárny, totiž, nalezá-li se na venkově nebo v
městě. Různosti tyto působily by však neprí-
lékáren.
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Silák-
Madarsky napsal Vojtěch R ó ger
Bylo po svatbě. Helenka Szarvasova stal
se manželkou Valentina Dénisa, muže neolesa-
ného, ale počestného.
„Pojdme, ženo!“ pravil muž, snaže se c
nejněžněji hlas svůj naladiti, což ale nechtělo
se mu nijak podařiti, neboť ani slabý měšťák ne-
dovedi tak silně zařvati jako když Valentin Déne
jenom šeptal.
Žena se zachvěla. Bála se toho obrovského
dobrosrdečného člověka.
„Však mu zvykne,“ říkávali její rodičové.
„A tento veliký medvěd bude poslušným, tichým
a něžným ochráncem Helenčiným.-
Muž uchopiv krásnou družku svou pod paží.
jal se spěchati, že mu ona ani úprkem nestačila.
Dunící, dlouhá chodba, jíž projíti musili, byl
jen tu a tam osvětlena nějakou nástěnnou lam-
pou. Oko mladé ženy vidělo zde všude přízraky
Tu strašlivá obluda vynořovala se před ní, tam
sekera katova svištěla, onde zase pekelný oheř
hořel.
„Oblekni si plášť,“ pravil muž, „nastudí
se a budeš stonati!“
Madarsky
Vojtěch
Szarvasův
Valentinos Déniso
Déne
Helenčin
muž uchopit krásný družka
24
article
„Budu stonati?““ otázala, se žena kvapně.
když se byla poněkud vzpamatovala ze svého
ohromení. „Což by tě to bolelo? Litoval byl
mne, kdybych umřela? Zšílel by's, zoufal by'ssi
kdyby's mne ztratil? Tak přece si počíná člověk
když má nějakou velikou lítost!“
„Jaká to řeč, Heleno ?““ káral ji manžel. „c
se ti stalo?
„Nic, jen tak jsem mluvila!“ odvětila žen
a s úzkosti myslila na minulost, přítomnost
budoucnost. „Ach, jak krásná byla minulost, jak
neblahá je přítomnost a jak nepříjemná bude bu-
doucnost!
Te došli ke vratům; kočár už tam stál, aby
odvezl mladý párek do nového jejich příbytku.
A u vrat stál vysoký, plavý mladík v odřeném
převlečníku. Mladá panička Helena Szarvasov
byla by málem vykřikla, když spatřila toho mla
dého muže se zamodralým obličejem a zimouse
chvějícího.
Mladík pohled na ni dlouze, hluboce a ona
která před tím tak pyšně hledívala lidem do tváře.
sklopila oči, nemohla snésti toho hlubokého, pá-
travého pohledu. Nejraději by byla odtud rychle
odkvapila, ale ten neotesaný Dénes to překazil
nalezlť na kočáře nějakou chybu a mezi tím, ee
se se svým služebnictvem vadil, nabyl mladí
dosti času k zahanbené ženě promluvit.
Helena
Szarvasov
25
article
Přistoupil k ní a oslovil ji, něžně, bez hněvu,
Přistoupil k ní a oslovil ji, něžně, bez hněvu,
ale neskonale smutně:
„Bůh s tebou, Heleno! Dejž ti nebe bl
ženost! Požehnej ti bůh!?
„Děkuji,“ zašeptala žena a srdce by jí bylo
málem puklo strašnými mukami, jež v tomt
okamžiku ji napadly silou neodolatelnou. Dosu
bylo nebe její zamračeno, jen blesky se na něm
křižovaly, ale nyní nastala příšerná bouře a H-
lence se zdálo, že potrvá až do konce jejíh
života... Jen aby... Zachvěla se při té my-
šlence, která znovu a znovu jí na mysl přichá-
zela: jen aby se mu nevrhla do náruče a ne-
zasypala ten básnický obličej jeho šíleným
polibky!
