1
article
smírnou, kterou bychom toprv dovedli nále-
žitě oceniti, kdyby jednou všecky sirky náhle
zmizelv.
Dle statistických výpočtů vyrábí se v 62
továrnách na sirky v Rakousku (bez Uherska)
denně asi 484 milliony sirek, což do roka (rok
jen 300 dní počítaje) činí asi 145.200,000.000,
t. j. 145 tisíc a 200 millionů), z nichž v tu-
zemsku ročně se spotřebuje 123.200 millionů
a ostatní zbytek se prodává v cizozemsku. Po-
čítáme-li v Předlitavsku jen 24 mil. obyvatel
(okrouhlým číslem), připadá na osobu každého
dne 14 sirek.
Za základ tu položena výroba sirek r. 1897.
Dle těchto dat dala by se roční spotřeba ko-
stíku na sirky aspoň přibližně stanoviti.
Nynější elektrické světlo nevyžaduje, jak
známo, ke svému vznícení žádných sirek ani
zápalek vůbec. Kdyby jednou se stalo svítivem
všeobecným, jest otázka, zda-li by sirky pře-
staly? — Pochybujeme velice. Jako dosud trvá
užívání svíček, olejových kahanů atd. pří doko-
nalejších světlech jiných, tak i sirky sotva kdy
něčím jiným, jednodušším a ipříručnějším roz-
žehadlem vytlačeny budou z užívání.
Rakousko
Uhersko
Předlitavsko
2
article
Nový pokrok u výrobě sirek by se stal,
kdyby se podařilo vynalézti hmotu, která b
mohla nahraditi jedovatý a snadno vzňatelný
kostík tak, že by sirky její na každé, poněkud
jen drsné ploše chytaly. Podnět k takovému
vynálezu dala již vláda belgická, vypsavší od-
měnu 50.000 franků tomu, kdo by takovou
hmotu vynalezl.
Ve Švýcarsku vydán dne 1. července 1899
zákon, kterým dovoz sirek a zápalek s bílým
kostíkem přísně se zakazuje; tedy nepřímo jiná
hmota se žádá. Nelze zneuznati, že kdyby ono
množství kostíku, které do roka výroba sirek
vyžaduje, každoročně se přidalo ve formě
vhodné orné půdě, že by tato hojnější úrodou
takový dárek štědře odměnila.
A tak budí jednoduchý, každého dn
a hodiny opětovně opakovaný děj zapalování
sirek myšlenky vážné, důležitosti národohospo-
dářské, ovšem že jen ve hlavách uvažujících.
3
article
Zprávy.
Zprávy.
Zpívající lampa jest zcela něco jiného než
»Mluvící lampa«, objevená H. Th. Simonem. Mluvíc
lampa, jak známo, nutně potřebuje mikrofon, který
musí mluvu, zpěv, hudbu změniti na proud elektri
cký a tento teprve rozechvěje světelný oblouk lampy
a změní opět energii proudu elektrického na energii
mechanickou, t. j. reprodukuje do mikrofonu zaslané
zvuky. Třeba tedy pro »mluvící lampu« zvaku, který
se má reprodukovati a mikrofonu. U zpívající lampy
na vyvození tonů není obou těchto podmínek třeba.
Prostým zapnutím do obvodu elektrického svítící
obloukové lampy různých indukčních cívek (cívek na
způsob ruhmkorfu, s primerním silným a sekunder-
ním slabým vinutím) kondensatorů, a lampa vydává
různé tóny barvitostí flétny. Prof. Slaby konstruoval
s Ferd. Erneckem lampu s klaviaturou, pomocí jíž
mohl vepínatí různé cívky indukční a docílil tím, že
lampa vydávala tóny barvitosti flétny různé výšky.
Při náležitém výcviku na klaviatuře docíleno, že
lampa dokonale vyzpívala píseň. Pokus tento není
novinkou, neboť již v r. 1898 prof. Otto Hartmann
v Pforzheimu při zkoumání práce paní Ayrtonovy a
Simonovy příšel na nové pozoruhodnosti, které úplně
souhlasí s užitými myšlenkami prof. Slabyho. B.
Simon
profesor
Slaba
Hartmann
Ayrtonův
Simonův
Slaby
Pforzheim
4
article
Osmiová lampa. Elektrické světlo žárové do-
posud je příliš drahé. Studováno, pracováno mnoho
na zlevnění jeho, zdokonalena výroba žárovek tak,
že nynější jejich cena, srovná-li se s potřebnou
prací, takořka uměleckou, jest skutečně až neuvěři-
telně nízká a přece nikterak nemůže žárové světlo
elektrické konkurovati se žárovým světlem plynovým.
