Ročník XXXV.

V Praze, v úterý dne 4. července 1905.

Číslo 181.

Na ranní a odpol. listr předplkeí se v Praze v alminísiraei na nslt. . . . . 6 K —h s dvojí donáško na měste na vt tota. . . : 7 k e0h ve niách: 2 K 9oh na měsíe . . . . . . Poštou: měsít ko ss štrrt lele s dvojí zísilkou na měsí a čtvrt leta . . . . 11 K eo

Proč nelze Maďarům vyhovět? V týž památný den 1. července t. r., kte- rého obě vlády soustátí habsburského skutkem na třísky rozlámaly zákon, na němž založeno jest celé dualistické jeho zřízení, zákonto o stancvení kvoty, jakouž jednak Uhry, jednak „království a země, na říšské radě za- stoupené“, mají přispivati na vydržování armády a diplomacie — v týž památný den učinil král uherský nový poku o smírné uklizení sporu svého s většinou maďar- ského národa . .. Baron Fejérváry pozval k sobě na ten den náčelníky opposiční většiny: Frant. Ko- šuta, bar. Baffa, hr. Aladara Zichya, hr. Apponya a hr. Andrássye, že prý jim chce jménem koruny učiniti důležité sdělení. Pozvaní se dostavili, avšak výslovně jen k vyslechnutí králových proposie, niktersk ale k vůli nějakému vyjednávání s vládou neústavní a nezákonnou, za jakou prohlásili vládu Fejérvárovu. — Spolknuv tato ohražení, baron Fejérváry jal se k vůdcům spojené opposice promlouvat těmito lahodnými a — doložme ihned — též pro nás velice pozoruhodným slo vy: „Obdržel jsem přímo rozkaz, abych při- vodil dorozumění, čímž Jeho Veličenstvo podává na novo důkaz, kterak si uklizení sporu přeje a žádá. Jeho Veličenstvo zná přání vět- šiny z adresy sněmovny poslane- cké. Devět desetin z programu, v ne obsaženého, Jeho Veličenstvo při- jímá; toliko v otázce vojenské, kde se jeví jediný rozpor, setrvává král na svém stanovisku. O nových vojen- ských ústupeích nemůže býti přes nejlepší vůli žádné řeči. Ve vnitřní, v hospodářské, jakož i v kulturní otázco obdržela by koaliční vláda

(spojená opposice) od krále úplně volnou ruku; avšak co do otázky vojenské, prohlásil král již ve svém reskriptu, že šel již až po nejkrajnějši mez možnosti, kte- rouž překročit, znamenalo by oslabit válečnou zdatnost armá- dy. Z přání desítičlenného výboru strany libe- rální, že jest Jeho Veličenstvo ochoten upravit otázku zbraní a odznaků tím způso- bem, že by zvláštní komitět ustanovil po- drobnosti úpravy. Takto ustanovených od- znakův užívalo by se pak i při za- hraničných representacích moc- nářství nakousko-uherského. Co se tkne šetrnosti k maďsrské řeči ve- lící, svolilo již Jeho Veličenstvo, aby ma- darský jazyk dosáhl platnosti v novém vojenském trestním řádu, ačkoliv způsobuje věc pro okamžik obtíže, jeli- kož té doby všeho všudy jen šest audito- rův jest mocno jazyka maďarského a mladší síly pouze při nižších soudech ustano- veny býti mohou. Otázka vojenské kor- respondence byla již r. 1904 vyřízena ke všetbecné spokojenosti. (Nařízením říšského ministra války ze dne 27. srpna 1904.) Co se tkne zpětného přesazování uherských důstojaíků k uherským plukům, to nedá se prověsti zůplna. Však i zájem Uher toho vymahá, aby při vyšších veli- delstvích v Rakousku zůstali Maďaři.“ Ale nejzajímavějším stal se bar. Fejérváry když jal se o pposici ukazovat a nabízet ná- hradu za to, pardonuje-li němčinu jako řeč ve- lení. Vojenská správa nebude prý ničeho namí. tati, když u plukův uherských zavede se místo mateřské řeči mužstva — naskrze jen maďarština jakožto jejich ja zyk plukovní a vyučovací!

