1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v ponděli dne 25. července 1904.
Praha
4
article
Fa ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v admjnisfraei
a něnle
t lta . : 6 K —h
s dvojí donáškou
1a měse
n dnt leta . . . . 7 K 50h
vo Blialkch 2 K no h
ta ně ite
Pošter:
sa měsíe
nant leia . . . . R osn
s dvojí zásilkos
a rřel
nrrí leta . . . . 11 K so
Praha
5
article
Válka rusko-japonská.
Válka rusko-japonská.
Ruské rozhodnutí v otázce dobro
volného loďstva.
Z Londýna, 24. července. (C.-B.) »Rente-
rova kancelář« oznamuje z dneška z Petro-
hradu: Za předsednictví velkoknížete Alexeje.
Alexandra, hraběte Lamzdorfa, kontraadmirál
Avellana a jiných hodnostů konala se včera po
rada, týkající se událostí na Rudém moři
Oprávnění anglické noty, ve pří-
čině výjimečného postavení rus-
kého dobrovolného loďslva, bylo
uznáno a shromáždění dospěli
k tomu názoru, že se stanoviska
mezinárodního práva charakte
tohoto loďstva není dosti přesn
stanoven, aby se pokládati mohlo
za oprávněné k zastavování a pro
hlídce lodI. Ve své snaze, udržeti
přátelské mezinárodní styky, od-
ňalo Rusko lodím dobrovolné ho
svého loďstva dovolení, prohlí-
žeti a zabavovati cizí lodi.
Z Londýna, 24. července. (C.-B.) »Reute-
rova kancelář« oznamuje: Anglie profestovala
proti dovolení Porty, aby další dobrovolné lod-
stvo ruské smělo proplouti Dardanellami a trvá
na tom, aby byla »Malakka« zadržena, kdyby na
cestě do Sebastopole přibyla do Dardanell. Porta
nařídila, aby tomuto přání Anglie se vyhovělo.
Z Port Saidu, 24. července. Anglický
obrněnec »Albermale« dnes sem přibyl a zejtra
bude pokračovati na své cestě do kanálu Suez-
ského.
Postap Japonců na Nuěvan,
Z Tjencina, 24. července. Dle telegramu
z Nučvanu došlo v sobotu u Tašuitonu,
šešt mil od Nučvanu k bitvě, jež skončila pro
Japonce příznivě. Rusové ztratili n
700 mužů. Japonci bliží se zvoln
k Nučvanu, v němž panuje značn
rozechvění.
Alexej
Alexandr
Lamzdorf
Port
Japonec
Rus
Londýn
Rusko
Reut
Anglie
Malakka
Port Said
Suez
Rente
Petrahrad
6
article
Afféra německého parníku
Afféra německého parníku
»Seandia«.
Z Berlína, 24. července. (C. B.) Wolfova
kancelář oznamuje ze Suezu ze včerejška
Německý parník »Scandia« byl zadržen ruskou
lodí »Smolenskem« u ostrova Perimu a zaba
ven, ačkoliv kapitán »Scandie« prokázal, že
neveze žádný kontraband. Na »Scandii« na-
cházi se patnáctičlenná posádka ruských dů-
stojníků a mužstva. Cestující a čásť německého
můžsíva budou prý vysazení v Port Saidu.
Z Berlína, 24. července. (C.-B.) Dle
zprávy Wolfovy kanceláře přibyla »Scandia«
do Port Saidu. Ruský velitel očekává zde
instrukce.
Z Berlína, 24. července. (C.-B.) Z Petro-
hradu oznamuje se Na protest Německa proti
zadržení »Scandie« prohlásila ruská vláda, že
byl právě vydán rozkaz, aby »Scandie« byla
bezodkladně propuštěna.
Z Port Saidu, 24. července. (C. -B.) Parní
»Seandia« byl dnes Rusy propuštěn. Ruské
mužstvo vystoupilo na břeh a odjede nejbližším
parníkem do Oděsy.
Zadržení anglické lodi »Ardova-
»Smolenskem«.
