1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v úterý 19. srpna 1913.
Praha
3
masthead
llasěboveořoemtl. enlveru villon
6
article
la rannl a večerní llety
předplácl ve
v Praze v administraeii
na měslo. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . S K —h
s dvoji donäškou
na město. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K B2h
ve Bllálkächu
na měslu . . . . . 2 K 30h
Poštoui
na měste,
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
s dvojí zásílkou
na měsíe
na čtvrt ista: . . . K So
Praha
Poštoui
7
title
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8.
s přílohou pro venkov o 16 stranách.
Praha
8
article
Kejkle německých obstrukčníkův
Kejkle německých obstrukčníkův
Stokrát opotřebovaný, ošumělý „trik“
— ale němečtí kejklíři znovu se ho chápou
aby jim pomohl ku vítěznému úspěchu
proti národu našemu: opět straší na-
horu strojenou „hlubokou ne-
spokojenostíNěmců vČechách
a domlouvají důtklivě rozhodujícím kru-
hům, aby tudíž především jiným usmířilí
Němectvo zdejší rychlým vyplněním všech
známých přání a požadavků německých
obstrukčníků.
Tomu říkají žádoucí sjednání — mí-
ru v Čechách! Po takovém „míru“ v
Čechách volá, farizejsky ovšem, též čelný
publicistický orgán německých hegemonů
ve Vídni, přeje 84letému císaři a králiv
předvečer narozenin jeho, aby se dožil dne,
kdy mohl by tento mír podepsat. Před
tím však straší „N. Fr. Presse“ korunu co
možná nejvíce nebezpečenstvím, jaké prý
by Rakousku vzešlo z toho, „kdyby vedle
nespokojených Vlachů, Rumunů, Rusínů a
Chorvatů „také ještě Němci zdejší měli
býti sraženi v děsný rozpor mezi láskou ku
vlasti a citem kmenové příslušnosti.“
„Především, volá, nutno dobýti Němců,
kteří počínají se cititi nevolný-
mi, poněvadž přes jejich rány
a bolestí přehozen příkrov
správní komise, aby se ty rán
a bolesti jejich přikryly a potom po-
přely“... Rychle tedy usmířit Němce vy-
rovnáním, jakého si oni přejí.
„Vyrovnání v Čechách bylo by činem
mnohem značnějším nežli zřízení Albanie.
Vlach
Rumun
Rusín
Chorvat
Němec
Čechy
Vídeň
Rakousko
Albánie
9
article
Mír pražský byl by nejlepší, ba snad
nutnou odpovědí na mír bukurešťský.“ —
Tak pod záminkou gratulace — praeludoval
vídeňský regenschori německých centrali-
stů—chomutovskémusjezdu ně-
meckých radikálů, na němž „trik“ dovršen
sehráním velice effektní komedie „nejhlub-
šího rozhořčení“ Němců proti vládě
Stürgkh-Thunově, poněvadž prý
Němce v jejich očekávání a výpočtech še-
redně zklamala a napálila. Podle výkladů
pp. Bachmanna, Pachra i Lodge-
manna měli němečtí obstrukčníci od po-
čátku ušlechtilý úmysl svým obstrukčním
mařením všaké činnosti sněmovní — vy-
nutit si na nás a na vládě brzké a doko-
nalé splnění veškerých svých národnícha
hospodářských přání. Když pak se toho ne-
mohli domoci, umínili si, že vytrvají v ob-
strukci proti sněmu po tak dlouho, až český
sněm a zemský výbor zničí a zemi če-
skou zhubí finančním bankro-
tem zemským.
Němec
Stürgkh
Thunův
Bachmann
Pachr
Lodge
10
article
Naším heslem bylo, pravil výslovně posl.
dr. Lodgemann: „Pryč s tímto sně-
meml Pryč stímto zemským vý-
borem! A zavedení národní sa-
mosprávy!“ Rozvratem financí zem-
ských domnívali se nejjistěji dojíti cíle. Pod
hrůzou tohoto Damoklova meče s námi vy-
jednávali o mír, který však rozbili, jakmile
nás shledali neohroženými a nyní očekávali
všechno pro sebe od vlády Stürgkhovy.