Druhý den vysvitlo slunce: byl podzim. P
včerejší zimě přišlo vlažné teplo. Všecko se zdálo
radovati. Jak by také ne, vždyť ve starém zámku
nastává konec příšernému klidu. Zábavy, mu-
ziky, ovšem nezavítají sem, neboť každý věděl.
jakého puritánského smýšlení jest pán zámku.
jehož jedinou radostí je pořádek, čistota — ale
aspoň sem přijde něžná paní, která stane se
snad pravým andělem celé krajině, bude-li ovšem
Leč žena ta nechtěla se státi andělem. Do-
konce ne. Chtěla býti cele ženou, chtěla milo-
vati rozervaně, zuřiti ve své vášni, trápiti, muči
chuíti
někoho, aby potom za omažik s pláčem a s
šíkaním mohla se vrhati na hruď toho jiného.
A tímto jiným nebyl Valentin Dénes, zákonitý
její manžel, nýbrž ten třesoucí se básník, ten
plavý mladik s odřeným převlečníkem.
Helena Szarvasova procházela se cela
ubledlá po širokém dvoře zámeckém. V hlavě
její trapné myšlénky se rojily a ona sama při
každém úderu svého srdce zašeptala: „Milu.
miluj toho trpícího, smutného mladíka ! Vždyť o
tě také miluje, touží po tobě a na jediné slov
tvé i hvězdy s nebe by ti snesl!
„Můj bože,“ vzdýchávala roztrpčeně, „pro
jen tak trpím? Čím jsem se provinila? Čím jsem
se prohřešila? Že jsme chudi?
Helena
bůh
Dénes
Szarvasův
Mil
26
article
Takové myšlénky probíhaly jí mozkem a ani
nepozorovala, že její muž, ten veliký, silný člo
věk, jde pomalu za ní s hlavou svěšenou. Milova
tu ženu více než svůj život a byl by rád ji učin
šťastnou. Zahrnoval ji nejčistšími city své přím
duše a troufal si věřiti, že toto čisté ovzduší po-
vznese k radostem blaženosti tu dívku, kterou —
ačkoliv panoval mezi nimi nepoměrný rozdíl věku
— učinil svojí ženou.
Přiblížil se k ní.
„Heleno, má jediná, první a poslední lásko
— promluvil k ní třesoucím se hlasem — „miluji
tě“ — a uchopiv ji za ruku celoval ji horoucně.
„Ne... ne ... nech mne!“? — vyrazila z
sebe s hrůzou žena a ve mdlobách padla svému
muži k nohám.
Valentin Dénes strnul. Tento silný, neote-
saný muž stál tu, jakoby byl do něho hrom
uhodil. Jenom jednou miloval ve svém životě
i to nešťastně.
Helena Szarvasova teprve na loži přišl
k sobě. První pohled její padl na manžela, který
jí přikládal studené obklady na rozpálenou hlavu.
„Čeho si přeješ, má jediná,“ promluvi
něžně ke své ženě, která teprve za chvíli po-
chopila postavení, v němž se nyní ocitla.
„Čeho si přeji?“ opakovala s horečně lesk-
noucíma očima. „Dobře, já ti to tedy povím!
Chci viděti — nežli mne smrt v náruč svoji
pojme — Boltána Berkese, kromě něhož nikdy
nikoho jsem nemilovala. Chci ho vidětil. . . Chcil
Ty jsi veliký, silný člověk, můžeš tedy mé přání
vyplniti ...“ křičela přerý vaně ..
Šílela.
Valentin Dénes stál tu mlčky, tiše, načež
odešel z pokoje a pomalu si šeptal: „Konec ...
na věky konec !. ..
Když básník vstoupil do pokoje nemocné
ženy, Valentin Dénes, onen silák a nešťastn
manžel, umíral. Měl srdce prostřelené !...
Milův
Helena
Dénes
Szarvasův
Berkes