1
masthead
3. července 190t
4
masthead
ZVLÁŠTNÍ PŘÍLOHA „NÁRODNÍCH
6
article
Dr. Otakar Šulc.
Dr. Otakar Šulc.
Velikou, toho času nenahraditelnou ztrátu
utrpěla česká věda chemická. Zemřelť dne 11.
června v nejkrásnějším věku 32 let a v plné
vědecké činnosti Ph. dr. Otakar Šulc, soukromý
docent chemie na české vysoké škole technické.
Dr. Šule jevil již jako gymnasista velikou
zálibu v mathematice a fysice a také v chefii,
pokud se tato na gymnasiích jakožto malinký
oddil fysiky přednáší. Vstoupiv roku 1888 na
českou universitu, studoval vědy mathematicko-
fysikalné (i astronomii) a pracoval též krátkou
dobu v obvyklém dosud směru chemickém. Do
té doby právě spadá rozvoj nového směru v
vědě chemické, jehož zakladateli jsou van
V'Hoff, van der Waals, Arrhenius, Nernst,
Planck a j. a který zejmena v Ostwaldovi, za-
loživším zvláštní časopis i sepsavším známé
velké učebnice, nalezl horlivého propagatorai
zakladatele nové školy. Směr ten jest moderní
chemie fysikalná. Tomuto směru, který
do té doby u nás pěstován nebyl, věnoval se
dr. Šule s nevšedním zápalem a pracoval
ve směru tom samostatně ve svém soukromém
laboratoriu, později pak v našem universitním
laboratoriu, stav se assistentem chemie u prof.
Raýmana. Dr. Šulc uveřejnil v Rozpravách
České Akademie i v různých časopisech che-
mických řadu znamenitých prací z oboru che-
mie fysikálné, kteréž mu brzy získaly velmi
zvučné jmeno mezi chemiky jak domácími, tak
i za hranicemi vlasti naší.
doktor
Šulc
šulit
V Hoff
Waals
Arrhenius
Nernst
Planck
profesor
Raýman
český vysoký škola technický
Český akademie
7
article
Stručné tyto řádky nemohou býti náhra-
dou za obšírnou biografii, která musí býti se-
psána se zřetelem na četné publikace zesnulého.
Uváděti však velikou řadu jich jen dle titulu,
vymykalo by se z rámce i místa této krátké
úvahy, i mohu se zde jen zmíniti o výborných
osobních vlastnostech zesnulého českého ba-
datele.
Dr. Šule vynikal píli neobyčejnou, snad až
přílišnou, neb ona to byla, která jej předčasně
sklátila v hrob. Dobu, odpočinku určenou, kdy
jiní se věnují sportu, zábavě, trávil dr. Šulc v
svém soukromém laboratoriu i pracoval v něm
se svými žáky od rána do noci a není divu, že
přílišné to namáhání jeho delikátní zdraví delší
dobu nevydrželo. Ale píle ona nebyla jediným
základem toho, že se stal dr. Šule výborným
chemikem fysikálným; byly to ještě jiné vlast-
nosti, bez nichž nikdo skutečným chemikem
státi se nemůže.
doktor
Šulc
8
article
Byla to od přírody mu udělená náklon-
nost i schopnost k chemii a když pak
vědu samu blíže poznal, vyvinula se z nich
láska k předmětu tomu i svěží, vytrvalé
sledování vytknutého cíle: pravé, poctivé práce
vědecké i poznání pravdy.
Lituji velice předčasného úmrtí mladého
badatele našeho nejen pro nenahraditelnou
ztrátu, kterou stařičká matka jeho utrpěla, ale
také pro to, co ztratila věda naše. Neníť více
možno dovolávati se jeho jakožto živého pří-
kladu našim mladším, nastávajícím chemikům.
Byli by viděli, jak svědomitě se dr. Šule stu-
diem chemické literatury všech kulturních ná-
rodů k povolání svému připravoval, takže se
mohl cítiti členem velké, světové obce chemi-
cké, byli by seznali jeho lásku k chemii, jeho
schopnost pozorovací i experímentální, jeho ne-
umornou píli i vytrvalost.
V posledních letech přednášel dr. Šule fy-
sikálnou chemii na c. k. vysoké škole techni-
cké, na c. k. umělecko-průmyslové škole, i re-
digoval k tomu ještě »Listy Chemické«, doká-
zav, že i malý národ může míti časopis che-
mický, stojící na výši vědeckého badání sou-
časného. V jeho četných vědeckých publikacích,
v jeho referátech o pokrocích chemie, zejmena
fysikálné, uveřejněných v »Listech Chemických«
i ve »Věstníku České Akademie«, v jeho výbor-
ných článcích, jež z oboru chemie, fysiky.
astronomie, meteorologie atd. po léta v »Živě«
veřejňoval, bude míti mladší generace naše na
k číslu 181.
doktor
uměleckýprůmyslový škola
Český akademie
9
article
dlouhá leta skvělý vzor a bude-li se dle něho
také říditi, prokáže národu našemu neocenitelné
služby v oboru kulturním.
