Románová přiloha

„Národních Listů“ k číslu 108, ze dne 19. dubna 1905.

üzné zprávy.

— Boj četníků s vesničany. Po dlouhém nama- hání podařilo se oddělení četnictva zatknouti v Egior člověka, kterýž, odsouzen byv k několikaletému vě- zení, potloukal se v okolí a ohrožoval veřejnou bez- pečnost. S tím však nebyli jeho přátelé srozuměn a když jej chtěli odvésti, přepadli četníky, chtějíce zatčeného osvoboditi. Při tom zraněn byl jeden z čet- níků těžce, druhému odňata puška a čepice a ostatn zahnáni do domu, kde byli obklíčeni. Ubozí strážcové pořádku a bezpečnosti znajíce ze zkušenosti, že by se jim špatně vedlo, kdyby padli do rukou nepovola ných, bránili se ve hladu a žízní tak douho, až jin přišlo jiné oddělení četníků na pomoc a osvobodil je. Potom všichni rychle opustili Egion, neboť se obávali, že proti nim vystoupí celá obec, a že by špatně pochodili. Případy, že proti četnictvu povstaly celé krajiny, přidruživší se na stranu stíhaných dobro- druhů, neudály se v Řecku poprvé. = Oběť hypnosy. V Pešti zšílel mladý muž, jejž za medium používala společnost, zabývající se pro- vozováním hypnotických produkcí. Zdravím kypící mladík zvadl po několika „seancích“ a zbaven byl příčetnosti. Policií a soudem v té příčině zavedeno bylo vyšetřování. Obětí hypnosy stal se 22letý práv- ník Koloman Kiss. Byl to syn chudé ženy a přede dvěma měsíci nastoupil vychovatelské místo v rodině 34leté vdovy v estergomském komitátu. V domácnosti vdovině scházeli se četní členové místní honorace, jež se v prazdných dobách zaměstnávaly vyvoláváním již se v prázdných dobách zaměstnávali vyvoláváním 12letého hocha, býval ve společnosti rád vídán, nebot veškeré pokusy s ním podniknuté projevovaly, že

jest výtečným mediem. Ač v Pešti měl svou lásku, s níž se netajil, padl do oka vdově, kteráž jej pro- střednictvím hypnosy k sobě chtěla připoutati a tak učinila jej svým bezvládným přístrojem. Kiss, s nímž dály se po celý den pokusy hypnotické, nápadně bledl, trpěl vleklou ospalostí a ztratil úplně chut k jídlu. Jednou, právě když po celý den hypnotisován nebyl, zdálo se mu, jakoby se byl probudil z těžkého snění i chápal, jak nebezpečnou hru s ním prováděli lidé z jeho okolí. Aniž pak se s kým rozloučil, prchl mladý muž z místa a bez peněz odebral se do Pešti k matce. Ubohá žena zalekla se, když syna spatřila neboť hoch, jenž kdysi zdravím zářil, zdál se jí skorem mrtvolou. Mladíček pak po celé dny psal z domova dopisy vdově a vyznával jí lásku. Příbuzní naléhali, aby jim vysvětlil, co se s ním stalo, ale marně. Ko- mečně přišlo psaní od estergomské vdovy, kteráž jej opět k sobě lákala, čímž celá záhada vysvětlena. Bratr Kissův odebral se ihned k paničce a zvěděl o situaci. Na to podroben vychovatel lékařské prohlídce, jejíž výsledek byl, že na vdovu a její společnost učiněno trestní oznámení a pěštský soud zabývá se nyní, jak už vzpomenuto, vyšetřováním této podivné historie. = Divotvorný obraz na ostrově Tynu. Pravo- slavná církev jest na divotvorné obrazy, sochya kosti právě tak bohatá jako katolická, ba skorov každé vesnici nalézti lze divotvorný předmět, který občas přivodí nějaký zázrak. Mezi zázračnými před- měty zaujímá prvé místo obraz Panny Marie na ostrově Tynu. Vykonal již sta zázraků pozdravením lidí z těžkých nemocí. Byl odhalen roku 1831.