Doufali pevně, že fínanční katastrofa české
země učiní na rozhodující kruhy dojem tak
úchvatný, že ztrnou nad silou bořitelů a
pospíší jim vydat otěže okamžitým oktrojo-
váním ne pouze sekvestrační komise na
troskách zemského výboru a sněmu české-
ho, ale oktrojírkou všech postu-
látů německých od prvního do po-
sledního. —
A zatím —věcí dopadly poněkud jinak
než si pánové přáli. Vláda Stürgkhova by-
la sice ochotna rozpustit nemožný sněm a
nahradit zemský výbor správní komisí, leč
nikoli takovou, po jaké Němci práhli, totiž
z c. k. německýchúřadníků, nýbrž
z posavadních přísedících zemského výbo-
ru se zemským maršálkem jako předsedou
v čele. To bylo prvním děsným zklamáním
pro ubohé německé obstrukčníky a proto
honem úsilovně předem odvraceli Stürgkha
od tohoto záměru, a když neupouštěl,
tu veřejně proti němu zaprotestovali. —
doktor
Lodgemann
Damoklův
Stürgkhův
Němec
11
article
Žádný z chomutovských řečníků nedoložil,
kterak zároveň i české strany proti této
původně zamýšlené komisi správní vyvsta-
ly. Snad aby tím neubylo záslužné akci
německých radikálů. Stürgkh po tomto
zmaru prvotního plánu vyhověl tedy Něm-
cům, zřídiv komisi z c. k. státních úřad-
níků. Avšak vlivem knížete Thuna — to-
hoto prý stálého ochránce Čechů — vy-
bráni za členy té komise většinou „fana-
tičtí čeští úřadníci, pět proti třem „ob-
jektivním“ Němcům; — finančním její refe-
rentem jmenován rozhodný Čech a před-
sedou její „nejvybarvenější českofeudáln
klerikál“ hr. Šchönborn, který nej-
důležitější referáty přidělil Čechům. A tato
komise obdržela zvýšením zemské přirážky
a znovuzavedením pivní dávky dostatečné
prostředky k hojení financí zemských.
„Tím — běduje dvorní rada Bach-
mann — vyražena jest nám Němcům
mohutnázbraň obstrukce z rukou“ —
aniž by vytoužené koncese při-
cházely... Poslanec Wolf sice doufá,
že vláda zdá se pomýšlet na oktroj „nové-
ho zemského zřízení podle tužby Němců.
neboť hr. Stürgkh prý mu na jeho přímý
dotaz odtušil, že „není uplatnění
zemského zřízení vyloučeno
avšak slova „oktroj“ nevyřknul, alébrž do-
dal, že nutno samozřejmě pak
stejně i jazykovou otázku upraviti,
a tolikéž pro upokojení sociálních demo-
kratů že třeba volební reformu ve
smyslu vládní předlohy ve skuteku-
vésti“ ..
Stürgkh
Thun
Čecho
Němec
Šchönborn
Wolf
Německo
Čechy
Bachmann
12
article
Wolf proto zuří: „Němci přece vždy
vážně varovali před spojováním o-
pravy zemského zřízení s o-
tázkou jazykovou. V tom spočívá
jedno nebezpečí: druhé pak hrozí z oktroje
volebníreformy. Našim požadavkem
v příčině této jest náš energický pro-
test proti tomuto záměru vlády a proti
čtvrté kurii, obmezené pouz
na nepoplatníky!" —
A proto: „U bojí“ proti Thunovi a proti ce-
lé vládě — v neulevný boj všech německých
stran, celého Nationalverbandu na říšské
radě až do vítězného vydobytí národn
samosprávy pro německou provincii
„Deutschböhmen“. — Poněvadž však páno-
vé v Chomutově ještě neměli valné jistoty,
že se jim podaří strhnouti též všecky mimo-
české Němce do oposice proti vládě, na-
bádá pan Lodgemann, aby prý Němci
čeští svou zdejší věc povznesli na piedesta
vyšší, všeobecnější myšlenky — přestavby
to celého Rakouska od základu na principu
národní autonomie. Tím prý se
Němci čeští proslaví v dějinách, tím prý
naleznou konečně znovu — pohaslou
státníideu Rakouska, které Slova-
né rakouští neznají. — Ejhle nový trik ně-
meckých obstrukčníků, domnívajících se,
že nikdo v Rakousku neví, jak si oni tu
národní autonomii přejí výhradně pro sebe,
aby při ní mohli snáze odolat naše menšiny
národní v zemích převahou německých,
kdežto by ani stínu opravdové samosprávy
a svézákonnosti nedopřáli nám a ostatním
Wolf
Němec
Thun
Lodgemann
Chomutov
Rakousko
13
article
Slovanům, vyjma snad jediné Poláky. Ji-
nak byl by pan Lodgemann musil doložit,
že je pro federativní zřízení ří-
še. O tom by se pak dalo dískutovat. Ale
„národní autonomie“ pod ně-
meckou, vídeňskou centralis a-
cí je šalebná německá vějíčka, na niž mu
Slované tak hned nesednou. Státní
ideu Rakouska netřeba teprv hledat:
ta je dávno dějinamí i přirozenou skladbou
Rakouska dána. Náš Palacký už před půl
stoletím ji jasně definoval, ba sama
trůnní řeč z 8. října 1879, vítající nás
Čechy do říšské rady, ji trefně vyjádřila
tímto slavným slibem: „Rakousko bude,
věrno svému dějinnému povo-
lání, ochranným týnem práv svých
zemí a národů v jejich nerozlučném
jednotném svazku, trvalým bytem
práva a opravdové svobody.