Prof. dr. Bohuslav Brauner.
O malebnosti našich lesů v době
křídové.
Napsal dr. Edvin Bayer, adjunkt při oddělení pro
palaeontologii rostlinnou v museu král. českého.
Často pozoroval jsem v řadě sálů sbírel
palaeontologických našeho musea, jak mnozí
návštěvníci, zabloudivše v tento památný hrob
bývalého velkolepého života naši vlasti, pospí
chají takořka s němým úžasem z tichých těch
prostor, z tohoto v pravdě labyrintu světa,
jakoby tušili, že lidská noha nedovedla ještě
kráčeti v těch dobách, v panenské naší přírodě,
jakou nyní jen málo komu z nás jest po přáno
uzříti v plné kráse a svěžesti v dalekých hor-
kých anebo teplejších končinách Ameri ky,
Afriky, Asie a Australie.
profesor
doktor
Brauner
Edvin Bayer
Afrika
Asie
Austrálie
10
article
Nedivíme se, že nově hlazená podlahaa
ebenově lesklé skříně v pěkné perspektivě
s malebnými vysokými stropy, ve světelné zá-
plavě často i cizinci obdivovaných širokých oken
musejních, upoutává zvláště damský svět mno-
hem více než drsný kámen, jenž nese sta-
tisíciletou, pečlivě přírodou samou dávno
vyrytou runu, ze které možno čísti jen zasvě-
cenci o bývalém životě naší vlasti; ale přec
několik málo slov odborníkem nadepsaných stačí
zajisté, aby i neodborník mohl nahlednouti
v ten dávnověký svět a pozastavil se v duchu
nad růžovým mládím a plností života naší
zeměkoule.
Volil jsem schválně dobu křídovou
a sice ze svrchní křídy nejspodnější stupeň
cenomanský, nazvaný dle města Ma ns
(Cenomanum) ve Francii, z kteréhož stupněu
nás spodní oddělení tvořeno jest hlinitý mi
lupky a kvádrovými pískovci pe-
ruckými, jak je naši geologové pojmenovali,
v těchto pískovcích a ještě více v hli-
nitých lupcích zachovaly se nám spousty
krásných otisků i mumií rostlinných, jež
nás jadrně poučují o tehdejším lesnaté m
rouchu naší vlasti, zejmena také v nejbližším
okolí Prahy.
Ma
Francie
Praha
11
article
Byla to pralesní bahniště, vodní tiché zá
toky, kde se v onom dávnověku po několik ti-
síciletí pozvolna ukládaly při březích sladko-
vodních jezer rostlinné zlomky, listy, plody, ba
i celé větrem urvané větve a kmeny, aby člo-
věku hlásaly, když přešly dlouhé věky, jakým
nádherným šatem kdysi odívala se ta jeho
rodná půda.
Tehdejší rostlinstvo představuje nám jakýsi
střed celého vývoje zemské vegetace, jenž se
připíná tvorbou svou již v mnohém na nyní
žijící tvary rostlinné, ale v krajinách teplý ch
až tropických rostoucí. Naše nejkrásnější
parky, a bohužel, máme jich tu v Praze málo, )
také si jich, jak se nedávno ukázalo, mnozí
z tak zvaného intelligentního obecenstva ani
nedovedou vážit, zůstávají v nejkrásnějším svém
šaté daleko v ústraní za velkolepou nádherou
tehdejších lesů a přirozených parků, které na
mnoha místech v Čechách a zejmena
v okolí pražském v celém svém maje-
státu šuměly velebnou hymnu života v šíři
dál — ješté bez člověka, bez onoho tvora,
v jehož díle tkví celá ta moderní sláva i bld
zeměkoule. Tento tvor objevil se v pravé své
podobě teprve v dobách mnohem pozdějších,
v přechodu z doby třetihorní do období
diluvialního.
V našich peruckých vrstvách za-
chovaly se jen dosti četné sladkovodní škeblea
velice sporé zbytky hmyzu, které jako velikou
vzácnost pro museum naše za leta teprve na-
*) O nejnádhernějším z našich pražských sadů
pojednal prof. dr. Josef Velenovský velice pou-
tavým a poučným způsobem ve článku: »Zají
mavé stromy a keře v Král. Oboře«, Živ
r. 1898 c. 5, g.
profesor
doktor
Velenovský
Král
Živa
Praha
Čechy
12
article
střádal prof. dr. Ant. Frič a jež tedy hlásajío
němém živočišném reji v tehdejší rajské pří-
rodě. Tyto zbytky a celá řada rostlinných otisků
vystaveny jsou v museu král. českého, ve Il.
patře v sále č. 5, ale na sta otisků rostlinných
uloženo jest ještě v zásobách musejních. Ně-
kolik desítiletí pilně práce celé řady od-
borníků, zejmena prof. dra. A. Friče, prof. dra.
