1
masthead
10. července 1901.
4
masthead
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
6
article
Pěstování bylin léčivých.
Pěstování bylin léčivých.
Podává Ph. Mg. Heřman Rüdiger.
Trvající hospodářská tíseň vyzývá k uva-
žování, jakým způsobem by bylo lze zvláště
v krajích chudších zemědělství povznésti. Po.
kusím se v následovní stati poukázati k odvětví
kultury, u nás dosud nepovšimnuté, kterému
však v zemích sousedních se náležitě pozornost
věnuje. Míním pěstování bylin léčivých. Čechy,
oplývající bohatostí Flory, vyvážely před léty
mnoho léčivých bylin do ciziny. Dnes však vývoz
tento až na nepatrnou míru klesl z příčiny, že
v zemích jiných se soustavné pěstování léčivých
bylin, jakož i jich sušení a upravení tou měrou
vyvinulo, že vytlačilo z obchodu drogy volně
rostoucí a sušené, kterě namnoze co do vzhledu
a úpravy nemohou s prvými konkurovati. Přímý
následek toho jest, že ve velkoobchodu nejeví
se čilá poptávka a že sbíráním samým se tolik
lidí nezabývá, nalezajíce při vzmáhajícím se prů-
myslu stálejšího zaměstnání.
Jest veliká řada rostlin, které by se u nás
s prospěchem pěstovati mohly, aby se jednak
kryla naše vlastní zpotřeba, jednak aby racionál-
ním sušením a vkusnou úpravou získáno bylo
zboží krásné, které by pak hojně se vyvážeti
dalo. Myslím, že hlavně krajinám chudším by
se pěstování toto vřele doporučiti mohlo: vždyt
jsou příklady v Německu i Uhřích, kde chudé
kraje tímto způsobem nabyly významu a blaho-
bytu. Předcházeti by arci musilo vážné stu
dium ohledně složení dotýčné půdy a klimati
ckých poměrů, dle toho pak bylo by vybrati způso
bilé rostliny a musil by se rolník naučiti kultury
tyto obdělávati a sušiti.
Heřman Rüdiger
Čechy
Německo
Uhry
Flor
7
article
Sušení samo vyžaduje též svých pravide
a zkušeností. Některé vegetabilie musí se po se-
brání ihned umělým teplem usušiti, aby na barvě
netrpěly zkázy; jiné musí opět ve zvláštních
prostorách, jemně jsouce rozestřeny, vydány být
silnému průvanu, by zvadly, načež teprve se uměle
suší. Hlavní požadavek při hotovém zboží jest.
aby sušené rostliny podržely svoji přirozenou
barvu a vůni a by léčivé součástky nedoznaly
porušení. Umělé toto sušení má též tu neoce-
nitelnou výhodu, že lze byliny za každého po-
časí sbírati.
Vzhledem k důležitosti a užitečnosti věci
samé, jakož i vývinu, v jakém toto odvětv
zemědělství v cizině se nachází, doporučovalo
by se, aby se veškeré zúčastněné kruhy ke
společné práci sestoupily. Jsem přesvědčen, že
v našich čilých hospodářských školách již
mnohý pokus byl vykonán, a že nebude těžko
nalézti vhodné osoby, které by v cizině na
místě samém otázku tuto studovati mohly. Roz-
umí se též, že by bylo nutno opatřiti kapitál
provozovací za příčinou soustředění cetého ob-
chodu, což však vzhledem k tomu, že podnik
tento bude veskrze zdravý a vlastenecký, ne-
bude činiti asi valných obtíží.
Roza
8
article
Nechci zde vyjmenovati různé ony rost-
liny, které by se s prospěchem u nás pěstovat
daly; učinil jsem tak v přednášce své u příle-
žitosti III. sjezdu českých přírodozpytců a lé-
kařů v Praze v sekci VIII. konané, na niž po-
ukazuji. Zmíniti se chci jen ještě o pěstování
kmínu s feniklu. Zejmena prvá rostlina daříse
ve stínu a vydala by v ovocných zahradách za-
jisté většího užitku, než obvyklá tráva a př
tom český kmín u pekařů a továrníků sílic na-
lezl by dobrého odbytu pro dobrou svoji vůni.
Fenikl pěstuje se v Haliči ve velkém k výrobě
surové silice, která dnes trh opanovala a z které
se rektifikací vyrábí silice čistá. Odpadky krmí
se pak dobytek, což pro výnos zemědělství má
značný význam.
U příležitosti II. mezinárodní lékárnické
výstavy v Praze v r. 1896 byly před palácem
osázeny záhony léčivými bylinami, aby sezná-
meny byly širší kruhy jak s rostlinami tak
i jich pěstěním. Byly tu rozmanité druhy rostlin
které budily zvláště v kruzích učitelských velký
zájem.
k číslu 188.