Co hříchů však, žel, napácháno od těch
dob proti této pravé životní myšlen-
ce soustátí habsburgského od Němců a
Maďarů na úkor nás Slovanů. Němečtí
obstrukčníci pak, kteří zahajují nový boj za
nadpráví své, za roztrhání království Če-
ského, nikoho nezmatou, když berou jmě-
no „idey státu rakouského“ nadarmo!
Polák
Lodgemann
Slovan
Palacká
Čecho
Němec
Maďar
če ský
Rakousko
Slovan
14
article
Po uzavření míru.
Po uzavření míru.
slí Postup tureské armády.
M. Z Kolína, 18. srpna. (Zvl. tel. »Nár.
Listů«.) Podle cařihradské depeše »Köln.
Ztg.« potvrzuje Porta, že turecké vojsko ob-
sadilo Sulli, Dimotiku a Ortak öi
40 km západně od Marice, a odůvodňuje to
nutností udržeti pořádek a chrániti obyva-
telstvo. »Tanin« oznamuje, že byla obsazena
i Dedeagač. O potřebných finančních pro-
středcích oznamuje list, že vyjednávání s ji-
stou francouzskou bankou a uherskou finanční
skupinou za účelem půjčky 10 mil.
franků a sedmi mil. liber bude co
nejdříve úspěšně skončeno.
Turecké vojsko do Dedeagače.
Z Cařihradu, 18. srpna. (K. k.) Podle
»Taninu« obrátilo se řecké obyvatelstvov
Dedeagači, když se dozvědělo, že řecké
vojsko musí podle bukureštského míru vy-
kliditi Dedeagač, na velitele řeckého vojska
s prosbou, aby s vojskem neodehá-
zel. Řecký velitel prohlásil, že nemůže vy-
hověti této žádosti, ale poprosil tureckého
velitele v Dedeagači, aby vzal pod ochranu
svou Řeky a musulmany v Dedeagači a okolí.
Velitel řeckého vojska vyrozumí tureckého
velitele dvě hodiny před odchodem, aby ne-
prodleně mohl obsaditi Dedengaě.
Obsazení Dedeagače tureckým vojskem.
Z Londýna, 18. srpna. Dle depeše sem od-
poledne došlé, obsadilo turecké vojsko Dedea-
gač. Stalo se to v dohodě s řeckým armádním
velitelstvím.
Köln
Dimotika
Marika
Dedenga
Kolín
Cařihrad
Londýn
francouzský banka
km
15
article
»Tanin« o požadavcích Turecka.
Z Cařihradu, 18. srpna. (K. k.) »Tanine
poukazuje na obtížnou situaci Turecka, které
jest nuceno udržovati svoji armádu ve vá-
lečné míře do té doby, až balkánské státy
úplně skončí demobilisaci svých vojsk a do-
poručuje Portě, aby se obrátila bez-
prostředně na Bulharsko, aby roz-
luštila drinopolskou otázku, aby
předložila seznam svých ostatních po-
žadavků, jmenovitě pokud se týče svého
práva ochrany nad mohamedány za řekou
Maricí a aby použila všech prostředků, aby
protokol byl podepsán. Kdyby Bulharsko ne-
řídilo se rozvahou, daly by se najíti pro-
středky, aby k ní bylo přivedeno. Mělo by
se snažiti, aby nabylo Kavaly a Bitolje.