Z Londýna, 23. července. (C.-B). »Reute-
rova kancelář« oznamuje z Petrohradu: Došla
zpráva, že anglický parník »Ardova« při jízdě
z Nov. Yorku do Manilly a Japonska, bylv
Rudém moři zabaven parníkem ruskélio dobro-
volného loďstva. Ministr zahraničných záležitostí
hr. Lamzdorf prohlásil anglickému vyslanci, že
křižáky dobrovolného loďstva nedostaly patrně
odeslané rozkazy.
Wolfův
Scandie
Lamzdorf
Berlín
Suez
Smolensk
Perim
Port Said
Německo
Londýn
Reut
Petrohrad
York
Manilla
Japonsko
Petrahrad
7
article
Z Londýna, 24. července. (C. B.) »Reule-
rově kanceláři« sděluje se z Port Saidu o za-
držení anglického parníku »Ardova« parníkem
ruského dobrovolného loďsiva »Smolensk« toto;
»Smolensk« vypálil třikráte pro výstrahu na
slepo. Když však parník »Ardova« na toto vy-
zvání nezastavil, vypálil »Smolensk« dvě ostré
rány, z nichž obě lod zasáhly. Na to » Ardovae
zastavil a jeho mužstvo bylo převedeno na pa
lubu »Smolenska«.
Krvavé bitky před Liaojanem.
—ch. Z Tokia, 24. července. Po skvělém
výsledku prvního japonského armádního sboru
ze dne 17. července postupovaly japonské ko-
lony po všech silnicích za nových, krvavých
srážek ku předu a došly 18. července po sil-
nici přes Si-hu jan, kdež srazily se právě s při-
bylou devátou ruskou divisí charkovského ar-
mádního sboru. Po krvavé bitvě úplne
ji porazily. 1300 padlých Rusů zu-
stalo na bojišti. Téhož dne 19. července
bylo silné oddělení ruské za řekou Lan-Ho za-
jato. Přední voje japonské stojí nyní v polo-
kruhu kolem Liaojanu na 25—30 kilometrů od
hlavní ruské armády vzdáleny. Čásť zadních
vojů ruských na ústupu jest až u Mukdenu
Odtud se oznamuje přibyti prvních praporů 17
armádního sboru.
Postup ruských předních vojů.
Z Petrohradu, 24. července. (Zvl. telegr
»N. L.«) Úřadní zpráva generála Kuropatkina
sděluje: Ruské přední voje postoupily 21.
22. července v údoli Laukho až k Sojatanzu,
zahnavše přední voje japonské na cestě do
Čadziapuzy. Ujišťuje se, že Kuropatkin rozhodl
se vyhýbati se rozhodné bitvě až do příjezdu
lodstva baltického.
Rus
Kuropatkin
Sojatanza
Londýn
Reula
Smolensk
Tokio
Lana
Mukden
Petrohrad
Port Said
Laukho
8
article
Otázka rudomořská.
Z Pelrohradu, 24. července. (Zvláštní tel.
»Nár. Listů«.) Na válečné poradě, konané v pa
láci Alexeje Alexandroviče v příčině otázky, zda
ruské křižáky dobrovolného loďstva mají či ne-
mají pokračovati ve svých operacích na Rudém
moři, byla učiněna důležitá rozhodnuti ve smyslu
anglické noty.
Dnes povolal car ministra hr. Lamzdorfa
do Petrohradu.
Pověsti o velké bitvě u Liaojanu.
Z Paříže, 24. července. Z vlá štn
telegram časopisu »Patrie« ozna
muje, že před Liaojanem došlo
právě k veliké bitvě; ale zprávy
které po té stránce dosud došly
jsou neurčité a sobě odporují cí.
Před Port Arturem.
Z Londýna, 24. července. Z Koby sděluje
se »Daily Telegraphu« dne 22. čer-
vence: Japonci jsou již jen 8 mil od Port
Arturu vzdálení. Rusové zahájili proti nim palbu
z těžkých děl, ale bez většího účinku.
Témuž listu telegrafuje se z Čifu téhož
dne, že dle zpráv činských uprchlíků je v Port
Arturu 8 válečných lodi, z nichž 4 jsou nepo-
rušeny, a 16 torpédových lodí. Jistý Číňan,
který přišel z Dalného, tvrdí, že maršálek
Oyama rozbil již v tomto městě hlavní stan.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 3.)
Telefonické zprávy„Nár. Listů.