Praha
Halič
9
article
Na výstavě samé zúčastnil se též exposicí
sušených bylin farář J. Agnolli z Czáryv
Uhrách, který zavedením pěstování léčivých
bylin pozvedl blahobyt jemu přifařených obcí,
před tím chudých, značnou měrou. Vystavené jím
vegetabilie byly v té příčině vzorné a budily obdiv
všech odborníků. Tentýž vystavil též 2 modelly
svých sušáren, které daroval spolu s celou ex-
posicí české lékárnické společnosti v Praze, kde
tvoří předměty tyto vítanou učební pomůcku.
Přál bych sobě, bych touto skromnou stat
upozornil povolané kruhy na otázku, jejížto pří
znivé uplatnění bylo by jen v zájmu našeho
českého zemědělství a chudých krajů zvláště.
J Agnolli
Praha
Czáryv Uhry
10
title
K dějinám sirek.
11
article
Napsal prot. František H ro m á d ko.
Napsal prot. František H ro m á d ko.
K darům, jimiž minulé právě století nás
obmyslilo, patří také s irky. Naděleny nám
byly na počátku 19. století skoro současně s ele-
ktrickým světlem. Oba vynálezy nejevily se
ovšem ihned tak dokonalé jako dnes jsou, avšak
byly v tehdejší době přímo epochální, velko-
Kdo nezažil svízelů s rozsvětlováním v době
předsirkové spojených, nemůže řádně oceniti
pokrok, který se stal vynálezem sirek.
Jsou dosud pamětníci z let třicátých i po
zdejších na živu, kteří by mohli o tom celé
kroniky vypravovati, jak tenkráte se rozděláva
oheň a světlo. Též pisatel těchto řádků pama-
tuje se dobře na noční hrůzy, když něco ne-
obyčejného v noci se přihodilo a nebylo možno
světla se dodělati, poněvadž buď scháze
troud nebo bylo špatné křesadlo, drobivý
křemen, tvrdé uhlí a jiné nedostatky, což ze-
jmena ve vsích velmi často se stávalo.
V každé domácnosti byl tenkráte nedalek
peci, obyčejně v koutku u dveří zvláštní výkle-
nek ve zdi nebo v podezdívce (u stavení dře-
věných), kterému se říkalo troudník, v němž
se bedlivě ukládaly troud (zúhelnatělé plátěné
kousky), křemen, nebo dva jeho kusy jako
pěst velké a vedle nich tu a tam též voskované
a na konci sířené t. j. v roztavené síře smo
čené motouzky, někdy i dřevěné tyčinky, ře-
čené s ir ky.
U samého troudníku bylo pevně do sloupu
dveřního zaraženo křesadlo (tupé želízko
z oceli) asi na 160 cm. od země vysoko. Vedle
troudu se uschovávaly v troudníku jemné kusy
uhli z měkkého dříví, které často nahražo-
valo troud, když ho nebylo, aneb když by
vlhký a nechtěl chytati od jisker z křesadla vy-
louzených. Křemenem se nařáželo kosmo na kře-
sadlo shora dolů, padající jiskry se zachycovaly
troudem, doutnající troud se kladl na uhel, fou-
káním se tento rozžhavil a od něho pak teprvs
rozžehala sirka.
H ro
Křemen
centimetr
12
article
Kde neměli sirek, a těch případů bylo nej-
více (téměř napořád), musili foukati do uhlu tak
dlouho, až vyskočil plamének a od tohoto bylo
třeba s jakousi zručností zapáliti rychle suchou
smolnou loučku z borového dřeva. S jakous
zručností pravím, neboť vyšlehlý z uhlu plamínek
trval jen skoro na okamžik.
Již z uvedeného popisu vysvítá, že křesání
a rozžehání v některých nepříznivých případech
trvalo až 15 i 20 minut. Když tatíkovi z kot-
níku u prstu již řinula krev (nárazy o křesadlo
neboť křesání se dělo po tmě), převzala od něho
rozžehací úkol matka, neb někdo šťastnější z ro-
diny. Za dne byl výkon ten ovšem snazší
když troud došel, poslalo se k sousedovi, nebot
za tehdejších časů nevypůjčovaly se pouze
chléb, sůl, mouka atd., nýbrž i loučí, ano také
trou d.
Proto každá hospodyně střežila troudník
okem bedlivým, zvláště když se chýlilo k ve-
čeru, aby v něm vše bylo v pořádku a dost
suchých loučí na kamnech.