Stůjtež zde pro paměť budoucí vlastní slova královského ministra Gézy Fejérvára: „Ohledně řeči vojska uherského záleželo by nejdůležitější ustanovení v tom, že by při určování jazyka plukovního a vyučovacího nerozhodoval ma- teřský jazyk mužstva, nýbrž bral se ohled na znalost jazyka maďar- ského... Bude-li v národní škole ma- ďarštině důkladněji vyučováno, což závisí jedině odráznosti uher- ských vlád samých, pak by se mohlo hravě toho dosíci, aby ve všech plucích uher- ské části armády byla maďarština řečí plukovní a cvičební. Pro ten čas nedo- stává se nám ještě 3000 důstojníků, kteří by musili umět maďarsky. Nedostatku tomu však bude každým rokem postupně odpomáháno. Mimo to by se nařídilo, aby veškeří, k uher- ským plukům dosazení důstojníci do tří let naučili se maďarskému jazyku.“ Tak lákal a dráždil baron Fejérváry ma- darské „tigry“, jak Sirena. Tak jim ukazoval oběť, jež by jim byla ochotně zůstavena: v ět- šinu to obyvatel Uherska: Slováky. Srby, Rumuny, Němce. Všecky v maďarských školách ráznými vládami maďarskými pomaďaři — pak by se „hravě veškerým plukům uher- ským oktrojovala maďarština jako řeč plukovní a cvičební“. Za takový zisk by přece mohli Maďaři snésti těch 70 slov něme- ckého komanda, od něhož Vídeň nemůže a nemůže upustiti. „A proč by nemohla?“ čell baron Fejé- váry v ironických úsměšcích svých opponentův. Proto se vytasil na konec s tímto kapitál- ním důvodem: „Ačkoliv jsou státoprávně Uhry a Rakousk sobě na -oveň postaveny, ačkoliv by tedy Uhři mehli právem více požadovat nežli Č eš e Poláci atd. — tož by nicméně v případě. že by byla maďarština zaveden jako jazyk velíci u plukův uher- ských — Češi a Poláci a ostatní ihned v praxi totéž pro sebe požadovali z čehož by povstal v armádě s tr a šli vý zmatek.“ —

Ejhle, teď konečně známe ten pravý dů- vod, proč Maďarům nemůže se povolit maďarská řeč velíct? poněvadž bychom potom ihned také my Čechové chtěli mít pro pluky české ve- lící řeč českou jako Poláci pro pluky polské pol- skou. A to nejde, „z toho vzešel by babylonský zmatek“, kterým by utrpěla bojovná zdatnost armády... Proto nemůž prý v tomto směru uči- niti žádných přípovědí, vzbuditi žádných na- dějí; však činí prý na to pozorna, že jest to jediná otázka, v 1íž se koruna roz- chází s většinou opposiční; i dává na uváženou, stojí-li uplatnění maďarštiny v ar- mádě za to, aby se uvrhoval národ v tak hrozné položení, které se může utvářit ještě hrozněji. Proto končil baron Fejérváry prosbou, aby pá- nové z opposiční většiny vyloučili ze svého pro- gramu jen tuto otázku vojenskou, čímž prý ihned umožní, aby většina opposiční dospěla k vládě. — Avšak veškeré loudění a pokušení roz- bilo se o pevnost a tuhost oppo- sičníků maďarských. — Košut od- pověděl, že Fejérváry nepřinesl tím žádného poselství, pročež by všechna další porada byl marnou. Bánffy prohlásil, že koalice trvá na svém programu. Hrabě A. Zichy pravil, že prohlášení ministerského předsedy ztěžuje ka- ždému stoupenci základny z r. 1867 jeho po- stavení a vhání všechny Maďary do tábora strany neodvislosti. Hr. Apponyi úsečně se pronesl, že všechno další rokování jest marné.