Tehda žila v místním klášteře jeptiška, která byla pro svou pobožnost na celém ostrově známou a která hyní dle všeobeeného úsudku požívá vlivného posta vení mezi světicemi. Jedné noci zjevila se jí krásná panna a poručila jí, by se odebrala ke starostovi obce a poručila mu, by kopal na určitém místě, až nalezne divotvorný předmět. Jeptiška sen zamlčela, ale za týden objevila se ji zase krásná panna a opa- kovala vzpomenutý příkaz, Avšak ani tentokráte ne- splnila jej jeptiška z neznámých příčin. Proto třetí týden objevila se zářící postava zase a sdělivši roz- horleně jeptišce, že přichází jako matka boží, vy- zvala ji, by neprodleně splnila, co jí bylo nařízeno. Ustrašená jeptiška pospíšila do vesnice a sdělila vše starostovi. Ten však neměl důvěru v její tvrzenía proto se obrátil o radu na kněze a k vážnějším ob- čanům. Po delších poradách rozhodli se všichni spl- niti rozkaz bohorodičky i vyzval kněz obyvatele ostrova, by přispěli ke kopání na označeném místě. Dlouhý čas kopali tam lidé, až konečně ve velké hloubce odkryli zdi starého kostela a pak vyschlou studni. V této objevili obraz, představující Pannu Ma- rii, jak ji jeptiška ve snu spatřila. Obraz byl úplně zachovaný, jakoby nový. Nebylo pochybnosti, že obraz požívá zázračné moci a svatá synoda, která věc důkladně vyšetřila, neostýchala se to potvrdíti.

Zpráva o tom roznesla se Orientem a pro Pannu Marii Tynskou byl určen zvláštní sváteční den, o kterém k ní každoročně puluje tisíce lidí a na kterém pravi- delně přihodí se několik zázraků. Zvláštní parníky dojíždějí v tu dobu ze všech dílů Řecka a Turecka do Tynu. Řecká královna již několikráte zúčastnila se oné pouti. Žádný poutník nepřijede s prázdnema řecká vláda v době pouti stanoví pro poutnické mí sto zvláštní komisí, která přijímá dary peněžní, jakož i klenoty, šatstvo, svíčky, pokrmy atd. Co se s vy- branými penězi děje, jest neznámo a také po tom až dosud nikdo nepátral. = Jak osud s lidmi hrá. Na počátku r. 1880 opu- stil mladý Švýcar Bohdan Müller svou ženu a dceru. kteráž se právě narodila, a odebral se do Mexika. Za mořem stal se kupcem, přijal tam jiné jméno a dobř se mu dařilo, aniž zvěděl, že žena jeho v Evropě ze- mřela a dcerky že se ujala venkovská rodina Schlos- sova v obci blíže Unterwaldenů. Dítě přijalo jméno druhých rodičů a prospívalo na těle i na duchu. Kdo jest pravým jeho otcem, dítěti nikdo nepověděl a hol- čička proto také po tom nepátrala, zvláště když ve škole nazývána a připsána byla na jméno Schlossovo.

Před rokem prodal Müjler v Mexiku veškeré statkya vrátil se opět do Evropy. Jakmile přibyl do Švýcar- ska, vypátral, že žena jeho i dcera žemřely. Pod jmé- nem, jež v Americe za své přijal, zavítal i do rodiny Schlossovy a seznámil se tam s 20letou dívkou, již si z plna srdce zamiloval. Děvče lásku opětovalo a oba slíbili si manželství... Když pak Müller prosil o ruku dívčinu, seznámil jej k nemalému překvapení Schloss s původem děvčete... A Müíler se dozvídal, že to vlastní jeho dcera... Následkem zvěsti té ne- prodleně opustil domácnost Schlossových a odebral se do Basileje, odkudž dopsal Schlossovi, odhaliv mu všecko tajemství... Zároveň pak složil u curyšské banky pro svou dceru částku 60.000 franků jménem jejího příštího věna.

Zemřeli v Fraze. Dne 10. dubna 1905: Janáčová Barbora, maa- želka domovníka, 71 rok, 527—I. Schwarz Bohumi!, cestující, 28 roků, 857—I. Dušek Vojtěch, správce berního úřadu, 57 roků, 356—II. Lebenhartová Eleo- nora, soukromnice, 74 roky; 630—II. Pešková Franti- ška, švadlena, 64 roky, 840—II. Rosenbaumová Marie, manželka vrátného, 39 roků, 200—VII. Kublová Alžb., manželka zedníka, 52 roky, 707—VIII. — U Milo- srdných bratří: Kaigl Jan, žebrák, 84 roky. Ko- linger Josef, holič, 21 rok. Pazdera Antonín, dělník, 67 roků. Palletschek Ferdinand, posluha, 55 roků. — U Milosrdných sester: Honová Emilie, děl- nice, 55 roků. Kasper Josef, krejčí, 22 roky. Kukla Josef, dělník, 33 roky. Rákos Josef, sedlář, 27 roků, — V městském chudobinci: Kobrová Karolina, vdova po knihkupci, 79 roků. — V městskémcho- robinci: Jandová Marie, chovanka, 80 roků. — Ve všeobecně nemocnici: Goldschmiedová Justína. Hruška Karel, dělník, 62 roky. Veselá Kate- řina, nádennice, 65 roků. Vojáček Václav, dělník, 25 roků.