Sen o Drinopoli jest šilenstvím
Demarche velmocí u Porty.
Z Paříže, 18. srpna, „Agence balcanique“
oznamuje, že ruský velvyslanec v Caříhradě
opět podnikl velmi energické kroky u Porty.
Port
Turecko
Cařihrad
Bulharsko
Marica
Paříž
16
article
aby upozornil tureckou vládu na slib, že ar-
máda nepřekročí Marici. Také Německo pod-
niklo podobné energické kroky. V tureckých
vládních kruzích vyvolává zejména demarche
Německa velký dojem, poněvadž Porta počí-
tala na podporu Německa. Očekává se, že
ostatní evropské velmoci se k demarchi při-
Porta hrozí vyhlášením války Bulharsku.
Z Cařihradu, 18. srpna. (K. k.) Jak se pro-
slýchá, prohlašuje Porta v okružní notě, kterou
turečtí velvyslanci už odevzdali velmocem, že
by snadmohla býti donucena dáti
rozkaz k překročení Maricy, ba
vyhlásiti i válku Bulharsku. Praví
se, že text noty není pro všechny velmoci
Marik
Port
Německo
Bulharsko
Cařihrad
18
article
stejný.
Otázka drinopolská.
Z Paříže, 18. srpna. (K. k.) Bulharský
vyslanec dr. Stančov uveřejňuje v „Tempsu“
exposě o otázce drinopolské, v němž prohla-
šuje, že Bulharsko nemůže o této otázce s Tu-
reckem vyjednávati. Evropské mocnosti jsou
jako ručitelé londýnské smlouvy interesovány
na tom, aby jejich záruky byly respektovány.
Bulharsko očekává s důvěrou nutnou úpravu
této otázky Evropou.
i Srážka bulharské čety s Řeky.
Ze Soluna, 18. srpna. (K. k.) Silná bul-
harská četa napadla v okolí Melniku řecký
vojenský oddil a způsohila mu ztráty. Též
vůdce oddílu padl. Řekové zahájili ihned
stihání čely a z větší části ji porubali.
Bulharsko a Turecko. — Francouzská půjčka
a dodávka.
bz
M. Z Kolina n. R., 18. srpna. (Zvl. tel,
»N. L.«) Ke zprávě o možném vypovězení
války Turecka proti Bulharsku prohlašuje se
v berlínském telegramu »Köln. Ztg.«: Po-
kojně uvažující politikové ne věří, že by
Turecko vážně chtělo nové utkání s Bulhar-
skem, poněvadž by při něm sotva mělo
co činiti jenom s Bulharskem.
Spíše je možno, že přes události posledních
dnů se mezí Portou a Bulharskem zahájí
vyjednávání o nových hranicích.
Zdá se, že na obou stranách je nálada tomu
přízniva, poněvadž v Soliji se obávají vytrž-
ností vzhledem k tomu, že do území, obsaze-
ného Rumunskem, vracejí se záložníci
v počtu asi 40.000.
doktor
Stančov
Řek
Köln
Bulhar
Paříž
Bulharsko
Evropa
Melnik
Turecko
Kolina můj
Rumunsko
Soluna
19
article
Bulharsko zahájilo se čtyřmi francouz-
skými bankami vyjednávání za účelem uza-
vření půjčky 800 milionů na hrazení vá-
lečných výloh. Dodávku nového dělostřele-
ckého parku a válečného materiálu chce
nyní svěřiti výhradně francouzským
firmám.
Z Paříže, 18. srpna. Zdejší bulharský
vyslanec problásil v »Tempsu«, že přímá
vyjednávání mezi Bulbarskem a Portou
v otázce drinopolské i v záležitosti stano-
vení nových turecko-bulharských hranic jsou
naprosto vyloučena. Bulharská vláda
očekává nyní kroky Evropy.
Srbská půjčka ve Francii.
Z Paříže, 18. srpna. Srbská výpůjčka ozna-
muje se na září, ale jen v sumě 40 mil. franků.
Albánci žádají Argirokastron.