Ba i hr. Julius Andrássy pokrčil rameny, řka, že výklady ministerského předsedy neposkytují žádné půdy, na niž by se mohlo dále jednati. — S tím se všichni poroučeli. Tak baron Fejérváry se svým posláním nadobro pohořel. Byl prý po takovém odbyt celý zdrcen a ještě na rozchodu domiouval vůd- cům opposice, aby si to do podzimu jinak rozmysliti. Nikdo z nich jej však již nepoctil ani slovem útěšným. Netřeba chovati sympatií pro Madary, avšak této vlastenecké jejich pevnosti a neohro- ženosti, této jejich svorné sílev boji za smělý cíl, nelze odepříti obdivu. Vláda barona Fejérvára, ač jemu osobně všichni vzdávají úctu, jest nenáviděna a potírána jako vláda vídeňského absolutismu veškerým maďar- ským národem — od rudých socialistův, až po nejpyšnější magnáty, tak, že nemůže najíti ani sebe menší frakec v národě, která by s ní i jen jednati chtěla, neřku jí slu- žeb svých nabídla. Co Maďar, to dnes je v oppo- sici národní proti ní a odpírá jí rekruty i daně. Náred, schopný takového vlaste- neckého nadšení, takové pevnosti a tukosti opposiční, jest pak ovšem mocí, kterou nelze zdolati ani sliby, ani hroz- bami, ani úklady, ani bodáky. Po zmaru před včerejšího pokusu Fejérvárova troufámesi předpovědět, že opposice maďarská na konee — slavně zvítě zí. Nás však při pokusu tom nejvíce zajímal výklad: že není možno Maďarům vyhovět — k vůli nám Čechům a Polákům! —

Politické zprávy domácl. V Praze, 3. července. (Slovanské uči- telské pobočky vo Slezsku.) Otiskli jsme ve včerejším listě dementi, pocházející z kruhů blizkých vládě a popírající dřívější novi- nářské sdělení, že žákům české pobočky na opavském učitelském ústavě bylo na pokyn mini- sterstva osvěty dáno na erozuměnou, že po prázdninách budou ve studiích pokračovati v Polské Ostravě. O tom, zůstane-li česká po- bočka i příštím rokem v Opavě, úřadní dement se nezmiňuje. Za to polské listy tvrdí důsledně, že polské učitelské pobočky zůstanou i na- dále, kdožto české budou z Opavy přeloženy do některého českého města. Orgán těšínských Poláků „Przeglad Poli- ticz.“ píše v posledním čísle: Němci jsou proti pobočkám, my si jich také nepřejeme. Přijali jsme polské pobočky při německém učitelském ústavě a s německou správou jen jako surrogát, jen jako malou splátku na to, co nám patří. Němci poboček nechtějí; dobře! Ať nám dá tedy vláda úplný polský učitelský ústav; to chceme. Němcům je odporný polský lid, polský jazyk; ať tedy v německém ústavě přestane vy- učování polskému jazyku a jeho odchovanci na- bývají způsobilosti pouze pro školy německé. Nám to bude vhod. Polský učitels ký ústav musí však zůstati v Těšíně.

My jsme zde tak dobře doma, jako Němcia vlastně více než oni. My tu máme své školy ná- rodní, své polské gymnasium, polské boho- služby, polské spolky a polské obyvatelstvoa proto musíme zde mřti také svůj učitelský ústav. To vymáhá naše potřeba, naše právo, naše národní čestl Krakovský „Czas“ také v nedělním čísle píše: „Z Opavy nám sdělují, že české po- bočky určitě budou počátkem školního roku a sice s vědomíma svolením Čechů přeneseny do ji- ného města, kdežto polské pobočky zůsta- nou na svém místě. V Praze, 3. července. (Výprava ra- kouských politiků do Pešti.) „Budap. Tagbl.“ se dovídá, že četní vynikající členové rakouských politických stran přibudou příští t- den do Pešti, aby vstoupili v důvěrný styk s pešťskými rozhodujícími politiky vzhledem k úpravě státoprávního poměru obou států říše habsburské. V Praze, 2. července. (Postátňo v a c akce a alpské dráhy.) Česká a polská de- legace na říšské radě činí právem námitky proti promrskání zvýšených úvěrů na stavbu alpských drah ještě v tomto letním zasedání říšské rady. žádajíce, aby se předloha ta odročila do zase- dán. podzimního, až vláda bude e to, podati přesné prohlášení, kdy přistoupí k sestátnění dráhy severní, severozápadní a společnost