Potíž leží v spotřebě energie elektrické, nutné k sví-
cení. Tato jest příliš veliká (3—3.5 Wattů na jednu
svíčku) a drahá. Věnována tedy práce a studium na
zmenšení této spotřeby. Pozorovalo se, že čím vyšší
jest temperatura, kterou vlákno jest rozžhaveno, tím
méně potřebí jest Wattů na 1 svíčku. Při obyčejné
žárovce s trváním 900 hodin jest potřebí 3—3.5 Wattů
na 1 svíčku. Přepíná-li se, t. j. nechá-li se svititi při
vyšším napjetí, než pro které jest označena, spotře-
buje již jen 1.5—2 Watty na 1 svíčku. Zmenšení
spotřeby elektrické děje se na újmu trvanlivosti
lampy. Proto hleděno nalézti látku, hodící se na vý-
robu vláken, která by měla kromě vysoké teploty ta-
věcí i dlouhé trvání ve vysokém žáru. K tomu užil
r. 1898 dr. K. Auer z Welsbachu osmia. Osmium,
jak známo objeveno r. 1803 od Smithsona-Tennanta,
jest nejtěžším prvkem (měrná váha jeho jest 22.247)
kterého doposud nepodařilo se roztaviti. Při vysoké
Watt
K Auer
Tennant
Welsbach
Smithson
Watt
5
article
teplotě, při které se taví ruthenium, iridium, promě-
ňuje se v páry, aniž by před tím přešlo do stavu te-
kutého. Páry tyto možno studenem sraziti a osmium
usadí se jako saze na nastaveném předmětě. Vlákna
zhotovená z čistého osmia s malou přísadou platiny
jsou dokonale pružná; ve vzduchoprázdném neb ve zře-
děném vzdušném prostoru mají mnohem větší te-
plotu tavící, jakož i mnohem vyšší teplotu, při které
se vypařují, než na vzduchu. Svítivost v rozžhave-
ném stavu jest daleko vyšší a oku lahodnější, než
u vlákna uhelného. Aby vlákna přece byla chráněna
před vypařováním, obklopil je Auer vrstvou kyslič-
níku thornatého, který nejen že chrání osmium před
vypařováním, ale dodává vláknu větší svítivosti. Nej-
příznivější působení této chránící vrstvy jest při
tloušce 0.1 mm. Osmiové lampy žárové u porovnání
s obyčejnými žárovkami s vlákny uhelnými mají při
stejné spotřebě proudu elektrického dvojnásobnou sví-
tivost a mnohem větší trvání. Měřením dokázalo se,
že při osmiové lampě spotřebuje se na 1 svíčku to-
liko 1.5 Watt (tedy polovička spotřeby obyčejné žá-
rovky) při trvání 700—1500 hodin, při čemž na
konci měla 1.68 Wattu potřebí na 1 svíčku. Myšlen-
kou touto získává elektrické světlo žárové 60% na
levnější ceně oproti obyčejnému světlu žárovému
tím opět na nějaký čas zachráněno jest před konku-
rencí jiných umělých zdrojů světelných.
Auer
Watt
mm
Watt
6
article
Elektroradiofon, nový přístroj, jehož úkolem
jest oznamovati vzdálenou bouři a umožniti studium
jejího průběhu. Vynálezcení jest M. Tomáš Tom-
masina. Princip jest společný s principem Marco-
niho telegrafie bez drátu. Liší se tím, že není po-
třebí zařizovati stanici odesílací, neboť tuto zastu-
puje v její činnosti elektrický výboj vzdálených
mračen. Stanici přijímací, ve které se ohlašuje čin-
nost bouře, jest »elektroradiofon«. Tento skládá se
z kohereru, spojeného s galvanickým článkema
z telefonu, zapjatého do společného obvodu proudo-
vého. Koherer liší se od kohererů užitých při
Marconiho, Slabyho nebo Braunově telegrafií bez
drátů. Jest to skleněná trubka s dvěma kovovými
elektrodami, mezi nimiž nasypán jest prášek uhelný
(prášek z uhlíku obloukových lamp). Jsou-li elektrody
tyto spojeny vodivým drátem s článkem galvanickým
a telefonem, všechny tři členové za sebou, tu nejde
žádný proud elektrický uzavřeným jejich obvodem,
jelikož prášek uhelný jest neuspořádaný a jeví tím
veliký odpor proti proudu elektrickému. Jakmile na-
stane výboj elektrický mezi mračny, tu šířící se
vinou elektrickou výboje toho uspořádá se prášek
uhelný, takže stává se koherer elektricky vodivým,
článek galvanický vydá proud, který v telefonu vy-
vodí zvuk. S ubývající intensitou výboje ubývá vo-
divosti kohereru, seslabuje se proud článku galvani-
ckého, slábne zvuk v telefonu, až při zaniknutí
blesku zanikne též vodivost uhelného kohererua
jest opět ticho v telefonu. Jest tedy koherer Tom-
masiny kohererem automatickým, t. j. nepotřebuje
žádných mechanických otřesů, jak doposud jest
nutno při užívaných systemech telegrafování bez
drátů. Myšlenka to nová a opět nový krok ku předu
ve snaze přizpůsobiti vynález Marconiho ku prak-
tické potřebě.