V letech dvacátých vynalezena sice dvě
umělá rozžehadla, Döbereinerovo, v
14
article
kterém plyn vodík (HI) rozžhavoval na chvilk
15
article
platinovou hubku a t. zv. elektrické za-
palovadlo Fürstenbergovo, ve kte-
rém vodík se zapaloval elektrickou jiskrou, po-
mocí elektroforu před otvorem výtoku plynu
těsně přeskakující a to jen tehdy, když otočením
kohoutku plyn se vypouštěl. Oba tyto nástroje
byly málo příručné a těžko i nepohodlně se
přenášely. Uživáno jich jen tu a tam jako
zvláštností v příbytcích boháčů. V širší užívání
ani nevešly a lidu obecnému zůstaly úplně ne-
známy. Byly také drahé a dost nespolehlivé.
Již před tím (r. 1812) pokoušel se assistent
Thenardův (Thenard slavný chemik francouzský,
zemřel r. 1857 v Paříži) Chancel o vynález
praktického rozžehadla. Z jeho pokusů vyšly
t. zv. sirky namáčivé, jichž hlavičky vedle
síry obsahovaly chlorečňan draselnatý a které,
aby se vzňaly, musily se namáčeti do kyseliny
sírové.
O zdokonalení těchto zápalek získal si ne-
malé zásluhy vídeňský průmyslník Štěpán
Römer. Ale namáčivé sirky měly dosud mnohé
vady a nebyly dosti příručné. Stály mnoho
peněz (krabička se 100 kousky 40 kr. š.) a
proto není divu, že vedle nich všude křesací
rozžehadla nezkráceně se udržovala, zvláště u
kuřáků, kteří i později, když byly sirky již
dávno rozšířeny, houževnatě ještě ocilky se
drželi. Pěkná ocilka, ostrý pazourek a měkká
hubka byly chloubou každého pořádného
kuřáka.
Fürstenbergův
Thenard
Römer
Paříž
16
article
Kdo sirky kostíkové vynalezl, s určitostí se
neví. Jettel tvrdí, že jistý Ludvík Kame-
rer, politický vězeň na pevnosti Hohenasperku
ve Virtembersku, od velitele pevnosti obdržel
dovolení, aby ve své žalářní kobce se mohl
baviti chemickými pokusy. Tam prý vynašel
sirky fosforové r. 1833.
Dle jiných jest vynálezcem sirek Walker,
anglický . lékárník ve Stocktonu (1834) a dle
zprávy Jenschovy byl šťastným vynálezcem
sirek stud. lučby Maďar Irinyi (Irýny) roku
1836—37.
Přihlížíme-li ke svízelům rozžehání světla
a rozdělávání ohně za oněch časů, pochopíme,
že první škrtací sirky všude s jásotem byly
uvítány. Ale starý zvyk způsobil brzy opak toho.
Šlo se jim vstříc s podezříváním, nedůvěrou, ba
i pomluvami. Ovšem dlužno vyznati, že první
sirky fosforové s červenými hlavičkami, v pa-
pírových mošničkách, byly velice nedokonalé,
snadno navlhaly a pak nechytaly. Byly-li hodně
suché, vznímaly se často slabým třením o sebe
samy a stávaly se takto nebezpečnými. Při
škrtání o drsnou pískovou plochu nebo vápen-
nou stěnu odletovaly jim často hlavičky, takže
mnohdy teprve pátá až desátá z nich chytala.
Ludvík Kame
Walker
Maďar
Irinyi
Irýn
Virtembersko
Stockton
Hohenasperk
17
article
Proto se chovalo křesání do troudu a hubky
dále u veliké vážnosti v domácnostech i později,
kdy sirky byly již dokonalejší.
R. 1847 naučil nás znáti vídeňský lučeb-
ník prof. Schrötter jiný tvar fosforu či
kostíku, t. zv. kostík beztvarý (allotropický) či
červený, který způsobil u výrobě sirek
značný pokrok, neboť kostík červený není tak
chytlavý jako kostik obyčejný či bílý a není
jedovatý. Ale žádné světlo není beze stínu.
Vytýkalo-li se prvním kostíkovým sirkám,
že jsou jedovaté a pro přílišnou hořlavost ne-
bezpečné, shledáno u pozdějších, nazývaných
švédskými, že velmi nesnadno chytají.
Rudý kostik totiž drží v sobě o mnoho méně
energie zápalné než fosfor bílý, za to ovšem
není jedovatý, pročež pro dělníky v sirkárnách
při výrobě sirek a i jinak jest méně nebez-
Nesnadnému jeho vzplanutí odpomoženo bylo
tím, že třecí plocha, o kterou sirkou se škrtá, se
opatřuje hmotou, ve které vedle kostíku červeného
táž látka jako ve hlavičkách sirek samých se nachází
a tímto způsobem se třením o stejnorodou hmotu
zvyšuje zápalnost těchto sirek. Všeobecně však
jest známo, že když tato drsná škrtací plocha
se poněkud otře, sirky na ni také nesnadno
chytají. Proto přece mají důležitost pro nás ne-
pečný.