státních drah. Proti sestátnění těchto tří sou- kromých drah, z nichž dvě, totiž severní Ferdi- nandova a severozápadní jsou důležitým nástro- jem germanisačním, vyslovuje se dnes výkonný výbor německo-pokrokové strany v Čechách. Za- slalť dru. Pergeltovi nalehavou žádost, aby ně- mečtí říšští poslanci odporovali tak dlouho se- státnění drah, probíhajících Čechami, dokud národní poměry v Čechách nebudou upraveny tak, aby Němci byli spokojeni. Z vládních kruhů dovídají se vídeňské listy. že vláda stále ještě naléhá, aby se předloha o alpských drahách vyřídila ještě v tomto zase- dání. Bylo by prý nedůsledné, kdyby parlament. jenž svrhl dra. Wittka, protože sněmovně ne- podal předlohu o zvýšeném rozpočtu na tyto dráhy, nutil nynější vládu, aby pokračovala ve stavbě, aniž úvěry na ni byly parlamentem schváleny. Neboť není přece možnc, aby se stavba zastavila, jakmile bude vyčerpán úvěr již povolený. Pokud pak se týče akce po- státňovací, vláda prý nemůže nyní určiti debu, kdy zahájí jednání o postátnění drah. o něž běží. Kdyby se vláda vázala určitou lhů- teu, bylo by prý její vyjednávání značně zti- ženo. Slovem, baron Gautsch očekává, že mu poslanecké sněmovna zvýšené úvěry na alpské dráhy povolí ještě před prázdninami a poku se týče postátňovací akce, spokojí se s nějakou resolucí, která nebude vládu vázati v žádném směru.

Politické zprávy zahraničné. Papež Pius X. a Slované. »Nověmu Vremeni« zaslán z Terstu o »Dalmatince« následující informativný dopis: Z Říma nám už bylo oznámeno, že Va- tikán a zejmena papež Pius X. zaujal nepřá- telské položení naproti otázce slovanskéko boho- služebného jazyka v katolické církvi. Bylo zpředu známo, že pokusy chorvatských biskupů na římské konferenci zůstanou marnými, nebot papež rozhodl již otázku ve smyslu záporném. Slovany to nepřekvapilo, neboť Pius X. netajil se svým nepřátelstvím k slovanskému jazyku na rozdil od svého předehůdce. Pius X. dávno se již stal otevřeným ne- přítelem francouzské republiky a plamen ným zbožňovatelem německé h cisaře. Obě tyto okolnosti přirozeně musily učiniti ho nepřitelem Slovanstva, principů Slo- vanstvem zosobněných, a cílů, za kterými ono kráčí. Ejhle, v tom založena příčina nepřátelstv papežova k Slovanstvu a slovanskému jazyku v bohoslužbě, Připojte k tomu snahu papežovu zblížiti se s Kvirinálem a pochopite, jaké pohnutky nut Pia X. vystoupiti proti Slovanům. Nynější poli- tika Vatikánu je právě tak zajímavá, jako vůbec směr vší politiky evropské. Žijeme v přechodně době. Smysl minulého se ztrácí a my stojíme před záhadnou budoucností.

Hlava latinské církve ještě nedávno vy- slovil se ve prospěch Japoneů-pohanů v jejich válce se starým křesťanským národem. Onehdy jsme četli vlastnoručné psaní Piovo k mikadovi. v kterém viditelná hlava katolické církve gratu- luje panovníku pohanského národa k vítězstvíu Mukdena nad křesťany. Rozumí se, že je to pokud možná zahaleno, ale myšlenka je nic- méně jasná každému, kdo psaní papežovo čle, Aj, do jakých konců došlo papežství! Pocho- pivši, že Lev XIII. honil se za fatou morganou, sně o obrodě katolictví východním pravoslavlmn, papežství náhle se obrátilo zády ke svým bra- trům v Kristu a posílá blahosklonné pohledy ctitelům Buddhovým. Mnozí myslí, že otázka nebude odklizena nějakou encyklikou papežovou, neboť národní cit nevymřel ve všech slovanských biskupech.