O. Feistmantla, prof. dra. Jos. Velenovskéhoa
ještě některých mladších sil složeno jest v bo-
hatém tomto materialu. A obraz života, jenž
se nám rozvinuje nad tím mrtvým kamením,
nad tou pohrobní hlinou tehdejší vegetace, jest
velkolepý, úchvatný, odnášející nás na peruti
jasné, ale v potu tváří vybádané pravdy do
pralesů amerických, afrických, au-
stralských i asijských, jak bychom
je podobně ještě nyní ve svěží zeleni a v žáru
polotropického až tropického slunka mohli
vlastním zrakem postihnouti.
profesor
doktor
Antonín
Frič
A Frič
O Feistmantl
Velenovského
muzeum král
13
article
Takového požitku byl by mohl Pražan,
kdyby byl v těch dobách (počítáme-li jen pří-
bližně a velice střídmě, tedy alespoň před
mnoha 100.000 lety) existoval, dopřáti si zá
1—2 hodiny cesty v okolí nynější Prahy.
V samém středu města na Nebozízku,
dále nad lesíkem za Malou Chuchlí smě-
rem ke Slivenci, na vrchu Vidovli,u
Stodůlek a na Cibulce, mezi Jinonicemi
a Košířemi, pak u Motol, Veleslavína,
Velkého Břevnova, Vysočan a
Hloubětína, u Chval a Počernic,
Horoušan, Vel. Nehvizd, Vyšeh-
řovic (Vyšerovic), Břežan, Kounie
poskytly jednak blinité lupky, jednak pískovce
perucké bohatého materiálu k poznání tehdej-
šího rostlinstva, podobně i celá řada vzdále-
nějších, po Čechách roztroušených nalezišt,
jako jsou: Mělník nad Sázavou,
Landsberg, Hořice, Bělohrad u Ji-
čína, Kozákov, Bohdánkov u Hodkovie,
Dvůr Králové nad Labem, Peruea
Strádonice, Lipenec u Loun, Mšeno
a Charvatec, Slaný, Lidice, Otru-
by, Rynholec, Kralupy, Lobkovice,
kde všude v nánosech tehdejšího, nyní utvrdlého
bahna a písku zachovaly se až dodnes zbytky
našemu oku neobvyklého, ciziho, ale kdysi i
naši vlast krášlícího rostlinstva.
Pražan
Chval
Vyšerovic
Praha
Slivenec
Stodůlky
Jinonice
Košíře
Motol
Veleslavín
Velký Břevnov
Vysočany
Hloubětín
Počernice
Horoušany
Vela
Nehvizdy
Vyšeh
Břežany
Čechy
Mělník nad Sázava
Landsberg
Hořice
Bělohrad
Kozákov
Bohdánkov u Hodkovie
Králové nad Labe
Lipence
Louny
Mšeno
Charvatec
Slaný
Lidice
Otra
Rynholec
Kralupy
Lobkovice
Peruea Strádonice
14
article
Lesy zarostlé obrovskými jehličnatý-
mi stromy tvořily jádro vegetace. Než však
smrky a jedle našim podobné a borovice s dlou-
nými jehlicemi a šiškami na způsob »vejmu-
tovky« byly zjevem řidčím, za to však mohutné
kmeny mamutích stromů (Sequoia) tvo-
řily krásné skupiny a strměly jako obrovské
věže vysoko nad ostatní vegetaci. Příbuzný je-
den druh, nyní žijící v Americe, Sequoia
(Wellingtonia) gigantea, dosahuje ve
kmenech svých takých rozměrů, že výška ně-
kterých stromů, objevených v Kalifornii,
obnáší dle věrohodných zpráv 90—140 m. a
šířka (asi ve výši člověka) až 11 m. v prů-
měru, která pak klesá ve výši 30 m. asi na
4.5 m., takže do jednoho takového povaleného
a vyhnilého kmene mohl jezdec na koni 24 m.
hluboko vniknouti. Jeden křídový náš druh
měl plodní šišky ještě dvakráte tak dlouhé jako
tento gigantský strom americký a nezůstal asi
patrně ani v mohutnosti kmenů za tímto veli-
kánem Nového Světa pozadu. Vedle těchto ještě.
celá řada jiných šiškonosných cizích stromů
krášlila v malebných skupinách tehdejší naše-
lesy a z těch skvostné Araukarie, Cun-
ninghamie a Dammary upomínaly na
nynější elegantní stromy východoasijské a austral-
ské. K nim pojila se jako nádherná okrasa,
jakou jen zřídka ve sklennících vídáme, řada
ztepilých Cykadeí, zejmena rod Podoza-
mites s mnoha překrásnými druhy, opět na
Australii, Ameriku a Afriku upomínajícími.
Zvláště nad Malou Chuchlí, kde nyní
jen chudá borovice tvoří kraje lesa, kolébaly
se krásné koruny Cykadeí v pestré variaci
s borovicemi, upomínajícími na ušlechtilou vej-
mutovku, Podivná jehličnatá Plutonía
Wellingtonia
Dammara
Amerika
Kalifornie
Austrálie
Afrika
Mala Chuchle
Sequoia