Elektroradiofon
Marco
Braunův
Tom
Marconi
7
article
Neštovice, které kdysi bývaly hrozným
smrtícím morem, jsou dnes u nás obávány skoro víc
proto, že zohyzďují obličej, než že by usmrcovaly.
Ale v posledních letech se opětovaně objevují epide-
mie, které nabádají k opatrnosti. Marseille, Paříž
Glasgow, Portorico měly předloni a loni slušné
epidemie a městský fysik dr. Záhoř předpovídá
tohoto nezvaného hosta pro nejbližší dobu i do
Prahy. A přece by se dalo nebezpečí neštovic zrovna
zničiti zákonitě upraveným očkováním! Dnes vlastně
není odpůrců očkování, kteří by se těšili většímu
jménu v medicině a každá nová epidemie ukazuje
úspěšnost očkování. Abych neopakoval všeobecně
známou věc, že v Německu od dob nuceného očko-
vání nemají vůbec neštovic, poznamenávám, že
v Portoriku ke konci r. 1898 propukla hrozivá epide-
mie. V lednu 1899 nařídil americký vyslanec vše-
obecné očkování; zřízen ústav a očkování svěřeno
domorodým lékařům; naočkováni všichni obyvátelé,
kteří dosud neonemocněli (790.000 osob) a epidemie
úplně zmizela. V Glasgowě letos od zimy řádily ne-
štovice. V Anglii není nucené očkování zavedeno
je tam také nejvíc prudkých odpůrců jeho, tvořících
celé spolky bojovné (Antivaccination league). V Glas-
gově očkován každý, kdo se přihlásil a ze všech
očkovaných jich onemocnělo jen 40; a u těch všech
konstatováno, že byli očkováni už v prodro-
málním stadiu nemoci, takže po očkování vlastně
nikdo už se nenakazil. Ve Francii, kde není
nuceného očkování, neštovice pořád se udržují a nyní
už řadu měsíců umírá v Paříži každý týden prů-
měrně 10 lidí neštovicemi (kdežto tyfem jen 9 lidí).
doktor
Záhoř
Marseille
Paříž
Glasgow
Portoriko
Praha
Německo
Anglie
Glas
Francie
8
article
Očkování proti neštovicím je účinné; zkušenost uka-
zuje, že chrání proti nákaze; je tak čisté, že zdraví
lidské nijak neohrožuje; jest vědecky vysvětleno
a pokusy podepřeno. Není tudíž důvodu rozumného,
proč by se neměla společnost chrániti nuceným
očkováním. Osöbní svoboda? Ovšem má každý právo
nakládati se svým zdravím, jak chce; ale při ne-
mocech nakažlivých znamená osobní svoboda ohro-
žení blížního a proto se musí podříditi vůle jedno-
tlivce bezpečí celku. Kdy asi u nás dočkame se
nuceného očkování, kterého bychom tak potřebovali
zvláště pro Halič a Uhry!
Koupele ve vagonech. Dělníci na dráhách,
zvláště v menších stanicích, nemají příležitosti kou-
pati se. Na některých polských stanicích jsou k tomu
účelu vany. Kde jich není, mají dle návrhu polského
hygienika J. Tchórznického (»Zdrowie«, 1901,
zeszyt 3) jezditi vagony s vanami. Tento návrh je
tak pozoruhodný, že zasluhuje povšimnutí i u nás.
J Tchórznický
Zdrowie
Halič
Uhry
Osöbní svoboda
9
article
Takové vagony-lázně existují již na dráze kursko-
charkovsko sevastopolské, kde zařízeny podle návrhu
dra. Sokolowského. Lázně ty umístěny jsou ve
dvou vagonech. Zařízení takové může jak cestujícím
tak zřízencům dráhy jenom prospěch přinésti. Na
stanicích není ani všude možno malé koupelny zři-
zovati; není třebas místa, ani materiálu, ani dostatek
vody. Autor doporučuje nejen vany, ale i sprchy.