Král.české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Začátek o 1/28, hod. Ve středu 19. dubna. OKLIKOU. Komedie o třech dějstvích. Francouzsky napsa! Henry Bernstein. Přeložil H. Václavík. Režisér Gustav Schmoranz. Ve středu 19. dubna. Večer mimo předpl. Ve prospěch Ústřední jednoty českého herectva. Pohostinsku výstoupí Tereza Škardová a Vladislav Florjanský. DALIBO R. Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného. Dirigent František Pícka. Režisér Robert Polák. Začátek o 7. hod.

Konec před 10. hod.

Lldové divadlo , Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Začátek o 3/48. hod. Ve středu 19. dubna. 6. hra dělnictva strany sociál.demokrat. v Praze-VIII. a v Karlíně. Po deváté: Marie, dcera pluku. Vaudeville ve dvou odděleních (3 obrazech) od K. Bluma. Přeložil J. H. Hudba od Donizetta. Režisér B. Kovář. Dirigent E. Starý. blíže Palackého mostu).

Aréna na Smíchově

Začátek o 7. hod.

Ve středu 19. dubna. Novinka. Poprvé : Princezna Ko-Ko-Ko aneb Žapan v županu.

Pištěkovo lidové divadlo vnahrac. na Král. Ve středu 19. dubna. Začáték o 7. hod. Lidové představení při malých cenách. Meteor. Komedie o dvou jednáních. Napsal Luděk Archleb Na to: Děvče s třemi spodničkami.

Komedie o 1 dějstvl. Napsal K. Horký. 244 —

pis: »Nové zákony protiherakleoforbijské«, kdežto v moři noří se z vln obrovský onen škaredý a hrozivý netvor »Herakleoforbie«. Aneb Catterham jevil se na obrázcích i v brnění, kříž svatého Jiří maje na štítu a přilblci; zbabělý, titanský však Caliban sedí při otvoru strašlivé jeskyně a odmítá jeho rukavicí »Nových předpisů« pro Herakleoforbii, jinde snáši se Catterham náhle a zachraňuje spoutanou, krásnou Andromedu, na jejíž pasu čísti lze jasně nápis: »Civíli- sace«, před mořským, k ní se již valícím netvorem, kterýž na různých šíjích na drápech svých má nápisy: »Bezbožnost«, »Bezohledný egoism«, »Mechanism«, »Ne- stvůrnost« a tak dále. Avšak v »Jacku, obrů ubiječi« viděla fantasie lidová nejsprávnější podání Catterhamovo a právě ve slohu plakátu »Jacka obrů ubijce« muž amnestovaný zveličoval siv duchu onu miniaturu, jež se pohybovala na vysokém jevišti. »Vavavava« náhle ustalo. Řečník jest hotov. Usedá. Ano! Ne! Ano Teď Catterhaml »Catterham ! Catterham!« A potom urá! — urál Patří veliké množství lidu k tomu, aby představo- valo takové ticho, jakéž následovalo po oné zmatená vřavě bouřného urá! Muž samotný v poušti — zajisté. ten značí ticho též, ale on slyší sama sebe dýchati, slyši se pohybovati, slyší vše možné. Zde byl ale hlas Catter- hamův jediným, co bylo slyšeti, cosi světlého a jasného, čosí podobného malému plaménku, kterýž plane samolen ve výklenku, černým sametem zastřeném.

Mladší bratr měl v úmyslu, učiniti tento návratz vězení k životu co nejvelikolepějším, oslaviti ho hostinou v restaurantu nepopíratelně výtečném, hostinou, po níž sledovati mělo celé skvělé pořadí dojmů, kteréž Varietní divadla oněch dnů tak znamenitě vyvolati dovedla. Byl to důstojný plán, aby povrchnější skvrny vě- zení byly vyhlazeny rozkoší volného požitku, avšak pokud se druhého předmětu programu týče, program byl změněn. Hostina na programu zůstala, ale již projevila se mocná touha, mocnější než dychtivost po divadle, touha, jež ducha muže odpoutávala již od trpkých myšlenek na minulost silněji ještě, nežli bylo by mohlo jakékoli di- vadlo učiniti. Byla to zvědavost nesmírná i úžas ve pří- čině této Herakleoforbie a dětí její, ve příčině nové příšerné obrovitosti, kteráž zdála se svět ovládati. »Nezbavím se myšlenek těch,« pravil muž z vězení propušténý. »Rozrušují mne všude,« Bratr jeho měl onu jemnost duševní, jež dovedei zamyšlené pohostinnosti se zříci. „Zápas a obr.“ — 241 —

Voličská vřava.