Smrť státního sekratáře Haye. Jak oznámeno již v telegrafických zprávách, zesnul znamenitý americký politik a státník John Hay, který vynikl neobyčejně jako ře- ditel zahraniční politiky Spojených států. John Hay byl též velmi populární v Anglii, nebot jeho zásluhou došlo k upevnění nedávno ještě valně otřeseného přátelského poměru anglo- amerického. Hay byl vyslancem v Londýně a získalsi důvěru i přátelství krále Eduarda, čímž se vy- světluje velmi srdečný tón kondolence nad smrtí Hayovou, kterou král dal sděliti na vysla- nectvo americké. Hay býval vždy ve stycích s králem, míval s ním porady kdykoliv navštívil Londýn. V snglických kruzích politických a literár- ních měl Hay nadšené přívržence a slyšeli jsme mluviti s největším uznáním o jeho rozkladu v záležitostech světové politiky a o jeho obrat- nosti diplomatické. Velice byl oceněn jako li- terát a básník. Jeho básně patří k nejoriginál- nějším zjevům moderní poesie americké a ně- které z nich byly přeloženy do češtiny p. Ant.

Klášterským v lonském »Lumíru«. Největším jeho dílem je desetisvazková historie Lincolnova. Letos na počátku června na zpáteční cestě do Washingtonu zastavil se v Londýně a jeho vze- zření bylo velmi zdravé. Hay byl pravý »Selt- made-man«, propracoval se z malých začátků k vynikajícímu postavení advokáta a stal se sou- kromým sekretářem Lincolnovým. Po občanské válce věnoval se diplomacii, byl roku 1867 ve Vídni plnomocníkem Spojených států. Pak se obrátil k žurnalistice a s nynějším americkým vyslancem v Londýně Whitelowem Reidem delší dobu redigoval »New-York Tribune«. Od roku 1898 byl Hay státním sekretářem pro zahra- niční záležitosti. Jeho nástupcem bude asi ny- nější ministr války a bývalý guvernér filipinský Taft, o němž se tvrdí, že bude příštím pre- sidentem republiky. Taft je též znám svými

sympatiemi k Anglii. Narodil se 1857 v Cin- cinnati a věnoval se právnické kariéře, zaujímal vynikající místo v soudcovství, byl professorem na právnické fakultě v Cincinnati, presidentem komisse pro Filipiny a r. 1901 byl jmenován guvernérem Filipin, kde zavedl pořádek a klid. Roku 1904 byl Rooseweltem povolán do Wa- shingtonu, aby převzal ministerstvo války. Marocká otázka. Londýnský dopisovatel berlínského »Local- Anzeigru« telegrafuje, že lord Lansdowa obdržev od francouzského vyslance Cambona sdělení ně- meckého exposě, s povděkem uznal jeho smířli- vou formu. V Anglii přicházejí prý k názoru,ž Německo nechce ohroziti dohodu anglo francouz- skou a vládní tisk chválí mírumilovnost Viléma a slibuje přátelské přijetí dohody francouzsko- německé. Podle nejnovějších zpráv z Fézu je sultán poněkud zneklidněn nynějším stavem vyjednáván a obává se, že Německo couvne od své posice v Marokku, když se mu jinde dostane náhrady Hrabě Tattenbach uznal za nutné upokojiti sultána prohlášením, že Německo bude státi na udržení souverenity sultánovy a neodvislosti země a že mu zachová svou pomoc. Kdežlo vládní listy anglické se tváři k Ně- mecku velmi přívětivě, neodvislý tisk pokračuje ve své kampani protiněmecké. Výjimku tvoř »Daily News«, jež plše velmi příznivě o dohod- nutí německofrancouzském, v čemž však berlín- ská »Post« vidl jen pokrytectví »perfidního Al- bionu«. Německé časopisy, zejmena »Kölnische Ztg.« těší se blahou nadějí, že Francie bude zdrželivější vůči anglickým výlevům přátelstv a že vůbec se zmírní ton srdečnosti, který do styku anglo-francouzkého zavedl Delcassé. Po- chybujeme však, že bude nahrazen něžnostmi německo-francouzskými, o nichž blouzní Jaures a Préssensée. V Praze, 3. července