Rozsáhlost sítě železniční, neustálý pohyb cestují-
cích na velkých prostorech, obrovská ztráta času,
který stráví cestující ve vagonech, vdechujíce
prach a saze i dým, opravňuje k domnění, že-
by asi mnozí cestující rádi koupelí ve vlaku
užili, zvláště při několikadenní nepřerušené
cestě, kdyby jich bylo. Protože mají vlaky
dostatek vody teplé, mohly by koupele takové býti
velmi levné. Mohl by stát takovou instituci usku-
tečniti (ne bez zisku), právě tak jako buffety. Že-
leznice roznášejí civilisaci. Pionýry této civilisace
a hygieny jsou železniční lékaři; je to jejich úkol a
humanní poslání. Oni nechť se ujmou myšlenkya
uskuteční ji. První ujal se návrhu toho odbor hy-
gieny živností při varšavském hygienickém spolku a
Sokolowský
10
article
dospěl k tomuto úsudku: Zařízování koupelí
na stanicích železnic pro úřadnictvo
a zřízence dráh jest se stanoviska
hygienického neodkladným požadav-
kem. Úřady železniční i cestující nechť se nyní
myšlenky ujmou. Tito nechť cestou obvyklou domá-
hají se toho, oni nechť po vyslechnutí podrobných
návrhů uskuteční myšlenku. Zmíněný ruský
vagon lázňový jezdí po celé trati a zastavuje se na
stanicích, kde není lázní. Koupati se jsou oprávněni
úřadníci a jich rodiny i zřízenci. Osoby, stížené osuti-
nami se nepřipouštějí. Jsou dvě kategorie lázní, 1. a
2. Za první platí se 15 kopejek, za druhou 5 kopejek.
Ženy mají přednost. Přednostové stanic pečují o či-
stotu. Lázně jsou otevřeny od 7 ráno do 9 hod. več.
U nás, kde je o hygienu dráh (řekneme jen o po-
hodlí cestujících a o čistotu) tak bídně postaráno, je
dvojnásob povšimnntí hodno, co se děje jinde.
kopějka
11
article
Nový vynález Edisonův. »La Révue« při-
náší obšírný článek o novém vynálezu Edisonově, o
kadmiovém akkumulátoru, jehož jmenovitě s pro-
spěchem dá se použíti při motorových vozech, nebot
jest neobyčejně lehký a vyznamenává se protí všem
dosavadním akkumulatorům rychlým přijímáním a
dlouhým podržováním elektrické energie. Pokusy ko-
nané na některých tratích dopadly pro Edisona
skvěle.
Edisonův
Le Révue
12
article
Léčebny pro prsní nemocí hodí se dle.
úsudku mnohých vynikajících lékařů nejlépe k léčení
souchotin. V Německu rozvinulo se hnutí pro stavbu
léčeben pro prsní nemoci netušenou měrou. K zřizo-
vání těchto ústavů přispívají nemocenské pokladny,
úrazovny, ústavy pro zaopatřování v stáří, obce, do-
brodinci atd. Dnes může býti dle udání říšského zdra-
votního ústavu německého léčeno 20.000 chudých
ročně po tři měsíce v léčebnách. Dnes doporučují se
tam také zvláštní polikliniky, které by se staraly o
to, aby jen vhodní nemocní byli posíláni do léčeben,
a ne lidé tuberkulosou již již umírající. Nemocný, v čas
poslaný do léčebny, může býti vyléčen neb alespoň
tolik polepšen, aby několik let třeba byl schopen
práce. Udává se, že 65—70% léčených v sanatoriích
jest navráceno opět svému zaměstnání a 19—25 %
úplně vyléčeno. Naumann doporučuje, aby i poji-
šťovny na život posílaly své pojištěnce do léčeben.
Dle něho velice by tím získali. Při poji proti tuber-
kulose musí se také hleděti k tomu, aby bylo posta-
ráno o rodinu léčeného v sanatoriu po dobu jeho po-
bytu v ústavu a potom o to, aby vyléčený nebo po-
lepšený byl postaven do lepších podmínek životních.
Toto poslední ovšem je úloha, kterou nezmůže de-
bata při zelených stolech, nebo sebe více úvah, na-
plňujících černí tiskařskou celé rysy papíru. Lepší
životní podmínky opatřiti malému člověku znamená
chrániti jej před tuberkulosou i před mnohými jinými
nemocemi, úhonami a útrapami.