Štvanice proti slovanským parallelkám na paeda-
gogiích ve Slezsku.
Z Vídně, 25. července. Vzhledem na štva
nice Němců proti zřízení slovanských parallelek
na učitelském ústavě v Opavě a Těšíně píší
»Wiener Neueste Nachrichten«: »Pokus způ
sobiti za příčinou zřízení parallelek slovanských
Alexandrovič
Artur
Rus
Číňan
Němec
Wiener
rudý moře
Petrohrad
Paříž
Londýn
Dalný
Slezsko
Vídeň
Opava
Těšín
Patria
Japonec
Oyama
Daily Telegraph
Neueste Nachrichten
9
article
v Opavě a Těšíně vřavu, dosud se nepodařil
Nikdo nevěří, že by vláda měla úmysl Slezsko
poslovanit, nikdo nevěří, že kdyby měla takový
úmysl — Körber jako poslovaňovatel, to by
byla pěkná figura! — že by právě zřízení ně-
kolika paralielních tříd v Opavé a Těšíně bylo
vhodným k tomu prostředkem. Celá tato věc je
bezvýznamnou a lze vysvětliti ji jen letní
fadessou, že vůbec mohla nabýti nějakého vý-
znamu. Zůstane-li ministerstvo pevným, nebude
ostatně ode dneška za 14 dní nikdo o této la-
palii mluvit.«
Körber
Opava
Těšín
Slezsko
Opavý
10
title
Telegramy „Národních Listů.
11
article
Odmitnutá demisse bavorského ministra války.
Odmitnutá demisse bavorského ministra války.
Z Mnichova, 24. července. (C.-B.) Prine
vladař Luitpold odmítl přijetí demisse mi
nistra války bar. Asche se žádostí, aby svě
portefeuille podržel. Tento přání princovu vy
hověl a zůstane na dále ministrem.
Americké loďstvo v Terslu.
Z Terstu, 24. července. (C.-B.) Včera ko
nala se na palubě americké válečné lodi ho
stina na rozloučenou. Dnes o 10. hodině dopo
lední celá americká eskadra opustila Terst.
Dánský král.
Ze Zvěřína, 24. července. (C.-B.) Dánský
král odcestoval dnes v poledne se svým bratrein
princem Janem Slesvicko-Holštýnským přes Wi-
mar do Kodaně.
Luitpold
Jan Slesvicko
Mnichov
Terst
Kodaň
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 24. července. (Slovinci a
česká delegace.) Citovali jsme nedávno
z „Konserv. Korr.“ mínění dalmatského chor-
vatského poslance Periče, že známé výnosy mi-
nisterstva osvěty stran doplňovacích státníeh
zkoušek chorvatských posluchačů záhřebské
právnické fakulty nemohou míti nijakého vlivu
na spojenecký poměr jihoslovanských poslanců
k české delegaci na říšské radě. S podobným
míněním slovinského poslance Fr. Šuklje se-
tkáváme se dnes v téže publikaci. Dvorní rada
Šuklje připouští, že výnosy ministerstva osvěly
mají také svou zajímavou politicko
stránku. Vypadají jako nikoli neobratný šachový
tah mistra Körbra, jehož účelem jest vylákati
ne-li celý jihoslovanský klub, tedy aspoň jeho
chorvatské členy z dosavadní posice a zatlačiti
je na jiné, kabinetu méně nepřijemné pole na
parlamentní šachovnici. Tento tah — praví posl
Suklje — nebyl špatně míněn, ale přes tose
mine cíle, jejž měl dr. kěrber na očích.
Nařízení ministra osvěty mají toliž společ
nou vadu se všemi opatřeními nynější vlády
polovičatost. Jimi se poskytuje drobel práva dal
matským a istrijským chorvatským práv
níkům na záhřebské universitě, ale z téhož práva
se vylučují dalmatští a istrijští Chorvatéě, jakmile
na téže universitě studují filosofii, ač není ni
jakého rozumného důvodu, proč by se i absol
ventům záhřebské filosofické fakulty neměla po-
skytnouti možnost, opatřiti si nějakou doplňovae
zkouškou oprávněnost ke státní službě na ra
kouských středních školách. Ještě více však
překvapuje, že z práva, uděleného Chorvatům
jsou úplně vyloučeni rakouští Slovinei.