Z Valony, 18. srpna. (K. k.) Shromá-
ždění, jež konala se v minulých dnech
v otázce Argirokastra, zvolila osmi-
člennou deputaci, jež vyslána bude do Říma
a do Vídně, aby kabinety obou velmocí po-
žádala o intervenci ku příznivému rozluštění
této otázky ve prospěch Albánců a uplat-
nila oprávněná přání albánská. Depulace od-
jela včera večer do Říma a pojede pak
dále do Vídně. Současně jedou jako čle-
nové vlády ministr zahraničních záležitosti
Mufid bej a ministr Poga do Říma a Vídně,
kteří v téže záležitosti obrátí se na vlády
obou ochranných mocností.
Albánec
Bulharsko
Paříž
Evropa
Francie
Valon
Řím
Vídeň
20
article
V drobném prodejle
ranní čislo a sobě . za s
večerni
.. za 4
Ve filiálkách na venkově
ranní čialo
. . . . 10t
večerní
. . 5 b
lnseráty
platí se hotově nspřed.
ředplaceni a inserty přijima
administrace v Marianské ul.. B.
Tam nacházejí se táž
redakce, tiskárna a expediee
„Národních Listů“
Rukopisy se nevraceii
21
article
Politický přehled.
Politický přehled.
Země české.
Posl. Pacher a učitelstvo.
Na nedělní schůži německých důvěrníků
v Chomutově, jíž zúčastnilo se také hojně uči-
telů, pokusil se první řečník posl. Pacher zná-
mým licoměrným způsobem umýti ruce Ver-
bandu z nářků učitelstva a sváděl důsledky
německé obstrukce, jež znemožnila úpravu
učitelských platů na poslance české
kapitola to známá a již dostatečně osvětlená.
Jak Pacher s tímto falešným sočením pochodil
u přítomného učitelstva, ukázalo vystoupení
učitele Krahle, jež jsme již včera zazname-
nali. Resoluce, kterou Krahl po velmi ostré,
odporem přerušované řeči navrhl a která při
hlasování také schválena, zní takto:
Vláda opětovně uznala, že se učitelstvo
v Čechách nachází v krajně nepříznivé situaci
a slíbila učitelstvu, že zjedná co nejrychlejší
nápravu. V odůvodňovací zprávě k patentuo
dosazení zemské správní komise posléze pak
výslovně poukázala na bídu učitelstva. Sjezd
důvěrníků žádá tudíž zcela rozhodně, abyv
přištím zemském rozpočtu byla žádána dosta-
tečná suma, zabezpečtjící nutnou ú-
hradu přiměřenéůpravý platů uči-
telských.
Posl
Pacher
Krahl
Chomutov
Čechy
Krahle
22
article
Zvláště poslední odstavec Krahlovy reso-
luce ukazuje, že německé učitelstvo stojí na
stanovisku řádné rozpočtové úpravy učitel-
ských platů, jaké lze docíliti jedině upuštěním
od sněmovní obstrukce a sjezd, schváliv tuto
resoluci, postavil se vědomě či nevědomě na
toto stanovisko. Zaznamenati sluší, že dv. rada
Bachmann sdělil sjezdu, že se v záležitosti ú-
pravy učitelských platů obrátil na předsedu
správní komise a na předsedu miilisterstva.
Kdežto prý hr. Schönborn prohlásil, že jest
pevně odhodlán co nejúčinněji přispěti, ne
detkl se hrabě Stürgkh ve své písemné odp
vědi této otázky ani slovem.
Liberecký důvěrník Meller prohläsil, že
dokud nebude upraveno přirážkové hospodář-
ství a dokudústavnícestou nemůže
býti opatřeno finanční hospodář-
ství země, nemohou býti zvýšeny
učitelské platy. Naproti tomuto mínění
ozvaly se hlasy „Ohol
Další resoluce chomutovského sjezdu.