Naumann
Německo
13
article
Association internationale de botanistes.
(Mezinárodní sdružení botaniků). V dub-
nu t. r. bylo uveřejněno provolání k botaníkům ce-
lého světa za příčinou lepší organisace vědeckých
pracovníků v říši rostlinné všech zemí, v němž zvou
podepsaní zástupcové různých národů za spolučleny
nového založeného internacionálního spolku botani-
ckého. První schůze konati se bude dne 7. srpna t. r.
v Ženevě ve Švýcarsku v botanické laboratoři uni-
versitní v 10 hod. ráno, kdež projednány budou pí-
semné i ústní návrhy členů. Hlavním účelem jest za-
ložení správně referujícího a nestranného časopisu
pro všechny obory vědy botanické, v němž má se
referovati o všech zmínění hodných zjevech obsahu
botanického, práce důležité náležitě oceniti a ne, jak o
se někdy stává, nepatrné věci věnovati mnoho strá-
nek, kdežto o důležitých spisech zmíniti se jen 2
neb 3 řádky, ba někdy dokonce je ignorovati. Refe-
ráty budou se moci uveřejňovati dle volby zasí-
latele v jedné ze světových řečí, německy nebo fran-
couzsky nebo anglicky a budou podléhati dobrému
zdání zodpovědné redakce, jmenované spolkem. Čím
bude větší účast v přihlašování členů, tím bude také
nížší roční příspěvek, který stanoven bude nejvýš
25 M. ř. m., začež se dostane členům časopisu úplně
zdarma. Dalším účelem spolku jest zjednati bližší
spojení pracovníků botanických všech světových dílů,
aby tak snáze sprostředkovati si mohli mezi sebou
půjčení nebo výměnu k svému studiu a k demonstra-
cím materialu. Přihlášky přijímá Dr. J. P. Lotsv
doktor
Lotsv
Ženeva
14
article
(Wagemingen, Hollandsko). Provolání jest podepsáno
těmitoibotaniky: Bornet (Paříž), Borzi (Palermo), Bo-
wer (Glasgow), Čelakovský (Praha), Chodat (Ženeva),
Fairchilos (Washington), Farlow (Cambridge, Mass.),
Goebel (Mnichov), Lotsy (Wagemingen), Tjibodas
(Java), Navašin (Kyjev), Raciborski (Dublany u Lvova),
Rauwenhoff (Utrecht), Schimper (Basilej), Stahl (Jena),
Warming (Kodaň), Wettstein (Vídeň). K získání a pře-
vedení dosud vycházejícího časopisu »Botanisches
Centralblatt« v majetek spolkový od soukromého vy-
davatele pověřeni: Goebel, Lotsy, Stahl a Uhlworm
(dosavadní redaktor B. C.) Jsme velice zvědavi,
jestli pokus zřízení mezinárodního tohoto spolku se
vydaří a budou-li splněny proposice, které vedly
k jeho založení. Trpce však musíme nésti, že ani
jediný slovanský jazyk nebyl uznán hodným k refe-
rování o spisech velké řady slovanských pracovníků.
Alkoholismus žen stává se v Anglii stále zá-
važnějším. Podle výroční zprávy londýnského tempe-
renelářského spolku zjištěno tak zatím ve všech 48 okrs-
cích činnosti řečeného spolku v Londýně. Počet pří-
padů, kde děvčata mladší 20 let byla pro opilství
zatčena a potrestána, vzrostl r. 1900 na 4000, kdežto
r. 1899 obnášel jen 1300. Členové spolku tvrdí, že
vlastenecké slavnosti, které byly minulého roku po
dobytí Kimbeřleve, po návratu dobrovolníků pořá-
dány téměř každý týden, zvětšily pijáctví mezi ob-
čanstvem, Účastenství žen a děvčat ve veřejných
průvodech způsobilo, že se daly do piti a zdemora-
lisovaly.
Farlow
Goebel
Java
Rauwenhoff
Stahl
Warming
Botanisches Centralblatt
Lotsa
Uhlworm
Paříž
Palermo
Glasgow
Praha
Ženeva
Washington
Cambridge
Mnichov
Kyjev
Lvov
Utrecht
Basilej
Jena
Kodaň
Vídeň
Anglie
Londýn
Glass
Borzi
Bower
Čelakovský
Chodat
Fairchilos
Lotsa
Tjibodas
Navašin
Raciborski
Schimper
SF