Perič
Šuklj
Chorvat
Praha
Francie
Slovinec
záhřebský filosofický
13
article
„Tato polovičatost — soudí posl. Šuklje —
bude příčinou, že se nezdaří efekt, kterého mini-
sterský předseda chtěl dosíci. Svazky, jež poji
jihoslovanské poslance s jich českými koliegy.
jsou nad to příliš srdečné, aby je mohly uvolniti
jednostranné koncese. Taktické úvahy mohly by
snad na podzim, až se opět otevrou brány par-
lamentu, jihoslovanským poslaneům vnuknouti
myšlenku, že by bylo radno od čistě negalivní
obstrukce přejíti k bezohledné opposici. Ale
to by sestalo jedině za ůplného do-
rozumění se zástupci českého ná-
roda. Změna smýšlení o nynější vládě mohla
by se státi možnou jen tehdy, kdyby vláda v ob-
dobí, jež nás ještě děli od přištích parlamentníeh
porad, mohla podati důkaz, že neblahou for-
muli, dle níž sporné národní otázky mohou se
řešití jen za obapolného dorozumění obou spor-
ných stran, t. j. za souhlasu Němců, vyhodila
konečně přes palubu a pověstnou „vášně prostou
vytrvalost“ nahradila důslednou spra-
vedlností.“
Někteří optimisté — dodává posl. Šuklje
—— jsou ochotni ve výnose o chorvatských
zkouškách, v připravovaných slovanských po-
bočkách ve Slezsku a v řešení otázky vlašské
právnické fakulty viděti již jakýsi náběh k ta-
kové změně v názorech vlády. Jihoslovanští po-
slanci jsou však příliš skeptičtí a nepomýšlejí
prozatím ani na sebe menší změnu fronty přes
oba vládní výnosy o chorvatských zkouškách.
Slezsko
14
article
Z Opavy, 23. července. (Loyálnost na
výpověď.) V pátek čekali černo-bilí opavští
vlastenci pozdě do noci na nádraží, aby uvítali
poslaneckou deputaci; jež nade vše očekávání
nepochodila u dra. Körbra tak, jak se v Opavě
nadáli. Ale poněvadž se deputace toho večera
vůbec z Vídně nevrátila, ulevili si opavští Němei
tím, že do dvou hodin v noci provolávali před
obydlím zemského presidenta „Abcůg Thuní“
a „Pfuj Thua!“ Současně ustanoveno, že ně-
mecký lidový spolek uspořádá v pondělí nové
veliké demonstrace. Ve středu na to bude miti
schůzi opavské obecní zastupitelstvo, jež prý
se usnese na tom, že se bude tak
dlouho zdržovati všelikých pro-
jevů loyality, dokud nebude odvolána po-
hana, jež se právě stala slezským Němcůml
Také němečtí poslanci sejdou se prý v září pře
zahájením zemského sněmu opět na poradu, aby
se dohodli o prostředeích, jimiž by zmařili vládn
opatření stran slovanských poboček, učiněné
přes hlavy ubohých slezských Němeů.
Z Vídně, 24. července. (Vlašská práv-
nická fakulta.) »Volks-Zig « dovídá se
z pramene dobře prý informovaného, že násled-
kem obtíží, s nimiž se zřízení vlašské právnické
fakulty setkává jak v Roveredě, tak i v Inšpruku
a poněvadž fakulta ta nemůže býti také ani v
Terstě ani v Tridentě, pomýšli se nyní na zří-
zení samostatné vlašské právnické fakulty pri
universitě vídeňské. Rozhodnutí ve
věci té se dosud nestalo, ale vážně se prýo
ní uvažuje.
Z Lince, 23. července. (Zemský sně m.
»Linzer Volksbl.« sděluje, že sněm hornorakou-
ský bude svolán k podzimnímu zasedání na den
17. září.
Abcůg
Thu
Opava
Vídeň
Rovereda
mecký lidový spolek
vlašský právnický
pri univerzita
vlašský práv
Volk
Linzer Volksblishing
15
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Kolumbie.