Krahlův
Bachmann
Schönborn
Stürgkh
Meller
23
article
Vedle oposiční resoluce Tinsovy, již ve
včerejší naší zprávě sdělené, přijata byla na-
sjezdu německých důvěrníků v Chomutově je-
ště resoluce Langenhahnova v tomto znění:
Dnešní sjezd německých důvěrníků z Čech ne-
může přejíti mlčením poslední události v zahra-
niční politíce, kteréž mají podstatný vliv na vývoj
politických a hospodářských poměrů v německé
části Čech. Zpytovati neúspěchy naší zahraničné
politiky nemůže býti věcí obyvatelstva, není mu
to ani možno, nejen proto, že nemá dostatečného
názoru do víru diplomatických jednání, nýbrži
proto, že vláda opomenula dáti na veřejnost auten-
tický a zevrubný výklad o tom. Zajisté však musí
německé obyvatelstvo v Čechách projevíti s poli-
továním, že přes to, že rádo nese všechna břeme-
na, a jeho zástupci povolili všechny prostředky.
jichž vyžaduje branná a spolková schopnost říše,
výsledek naší zahraničné politiky jest svrchovaně
neutěšený. Vedle odeizeni států s naším
dosud spřátelených a jak doufáme pomíjejícího
rozladění našich styků s němcckou
říší, trvá odůvodněná obava, že ne-
příznivé hospodářské poměry již rok
trvajíci nedoznají za dosavadní poli-
tiky v dozírné době zlepšení. Dnešní
sjezd prohlašuje tudíž, že jenom taková zahraničná
politika, která vedle zachování velmocenského po-
sťavení a důstojnosti říše béře nejplnější měrou
zřetel k potřebám výrobného obyvatelstva a zjed-
nává styky, nutné k nejrychlejšímu ozdravení a po-
sílení hospodářských poměrů, může vyhověti opráv-
něným přáním Němců v Čechách. Cesty, jež v po-
slední době naše zahraniční politika nastoupila, ne-
mají k těmto přáním ohledu v žádném směru, pro-
tož jí nemůže dnešní shromáždění přinésti vstříe
žádnou důvěru.
Tinsův
Němec
Chomutov
Čechy
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
JOHN,
John
25
article
„O, zlaté a nevinné srdce
e olal zha dětské —
Bylo šero. Nedělní odpoledne — asi ke třet
hodině. — Malý John, šestiletý doktorův jediná-
ček, seděl na balkoně na malé stoličce, kterou
dostal před čtyřmi roky od Ježíška. Učil se. N
kolenou měl rozevřený slabikář, ukazoval si prstem
a s námahou čedl. kolo — u — vo — zu —
Při každé písmeně rozvažovali nějak těžk
se mu to četlo. Byl vůbec poslední dobou asi ne-
mocen: často ho bolívala hlavička, měl stále z nš-
čeho strach, pořád se bál a bál: a čeho nevěděl.
V noci míval horké čelo, křičíval ze spaní, ne-
byl sváj.
Ráno ho tak pálívala očka, že mu mamička
musila vždycky přinést namočený ručník, abysi
je protřel.
Pod balkonem někdo hvízdal.
John se zadíval železnou mříží a díval se dlou-
ho za pekařským učedníkem, jenž byl docela
skryt pod košem červeného pečiva, který nesl na
hlavě. Když zašel za roh, zadíval se John do prázd-
na. Zabloudil posléze očíma na střechu protěj-
šiho domu: byla temná, modrá — — a černé ko-
miny se v ní odrážely. Za prostředním komínem
seděla šedá kočka a Johnovi se zdála ohromně
velkou. Co bude asi dělat?
John však zapomněl dívat se na kočku a ne-
viděl ani, jak po chvíli opatrně lezla po kluzké
střeše a vskočila do vikýře! — John se díval na
kouř. Byl černý, hustý a nestoupal k nebi —
Vzpomněl si na čítankus vytrhl se z přemý-
šlení, zadíval se na slabikáři na listech knihy bylo
aěkolik velkých dešťových kapek. Pršelo, Cítu
John
Ježíšek
26
article
již chvíli nějaké větší chladno, ale nepozoroval
že prší. Vstal tedy: vzal malou stoličku do levé
ručky, pravým loktem otevřel s námahou dvéře.
vedoucí z balkonu do pokoje a kopl do nich.