Z Anglie. Anglický král u příležitosti svých narozenin jmenoval čtyři soukromé rádce, deset baronstů a dvacet dva rytiře. Členy soukromé rady byli jmenováni hrabě Mansfleld, lord Raleigh, slavný fysik lord Tennyson a generální státní návladní sir R. B. Finkay. Mezi baronety jsou: Bone- ton, president výboru pro smír a ochranu děl- nictva, lidumilové Cooper a Stern, John Pound, londýnský lord-major. Slavný malíři Alma Tadema a Holman-Hunt, proslulý roman- cier Meredith a admirál sir John Fischer byl vyznamenáni řádem pro zásluhy. Liberální strana dosáhla opět nového vítězstv v Eart-Finsbury, kde byl zvolan svobodomyslný kandidát Baker. Tato volba je příznačnou pr smýšlení anglického lidu, jež se stále mocněj obrací proti kabinetu Balfourovu a jeho fiskál nímu programu. V dolní sněmovně zahájena byla velká de- bata o povolení úvěru na arsenály. Řečníci podrobovali stav válečné moci námořní důkladné kritice. Velké řeči pronesli zejmena Charles Dilke a Colomb, známý odborník novinářský ve věcech námořních, jenž zejmena mluvil o pan- ství anglickém na Tichém oceánu, kde musísi Velká Britanie najíti pevné opory pro své lod- stvo. Sekretář parlamentní při admiralité Pretz- man odpovídal řečníkům a pravil, že Anglie nechce míti panství nad kterýmkoliv mořem. Chce jen svým lodstvem hájiti a zajistiti zájmy obchodní a politické Velké Britanie. Nynější lodstvo anglické v Tichém oceánu úplně stač tomuto úkolu. Sněmovna pak povolila úvěry na námořní stavby.

Husovy slavnosti. Oslava Husova na Monším městě pražském. Ve- škery čelné spolky malostranské a hradčanské sdru- žily se, aby důstojným způsobem uctily světlou pa- mátku našeho velikána, mučedníka kostnického, mistra Jana Husa. Oslava koná se ve středu dne 5. t. m. o 8. hodině v Sokolně pod Nobozízkem. Slavnostní řeč proslovi zemský advokát p. JUDr. Antonín Klouda Případné sbory přednese zpěvácký spolek „Lumír“ Slavnostní výbor vznáší appell na všechny uvědomělé malostranské a hradčanské občany, aby v den slav- nosti osvětlili okna svých obydlí, počínajíc 8. ho- dinou a připomíná, že jednotlivé spolky — tak jako jiná léta — i tentokráte učinily příslušné kroky u rady král. hl. města Prahy za tím účelem, aby obecní budovy v den ten pyly vyzdobeny a osvětleny, jak toho význam a důstojnost oslavy žádá. Česká pravoslavná beseda v Praze pořádá dne v úterý o 8. hodině večerní v místnostech ženského klubu (Jungmannova třída č. 7 v prvním patře) schůzi na uctění památky Mistra Jana Husa, jíž zúčastniti se mohou veškeří členové české pravoslavně obce a jimi uvedení hosté. Po uvílacím proslovu předsedy. před nímž zapěje kvarteto zpěváckého spolku »Bendle v Praze-VII. staročeské a busitské chorály, následuje přednáška místopředsedy Jaroslava Vaňka »O pravo- slaví a husitství«. Po závěrečném chorálu přátelská beseda. Vstup volný. Českoslovanská obchodnícká beseda v Praze po- řádá v úterý dne 4. července v sále vlastního domu v Jerusalemské ulici č. 7 oslavu památky Mistra Jana Husa přednáškou pana JUC. Jana Dvořáka, za spolu- účinkování pěveckého kroužku Č. O. B. Začátek v 8 hod. Vstup volný.