Z Nového Yorku se sděluje, že generá
Reyes docílil, že uznán byl presidentem repu-
bliky kolumbijské. Jeho presidentství znamená
smír se Spojenými státy severo americkýmia
uznání panamské republiky. Skutečně již tak
diplomatické styky mezi Spojenými státy a Ko
lumbii byly znovu zahájeny a dřivější kolum
bijský vyslanec ve Wasbingtonu Hewan ode
bere se opět na toto své dřivější misto.
Demisse bavorského ministra Asche.
Ve vládních kruzích bavorských učiníla
výprava klerikálního centra sněmovny proti mi
nistru vojenství šl. Aschovi velice trapný dojem
což snaží se její osnovatelé v posledním oka
mžiku odčiniti tím, že všechnu vinu za ni sva
luji nyní na posl. prof. Heima. Jakmile šl. Asch
podal žádost za propuštěni, odjel v sobotu před-
seda ministerstva svob. pán Podewils ne
prodleně do Wildenwartu za princem vladařem
který vyslovil se s veškerou rozhodnosti prot
Asch
profesor
Heim
Kolumbie
Nový York
Reyes
spojený stát
panamský republika
16
article
v drobném prodejí:
ranní číslo o s6bě . . . za 8h
odpolední
. . . . za 2 h
Ve flinlkách na venkově:
zanní číslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí se kotevě napřel.
Přadplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulici č. 3
Tam nacházejí ne též redakce
tiskárna a ezpečice „ Károdních Listě“.
Bukopisy ne novracsjí.
17
article
propuštění ministra vojenství. Jak také na jiném
místě sdělujeme, nebyla demisse ministra Asche
princem vladařem přijata a ministr vojenství
tudíž ve svém úřadě zůstane. Celá akce centra,
proti němu v posledních dnech tak aggresivně
provedená, obrátila se nyní ostřím proti svým
původcům.
Z německé armády.
Vojenským kruhům a také politickým kru-
hům německým způsobeno bylo opět nové pře-
kvapení: dle úřadní vyhlášky byli tři velící
generálově německé armády dáni do disposice.
Jsou to velitel gdánský general-lieutenant H orn,
velitel 85. pěši brigády general-major Hen-
nigs a velitel 3. gardové jízdecké brigády
general major Mitzlaff. Všichni tři jsou ke
službě dosud úplně způsobilí.
Francie a Vatikán.
Z Paříže se oznamuje, že francouzská
vláda nepřijme žádnou vyhýbavou odpověď na
vyzvání, by Vatikán odvolal dopisy, zaslané bi-
skupům v Lavalu a Dijonu. Ujišťuje se, že
k roztržce s Vatikánem skutečně dojde a že
prozatím budou s ním záhy veškery diploma-
tické styky přerušeny. Papežskému nunciovi
výdají se pověřovací listiny a personál fran-
couzského vyslanectví u Vatikánu opustí Řím.
Francouzský vyslanec u Vatikánu učinil, jak
známo, tak již dříve. Konflikt s papežskou sto-
licí vyřídí se ovšem teprve po sejití se obou
sněmoven, které nuceny budou k nové situaci
s kurií zaujati stanovisko. Že nynějším sporem
otázka úplné rozluky státu od církve se urychlí,
jest samozřejmo a dnes již se předpovídá, že
k této skutečně také dojde.
Mitzlaff
Laval
Francie
Vatikán
Paříž
Dijon
Řím
major hena
18
article
O výchově umělecké na školách
středních.
Doba naše jest sice významna a bohata
uměteckými snahami i výtvarnými umělci, vy-
mykající se z úrovně všeobecné duševní i umě-
lecké činnosti, nemá však předce dosud tolik
pravých milovníků a znalců umění, prudehnu-
tých výtříbeným vkusem, hlubokými vědomostmi,
jak by bylo potřebí, nemá širších kruhů obe-
censtva, které by s potěchou sledovalo ušlech-
tilý zápas svých umělců. Přesyceno politickými,
společenskými, vojenskými a pouze materiálními
zájmy a starostmi, nedovede se povznésti v
nitru svém na výši, se které by i na ony
zájmy praktické střízlivějším a klidnějším zra-
kem patřilo. Zdá se, jako by doba naše ani
nezasluhovala výkonných pěstitelů umění tak
dokonalých, protože dle odvěkého hesla má
každý národ, každé období umění takové, ja-
kého zasluhuje a tu by zajisté poměr pro-
duktivnosti k interesu byl velice pochybný.