Byl by málem jimi býval uhodil Rozu. Šla
zrovna pro Johna: „Taky tam musí sedět v dešti
— on —. Dostane, až to řeknu milostpaní!“ — John
neodpověděl! Upustil na zem stoličku, až se Roza
ulekla — šel a sedl si na pohovku. Zase se za-
myslil a teprve, když služka zavřela oboje dvéře.
vedoucí na balkon a odešla do kuchyně, John nan
zavolal. „„Co pak chce?““ volala ještě za dveřmi
vešla. — „Kde pak je mami?“ — Šla pryč — ns
do divadla. A má být hodný a nezlobit — říkala mi-
lostpaní.“ — „Rozil Proč pak mi nedala mamink
pusu?“ — „No — já nevím — proč — — Chce
kafé? šel si do kuchyně!““ — „Rozi!“ — „„Co pak
chce ještě?““ — „Já jsem něco chtěl mamince
říet.“ — „To řekne až ráno,“ řekla Rozi a vzala
Johna za ruku.
Roza
John
Roh
27
article
Johu odešel do kuchyně, ale za chvíli se vrá-
til. Nesl si zase stoličku, postavil ji ke dveřím bal-
konu, dal bradičku do dlaní a zadíval se do šeda
pokoje: Dva velké kruhy s hluboce temným okra-
jem, jako do zelena zabarveným, s nejasnými kon-
turami odstupovaly mu pomalu od očí a rozchá-
zely se, až tam, kde naproti stál starý, činský pa-
raván, se rosběhly docela, někam do rohů stropu
a zmizely, aby znova zase mohly odstupovat od
zamyšlených očí Johnových. Počaly ho bolet očí.
zavřel je tedy. — Když po chvíli prokoukl, neviděl
už kruhy. Zadíval se na černo-stříbrného krahujce
v třetím poli starého paravánu, vznášejícího se
v karminovém poli nad zlatou a zelenou travou;
zadíval se na úzkostlivě se ohlížející šedo-zlatou
koroptev, vyšitou v prvém poli; viděl ji, jak se
velkým, perlovým okem bojácně ohlíží po dravci.
nad ní se vznášejícím. — — — A nepohnul sebou
ani, když pojednou stříbrný dravec zamával v čer-
veném nebí křídlem a když obrácená koroptev
rozběhla se někam na tlustě vyšitých modrých
nožkách. John sledoval každý jejich pohyb. Ale
když doběhla uplašená koroplev ven, někam, kde
už bylo nebe modré, když šedivý pták už už se
pad ní skláněl a pojednou zaťal ji žluté drápy nad
levé křídlo, až kapky krve vytryskly, když ubohý
plák v poslední chvíli ohlédl se matně lesklou
perlou svého oka po Johnovi, John procill.
V pokoji bylo hluboké šero..
Joha
Johnová
John
28
article
Krajkovou záclonou vnikalo do vnitř světlo
lampy ulice a vrhalo na protější zeď divné
obrázky.
Hoch dostal strach: počal křičet, volal služku
„Rózi, Rózi, Rózi!“ — Když se mu nikdo neozýval
vběhl do kuchyně! Kuchyně byla prázdná; slyšel
z chodby hovor. Vběhl tam a viděl Rozu v poote-
vřených dveřích, jak s někým hovoří. „Rózi, R -
zi!“ — „„Co pak je mu, Johnečku?“ — Rózi, já.
já myslil, že jste pryč.“ — Roza hovořila se služ-
kou p. Müllera, který bydlil naproti. „Šel sem,
šel, Johnečku,““ řekla služka laskavě a vzala ma-
lou, horkou hlavíčku hochovu do hrubé dlaně
přitiskla ji ke klinu. Hovořila se služkou dál —
něco, že pořád třešlí, že je nějak nemocen — ale
kdo, Johneček nevěděl. Viděl zase šedého ptáka.
jak zalíná žluté, tlustě vyšívané pařáty do krásně
srovnaných per uštvané koroptve — —
Když Roza vedla Johna do pokoje a uložila
ho na pohovku, ani snad o tom nevěděl; a nevěděl
ani, že zavřela dvéře a šla pryč. Šla před dům
s Müllerovic holkou.
Malý Johneček zůstal sám: ležel na pohovce.
dýchal z hluboka, co chvíli něco nesrozumitelného
řekl; pak napřáhl pravou ručičku do vzduchu, ja-
ko by něco chytal, ale v zápětí ruka mu klesla
obrácená pěstíčka padla mu na oči. Vydechl z hlu-
boka, potom něco zašeptal jako: „mami, mami“.
Jak dlouho takto ležel — nevěděl.