Oslava Husova na Smíchově. Jelikož tábor lidu na náměstí Jakubském nepovolen, konati se bude oslava Husova dne 5. července v 8 hod. večer s týmž pořadem v tělocvičně „Sokola“ smíchovského. Spolkům a stoupencům strany národně sociálni na Smichově. Veškeré spolky a stoupenci strany ná- rodně sociální sejdou se ve středu 5. července o 1/47. hod. večerní v hostinci „U lva“ v Komenského třídě. odkud rázem 7. hod. vyjde se na společné shromaž- diště spolků smíchovských v Sokolovně. Hojná účast nutna. Obč. boseda „Svatopluk“ v Slřošovicích pořádá za součinnosti všech místních nár. spolků oslavu M. J. Husa ve středu dne 5. července. V 81/2 hod. večer jest přednáška PhC. Šmída a PhC. Černého M. J. Husovi v hostinci „Na pěkné vyhlidce“ ve Stře- šovicích. Osvětlení obce. Sdružené spolky v Podolí-Dvorcích pořádají (na oslavu Mistra Jana Husa v podvečer dne 5. července o 8. hodině tábor lidu (na louce před cementárnou). »O Mistru Janu Husovi, učiteli lidu českého«, pro- mluví pan Václav Beneš, učitel. Případné sbory » Kdož V drobném prodeji: vaaní číslo o sebě . . . ra f odpoladní . . . ns zh Ve filialkách na venkově: ranní čtslo. . . . . . . . 10 odpoledaí . . . . . . . . Bk Inseráty ptatí se hotově napřed. Přadplecení a lnzerty přijímá adelnl- strace v Marianské ulicl č.3. Tam nachirejí se tež režskee tiskárna a ezpalice „Náredních Listů“. Rukopisy se novracají.

jste boží bojovníci« a Bendlovu »Válečnou« přednes pěvecký kroužek Sokola pražského. Z Dejvic. Výbor politického spolku občanská beseda žádá členy, by co nejčetněji zúčastnili se oslavy Mistra Jana Husa, kterou místní spojené spolky konají ve čtvrtek dne 6. července o S. hodině večerní v ho- stinci »U zlatého papouška«. Tělocvičná jednota Sokol v Rakovníku pořádá v neděli 9. července sedmou Husovu pouť na »Krako- vec«, kde Mistr Jan Hus před svým odchodem do Kostnice naposledy kázal. Pod hradem »Krakovceme o půl 4. hodině odpoledne promluví o významu Mistra Jana Husa poslanec dr. Václav Choc. Sdružené spolky lomnické uspořádají ve středu 5. července pod záštitou městské rady oslavu Mistra Jana Husa. O půl 9. hodině večerní seřadí ze spolky u tělocvičny Sokola. V 9 hodin večer osvěliení města a lampionový průvod k pomníku. Chorál a krátký proslov. Návrat do tělocvičny, kde prosloví pan JUDr.

Ladislav Machač ze Smíchova o významu Mistra Jana Husa. Z Roudnice. V upomínku mučednické smrti Mistr Jana Husa uspořádána bude v Roudnici ve dnech 5., 6. a 8. července lidová slavnost. Ve středu 5. července o půl 8. hodině večerní v sále roudnické pivnice pana Langra v Roudnici na Karlově náměstí veřejná před- náška na které promluví »O významu Mistra Jana Husa pro národ český« pan Karel St. Sokol, žurnali- sta z Prahy. Po přednášce průvod na nábřeží. Pro- jížďka osvětlených lodí a ohňostroj, jež vypraví Český athletický klub. Na lodích sbory zapěje pěvecký sbor ochotníků roudnických. Účastníkům rozdány budou vhodné spisky, pojednávající o uclívání památky Mistra Jana Husa, sepsané poslancem J. Černým z Nového Bydžova. Ve čtvrtek 6. července o 8. hodině večerní uspořádá jednota »Řip« v Roudnici nad Labem slav- nostní představení. Sehraje se »Mistr Jan Huse od A. B. Šťastného. V sobotu 8. července o 8. hodině večerní po druhé slavnostní představení »Mistr Jan Huse. Výtěžek obo představení odveden bude Husovu V Chocaradech na Sázvě, oblíbeném místě praž- ských výletníků, v neděli 2. července 1905 pořádali sdružené spolky: obč. vzděl. jednota „Komenský“ a sbor dobrovolných hasičů k uctění památky Mistra Jana Husa veřejnou přednášku, již proslovil p. Ed. Rak, delegát Ústřední školy dělnické v Praze. Před zahájením schůze zapěl pěvecký kroužek chocerad- ský velebný chorál „Kdo jste boží bojovníci“, uprav. pro smíšený sbor dle V. J. Hlaváče říd. učitelem Jose- fem Janovským. Důstojná tato oslava Mistra Jana Husa zakončena Pauknerovým sborem „Vlasti mál Shromážděné obecenstvo místní i okolní vyslechlo s napjetím nadšenou řeč p. řečníkovu, jakož i oba vlastenecké, mohutně působící sbory. fondu