Nedá se upříti, že dobrá vůle, kterou četné
korporace kupováním uměleckých předmětů,
obrazů, soch, snaží se ukázati aspoň zevní nátě
lásky k umění, že zakládání obrazáren, museí,
obnovování starých uměleckých památek, chrámů,
fresek, maleb tabulových, pořádání výstav umě-
leckých má býti popudem k prvnímu záchvěvu
touhy po bližším seznání pravých základů umění,
jen že to vše bývá obyčejně výsledkem přičinéní
jen několika lidí, ale ne dosud nutným poža-
davkem a nezbytnou nutnosti duševního života
jednotliveů i veškeré společnosti.
Jinak se stav ten vysvětliti nedá, než ž
školství naše střední a především gymnasia,
v nichž by přece výchova umělecká byla nej-
vděčnějším momentem paedagogickým, ve výmě-
řeném postupu ve vzdělání humanistickém dosud
si nevšímala těchto mezer a nedostatků ve vý-
chově intelligence české. Dokud na školách
středních nevytvoří se methoda vyučovací i osnova
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Levoči.
Napsali Jaroslav Hašek a Viktor Janola.
Kdo nás viděl vycházet dne 6. srpna 1902
z poštovního úřadu v Levoči, byl rozhodně po-
hnut k slzám pohledem na naše tváře.
Toho dne přišli jsme totiž, majíce v kap-
sách dohromady dvanáct haléřů, na levočský
poštovní úřad pro peníze na další cestu a po
dlouhém vyjednávání s úřadníky pošty dospěli
jsme ku přesvědčení, že pro nás není na
poště nie.
Podpíraje druh druha vyšli jsme průchod-
ním domem na starobylé náměstí.
Kolem nás kráčely zástupy lidu ku prome-
nádě do parku.
„Nejprotivnější je dívat se na lidi,““ řek
jeden z nás, cinkaje v kapse třemi krejeary.
„Mizerná Levoč,“ pravil jsem rozčileně,
„ehodí to kolem nás a okukuje nás, jakoby an
nikdy nebyli viděli zaprášené cizince. Pojďme
si sednout do parku!“
Přešli jsme náměstí, na starobylý gothický
chrám, německými měšťany vystavěný, ze zlost
ani jsme se nepodívali, vyšli branou kolem vyšš
dívěí školy a šli do starých příkopů, proměně-
ných v sad, přemýšlet na lavičkách o nejiste
budoucnosti.
„Rozbil bych všechno, nemohli nám posla
penize na další cestu?“ křičel jsem v tichém
zátiší. Staré hradby, kulaté věže, vystupovaly
mezi zelení a v náhlé zatáčce poskytovaly pohled
na dědiny, luka, kousky jehličnatých lesů v okolí.
„Levoč patří k jedenácti spišským městům.
které Zikmund zastavil králi polskému,“ odvěti
klidně přítel jako v zamyšlení
„Co je mi do Zikmunda!“ zvolal jsem
mrzutě, „můžeme my zastavit Levoč?“
„Původně bylo obyvatelstvo v Levoči pře-
vážnou většinou německé,“ pokračoval přítel
Hašek
Janola
Zikmund
Levoča
starobylý náměstí
20
article
klidně, „ještě dosud je zde dost Němců evan-
gelíků.
„Co je nám do toho,“ pravil jsem zuřivě
„víš, kde budeme dnes spát, kde budeš večeřet?
To nevíš. Pořád mluvíš o Němcích, o evange-
lících, o Zikmundovi a máme dohromady šes
krejearů.“
Přítel vstal. „A poněvadž jsou zde Něme-
cvangelíci, budou zde mít také útulnu pro
supplikanty,“ řekl povýšeným hlasem, „a my
budeme dělat supplikanty.
Supplikanti jest prázdninová kasta uher-
ských studentů. Jsou vysláni evangelickým
náboženskými spolky uherskými, chodí od far
k faře s ověřenými listinami, sbírajíce přispěvký
pro náboženské fondy. Ve většich městech maj
pro ně zřízeny útulny.