Rózi
Johnečka
Roza
Müller
John
Müllerův
29
article
Procitl na polo, když uslyšel za dveřmí ně-
jaký známý hlas — — maminčin. Pootevřel do
tmy oči, ale zůstal ležet. Někdo ciží hovořil tiše
a rychle s maminkou. Slyšel nyní, jak mamink
řekla: „Počkejte, pro boha.“ Potom zavolala: „Ro-
zi. Rózi!“ — Nikdo se neozýval. Johneček by byl
rád se ozval, když ho matka volala jeho jménem.
ale nemohl nějak. A neozval se ani, když se ote-
vřely dvéře a vešla do nich maminka chvatně
nějak a za ní cizí člověk, který divně dýchal
Matka se rozhlédla po temně osvětleném pokoji
John už už chtěl vykřiknout. Matka vešla do
salonku a nezavřela dvéře. Cizí hlas řekl: „Madame.
vidíte, jsou pryč, nejsou tady —“ Sotva že matka
si postačila sundat klobouk, uchopil ji cizí člověk
pravou rukou za rameno, levou zvrátil jí hlavu
v zad a držel prsty čelo. Přitiskl se celým tělem
k mamince, tak divně, jakoby ji chtěl škrtit.
John se vyděsil. Seděl na pohovce s vytřeštěnýma
očima. Bylo děsné ticho, slyšel jen vlastní srděčko.
jak mu v těle dělalo: buch, buch — a slyšel tiko
hodin s alabastrovými sloupečky, které loni při-
vezl talíček z Litomyšle.
Pojednou zvedla maminka ruku.
Viděl, jak se vší silou opřela o hruď cizího
člověka a řekla něco dušeným hlasem. Říkala
„no, no, dost, prosím vás.
John vstal.
Krůpěje potu vstaly mu na čele: bál se vy-
křiknout. Věděl, že nějaký vlkodlak nebo upí
vraždí mu maminku —
Maminka udělala několik kroků zpěti cizí člo-
věk, přissát k ní, jako by jí krev pil, popošel. John
cítil, jak černý upír se svitivýma očima ssál ma-
mince život z těla. Viděl maminku, jak zvedla ruce
a odstrkávala tvora vší silou. Slyšel ji, jak z hlu-
boka vydechovala, jako by umírala. Když mamin
ka vykřikla, Johu vzkřikl a upadl — — —
Matek
John
Joha
Rózi
Litomyšl
30
article
„Johnečku, Johne
John
31
article
Johnečku, nechceš papat?
John slyšel sice tato slova, věděl, že je to
maminka, že sedí na posteli a hladí mu čelo stu-
denou rukou. Neotevřel očí.
Někdo přišel. Cítil, jak se matka pohnula. To
tatinek přišel; povídá: „Tak co je to s tím dítětem
pro boha? Má ještě horečku?“ John otevřel oči.
Ve světníci bylo světlo — jasné dopoledne.
Byl ve své postýlce.
Chtěl zvednout ruce a vzít okolo krku mamin-
ku, nad nim schýlenou.
Matka ho znova pohladila po čele: cítil jak
studené prstýnky zahladily na horkém čele.
„Mamičko zlatá — —“ Víc neřekl.
oo
„„Co pak chceš, mé zlaté dítě, co7
Otec i matka se sklonili nad Johna.
„Mamičko drahá, mamičko, viď že ti už ne-
bude upír pít krev? Viď, že ne, že ne, ne? Ne? Ji-
stě ne?“
John křičel. Doktor vzal dítěti ruku a tišil je.
John křičel a hladil mamince tváře.
„Johnečku, dítě,“ hovořila chvějícím se hla-
sem matka. „Johnečku — to se ti zdálo, utiš se,
uliš se —
John utichl. Zadíval se široce do očí matkya
uchopil límec jejího županu, chtěje ji polibit.
V tom však vykřikl, jako by ho byl někdo bodl
do srdéčka: „Tatínku, tatínku, podívej se, podívej
se, jak mamince pil upír krev — —
Otec rychle sklonil se nad Johnem, chtěje ho
ukonejšit, ale odskočil zděšeně. Viděl, schýlen nad
dítětem na bílé šíji své paní nad levou kliční kos
stí krvavé, prokousnuté místo. —
Jozel čejka.
John
Doktor
čejka