Krutá živelní pohroma českých krajů. Není pomalu v posledním desítiletí roku, v němž by ten neb onen kraj naší vlasti, před- loni pak bezmála celá a právě nejchudší její polovina, nebyty stiženy krutými živelními po- hromami. Ničivá síla živlů přírodních, ať již sluje suchem, jako tomu bylo roku loňského, nebo strašlivým krupobítím, jak bylo předloni a ve dnech právě minulých, pronásleduje země- dělstvo naše jako těžká kletba. V nedělní od- poledne, po dusnén, bouři věštícím vedru, roz- zuřila se nad různými oblastmi naší vlastia zejmena nad krajem berounským a příbramským a dále, jak právě se dovídáme, opětně nad ne- šťastným krajem táborským a vožickým prudká vichřice, které v zápětí sledovalo děsné krupo- bití, zničivší v čtvrt hodině na padrť úrodn polí, luk, sadů a zahrad. Ve sny a naděje na- šeho rolnietva drtivou silou dolehla tato rána hrozná tím, že přišla právě před samotnou sklizní, která slibovala býti poněkud slušnou. Rolnictvo postižených okresů má úpině po sklizni! Nejen že všechno obilí zničeno a za- mláceno do země, nejen že stromoví ovocné namnoze omláceno, vyrváno ze země a zpře- lámáno, také i plodiny, zemáky, řepy, zelenina, sena, vše s prslí odplaveno. Slovem, kraj, do neděle odpoledne zlatým klasem a zelení boha- tou se vlnící, změněn v poušť anebo močál. Věru, že kruté bičování krajů našicb živelními pohromami připadá pozorovateli posledního de- sítiletí, jako spiknutí všech nepříznivých okol- ností k hospodářskému podlomení jádra našeho lidu, stavu rolnického. Nedosti na tom, že ne- příznivé poměry trhu obilního již i samy sebou tísní naše hospodáře, nedosti na tom, že nezří- zená konkurence stlačuje výnos plodin hospo- dářských na míru nejnižší — ještě do řad bez- ohledných nepřátel našeho rolnictva staví se ni- komu nezodpovědné, rozbouřené, zlé živly pří- rodní.

Ve chvili takové, kdy lomí rolník zoufale rukama nad spoustami a zničením několika- měsíční své práce, kdy strašlivě zklamán ve svých snech o sklizni a v rozpočtech pro doby budoucí, v té chyfli těžké všir právem ohliží se po prostředeích, jimiž by se zachránil o žebrácké hole a mošny. Vzpomíná, že jest pří- slušníkem státu, jemuž do roka odvádí namnoze na účely, jemu docela cizí, takovou krvavou míru dani a platů svých; vzpomíná, že povin- ností toho státu není jen hájiti životy a majetek klidného rolníka v dobách katastrofy válečné, nýbrž i v dobách, kdy příroda hrůznějšímje nepřitelem, nežli do země vtrhnuvší cizinec. Je to přímo principiální a morální povinnost státu, jenž chce míti pověst státu slušného, aby bez prošení nějakého nařídil spravedlivé a ne- prodlené zjištění škod a učinil onen nepatrný krok, nevyvažující nikdy velikost katastrofy, krok, zákonem nařizený, o odpisu daně pozem- kevé. Jest to minimum, jaké může stát rolnictvu v pohromách živelních učiniti; šírší pole státní povinnosti v podobných případech pak spadá již do poskytnutí státních podpor, jimiž vrací se jen pramalinké procento z ohromných oněch sum daní, jež plynou do vídeňské pokladny státní, ale nikdy jimi nemůže nahražena býti práce rolníkova a výnos pozemků postižených. Takových illusí vzdálen jest i ten největší sní- lek anebo rakouskému státu nejloyálněji oddaný občan. Ve chvíli první, dříve než zjednána býti může součinnost všech činitelů, jak exekutivy, tak sborů zákonodánných, dlužno upozorniti naše zemědělstvo na zákonná ustanovení, jed- nající o pohromách živelních a pravidlech, dle nichž se řídi vyšetřování škod a úlevy bern. Zákony sem spadající jsou ze dne 12. června