„Su—sup—pli—pli—kanty,“ vykoktu
jsem. „Viktore, je to na pováženou.?
„Ale proč pak,“ odvětil přítel, „řeknem
zkrátka, aby nám dali nocleh.
Odešli jsme do města. Hledali jsme pána
který by se nám zamlouval svým příjemným
zevnějškem, abychom se ho zeptali, kde je útu
lek pro supplíkanty.
Proti nám kráčel oholený pán, kulatý v obli
čeji, pořád se smál.
„Račte býti tak laskav, kde je zde útuln
pro supplikanty?“ zeptal se jeden z nás.
Pán se usmál. „Vy jste páni supplikanti?“
„Jsme,“ odvětili jsme jednohlasně.
„Já jsem zdejší evangelický farář,“ usmě
vavě prohodil pán, „odkud pak jste?
„Z Jágru,“ lhal jsem, „měli jsme vykázánu
k supplikantství abajskou stolici, zašli jsme ale
kousek dále.
„To mne těší,“ smál se pán, „dovedu vá
k paní Majerové, ta má dohled nad útulnou.“
Paní Majerová mluví spišskou němčinou
Jest to paní příjemná, trochu špinavá v obličeji
ve věku asi šedesáti let a když nás viděla, trochu
zabručela, jako něco o žebrácích.
Pán nás opustil a paní Majerová uvedla nás
do útulny.
Němec
Zikmund
Viktor
Jágr
Majer
Majerová
21
article
„Přijemný pokojíček,“ řekla, „budete zde
spát na této posteli;“ ukázala na nízkou, úzkou
postel. Paní Majerová dala se do pláče. „Zde
na této posteli umřel můj muž, před tím as
dva roky otec a před třemi léty dcera.“ „Ne-
plačte,“ chláeholi jsme ji, „ělověk nikdy
neví. ..
Jak říkám, byla to příjemná paní a měl
jsme se u ní velmi dobře, čehož svědkem jsou
poznámky přítelovy, který píše
V Levoči, dne 6. srpna ...
... Konečně jsme pod střechou. U ně-
jaké paní Majerové. Bůh jí dej dlouhý život
Hodná paní, hezky s námi mluvila, až na těel
několik slov o žebrotě. Ale nenese nám dlouho
večeři. Já píšu při svíčce denník, přítel Jaro-
slav ehodí po pokoji a nadává. Zuřivě šoupe
nohama.
„Večeři, večeři, proč ta baba nenese ve
čeři?! Takhle si jít něco koupit!
„Tu máš, jdi a vezmi mi s sebou šunku
láhev tokajského!“ pravím klidně a podáván
mu tři krejcary. „Praskní oko nebo zub,“ do
davám a píšu dále.
Přítel vyvalil na mne oči.
„Ty jsi blázen, ba víe než blázen, jak jen
můžeš být v těchto okolnostech tak klidný. Víš
to mě rozěiluje!“ řekl skoro rozzloben.
„Bohužel, už od svého čtvrtého roku slý
chám o sobě neblahé to slovo, ale já na seb-
nic povážlivého dosud nepozoroval,“ pravím m
na to.
„Tak tedy jsem blázen já!“ odsekl mi.
„Ba jsme oba, že darmo mluvíme a nesla
ráme se o sebe!“
„Tak víš eo?“ řekl přítel, „já se podívám
ke kuchyní a opatrně nahlednu.
„Jdi a bůh tě provázejl“
Za chvíli se vrátil. „Viděl jsem maso a cíti
jsem maso,“ řekl lakonicky.
„Nejedl jsi ho však dosud!“ odvětil jsem
výstražně.
Přítel však už tančil po pokojíku čardáš
Minula půl hodina a nic nám nechybělo, ne
Majerová
Majer
bůh
Levoča
22
article
zase vočeře. Přítel už dávno přesíal tančit a se
dél nyní s hlavou sklonénou v dlaně. Já jsen
povstal
„Nyní půjdu já,“ a šel jsem.
Na chodbě nebylo viděti na krok. Na-
hmatal jsem dvéře kuchyně. Byly zavřeny. Che
se podívati klíčovou dírkou do vnitř. V tom dvéře
se prudee otevrou a já... Ne, nepadl jsem, ale
zavrávoral.
„Kdo to je?“ ozval se hlas.
„To jsem já, milostpaní, nemohu nají
dvéře nášeho pokoje.
„Počkejte, já vám posvítím. Ale teď jsems
vzpomněla, vždyť já vám nedala večeři! Zapo-
mněla jsem na to, jako na smrt! Ilned vám něeo
upravím, hned a něco dobrého. Něco, co bude
brzy hotovo!“
Přišel jsem do pokojíka. Přítel neseděl už
na žídli, nýbrž na zemi. Usedavě vzlykal.
„Nermuť se, Jaroslave, nermuť se,“ pravím
s pathosem, „večeře bude brzo, paní Majerová
nám uvaří něco dobrého, eo prý bude brzy
hiotove.o
„To budou jistě míchaná vajíčka!“ Přie
vyskočil ze země a zakvilel.
„Nemaluj čerta na sténu!“ ulekl jsem se
já, „těch jsme se věru už v Uhrách přejedli.
Za chvíli vešla již naše hostitelka, nesou
v rukou velikou mísu s kouřícím obsahem. Vy-
pínali jsme dychtivě nozdry.
„Nesu vám halušky,“ pravila vlídně,
„doufám, že vám budou dobře chutnat. Dobrou
noe!“ Postavila na stůl mísu, lžíce a džbán. Pak
se vzdálila.
„No, chvála bohu, že to jsou halušky, ty já
rád,“ prohodil přítel.
Jedli jsme. Ne však dlouho. Téměř sou-
časně mrštili jsme lžicemi o zem.
„To nejsou slovenské dobré halušky, toje
nějaká německá blívanina!“ vzkřikli jsme oba
„A k tomu ještě to máme zapijet vodou!
rozhorlil se přítel
„Voda bystří rozum,“ podotkl jsem vážně
„čell jsem o ní v „Besedníku“ z let padesátých
velice dojemnou báseň.
Che
Zapa
Jaroslav
Majerová
Přie
bůh
Uhry
23
article
„Ty jsi nenapravitelný, já už z toho všeho
pozbudu rozumu!“ zabouřil přítel, chopil se
svojí cestovní uprášené hole a jal se míchati
okovaným koncem jejím nešťastné halušky.
„Pozor, něco v míse cinklo,“ vzkřikl jsem.
Prohledali jsme halušky bedlivě a našli
jsme
1. žádný omastek
2. jednu sušenou švestku,
3. jeden klíč, který byl původcem tohe
einkání.
Objali jsme se, líbali jsme se a slzeli jsme.
Jak dlouho, ani nevím.
Pomýšleli jsme na spánek.
„Buď zdráva, posteli, ač úzká jsi, abys dva
teď pojala!“ zadeklamoval přítel.
„Nie platno, oddejme se osudu,“ řku já.
Ulehli jsme. Spali jsme dobře. Jenom ob-
čas budil jsem přítele, tázaje se ho, zdali ho
něco neštípe. Divil jsem se, že mi za optání ne-
děkoval, nýbrž naopak mi řádně vyčinil, že prý
ho nadarmo budím. Takový úmysl jsem věru
neměl ...
Potúd poznámky přítelovy, a nyní dovoluji
si podati výňatek ze svého denníku o dni ná-
sledujícím
V Levoči, dne 7. srpna . ..
... Spali? Ano a ne. Slunečné jitro. Šli
jsme budit paní Majerovou. Když se objevila
ve dveřích, žádali jsme energicky o snídani. Píši
„energicky“, poněvadž přítel později se vyjádřil,
že to bylo energické zakročení. Zakročili jsme
takto: „Velectěná paní Majerová,“ řekl jsem,
„budete tak laskava a uděláte nám to potěšení,
že nám laskavě upravíte něco k snídani.
Paní Majerová se ušklíbla: „Supplikanti ne-
snídají,“ bouchla dveřmi.
Když jsme se vrátili do svého pokojíčku,
musil mne přítel delší řečí upokojit, poněvadz
jsem niluvil stále něco o sekyře. Když jsme se
uklidnili, počali jsme hledlat něco k snědku.
Kličem, který jsme předešlého dne nasli v ha-
Nie
Majerův
Píš
Majerová
Klič
Levoča